Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

 

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1988

V. volební období

93

Vládní návrh,

kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Nikaragujskou republikou, podepsaná v Managui dne 15. června 1988

Návrh schvalovacího usnesení:

Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Konzulární úmluvou mezi Československou socialistickou republikou a Nikaragujskou republikou, podepsanou v Managui dne 15. června 1988.

Důvodová zpráva

Nikaragujská republika, která se po vítězném boji, vedeném Sandinovskou frontou národního osvobození vydala cestou socialistické orientace, rozvíjí své styky se všemi pokrokovými zeměmi, zejména zeměmi socialistického společenství. Současně musí čelit silám kontrarevoluce podporovaným vládou USA, přičemž se zvyšuje hrozba přímého otevřeného zásahu USA vůči této zemi.

Vztahy Československé socialistické republiky a Nikaragujské republiky se budují na zásadách bratrské spolupráce, pomoci a vzájemného porozumění. ČSSR se podílí na upevňování obranyschopnosti Nikaraguy i na jejím hospodářském a sociálním rozvoji.

Základ těchto styků byl položen v průběhu návštěvy čs. stranické a vládní delegace v únoru 1980 a návštěvy delegace SFNO a nikaragujské vlády v dubnu téhož roku v Praze, během níž projevila nikaragujská strana též zájem o sjednání konzulární úmluvy.

Jak vyplývá z výsledků jednání delegace Nikaragujské republiky na nejvyšší úrovni, vedené D. Ortegou v ČSSR v roce 1985, počítá se v budoucím období s dalším prohlubováním politické a hospodářské spolupráce, se zvýšením obchodní výměny a čs. pomoci při výchově kádrů pro nikaragujskou stranu.

Současný stav i perspektiva rozvoje čs.-nikaragujských vztahů ve všech oblastech mají za následek též zvyšování počtu osob obou států, které působí na území druhého státu. To vyvolává potřeby účinného zajištění ochrany jejich práv a zájmů ve státě, kde působí. K dosažení tohoto cíle má přispět i konzulární úmluva mezi ČSSR a Nikaragujskou republikou.

x x x

Postavení a činnost konzulárních úřadů a jejich členů upravují pravidla mezinárodního práva, která jsou od roku 1963 kodifikována v mnohostranné Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích. Vídeňská úmluva dnes představuje obecně přijímaný mezinárodní standard.

Konzulární úmluva mezi ČSSR a Nikaragujskou republikou obsahově vychází z této Vídeňské úmluvy, jejíž ustanovení prohlubuje a konkretizuje, zejména pokud jde o úpravu konzulárních funkcí. Také v řadě ustanovení týkajících se konzulárních výsad a imunit překračuje rámec Vídeňské úmluvy z roku 1963. Odráží tak vývojovou tendenci konzulárního práva prosazovanou zejména socialistickými státy, kterou je sbližování právního postavení konzulárních úřadů s postavením diplomatických misí.

Konzulární úmluva se člení na pět hlav, z nichž první je věnována definicím, druhá hlava upravuje otázky konzulárních styků všeobecně, v třetí hlavě je určen rozsah výhod, výsad a imunit, jež budou požívat konzulární úřady a členové konzulárního úřadu, ve čtvrté hlavě jsou stanoveny konzulární funkce a pátá hlava obsahuje závěrečná ustanovení.

Ustanovení hlavy I., která obsahují definice, v zásadě vycházejí z Vídeňské úmluvy z roku 1963. Z praktických důvodů byla tato ustanovení rozšířena o další pojmy, jako např. rodinný příslušník, loď vysílajícího státu, letadlo vysílajícího státu, státní občan vysílajícího státu.

Ustanovení hlavy II. upravují základní otázky provádění konzulárních styků jako zřízení konzulárních úřadů, jmenování, příjezd a odjezd jejich personálu. Uvádí se, že konzulárním úředníkem může být pouze státní občan vysílajícího státu, který nemá na území přijímajícího státu trvalé bydliště.

Hlava III. je věnována otázkám výhod, výsad a imunit konzulárních úřadů a jejich členů, a to způsobem, jenž přibližuje postavení konzulárních úřadů a jejich členů statusu diplomatické mise a jejího personálu. V této části jsou podrobně upraveny výsady a imunity konzulárních úřadů jako právo používat státní znak a vlajku (čl. 11), nedotknutelnost konzulárních místností (čl. 13), archivů a dokumentů (čl. 15), daňové osvobozeni konzulárních místností a bytů členů konzulárního úřadu (čl. 14), právo na spojení s vládou, diplomatickými misemi a konzuláty (čl. 16), jakož i právo na spojení a styk s občany vysílajícího státu v případě jejich zadržení, zatčení a uvěznění (čl. 17). Rozsah výsad a imunit konzulárních úředníků, tj. členů pověřených konzulárními funkcemi, je stanoven v zásadě na úrovni diplomatického zástupce. Požívají plné vynětí z trestní jurisdikce a až na několik výjimek i vynětí z jurisdikce občansko-právní a správní (čl. 19). Konzulární zaměstnanci, tj. v podstatě členové administrativního a technického personálu, jsou vyňati z trestní jurisdikce a občansko-právní a správní jurisdikci nepodléhají, pokud jde o výkon jejich úředních funkcí (čl. 20). Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci jsou osvobozeni od zdanění (čl. 23), celních dávek a prohlídek (čl. 24), od osobních služeb a povinností (čl. 25).

Hlavní část úmluvy je tvořena hlavou IV. o konzulárních funkcích a pravomocech. Upravuje práva a povinnosti konzulárních úředníků při ochraně zájmů vysílajícího státu a jeho státních občanů. Za stěžejní je možno považovat čl. 32, který zakotvuje povinnost konzulárních úředníků podporovat rozvoj obchodních, hospodářských, kulturních, vědeckých a jiných přátelských styků mezi oběma zeměmi. V dalších ustanoveních této hlavy se stanoví a konkretizují funkce konzulárních úřadů a oprávnění konzulárních úředníků v jednotlivých oblastech. Značný praktický význam mají a s dalším rozvojem stále budou mít zejména ustanovení o konzulárních pravomocech v otázkách pasových a vízových (čl. 35), v matričních a notářských záležitostech (čl. 37), jakož i v dalších oblastech (např. uzavírání tzv. konzulárních sňatků - čl. 38, ve věcech doručování písemností - čl. 42 apod.).

Závěrečná ustanovení - hlava V. - obsahují vedle úpravy podmínek pro vstup úmluvy v platnost, resp. možnosti její výpovědi, též problematiku výkonu konzulárních funkcí diplomatickými misemi (čl. 46).

Konzulární úmluva mezi ČSSR a Nikaragujskou republikou vytváří spolehlivý základ rozvoje konzulárních styků mezi oběma zeměmi a přispěje k rozvoji vzájemných vztahů i na jiných úsecích.

Vzhledem k tomu, že úmluva je smlouvou politickou a dotýká se zejména ve svých ustanoveních o výsadách a imunitách čs. právního řádu, předkládá se v souladu s čl. 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, Federálnímu shromáždění k vyslovení souhlasu.

V Praze dne 31. srpna 1988

Předseda vlády ČSSR:

Štrougal v. r.

Konzulární úmluva mezi Československu socialistickou republikou

a Nikaragujskou republikou

Československá socialistická republika a Nikaragujská republika

vedeny společným cílem udržovat, posilovat a prohlubovat vzájemné vztahy v duchu přátelství a spolupráce, na základě respektování svrchovanosti, rovnosti a nevměšování do vnitřních záležitostí,

přejíce si upravit své konzulární styky a vymezit práva, výsady a imunity svých konzulárních úřadů a členů konzulárních úřadů a zajistit ochranu svých zájmů a zájmů svých občanů,

rozhodly se uzavřít tuto úmluvu a dohodly se takto:

HLAVA I

Článek 1

Definice

Pro účely této úmluvy mají následující výrazy tento význam:

a/ "konzulární úřad" je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatelství;

b/ "konzulární obvod" je území určené konzulárnímu úřadu k výkonu konzulárních funkcí;

c/ "vedoucí konzulárního úřadu" je osoba pověřená vysílajícím státem k plnění této funkce;

d/ "konzulární úředník" je každá osoba, včetně vedoucího konzulárního úřadu, pověřená v této funkci výkonem konzulárních funkcí;

e/ "konzulární zaměstnanec" je každá osoba zaměstnaná v administrativních nebo technických službách konzulárního úřadu;

f/ "člen služebního personálu" je každá osoba zaměstnaná v domácích službách konzulárního úřadu;

g/ "členové konzulárního úřadu" jsou konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu;

h/ "členové konzulárního personálu" jsou konzulární úředníci kromě vedoucího konzulárního úřadu, konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu;

i/ "konzulární místnosti" jsou budovy nebo části budov a pozemky k nim příslušející, ač je jejich majitelem kdokoliv, užívané výlučně pro potřeby konzulárního úřadu;

j/ "konzulární archiv" zahrnuje veškeré listiny, dokumenty, korespondenci, knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulárního úřadu spol s šiframi a kódy; kartotékami a zařízeními určenými k jejich ochraně a uložení;

k/ "loď vysílajícího státu" je každá loď, která nese označení vysílajícího státu, s výjimkou válečných lodí;

1/ "letadlo vysílajícího státu" je každé civilní letadlo, nesoucí znaky vysílajícího státu, tj. letadlo, které obdrželo certifikaci letové způsobilosti a je zapsáno v rejstříku leteckého úřadu vysílajícího státu;

m/ "státní občan vysílajícího státu" je každý občan, který má podle právního řádu vysílajícího státu jeho státní občanství, jakož i právnická osoba zřízená podle právního řádu tohoto státu;

n/ "rodinný příslušník" jsou manželka, děti a rodiče člena konzulárního úřadu, kteří s ním bydlí ve společné domácnosti;

o/ "úřední korespondence" je veškerá korespondence týkající se konzulárního úřadu a jeho funkcí.

HLAVA II

Konzulární styky všeobecně

Článek 2

Zřízení konzulárního úřadu

1. Každá smluvní strana může se souhlasem přijímajícího státu zřídit na jeho území konzulární úřad.

2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho klasifikace a konzulární obvod konzulárního úřadu se určují v každém jednotlivém případě společnou dohodou mezi vysílajícím a přijímajícím státem.

3. Vysílající stát nemůže později změnit sídlo konzulárního úřadu, jeho klasifikaci a konzulární obvod bez souhlasu přijímajícího státu.

Článek 3

Jmenování a přijetí vedoucích konzulárních úřadů

1. Vysílající stát požádá diplomatickou cestou o souhlas přijímajícího státu k určení vedoucího konzulárního úřadu; po souhlasu přijímajícího státu vysílající stát zašle diplomatickou nebo jinou odpovídající cestou ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu v závislosti na případu konzulský patent nebo jiný podobný doklad vydaný ke jmenování vedoucího konzulárního úřadu a v němž je uvedeno plné jméno, třída, konzulární obvod a sídlo konzulárního úřadu.

2. Vedoucí konzulárního úřadu se může ujmout výkonu svých funkcí po obdržení exequatur nebo jiného přivolení.

3. Do doručení exequatur nebo jiného přivolení může přijímající stát prozatímně přijmout vedoucího konzulárního úřadu k výkonu jeho funkce.

4. Jakmile je vedoucí konzulárního úřadu přijat byť jen prozatímně k výkonu svých funkcí, příslušně orgány přijímajícího státu učiní nezbytná opatření, aby vedoucí konzulárního úřadu mohl vykonávat funkce, kterými je pověřen.

Článek 4

Oznámení přijímajícímu státu o jmenování, příjezdu a odjezdu

1. Vysílající stát bude ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu nebo orgánu určenému tímto ministerstvem oznamovat:

a/ jmenování členů konzulárního úřadu, jejich příjezd po jmenování na konzulární úřad, jejich definitivní odjezd nebo skončení jejich funkcí a všechny jiné změny, které mají vliv na jejich status a které mohou nastat během jejich služby na konzulárním úřadě;

b/ příjezd a definitivní odjezd rodinného příslušníka člena konzulárního úřadu a tam, kde to připadá v úvahu, případy, kdy osoba se stane nebo přestane být takovým rodinným příslušníkem;

c/ příjezd a definitivní odjezd členů soukromého personálu a tam, kde to připadá v úvahu, skončení jejich služby;

d/ zaměstnání a propuštění osob, které mají pobyt v přijímajícím státě, pokud jde o členy konzulárního úřadu nebo členy soukromého personálu požívající výsad a imunit.

2/ Příjezd a definitivní odjezd se bude pokud možno rovněž oznamovat předem.

Článek 5

Občanství konzulárních úředníků

Konzulárním úředníkem může být pouze státní občan vysílajícího státu, který na území přijímajícího státu nemá trvalý pobyt.

Článek 6

Dočasný výkon funkce vedoucího konzulárního úřadu

1. V případě, že vedoucí konzulárního úřadu není z jakéhokoliv důvodu s to vykonávat své funkce nebo že místo vedoucího konzulárního úřadu je dočasně uprázdněno, vysílající stát může pověřit konzulárního úředníka tohoto konzulárního úřadu nebo jiného konzulárního úřadu vysílajícího státu v přijímajícím státě nebo člena diplomatického personálu své diplomatické mise v přijímajícím státě prozatímním vedením konzulárního úřadu. Plné jméno této osoby bude předem oznámeno ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.

2. Osoba pověřená prozatímním vedením konzulárního úřadu má právo vykonávat všechny funkce konzulárního úřadu a požívat všechna práva, výhody, výsady a imunity, kterých požívá vedoucí konzulárního úřadu.

3. Jestliže za okolností uvedených v odstavci 1 tohoto článku člen diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu je v přijímajícím státě pověřen vysílajícím státem funkcí dočasného vedoucího konzulárního úřadu, bude, pokud přijímající stát pro ti tomu nevznese námitky, i nadále požívat diplomatických výsad a imunit.

Článek 7

Osoby prohlášené za non grata

1. Přijímající stát může kdykoliv oznámit vysílajícímu státu, že konzulární úředník je persona non grata nebo kterýkoliv jiný člen konzulárního personálu je nepřijatelný, aniž by musel uvést důvod svého rozhodnutí. V takovém případě vysílající stát musí tuto osobu odvolat a ukončit její funkce na konzulárním úřadě.

2. Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene v přiměřené době vyhovět svým povinnostem podle odstavce 1 tohoto článku, může přijímající stát podle povahy případu buďto odvolat exequatur příslušné osoby nebo přestat ji považovat za člena konzulárního personálu.

Článek 8

Dokument vydaný konzulárnímu úředníkovi přijímajícím státem

Přijímající stát odevzdá každému konzulárnímu úředníkovi dokument potvrzující jeho právo vykonávat konzulární funkce na území přijímajícího státu.

Článek 9

Skončení funkcí člena konzulárního úřadu

Funkce člena konzulárního úřadu končí mezi jiným:

a/ oznámením vysílajícího státu přijímajícímu státu, že funkce člena konzulárního úřadu skončily;

b/ odvoláním exequatur;

c/ oznámením přijímajícího státu vysílajícímu státu, že přijímající stát ho přestal považovat za člena konzulárního personálu.

HLAVA III

Výhody, výsady a imunity

Článek 10

Usnadnění práce konzulárního úřadu a ochrana konzulárních úředníků

Přijímající stát poskytne konzulárním úředníkům ochranu a přijme nezbytná opatření k zaručení jejich svobody a důstojnosti, příjme nezbytná opatření k zajištění klidného výkonu konzulárních funkcí a požívání práv, výhod, výsad a imunit, které jim přísluší podle ustanovení této úmluvy.

Článek 11

Používání státního znaku a státní vlajky

1. Na budově konzulárního úřadu a jeho vchodu mohou být umístěny státní znak a název vysílajícího státu v jazyce vysílajícího a přijímajícího státu.

2. Státní vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena na budově konzulárního úřadu, na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu a na jeho dopravních prostředcích, když se jich používá ke služebním účelům.

3. Při výkonu práva daného tímto článkem je nutno přihlížet k zákonům, předpisům a zvyklostem přijímajícího státu.

Článek 12

Nabývání do vlastnictví, najímání a užívání pozemků a budov vysílajícím státem

1. Vysílající stát může v souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu nabývat do vlastnictví nebo najímat a užívat ve všech formách stanovených zákony a předpisy pozemky, budovy nebo časti budov pro konzulární úřad nebo ubytování konzulárních úředníků a zaměstnanců, kteří jsou státními občany tohoto státu.

2. Přijímající stát poskytne v případě potřeby pomoc vysílajícímu státu při získávání pozemků a budov pro účely uvedené v odstavci 1 tohoto článku.

3. Vysílající stát není zbaven povinnosti dodržovat první předpisy o výstavbě nebo územním plánování nebo omezení vztahující se na oblast, ve které se tyto pozemky, budovy nebo části budov nacházejí.

Článek 13

Nedotknutelnost konzulárních místností

1. Místnosti konzulárního úřadu jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu nesmějí vstoupit do místností konzulárního úřadu bez souhlasu vedoucího konzulárního úřadu nebo osoby jím pověřené nebo vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu.

2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se vztahují rovněž na byty konzulárních úředníků a zaměstnanců, kteří jsou stáními občany vysílajícího státu.

Článek 14

Daňové osvobození konzulárních místností a bytů členů konzulárního úřadu a movitého majetku

1. Konzulární místnosti a byty členů konzulárního úřadu, jichž je vysílající stát nebo kterákoli osoba jednající jeho jménem vlastníkem nebo nájemcem, jsou osvobozeny od všech celostátních, oblastních nebo místních daní a poplatků, s výjimkou poplatků vybíraných za poskytování služeb.

2. Osvobození uvedené v odstavci 1 tohoto článku se nevztahuje na daně a poplatky, které mají podle zákona přijímajícího státu platit osoby vstupující do smluvního poměru s vysílajícím státem nebo s osobou jednající jeho jménem.

3. Osvobození uvedené v odstavci 1 tohoto článku se vztahuje i na movitý majetek, jehož vlastníkem je vysílající stát nebo který se nachází v jeho užívání a který je určen výhradně ke konzulárním účelům.

Článek 15

Nedotknutelnost konzulárních archívů a dokumentů

Konzulární archivy a dokumenty jsou všude nedotknutelné.

Článek 16

Svoboda spojení

1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodu spojení konzulárního úřadu. Za tímto účelem při spojení s vládou, diplomatickými misemi a konzuláty vysílajícího státu, ať jsou kdekoliv, konzulární úřad může použít všech vhodných prostředků spojení, diplomatických nebo konzulárních kurýrů, kódovaných nebo šifrovaných zpráv. Pokud jde o použití veřejných spojovacích prostředků, platí pro konzulární úřad stejné podmínky jako pro diplomatické mise.

2. Konzulární úřad bude moci zřídit a používat radiovou vysílací stanici pouze se souhlasem přijímajícího státu.

3. Úřední korespondence konzulárního úřadu a konzulární zavazadlo jsou nedotknutelné a nemohou být otevřeny ani zadrženy. Konzulární zavazadlo musí být opatřeno zřetelným vnějším označením své povahy. Může obsahovat pouze úřední korespondenci a předměty určené k úřední potřebě.

4. Konzulární kurýr musí být vybaven úřední listinou označující jeho status a počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo. Bez souhlasu přijímajícího státu nesmí být ani státním občanem přijímajícího státu ani, pokud není státním občanem vysílajícího státu, osobou s trvalým pobytem v přijímajícím státě. Při výkonu svých funkcí požívá ochrany přijímajícího státu. Konzulární kurýr požívá osobní nedotknutelnosti a nesmí být žádným způsobem zadržen, vzat do vazby ani nesmí být jinak omezena jeho osobní svoboda.

5. Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánu letadla nebo lodi, který, aniž je považován za konzulárního kurýra, bude vybaven úřední listinou s uvedením počtu zásilek tvořících zavazadlo. Konzulární úředník bude moci odevzdat a převzít konzulární zavazadlo bez jakýchkoliv překážek z rukou kapitána letadla nebo lodi.

Článek 17

Spojení a styk s občany vysílajícího státu

1. Aby se usnadnil výkon konzulárních funkcí týkajících se občanů vysílajícího státu:

a/ konzulární úředníci mají právo na spojení se státními občany vysílajícího státu a na přístup k nim. Státní občané vysílajícího státu mají stejné právo, pokud jde o spojení s konzulárními úředníky vysílajícího státu a přístup k nim;

b/ příslušné orgány přijímajícího státu budou neprodleně, nejpozději však do pěti dnů informovat konzulární úřad vysílajícího státu o případech, kdy v jeho konzulárním obvodě státní občan vysílajícího státu byl zadržen, vzat do vazby nebo jehož osobní svoboda byla jinak omezena. Rovněž každou zprávu, kterou určila pro konzulární úřad osoba, která byla zadržena, vzata do vazby nebo jejíž osobní svoboda byla jinak omezena, doručí uvedené orgány neprodleně. Tyto orgány musí neprodleně informovat osobu, které se to týká, o jejích právech, která má podle tohoto ustanovení.

c/ konzulární úředník má právo neprodleně, nejpozději však do deseti dnů ode dne, kdy o to požádá, navštívit státního občana vysílajícího státu, který je zadržen, vzat do vazby nebo jehož osobní svoboda je jinak omezena, aby s ním mohl hovořit, dopisovat si a zajistit jeho právní zastoupení. Má rovněž právo navštívit kteréhokoliv státního občana vysílajícího státu, jehož osobní svoboda byla omezena na základě rozsudku.

2. Práva uvedená v odstavci 1 tohoto článku budou vykonávána v souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu, avšak za předpokladu, že zákony a předpisy umožní plné uskutečnění cílů, pro které byla práva podle tohoto článku poskytnuta.

Článek 18

Nedotknutelnost konzulárních úředníků

Osoba konzulárního úředníka je nedotknutelná a nemůže být nikdy zadržena nebo uvězněna. Přijímající stát přijme veškerá náležitá opatření, aby se předešlo jakémkoliv útoku vůči osobě, svobodě a důstojnosti konzulárního úředníka.

Článek 19

Vynětí konzulárních úředníků z jurisdikce

1. Konzulární úředník je vyňat z trestní jurisdikce přijímajícího státu. Je rovněž vyňat z jeho jurisdikce občanskoprávní a správní, s výjimkou případů, že jde:

a/ o věcnou žalobu týkající se soukromé nemovitosti nařízení přijímajícího státu, ledaže ji konzulární úředník vlastní v zastoupení vysílajícího státu pro účely konzulárního úřadu;

b/ o žalobu týkající se dědictví, v němž je konzulární úředník jako soukromá osoba, nikoli jako představitel vysílajícího státu, vykonavatelem poslední vůle, správcem dědictví, dědicem nebo odkazovníkem;

c/ o žalobu týkající se výkonu povolání nebo obchodní činnosti, jež konzulární úředník vykonává v přijímajícím státě vedle svých úředních funkcí;

d/ o žalobu podanou třetí stranou týkající se škody vzniklé v přijímajícím státě z nehody způsobené vozidlem, lodí nebo letadlem;

2. Konzulární úředník nepodléhá exekučním opatřením, s výjimkou případů uvedených pod písmeny a/, b/, c/ a d/ odstavce 1 tohoto článku, jestliže taková opatření mohou být provedena, aniž je porušena nedotknutelnost jeho osoby a soukromého obydlí.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se vztahují také na rodinné příslušníky konzulárních úředníků, jestliže jsou státními občany vysílajícího státu a nemají v přijímajícím státě trvalý pobyt.

4. Vynětí konzulárního úředníka z jurisdikce přijímajícího státu neznamená jeho vynětí z jurisdikce státu vysílajícího.

Článek 20

Vynětí konzulárních zaměstnanců z jurisdikce

1. Konzulární zaměstnanci nepodléhají trestní jurisdikci přijímajícího státu. Občanskoprávní a správní jurisdikci přijímajícího státu nepodléhají, pokud jde o výkon jejich úředních funkcí.

2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na občanskoprávní řízení:

a/ vyplývající ze smlouvy uzavřené konzulárním zaměstnancem, kterou výslovně nebo zřejmě nesjednal jakožto zástupce vysílajícího státu, nebo

b/ zahájené třetí stranou v případě škody vzniklé v přijímajícím státě z nehody způsobené vozidlem, lodí nebo letadlem.

Článek 21

Povinnost podat svědectví

1. Členové konzulárního úřadu mohou být: vyzváni, aby se dostavili jako svědci k soudnímu nebo správnímu řízení. Jestliže konzulární úředník odmítne dostavit se, nesmí vůči němu být uplatněno žádné donucovací opatření. Konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu nemohou odmítnout vystoupit jako svědkové, kromě případu, který je uveden v odstavci 2 tohoto článku.

2. členové konzulárního úřadu mohou odmítnout vystoupit jako svědkové, pokud jde o výkon jejich konzulárních funkcí, a nejsou povinni předkládat úřední dokumenty a korespondenci. Jsou rovněž oprávněni odmítnout podat svědectví jako znalci o právu vysílajícího státu, jeho interpretaci a aplikaci.

3. Orgány přijímajícího státu, které by požadovaly svědectví konzulárních úředníků nebo zaměstnanců, a jestliže tito jsou k tomu ochotni, se zdrží vměšování do výkonu funkcí konzulárního úřadu a jejich rušení. Tam, kde je to možné, mohou přijmout svědectví konzulárního úředníka nebo zaměstnance v konzulárním úřadu nebo v jeho bydlišti nebo přijmout jeho písemné prohlášení.

Článek 22

Vynětí z registrace cizinců a povolení k pobytu

1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci jsou vyňati ze všech povinností uložených zákony a předpisy přijímajícího státu, týkajících se registrace cizinců a povolení k pobytu.

2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahuje na konzulární zaměstnance, kteří nejsou stálými zaměstnanci u vysílajícího státu nebo kteří vykonávají soukromé výdělečné povolání v přijímajícím státě, a na jejich rodinné příslušníky.

Článek 23

Osvobození od zdanění

1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a jejich rodinní příslušnici jsou v přijímajícím státě osvobozeni od všech daní a poplatků, a to osobních nebo věcných, celostních, oblastních nebo místních, s výjimkou:

a/ nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty do ceny zboží nebo služeb;

b/ daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na území přijímajícího státu, s výhradou ustanoveni článku 14;

c/ pozůstalostních nebo dědických poplatků a poplatků z převodu majetku vybíraných přijímajícím státem, s výhradu ustanovení odstavce b/ článku 26;

d/ daní a poplatků ze soukromého příjmu, včetně výnosu z kapitálu, který má svůj pramen v přijímajícím státě, a z majetkových daní vztahujících se na investice, vložené do obchodních nebo finančních podniků v přijímajícím státě;

e/ poplatků vybíraných za poskytování zvláštních služeb;

f/ registračních, soudních, listinných, hypotečních a kolkových poplatků, s výhradou ustanovení článku 14.

2. Členové služebního personálu jsou osvobozeni od daní a oplatků ze mzdy, kterou dostávají za svoje služby.

3. Členové konzulárního úřadu, kteří zaměstnávají osoby, jejichž mzdy nebo platy nejsou vyňaty z daně z příjmů v přijímajícím státě, musí plnit povinnosti, které zákony a nařízení tohoto státu ukládají zaměstnavatelům v souvislosti s vybíráním daně z příjmu.

Článek 24

Osvobození od celních dávek a prohlídky

1. Přijímající stát bude ve shodě se svými zákony a předpisy povolovat dovoz a poskytovat osvobození ode všech celních dávek, daní a s tím souvisících poplatků krom poplatků za skladování, přepravu a podobné služby:

a/ u předmětů určených pro úřední potřebu konzulárního úřadu, včetně motorových vozidel;

b/ u předmětů určených pro osobní potřebu konzulárních úředníků a jejich rodinných příslušníků, včetně motorových vozidel. Předměty určené pro spotřebu nesmí přesáhnout množství nutné pro přímou spotřebu příslušných osob.

2. Konzulární zaměstnanci budou požívat výsad a osvobození uvedených v odstavci 1 písmeno b/ tohoto článku, pokud jde o předměty dovezené v době jejich prvního nástupu k úřadu.

3. Osobní zavazadla doprovázející konzulární úředníky a jejich rodinné příslušníky jsou osvobozena od prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze v případě, že jsou vážné důvody k domněnce, že obsahují jiné předměty než uvedené v odstavci 1 písmeno b/ tohoto článku nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán zákony a předpisy přijímajícího státu nebo na které se vztahují jeho zákony a předpisy o karanténě. Uvedená prohlídka musí být provedena v přítomnosti konzulárního úředníka nebo jeho rodinného příslušníka.

Článek 25

Osvobození od osobních služeb a povinností

Přijímající stát osvobodí členy konzulárního úřadu a jejich rodinné příslušníky ode všech osobních služeb, veškerých veřejných služeb všeho druhu a od vojenských povinností jako jsou rekvizice, vojenské kontribuce a ubytování vojska.

Článek 26

Majetek člena konzulárního úřadu nebo jeho rodinného příslušníka

Přijímající stát v případě smrti člena konzulárního úřadu nebo jeho rodinného příslušníka:

a/ povolí vývoz movitého majetku zemřelého s výjimkou majetku, který byl získán v přijímajícím státě a jehož vývoz byl zakázán v době jeho smrti;

b/ nebude vybírat celostátní, oblastní nebo místní pozůstalostní nebo dědické poplatky a poplatky z převodu majetku, pokud jde o movitý majetek, který byl na území přijímajícího státu pouze v důsledku pobytu zemřelého v tomto státě jakožto člena konzulárního úřadu nebo rodinného příslušníka člena konzulárního úřadu.

Článek 27

Svoboda pohybu

Přijímající stát zajistí úředníkům a zaměstnancům konzulárního úřadu svobodu tranzitu a pohybu na jeho území, pokud to nebude v rozporu se zákony a předpisy týkajícími se oblastí nepřístupných nebo s přístupem omezeným z důvodů národní bezpečnosti. Stejných práv budou požívat rodinní příslušníci konzulárních úředníků a zaměstnanců.

Článek 28

Zvláštní ustanovení o výhodách, výsadách a imunitách

1. Ustanovení této úmluvy o výhodách, výsadách a imunitách se nevztahují na konzulárního zaměstnance nebo člena služebního personálu, který je státním občanem přijímajícího státu nebo stáním občanem vysílajícího státu majícím trvalý pobyt v přijímajícím státě nebo státním občanem třetího státu.

2. Rodinní příslušníci konzulárního zaměstnance nebo člena služebního personálu, pokud nejsou státními občany přijímajícího státu nebo státními občany vysílajícího státu majícími trvalý pobyt v přijímajícím státě nebo státními občany třetího státu nebo nevykonávají soukromé výdělečné povolání, požívají výsad a imunit, které jsou poskytovány podle této úmluvy konzulárnímu zaměstnanci nebo členu služebního personálu.

3. Přijímající stát bude vykonávat svoji jurisdikci nad osobami uvedenými v odstavcích 1 a 2 tohoto článku tak, aby nezasahoval do výkonu funkcí konzulárního úřadu.

Článek 29

Vzdání se výsad a imunit

1. Vysílající stát se může u členů konzulárního úřadu vzdát kterékoliv výsady a imunity uvedené v této úmluvě. Vzdání se musí být výslovné a s výjimkou ustanovení odstavce 2 tohoto článku musí být sděleno přijímajícímu státu písemně.

2. Jestliže člen konzulárního úřadu zahájí řízení ve věci, ve které by požíval vynětí z jurisdikce soudních a správních orgán; podle článku 1 9 odstavce 1 nebo článku 20 odstavce 1, nemůže s dovolávat vynětí z jurisdikce, pokud jde o žaloby navzájem související s hlavní žalobou.

3. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech občanskoprávních nebo správních neznamená vzdát se tím též imunity, pokud jde o výkon rozsudku; této imunity je nutno vzdát se zvlášť.

Článek 30

Pojištění proti škodám, způsobeným třetím osobám

Dopravní prostředky, jejichž vlastníkem je vysílající stát nebo které jsou užívané k výkonu konzulárních funkcí nebo jejichž vlastníkem je člen konzulárního úřadu nebo jeho rodinní příslušníci, budou v souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu pojištěny proti škodám způsobeným třetím osobám.

Článek 31

Zachování zákonů a předpisů přijímajícího státu

Bez újmy na výhodách, výsadách a imunitách uvedených v této úmluvě jsou konzulární úředníci a zaměstnanci povinni dbát zákonů a předpisů přijímajícího státu, včetně těch zákonů a předpisů, které se týkají řízení motorových vozidel a škod způsobených třetí osobě při jejich řízení. Rovněž se nesmí vměšovat do vnitřních záležitostí zmíněného státu.

HLAVA IV

Konzulární funkce a konzulární pravomoc

Článek 32

Základní konzulární funkce

Konzulární funkce záleží zejména:

a/ v ochraně práv a zájmů vysílajícího státu a jeho státních občanů v přijímajícím státě;

b/ v podpoře rozvoje obchodních, hospodářských, kulturních, vědeckých a turistických styků mezi vysílajícím a přijímajícím státem a v jiném rozvíjení přátelských styků mezi nimi;

c/ v zjišťování stavu a vývoje obchodního, hospodářského, kulturního a vědeckého života a života v oblasti turistiky přijímajícího státu všemi zákonnými prostředky a v podávání zpráv o tom vládě vysílajícího státu a informací zainteresovaným osobám.

Článek 33

Výkon konzulárních funkcí

1. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat v konzulárním obvodu v souladu s právními předpisy přijímajícího státu konzulární funkce uvedené v této úmluvě.

2. Konzulární úředník se souhlasem přijímajícího státu může vykonávat funkce i mimo konzulární obvod.

3. Konzulární úředník může vykonávat jiné konzulární funkce, které jsou mu svěřeny vysílajícím státem a které nejsou stanoveny touto úmluvou, jestliže s tím přijímající stát předem souhlasí.

Článek 34

Spojení s orgány přijímajícího státu

Konzulární úředníci se mohou při výkonu svých funkcí obracet na příslušné místní orgány svého konzulárního obvodu a nebo na příslušné ústřední orgány přijímajícího státu, pokud je to dovoleno zákony, předpisy a zvyklostmi přijímajícího státu nebo příslušnými mezinárodními smlouvami.

Článek 35

Vydávání pasů a víz

1. Konzulární úřadník je oprávněn v souladu s právními předpisy vysílajícího státu vydávat, prodlužovat, měnit, rušit, odnímat nebo zadržovat cestovní doklady státních občanů vysílajícího státu.

2. Konzulární úředník je oprávněn vydávat příslušná víza osobám, které si přejí cestovat do vysílajícího státu a prodlužovat nebo rušit jejich platnost.

Článek 36

Registrace státních občanů vysílajícího státu

Konzulární úředník je oprávněn registrovat státní občany vysílajícího státu, kteří mají trvalý nebo přechodný pobyt v jeho konzulárním obvodu.

Článek 37

Notářské funkce

1. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat na konzulárním úřadu, v bytě státního občana vysílajícího státu, na palubě letadla nebo lodi vysílajícího státu, není-li to v rozporu se zákony a předpisy přijímajícího státu, následující funkce:

a/ přijímat, sepisovat a ověřovat prohlášení státních občanů vysílajícího státu a smlouvy mezi nimi;

b/ sepisovat, osvědčovat a přijímat do úschovy závěti a jiné listiny státních občanů vysílajícího státu;

c/ překládat a ověřovat všechny listiny a dokumenty vydané úřady vysílajícího státu nebo přijímajícího státu a ověřovat překlady, kopie, opisy a výpisy z těchto dokumentů;

d/ ověřovat podpisy státních občanů vysílajícího státu;

e/ ověřovat osvědčení původu a obchodní účty zboží vyváženého z přijímajícího státu stejně jako jiné dokumenty;

f/ přijímat do úschovy doklady, listiny, peníze, cennosti a jiný movitý majetek, který patří státním občanům vysílajícího státu nebo je jim určen.

2. Za podmínek stanovených v odst. 1 tohoto článku listiny a dokumenty uvedené v tomto odstavci mají stejnou platnost a důkazní moc v přijímajícím státě jako listiny a dokumenty ověřené příslušným orgánem tohoto státu.

Článek 38

Funkce ve věcech osobního stavu

1. V rozsahu stanoveném právními předpisy vysílajícího státu je konzulární úředník oprávněn:

a/ uzavírat manželství mezi státními občany vysílajícího státu a vydávat o tom příslušné doklady;

b/ obstarávat rodné a úmrtní listy a doklady o osobním stavu státních občanů vysílajícího státu a kopie těchto dokladů;

c/ přijímat prohlášení týkající se rodinných poměrů státních občanů vysílajícího státu;

d/ přijímat žádosti a prohlášení ve věcech státního občanství státních občanů vysílajícího státu a vydávat příslušné doklady.

2. Příslušné orgány přijímajícího státu budou bezodkladně a bezplatně na žádost zasílat konzulárnímu i.řadu opisy a výpisy z matrik týkající se státních občanů vysílajícího státu.

Článek 39

Funkce ve věcech dědických

1. Příslušný orgán přijímajícího státu bezodkladně uvědomí konzulární úřad vysílajícího státu o úmrtí jeho státního občana na území přijímajícího státu a zašle mu úmrtní list a poskytne mu dostupné informace o dědictví, dědicích a závěti, jakmile jsou k dispozici. Příslušné orgány přijímajícího státu uvědomí konzulární úřad vysílajícího státu, jestliže se dozví, že státní občan vysílajícího státu zanechal majetek ve třetím státě.

2. Jestliže na území přijímajícího státu dědictví připadne dědici nebo oprávněnému účastníku, který je státním občanem vysílajícího státu, příslušné orgány přijímajícího státu o tom bezodkladně uvědomí konzulární úřad vysílajícího státu.

3. Příslušný orgán přijímajícího státu uvědomí konzulární úřad vysílajícího státu o opatřeních přijatých k zajištění a správě dědictví zanechaného na území přijímajícího státu zemřelým státním občanem vysílajícího státu. Konzulární úředník může přímo nebo prostřednictvím pověřeného zástupce poskytnout pomoc při provádění opatření zajišťujících práva státních občanů vysílajícího státu na dědictví, včetně dohledu nad přepravou cenných věcí, která bude prováděna v souladu s právními předpisy přijímajícího státu.

4. Projednává-li se dědictví na území přijímajícího státu, movitosti nebo výtěžek z prodeje movitostí nebo nemovitostí, které připadnou státnímu občanu vysílajícího státu jako oprávněnému účastníku, dědici nebo odkazovníku, který nemá v přijímajícím státě pobyt a řízení se nezúčastnil ani v něm nebyl zastoupen, budou vydány konzulárnímu úřadu vysílajícího státu k předání za podmínky, že:

a/ orgány přijímajícího státu dají souhlas k převodu peněz nebo vývozu majetku z tohoto státu do vysílajícího státu v souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu a s přihlédnutím k zásadě vzájemnosti;

b/ všechny dědické dluhy byly zaplaceny nebo jejich za placení bylo zajištěno ve lhůtách stanovených zákony a předpisy přijímajícího státu;

c/ byly zaplaceny poplatky a daně z dědictví nebo jejich zaplacení bylo zajištěno.

5. Jestliže státní občan vysílajícího státu zemře během svého přechodného pobytu v přijímajícím státě, všechny jeho osobní věci a peníze spolu s jejich seznamem budou, po zaplacení jeho dluhů, předány konzulárnímu úřadu, pokud tomu nebrání zákony a předpisy přijímajícího státu.

Článek 40

Funkce ve věcech opatrovnických

1. Konzulární úředník může převzít péči nad nezletilým nebo jiným státním občanem vysílajícího státu, který nemá plnou způsobilost k právním úkonům, zvláště v případech, kdy se u těchto osob požaduje opatrovnictví a poručnictví.

2. Jakmile se orgány přijímajícího státu dozvědí o případech, kdy je třeba ustanovit poručníka nebo opatrovníka pro státního občana vysílajícího státu, písemně to oznámí příslušnému konzulárnímu úřadu.

3. V případě, kdy není zajištěna správa majetku nezletilých nebo jiných státních občanů vysílajícího státu, kteří nemají plnou způsobilost k právním úkonům, může konzulární úředník požádat příslušné orgány přijímajícího státu o jmenování správce tohoto majetku nebo o provedení příslušných opatření.

Článek 41

Zastupování státních občanů vysílajícího státu před soudy a jinými orgány přijímajícího státu

1. Konzulární úředník má právo zastupovat před úřady přijímajícího státu bez zvláštních plných mocí občany vysílajícího státu, jestliže tito jsou nepřítomni nebo nejsou sami způsobilí vystupovat.

2. Zastupování konzulárním úředníkem bude trvat do té doby, než občan vysílajícího státu bude moci sám hájit své zájmy nebo jmenovat zástupce.

3. Při zastupování občana vysílajícího státu musí konzulární úředník jednat v souladu se zákony přijímajícího státu.

Článek 42

Doručování soudních a mimosoudních písemností a vyřizování dožádání

Konzulární úředníci jsou oprávněni doručovat soudní a mimosoudní písemnosti a vyřizovat soudní dožádání a dožádání jiných státních orgánů podle platných mezinárodních smluv nebo - pokud takové smlouvy neexistují - jiným způsobem, který je v souladu s právními předpisy přijímajícího státu.

Článek 43

Funkce týkající se námořní a říční dopravy

1. Konzulární úředník může ve svém konzulárním obvodu poskytnout pomoc lodím vysílajícího státu, jestliže se nacházejí ve vnitřních nebo pobřežních vodách přijímajícího státu. Orgány přijímajícího státu mu na žádost poskytnou nezbytnou pomoc.

2. Konzulární úředník má právo na spojení s kapitánem, členy posádky a cestujícími na lodi. Může vstoupit na palubu lodi, kontrolovat dokumenty, včetně těch, které se týkají nákladu lodi, cesty a místa určení a vyšetřovat události, k nimž došlo na palubě lodi. Je oprávněn činit opatření ve věcech týkajících se plavby a událostí na palubě lodi, pokud nejsou v souladu se zákony a předpisy vysílajícího státu a nejsou v rozporu se zákony a předpisy přijímajícího státu.

3. Kapitán lodi nebo člen posádky, který ho zastupuje, má právo se bez zvláštního povoleni spojit s konzulárním úředníkem.

4. Jestliže orgány přijímajícího státu mají v úmyslu provést prohlídku, vyšetřování nebo donucovací opatření na palubě lodi vysílajícího státu, vyrozumí konzulárního úředníka předem tak, aby mohl být přítomen. Jestliže nemůže být přítomen, musí mu být zaslán podrobný protokol o provedení uvedených opatření.

5. V případě, že jde o neodkladná opatření nebo jsou--li tato opatření prováděna na žádost kapitána lodi, musí být o tom konzulární úředník bezodkladně informován.

6. Ustanovení odstavců 4 a S tohoto článku se nepoužijí, jde-li o celní, pohraniční a zdravotní kontrolu a rovněž o kontrolu lodních listin a kvalifikačních dokladů lodní posádky.

7. Orgány přijímajícího státu se nevměšují do událostí na palubě lodi s výjimkou nepokojů, které by mohly porušit klid a veřejný pořádek na zemi nebo v přístavu, způsobit újmu na zdraví nebo ohrozit veřejný pořádek, a nepokojů, jichž se zúčastnily osoby, které nejsou členy posádky.

8. Jestliže loď vysílajícího státu ztroskotá, uvázne, je vržena na břeh nebo je jinak poškozena ve vnitřních nebo pobřežních vodách přijímajícího státu, příslušné orgány přijímajícího státu o tom bezodkladně podají zprávu konzulárnímu úředníkovi a seznámí jej s tím, jaká opatření byla učiněna k záchraně a ochraně cestujících, posádky, nákladu a lodi.

9. Konzulární úředník může požádat příslušné orgány přijímajícího státu, aby učinily opatření k záchraně a ochraně cestujících, posádky, nákladu a lodi. Dojde-li k událostem uvedeným v odstavci 8 tohoto článku, příslušné orgány přijímajícího státu poskytnou konzulárnímu úředníkovi nezbytnou pomoc při přípravě a provedení příslušných opatření.

10. Jestliže provozovatel lodi, kapitán nebo jakákoliv oprávněná osoba nemůže učinit nezbytná opaření k udržování a správě lodi nebo jejího nákladu, může konzulární úředník učinit jménem provozovatele lodi opatření, která by mohl provozovatel lodi učinit sám.

11. Ustanovení odstavce 10 tohoto článku se rovněž vztahují na jakýkoliv předmět, který patří státnímu občanu vysílajícího státu a pochází z nákladu lodi vysílajícího státu nebo třetího státu, který byl nalezen na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu nebo dopraven do přístavu konzulárního obvodu.

12. Loď, která utrpěla poškození, její náklad a palubní zásoby nepodléhají na území přijímajícího státu celním poplatkům, pokud nejsou vykládány k použití nebo spotřebě v tomto státě.

Článek 44

Funkce týkající se civilní letecké dopravy

Ustanovení článku 43 se přiměřeně použijí i na civilní letadla vysílajícího státu, není-li to v rozporu se zákony a předpisy přijímajícího státu.

Článek 45

Konzulární poplatky a dávky

1. Konzulární úřad může za konzulární úkony vybírat na území přijímajícího sátu poplatky a dávky stanovené zákony a předpisy vysílajícího státu.

2. Částky vybrané ve formě poplatků a dávek uvedených v odstavci 1 tohoto článku a stvrzenky o jejich zaplacení jsou osvobozeny od všech daní a dávek v přijímajícím státě.

HLAVA V

Závěrečná ustanovení

Článek 46

Výkon konzulárních funkcí diplomatickými misemi

1. Ustanovení této úmluvy se vztahují, pokud to souvislost dovoluje, rovněž na výkon konzulárních funkcí diplomatickými misemi.

2. Jména členů diplomatické mise pověřených prací v konzulárních odděleních nebo jinak pověřených výkonem konzulárních funkcí mise je nutno oznamovat ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu nebo orgánu určenému tímto ministerstvem.

3. Výsady a imunity členů diplomatické mise uvedených v odstavci 2 tohoto článku se budou i nadále spravovat pravidly mezinárodního práva týkajícími se diplomatických styků.

Článek 47

Ratifikace

Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze.

Článek 48

Platnost a výpověď

Tato úmluva vstoupí v platnost třicátého dne po dni výměny ratifikačních listin. Zůstane v platnosti až do uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy jedna ze smluvních stran sdělí druhé smluvní straně v písemné formě svůj úmysl úmluvu vypovědět.

Dáno v Managui dne 15. června 1988 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a španělském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Za	Za
Československou socialistickou republiku	Nikaragujskou republiku
Ing. Bohuslav Chňoupek v. r.	Miguel D' Escoto Brockmann v. r.