Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Návrh schvalovacího usnesení:

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY souhlasí s Mezinárodní úmluvou proti apartheidu ve sportu, přijatou v New Yorku dne 10. prosince 1985 a podepsanou za Československou socialistickou republiku dne 25. února 1987.

Systém apartheidu, který je v JAR uplatňován jako oficiální politika, představuje jednu z nehorších forem rasové diskriminace. Politika apartheidu zároveň představuje hrubé a masové porušení lidských práv v rozporu s Chartou OSN, Všeobecnou deklarací lidských práv, Mezinárodními pakty lidských práv a Mezinárodní úmluvou o odstranění všech forem rasové diskriminace. Apartheid již dávno přestal být pouze záležitostí JAR - boje proti tomuto zlu se zúčastňuje celá pokroková světová veřejnost a významnou úlohu v něm sehrává také OSN. Valné shromáždění OSN se nejenom stalo tribunou, ze které představitelé členských států odsuzují režim apartheidu, ale spolu s dalšími orgány OSN, především Radou bezpečnosti, přijalo řadu rezolucí, které vedle toho, že apartheid odsuzují, také vyzývají členské státy k tomu, aby přijaly opatření, zaměřená k politické a hospodářské izolaci jihoafrického rasistického režimu. Navíc Valné shromáždění OSN se stalo fórem, na kterém již byl přijat smluvní dokument zaměřený specificky proti apartheidu - Mezinárodní úmluva o potlačení a trestání zločinu apartheidu, kterou přijalo Valné shromáždění OSN v r. 1973.

Socialistické státy, a mezi nimi i ČSSR, se aktivně a účinně podílejí na úsilí mezinárodního společenství, včetně akcí v rámci organizace spojených národů, k likvidaci nelidského režimu apartheidu. Socialistické státy jsou, spolu s rozvojovými zeměmi, iniciátory rezolucí orgánů OSN směřujících proti politice apartheidu. Rovněž důsledně provádějí rezoluce a rozhodnutí Valného shromáždění a Rady bezpečnosti OSN týkající se přerušení styků s JAR a její izolace v mezinárodním životě.

Jiný však je přístup západních států k problému apartheidu. Jsou to ze jména USA a další západní mocnosti, které maří úsilí mezinárodní veřejnosti a pokrokových států o likvidaci režimu apartheidu v Jihoafrické republice. Tyto západní státy nejenomže nerespektují rezoluce a rozhodnutí o přerušení styků s JAR, ale ty, které jsou stálými členy Rady bezpečnosti, především USA a Velké Británie, se často stávají na fóru Rady ochránci jihoafrických rasistů a brání přijeti účinných opatření proti nim. Jihoafrický rasistický režim tak může díky této politické, hospodářské a vojenské podpoře západních států nadále existovat. Jejich podpora je také příčinou toho, proč úsilí o likvidaci režimu apartheidu zatím nebylo korunováno úspěchem a proč tento režim, který byl z tribuny VS OSN nejednou plným právem nazván "středověkým", může existovat i v závěru 20. století. A konečně podpora, kterou západ poskytuje JAR, také umožňuje jihoafrickým vládcům provádět agresivní útoky proti nezávislým africkým státům. Tyto agresivní akce jsou pouze logickým vyústěním vnitřního represivního režimu JAR a dokladem toho, jak nebezpeč pro mezinárodní mír a bezpečnost jihoafrický režim apartheidu představuje.

Mezinárodní úmluva proti apartheidu ve sportu postihuje specifickou oblast - oblast sportu. Systém apartheidu, který nedává obrovské většině nebělošského obyvatelstva JAR možnost účasti v politickém i společenském životě, zasahuje i do oblasti sportu. Režim, který vnáší rasovou diskriminaci i do sportovního zápolení a který znemožňuje nebo omezuje účast sportovců na sportovních akcích jenom pro jejich barvu pleti, si nemůže osobovat právo účasti na mezinárodních stycích v oblasti sportu. Režim apartheidu je v rozporu s olympijským principem, který nepřipouští rasovou diskriminaci. Důsledkem je vzrůstající izolace JAR ve sportovní oblasti, a to jak pokud jde o účast na sportovních soutěžích, tak i pokud jde o dvoustranné styky. Avšak obdobně jako jsou porušovány ze strany západních států výzvy k mezinárodní izolaci JAR v politické a ekonomické oblasti, jsou rovněž porušovány i výzvy k této izolaci v oblasti sportu. Proto smyslem úmluvy je zjistit, aby izolace JAR v oblasti sportu byla zakotvena v mezinárodně právně závazném dokumentu. Úmluva se tak stane dalším nástrojem nátlaku na jihoafrické vládnoucí kruhy ke změně systému apartheidu.

Jistě je obtížné počítat s tím, že by se stranou Úmluvy staly právě ty státy, kterých se tento problém nejvíce týká. Avšak je možno počítat s tím, že stranou úmluvy se stane velké množství socialistických a rozvojových států. A právě tato skutečnost jí dodá velký jak politický, tak i právní význam.

Rezolucí 31/6 F přijatou 9. listopadu 1976 Valné shromáždění OSN zřídilo Ad hoc výbor pro vypracování Mezinárodní úmluvy proti apartheidu ve sportu. Zároveň tomuto výboru uložilo, aby jako prozatímní opatření připravil návrh deklarace proti apartheidu ve sportu a předložil jej Valnému shromáždění a současně učinil přípravné kroky k vypracování Mezinárodní úmluvy proti apartheidu ve sportu a podal o nich Valnému shromáždění zprávu.

Práce ad hoc výboru se zúčastnily socialistické a rozvojové země. Na jeho zasedání v r. 1985, na kterém dokončil práce na návrhu úmluvy, byly členy výboru 24 státy, z toho čtyři socialistické - NDR, MLR, USSR a Jugoslávie. Ostatních dvacet členů byly rozvojové země.

Návrh deklarace proti apartheidu ve sportu předložil ad hoc výbor Valnému shromáždění na jeho 32. zasedání v r. 1977. Valné shromážděni na tomto zasedán deklaraci přijalo rezolucí 32/105 M ze dne 14. prosince 1977 pod názvem Mezinárodni deklarace proti apartheidu ve sportu.

Práci na návrhu Úmluvy ukončil ad hoc výbor na svém 24. zasedání a 26. srpna 1985 rozhodl předložit zprávu o svém zasedání spolu s textem navrhované Úmluvy Valnému shromáždění.

Valné shromážděni OSN Mezinárodní úmluvu proti apartheidu ve sportu schválilo rezolucí 40/64 G dne 10. prosince 1985. Rezoluce byla schválena 125 hlasy, žádná delegace nehlasovala proti, 24 delegace se zdržely hlasování. Tak jak to odpovídá jejich politice vůči JAR, západní státy se zdržely hlasování, aby alespoň tímto způsobem vyjádřily svůj nesouhlas s Úmluvou.

Článek 1 Úmluvy obsahuje definice používaných pojmů. V odstavci a/ tohoto článku je definován apartheid a specificky pak apartheid ve sportu.

V článku 2 smluvní strany odsuzují apartheid a zavazují se provádět všemi vhodnými prostředky politiku vymýcení praktiky apartheidu ve všech jejích formách ze sportu.

Následující ustanovení pak obsahují konkrétní kroky k naplnění tohoto obecného závazku. Smluvní státy nedovolí sportovní styky se zemí provádějící politiku apartheidů /článek 3/, smluvní státy učiní všechna možná opatření k zamezení sportovních styku se zemí provádějící politiku apartheidu /článek 4/ a konečně smluvní státy odmítnou poskytnout finanční nebo jinou pomoc sportovcům a sportovním týmům k tomu, aby se mohli zúčastnit sportovní činnosti v zemi provádějící politiku apartheidu nebo s týmy či individuálními sportovci vybranými na základě apartheidu /článek 5/. Článek 6 upravuje sankční opatření, která každý smluvní stát přijme proti svým sportovním organizacím, týmům a individuálním sportovcům, kteří by porušili zákaz sportovních styků podle předchozích ustanovení. Tento postih spočívá zejména v odepření finanční podpory, omezení přístupu do sportovních zařízení, odebrání poct a vyznamenání apod. Rovněž sportovní kontrakty, které zahrnují sportovní činnost v zemi provádějící politiku apartheidu nebo s týmy a sportovci vybranými na základě apartheidu, nemohou být vymáhány.

Další opatření se týkají odepření víz sportovcům ze zemí provádějících politiku apartheidu /článek 7/, kroky k vyloučení těchto zemí z mezinárodních a regionálních sportovních orgánů /článek 8/ a závazků smluvních států přijmout opatření k tomu, aby mezinárodni sportovní orgány nepostihovaly sportovní organizace, které jsou jejich součástí, v případech kdy odmítnou účast na sportovních akcích v zemi provádějící politiku apartheidu /článek 9/.

Významným ustanovením Úmluvy je její článek 10. Jeho smyslem je zajistit, aby k posílení své účinnosti Úmluva postihovala nejenom sportovní styky smluvních států se sportovci zemí provádějících politiku apartheidu, ale také s těmi sportovci, kteří nedbají výzev k přerušení sportovních styků s těmito zeměmi a zúčastní se tam sportovních akcí nebo zvou sportovce z těchto zemí.

Článek 11 zřizuje Komisi proti apartheidu ve sportu, složenou z 15 členů navržených a volených smluvními státy ad personam. Smluvní státy budou Komisi předkládat prostřednictvím generálního tajemníka OSN zprávy o legislativních, soudních a správních opatřeních, která přijaly k provádění ustanovení Úmluvy. Takovouto zprávu předloží do roka po vstupu Úmluvy v platnost a poté ve dvouletých intervalech. Komise bude projednávat tyto zprávy, může si vyžádat dodatečné informace a prostřednictvím generálního tajemníka bude Valnému shromáždění OSN předkládat zprávy o své činnosti s případnými doporučeními. Zvláštní pozornost bude věnovat provádění článku 10. článek 13 umožňuje, aby smluvní stát učinil prohlášení, uznávající pravomoc Komise projednávat stížnosti na porušení ustanovení Úmluvy, předložené smluvními státy, které rovněž učinily takovéto prohlášení. S ohledem na svou dosavadní praxi, kdy ČSSR neučinila obdobná prohlášení na základě jiných mezinárodních úmluv, nepředpokládá se, že by jej učinila v tomto případě. Důvodem tohoto čs. stanoviska, sdíleného i dalšími socialistickými státy, je nebezpečí vměšování do vnitřních věcí, které by v důsledku uznání takovéto pravomoci mezinárodního orgánu vzniklo. Celkově je možno říci, že ustanovení mluvy, týkající se zřízení a pravomocí Komise, byla do značné míry vypracována s přihlédnutím k obdobným ustanovením Mezinárodní úmluvy pro odstranění všech forem rasové diskriminace, zřizujících Výbor pro odstranění rasové diskriminace.

Úmluva podléhá ratifikací, přijetí nebo schválení a je otevřena přístupu všech států. Vstupuje v platnost 30 dní po uložení 27. ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení nebo přístupu.

Otázky případné revize Úmluvy a její výpovědí řeší článek 20 a 21.

Úmluva si nevyžádá změny čs. právního řádu. Pokud jde o finanční náklady, které pro ČSSR vzniknou v důsledku ratifikace Úmluvy, ČSSR jako smluvní stát bude přispívat na úhradu nákladů činností Komise proti apartheidu ve sportu /článek 11, odstavec 7/. Výše těchto nákladů bude záležet především na počtu smluvních stran Úmluvy. Podle zkušeností z práce obdobných mezinárodních orgánů čs. příspěvek by měl činit 1.000-1.500 US ročně.

Ratifikací Mezinárodní úmluvy proti apartheidu ve sportu ČSSR znovu vyjádří svou aktivní podporu úsilí pokrokových sil o odstranění režimu apartheidu a dá najevo své odhodlání podílet se na přijetí a provádění účinných mezinárodních opatření k dosažení tohoto cíle.

Vzhledem k tomu, že Úmluva je smlouvou politickou, předkládá se, v souladu s článkem 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci. Federálnímu shromáždění k vyslovení souhlasu.

Mezinárodní úmluva proti apartheidu ve sportu

Smluvní státy této úmluvy,

připomínajíce ustanovení Charty Organizace spojených národů, podle kterých se všechny členské státy zavazují podnikat ve spolu-práci s touto organizací společné i samostatné akce k dosažení všeobecného uznání a respektování lidských práv a základních svobod pro všechny bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženského vyznání,

berouce v úvahu Všeobecnou deklaraci lidských práv, která prohlašuje, že všichni lidé se narodili jako svobodní a rovnoprávní ve své důstojnosti i právech a že každý člověk má nárok na veškerá práva a svobody uvedené v této deklaraci bez jakéhokoliv rozlišování, zejména podle rasy, barvy pleti nebo národnostního původu.

zaznamenávajíce, že v souladu s Mezinárodní úmluvou o odstranění všech forem rasové diskriminace její smluvní státy zvláště odsuzují rasovou segregaci a apartheid a zavazují se zabraňovat všem praktikám této povahy ve všech oblastech, zakázat je a vymýtit je,

zaznamenávajíce, že Valné shromáždění Organizace spojených národů přijalo řadu rezolucí odsuzujících praktiky apartheidu ve sportu a potvrdilo bezvýhradnou podporu olympijské zásadě nepřípustnosti jakékoli diskriminace na základě rasy, náboženského vyznání či politické příslušnosti a toho, že jediným kritériem účasti na sportovních akcích musí být sportovní výsledky,

berouce v úvahu, že Mezinárodní deklarace proti apartheidu ve sportu, kterou přijalo Valné shromáždění Organizace spojených národů 14. prosince 1977, slavnostně potvrzuje nutnost urychleného odstranění apartheidu ve sportu,

připomínajíce ustanovení Mezinárodní úmluvy o potlačení a trestá ní zločinu apartheidu a zvláště uznávajíce, že účast na sportovních výměnách s družstvy vybíranými na základě apartheidu přímo podporuje a povzbuzuje páchání zločinu apartheidu, jak je vymezen v této úmluvě,

rozhodnuty přijmout všechna nezbytná opatření k vymýcení praktiky apartheidu ve sportu a podporovat mezinárodní sportovní.kontakty založené na olympijské zásadě,

uznávajíce, že sportovní kontakty s jakoukoli zemí, která uskutečňuje politiku apartheidu ve sportu, povzbuzují a posilují apartheid v rozporu s olympijskou zásadou a tak vyvolávají oprávněné znepokojení všech vlád,

přejíce si uskutečňovat zásady obsažené v Mezinárodní deklaraci proti apartheidu ve sportu a zajistit co nejrychlejší přijeti praktických opatření za tímto účelem,

přesvědčeny, že přijetí Mezinárodní úmluvy proti apartheidu ve sportu vyústí v účinnější opatření na mezinárodní a národní úrovni za účelem odstranění apartheidu ve sportu,

se dohodly takto:

Pro účely této úmluvy:

/a/ výraz "apartheid" označuje systém institucionalizované rasové segregace a diskriminace za účelem vytvořit a upevnit nadvládu jedné rasové skupiny osob nad jinou rasovou skupinou osob a systematicky tyto osoby utlačovat, jak je tomu v Jižní Africe, a "apartheid ve sportu" označuje uskutečňování politiky a praktik takového systému ve sportovní činnosti jak mezi profesionály, tak i mezi amatéry;

/b/ výraz "národní sportovní zařízení" označuje jakékoliv sportovní zařízení, které funguje v rámci sportovního programu uskutečňovaného pod záštitou vlády státu;

/c/ výraz "olympijská zásada" označuje zásadu, podle níž se nepřipouští diskriminace na základě rasy, náboženského vyznaní nebo politické příslušnosti;

/d/ výraz "sportovní smlouva" označuje jakoukoli smlouvu uzavíranou za účelem organizace, podpory a uskutečnění jakýchkoliv sportovních akcí a účasti na nich. nebo uskutečnění s nimi souvisejících práv, včetně servisu;

/e/ výraz "sportovní organizace" označuje jakoukoli organizaci vytvořenou za účelem organizování sportovní činnosti na národní úrovni, včetně národních olympijských výborů, národních sportovních federací nebo národních řídících sportovních výborů;

/f/ výraz "družstvo" označuje skupinu sportovců organizovanou za účelem účasti na sportovních akcích, kde soutěží s jinými takto organizovanými skupinami;

/g/ výraz "sportovci" označuje muže a ženy, kteří se účastní na sportovních akcích individuelně nebo jako členové družstva, jakož i manažery, trenéry, instruktory a jiné úřední osoby, které plní funkce důležité pro družstvo.

Smluvní státy rozhodně odsuzují apartheid a zavazují se neprodleně provádět všemi vhodnými prostředky politiku odstranění praktiky apartheidu ve všech jejích formách v oblasti sportu.

Smluvní státy nedovolí sportovní styky se zemí praktikující apartheid a přijmou příslušná opatření k zajištění toho, aby takové styky neměli jejich sportovní organizace, družstva a jednotliví sportovci.

Smluvní státy přijmou všechna možná opatření pro zamezení sportovních styků se zemí praktikující apartheid a zajistí účinné prostředky realizace těchto opatření.

Smluvní státy odmítnou poskytnout finanční nebo jinou pomoc umožňující jejich sportovním organizacím, družstvům a jednotlivým sportovcům účastnit se na sportovních akcích v zemi praktikující apartheid nebo s družstvy či jednotlivými sportovci vybranými na základě apartheidu.

Každý smluvní stát přijme příslušná opatření proti svým sportovním organizacím, družstvům a jednotlivým sportovcům, kteří se účastní na sportovních akcích v zemi praktikující apartheid nebo s družstvy, které reprezentují zemi praktikující apartheid. Taková opatření zahrnuji zejména:

/a/ odmítnutí poskytnout takovým organizacím, družstvům a jednotlivým sportovcům finanční nebo jinou pomoc k jakémukoliv účelu;

/b/ omezení přístupu takových sportovních organizací, družstev nebo jednotlivých sportovců do národních sportovních zařízení;

/c/ neplnění všech sportovních smluv, které předvídají uskutečnění sportovních akcí v zemi praktikující apartheid nebo s družstvy či jednotlivými sportovci vybranými na základě apartheidu;

/d/ odmítnutí udělit národní sportovní pocty nebo vyznamenání nebo jejich odebrání těmto družstvům nebo jednotlivým sportovcům;

/e/ odmítnuti oficiálních přijetí na počest těchto družstev nebo sportovců.

Smluvní státy odmítnou udělit víza nebo povolit vstup zástupcům sportovních organizací, družstvům a jednotlivým sportovcům reprezentujícím zemi praktikující apartheid.

Smluvní státy přijmou veškerá patřičná opatření k zajištění vyloučení země praktikující apartheid z mezinárodních a regionálních sportovních organizací.

Smluvní stá ty přijmou veškerá patřičná opatření k zabránění tomu, aby mezinárodní sportovní organizace ukládaly finanční nebo jiné tresty jejich členským organizacím, které v souladu s rezolucemi Organizace spojených národů, ustanoveními této úmluvy a duchem olympijské zásady odmítají zúčastnit se sportovních akcí se zemí praktikující apartheid.

1. Smluvní státy vynaloží největší úsilí na to, aby zajistily všeobecné dodržování olympijské zásady nediskriminace a ustanovení této úmluvy.

2. Za tímto účelem smluvní státy zakáží vstup na své území členům družstev a jednotlivým sportovcům, kteří se účastní nebo se zúčastnili sportovních soutěží v Jižní Africe, jakož i zástupcům sportovních organizací, členům družstev a jednotlivým sportovcům, kteří z vlastní iniciativy zvou sportovní organizace, družstva a sportovce oficiálně reprezentující zemi praktikující apartheid a kteří se účastní soutěží pod její vlajkou. Smluvní státy mohou rovněž zakázat vstup zástupcům sportovních organizací, členům družstev nebo jednotlivým sportovcům, kteří udržují sportovní styky se sportovními organizacemi, družstvy nebo sportovci reprezentujícími zemi praktikující apartheid a kteří se účastní soutěží pod její vlajkou. Zákaz vstupu nesmí porušovat řády příslušných sportovních federací, které podporují odstranění apartheidu ve sportu, a vztahuje se pouze na účast na sportovních akcích.

3. Smluvní státy doporučí svým zástupcům v mezinárodních sportovních federacích, aby přijali všechna možná a praktická opatření k zabránění účasti sportovních organizací, družstev a sportovců, uvedených výše v odstavci, v mezinárodních sportovních soutěžích a prostřednictvím svých zástupců v mezinárodních sportovních organizacích přijmou veškerá možná opatření k:

/a/ zajištění vyloučení Jižní Afriky ze všech federací, jichž je dosud členem,a odmítnutí opětovného přijetí Jižní Afriky za člena kterékoli federace, z níž byla vyloučena; a

/b/ v případě, že národní federace připouštějí sportovní výměny se zemi praktikující apartheid, k přijetí sankcí proti těmto národním federacím, včetně, pokud je to nutné, vyloučení z příslušných mezinárodních sportovních organizaci a vyloučeni jejich reprezentantů z účasti na mezinárodních sportovních soutěžích.

4. V případech zjevného porušování ustanovení této úmluvy přijmou smluvní státy patřičná opatření, která považuji za vhodná, včetně, pokud je to nutně, opatření k vyloučení odpovědných národních sportovních řídících orgánů, národních sportovních federací nebo sportovců příslušných zemí z mezinárodních sportovních soutěži.

5. Ustanovení tohoto článku týkající se konkrétně Jižní Afriky se přestanou uplatňovat až bude v této zemi odstraněn systém apartheidu.

1. Bude ustavena Komise proti apartheidu ve sportu /dále jen Komise/, která bude složena z patnácti členů vysokých morálních vlastností a oddaných bojí proti apartheidu, přičemž zvláštní pozornost bude věnována účasti osob majících zkušenosti ze sportovní administrativy, volených smluvními státy z jejich občanů, přičemž bude brán zřetel na co nejspravedlivější zeměpisné rozdělení míst a na zastoupení hlavních právních systémů.

2. členové Komise budou voleni tajným hlasováním z kandidátů uvedených v seznamu osob jmenovaných smluvními státy. Každý smluvní stát může jmenovat ze svých občanů jednu osobu.

3. Prvé volby se budou konat šest měsíců poté, co tato úmluva vstoupí v platnost Generální tajemník Organizace spojených národů zašle smluvním státům nejpozději tři měsíce před každými volbami dopis, v němž je výzva, aby do dvou měsíců sdělily své kandidáty. Generální tajemník připraví abecední seznam všech takto navržených osob s uvedením smluvních států, kterými byly navržen; a zašle jej smluvním státům.

4. Volby členů Komise se budou konat na zasedání smluvních států, které generální tajemník svolá do sídla Organizace spojených národů. Na tomto zasedání, na němž kvorum budou tvořit dvě třetiny smluvních států, budou do Komise zvoleni ti kandidáti, kteří obdrží největší počet hlasů a absolutní většinu hlasů přítomných a hlasujících zástupců smluvních států.

5. Členové Komise budou voleni na čtyřleté období. Funkční období devíti členů zvolených při prvých volbách uplyne však za dva roky; jména těchto devíti členů budou vylosována předsedou Komise ihned po prvních volbách.

6. Aby byla obsazena uprázdněná místa, jmenuje smluvní stát, jehož občan přestal být členem Komise, jinou osobu ze svých občanů s výhradou schválení Komise.

7. Smluvní státy hradí náklady svých občanů spojené s výkonem jejich funkce členů Komise.

1. Smluvní státy se zavazují, že pro jednání Komise budou předkládat generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů zprávu o zákonodárných, soudních, správních nebo jiných opatřeních, která přijaly k proveden ustanovení této úmluvy do roka po jejím vstupu v platnost a poté každé dva roky. Komise může požadovat od smluvních států doplňující informace.

2. Komise bude Valnému shromáždění Organizace spojených národů každoročně předkládat prostřednictvím generálního tajemníka zprávu o své činnosti a může činit návrhy a všeobecná doporučení na základě zpráv a informací, které obdržela od smluvních států. Tyto návrhy a doporučení budou předloženy Valnému shromáždění společné s případnými připomínkami příslušných smluvních států.

3. Komise bude zejména posuzovat provádění ustanovení článku 10 této úmluvy a učiní doporučení o opatřeních, jež by měla být přijata.

4. Na žádost většiny smluvních států svolá generální tajemník jejich zasedání k posouzení dalších opatření k provádění ustanovení článku 10 této úmluvy. V případech zjevného porušení ustanoven této úmluvy svolá generální tajemník na žádost Komise zasedání smluvních států.

1. Kterýkoli smluvní sát může kdykoli prohlásit, že uznává příslušnost Komise pro přijímáni a projednávání stížností o porušování ustanovení této úmluvy předložených smluvními státy, které rovněž učinily takové prohlášení. Komise může rozhodnout o příslušných opatřeních, které mají být přijata v souvislosti s porušeními.

2. Smluvní státy, proti nimž byla v souladu s odstavcem 1 tohoto článku podána stížnost, mají právo vyslat svého zástupce k účasti na jednáních Komise.

1. Komise se schází nejméně jednou ročně.

2. Komise přijme svůj vlastní jednací řád.

3. Generální tajemník OSN zajistí sekretariát Komise.

4. Zasedání Komise se budou konat zpravidla v sídle Organizace spojených národů.

5. První zasedání Komise svolá generální tajemník.

Generální tajemník Organizace spojených národů je depozitářem této úmluvy.

1. Tato úmluva je otevřena k podpisu všem státům v sídle Organizace spojených národů až do jejího vstupu v platnost.

2. Tato úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení státy, které ji podepsaly.

Tato úmluva je otevřena k přístupu všem státům.

1. Tato úmluva vstoupí v platnost třicátým dnem po uložení 27. ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení nebo přístupu.

2. Pro každý stát, který tuto úmluvu ratifikuje, přijme, schválí nebo k ní přistoupí po jejím vstupu v platnost, vstoupí úmluva v platnost třicátým dnem po uložení jeho příslušné listiny.

Jakýkoliv spor mezi smluvními státy, týkající se výkladu, provádění nebo plněni této úmluvy, který nebude urovnán jednáním, bude na žádost a se vzájemným souhlasem smluvních států ve sporu předán Mezinárodnímu soudnímu dvoru, pokud se strany ve sporu nedomluví na jiném způsobu urovnání sporu.

1. Kterýkoli smluvní stát může navrhnout změnu nebo revizi této úmluvy a předložit ji depozitáři. Generální tajemník rozešle navrhovanou změnu nebo revizi smluvním stranám s žádostí, aby mu oznámily, zda jsou pro svolání konference smluvních států za účelem projednání a hlasování o návrzích. V případě, že alespoň jedna třetina smluvních států se vysloví pro takovouto konferenci, generální tajemník jí svolá pod záštitou Organizace spojených národů. Každá změna nebo revize přijatá na konferenci většinou přítomných a hlasujících smluvních států bude předložena ke schválení Valnému shromáždění Organizace spojených národů.

2. Změny nebo revize vstoupí v platnost poté, co je schválí Valné shromáždění Organizace spojených národů a přijme dvoutřetinová většina smluvních států této úmluvy v souladu se svými ústavními předpisy.

3. Jakmile změny nebo revize vstoupí v platnost, budou závazné pro všechny smluvní státy, které je přijaly, ostatní smluvní státy budou stále vázány ustanoveními této úmluvy a všemi změnami a revizemi, které dříve přijaly.

Smluvní stát může odstoupit od této úmluvy písemným oznámením zaslaným depozitáři. Toto odstoupení nabude účinnost rok ode dne přijetí oznámení depozitářem.

Tato úmluva byla uzavřena v jazyce anglickém, arabském, čínském, francouzském, ruském a španělském, přičemž všechny texty jsou stejně původní.