Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Návrh schvalovacího usnesení:

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Španělskem o právní pomoci, uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských, podepsanou v Madridu dne 4. května 1987.

Španělsko, konstituční monarchie, členský stát NATO a EHS, usiluje o své zapojení do řešeni klíčových otázek mezinárodních vztahů, které není možné bez účasti zemí socialistického společenství, především SSSR. Vyslovuje se pro dialog "Východ-Západ" v zájmu uvolnění napětí, posílení vzájemné důvěry, bezpečnosti a spolupráce.

Současné československo-španělské vztahy je možno charakterizovat jako korektní, bez sporných či dosud neřešených otázek. ČSSR má trvalý zájem na dobrých, vyvážených a vzájemně výhodných vztazích. Jejich dobrou úroveň potvrdila návštěva tehdejšího ministra zahraničních věcí Španělska Fernando Morána v Prosinci 1984, která navazovala na jednání ministra zahraničních věcí ČSSR Bohuslava Chňoupka ve Španělsku v březnu 1979. Jednání přinesla konkrétní podněty pro zlepšení vzájemných vztahů a ukázala možnosti povýšení politického dialogu na vyšší úroveň.

Hospodářská a obchodní spolupráce se uskutečňovala na základě dohody z roku 1977, jejíž platnost skončila vstupem Španělska do EHS /1. 1. 1986/. Po dobu její platnosti se obrat vzájemné obchodní výměny zvýšil o 20 % při vyrovnané obchodní bilanci. Spolupráce v dané oblasti by měla být nově upravena dlouhodobou dohodou o hospodářské, průmyslové a technické spolupráci.

Vcelku dobře se rozvíjejí vzájemné vztahy no odborové linii i styky mezi hlavními městy Prahou a Madridem. Základem kulturních styků je dohoda o kulturní spolupráci z roku 1979.

Smlouva mezi československou socialistickou republikou a Španělskem o právní pomoci, uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských, podepsaná v Madridu dne 4. 5. 1987, nahradí po svém vstupu v platnost Úmluvu mezi Republikou československou a Královstvím španělským o vzájemné právní pomoci ve věcech občanských a obchodních, Úmluvu mezi Republikou československou a Královstvím španělským o uznání a výkonu soudních rozhodnutí, obě podepsány v Madridu dne 26. listopadu 1927, a rovněž Protokol k těmto úmluvám, podepsaný v Madridu dne 13. srpna 1928 /uveřejněny pod č. 18, 19 a 21 Sbírky zákonů a nařízení z roku 1931/. Sjednaná smlouva je důkazem úsilí ČSSR o zdokonalení předchozí smluvní úpravy a její přizpůsobení platnému právnímu řádu.

Z hlediska rozsahu právních vztahů upravuje smlouva otázky právní ochrany, mezinárodní právní pomoci, nákladů řízení apod. a problematiku uznáni a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských, rodinných a obchodních. Neupravuje tedy pravomoc orgánů smluvních stran použití hmotného práva, jako je tomu ve smlouvách právní pomoci se státy, s nimiž má ČSSR častější právní styk, v konkrétní věci s cizím prvkem ve vztahu ke Španělsku budou tedy příslušné justiční orgány ČSSR postupovat podle ustanovení této smlouvy; v rozsahu jí neupraveném se budou řídit ustanoveními zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, resp. ustanoveními mezinárodních smluv.

Smlouva je rozdělena do čtyř kapitol a 28 článků.

V první kapitole - všeobecná ustanovení - je v článku 1 smlouvy zakotven princip národního režimu, podle něhož se státním občanům obou smluvních stran, jakož i právnickým osobám, vzájemně zaručuje stejná právní ochrana v osobních a majetkových věcech. Tento princip je v druhém odstavci téhož článku konkretizován pro procesně právní oblast. Článek 2 podává definici věcí občanských /jedná se i o věci rodinné, obchodní, nikoliv však pracovní/ a pojmu "justiční orgán", který je ve smlouvě užíván. Článek 3 stanoví nepřímý styk justičních orgánů smluvních stran uskutečňovaný prostřednictvím ústředních orgánů, kterými jsou ministerstva spravedlnosti, na straně ČSSR rovněž Generální prokuratura ČSSR, pokud smlouva nestanoví jinak. Je tomu tak v případě zasílání dokladů a listin ve statusových věcech /články 13, 14 smlouvy/, které se provádí diplomatickou cestou. Tentýž článek stanoví, že ústřední orgány používají při vzájemném styku svých jazyků.

Kapitola II upravuje otázky mezinárodní právní pomoci ve vlastním slova smyslu.

Obě smluvní strany jsou účastny mezinárodní mnohostranné Úmluvy o civilním řízení, podepsané v Haagu dne 1. března 1954. V zájmu ulehčit její provádění se dohodly, že do ní budou zahrnuta i ustanovení uvedená v této kapitole smlouvy.

V článcích 5 a 6 smlouvy jsou řešeny náležitosti dožádání o právní pomoc, způsob vyřízení a zasílání důkazu o tom /formou doručenky/. Vlastním státním občanům je však umožněno doručovat přímo prostřednictvím diplomatické mise nebo konzulárního úřadu /článek 7/.

Způsobem obvyklým ve smlouvách tohoto typu je v článku 8 upravena ochrana svědků a znalců, kteří mají pobyt na území jedné smluvní strany a mají být vyslechnuti před justičním orgánem strany druhé.

Do smlouvy bylo převzato praktické ustanovení o poskytování si informací o právních předpisech, jakož i právní praxi /článek 10/, ustanovení o platnosti a důkazní moci listin /článek 11/ a zakotvena povinnost ústředních orgánů smluvních, stran poskytovat si pomoc při zjišťování adres osob zdržujících se na jejich území, je-li to třeba k uplatnění práv jejich státních občanů, ve věcech výživného rovněž zdroje a výše příjmů takových osob /článek 12/. Další ustanovení upravují spolupráci smluvních stran při opatřování dokladů o osobním stavu, jako jsou výpisy z matrik a pravomocná rozhodnutí v těchto věcech. Provádění těchto ustanovení /články 13, 14/ bude především náležet do působnosti ministerstev vnitra ČSR, SSR, resp. národních výborů.

Kromě všeobecných otázek poskytování právní pomoci v kapitole II smlouvy tvoří její podstatnou a významnou část úprava uznání a výkonu rozhodnutí v kapitole III /články 16 - 25/.

Smluvní strany se zavázaly /článek 16/ vzájemně si uznávat a vykonávat rozhodnutí justičních orgánů v občanských věcech a ve věcech trestních, týkající se náhrady škody. Rovněž stanovily podmínky vzájemného uznání a výkonu rozhodnutí rozhodčích orgánů a smírů před nimi schválených, což dovoluje mnohostranná mezinárodní Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů /New York, 10. 6. 1958, vyhl. č. 74/1959 Sb./, jíž jsou oba státy účastny /viz její článek VII/. Smlouva rovněž umožňuje uznat a vykonat i rozhodnutí předběžně vykonatelná včetně předběžných opatření /článek 23/.

Podmínky, za kterých budou rozhodnutí uznána a vykonána, jsou upraveny v článcích 19 - 22. Základní podmínkou stanovenou v článku 20 písm. a/ je zachování příslušnosti justičního orgánu smluvní strany k rozhodování ve věci samé a k vydání takového rozhodnutí podle článku 19. K ní pak přistupují další podmínky upravené v článku 20 písm. b/ až h/ včetně možnosti odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí dle článku 22. Pro rozhodnutí rozhodčích orgánů přistupují i další podmínky v článku 21. Příslušnost pro rozhodování ve věci samé /článek 19/ se stanovuje pouze pro uznávací a vykonávací řízení, nejedná se tedy o obecné jurisdikční ustanovení s platností i pro řízení nalézací, i když ho bude účelné zohlednit i zde. Ve věcech výživného je příslušnost justičního orgánu k řízení nalézacímu řešena odkazem na ustanovení Úmluvy o uznání a vykonatelnosti o vyživovací povinnosti k dětem /Haag, 15. 4. 1958, vyhl. č. 14/1974 Sb./, jíž jsou oba s táty účastny /viz její článek 3 určující příslušnost podle obvyklého pobytu oprávněného nebo povinného v době zahájení řízení, nebo podle orgánu, jemuž se povinný podrobil výslovně nebo konkludentně/.

Příslušný návrh k řízení podle této kapitoly smlouvy je možno podat buď přímo justičnímu orgánu dožádané smluvní strany nebo orgánu, který rozhodl v prvním stupni. V tomto případě bude návrh doručen prostřednictvím ústředních orgánů justičnímu orgánu příslušnému k řízení uznávacímu a vykonávacímu /článek 24/.

Při postupu podle ustanovení této kapitoly smlouvy je třeba rozlišovat institut uznání rozhodnutí, ke kterému dochází neformálně bez zvláštního výroku justičního orgánu, či zvláštního tzv. delibačního rozhodnutí, a samotný výkon rozhodnutí, t.j. vnucené splnění povinnosti uložené rozhodnutím ve věci samé, na který se plně vztahují uvedená ustanovení.

Kapitola IV /Závěrečná ustanovení/ obsahuje obvyklá ustanovení o ratifikaci, vstupu smlouvy v platnost, době její platnosti a možnosti výpovědi.

Po vstupu v platnost smlouva usnadní právní styk mezi ČSSR a Španělskem, přispěje ke zvýšení právní ochrany subjektů obou států na území druhé smluvní strany. Nebude vyžadovat změn čs. právního řádu, ani se nedotkne závazků z mezinárodních smluv, jimiž je ČSSR vázána.

Vzhledem k tomu, že se jedná o významnou smlouvu politické povahy, předkládá se před ratifikaci prezidentem ČSSR podle čl. 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, k souhlasu Federálnímu shromážděni ČSSR.

Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Španělskem o právní pomoci, uznání a výkonu rozhodnuti ve věcech občanských

Československá socialistická republika a Španělsko,

vedeny snahou dále upevňovat přátelské vztahy a spolupráci mezi oběma státy v souladu se Závěrečným aktem Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, usnadnit svým státním občanům přístup k justičním orgánům druhého státu, vzájemně uznávat a vykonávat rozhodnutí vydaná na území druhého státu a upravit právní pomoc v oblasti práva občanského,

berouce do úvahy potřebu prohlubování a zjednodušení právních vztahů upravených Úmluvou o civilním řízení, podepsanou v Haagu 1. března 1954, a dalšími mnohostrannými mezinárodními smlouvami o právní pomoci, jejichž smluvními stranami jsou oba státy,

projevujíce přání zdokonalit vzájemnou právní spolupráci doposud upravenou Dohodou o vzájemné právní pomoci ve věcech občanských a obchodních, podepsanou v Madridu 26. listopadu 1927, a Úmluvou o uznání a výkonu soudních rozhodnutí, podepsanou v Madridu 26. listopadu 1927,

se rozhodly uzavřít tuto smlouvu a za tím účelem se dohodly takto:

/1/ Státní občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany v osobních a majetkových věcech jako státní občané druhé smluvní strany.

/2/ Státní občané jedné smluvní strany mohou před justičními orgány druhé smluvní strany vystupovat, hájit svá práva, podávat žádosti, návrhy na zahájení řízení a opravné prostředky za stejných podmínek jako státní občané druhé smluvní strany

/3/ Ustanovení této smlouvy o státních občanech smluvních stran se vztahují přiměřeně také na právnické osoby zřízené podle právního řádu jedné ze smluvních stran, které mají sídlo na území kterékoliv ze smluvních stran.

/1/ Pro účely této smlouvy výraz "věcí občanské" zahrnuje rovněž věci rodinné a obchodní.

/2/ Pro účely této smlouvy výraz "justiční orgán" označuje každý státní orgán kterékoliv ze smluvních stran do jehož působnosti patří projednávání věcí upravených touto smlouvou podle právního řádu jeho státu,

/3/ Vzniknou-li při provádění této smlouvy pochybnosti o státním občanství určité osoby, každá smluvní strana sdělí na žádost druhé smluvní strany, zda tato osoba je nebo není jejím státním občanem.

/1/ Justiční orgány smluvních stran se při provádění této smlouvy stýkají navzájem prostřednictvím příslušných ústředních orgánů, pokud tato smlouva nestanoví jinak.

/2/ Pro účely této smlouvy se ústředními orgány rozumí:

a/ na straně Československé socialistické republiky:

- Generální prokuratura Československé socialistické republiky

- ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky

- ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky

b/ na straně Španělska:

ministerstvo spravedlnosti.

/3/ Ústřední orgány smluvních stran používají při vzájemném styku při provádění této smlouvy svých úředních jazyků.

/1/ Ve snaze ulehčit provádění Úmluvy o civilním řízení, podepsané v Haagu 1. března 1954, se smluvní strany dohodly, že do této smlouvy zahrnou i ustanovení uvedená v této kapitole.

/2/ Justiční orgány smluvních stran se při provádění Úmluvy o civilním řízení, podepsané v Haagu 1. března 1954, stýkají způsobem uvedeným v článku 3 této smlouvy.

/1/ Dožádání musí obsahovat:

a/ označení dožadujícího orgánu,

b/ označení dožádaného orgánu,

c/ označení věci, v které se o právní pomoc žádá,

d/ jména a příjmení účastníků a po případě jejich zástupců, místo jejich bydliště nebo přechodného pobytu, jejich státní občanství a povolání, dle možnosti také místo a datum jejích narození a jména a příjmení rodičů; u právnických osob jejich název a sídlo,

e/ předmět dožádání a údaje, které jsou potřebné pro vyřízení dožádání.

/2/ V dožádání bude uvedeno datum jeho vyhotovení, bude vlastnoručně podepsáno a opatřeno otiskem úředního razítka příslušného orgánu.

/3/ Jestliže adresa uvedená v dožádání není přesná nebo jestliže osoba, které se dožádání týká, na uvedené adrese nebydlí, učiní dožádaný orgán opatřeni ke zjištění její správné adresy.

/4/ Po vyřízení dožádání vrátí dožádaný orgán spisy dožadujícímu orgánu. V případě, že není možno dožádání vyhovět, vrátí dožádaný orgán spisy dožadujícímu orgánu a současně oznámí důvody, pro které není možno dožádání vyřídit.

/1/ Doklad o doručení se zasílá bezodkladně dožadující smluvní straně.

/2/ Není-li možno doručení provést, dožádaná smluvní strana oznámí bezodkladně dožadující smluvní straně důvody.

Smluvní strany mohou doručovat písemnosti svým státním občanům a vyslechnout je také prostřednictvím svých diplomatických misí nebo konzulárních úřadů. V těchto případech nesmí být použito donucovacích prostředků.

/1/ Osoba, která má pobyt na území jedné smluvní strany a která má být vyslechnuta před justičním orgánem druhé smluvní strany s násobností ve věcech občanských jako svědek nebo znalec, není povinna se na předvolání tohoto orgánu dostavit; předvolání proto nesmí obsahovat pohrůžku donucení pro případ, že se nedostaví.

/2/ Svědek nebo znalec, ať je jakékoliv státní příslušnosti který má pobyt na území jedné ze smluvních stran a který se dostavil na předvolání k justičnímu orgánu druhé smluvní strany, nesmí být na jejím územ trestně stíhán ani podroben omezení osobní svobody za čin, který spáchal před tím, než na základě předvolání překročil státní hranice dožadující smluvní strany, nelze na něm vykonat trest za takový čin dříve uložený ani nemůže být trestně stíhán v souvislosti s podáním svědectví nebo znaleckého posudku,

/3/ Svědek nebo znalec pozbude ochrany uvedené v odstavci 2 tohoto článku, jestliže neopustí území dožadující smluvní strany do sedmi dnů ode dne, kdy mu justiční orgán, který ho předvolal, oznámil, že jeho přítomnost není dále potřebná, nebo jestliže opustil území dožadující smluvní strany a dobrovolně se tam vrátil. Do této lhůty se nezapočítává doba, po kterou svědek nebo znalec nemohl opustit území této smluvní strany z důvodů na něm nezávislých.

/4/ Předvolaná osoba má právo na náhradu výdajů na cestu a pobyt, jakož i ušlého výdělku, a znalec kromě toho i na znalečné. V předvoláni se uvede, jaké náhrady předvolanému patří. Na jeho žádost se mu poskytne záloha na náhradu výdajů.

/1/ Smluvní strany nebudou požadovat náhradu nákladů za dožádání kromě znalečného a jiných výdajů vzniklých v souvislosti s provedením znaleckých důkazů.

/2/ Provedení znaleckého důkazu možno vázat na podmínku složení zálohy.

/3/ Dožádaný orgán oznámí dožadujícímu orgánu na jeho žádost výši nákladů vzniklých vyřízením dožádání.

Ústřední orgány smluvních stran si v rozsahu této smlouvy budou na žádost poskytovat informace o právních předpisech, které platí nebo platily na jejích území, jakož i texty těchto předpisů, a informace o praxi justičních orgánů.

/1/ Listiny, vydané nebo ověřené v předepsané formě a opatřené otiskem úředního razítka příslušného státního orgánu nebo úřední osoby podle právního řádu jedné smluvní strany, nevyžadují na území druhé smluvní strany dalšího ověření. To platí i pro podpisy na listinách a pro podpisy, které byly ověřeny podle předpisů jedné ze smluvních stran.

/2/ Pro účely této smlouvy veřejné listiny vydané na území jedné ze smluvních stran budou mít před státními orgány druhé smluvní strany stejnou důkazní moc, jakou jím přiznává právní řád smluvní strany, na jejímž území byly vydány.

/1/ Ústřední orgány smluvních stran si na žádost poskytnou pomoc při zjišťování adres osob, které se zdržují na jejich území, je-li to třeba k uplatnění práv jejich státních občanů.

/2/ Je-li u justičního orgánu jedné smluvní strany uplatněn nárok na výživné proti osobě, která se zdržuje na území druhé smluvní strany, poskytne tato smluvní strana na žádost pomoc i při zjišťování zdroje a výše příjmů této osoby.

Zasílání dokladů o osobním stavu a jiných listin.

/1/ Smluvní strany si navzájem zasílají výpisy z matrik o narození, o uzavření manželství a o mrti státních občanů druhé smluvní strany, jakož i sdělení o všech změnách v těchto matrikách, která se týkají státních občanů druhé smluvní strany. Tyto výpisy se zasílají ihned po provedení zápisu do matriky.

/2/ Na žádost jedné smluvní strany zašle druhá smluvní strana výpisy z matrik pro úřední potřebu.

/3/ Výpisy z matrik podle tohoto článku se zasílají bezplatně diplomatickou cestou.

Žádosti státních občanů smluvních stran o výpis z matriky nebo jiné listiny týkající se osobního stavu je možno zaslat přímo příslušnému matričnímu úřadu nebo justičnímu orgánu druhé smluvní strany. Vyžádané doklady se žadateli zasílají prostřednictvím diplomatické mise nebo konzulárního úřadu státu, jehož orgán doklad vydal. Diplomatická mise nebo konzulární úřad vybere při předání od žadatele poplatek za vyhotovení dokladu. Ustanovení článku 25 Úmluvy o civilním řízení, podepsané v Haagu 1. března 1954, tímto nejsou dotčena.

Smluvní strany si budou navzájem zastlat způsobem uvedeným v článku 13 odst. 3 této smlouvy opisy rozhodnutí týkající se osobního stavu státních občanů druhé smluvní strany, která nabyla právní moci.

Smluvní strany uznají a vykonají na svém území tato rozhodnutí vydaná na území druhé smluvní strany:

a/ rozhodnutí justičních orgánů v občanských věcech;

b/ rozhodnutí justičních orgánů v trestních věcech týkající se náhrady škody a jiných občanskoprávních nároků;

c/ rozhodnutí rozhodčích orgánů.

Ustanovení této kapitoly se nevztahují na:

a/ úpadky, věřitelské konkursy a jiné obdobní věci;

b/ rozhodnutí ve věcech sociálního zabezpečení;

c/ rozhodnutí o náhradě škody způsobené jadernou energií.

Pro účely této kapitoly označuje výraz:

/1/ Pro účely této kapitoly je dána pravomoc soudu původu, jestliže:

a/ v době zahájení řízení měl žalovaný bydliště nebo přechodný pobyt ve státě původu;

b/ v době zahájení řízení měl žalovaný ve státě původu obchodní, průmyslově nebo jiné zařízení nebo jeho pobočku a je v tomto státě žalován v souvislosti s činností takového zařízení nebo pobočky;

c/ ke skutečnostem, které způsobily vznik škody, o jejíž náhradu se žádá návrhem na zahájení řízení, došlo na území státu původu;

d/ nemovitost, které se řízení týká, leží na území státu původu;

e/ účastníci řízení písemně ujednali příslušnost soudu původu pro již vzniklé spory nebo spory, které by v budoucnu mohly z určitého právního vztahu vzniknout, s výjimkou případů, kdy právní řád dožádaného státu nepřipouští v předmětné věci dohodu o příslušnosti;

f/ řízení se týká závazku ze smlouvy a účastníci smlouvy se výslovně dohodli, že závazek byl nebo má být splněn na území státu původu;

g/ řízení se týká dědění movitého majetku a zůstavitel byl v době smrti státním občanem státu původu.

/2/ Pravomoc orgánů smluvních stran k vydávání rozhodnutí o výživném se řídí ustanoveními článku 3 Úmluvy o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem, podepsané v Haagu 15. dubna 1958.

Rozhodnutí uvedená v článku 16 této smlouvy se uznají a vykonají za podmínek, že:

a/ pravomoc soudu původu byla dána podle ustanovení článku 19 této smlouvy;

b/ rozhodnuti nabylo právní moci a je vykonatelné podle právního řádu státu původu

c/ uznáni a výkonu nebrání výlučná pravomoc orgánů dožádaného státu;

d/ účastník, proti kterému bylo rozhodnuti vydáno a který se řízení nezúčastnil, byl podle právního řádu státu původu včas a řádně předvolán k účasti na řízení a v případě procesní nezpůsobilosti byl řádně zastoupen;

e/ rozhodnutí není v rozporu s rozhodnutím, které nabylo právní moci a bylo vydáno dříve v téže věci mezi, týmiž účastníky justičním orgánem dožádaného státu;

f/ před orgánem dožádaného státu neprobíhá řízení mezi týmiž účastníky o téže věci, které bylo zahájeno jako prvé;

g/ rozhodnutí justičního orgánu třetího státu, které bylo vydáno v téže věci mezi týmiž účastníky, nebylo uznáno nebo vykonáno na území dožádaného státu;

h/ dožádaný stát má za to, že uznání nebo výkon neohrozí jeho svrchovanost nebo bezpečnost nebo nebude v rozporu s jeho veřejným pořádkem.

Rozhodnutí rozhodčích orgánů budou uznána a vykonána za podmínek uvedených v článku 20 této smlouvy, jestliže:

a/ rozhodnuti se zakládá na písemné dohodě o příslušnosti rozhodčího organu a vydal je rozhodčí orgán dohodou určený v mezích svého oprávněni stanoveného dohodou a

b/ dohoda o příslušnosti rozhodčího orgánu je platná podle právního řádu účastníky zvoleného a nebyl-li právní řád účastníky zvolen, podle právního řádu dožádaného státu.

Uznání a výkon rozhodnutí nelze odmítnout, jestliže jediným důvodem odmítnutí je skutečnost, že soud původu rozhodl podle jiného právního řádu, než na který odkazují normy o mezinárodním právu soukromém dožádaného státu. I v takovém případě však lze uznání nebo výkon rozhodnutí odmítnout, jestliže soud původu rozhodl v otázce týkající se osobního stavu nebo způsobilostí účastníka řízení odlišně, než stanoví normy, které by bylo třeba aplikovat podle mezinárodního práva soukromého dožádaného státu.

/1/ Předběžně vykonatelná rozhodnutí a předběžná opatření se v dožádaném státě uznávají a vykonávají, i když podléhají řádným opravným prostředkům, jestliže obdobná rozhodnutí mohou být v tomto státě vydána a vykonána.

/2/ Předběžná opatření nařízená justičním orgánem jedné smluvní strany se uznávají a vykonávají na území druhé smluvní stany i když na území této druhé smluvní strany je vedeno řízeni mezi týmiž účastníky v téže věci, jestliže pravomoc justičního orgánu, který předběžné opatření nařídil, byla dána podle článku 19 této smlouvy.

/1/ Návrh na uznáni nebo výkon rozhodnutí je možno podat přímo příslušnému dožádanému soudu nebo justičnímu orgánu, který ve věcí rozhodl jako orgán prvého stupně; v tomto případě se návrh postoupí justičnímu orgánu druhé smluvní strany způsobem uvedeným v článku 3 této smlouvy.

/2/ K návrhu se připojí:

a/ úplný a podle právních předpisů jedné či druhé smluvní strany ověřený opis rozhodnutí soudu původu s potvrzením o právní moci a o vykonatelnosti, pokud tyto skutečnosti nevyplývají ze samotného znění rozhodnutí;

b/ doklad o tom, že podle právního řádu státu původu bylo rozhodnutí řádně doručeno;

c/ doklad o tom, že účastník, proti kterému bylo rozhodnutí vydáno a který se řízení nezúčastnil, byl podle právního řádu státu původu včas a řádně předvolán k účasti na řízení a v případě procesní nezpůsobilosti byl řádně zastoupen, pokud to nevyplývá ze samotného znění rozhodnutí;

d/ ověřený překlad návrhů i písemností uvedených pod písmeny a/, b/ a c/ tohoto odstavce do jazyka dožádaného státu.

/1/ Dožádaný soud se omezí na zjištění, zda byly splněny podmínky stanovené touto smlouvou. Tento orgán je vázán skutkovými zjištěními, na základě kterých soud původu rozhodl, že je dána jeho pravomoc, s výjimkou případu, kdy rozhodnutí bylo vydáno v nepřítomnosti.

/2/ Obsahuje-li výrok rozsudku několik částí, které lze oddělit, může být jedna nebo několik z nich uznána nebo vykonána samostatně.

/3/ Nestanoví-li tato smlouva jiný postup, dožádaný soud postupuje pří uznání a výkonu rozhodnutí podle právního řádu svého státu.

/1/ Tato smlouva bude ratifikována. Výměna ratifikačních listin bude provedena v Praze.

/2/ Tato smlouva vstoupí v platnost šedesátým dnem po vý měně ratifikačních listin.

/1/ Dnem vstupu této smlouvy v platnost pozbývají platnosti Dohoda mezi Republikou československou a Královstvím španělškým o vzájemné právní pomoci ve věcech občanských a obchodních, podepsaná v Madridu 26. listopadu 1927, a úmluva mezí Republikou československou a Královstvím španělským o uznání a výkonu soudních rozhodnutí, podepsaná v Madridu 26. listopadu 1927.

/2/ Protokol k Úmluvě o vydávání zločinců a právní pomoci ve věcech trestních. Dohodě o vzájemné právní pomoci ve věcech občanských a obchodních a Úmluvě o vzájemném uznání a výkonu soudních rozhodnutí, uzavřenými a podepsanými 26. listopadu 1927 v Madridu mezi Republikou československou a Královstvím španělským, podepsaný 13. srpna 1928 v Madridů, se na tuto smlouvu nepoužije.

Tato smlouva se uzavírá na neomezenou dobu. Každá smluvní strana může smlouvu vypovědět písemným oznámením zaslaným diplomatickou cestou. Smlouva pozbude platnosti uplynutím jednoho roku od data doručení výpovědi.

Na důkaz toho zmocněnci obou stran tuto smlouvu podepsali a připojili k ní své pečetě.

Dáno v Madridu dne 4. května 1987 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a španělském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.