Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Předsednictvo Federálního shromáždění vyhlašuje úplné znění zákona o státním zkušebnictví ze dne 27. února 1968 č. 30 Sb., jak vyplývá ze změn a doplnění provedených zákonem ze dne 23. června 1987 č. 54 Sb.

Výkon státního zkušebnictví spočívá

a) v hodnocení výrobků,

b) ve schvalování výrobků,

c) v certifikaci výrobků,

d) v provádění kontroly zhodnocených, schválených a certifikovaných výrobků uváděných do oběhu.

(1) Orgány státního zkušebnictví jsou Úřad pro normalizaci a měření a státní zkušebny.

(2) Orgány státního zkušebnictví poskytují též odborné služby, při nichž mohou vydávat osvědčení.

Orgány státního zkušebnictví jsou při své činnosti povinny postupovat nestranně podle výsledků zkoušek a zjištění. Odborné úkony spojené s touto činností vykonávají v souladu s poznatky vědy a techniky, jaké jsou v době, kdy je úkon prováděn.

Ústředním orgánem státní správy pro obor státního zkušebnictví je Úřad pro normalizaci a měření.

(1) Úřad pro normalizací a měření rozhoduje při výkonu státního zkušebnictví v případech stanovených zákonem.

(2) Dále Úřadu pro normalizaci a měření přísluší v oboru státního zkušebnictví

a) řídit a kontrolovat činnost státních zkušeben; státním zkušebnám, které mu nejsou přímo podřízeny, stanovit úkoly v dohodě s jejich nadřízenými orgány a účastnit se souhrnného hodnocení činnost těchto státních zkušeben;

b) koordinovat činnost státních zkušeben na poli mezinárodní spolupráce;

c) stanovit státním zkušebnám povinnost zadávat některé speciální zkoušky organizacím určeným Úřadem pro normalizaci a měření;

d) koordinovat zapojení československých orgánů a organizací do mezinárodních certifikačních systémů a sledovat jejich činnost v těchto systémech.

(1) Státními zkušebnami jsou organizace, jimž Úřad pro normalizaci a měření udělil oprávnění k výkonu státního zkušebnictví (autorizaci).

(2) Oprávnění k výkonu státního zkušebnictví (dále jen oprávnění může Úřad pro normalizaci a měření udělit organizacím, které jsou mu podřízeny nebo jiným organizacím s jejich souhlasem a po dohodě s jejich nadřízenými orgány.

(1) Oprávnění, jeho případnou změnu nebo odnětí uveřejňuje Úřad pro normalizaci a měření.ve svém věstníku.

(2) V oprávnění musí být stanoven jeho rozsah a jméno vedoucího státní zkušebny.

(1) Státní zkušebna má v rozsahu stanoveném v oprávnění celostátní působnost, nestanoví-li Úřad pro normalizaci a měření jinak.

(2) Státní zkušebna nesmí hodnotit nebo schvalovat výrobky, které jsou předmětem její vlastní výroby nebo které vyvinula.

(1) Státní zkušebna posuzuje návrhy příslušných československých státních norem.

(2) Shledá-li státní zkušebna, že technická norma nevyhovuje, navrhne její změnu, zrušení nebo zpracování nové technické normy.

(1) Výkon státního zkušebnictví ve státní zkušebně řídí její vedoucí (ředitel), nebo jím jmenovaný pracovník (dále jen vedoucí státní zkušebny).

(2) Ke jmenování a odvolání vedoucího státní zkušebny je třeba souhlasu Úřadu pro normalizací a měření.

(3) Vedoucí státní zkušebny skládá do rukou předsedy Úřadu pro normalizaci a měření tento slib:

"Slibuji, že budu vykonávat svou funkci v souladu se zákony a jinými právními předpisy, v souladu s pokyny Úřadu pro normalizaci a měření a v souladu se zájmy celé společnosti, a to nestranně podle svého nejlepšího svědomí, že budu využívat všech svých znalostí a zkušeností a zachovávat mlčenlivost o skutečnostech tvořících státní, hospodářské a služební tajemství, o nichž se při výkonu své funkce dozvím."

(4) Vedoucí státní zkušebny nastupuje svou funkci složením slibu.

(1) Při státních zkušebnách se zřizují hodnotitelské komise. Předsedou a členy hodnotitelských komisí jsou odbornici, u nichž je záruka jejich nestrannosti. Jmenuje je a odvolává Úřad pro normalizaci a měření.

(2) Hodnotitelské komise jsou odborným poradním orgánem vedoucího státní zkušebny.

(3) Předseda a členové hodnotitelské komise jsou povinni složit do rukou pověřeného zástupce Úřadu pro normalizaci a měření tento slib:

"Slibuji, že budu vykonávat svou funkci v souladu se zákony a jinými právními předpisy, v souladu s pokyny Úřadu pro normalizaci a měření a v souladu se zájmy celé společnosti, a to nestranně podle svého nejlepšího svědomí, že budu využívat všech svých znalostí a zkušeností a zachovávat mlčenlivost o skutečnostech tvořících státní, hospodářské a služební tajemství, o nichž se při výkonu své funkce dozvím."

(4) Úřad pro normalizaci a měření stanoví zásady jednacího řádu hodnotitelských komisí.

(5) Předsedovi a členům hodnotitelských komisí přísluší za odborné posudky odměna podle obecných předpisů o odměňování práce mimo pracovní poměr. [Zákoník práce, vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí ČSR č. 118/1981 Sb., vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí SSR č. 120/1981 Sb.]

(1) V rozhodnutích a osvědčeních je státní zkušebna povinna uvést svůj název a připojit k podpisu otisk pečeti státní zkušebny.

(2) Jiné organizace než ty, jimž bylo uděleno oprávnění, nejsou oprávněny užívat označení státní zkušebna, a to ani jako součást svého názvu.

(1) Organizace, které bylo uděleno oprávněni, může ze závažných důvodů požádat se souhlasem svého nadřízeného orgánu Úřad pro normalizaci a měření o odnětí oprávnění, a to ke konci kalendářního roku; žádost musí být Úřadu pro normalizaci a měření podána nejpozději 6 měsíců předem.

(2) Prokáže-li se, že státní zkušebna neplní řádně své úkoly, Úřad pro normalizaci a měření jí oprávnění odejme nebo omezí; jde-li o organizaci, která mu není podřízena, učiní tak po projednání s jejím nadřízeným orgánem.

(1) Úřad pro normalizaci a měření stanoví výrobky, které podléhají hodnocení (povinné hodnocení). Jiné výrobky může státní zkušebna hodnotit jen na návrh jejich výrobce (nepovinné hodnocení). Nepovinné hodnocení má tytéž právní důsledky a státní zkušebna je provádí týmž způsobem, jako hodnocení povinné, výrobek však nepodléhá novému hodnocení.

(2) K povinnému hodnocení stanoví Úřad pro normalizaci a měření z vlastního podnětu nebo na návrh jiných orgánů nebo organizací a po projednání s ústředním orgánem výrobce výrobky, které významně ovlivňují životní úroveň obyvatelstva či produktivitu u uživatele výrobku, nebo výrobky, které jsou či mohou být schopny úspěšné soutěže na zahraničních trzích, popřípadě i výrobky, jejichž jakost zaostává a uživatel u nich nemá možnost výběru.

(1) Hodnocení výrobku se provádí srovnáním jakosti zjištěné na vzorku výrobku a jeho technicko-ekonomických ukazatelů s podmínkami hodnocení, které státní zkušebna stanoví a oznámí výrobci.

(2) Státní zkušebna stanoví podmínky hodnocení zejména na základě soudobých poznatků vědy a techniky v příslušném oboru výrobků, na základě technicko-ekonomických vlastností současných zahraničních výrobků vysoké jakosti určených pro stejné nebo obdobné užití a podle právních předpisů a na základě údajů technických norem.

(3) Podmínky hodnocení podle povahy výrobků obsahují

a) ukazatele podstatných vlastností, které podmiňují schopnost výrobku uspokojovat stanovené potřeby v souladu s jeho určením včetně vybavení výrobku příslušenstvím, náhradními díly a vytvoření předpokladů pro poskytování služeb spojených s používáním výrobku,

b) technicko-ekonomické ukazatele výrobku odvozené od výrobků předních světových výrobců vyjadřující efektivnost při používání výrobku.

(4) U skupiny výrobků, které se.v podstatných vlastnostech a technicko-ekonomických ukazatelích neliší, může státní zkušebna na návrh.výrobce skutečnosti zjištěné na jednom nebo více výrobcích z dané skupiny považovat za rozhodné pro hodnocení celé skupiny těchto výrobků.

(1) O výsledku hodnocení vydá státní zkušebna rozhodnutí, v němž zařadí výrobek do stupně jakostí. Státní zkušebna odmítne zařadit do stupně jakosti výrobek, který neplní své funkce nebo neodpovídá hlediskům ochrany zdraví.

(2) Státní zkušebna zařadí výrobky

a) do stupně jakosti Q, splňují-li nejen podmínky hodnocení stanovené státní zkušebnou, ale v době vydání rozhodnutí též:

1. odpovídají soudobým poznatkům vědy a techniky,

2. dosahují úrovně vlastností současných zahraničních výrobků vysoké jakosti určených pro stejné nebo obdobné užití nebo tyto výrobky předčí anebo jsou na světovém trhu zvláštností;

b) do prvního stupně jakosti, splňují-li podmínky hodnocení stanovené státní zkušebnou;

c) do druhého stupně jakosti, plní-li svoje funkce, ale nesplňují podmínky hodnocení stanovené státní zkušebnou.

(3) Skutečnosti rozhodné pro zařazení výrobků do stupně jakostí Q je povinen prokázat a doložit státní zkušebně výrobce.

(4) Státní zkušebna udělí.výrobci oprávnění používat státní značku jakosti pro výrobky zařazené do stupně jakostí Q a značku prvního stupně jakostí pro výrobky zařazené do prvního stupně jakosti jen za předpokladu, že jsou ve výrobě zajištěny podmínky pro trvalé dodržování jakosti výrobků.

(5) Výrobek, který státní zkušebna odmítne zařadit do stupně jakosti, nesmí být uváděn do oběhu.

(1) Státní zkušebna předkládá hodnotitelské komisi zprávu o výsledcích zkoušení a zjištění.

(2) Na základě této zprávy a na základě vlastního posouzení výrobku doporučuje hodnotitelská komise zařazení výrobku do odpovídajícího stupně jakosti.

(3) Státní zkušebna rozhodne s přihlédnutím k tomuto doporučení o zařazení výrobku do odpovídajícího stupně jakosti. Nesouhlasí-li státní zkušebna s doporučením hodnotitelské komise na zařazení výrobku do stupně jakosti, předloží věc k rozhodnutí Úřadu pro normalizaci a měření, který rozhodne ve věci samé nebo vrátí věc státní zkušebně k novému projednání a rozhodnutí.

(1) Při zařazení výrobku do stupně jakosti Q nebo do prvního stupně jakosti stanoví státní zkušebna dobu, po kterou zařazení trvá, a to s přihlédnutím k předpokládanému vývoji jakosti v příslušném oboru výrobků. Tato doba nesmí být u výrobků zařazených do stupně jakosti Q delší než tři roky a u výrobků zařazených do prvního stupně jakosti delší než pět let. Výrobce je povinen přihlásit výrobek k novému hodnocení před uplynutím stanovené doby, pokud hodlá výrobek nadále vyrábět.

(2) Při zařazení výrobku do druhého stupně jakosti určí státní zkušebna lhůtu; ve které je výrobce povinen přihlásit výrobek k opakovanému hodnocení. Tato lhůta nesmí být delší než jeden rok.

(1) Při kontrole zhodnocených výrobků dávaných do oběhu zjišťuje státní zkušebna, zda výrobky odpovídají podmínkám hodnocení podle § 15 odst. 3 a u výrobků zařazených do stupně jakosti Q též předpokladům podle § 16 odst. 2 písm. a); u výrobků zařazených do stupně jakosti Q nebo prvního stupně jakostí zjišťuje státní zkušebna též zajištění podmínek podle § 15 odst. 4.

(2) Zjistí-li státní zkušebna při této kontrole nedodržení podmínek hodnocení nebo u výrobků zařazených do stupně jakosti Q nedodržení předpokladů podle § 16 odst. 2 písm. a), přeřadí je do nižšího stupně jakosti, popřípadě jim odejme zařazení do stupně jakosti. Výrobek, kterému státní zkušebna pří kontrole odňala zařazení do stupně jakosti, nesmí být uváděn do oběhu.

(3) Zjistí-li státní zkušebna zhoršení podmínek pro trvalé dodržování jakosti výrobků ve výrobě nebo nedostatky výrobků, které nejsou rozhodné pro stupeň jakosti, do něhož byl výrobek zařazen, odejme oprávnění používat státní značku jakosti nebo značku prvního stupně jakosti bez přeřazení výrobku do nižšího stupně jakosti.

(1) Úřad pro normalizaci a měření stanoví po projednání se zúčastněnými orgány výrobky, které podléhají schvalování.

(2) Ke schvalování stanoví Úřad pro normalizaci a měření tuzemské i dovážené. výrobky,

a) které jsou určeny k široké potřebě, jestliže by mohly ohrozit bezpečnost života nebo zdraví uživatele nebo jeho okolí, aniž se uživatel o tomto nebezpečí může předem přesvědčit, a osobní ochranné pracovní prostředky,

b) které by pro svůj význam nebo pro četnost užívání mohly národnímu hospodářství způsobit škody velkého rozsahu, např. nadměrnou spotřebou elektrické nebo jiné energie, nebezpečím požáru, rušením provozu telekomunikací apod.,

c) na kterých je závislá odolnost konečných výrobků: nebo investičních celků dodávaných nebo vyvážených do prostředí se ztíženými klimatickými nebo jinými podmínkami.

Ke schvalování může Úřad pro normalizaci a měření oprávnit jen státní zkušebny podřízené ústředním orgánům nebo jiným orgánům státní správy.

(1) Při schvalování výrobku zkoumá státní zkušebna jeho vzorek; zjišťuje, zda odpovídá právním předpisům (bezpečnostním, hygienickým a jiným), technickým normám a hlediskům, pro které bylo schvalování stanoveno, jakož i to, zda výrobce skýtá záruku, že bude trvale dodržovat vlastnosti výrobku rozhodne pro jeho schválení.

(2) Na základě těchto zjištění vydá státní zkušebna rozhodnutí, že se výrobek jako typ schvaluje nebo neschvaluje. V rozhodnutí uvede hledisko, z kterého byl výrobek schvalován a jeho vlastnosti rozhodné pro schválení, popřípadě neschválení výrobku.

(3) Platnost schválení výrobku může být omezena udáním doby, prostředí nebo způsobu použití, pro které se výrobek schvaluje.

(4) Neschválené výrobky nesmějí být uváděny do oběhu.

(5) Je-li výrobek schvalován jen z hlediska své odolnosti v určitém prostředí se ztíženými klimatickými nebo jinými podmínkami (§ 20 odst. 2 písm. c), nesmí být bez schválení dodáván nebo vyvážen do takového prostředí, ani v něm používán.

Státní zkušebna provádí namátkově kontrolu vlastností schválených výrobků dávaných do oběhu, zda odpovídají vlastnostem schváleného vzorku. Zjistí-li, že nemají v rámci přípustné tolerance vlastnosti rozhodné pro schválení, schválení odejme.

(1) Ve výjimečných případech může Úřad pro normalizaci a měření stanovit, že u některých výrobků podléhá ověření státní zkušebnou každý kus nebo každá výrobní dávka, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele pro mimořádnou míru nebezpečí spojeného s užíváním výrobku (např. střelné zbraně pro civilní potřebu, vybrané osobní ochranné prostředky). Bez tohoto ověření nesmí být takový výrobek uváděn do oběhu ani používán.

(2) Každý uživatel, popřípadě opravna takového výrobku, jsou povinni přihlásit a předložit státní zkušebné výrobek v případech stanovených Úřadem pro normalizaci a měření v prováděcím předpise.

(1) Úřad pro normalizaci a měření stanoví po projednání se zúčastněnými ústředními orgány ve Věstníku Úřadu pro normalizaci a měření výrobky, které podléhají certifikaci (povinná certifikace). Současně stanoví orgán státního zkušebnictví příslušný k certifikaci a určí, podle kterých technických norem, technických dokumentů, popřípadě právních předpisů bude certifikace prováděna.

(2) Certifikace výrobků nestanovených k certifikaci (nepovinná certifikace) může být provedena jen na návrh výrobce nebo jiné organizace, která prokáže právní zájem na provedení certifikace.

Při certifikaci výrobků se zjišťují a vydáním certifikátu potvrzují

a) shoda vlastností certifikovaného typu výrobku s určenými technickými normami, technickými dokumenty, popřípadě právními předpisy;

b) předpoklady přihlašovatele pro trvalé dodržování jakosti certifíkovaných výrobků ve výrobě.

(1) Certifikací výrobků provádí státní zkušebna na základě přihlášky podané jejich výrobcem nebo jinou organizací, která prokáže právní zájem na provedení certifikace. Má-li výrobek vlastnosti shodné s vlastnostmi stanovenými technickými normami, technickými dokumenty, popřípadě právními předpisy a jsou-li zajištěny předpoklady pro trvalé dodržování jakosti výrobků ve výrobě, vydá státní zkušebna certifikát. Pokud tyto podmínky nejsou splněny, odmítne výrobek certifikovat. Obdobně postupuje při certifikací Úřad pro normalizaci a měření v případech, kdy si provedení certifikace vyhradil.

(2) V certifikátu se stanoví podmínky pro označování výrobků certifikační značkou, popřípadě pro vydávání dokladu o certifikaci, kterým se potvrzuje shodnost vlastností certifikovaného výrobku nebo výrobní dávky s vlastnostmi certifikovaného typu výrobku. Platnost certifikátu může být omezena.

Státní zkušebna provádí namátkově kontrolu, zda certifikované i výrobky mají vlastnosti shodné se stanovenými technickými normami, technickými dokumenty, popřípadě s právními předpisy a zda jsou, zajištěny předpoklady pro trvalé dodržování jakosti výrobků ve výrobě. Zjistí-li se, že výrobky nemají vlastnosti shodné s technickými normami, technickými dokumenty, popřípadě s právními předpisy nebo že nejsou zajištěny předpoklady pro trvalé dodržování jakostí výrobků ve výrobě, odejme státní zkušebna certifikát nebo oprávnění z něj vyplývající. Obdobně postupuje při kontrole Úřad pro normalizaci a měření v případech, kdy si provedení kontroly vyhradil.

(1) V řízení ve věcech státního zkušebnictví se postupuje podle správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Státní zkušebny jsou povinny provést hodnocení, schvalování a certifikaci výrobku ve lhůtách stanovených prováděcím předpisem.

(3) O odvolání proti rozhodnutím státních zkušeben rozhoduje Úřad pro normalizaci a měření. Opravné prostředky proti rozhodnutím o hodnocení a o schvalování výrobků nemají odkladný účinek.

(1) Účastníkem řízení ve věcech státního zkušebnictví je pouze ten, kdo přihlásil nebo měl přihlásit výrobek k hodnocení, schválení nebo certifikací (dále jen přihlašovatel). Výrobky podléhající hodnocení, schválení nebo certifikaci je povinen přihlásit u příslušné státní zkušebny výrobce, a to způsobem a ve lhůtách stanovených prováděcím předpisem. Jde-li o dovážené výrobky, má tuto povinnost dovozce.

(2) Státní zkušebna nejpozději do 60 dnů po doručení přihlášky provedené řádným způsobem oznámí přihlašovateli písemné, kdy mu stanoví podmínky hodnocení, popřípadě schvalování výrobku a dokdy bude hodnocení, popřípadě schválení provedeno.

(3) Na výzvu státní zkušebny je přihlašovatel povinen dodat jí ve stanovené lhůtě bezplatně vzorek výrobku v nezbytně potřebném množství a s vyžádanou dokumentací. Státní zkušebna má právo vybrat sama vzorky výrobku bud přímo u přihlašovatele, u odběratele nebo u dopravce, či z obchodní sítě, a to vždy na náklady přihlašovatele. Vzorky vrací státní zkušebna přihlašovateli ve stavu, v jakém jsou po zkouškách. Je-li to technicky možné a hospodářsky účelné, dohodne státní zkušebna s přihlašovatelem, že si vzorek ponechá jako doklad.

(1) Orgány státního zkušebnictví zjišťují vlastnosti výrobku samy nebo mohou zadat toto zjištění jiným organizacím. Se souhlasem těchto orgánů, popřípadě za jejich dozoru, může zjištění provádět nebo dát provést přihlašovatel.

(2) Úřad pro normalizací a měření může zadat zkoušení a posuzování výrobků pro potřeby státního zkušebnictví zahraničním institucím sám, jiné organizace jen s jeho souhlasem.

(1) Organizace jsou povinny umožnit orgánům státního zkušebnictví provádět výkon státního zkušebnictví. Zejména jsou povinny předložit jim dokumentaci týkající se hodnocených, schvalovaných nebo certifikovaných výrobků, umožnit jim přístup k výrobním a zkušebním zařízením a do příslušných prostorů organizace, jakož i používání měřicí techniky vlastní nebo používané organizací.

(2) Pracovníci státního zkušebnictví a členové hodnotitelských komisí jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech tvořících předmět státního, hospodářského nebo služebního tajemství, o nichž se při výkonu státního zkušebnictví dozvědí.

(3) Změny ve výrobě, schopné ovlivnit vlastnosti hodnoceného, schváleného nebo certifikovaného výrobku, nebo předání výroby jiné organizaci, je výrobce povinen ohlásit neprodleně, nejpozději. však do dne, kdy ke změně dochází, státní zkušebně.

(1) Budou-li do oběhu uvedeny výrobky označené státní značkou jakosti, značkou prvního stupně jakosti, schvalovací nebo certifikační značkou, které jim nenáleží, uloží Úřad pro normalizaci a měření tomu, kdo výrobek takto označil, pokutu ve výši 10 g z velkoobchodní ceny výrobků takto označených. Mimoto může Úřad pro normalizaci a měření nařídit stažení takových výrobků z obchodní sítě, a to na náklad toho, kdo výrobek nesprávně označil. Toto nařízení se však netýká výrobků dodaných dříve než tři roky před vydáním rozhodnutí o stažení.

(2) Nepředložil-li nebo nepřihlásil-li přihlašovatel řádně a včas výrobek k povinnému hodnocení, uloží mu Úřad pro normalizaci a měření pokutu ve výši 10 % z velkoobchodní ceny.výrobků dodaných po dni, kdy měl být výrobek předložen, popřípadě přihlášen; jde-li o opakované hodnoceni, uloží Úřad pro normalizaci a měření přihlašovateli pokutu ve výši 20 % z velkoobchodní ceny.výrobků dodaných po dni, kdy měl být výrobek k opakovanému hodnocení předložen, popřípadě přihlášen.

(3) Zjistí-li orgány státního zkušebnictví při kontrole zhodnocených.výrobků (§ 19), že tyto výrobky vykazují závadu, pro niž musí být výrobek přeřazen do nižšího stupně jakosti nebo mu odňato zařazení do stupně jakosti, může Úřad pro normalizaci a měření uložit přihlašovateli pokutu ve výši 10 % z velkoobchodní ceny výrobků, o nichž se prokáže, že byly již před kontrolou uvedeny s touto závadou do oběhu.

(4) Úřad pro normalizaci a měření uloží tomu, jenž uvede do oběhu výrobek neprávem (§ 16 a 22), pokutu ve výši 10 % z velkoobchodní ceny všech neprávem dodaných výrobků.

(5) Zjistí-li se při kontrole schválených výrobků (§ 23), že kontrolovaný výrobek vykazuje závadu, pro niž mu musí být schválení odňato, může Úřad pro normalizaci a měření uložit přihlašovateli. pokutu ve výši 10 % z velkoobchodní ceny výrobků, o nichž se prokáže, že byly již před kontrolou uvedeny s touto závadou do oběhu.

(6) V případě nebezpečí, že výrobek podléhající schválení, který nebyl schválen nebo jemuž bylo schválení odňato, ohrozí zdraví, nařídí Úřad pro normalizaci a měření mimo pokuty (odst. 4 a 5) i stažení všech těchto výrobků z obchodní sítě, popřípadě i z používání, a to vždy na náklad přihlašovatele.

(7) Bylo-li nařízeno stažení výrobku, zaplatí přihlašovatel navíc pokutu ve výši plné velkoobchodní ceny všech výrobců, které nestáhl do 90 dnů po obdržení rozhodnutí o stažení výrobku.

(8) Při výpočtu výše pokuty podle předchozích ustanovení se nepřihlíží k výrobkům dodaným dříve než tři roky přede dnem, kdy bylo o uložení pokuty rozhodnuto.

(9) Přihlašovateli, který dosáhl rozhodnutí ve věci státního zkušebnictví nesprávnými údaji, uloží Úřad pro normalizaci a měření pokutu ve výši 10 % z velkoobchodní ceny výrobků dodaných po dni vydání takového rozhodnutí. Tuto pokutu nelze uložit, prokáže-li přihlašovatel, že nemohl nesprávným údajům zabránit.

Při hodnocení, schvalování a certifikaci výrobků, a to i v odvolacím řízení, přísluší státním zkušebnám a Úřadu pro normalizaci a měření za výkon státního zkušebnictví úhrada. Úhradu platí přihlašovatel.

Organizace, jíž bylo uděleno oprávnění a její nadřízený orgán jsou povinny zajistit chod a rozvoj státního zkušebnictví z hlediska osobního obsazení a technického vybavení státní zkušebny.

Zákonem není dotčena působnost správních orgánů, které podle zvláštních předpisů schvalují a povolují výrobky nebo vykonávají nad nimi odborný dozor, a to z hlediska určitých vlastností výrobku nebo podmínek jeho použití.

(1) Oprávnění k provádění povinného zkušení (schvalování) a hodnocení vydaná podle dosavadních předpis zanikají dnem 1. července 1968, pokud je Úřad pro normalizaci a měření již dříve nenahradí oprávněním podle tohoto zákona.

(2) Rozhodnutí o hodnocení a schválení výrobků vydaná před účinnosti tohoto zákona jim nejsou dotčena.

(3) Jestliže přihlašovatel již vyrábí nebo dodává výrobek, který podle tohoto zákona Úřad pro normalizaci a měření stanoví ke schvalování, aniž byl výrobek již dříve schválen, je povinen přihlásit jej u příslušné státní zkušebny ke schválení nejpozději do 90 dnů od oznámení, že výrobek schvalování podléhá. Do ukončení schvalovacího řízení může pokračovat v dodávkách.

(1) Úřad pro normalizaci a měření vydá předpisy k provádění zákona, v nichž stanoví podrobnosti o řízení ve věcech státního zkušebnictví, o podmínkách hodnocení a o certifikaci výrobků, o způsobu označování zhodnocených, schválených a certifikovaných výrobků a o výši úhrady za výkon státního zkušebnictví.

(2) Způsob zkoušení drahých kovů a úkoly státních orgánů při této činnosti stanoví ministerstvo těžkého průmyslu. [Působnost v těchto věcech přešla z ministerstva těžkého průmyslu na federální ministerstvo hutnictví a těžkého strojírenství.]

Zrušují se:

a) zákon č. 185/1910 ř. z., o technickém zkoumání, zkoušení a ohledání materiálu;

b) zákonné opatření č. 2/1955 Sb. do státní službě pro míry a váhy, o státní službě pro drahé kovy a o zkoušení zbraní a střeliva pro civilní potřebu;

c) zákonné opatření č. 102/1965 Sb., o jednotném řízení povinného zkoušení a hodnocení výrobků;

d) vyhláška ministra průmyslu č. 1505/1946 Ú.l., o povinné kontrole a zkoušení domácích, živnostenských a průmyslových spotřebičů topných plynů a některých přístrojů a jejich součástí pro výrobu, rozvod a kontrolu plynu (č. 1462/1 946 Ú. v.);

e) vyhláška ministra průmyslu č. 637/1947 Ú. l., o povinné kontrole a zkoušení plynových spotřebičů a plynových přístrojů (č. 554/1947 Ú. v.).;

f) vyhláška ministerstva automobilového průmyslu a zemědělských strojů č. 44/1957 Ú. l. (Ú. v.), o jakostním značkování některých výrobků;

g) vyhláška ministerstva automobilového průmyslu a zemědělských strojů č. 7/1958 Ú. l. (Ú. v.), kterou se rozšiřuje seznam výrobků, na ně se vztahuje vyhláška č. 44/1957 Ú. l. (Ú. v.), o jakostním značkování některých výrobků;

h) vyhláška ministerstva všeobecného strojírenství č. 52/1996 Sb., o zkoušení a ověřování zbraní a střeliva pro civilní potřebu.

i) vyhláška Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky č. 83/1963 Sb., o povinném zkoušení a kontrole elektrotechnických výrobků, materiálů a pomůcek;

j) vyhláška Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky č. 162/1964 Sb., o povinném zkoušení a kontrole výrobků a materiálů určených do oblasti se ztíženými klimatickými podmínkami;

k) směrnice Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky č. 20 774/4013/65a z 30. září 1965, pro povinné zkoušení a hodnocení vybraných výrobků [Ponechané dosud u platnosti podle odst. 2 písm. a) bod 7 vyhl. č. 75/1966 Sb.];

l) prováděcí pokyny, doplňky a změny Úřadu pro normalizaci a měření ke směrnicím pro povinné zkoušení a hodnocení vybraných výrobků čj. Zk/65a/66 z 12. ledna 1966 [Ponechané dosud u platnosti podle odst. 2 písm. a) bod 7 vyhl. č. 75/1966 Sb.].

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1968.

Zákon č. 54/1987 Sb., kterým se mění a doplňuje zlo č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, nabyl činnosti dnem 1. července 1987. Rozhodnutí o zařazení výrobků do jednotlivých stupňů jakosti vydaná před účinností tohoto zákona nejsou tímto zákonem dotčena (čl. II zákona č. 54/1987 Sb.).