Návrh schvalovacího usnesení:
FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ
ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY
souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou
republikou a Španělskem o právní pomoci,
uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech
občanských, podepsanou v Madridu dne 4. května
1987.
Španělsko, konstituční monarchie, členský
stát NATO a EHS, usiluje o své zapojení do
řešeni klíčových otázek
mezinárodních vztahů, které není
možné bez účasti zemí socialistického
společenství, především SSSR.
Vyslovuje se pro dialog "Východ-Západ"
v zájmu uvolnění napětí, posílení
vzájemné důvěry, bezpečnosti
a spolupráce.
Současné československo-španělské
vztahy je možno charakterizovat jako korektní, bez
sporných či dosud neřešených
otázek. ČSSR má trvalý zájem
na dobrých, vyvážených a vzájemně
výhodných vztazích. Jejich dobrou úroveň
potvrdila návštěva tehdejšího ministra
zahraničních věcí Španělska
Fernando Morána v Prosinci 1984, která navazovala
na jednání ministra zahraničních věcí
ČSSR Bohuslava Chňoupka ve Španělsku
v březnu 1979. Jednání přinesla konkrétní
podněty pro zlepšení vzájemných
vztahů a ukázala možnosti povýšení
politického dialogu na vyšší úroveň.
Hospodářská a obchodní spolupráce
se uskutečňovala na základě dohody
z roku 1977, jejíž platnost skončila vstupem
Španělska do EHS /1. 1. 1986/. Po dobu její
platnosti se obrat vzájemné obchodní výměny
zvýšil o 20 % při vyrovnané obchodní
bilanci. Spolupráce v dané oblasti by měla
být nově upravena dlouhodobou dohodou o hospodářské,
průmyslové a technické spolupráci.
Vcelku dobře se rozvíjejí vzájemné
vztahy no odborové linii i styky mezi hlavními městy
Prahou a Madridem. Základem kulturních styků
je dohoda o kulturní spolupráci z roku 1979.
Smlouva mezi československou socialistickou republikou
a Španělskem o právní pomoci, uznání
a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských,
podepsaná v Madridu dne 4. 5. 1987, nahradí po svém
vstupu v platnost Úmluvu mezi Republikou československou
a Královstvím španělským o vzájemné
právní pomoci ve věcech občanských
a obchodních, Úmluvu mezi Republikou československou
a Královstvím španělským o uznání
a výkonu soudních rozhodnutí, obě
podepsány v Madridu dne 26. listopadu 1927, a rovněž
Protokol k těmto úmluvám, podepsaný
v Madridu dne 13. srpna 1928 /uveřejněny pod č.
18, 19 a 21 Sbírky zákonů a nařízení
z roku 1931/. Sjednaná smlouva je důkazem úsilí
ČSSR o zdokonalení předchozí smluvní
úpravy a její přizpůsobení
platnému právnímu řádu.
Z hlediska rozsahu právních vztahů upravuje
smlouva otázky právní ochrany, mezinárodní
právní pomoci, nákladů řízení
apod. a problematiku uznáni a výkonu rozhodnutí
ve věcech občanských, rodinných a
obchodních. Neupravuje tedy pravomoc orgánů
smluvních stran použití hmotného práva,
jako je tomu ve smlouvách právní pomoci se
státy, s nimiž má ČSSR častější
právní styk, v konkrétní věci
s cizím prvkem ve vztahu ke Španělsku budou
tedy příslušné justiční
orgány ČSSR postupovat podle ustanovení této
smlouvy; v rozsahu jí neupraveném se budou řídit
ustanoveními zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním
právu soukromém a procesním, resp. ustanoveními
mezinárodních smluv.
Smlouva je rozdělena do čtyř kapitol a 28
článků.
V první kapitole - všeobecná ustanovení
- je v článku 1 smlouvy zakotven princip národního
režimu, podle něhož se státním
občanům obou smluvních stran, jakož
i právnickým osobám, vzájemně
zaručuje stejná právní ochrana v osobních
a majetkových věcech. Tento princip je v druhém
odstavci téhož článku konkretizován
pro procesně právní oblast. Článek
2 podává definici věcí občanských
/jedná se i o věci rodinné, obchodní,
nikoliv však pracovní/ a pojmu "justiční
orgán", který je ve smlouvě užíván.
Článek 3 stanoví nepřímý
styk justičních orgánů smluvních
stran uskutečňovaný prostřednictvím
ústředních orgánů, kterými
jsou ministerstva spravedlnosti, na straně ČSSR
rovněž Generální prokuratura ČSSR,
pokud smlouva nestanoví jinak. Je tomu tak v případě
zasílání dokladů a listin ve statusových
věcech /články 13, 14 smlouvy/, které
se provádí diplomatickou cestou. Tentýž
článek stanoví, že ústřední
orgány používají při vzájemném
styku svých jazyků.
Kapitola II upravuje otázky mezinárodní právní
pomoci ve vlastním slova smyslu.
Obě smluvní strany jsou účastny mezinárodní
mnohostranné Úmluvy o civilním řízení,
podepsané v Haagu dne 1. března 1954. V zájmu
ulehčit její provádění se dohodly,
že do ní budou zahrnuta i ustanovení uvedená
v této kapitole smlouvy.
V článcích 5 a 6 smlouvy jsou řešeny
náležitosti dožádání o právní
pomoc, způsob vyřízení a zasílání
důkazu o tom /formou doručenky/. Vlastním
státním občanům je však umožněno
doručovat přímo prostřednictvím
diplomatické mise nebo konzulárního úřadu
/článek 7/.
Způsobem obvyklým ve smlouvách tohoto typu
je v článku 8 upravena ochrana svědků
a znalců, kteří mají pobyt na území
jedné smluvní strany a mají být vyslechnuti
před justičním orgánem strany druhé.
Do smlouvy bylo převzato praktické ustanovení
o poskytování si informací o právních
předpisech, jakož i právní praxi /článek
10/, ustanovení o platnosti a důkazní moci
listin /článek 11/ a zakotvena povinnost ústředních
orgánů smluvních, stran poskytovat si pomoc
při zjišťování adres osob zdržujících
se na jejich území, je-li to třeba k uplatnění
práv jejich státních občanů,
ve věcech výživného rovněž
zdroje a výše příjmů takových
osob /článek 12/. Další ustanovení
upravují spolupráci smluvních stran při
opatřování dokladů o osobním
stavu, jako jsou výpisy z matrik a pravomocná rozhodnutí
v těchto věcech. Provádění
těchto ustanovení /články 13, 14/
bude především náležet do působnosti
ministerstev vnitra ČSR, SSR, resp. národních
výborů.
Kromě všeobecných otázek poskytování
právní pomoci v kapitole II smlouvy tvoří
její podstatnou a významnou část úprava
uznání a výkonu rozhodnutí v kapitole
III /články 16 - 25/.
Smluvní strany se zavázaly /článek
16/ vzájemně si uznávat a vykonávat
rozhodnutí justičních orgánů
v občanských věcech a ve věcech trestních,
týkající se náhrady škody. Rovněž
stanovily podmínky vzájemného uznání
a výkonu rozhodnutí rozhodčích orgánů
a smírů před nimi schválených,
což dovoluje mnohostranná mezinárodní
Úmluva o uznání a výkonu cizích
rozhodčích nálezů /New York, 10. 6.
1958, vyhl. č. 74/1959 Sb./, jíž jsou oba státy
účastny /viz její článek VII/.
Smlouva rovněž umožňuje uznat a vykonat
i rozhodnutí předběžně vykonatelná
včetně předběžných opatření
/článek 23/.
Podmínky, za kterých budou rozhodnutí uznána
a vykonána, jsou upraveny v článcích
19 - 22. Základní podmínkou stanovenou v
článku 20 písm. a/ je zachování
příslušnosti justičního orgánu
smluvní strany k rozhodování ve věci
samé a k vydání takového rozhodnutí
podle článku 19. K ní pak přistupují
další podmínky upravené v článku
20 písm. b/ až h/ včetně možnosti
odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí
dle článku 22. Pro rozhodnutí rozhodčích
orgánů přistupují i další
podmínky v článku 21. Příslušnost
pro rozhodování ve věci samé /článek
19/ se stanovuje pouze pro uznávací a vykonávací
řízení, nejedná se tedy o obecné
jurisdikční ustanovení s platností
i pro řízení nalézací, i když
ho bude účelné zohlednit i zde. Ve věcech
výživného je příslušnost
justičního orgánu k řízení
nalézacímu řešena odkazem na ustanovení
Úmluvy o uznání a vykonatelnosti o vyživovací
povinnosti k dětem /Haag, 15. 4. 1958, vyhl. č.
14/1974 Sb./, jíž jsou oba s táty účastny
/viz její článek 3 určující
příslušnost podle obvyklého pobytu oprávněného
nebo povinného v době zahájení řízení,
nebo podle orgánu, jemuž se povinný podrobil
výslovně nebo konkludentně/.
Příslušný návrh k řízení
podle této kapitoly smlouvy je možno podat buď
přímo justičnímu orgánu dožádané
smluvní strany nebo orgánu, který rozhodl
v prvním stupni. V tomto případě bude
návrh doručen prostřednictvím ústředních
orgánů justičnímu orgánu příslušnému
k řízení uznávacímu a vykonávacímu
/článek 24/.
Při postupu podle ustanovení této kapitoly
smlouvy je třeba rozlišovat institut uznání
rozhodnutí, ke kterému dochází neformálně
bez zvláštního výroku justičního
orgánu, či zvláštního tzv. delibačního
rozhodnutí, a samotný výkon rozhodnutí,
t.j. vnucené splnění povinnosti uložené
rozhodnutím ve věci samé, na který
se plně vztahují uvedená ustanovení.
Kapitola IV /Závěrečná ustanovení/
obsahuje obvyklá ustanovení o ratifikaci, vstupu
smlouvy v platnost, době její platnosti a možnosti
výpovědi.
Po vstupu v platnost smlouva usnadní právní
styk mezi ČSSR a Španělskem, přispěje
ke zvýšení právní ochrany subjektů
obou států na území druhé smluvní
strany. Nebude vyžadovat změn čs. právního
řádu, ani se nedotkne závazků z mezinárodních
smluv, jimiž je ČSSR vázána.
Vzhledem k tomu, že se jedná o významnou smlouvu
politické povahy, předkládá se před
ratifikaci prezidentem ČSSR podle čl. 36 odst. 3
ústavního zákona č. 143/1968 Sb.,
o československé federaci, k souhlasu Federálnímu
shromážděni ČSSR.
Smlouva mezi Československou socialistickou republikou
a Španělskem o právní pomoci, uznání
a výkonu rozhodnuti ve věcech občanských
Československá socialistická republika a
Španělsko,
vedeny snahou dále upevňovat přátelské
vztahy a spolupráci mezi oběma státy v souladu
se Závěrečným aktem Konference o bezpečnosti
a spolupráci v Evropě, usnadnit svým státním
občanům přístup k justičním
orgánům druhého státu, vzájemně
uznávat a vykonávat rozhodnutí vydaná
na území druhého státu a upravit právní
pomoc v oblasti práva občanského,
berouce do úvahy potřebu prohlubování
a zjednodušení právních vztahů
upravených Úmluvou o civilním řízení,
podepsanou v Haagu 1. března 1954, a dalšími
mnohostrannými mezinárodními smlouvami o
právní pomoci, jejichž smluvními stranami
jsou oba státy,
projevujíce přání zdokonalit vzájemnou
právní spolupráci doposud upravenou Dohodou
o vzájemné právní pomoci ve věcech
občanských a obchodních, podepsanou v Madridu
26. listopadu 1927, a Úmluvou o uznání a
výkonu soudních rozhodnutí, podepsanou v
Madridu 26. listopadu 1927,
se rozhodly uzavřít tuto smlouvu a za tím
účelem se dohodly takto:
/1/ Státní občané jedné smluvní
strany požívají na území druhé
smluvní strany stejné právní ochrany
v osobních a majetkových věcech jako státní
občané druhé smluvní strany.
/2/ Státní občané jedné smluvní
strany mohou před justičními orgány
druhé smluvní strany vystupovat, hájit svá
práva, podávat žádosti, návrhy
na zahájení řízení a opravné
prostředky za stejných podmínek jako státní
občané druhé smluvní strany
/3/ Ustanovení této smlouvy o státních
občanech smluvních stran se vztahují přiměřeně
také na právnické osoby zřízené
podle právního řádu jedné ze
smluvních stran, které mají sídlo
na území kterékoliv ze smluvních stran.
/1/ Pro účely této smlouvy výraz "věcí
občanské" zahrnuje rovněž věci
rodinné a obchodní.
/2/ Pro účely této smlouvy výraz "justiční
orgán" označuje každý státní
orgán kterékoliv ze smluvních stran do jehož
působnosti patří projednávání
věcí upravených touto smlouvou podle právního
řádu jeho státu,
/3/ Vzniknou-li při provádění této
smlouvy pochybnosti o státním občanství
určité osoby, každá smluvní strana
sdělí na žádost druhé smluvní
strany, zda tato osoba je nebo není jejím státním
občanem.
/1/ Justiční orgány smluvních stran
se při provádění této smlouvy
stýkají navzájem prostřednictvím
příslušných ústředních
orgánů, pokud tato smlouva nestanoví jinak.
/2/ Pro účely této smlouvy se ústředními
orgány rozumí:
a/ na straně Československé socialistické
republiky:
- Generální prokuratura Československé
socialistické republiky
- ministerstvo spravedlnosti České socialistické
republiky
- ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické
republiky
b/ na straně Španělska:
ministerstvo spravedlnosti.
/3/ Ústřední orgány smluvních
stran používají při vzájemném
styku při provádění této smlouvy
svých úředních jazyků.
/1/ Ve snaze ulehčit provádění Úmluvy
o civilním řízení, podepsané
v Haagu 1. března 1954, se smluvní strany dohodly,
že do této smlouvy zahrnou i ustanovení uvedená
v této kapitole.
/2/ Justiční orgány smluvních stran
se při provádění Úmluvy o civilním
řízení, podepsané v Haagu 1. března
1954, stýkají způsobem uvedeným v
článku 3 této smlouvy.
/1/ Dožádání musí obsahovat:
a/ označení dožadujícího orgánu,
b/ označení dožádaného orgánu,
c/ označení věci, v které se o právní
pomoc žádá,
d/ jména a příjmení účastníků
a po případě jejich zástupců,
místo jejich bydliště nebo přechodného
pobytu, jejich státní občanství a
povolání, dle možnosti také místo
a datum jejích narození a jména a příjmení
rodičů; u právnických osob jejich
název a sídlo,
e/ předmět dožádání a
údaje, které jsou potřebné pro vyřízení
dožádání.
/2/ V dožádání bude uvedeno datum jeho
vyhotovení, bude vlastnoručně podepsáno
a opatřeno otiskem úředního razítka
příslušného orgánu.
/3/ Jestliže adresa uvedená v dožádání
není přesná nebo jestliže osoba, které
se dožádání týká, na uvedené
adrese nebydlí, učiní dožádaný
orgán opatřeni ke zjištění její
správné adresy.
/4/ Po vyřízení dožádání
vrátí dožádaný orgán spisy
dožadujícímu orgánu. V případě,
že není možno dožádání
vyhovět, vrátí dožádaný
orgán spisy dožadujícímu orgánu
a současně oznámí důvody, pro
které není možno dožádání
vyřídit.
/1/ Doklad o doručení se zasílá bezodkladně
dožadující smluvní straně.
/2/ Není-li možno doručení provést,
dožádaná smluvní strana oznámí
bezodkladně dožadující smluvní
straně důvody.
Smluvní strany mohou doručovat písemnosti
svým státním občanům a vyslechnout
je také prostřednictvím svých diplomatických
misí nebo konzulárních úřadů.
V těchto případech nesmí být
použito donucovacích prostředků.
/1/ Osoba, která má pobyt na území
jedné smluvní strany a která má být
vyslechnuta před justičním orgánem
druhé smluvní strany s násobností
ve věcech občanských jako svědek nebo
znalec, není povinna se na předvolání
tohoto orgánu dostavit; předvolání
proto nesmí obsahovat pohrůžku donucení
pro případ, že se nedostaví.
/2/ Svědek nebo znalec, ať je jakékoliv státní
příslušnosti který má pobyt na
území jedné ze smluvních stran a který
se dostavil na předvolání k justičnímu
orgánu druhé smluvní strany, nesmí
být na jejím územ trestně stíhán
ani podroben omezení osobní svobody za čin,
který spáchal před tím, než na
základě předvolání překročil
státní hranice dožadující smluvní
strany, nelze na něm vykonat trest za takový čin
dříve uložený ani nemůže
být trestně stíhán v souvislosti s
podáním svědectví nebo znaleckého
posudku,
/3/ Svědek nebo znalec pozbude ochrany uvedené v
odstavci 2 tohoto článku, jestliže neopustí
území dožadující smluvní
strany do sedmi dnů ode dne, kdy mu justiční
orgán, který ho předvolal, oznámil,
že jeho přítomnost není dále
potřebná, nebo jestliže opustil území
dožadující smluvní strany a dobrovolně
se tam vrátil. Do této lhůty se nezapočítává
doba, po kterou svědek nebo znalec nemohl opustit území
této smluvní strany z důvodů na něm
nezávislých.
/4/ Předvolaná osoba má právo na náhradu
výdajů na cestu a pobyt, jakož i ušlého
výdělku, a znalec kromě toho i na znalečné.
V předvoláni se uvede, jaké náhrady
předvolanému patří. Na jeho žádost
se mu poskytne záloha na náhradu výdajů.
/1/ Smluvní strany nebudou požadovat náhradu
nákladů za dožádání kromě
znalečného a jiných výdajů
vzniklých v souvislosti s provedením znaleckých
důkazů.
/2/ Provedení znaleckého důkazu možno
vázat na podmínku složení zálohy.
/3/ Dožádaný orgán oznámí
dožadujícímu orgánu na jeho žádost
výši nákladů vzniklých vyřízením
dožádání.
Ústřední orgány smluvních stran
si v rozsahu této smlouvy budou na žádost poskytovat
informace o právních předpisech, které
platí nebo platily na jejích území,
jakož i texty těchto předpisů, a informace
o praxi justičních orgánů.
/1/ Listiny, vydané nebo ověřené v
předepsané formě a opatřené
otiskem úředního razítka příslušného
státního orgánu nebo úřední
osoby podle právního řádu jedné
smluvní strany, nevyžadují na území
druhé smluvní strany dalšího ověření.
To platí i pro podpisy na listinách a pro podpisy,
které byly ověřeny podle předpisů
jedné ze smluvních stran.
/2/ Pro účely této smlouvy veřejné
listiny vydané na území jedné ze smluvních
stran budou mít před státními orgány
druhé smluvní strany stejnou důkazní
moc, jakou jím přiznává právní
řád smluvní strany, na jejímž
území byly vydány.
/1/ Ústřední orgány smluvních
stran si na žádost poskytnou pomoc při zjišťování
adres osob, které se zdržují na jejich území,
je-li to třeba k uplatnění práv jejich
státních občanů.
/2/ Je-li u justičního orgánu jedné
smluvní strany uplatněn nárok na výživné
proti osobě, která se zdržuje na území
druhé smluvní strany, poskytne tato smluvní
strana na žádost pomoc i při zjišťování
zdroje a výše příjmů této
osoby.
Zasílání dokladů o osobním
stavu a jiných listin.
/1/ Smluvní strany si navzájem zasílají
výpisy z matrik o narození, o uzavření
manželství a o mrti státních občanů
druhé smluvní strany, jakož i sdělení
o všech změnách v těchto matrikách,
která se týkají státních občanů
druhé smluvní strany. Tyto výpisy se zasílají
ihned po provedení zápisu do matriky.
/2/ Na žádost jedné smluvní strany zašle
druhá smluvní strana výpisy z matrik pro
úřední potřebu.
/3/ Výpisy z matrik podle tohoto článku se
zasílají bezplatně diplomatickou cestou.
Žádosti státních občanů
smluvních stran o výpis z matriky nebo jiné
listiny týkající se osobního stavu
je možno zaslat přímo příslušnému
matričnímu úřadu nebo justičnímu
orgánu druhé smluvní strany. Vyžádané
doklady se žadateli zasílají prostřednictvím
diplomatické mise nebo konzulárního úřadu
státu, jehož orgán doklad vydal. Diplomatická
mise nebo konzulární úřad vybere při
předání od žadatele poplatek za vyhotovení
dokladu. Ustanovení článku 25 Úmluvy
o civilním řízení, podepsané
v Haagu 1. března 1954, tímto nejsou dotčena.
Smluvní strany si budou navzájem zastlat způsobem
uvedeným v článku 13 odst. 3 této
smlouvy opisy rozhodnutí týkající
se osobního stavu státních občanů
druhé smluvní strany, která nabyla právní
moci.
Smluvní strany uznají a vykonají na svém
území tato rozhodnutí vydaná na území
druhé smluvní strany:
a/ rozhodnutí justičních orgánů
v občanských věcech;
b/ rozhodnutí justičních orgánů
v trestních věcech týkající
se náhrady škody a jiných občanskoprávních
nároků;
c/ rozhodnutí rozhodčích orgánů.
Ustanovení této kapitoly se nevztahují na:
a/ úpadky, věřitelské konkursy a jiné
obdobní věci;
b/ rozhodnutí ve věcech sociálního
zabezpečení;
c/ rozhodnutí o náhradě škody způsobené
jadernou energií.
Pro účely této kapitoly označuje výraz:
a/ "rozhodnutí" | - vykonatelná rozhodnutí justičních orgánů, rozhodčích orgánů, jakož i smíry jimi schválené |
b/ "soud původu" | - justiční orgán, který vydal rozhodnutí, o jehož uznání nebo výkon se žádá; |
c/ "stát původu" | - smluvní stranu, na jejímž území je sídlo soudu původu nebo kde bylo vydáno rozhodnutí rozhodčího orgánu; |
d/ "dožádaný soud" | - justiční orgán, který rozhoduje o uznání a výkonu rozhodnutí; |
e/ "dožádaný stát" | - smluvní stranu, na jejímž území se o uznání a výkon rozhodnutí žádá. |
/1/ Pro účely této kapitoly je dána
pravomoc soudu původu, jestliže:
a/ v době zahájení řízení
měl žalovaný bydliště nebo přechodný
pobyt ve státě původu;
b/ v době zahájení řízení
měl žalovaný ve státě původu
obchodní, průmyslově nebo jiné zařízení
nebo jeho pobočku a je v tomto státě žalován
v souvislosti s činností takového zařízení
nebo pobočky;
c/ ke skutečnostem, které způsobily vznik
škody, o jejíž náhradu se žádá
návrhem na zahájení řízení,
došlo na území státu původu;
d/ nemovitost, které se řízení týká,
leží na území státu původu;
e/ účastníci řízení
písemně ujednali příslušnost
soudu původu pro již vzniklé spory nebo spory,
které by v budoucnu mohly z určitého právního
vztahu vzniknout, s výjimkou případů,
kdy právní řád dožádaného
státu nepřipouští v předmětné
věci dohodu o příslušnosti;
f/ řízení se týká závazku
ze smlouvy a účastníci smlouvy se výslovně
dohodli, že závazek byl nebo má být
splněn na území státu původu;
g/ řízení se týká dědění
movitého majetku a zůstavitel byl v době
smrti státním občanem státu původu.
/2/ Pravomoc orgánů smluvních stran k vydávání
rozhodnutí o výživném se řídí
ustanoveními článku 3 Úmluvy o uznání
a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti
k dětem, podepsané v Haagu 15. dubna 1958.
Rozhodnutí uvedená v článku 16 této
smlouvy se uznají a vykonají za podmínek,
že:
a/ pravomoc soudu původu byla dána podle ustanovení
článku 19 této smlouvy;
b/ rozhodnuti nabylo právní moci a je vykonatelné
podle právního řádu státu původu
c/ uznáni a výkonu nebrání výlučná
pravomoc orgánů dožádaného státu;
d/ účastník, proti kterému bylo rozhodnuti
vydáno a který se řízení nezúčastnil,
byl podle právního řádu státu
původu včas a řádně předvolán
k účasti na řízení a v případě
procesní nezpůsobilosti byl řádně
zastoupen;
e/ rozhodnutí není v rozporu s rozhodnutím,
které nabylo právní moci a bylo vydáno
dříve v téže věci mezi, týmiž
účastníky justičním orgánem
dožádaného státu;
f/ před orgánem dožádaného státu
neprobíhá řízení mezi týmiž
účastníky o téže věci,
které bylo zahájeno jako prvé;
g/ rozhodnutí justičního orgánu třetího
státu, které bylo vydáno v téže
věci mezi týmiž účastníky,
nebylo uznáno nebo vykonáno na území
dožádaného státu;
h/ dožádaný stát má za to, že
uznání nebo výkon neohrozí jeho svrchovanost
nebo bezpečnost nebo nebude v rozporu s jeho veřejným
pořádkem.
Rozhodnutí rozhodčích orgánů
budou uznána a vykonána za podmínek uvedených
v článku 20 této smlouvy, jestliže:
a/ rozhodnuti se zakládá na písemné
dohodě o příslušnosti rozhodčího
organu a vydal je rozhodčí orgán dohodou
určený v mezích svého oprávněni
stanoveného dohodou a
b/ dohoda o příslušnosti rozhodčího
orgánu je platná podle právního řádu
účastníky zvoleného a nebyl-li právní
řád účastníky zvolen, podle
právního řádu dožádaného
státu.
Uznání a výkon rozhodnutí nelze odmítnout,
jestliže jediným důvodem odmítnutí
je skutečnost, že soud původu rozhodl podle
jiného právního řádu, než
na který odkazují normy o mezinárodním
právu soukromém dožádaného státu.
I v takovém případě však lze
uznání nebo výkon rozhodnutí odmítnout,
jestliže soud původu rozhodl v otázce týkající
se osobního stavu nebo způsobilostí účastníka
řízení odlišně, než stanoví
normy, které by bylo třeba aplikovat podle mezinárodního
práva soukromého dožádaného státu.
/1/ Předběžně vykonatelná rozhodnutí
a předběžná opatření se
v dožádaném státě uznávají
a vykonávají, i když podléhají
řádným opravným prostředkům,
jestliže obdobná rozhodnutí mohou být
v tomto státě vydána a vykonána.
/2/ Předběžná opatření
nařízená justičním orgánem
jedné smluvní strany se uznávají a
vykonávají na území druhé smluvní
stany i když na území této druhé
smluvní strany je vedeno řízeni mezi týmiž
účastníky v téže věci,
jestliže pravomoc justičního orgánu,
který předběžné opatření
nařídil, byla dána podle článku
19 této smlouvy.
/1/ Návrh na uznáni nebo výkon rozhodnutí
je možno podat přímo příslušnému
dožádanému soudu nebo justičnímu
orgánu, který ve věcí rozhodl jako
orgán prvého stupně; v tomto případě
se návrh postoupí justičnímu orgánu
druhé smluvní strany způsobem uvedeným
v článku 3 této smlouvy.
/2/ K návrhu se připojí:
a/ úplný a podle právních předpisů
jedné či druhé smluvní strany ověřený
opis rozhodnutí soudu původu s potvrzením
o právní moci a o vykonatelnosti, pokud tyto skutečnosti
nevyplývají ze samotného znění
rozhodnutí;
b/ doklad o tom, že podle právního řádu
státu původu bylo rozhodnutí řádně
doručeno;
c/ doklad o tom, že účastník, proti
kterému bylo rozhodnutí vydáno a který
se řízení nezúčastnil, byl
podle právního řádu státu původu
včas a řádně předvolán
k účasti na řízení a v případě
procesní nezpůsobilosti byl řádně
zastoupen, pokud to nevyplývá ze samotného
znění rozhodnutí;
d/ ověřený překlad návrhů
i písemností uvedených pod písmeny
a/, b/ a c/ tohoto odstavce do jazyka dožádaného
státu.
/1/ Dožádaný soud se omezí na zjištění,
zda byly splněny podmínky stanovené touto
smlouvou. Tento orgán je vázán skutkovými
zjištěními, na základě kterých
soud původu rozhodl, že je dána jeho pravomoc,
s výjimkou případu, kdy rozhodnutí
bylo vydáno v nepřítomnosti.
/2/ Obsahuje-li výrok rozsudku několik částí,
které lze oddělit, může být jedna
nebo několik z nich uznána nebo vykonána
samostatně.
/3/ Nestanoví-li tato smlouva jiný postup, dožádaný
soud postupuje pří uznání a výkonu
rozhodnutí podle právního řádu
svého státu.
/1/ Tato smlouva bude ratifikována. Výměna
ratifikačních listin bude provedena v Praze.
/2/ Tato smlouva vstoupí v platnost šedesátým
dnem po vý měně ratifikačních
listin.
/1/ Dnem vstupu této smlouvy v platnost pozbývají
platnosti Dohoda mezi Republikou československou a Královstvím
španělškým o vzájemné právní
pomoci ve věcech občanských a obchodních,
podepsaná v Madridu 26. listopadu 1927, a úmluva
mezí Republikou československou a Královstvím
španělským o uznání a výkonu
soudních rozhodnutí, podepsaná v Madridu
26. listopadu 1927.
/2/ Protokol k Úmluvě o vydávání
zločinců a právní pomoci ve věcech
trestních. Dohodě o vzájemné právní
pomoci ve věcech občanských a obchodních
a Úmluvě o vzájemném uznání
a výkonu soudních rozhodnutí, uzavřenými
a podepsanými 26. listopadu 1927 v Madridu mezi Republikou
československou a Královstvím španělským,
podepsaný 13. srpna 1928 v Madridů, se na tuto smlouvu
nepoužije.
Tato smlouva se uzavírá na neomezenou dobu. Každá
smluvní strana může smlouvu vypovědět
písemným oznámením zaslaným
diplomatickou cestou. Smlouva pozbude platnosti uplynutím
jednoho roku od data doručení výpovědi.
Na důkaz toho zmocněnci obou stran tuto smlouvu
podepsali a připojili k ní své pečetě.
Dáno v Madridu dne 4. května 1987 ve dvou původních
vyhotoveních, každé v jazyce českém
a španělském, přičemž obě
znění mají stejnou platnost.