Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Návrh schvalovacího usnesení:

Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Čínské lidové republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, podepsanou v Praze dne 11. června 1987.

Čínská lidová republika patří svým počtem obyvatel, rozlohou a ekonomickým potenciálem mezi největší země světa. Mimořádný je i její politický význam v mezinárodních vztazích. Po období stagnace dochází od počátku 80. let k rychlému rozvoji vztahů mezi ČLR a státy socialistického tábora, které představují pro ČLR tradičně spolehlivé partnery ve vztazích, které jsou založeny na zásadách vzájemně výhodné hospodářské spolupráce a plného respektování zájmů obou stran. V čs.-čínských vztazích to potvrzuje i řada setkání na úrovni vládních, stranických a dalších státních orgánů, které se uskutečnily v poslední době.

ČLR představuje svým obrovským trhem rozsáhlé možnosti pro hospodářskou spolupráci, ČSSR může v tomto teritoriu navázat na dobré výsledky dosažené v počátku 50. let. Neméně významné je i rozšiřování styků v oblasti společenských organizací, kultury a sportu.

Vzhledem k tomu, že na čínském trhu se budou čs. organizace střetávat s obchodní konkurencí z celého světa, je třeba vytvořit rovnocenné podmínky pro jejich činnost podmínkám, které mají organizace jiných států.

K tomu přispěje i uzavření Smlouvy mezi vládami obou států o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.

Dvojí zdanění je nežádoucí, neboť snižuje příjmy, které organizacím a občanům jednoho státu plynou z druhého státu.

Jde zejména o příjmy z provádění stavebních, montážních a jiných činností, z využívání patentů a jiných průmyslových práv, technických znalosti a zkušeností, výrobně technických poznatků, z úroků, majetkových účastí, výrobní a technické kooperace a z jiných zdrojů. Dvojí zdanění postihuje také příjmy z využívání autorských práv k dílům literárním, uměleckým a vědeckým a příjmy výkonných umělců.

Protože příčinou vzniku mezinárodního dvojího zdanění je kolize daňových zákonů dvou států, může být mezinárodní dvojí zdanění účinně vyloučena jen opatřeními obou států vzájemně koordinovanými mezinárodní smlouvou.

Smlouva mezi vládou Československa a vládou Číny o zamezení dvojího zdanění sleduje objektivní rozdělení práva na zdanění příjmu mezi stát jeho zdroje a stát, v němž má příjemce sídlo nebo bydliště. Smlouva neupravuje zdanění majetku, protože samotný majetek není předmětem zdanění ani podle československých ani podle čínských daňových předpisů. Osobní a věcný rozsah Smlouvy je vymezen v článcích 1 a 2.

Protože Smlouva řeší kolize daňových zákonů, které jsou součástí právních soustav dvou států, byly v zájmu jednotnosti výkladu výrazy důležité pro aplikaci Smlouvy definovány v článcích 3 - 5.

Příjmy organizací a občanů jednoho smluvního státu mohou být zdaněny zásadně ve státě sídla organizace případně bydliště občana. V druhém smluvním státě mohou být tyto příjmy zdaněny jen za podmínek a v rozsahu, které jsou stanoveny výslovnými ustanoveními jednotlivých článků Smlouvy.

Příjmy z nemovitého majetku jsou podle článku 6 Smlouvy vyhraženy ke zdanění ve státě, kde je tento majetek umístěn.

Podle článku 7 Smlouvy mohou být příjmy z obchodní a průmyslové činnosti podniků jednoho smluvního státu zdaněny ve druhém smluvním státě, jestliže byly dosaženy v tomto druhém státě na základě činnosti vykonávané v tomto druhém státě prostřednictvím trvalého zařízení (stálé provozovny). Tato zásada neplatí pro zisky z letecké a námořní dopravy, které mohou být podle čl. 8 zdaněny ve státě skutečného vedení podniku,

Ustanovení článku 9 umožňuje daňové správě upravit základ daně ve výši odpovídající objektivním podmínkám, jestliže došlo k daňovému úniku skrytým převodem zisku mezi podniky obou smluvních států, spojenými vlastnicky nebo ovládanými týmiž osobami.

Zdanění dividend, úroků a licenčních poplatků je rozděleno mezi oba smluvní státy, avšak ve státě zdroje nesmí přesáhnout hranici stanovenou příslušným ustanovením článků 10 až 12.

Článek 13 upravuje zdanění zisků ze zcizení majetku, tj. z prodejů nebo převodu majetku a s ním spojeného vlastnického práva, nikoliv však zdanění příjmů z pronájmu nebo jiné formy užívání majetku, jejichž zdanění je upraveno článkem 6.

Zdanění příjmů fyzických osob z jejich osobně vykonávané činnosti je upraveno ustanoveními článků 14 - 21.

Článek 22 upravuje zdanění některých dalších příjmů, které nejsou upraveny předchozími ustanoveními Smlouvy.

Článek 23 určuje, jak se postupuje v daňové řízení ve státě, ve kterém má příjemce sídlo nebo bydliště, aby nebyl podruhé zdaněn příjem, který by) podle příslušných ustanovení Smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě (ve státě zdroje).

Smlouva zajišťuje rovné soutěžní podmínky pro organizace a občany obou smluvních států tím, že upravuje zásadu rovného nakládání, umožňuje neformální řešení sporů o výklad a aplikaci Smlouvy a výměnu informací nutných pro provádění Smlouvy mezi ministerstvy financí smluvních států (články 24 - 26).

Závěrečná ustanovení upravují podmínky nabytí platnosti Smlouvy, počátek její účinnosti a možnost výpovědi.

Sjednání Smlouvy nevyžaduje zrněn v československém právním řádu a nedotýká se závazků z jiných mezinárodních smluv, kterými je ČSSR vázána.

Smlouva nebude mít přímý dopad na státní rozpočet, ovlivní však příznivě příjmy státního rozpočtu tím, že se zvýší příjmy československých organizací a tím jejich odvod do státního rozpočtu.

Smlouva ani její provádění nebudou mít dopad na plán pracovních sil.

Smlouva se předkládá před ratifikací prezidentem Československé socialistické republiky Federálnímu shromáždění k vyslovení souhlasu podle ustanovení článku 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb. o československé federaci, protože upravuje odchylně od ustanovení federální zákonů daňové povinnosti občanů a organizací, poskytuje daňová osvobození a jiné úlevy.

Jako smluvní strany jsou uvedeny vlády, vzhledem k tomu, že podle čínských ústavně právních předpisů sjednává smlouvy o zamezení dvojího zdanění vláda. Z tohoto důvodu není nabytí platnosti Smlouvy vázáno na výměnu ratifikačních listin. Smlouva nabude platnosti vzájemným oznámením smluvních stran, že byly splněny vnitrostátní postupy požadované pro nabytí platnosti Smlouvy.

VLÁDA ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY A VLÁDA ČÍNSKÉ LIDOVÉ REPUBLIKY

přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu,

se dohodly takto:

Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo v obou smluvních státech (rezidenti).

1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu, vybírané ve prospěch smluvního státu, jeho správních útvarů nebo místních orgánů, ať je způsob vybírání jakýkoli.

2. Za daně z příjmu se považují daně, vybírané z celkového příjmu nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku a daní z přírůstku hodnoty.

3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:

a) v československé socialistické republice:

(i) daně ze zisku;

(ii) daň ze mzdy;

(iii) daň z příjmů z literární a umělecké činnosti;

(iv) daň zemědělská;

(v) daň z příjmů obyvatelstva; a

(vi) daň domovní,

(dále nazývané "československá daň");

b) v Čínské lidové republice:

(i) daň z příjmů fyzických osob;

(ii) daň z příjmů společných čínských a zahraničních podniků (joint ventures);

(iii) daň z příjmů zahraničních společností; a

(iv) místní daň z příjmu,

(dále nazývané "čínská daň").

4. Tato smlouva se vztahuje také na daně stejného nebo podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle současných daní nebo místo nich. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí významné změny, které byly provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.

1. Ve smyslu této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:

a) výraz "československo" označuje československou socialistickou republiku;

b) výraz "Čína" označuje Čínskou lidovou republiku;

c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle případu Československo nebo Čínu;

d) výraz "daň" označuje podle případu čínskou nebo československou daň;

e) výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby, společnosti a všechna jiná sdružení osob:

f) výraz "společnost" označuje každou právnickou osobu nebo organizační jednotku považovanou pro účely zdanění za právnickou osobu;

g) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;

h) výraz "státní příslušníci" označuje všechny fyzické osoby, které jsou státními občany jednoho smluvního státu a všechny právnické osoby založené nebo zřízené podle práva tohoto státu, rovněž tak všechny organizace bez právní subjektivity považované pro účely zdanění za právnické osoby založené nebo zřízené podle práva tohoto smluvního státu;

i) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu uskutečňovanou lodí nebo letadlem. které je provozováno podnikem, jehož sídlo ústředí (tj. skutečného vedení je umístěno v jednom smluvním státě, pokud loď nebo letadlo nejsou provozovány jen mezi místy v druhém smluvním státě:

j) výraz "příslušný úřad" označuje:

(i) v případě Československa, ministra financí Československé socialistické republiky nebo jeho zmocněného zástupce;

(ii) v případě Číny, ministerstvo financí čínské lidové republiky nebo jeho zmocněného zástupce.

2. Každý výraz, který není jinak definován, má pro aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, který mu náleží podle práva tohoto státu, které upravuje daně, na které se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.

1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje ve smyslu této smlouvy každou osobu, která je podle práva tohoto smluvního státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla ústředí (tj. skutečného vedení) nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria.

2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno v souladu s následujícími pravidly:

a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom smluvním státě, ve kterém má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);

b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém smluvním státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném smluvním státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě. ve kterém se obvykle zdržuje;

c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech nebo v žádném z nich. předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, jehož je státním občanem;

d) jestliže je tato osoba státním občanem obou smluvních států nebo žádného z nich, vynasnaží se příslušné úřady smluvních států upravit otázku vzájemnou dohodou.

3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, v němž je umístěno sídlo jeho ústředí (tj. skutečného vedení).

1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, jehož prostřednictvím podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.

2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:

a) místo vedení;

b) závod;

c) kancelář;

d) továrnu;

e) dílnu;

f) důl, místo těžby ropy nebo plynu, lom nebo každé jiné místo, kde se těží přírodní zdroje.

3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:

a) staveniště, stavbu, montáž nebo instalaci zařízení nebo dozor nad nimi, pokud toto staveniště, montáž nebo instalace zařízení nebo dozor nad nimi trvají déle než 6 měsíců;

b) poradenské služby poskytované zaměstnanci nebo jinými pracovníky podniku jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, za předpokladu, že tyto činnosti trvají u jedné nebo více spojených akcí po souvislou dobu nebo několik období přesahujících celkem 6 měsíc v jakémkoli období 12 měsíců.

4. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1 až 3 výraz "stálá provozovna" nebude zahrnovat:

a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo k dodání zboží patřícího podniku;

b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;

c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;

d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;

e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze, za účelem provádění jiných činností pro podnik, které mají přípravný nebo pomocný charakter;

f) montážní služby prováděné podnikem jednoho smluvního státu v souvislosti s prodejem strojů nebo zařízení z tohoto smluvního státu do druhého smluvního státu.

5. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osoba jednající v jednom smluvním státě na účet podniku druhého smluvního státu, jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6, se považuje za stálou provozovnu v prvně zmíněném státě, jestliže je v tomto státě vybavena plnou mocí, kterou tam obvykle využívá a která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnost této osoby není omezena na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly uskutečňovány v trvalém zařízení, by nezakládaly existenci stálé provozovny podle ustanovení tohoto odstavce.

6. Nepředpokládá se, že podnik má stálou provozovnu v některém smluvním státě jenom proto, že tam vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Jestliže však činnost tohoto zástupce je zcela nebo z převážné části věnována zájmům podniku, nebude tento zástupce považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.

7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností. která je rezidentem v druhém smluvním státě, nebo která tam vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo ne), neučiní sama a sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.

1. Příjmy plynoucí rezidentu jednoho smluvního s.tátu z nemovitého majetku umístěného ve druhém smluvním státě (včetně příjmů ze zemědělských a lesních podniků) mohou být zdaněny v tamta druhém smluvním státě.

2. a) výraz "nemovitý majetek" s výhradou ustanovení pododstavce b) a c) se definuje ve shodě s právem smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn:

b) výraz "nemovitý majetek" zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, mrtvý a živý inventář zemědělských a lesních podniků a práva, pro která platí předpisy obecného práva vztahující se na nemovitý majetek, právo používání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramen a jiných přírodních zdrojů;

c) lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.

3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání. nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.

4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí stejně pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.

1. Zisky podnik jednoho smluvního státu budou zdaněny jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost ve druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.

2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost ve druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.

3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady, které byly vynaloženy na činnost této stálé provozovny, včetně náklad na vedení a všeobecných správních výdajů takto vynaložených, ať vznikly ve státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna, či jinde. Nepovolí se však odečíst částky, které byly zaplaceny (jinak než jako náhrada skutečných výloh) stálou provozovnou vedení podniku nebo některé jiné jeho kanceláře ve formě licenčních poplatků, náhrad nebo jiných podobných platů za využívání patent nebo jiných práv, nebo ve formě provize za zvláštní poskytnuté služby, za správu a řízení nebo vyjma případ bankovních podniků ve formě úrok z peněz zapůjčených stálé provozovně. Obdobně při stanovení zisků stálé provozovny se nepřihlédne k částkám, jimiž stálá provozovna zatíží (jinak než za skutečné výlohy) vedení podniku nebo některou jinou jeho kancelář za licenční poplatky, náhrady nebo jiné podobné platy za využívání patent nebo jiných práv, nebo za provizi za zvláštní poskytnuté služby, za správu a řízení nebo vyjma případů bankovních podniků ve formě úroků z peněz zapůjčených vedení podniku nebo některé jeho jiné kanceláři.

4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být připočteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby tento stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením. Použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.

5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.

6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.

7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.

1. Zisky plynoucí z provozování lodí a letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je umístěno sídlo ústředí (tj. skutečného vedení) podniku.

2. Jestliže sídlo ústředí (tj. skutečného vedení) podniku námořní dopravy je na palubě lodi, považuje se toto sídlo za umístěné ve smluvním státě, ve kterém je domovský přístav této lodi nebo není-li domovský přístav. ve smluvním státě, v němž je provozovatel lodi rezidentem.

3. Ustanovení odstavce 1 se použijí také na zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo na mezinárodní provozní organizaci.

1. Jestliže

a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo

b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na vedení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,

a jestliže v kterémkoli z těchto případů jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami. které dohodly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou být do zisků tohoto podniku včleněny a následkem toho zdaněny zisky, které bez těchto podmínek by byly docíleny jedním z podniků, které však vzhledem k těmto podmínkám docíleny být nemohly.

2. Jestliže zisky, ze kterých byl podnik jednoho smluvního státu zdaněn v tomto státě, jsou také zahrnuty do zisků podniku druhého smluvního státu a tam zdaněny, a tyto zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny tímto podnikem tohoto druhého státu, kdyby podmínky sjednané mezi podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví prvně zmíněný stát vhodně částku daně uložené z těchto zisk v prvně zmíněném státě. Při stanovení takové úpravy se vezme náležitý zřetel na jiná ustanovení této smlouvy a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.

1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom smluvním státě osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž je společnost, která je vyplácí rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená nemže přesáhnout 10 % hrubé částky dividend.

Ustanovení tohoto odstavce se nedotýká zdanění zisk společnosti, které slouží k výplatě dividend.

3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku a příjmy z jiných podíl na společnosti, které jsou podle právních předpisů státu, v němž je společnost, která dividendy vyplácí rezidentem, postaveny na roveň příjmů z akcií.

4. Ustanovení odstavce 1 a 2 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 19 podle případu.

5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností. ledaže tyto dividendy jsou vypláceny osobě, která je rezidentem v tomto druhém smluvním státě nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé provozovně nebo ke stálé základně, které jsou umístěny v tomto druhém smluvním státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém státě.

1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

2. Takové úroky však mohou být zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto smluvního státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto ukládaná nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků.

3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené vládě druhého smluvního státu, jeho správnímu útvaru, místnímu orgánu a ústřední bance nebo jakékoliv finanční instituci vlastněné plně touto vládou nebo jinému rezidentu tohoto druhého smluvního státu z titulu pohledávky nepřímo financované vládou tohoto druhého smluvního státu, jeho správním útvarem, místním orgánem a ústřední bankou nebo jakoukoliv finanční institucí plně vlastněnou touto vládou, budou osvobozeny od zdanění v prvně zmíněném státě.

4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoli druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo doložkou o účastí na zisku dlužníka a obzvláště příjmy z vládních cenných papírů, dluhopisů a obligací, včetně prémií a výher spojených s těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy. Penále za opožděné placení nebudou považovány za úroky pro účely tohoto článku.

5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává ve druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle případu.

6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže jejich plátcem je vláda tohoto smluvního státu, jeho správní útvar, místní orgán nebo osoba, která je rezidentem v tomto státě. Jestliže však plátce, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu v souvislosti s níž došlo k zadlužení na jehož základě se úroky platí a která tyto úroky nese ke své tíži, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj ve smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

7. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztah existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úrok nebo které jeden i druhý udržují s třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, m$že být v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a placené osobě, která je rezidentem ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

2. Tyto licenční poplatky mohou být však také zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpis tohoto státu, avšak jestliže je příjemce skutečným vlastníkem licenčních poplatků, nepřesáhne daň takto stanovená 10 % z hrubé částky licenčních poplatků. Příslušné úřady smluvních států stanoví ve vzájemné dohodě způsob uplatnění tohoto omezení.

3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platy jakéhokoli druhu placené za užití nebo za právo na užití patentu, ochranné známky, vzoru nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké, autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně kinematografických a televizních filmů nebo rozhlasových a televizních záznamů.

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí. jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, jsou s nimi skutečně spojeny. V tomto případě mohou být použita ustanovení článků 7 nebo článku 14 podle případu.

5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže plátcem je vláda tohoto smluvního státu, jeho správní útvar, místní orgán nebo osoba, která je rezidentem v tomto smluvním státě. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu. ve spojení s níž vznikla povinnost, na jejímž základě se licenční poplatky platí, a která nese ke své tíži tyto licenční poplatky, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

6. Jestliže částka licenčních poplatků, vzhledem k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo které jeden i druhý udržují s třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil dlužník se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

1. Zisky, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze zcizení nemovitého majetku, uvedeného v článku 6 a který je umístěn ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí aktiv stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně. kterou rezident jednoho smluvního států má v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tom druhém státě.

3. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě a movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí nebo letadel, budou zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo ústředí (tj. skutečného vedení) podniku.

4. Zisky ze zcizení podílů na jmění společnosti, jejíž majetek pozůstává přímo nebo nepřímo hlavně z nemovitého majetku umístěného v některém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto smluvním státě.

5. Zisky ze zcizení podílí na společnosti jiných než těch. které jsou uvedeny v odstavci 4 a představujících účast 25 % na společnosti, která je rezidentem v jednom smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto smluvním státě.

6. Zisky, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze zcizení jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1 až 5 a jehož zdroj je ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém smluvním státě.

1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného povolání nebo jiné nezávislé činnosti, budou zdaněny jen v tomto smluvním státě, s výjimkou případů dále uvedených, kdy mohou být takové příjmy zdaněny také v druhém smluvním státě:

a) jestliže příjemce má pravidelně k dispozici v druhém smluvním státě stálou základnu pro provádění svých činností; v takovém případě může být v tomto druhém smluvním státě zdaněna jen taková část příjmů, kterou lze přičítat této stálé základně; a

b) jestliže jeho pobyt v tomto druhém smluvním státě trvá během jednoho nebo více období v úhrnu 183 dní v kalendářním roce; v tomto případě může být v tomto druhém smluvním státě zdaněna jen ta část příjmu. která byla docílena z činností vykonávaných v tomto druhém smluvním státě.

2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávisle vykonávané činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů, právních zástupců, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.

1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu placeného zaměstnání, mohou být s výhradou ustanovení článků 16, 18, 19, 20 a 21 zdaněny jen v tom smluvním státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tom druhém státě.

2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu placeného zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdaněny jen v prvně zmíněném státě, jestliže:

a) příjemce se zdržuje v druhém smluvním státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v kalendářním roce; a

b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo jménem zaměstnavatele, který není rezidentem ve druhém smluvním státě; a

c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, které má zaměstnavatel ve druhém státě.

3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla v mezinárodní dopravě zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo ústředí (tj. skutečného vedení podniku).

Tantiémy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá jako člen správní rady společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

1. Příjmy, které pobírají rezidenti jednoho smluvního státu, jakožto na veřejnosti vystupující umělci, jako např. divadelní, filmoví, rozhlasoví a televizní umělci a hudebníci nebo jako sportovci, ze své činnosti vykonávané osobně ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článku 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.

2. Jestliže příjmy z činnosti, kterou osobně vykonává umělec nebo sportovec, neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává svoji činnost.

3. Příjmy umělců a sportovců, kteří jsou rezidenty jednoho smluvního státu, z činností vykonávaných ve druhém smluvním státě v rámci kulturní výměny mezi vládami obou smluvních států budou, bez ohledu na ustanovení odstavce 1 a 2, vyjmuty ze zdanění v tomto druhém smluvním státě.

1. Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání rezidentů některého smluvního státu mohou být s výhradou ustanovení článku 19 odstavce 2 zdaněny pouze v tomto smluvním státě.

2. Penze a jiné podobné platy vyplácené vládou jednoho smluvního státu, jeho správním útvarem nebo místním orgánem v rámci systémů sociálního zabezpečení tohoto smluvního státu budou, bez ohledu na ustanovení odstavce 1, zdaněny pouze v tomto smluvním státě.

1. a) Odměny, jiné než penze, vyplácené vládou jednoho smluvního státu, jeho správním útvarem nebo místním orgánem fyzické osobě za služby prokazované vládě tohoto smluvního státu,jeho správnímu útvaru nebo místnímu orgánu za služby vládní povahy budou zdaněny pouze v tomto smluvním státě.

b) Takové odměny však budou zdaněny pouze v druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto druhém smluvním státě a příjemce je rezidentem tohoto druhého smluvního státu, který:

(i) je státním občanem tohoto druhého smluvního státu: nebo

(ii) nestal se rezidentem v tomto druhém smluvním státě jen z důvodu poskytování těchto služeb.

2. a) Penze vyplácené vládou některého smluvního státu, jeho správním útvarem nebo místním orgánem tohoto státu buď přímo, nebo z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané vládě tohoto smluvního státu, jeho správnímu útvaru nebo místnímu orgánu, budou zdaněny jen v tomto smluvním státě.

b) Takové penze však budou zdaněny pouze ve druhém smluvním státě, jestliže příjemce je rezidentem a státním občanem tohoto druhého smluvního státu.

3. Ustanovení článků 15, 16, 17 a 18 se použijí na odměny a penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou vládou některého smluvního státu, jeho správním útvarem nebo místním orgánem.

1. Odměny, které osoba, jež je nebo byla bezprostředně před příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem ve druhém smluvním státě a která je v prvně zmíněném smluvním státě přítomna za účelem výuky, přednášek nebo vedení výzkumu na univerzitě, vysoké škole, škole nebo jiné vzdělávací instituci nebo vědecko výzkumném ústavu pověřeném vládou prvně zmíněného smluvního státu, pobírá z takovéto výuky, přednášek a výzkumu. budou v tamta prvně zmíněném smluvním státě osvobozeny od daní po dobu nepřesahující 5 let od data jejího prvého příjezdu do prvně zmíněného smluvního státu.

1. Student, učeň nebo stážista, který je nebo byl bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem ve druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem studia nebo výcviku, bude osvobozen v tomto smluvním státě od daně z:

a) platí na úhradu nákladů výživy, studia nebo výcviku, obdržených ze zahraničí.

b) stipendií, peněžních darů, příspěvků a prémií od vládních, dobročinných, vědeckých, kulturních nebo vzdělávacích organizací obdržených za účelem úhrady nákladů výživy, studia nebo výcviku.

2. Student, učeň nebo stážista uvedený v odstavci 1 bude, pokud se týče odměn za zaměstnání, požívat v průběhu tohoto studia nebo výcviku stejné výjimky, úlevy nebo snížení daní jako mají rezidenti toho smluvního státu, který navštívil.

1. Příjmy osoby, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ať mají zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, budou zdaněny jen v tomto smluvním státě.

2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy jiné než příjmy z nemovitého majetku ve smyslu článku 6 odstavec 2. jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna nebo vykonává v tomto druhém smluvním státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, skutečně patří k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle případu.

3. Příjmy osoby, která je rezidentem v jednom smluvním státě. a nichž se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy a které mají zdroj ve druhém smluvním státě, mohou, bez ohledu na ustanovení odstavce 1 a 2, být rovněž zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

1. V Československu bude dvojí zdanění zamezeno následujícím způsobem:

a) Jestliže osoba, která je rezidentem v Československu, pobírá příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Číně, vyjme Československo s výhradou ustanovení pododstavce b) tyto příjmy ze zdanění, může však při výpočtu částky daně z ostatních příjmů této osoby použít sazbu daně, která by byla použita, kdyby takto vyjmuté příjmy nebyly ze zdanění vyňaty.

b) Československo může při ukládání daní osobám, které jsou rezidenty v Československu,zahrnout do základu daní příjmy. které mohou být podle ustanovení článků 10, 11, 12, 16 a 17 této smlouvy zdaněny také v Číně, ale povolí snížit částku daně vypočtené z tohoto základu o částku rovnající se dani zaplacené v Číně. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne takovou část československé daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy, které v souladu s ustanoveními článků 10, 11, 12, 16 a 17 této smlouvy mohou být zdaněny v Číně.

c) Jestliže příjem, který má zdroj v,Číně, je dividenda vyplácená společností, která je rezidentem v Číně, společnosti. která je rezidentem v Československu a která vlastní nejméně 10 podílů na společnosti vyplácející dividendy, bude při zápočtu brána v úvahu daň z příjmu zaplacená v Číně společností vyplácející dividendy.

2. V Číně bude dvojí zdanění zamezeno následujícím způsobem:

a) Jestliže osoba, která je rezidentem v Číně, pobírá příjmy z Československa, povolí Čína tomuto rezidentu započíst částku odpovídající dani zaplacené v Československu v souladu s touto smlouvou na jeho daňovou povinnost. Částka, která se započte, nemůže však přesáhnout částku čínské daně připadající na tento příjem, vypočtené v souladu s daňovými zákony a předpisy v Číně.

b) Jestliže příjem, který má zdroj v Československu, je dividenda vyplácená společností, která je rezidentem v Československu, společnosti, která je rezidentem v Číně a která vlastní nejméně 10 % podílů na společnosti vyplácející dividendy, bude při zápočtu brána v úvahu daň z příjmu zaplacená v Československu společností vyplácející dividendy.

3. Pro účely zápočtu uvedeného v pododstavci b) odstavce 1 a pododstavci a) odstavce 2 bude čínská nebo Československá daň považována za zaplacenou:

a) sazbou 10 % v případě dividend, na něž se vztahují ustanovení odstavce 2 článku 10;

b) sazbou 10 % v případě úroků, na něž se vztahují ustanovení odstavce 2 článku 11; a

c) sazbou 20 % u případě licenčních poplatků, na něž se vztahují ustanovení odstavce 2 článku 12.

1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo budou moci být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří se nacházejí ve stejné situaci. Ustanovení tohoto odstavce se použijí bez ohledu na ustanovení článku 1 rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo žádného smluvního státu.

2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nejpříznivější než zdanění podnik tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost.

Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, srážky a snížení daně z důvodů osobního stavu nebo rodinných závazků, které přiznává svým rezidentům.

3. Podniky jednoho smluvního státu. jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněna nebo kontrolováno osobou, která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo větším počtem takových osob, nebudou podrobeny v prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.

4. Úroky, licenční poplatky a jiné platby placené podnikem jednoho smluvního státu budou, s výjimkou případů, kdy se použijí ustanovení článku 9, odstavce 7 článku 11 nebo odstavce 6 článku 12, odpočitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu výše zmíněného smluvního státu.

5. Výraz "zdaněná" uvedený v tomto článku označuje daně jakéhokoli druhu a pojmenování.

1. Jestliže se některá osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu. jehož je rezidentem nebo jestliže případ spadá pod odstavec 1 článku 24 úřadu smluvního státu, jehož je státním občanem. Případ musí být předložen do 3 let od prvého oznámení opatření, které vede ke zdanění, jenž není v souladu s ustanoveními této smlouvy.

2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám s to najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ upravil dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou. Dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na promlčení podle vnitrostátních zákonů smluvních států.

3. Příslušné úřady smluvních států se vynasnaží vyřešit ve vzájemné dohodě jakékoli obtíže nebo pochybnosti vzniklé při výkladu nebo uplatňování smlouvy. Mohou rovněž konzultovat za účelem zamezení dvojího zdanění v případech neupravených ve smlouvě.

4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna názorů uskutečnit prostřednictvím zástupců příslušných úřadů smluvních států.

Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy a vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, je v souladu s touto smlouvou, zejména s cílem předcházet daňovému úniku. Rozsah výměny není omezen článkem 1. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti a budou sděleny pouze osobám nebo úřadům, (včetně soudí a správních orgánů), které se zabývají vyměřováním. vybíráním, vymáháním nebo trestním stíháním nebo řešením odvolání ve věci daní, které jsou předmětem této smlouvy. Tyto osoby nebo orgány použijí tyto informace při veřejných soudních jednáních nebo soudních rozhodnutích.

2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:

a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi tohoto nebo druhého státu;

b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého státu;

c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, podnikatelské, průmyslové, hospodářské nebo výrobní tajemství nebo obchodní postup nebo jejichž sdělení by bylo v rozporu s obecným zájmem (veřejným pořádkem).

Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které přísluší diplomatům a konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě zvláštních dohod.

1. Smluvní státy si vzájemně oznámí, že vnitrostátní postupy nezbytné pro nabytí platnosti smlouvy byly splněny.

2. Smlouva nabude platnosti dnem pozdějšího oznámení zmíněného v odstavci 1 a její ustanovení budou účinná:

a) pokud jde o dané vybírané u zdroje. na příjmy plynoucí od 1. ledna včetně kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém smlouva nabude platnosti;

b) pokud jde o jiné daně z příjmu, na daně ukládané za daňový rok počínající 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém smlouva nabude platnosti nebo později.

Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud, nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může smlouvu písemně vypovědět diplomatickou cestou ve lhůtě nejméně šest měsíc před koncem každého kalendářního roku následujícího po období 5 let ode dne, v němž smlouva nabyla platnosti. V takovém případě smlouva pozbude účinnosti:

a) pokud jde o daně vybírané u zdroje, na příjmy plynoucí od 1. ledna včetně kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém byla dána výpověď;

b) pokud jde o jiné daně z příjmu, na daně ukládané za všechny daňové roky počínající 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém byla dána výpověď, nebo později.

NA DŮKAZ TOHO podepsaní, k tomu řádně zmocnění, podepsali tuto smlouvu

Dáno v Praze dne 11. června 1987 ve dvojím vyhotovení v jazyce českém, čínském a anglickém. přičemž všechna tři znění mají stejnou platnost. V případě jakýchkoliv rozdílností výkladu, bude rozhodující anglický text.