Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění
Československé socialistické republiky souhlasí
s Úmluvou o pomoci v případě jaderné
nebo radiační nehody, podepsanou ve Vídni
dne 26. září 1986 a s prohlášením,
že Československá socialistická republika
nebude vázána ustanovením jejího článku
13 odst. 2.
Státy, které jsou stranami této úmluvy
/dále "smluvní státy/,
vědomy si toho, že se jaderná činnost
provádí v řadě států,
konstatujíce, že k zajištění vysoké
úrovně bezpečnosti při provádění
jaderné činnosti byla a jsou přijímána
všestranná opatření zaměřená
na to, aby se zabránilo jaderným nehodám
a snížily se následky každé takové
nehody, kdyby k ní došlo, na nejnižší
míru,
přejíce si dále posilovat mezinárodní
spolupráci v oblasti bezpečného rozvoje a
využívání jaderné energie,
přesvědčeny o potřebě mezinárodního
systému, který usnadní neprodlené
poskytování pomoci v případě
jaderné nebo radiační nehody, aby se zmírnily
její následky,
konstatujíce užitečnost dvoustranných
a mnohostranných ujednání o vzájemné
pomoci v této oblasti,
zaznamenávajíce činnost Mezinárodní
agentury pro atomovou energii při vypracování
hlavních zásad pro ujednání o vzájemné
mimořádné pomocí v souvislosti s jadernou
nebo s radiační nehodou
dohodly se takto:
1/ Smluvní státy budou v souladu s ustanoveními
této Úmluvy spolupracovat navzájem s Mezinárodní
agenturou pro atomovou energii /dále "Agentura"/
za účelem usnadnění neprodlené
pomoci v případě jaderné nebo radiační
nehody, aby se snížily její následky
na nejnižší míru a aby se chránily
životy, majetek a životní prostředí
před účinky radioaktivních úniků.
2/ K usnadnění takové spolupráce mohou
smluvní státy uzavírat dvoustranná
nebo mnohostranná ujednání anebo, a kde je
to vhodné, dohodnout se na kombinaci obou, aby se zabránilo
újmě na zdraví nebo škodě, jež
mohou vzniknout jako následky jaderné nebo radiační
nehody, anebo aby se tyto snížily na nejnižší
míru.
3/ Smluvní státy žádají Agenturu,
aby ve své činnosti prováděné
v rámci svých Stanov vyvíjela v souladu s
ustanoveními této Úmluvy co největší
úsilí k tomu, aby povzbuzovala, usnadňovala
a podporovala spolupráci mezi smluvními státy,
předpokládanou touto Úmluvou.
1/ Potřebuje-li některý smluvní stát
pomoc v případě jaderné nebo radiační
nehody, bez ohledu na to, zda má nehoda svůj původ
na jeho území, pod jeho pravomoci nebo kontrolou
či nikoliv, může požádat o takovou
pomoc přímo nebo prostřednictvím Agentury
kterýkoliv jiný smluvní stát a Agenturu
nebo, kde je to vhodné, jiné mezivládní
mezinárodní organizace /dále "mezinárodní
organizace"/.
2/ Smluvní stát, který žádá
o pomoc, uvede přesně rozsah a druh potřebné
pomoci a tam, kde je to praktické a možné,
sdělí straně, která pomoc poskytne,
údaje, které tato potřebuje, aby určila,
v jakém rozsahu může žádosti vyhovět.
V případě, že není prakticky
možné, aby smluvní stát, který
žádá o pomoc, uvedl přesně rozsah
a druh potřebné pomoci, rozhodnou o jejím
rozsahu a druhu smluvní stát, který o pomoc
žádá, a strana, která pomoc poskytne,
po vzájemné konzultaci.
3/ Každý smluvní stát, kterému
je adresována žádost o takovou pomoc, neprodleně
rozhodne a uvědomí smluvní stát, který
o pomoc žádá, přímo nebo prostřednictvím
Agentury, o tom, zda je schopen žádanou pomoc poskytnout,
jakož i o tom, v jakém rozsahu a za jakých
podmínek může být pomoc poskytnutá.
4/ Smluvní státy určí v mezích
svých možností odborníky, zařízení
a materiály, které by mohly být k dispozici
pro poskytování pomoci jiným smluvním
státům v případě jaderné
nebo radiační nehody, jakož i podmínky,
zejména finanční, za nichž by taková
pomoc mohla být poskytována, a uvědomí
o tom Agenturu.
5/ Kterýkoliv smluvní stát může
požádat o pomoc vztahující se na lékařské
ošetření lidí postižených
jadernou nebo radiační nehodou anebo na jejich dočasné
přestěhování na území
jiného smluvního státu.
6/ Na žádost některého smluvního
státu nebo členského státu o pomoc
v případě jaderné nebo radiační
nehody odpoví Agentura v souladu se svými Stanovami
a podle ustanovení této Úmluvy tím,
že:
a/ dá k dispozici vhodné prostředky vyčleněné
pro tento účel,
b/ neprodleně postoupí žádost jiným
státům a mezinárodním organizacím,
které podle informací Agentury mohou mít
potřebné prostředky k dispozici a
c/ je-li o to požádána státem, který
o pomoc žádá, koordinuje na mezinárodní
úrovni pomoc, která může být
takto poskytnuta.
Není-li dohodnuto jinak,
a/ odpovědnost za celkové řízení,
kontrolu a koordinaci pomoci a za dozor nad ní nese na
svém území stát, který o pomoc
žádá. V případech, kdy pomoc
zahrnuje personál, určí strana, která
pomoc poskytuje, po konzultaci se státem, který
o pomoc žádá, osobu, která bude odpovídat
za personál a zařízení poskytnuté
touto stranou a bude nad nimi vykonávat bezprostřední
operativní dozor. Určená osoba bude tento
dozor vykonávat ve spolupráci s příslušnými
orgány státu, který o pomoc žádá,
b/ stát, který o pomoc žádá,
poskytne v rozsahu svých možností místní
zařízení a služby pro správné
a účinné provádění pomoci.
Zajistí rovněž ochranu personálu, zařízení
a materiálu, které byly pro tento účel
dovezeny na jeho území stranou, která pomoc
poskytuje, nebo jejím jménem,
c/ vlastnictví zařízení a materiálu
poskytnutých kteroukoliv ze stran zůstane po dobu
poskytování pomoci nedotčeno a jejich navrácení
bude zajištěno,
d/ smluvní stát, který poskytuje pomoc na
základě žádosti podle ustanovení
odstavce 5 článku 2, bude koordinovat tuto pomoc
na svém území.
1/ Každý smluvní stát informuje Agenturu
a prostřednictvím Agentury nebo přímo
ostatní smluvní státy o svých příslušných
orgánech a o styčném místě,
jež jsou oprávněny předkládat
a přijímat žádost o pomoc a přijímat
nabídky pomoci. Styčná místa a ústřední
místa v Agentuře budou trvale dostupná.
2/ Každý smluvní stát neprodleně
informuje Agenturu o každé změně, ke
které dojde v údajích uvedených v
odstavci 1.
3/ Agentura bude pravidelně a urychleně poskytovat
smluvním státům, členským státům
a odpovídajícím mezinárodním
organizacím informace o údajích uvedených
v odstavci 1 a 2.
Smluvní státy žádají Agenturu,
aby v souladu s ustanovením odstavce 3 článku
1 této Úmluvy a aniž by byla dotčena
jiná její ustanovení:
a/ shromažďovala a rozesílala smluvním
státům a členským státům
informace týkající se:
i/ odborníků, zařízení a materiálů,
které by mohly být k dispozici v případě
jaderné nebo radiační nehody,
ii/ metodických zásad, technických postupů
a dostupných výsledků výzkumu, které
se vztahují na protiopatření v případech
jaderné nebo radiační nehody,
b/ je-li o to požádána, poskytovala státu,
který je stranou této Úmluvy nebo členem
Agentury, pomoc v souvislosti s některou z těchto
nebo jiných obdobných otázek:
i/ příprava havarijních plánů
pro případ jaderných nebo radiačních
nehod, jakož i odpovídajícího zákonodárství,
ii/ vypracování vhodných programů
pro školení personálu pro postup v případě
jaderných nebo radiačních nehod,
iii/ postoupení žádostí o pomoc a potřebných
informací v případě jaderné
nebo radiační nehody,
iv/ vypracování vhodných programů,
postupů a norem pro monitorování záření,
v/ prozkoumání možnosti a účelnosti
vytváření vhodných systémů
pro monitorování záření,
c/ dávala k dispozici státu, který je stranou
Úmluvy nebo členem Agentury a žádá
o pomoc v případě jaderné nebo radiační
nehody vhodné prostředky vyčleněné
pro účel provádění počátečního
hodnocení nehody,
d/ nabízela smluvním státům a členským
státům své dobré služby v případě
jaderné nebo radiační nehody,
e/ navázala a udržovala spojení s odpovídajícími
mezinárodními organizacemi za účelem
získávání a výměny potřebných
informací a údajů a dávala seznam
těchto organizací k dispozici smluvním státům,
členským státům a výše
zmíněným organizacím.
1/ Stát, který žádá o pomoc,
a strana, která pomoc poskytuje, budou chránit důvěrnost
každé důvěrné informace, kterou
získala kterákoliv ze stran v souvislosti s pomocí
v případě jaderné nebo radiační
nehody. Taková informace bude použita výlučně
pro účely dohodnuté pomoci.
2/ Strana, která poskytuje pomoc, se všemožně
vynasnaží koordinovat informace o poskytování
pomoci v souvislosti s jadernou nebo s radiační
nehodou před jejich zveřejněním se
státem, který o pomoc žádal.
1/ Strana, která pomoc poskytuje, může státu,
který o pomoc žádá, nabídnout
pomoc zdarma. Při zvažování, zda má
pomoc nabídnout tímto způsobem, bude strana,
která pomoc poskytuje, brát v úvahu:
a/ povahu jaderné nebo radiační nehody,
b/ místo vzniku jaderné nebo radiační
nehody,
c/ potřeby rozvojových zemí,
d/ zvláštní potřeby zemí, které
nemají jaderná zařízení a
e/ každou další závažnou okolnost.
2/ Je-li pomoc poskytována na základě úplné
nebo částečné úhrady nákladů,
uhradí stát, který o pomoc žádal,
straně, která pomoc poskytuje, náklady vzniklé
v souvislosti se službami vykonanými osobami nebo
organizacemi, které jednaly jejím jménem,
a všechny výdaje spojené s pomocí, pokud
tyto výdaje nejsou hrazeny přímo státem,
který o pomoc žádal. Není-li dohodnuto
jinak, úhrada bude provedena neprodleně poté,
co strana poskytující pomoc předložila
svou žádost o úhradu státu, který
o pomoc žádal; pokud jde o náklady jiné
než místní náklady, bude úhrada
volně převoditelná.
3/ Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 může
se strana, která pomoc poskytuje, kdykoliv, vcelku nebo
částečně, vzdát úhrady
nákladů anebo souhlasit s jejím odkladem.
Uvažujíce o vzdání se úhrady
nebo o jejím odkladu, budou strany poskytující
pomoc brát náležitě v úvahu potřeby
rozvojových zemí.
1/ Stát, který žádá o pomoc,
poskytne personálu strany, která pomoc poskytuje,
a personálu, který jedná jejím jménem,
výsady, imunity a úlevy potřebné k
výkonu jejich funkcí spojených s poskytováním
pomoci.
2/ Stát, který žádá o pomoc,
poskytne personálu strany, která pomoc poskytuje,
nebo personálu, který jedná jejím
jménem, o nichž byl stát žádající
o pomoc náležitě uvědomen a který
byl tímto státem přijat tyto výsady
a imunity:
a/ vynětí ze zatčení, zadržení
a soudního řízení ze strany státu
žádajícího o pomoc, včetně
jeho trestní, civilní a správní jurisdikce,
pokud jde o činy nebo opomenutí při výkonu
jejich povinností a
b/ osvobození od daní, dávek nebo jiných
poplatků, s výjimkou těch, jež bývají
obvykle zahrnuty do ceny zboží nebo platby za poskytnuté
služby, pokud jde o výkon jejich funkcí spojených
s poskytováním pomoci.
3/ Stát, který žádá o pomoc:
a/ poskytne straně, která poskytuje pomoc, osvobození
od daní, dávek nebo jiných poplatků
ze zařízení a majetku, jež byly dovezeny
na území státu žádajícího
o pomoc stranou poskytující pomoc pro účely
pomoci a
b/ zabezpečí vynětí takového
zařízení a majetku ze zabavení, odstavení
nebo rekvizice.
4/ Stát, který žádá o pomoc,
zajistí navrácení takového zařízení
a majetku. Je-li o to požádán stranou poskytující
pomoc, zajistí před jeho navrácením
stát žádající o pomoc v rozsahu
svých možností potřebnou dekontaminaci
znovu použitelného zařízení použitého
při poskytování pomoci.
5/ Stát, který žádá o pomoc,
usnadní vstup na své státní území,
pobyt na něm a odchod z něho pro personál,
o kterém byl podle ustanovení odstavce 2 uvědomen,
jakož i pro zařízení a majetek, jichž
je zapotřebí při poskytování
pomoci.
6/ Žádné ustanovení tohoto článku
nevyžaduje od státu, který žádá
o pomoc, aby poskytoval výsady a imunity uvedené
v předchozích odstavcích osobám, které
jsou jeho občany nebo mají trvalý pobyt na
jeho území.
7/ Bez újmy na svých výsadách a imunitách
mají všechny osoby používající
výsad a imunit na základě ustanovení
tohoto článku povinnost dbát zákonů
a předpisů státu, který žádá
o pomoc. Jsou rovněž povinny nevměšovat
se do vnitřních záležitostí tohoto
státu.
8/ Žádné ustanovení tohoto článku
nebude na újmu právům a povinnostem vztahujícím
se na výsady a imunity poskytované na základě
jiných mezinárodních dohod nebo norem mezinárodního
práva obyčejového.
9/ Při podpisu, ratifikaci, přijetí či
schválení této Úmluvy nebo při
přístupu k ní může stát
prohlásit, že se necítí být vázán,
vcelku nebo částečně, ustanoveními
odstavců 2 a 3.
10/ Smluvní stát, který učinil prohlášení
podle odstavce 9, může je kdykoliv odvolat oznámením
zaslaným depozitáři.
Každý smluvní stát bude se snažit
na požádání státu žádajícího
o pomoc nebo strany poskytující pomoc usnadnit tranzit
přes své území do státu žádajícího
o pomoc a z tohoto státu pro personál, zařízení
a majetek, kterých je zapotřebí při
poskytování pomoci a o kterých byl náležitě
uvědomen.
1/ Smluvní státy budou úzce spolupracovat,
aby usnadňovaly urovnání právních
sporů a nároků podle ustanovení tohoto
článku.
2/ Není-li dohodnuto jinak, v případě
smrti nebo újmy na zdraví osob anebo škody
na majetku nebo jeho ztráty anebo škody na životním
prostředí, které byly způsobeny na
jeho území nebo v jiné oblasti pod jeho pravomocí
nebo kontrolou v průběhu poskytování
žádané pomoci, stát, který o
pomoc žádal:
a/ nezavede žádný právní spor
proti straně poskytující pomoc nebo fyzickým
osobám či jiným právním subjektům
jednajícím jejím jménem,
b/ bere na sebe odpovědnost za vypořádání
právních sporů a nároků vznesených
třetími stranami proti straně poskytující.pomoc
nebo fyzickým osobám či jiným právním
subjekt.:n jednajícím jejím jménem,
c/ nahradí straně poskytující pomoc
nebo fyzickým osobám či jiným právním
subjektům jednajícím jejím jménem
škodu, kterou by utrpěly v souvislosti s právními
spory nebo s nároky uvedenými v bodu b/,
d/ poskytne straně poskytující pomoc nebo
fyzickým osobám či jiným právním
subjektům jednajícím jejím jménem
náhradu škody za:
i/ smrt nebo újmu na zdraví osob z řad personálu
strany poskytující pomoc nebo osob jednajících
jejím jménem,
ii/ ztrátu nespotřebovaného zařízení
nebo materiálu, které byly použity při
poskytování pomoci, anebo za škodu na nich,
s výjimkou případů úmyslného
protiprávního jednání jednotlivých
osob, které způsobily smrt, újmu na zdraví,
ztrátu neb škodu.
3/ Ustanovení tohoto článku nebrání
tomu, aby byla poskytnuta náhrada nebo odškodnění
na základě kterékoliv mezinárodní
dohody nebo na základě právního řádu
kteréhokoliv státu, které se vztahují
na daný případ.
4/ Žádné ustanovení tohoto článku
nevyžaduje od státu, který žádá
o pomoc, aby vztahoval ustanovení odstavce 2, vcelku nebo
částečně, na osoby, které jsou
jeho občany nebo mají trvalý pobyt na jeho
území.
5/ Při podpisu, ratifikaci, přijetí či
schválení této Úmluvy nebo při
přístupu k ní může stát
prohlásit:
a/ že se necítí být vázán,
vcelku nebo částečně ustanoveními
odstavce 2,
b/ že se nebude řídit ustanoveními odstavce
2, vcelku nebo částečně, v případech
hrubé nedbalosti jednotlivých osob, které
způsobily smrt, újmu na zdraví, ztrátu
nebo škodu.
6/ Smluvní, stát, který učinil prohlášení
podle odstavce 5, může je kdykoliv odvolat oznámením
zaslaným depozitáři.
Stát, který žádá a pomoc, nebo
strana, která pomoc poskytuje, může kdykoliv,
po příslušné vzájemné
poradě a písemným oznámením,
požádat o ukončení pomoci, kterou dostává
nebo kterou poskytuje na základě této Úmluvy.
Jakmile byla taková žádost předložena,
strany, jichž se to týká, spolu se poradí,
aby učinily opatření za účelem
řádného dokončení poskytování
pomoci.
Tato Úmluva se nedotýká vzájemných
práv a závazků smluvních států,
jež vyplývají ze stávajících
mezinárodních dohod vztahujících se
na otázky, jichž se tato Úmluva týká,
anebo z budoucích mezinárodních dohod uzavřených
v souladu, s předmětem a cílem této
Úmluvy.
1/ V případě sporu mezi smluvními
státy nebo mezi některým smluvním
státem a Agenturou o výklad nebo provádění
této Úmluvy budou strany ve sporu provádět
konzultace s cílem vyřešit spor jednáním
nebo jakýmikoliv jinými mírovými prostředky
řešení sporů pro ně přijatelnými.
2/ Jestliže spor tohoto druhu mezi smluvními státy
nelze vyřešit během jednoho roku od předložení
žádosti o konzultace podle odstavce 1, bude spor na
žádost kterékoliv strany ve sporu předložen
k rozhodčímu řízení nebo postoupen
Mezinárodnímu soudnímu dvoru k rozhodnutí.
V případě, že spor je předložen
k rozhodčímu řízení a strany
ve sporu se nemohou dohodnout na organizaci tohoto řízení
do šesti měsíců od podání
žádosti, může strana ve sporu požádat
předsedu Mezinárodního soudního dvora
nebo generálního tajemníka Organizace spojených
národů, aby jmenoval jednoho nebo více rozhodců.
V případě protichůdných žádostí
stran ve sporu bude mít přednost žádost
předkládaná generálnímu tajemníkovi
Organizace spojených národů.
3/ Při podpisu, ratifikaci, přijetí či
schválení této Úmluvy nebo při
přístupu k ní může stát
prohlásit, že se necítí být vázán
buď některým ze dvou postupů pro řešení
sporů, stanovených v odstavci 2, anebo ani jedním
z nich. Ostatní smluvní státy nebudou vázány
postupem pro řešení sporů, stanoveným
v odstavci 2, ve vztahu k smluvnímu státu, pro který
takové prohlášení je v platnosti.
4/ Smluvní stát, který učinil prohlášení
podle odstavce 3, může je kdykoliv odvolat oznámením
zaslaným depozitáři.
1/ Tato Úmluva bude otevřena k podpisu pro všechny
státy a pro Namibii, zastoupenou Radou Organizace spojených
národů pro Namibii, v sídle Mezinárodní
agentury pro atomovou energii ve Vídni od 26, září
1986 a v sídle Organizace spojených národů
v New Yorku od 6. října 1986 do jejího vstupu
v platnost nebo po dobu dvanácti měsíců,
podle toho, která z těchto lhůt bude delší.
2/ Státy a Namibie, zastoupená Radou Organizace
spojených národů pro Namibii, mohou vyjádřit
svůj souhlas být vázán touto Úmluvou
buď podpisem anebo uložením listiny o ratifikaci,
přijetí či schválení, následujícím
po podpisu učiněném s výhradou ratifikace,
přijetí či schválení, anebo
uložením listiny o přístupu. Listiny
o ratifikaci, přijetí, schválení nebo
přístupu budou uloženy u depozitáře.
3/ Tato Úmluva vstoupí v platnost třicátý
den po tom, co tři státy vyjádřily
svůj souhlas být vázány Úmluvou.
4/ Pro každý stát, který vyjádří
souhlas být vázán touto Úmluvou poté,
co tato vstoupila v platnost, vstoupí Úmluva v platnost
třicátý den po vyjádření
jeho souhlasu.
5/ a/ Tato Úmluva bude otevřena k přístupu,
jak je stanoveno v tomto článku, mezinárodním
organizacím a regionálním integračním
organizacím, které tvoří svrchované
státy a které mají způsobilost vést
jednání, sjednávat a provádět
mezinárodní dohody ve věcech, jichž
se tato Úmluva týká.
b/ Ve věcech, které spadají do jejich pravomoci,
budou takové organizace svým vlastním jménem
vykonávat práva a plnit závazky, které
tato Úmluva přiznává a ukládá
smluvním státům.
c/ Při uložení listiny o svém přístupu
předloží takové organizace depozitáři
prohlášení, ve kterém uvede rozsah své
pravomoci ve věcech, jichž se Úmluva týká.
d/ Taková organizace nebude mít žádný
hlas navíc vedle hlasů států, které
jsou jejími členy.
Stát může při podpisu nebo kdykoliv
později, dříve než tato Úmluva
vstoupí pro něj v platnost, prohlásit, že
bude Úmluvu předběžně provádět.
1/ Smluvní stát může navrhnout změny
této Úmluvy. Navrhovaná změna bude
předložena depozitáři, který
ji ihned rozešle všem ostatním smluvním
státům.
2/ Jestliže většina smluvních států
požádá depozitáře, aby svolal
konferenci k projednání navrhovaných změn,
depozitář pozve všechny smluvní státy
k účasti na takové konferenci, která
bude zahájena nejdříve za třicet dnů
po rozeslání pozvání. Každá
změna přijatá na konferenci dvoutřetinovou
většinou všech smluvních států
bude zakotvena v protokolu, který bude otevřen k
podpisu ve Vídni a New Yorku všem smluvním
státům.
3/ Protokol vstoupí v platnost třicátý
den po tom, co tři státy vyjádřily
svůj souhlas být jím vázány.
Pro každý stát, který vyjádří
souhlas být vázán protokolem poté,
co tento vstoupil v platnost, vstoupí tento protokol v
platnost třicátý den po vyjádření
jeho souhlasu.
1/ Smluvní stát může tuto Úmluvu
vypovědět písemným oznámením
zaslaným depozitáři.
2/ Výpověď nabude účinnosti po
uplynutí jednoho roku po dni, kdy depozitář
obdržel oznámení o výpovědi.
1/ Generální ředitel Agentury bude depozitářem
této Úmluvy.
2/ Generální ředitel Agentury neprodleně
uvědomí smluvní státy a všechny
ostatní státy:
a/ o každém podpisu této Úmluvy nebo
protokolu o změně,
b/ o každém uložení listiny o ratifikaci,
přijetí, schválení nebo přístupu,
týkající se této úmluvy nebo
protokolu o změně,
c/ o každém prohlášení nebo jeho
odvolání podle článku 8, 10 a 13,
d/ o každém prohlášení o předběžném
provádění této Úmluvy podle
článku 15,
e/ o vstupu této Úmluvy a každé její
změny v platnost a
f/ o každé výpovědi učiněné
podle článku 17.
Originál této Úmluvy, jejíž anglické,
arabské, čínské, francouzské,
ruské a španělské znění
mají stejnou platnost, bude uložen u generálního
ředitele Mezinárodní agentury pro atomovou
energii, který rozešle jeho ověřené
opisy státům, které jsou stranami Úmluvy,
a všem ostatním státům.
Na důkaz toho níže podepsaní, náležitě
zmocněni, podepsali tutu Úmluvu, která je
otevřena k podpisu, jak je stanoveno v odstavci 1 článku
14.
Přijato Generální konferencí Mezinárodní
agentury pro atomovou energii na zvláštním
zasedání ve Vídni dvacátého
šestého dne měsíce září
roku tisícího devítistého osmdesátého
šestého.
Ve dnech 24. září až 3. října
1986 se ve Vídni konalo zasedání Generální
konference Mezinárodní agentury pro atomovou energii
/dále jen Agentura/. Součástí programu
jednání této Generální konference
bylo i její zvláštní zasedání
věnované otázkám prohloubení
mezinárodní spolupráce v oblasti jaderné
bezpečnosti jaderné energetiky. Toto zvláštní
zasedání bylo zorganizováno Agenturou na
základě iniciativního návrhu SSSR
na vytvoření mezinárodního režimu
bezpečného rozvoje jaderné energetiky jako
jedno z opatření pro realizaci tohoto systému.
Obsahem zvláštního zasedání XXX.
Generální konference bylo i přijetí
dvou mnohostranných mezinárodních úmluv:
Úmluvy o včasném oznamování
jaderné nehody a Úmluvy o pomoci v případě
jaderné nebo radiační nehody. Obě
úmluvy byly na zasedání čs. zplnomocněným
zástupcem s. Havlem, předsedou ČSKAE podepsány.
Druhá z nich byla podepsána s výhradou ratifikace.
Úmluva o pomoci v případě jaderné
nebo radiační nehody /dále jen Úmluva
vstoupila v platnost 26. února 1987. V současné
době je Úmluva platná pro Norsko, Sovětský
svaz, Běloruskou SSR, Ukrajinskou SSR, Nový Zéland,
Maďarsko a NDR. Úmluva byla připravována
z podnětu SSSR a v souvislosti s jeho výše
uvedenou iniciativou. Úmluva je v souladu s uznávanými
zásadami a cíli Charty OSN a některé
její principy výslovně zakotvuje: zásadu
nevměšování, zásadu pokojného
řešení mezinárodních sporů
a zásadu mezinárodní spolupráce. Z
tohoto hlediska má Úmluva důležitý
mezinárodně politický význam.
Úmluva zakotvuje své cíle zaměřené
na posílení mezinárodní spolupráce
v bezpečném rozvoji a využívání
jaderné energie. V Úmluvě je zdůrazněna
nezastupitelná úloha Agentury, jejímž
prostřednictvím budou zajišťovány
některé články Úmluvy. K usnadnění
spolupráce mohou smluvní strany uzavírat
dvoustranná či mnohostranná ujednání.
Charakteristické pro řadu článků
Úmluvy je, že poskytuje smluvním stranám
možnost výběru postupů směřujících
k řešení vzniklé situace.
Články 2 a 3 Úmluvy upravují konkrétně
otázky poskytování, řízení
a kontroly poskytování pomoci v závislosti
na vůli jednotlivých smluvních stran. článek
4 zavádí povinnost smluvních stran stanovit
příslušné orgány a styčné
místo je jichž prostřednictvím se budou
realizovat žádosti o poskytnutí pomoci a naopak.
Veškeré informace pak budou směřovat
do Agentury, která bude zajišťovat funkci ústředního
informačního místa.
Článek 5 Úmluvy podrobně rozvádí
postavení a úkoly Agentury při provádění
Úmluvy.
Článek 6 se svým obsahem dotýká
poskytování údajů nezbytných
pro realizaci pomoci a jejich konfidenciálnosti.
Článek 8 upravuje výsady, imunity a úlevy
orgánů státu jenž poskytuje pomoc jakož
i jeho personálu nebo personálu jednajícího
jeho jménem. Jedná se o specifický okruh
výsad, imunit a úlev jurisdikčního,
fiskálního a celního charakteru, které
mají úzce zaměřený funkcí
základ. Garantují je státy, které
s ohledem na kritickou situaci na svém území
způsobenou následky jaderné nebo radiační
nehody jsou nuceny požádat o poskytnutí pomoci
při likvidaci těchto následků, které
vlastními silami a prostředky nemohou odstranit.
Článek 10 Úmluvy upravuje otázky řízení
a urovnání nároků a náhrad
v souvislosti s poskytováním pomoci.
Článek 13 upravuje řešení sporu
mezi účastnickými státy nebo účastnickým
státem a Agenturou ve věci výkladu nebo provádění
mluvy. Kromě řešení sporů jednáním
či jinými vzájemně dohodnutými
mírovými prostředky, odstavec 2 článku
13 stanoví alternativní řešení
sporu buď na základě obligatorní jurisdikce
Mezinárodního soudního dvora nebo obligatorního
rozhodčího řízení.
Úmluva dává možnost smluvním
stranám prohlásit, že se necítí
vázány některými ustanoveními
týkajícími se poskytování výsad,
imunit a úlev /čl. 8, odst. 9/, uplatňování
nároků a náhrady škody /čl. 10,
odst. 5/ a řešení sporů /čl.
13, odst. 3/.
Vzhledem k výjimečnosti situací spojených
s poskytováním pomoci a snahou nezeslabovat účinky
Úmluvy ze strany ČSSR, nepředpokládá
se využití oprávnění daného
článkem 8 odst. 9 a článkem 10 odst.
5. Pouze v případě řešení
sporů podle článku 13 odst. 2. ČSSR
již při podpisu Úmluvy prohlásila, že
se necítí být vázána obligatorní
jurisdikcí Mezinárodního soudního
dvora a obligatorním rozhodčím řízením
uvedeném v tomto odstavci. Toto prohlášení
bude opakováno i při uložení čs.
ratifikační listiny.
Úmluva připouští, aby se smluvní
stranou kromě států staly i mezinárodní
organizace a to nejen universálního charakteru,
ale i regionální integrační organizace
za podmínky, že byly zřízeny suverenními
státy a mají smluvní způsobilost.
To znamená, že smluvní stranou Úmluvy
může být i RVHP. Úmluva není
v rozporu se závazky ČSSR vyplývajícími
pro ní z mnohostranných a dvoustranných úmluv,
které zakotvují okruh otázek, jež jsou
jejím předmětem a které pro ní
vstoupily v platnost. Jedná se především
o Úmluvu o fyzické ochraně jaderných
materiálů z roku 1987 a dvoustrannou dohodu s Rakouskou
republikou o úpravě otázek společného
zájmu souvisejících s jadernými zařízeními.
Úmluva se svým obsahem dotýká řady
čs. vnitrostátních právních
předpisů.
Vzhledem k výše uvedenému a protože se
jedná o smluvní dokument politického charakteru,
předkládá se Úmluva v souladu s článkem
36, odst. 3 ústavního zákona č. 193/1986
Sb., o čs. federaci Federálnímu shromáždění
k vyslovení souhlasu.