Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění
Československé socialistické republiky souhlasí
s Konzulární úmluvou mezi Československou
socialistickou republikou a Nikaragujskou republikou, podepsanou
v Managui dne 15. června 1988.
Nikaragujská republika, která se po vítězném
boji, vedeném Sandinovskou frontou národního
osvobození vydala cestou socialistické orientace,
rozvíjí své styky se všemi pokrokovými
zeměmi, zejména zeměmi socialistického
společenství. Současně musí
čelit silám kontrarevoluce podporovaným vládou
USA, přičemž se zvyšuje hrozba přímého
otevřeného zásahu USA vůči
této zemi.
Vztahy Československé socialistické republiky
a Nikaragujské republiky se budují na zásadách
bratrské spolupráce, pomoci a vzájemného
porozumění. ČSSR se podílí
na upevňování obranyschopnosti Nikaraguy
i na jejím hospodářském a sociálním
rozvoji.
Základ těchto styků byl položen v průběhu
návštěvy čs. stranické a vládní
delegace v únoru 1980 a návštěvy delegace
SFNO a nikaragujské vlády v dubnu téhož
roku v Praze, během níž projevila nikaragujská
strana též zájem o sjednání konzulární
úmluvy.
Jak vyplývá z výsledků jednání
delegace Nikaragujské republiky na nejvyšší
úrovni, vedené D. Ortegou v ČSSR v roce 1985,
počítá se v budoucím období
s dalším prohlubováním politické
a hospodářské spolupráce, se zvýšením
obchodní výměny a čs. pomoci při
výchově kádrů pro nikaragujskou stranu.
Současný stav i perspektiva rozvoje čs.-nikaragujských
vztahů ve všech oblastech mají za následek
též zvyšování počtu osob
obou států, které působí na
území druhého státu. To vyvolává
potřeby účinného zajištění
ochrany jejich práv a zájmů ve státě,
kde působí. K dosažení tohoto cíle
má přispět i konzulární úmluva
mezi ČSSR a Nikaragujskou republikou.
Postavení a činnost konzulárních úřadů
a jejich členů upravují pravidla mezinárodního
práva, která jsou od roku 1963 kodifikována
v mnohostranné Vídeňské úmluvě
o konzulárních stycích. Vídeňská
úmluva dnes představuje obecně přijímaný
mezinárodní standard.
Konzulární úmluva mezi ČSSR a Nikaragujskou
republikou obsahově vychází z této
Vídeňské úmluvy, jejíž
ustanovení prohlubuje a konkretizuje, zejména pokud
jde o úpravu konzulárních funkcí.
Také v řadě ustanovení týkajících
se konzulárních výsad a imunit překračuje
rámec Vídeňské úmluvy z roku
1963. Odráží tak vývojovou tendenci
konzulárního práva prosazovanou zejména
socialistickými státy, kterou je sbližování
právního postavení konzulárních
úřadů s postavením diplomatických
misí.
Konzulární úmluva se člení
na pět hlav, z nichž první je věnována
definicím, druhá hlava upravuje otázky konzulárních
styků všeobecně, v třetí hlavě
je určen rozsah výhod, výsad a imunit, jež
budou požívat konzulární úřady
a členové konzulárního úřadu,
ve čtvrté hlavě jsou stanoveny konzulární
funkce a pátá hlava obsahuje závěrečná
ustanovení.
Ustanovení hlavy I., která obsahují definice,
v zásadě vycházejí z Vídeňské
úmluvy z roku 1963. Z praktických důvodů
byla tato ustanovení rozšířena o další
pojmy, jako např. rodinný příslušník,
loď vysílajícího státu, letadlo
vysílajícího státu, státní
občan vysílajícího státu.
Ustanovení hlavy II. upravují základní
otázky provádění konzulárních
styků jako zřízení konzulárních
úřadů, jmenování, příjezd
a odjezd jejich personálu. Uvádí se, že
konzulárním úředníkem může
být pouze státní občan vysílajícího
státu, který nemá na území
přijímajícího státu trvalé
bydliště.
Hlava III. je věnována otázkám výhod,
výsad a imunit konzulárních úřadů
a jejich členů, a to způsobem, jenž
přibližuje postavení konzulárních
úřadů a jejich členů statusu
diplomatické mise a jejího personálu. V této
části jsou podrobně upraveny výsady
a imunity konzulárních úřadů
jako právo používat státní znak
a vlajku (čl. 11), nedotknutelnost konzulárních
místností (čl. 13), archivů a dokumentů
(čl. 15), daňové osvobozeni konzulárních
místností a bytů členů konzulárního
úřadu (čl. 14), právo na spojení
s vládou, diplomatickými misemi a konzuláty
(čl. 16), jakož i právo na spojení a
styk s občany vysílajícího státu
v případě jejich zadržení, zatčení
a uvěznění (čl. 17). Rozsah výsad
a imunit konzulárních úředníků,
tj. členů pověřených konzulárními
funkcemi, je stanoven v zásadě na úrovni
diplomatického zástupce. Požívají
plné vynětí z trestní jurisdikce a
až na několik výjimek i vynětí
z jurisdikce občansko-právní a správní
(čl. 19). Konzulární zaměstnanci,
tj. v podstatě členové administrativního
a technického personálu, jsou vyňati z trestní
jurisdikce a občansko-právní a správní
jurisdikci nepodléhají, pokud jde o výkon
jejich úředních funkcí (čl.
20). Konzulární úředníci a
konzulární zaměstnanci jsou osvobozeni od
zdanění (čl. 23), celních dávek
a prohlídek (čl. 24), od osobních služeb
a povinností (čl. 25).
Hlavní část úmluvy je tvořena
hlavou IV. o konzulárních funkcích a pravomocech.
Upravuje práva a povinnosti konzulárních
úředníků při ochraně
zájmů vysílajícího státu
a jeho státních občanů. Za stěžejní
je možno považovat čl. 32, který zakotvuje
povinnost konzulárních úředníků
podporovat rozvoj obchodních, hospodářských,
kulturních, vědeckých a jiných přátelských
styků mezi oběma zeměmi. V dalších
ustanoveních této hlavy se stanoví a konkretizují
funkce konzulárních úřadů a
oprávnění konzulárních úředníků
v jednotlivých oblastech. Značný praktický
význam mají a s dalším rozvojem stále
budou mít zejména ustanovení o konzulárních
pravomocech v otázkách pasových a vízových
(čl. 35), v matričních a notářských
záležitostech (čl. 37), jakož i v dalších
oblastech (např. uzavírání tzv. konzulárních
sňatků - čl. 38, ve věcech doručování
písemností - čl. 42 apod.).
Závěrečná ustanovení - hlava
V. - obsahují vedle úpravy podmínek pro vstup
úmluvy v platnost, resp. možnosti její výpovědi,
též problematiku výkonu konzulárních
funkcí diplomatickými misemi (čl. 46).
Konzulární úmluva mezi ČSSR a Nikaragujskou
republikou vytváří spolehlivý základ
rozvoje konzulárních styků mezi oběma
zeměmi a přispěje k rozvoji vzájemných
vztahů i na jiných úsecích.
Vzhledem k tomu, že úmluva je smlouvou politickou
a dotýká se zejména ve svých ustanoveních
o výsadách a imunitách čs. právního
řádu, předkládá se v souladu
s čl. 36 odst. 3 ústavního zákona
č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, Federálnímu
shromáždění k vyslovení souhlasu.
Československá socialistická republika a
Nikaragujská republika
vedeny společným cílem udržovat, posilovat
a prohlubovat vzájemné vztahy v duchu přátelství
a spolupráce, na základě respektování
svrchovanosti, rovnosti a nevměšování
do vnitřních záležitostí,
přejíce si upravit své konzulární
styky a vymezit práva, výsady a imunity svých
konzulárních úřadů a členů
konzulárních úřadů a zajistit
ochranu svých zájmů a zájmů
svých občanů,
rozhodly se uzavřít tuto úmluvu a dohodly
se takto:
Pro účely této úmluvy mají
následující výrazy tento význam:
a/ "konzulární úřad" je
generální konzulát, konzulát, vicekonzulát
nebo konzulární jednatelství;
b/ "konzulární obvod" je území
určené konzulárnímu úřadu
k výkonu konzulárních funkcí;
c/ "vedoucí konzulárního úřadu"
je osoba pověřená vysílajícím
státem k plnění této funkce;
d/ "konzulární úředník"
je každá osoba, včetně vedoucího
konzulárního úřadu, pověřená
v této funkci výkonem konzulárních
funkcí;
e/ "konzulární zaměstnanec" je
každá osoba zaměstnaná v administrativních
nebo technických službách konzulárního
úřadu;
f/ "člen služebního personálu"
je každá osoba zaměstnaná v domácích
službách konzulárního úřadu;
g/ "členové konzulárního úřadu"
jsou konzulární úředníci, konzulární
zaměstnanci a členové služebního
personálu;
h/ "členové konzulárního personálu"
jsou konzulární úředníci kromě
vedoucího konzulárního úřadu,
konzulární zaměstnanci a členové
služebního personálu;
i/ "konzulární místnosti" jsou
budovy nebo části budov a pozemky k nim příslušející,
ač je jejich majitelem kdokoliv, užívané
výlučně pro potřeby konzulárního
úřadu;
j/ "konzulární archiv" zahrnuje veškeré
listiny, dokumenty, korespondenci, knihy, filmy, záznamové
pásky a rejstříky konzulárního
úřadu spol s šiframi a kódy; kartotékami
a zařízeními určenými k jejich
ochraně a uložení;
k/ "loď vysílajícího státu"
je každá loď, která nese označení
vysílajícího státu, s výjimkou
válečných lodí;
1/ "letadlo vysílajícího státu"
je každé civilní letadlo, nesoucí znaky
vysílajícího státu, tj. letadlo, které
obdrželo certifikaci letové způsobilosti a
je zapsáno v rejstříku leteckého úřadu
vysílajícího státu;
m/ "státní občan vysílajícího
státu" je každý občan, který
má podle právního řádu vysílajícího
státu jeho státní občanství,
jakož i právnická osoba zřízená
podle právního řádu tohoto státu;
n/ "rodinný příslušník"
jsou manželka, děti a rodiče člena konzulárního
úřadu, kteří s ním bydlí
ve společné domácnosti;
o/ "úřední korespondence" je veškerá
korespondence týkající se konzulárního
úřadu a jeho funkcí.
1. Každá smluvní strana může se
souhlasem přijímajícího státu
zřídit na jeho území konzulární
úřad.
2. Sídlo konzulárního úřadu,
jeho klasifikace a konzulární obvod konzulárního
úřadu se určují v každém
jednotlivém případě společnou
dohodou mezi vysílajícím a přijímajícím
státem.
3. Vysílající stát nemůže
později změnit sídlo konzulárního
úřadu, jeho klasifikaci a konzulární
obvod bez souhlasu přijímajícího státu.
1. Vysílající stát požádá
diplomatickou cestou o souhlas přijímajícího
státu k určení vedoucího konzulárního
úřadu; po souhlasu přijímajícího
státu vysílající stát zašle
diplomatickou nebo jinou odpovídající cestou
ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího
státu v závislosti na případu konzulský
patent nebo jiný podobný doklad vydaný ke
jmenování vedoucího konzulárního
úřadu a v němž je uvedeno plné
jméno, třída, konzulární obvod
a sídlo konzulárního úřadu.
2. Vedoucí konzulárního úřadu
se může ujmout výkonu svých funkcí
po obdržení exequatur nebo jiného přivolení.
3. Do doručení exequatur nebo jiného přivolení
může přijímající stát
prozatímně přijmout vedoucího konzulárního
úřadu k výkonu jeho funkce.
4. Jakmile je vedoucí konzulárního úřadu
přijat byť jen prozatímně k výkonu
svých funkcí, příslušně
orgány přijímajícího státu
učiní nezbytná opatření, aby
vedoucí konzulárního úřadu
mohl vykonávat funkce, kterými je pověřen.
1. Vysílající stát bude ministerstvu
zahraničních věcí přijímajícího
státu nebo orgánu určenému tímto
ministerstvem oznamovat:
a/ jmenování členů konzulárního
úřadu, jejich příjezd po jmenování
na konzulární úřad, jejich definitivní
odjezd nebo skončení jejich funkcí a všechny
jiné změny, které mají vliv na jejich
status a které mohou nastat během jejich služby
na konzulárním úřadě;
b/ příjezd a definitivní odjezd rodinného
příslušníka člena konzulárního
úřadu a tam, kde to připadá v úvahu,
případy, kdy osoba se stane nebo přestane
být takovým rodinným příslušníkem;
c/ příjezd a definitivní odjezd členů
soukromého personálu a tam, kde to připadá
v úvahu, skončení jejich služby;
d/ zaměstnání a propuštění
osob, které mají pobyt v přijímajícím
státě, pokud jde o členy konzulárního
úřadu nebo členy soukromého personálu
požívající výsad a imunit.
2/ Příjezd a definitivní odjezd se bude pokud
možno rovněž oznamovat předem.
Konzulárním úředníkem může
být pouze státní občan vysílajícího
státu, který na území přijímajícího
státu nemá trvalý pobyt.
1. V případě, že vedoucí konzulárního
úřadu není z jakéhokoliv důvodu
s to vykonávat své funkce nebo že místo
vedoucího konzulárního úřadu
je dočasně uprázdněno, vysílající
stát může pověřit konzulárního
úředníka tohoto konzulárního
úřadu nebo jiného konzulárního
úřadu vysílajícího státu
v přijímajícím státě
nebo člena diplomatického personálu své
diplomatické mise v přijímajícím
státě prozatímním vedením konzulárního
úřadu. Plné jméno této osoby
bude předem oznámeno ministerstvu zahraničních
věcí přijímajícího státu.
2. Osoba pověřená prozatímním
vedením konzulárního úřadu
má právo vykonávat všechny funkce konzulárního
úřadu a požívat všechna práva,
výhody, výsady a imunity, kterých požívá
vedoucí konzulárního úřadu.
3. Jestliže za okolností uvedených v odstavci
1 tohoto článku člen diplomatického
personálu diplomatické mise vysílajícího
státu je v přijímajícím státě
pověřen vysílajícím státem
funkcí dočasného vedoucího konzulárního
úřadu, bude, pokud přijímající
stát pro ti tomu nevznese námitky, i nadále
požívat diplomatických výsad a imunit.
1. Přijímající stát může
kdykoliv oznámit vysílajícímu státu,
že konzulární úředník
je persona non grata nebo kterýkoliv jiný člen
konzulárního personálu je nepřijatelný,
aniž by musel uvést důvod svého rozhodnutí.
V takovém případě vysílající
stát musí tuto osobu odvolat a ukončit její
funkce na konzulárním úřadě.
2. Jestliže vysílající stát odmítne
nebo opomene v přiměřené době
vyhovět svým povinnostem podle odstavce 1 tohoto
článku, může přijímající
stát podle povahy případu buďto odvolat
exequatur příslušné osoby nebo přestat
ji považovat za člena konzulárního personálu.
Přijímající stát odevzdá
každému konzulárnímu úředníkovi
dokument potvrzující jeho právo vykonávat
konzulární funkce na území přijímajícího
státu.
Funkce člena konzulárního úřadu
končí mezi jiným:
a/ oznámením vysílajícího státu
přijímajícímu státu, že
funkce člena konzulárního úřadu
skončily;
b/ odvoláním exequatur;
c/ oznámením přijímajícího
státu vysílajícímu státu, že
přijímající stát ho přestal
považovat za člena konzulárního personálu.
Přijímající stát poskytne konzulárním
úředníkům ochranu a přijme
nezbytná opatření k zaručení
jejich svobody a důstojnosti, příjme nezbytná
opatření k zajištění klidného
výkonu konzulárních funkcí a požívání
práv, výhod, výsad a imunit, které
jim přísluší podle ustanovení
této úmluvy.
1. Na budově konzulárního úřadu
a jeho vchodu mohou být umístěny státní
znak a název vysílajícího státu
v jazyce vysílajícího a přijímajícího
státu.
2. Státní vlajka vysílajícího
státu může být vyvěšena
na budově konzulárního úřadu,
na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu
a na jeho dopravních prostředcích, když
se jich používá ke služebním účelům.
3. Při výkonu práva daného tímto
článkem je nutno přihlížet k
zákonům, předpisům a zvyklostem přijímajícího
státu.
1. Vysílající stát může
v souladu se zákony a předpisy přijímajícího
státu nabývat do vlastnictví nebo najímat
a užívat ve všech formách stanovených
zákony a předpisy pozemky, budovy nebo časti
budov pro konzulární úřad nebo ubytování
konzulárních úředníků
a zaměstnanců, kteří jsou státními
občany tohoto státu.
2. Přijímající stát poskytne
v případě potřeby pomoc vysílajícímu
státu při získávání
pozemků a budov pro účely uvedené
v odstavci 1 tohoto článku.
3. Vysílající stát není zbaven
povinnosti dodržovat první předpisy o výstavbě
nebo územním plánování nebo
omezení vztahující se na oblast, ve které
se tyto pozemky, budovy nebo části budov nacházejí.
1. Místnosti konzulárního úřadu
jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího
státu nesmějí vstoupit do místností
konzulárního úřadu bez souhlasu vedoucího
konzulárního úřadu nebo osoby jím
pověřené nebo vedoucího diplomatické
mise vysílajícího státu.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se
vztahují rovněž na byty konzulárních
úředníků a zaměstnanců,
kteří jsou stáními občany vysílajícího
státu.
1. Konzulární místnosti a byty členů
konzulárního úřadu, jichž je
vysílající stát nebo kterákoli
osoba jednající jeho jménem vlastníkem
nebo nájemcem, jsou osvobozeny od všech celostátních,
oblastních nebo místních daní a poplatků,
s výjimkou poplatků vybíraných za
poskytování služeb.
2. Osvobození uvedené v odstavci 1 tohoto článku
se nevztahuje na daně a poplatky, které mají
podle zákona přijímajícího
státu platit osoby vstupující do smluvního
poměru s vysílajícím státem
nebo s osobou jednající jeho jménem.
3. Osvobození uvedené v odstavci 1 tohoto článku
se vztahuje i na movitý majetek, jehož vlastníkem
je vysílající stát nebo který
se nachází v jeho užívání
a který je určen výhradně ke konzulárním
účelům.
Konzulární archivy a dokumenty jsou všude nedotknutelné.
1. Přijímající stát povolí
a bude chránit svobodu spojení konzulárního
úřadu. Za tímto účelem při
spojení s vládou, diplomatickými misemi a
konzuláty vysílajícího státu,
ať jsou kdekoliv, konzulární úřad
může použít všech vhodných
prostředků spojení, diplomatických
nebo konzulárních kurýrů, kódovaných
nebo šifrovaných zpráv. Pokud jde o použití
veřejných spojovacích prostředků,
platí pro konzulární úřad stejné
podmínky jako pro diplomatické mise.
2. Konzulární úřad bude moci zřídit
a používat radiovou vysílací stanici
pouze se souhlasem přijímajícího státu.
3. Úřední korespondence konzulárního
úřadu a konzulární zavazadlo jsou
nedotknutelné a nemohou být otevřeny ani
zadrženy. Konzulární zavazadlo musí
být opatřeno zřetelným vnějším
označením své povahy. Může obsahovat
pouze úřední korespondenci a předměty
určené k úřední potřebě.
4. Konzulární kurýr musí být
vybaven úřední listinou označující
jeho status a počet zásilek tvořících
konzulární zavazadlo. Bez souhlasu přijímajícího
státu nesmí být ani státním
občanem přijímajícího státu
ani, pokud není státním občanem vysílajícího
státu, osobou s trvalým pobytem v přijímajícím
státě. Při výkonu svých funkcí
požívá ochrany přijímajícího
státu. Konzulární kurýr požívá
osobní nedotknutelnosti a nesmí být žádným
způsobem zadržen, vzat do vazby ani nesmí být
jinak omezena jeho osobní svoboda.
5. Konzulární zavazadlo může být
svěřeno kapitánu letadla nebo lodi, který,
aniž je považován za konzulárního
kurýra, bude vybaven úřední listinou
s uvedením počtu zásilek tvořících
zavazadlo. Konzulární úředník
bude moci odevzdat a převzít konzulární
zavazadlo bez jakýchkoliv překážek z
rukou kapitána letadla nebo lodi.
1. Aby se usnadnil výkon konzulárních funkcí
týkajících se občanů vysílajícího
státu:
a/ konzulární úředníci mají
právo na spojení se státními občany
vysílajícího státu a na přístup
k nim. Státní občané vysílajícího
státu mají stejné právo, pokud jde
o spojení s konzulárními úředníky
vysílajícího státu a přístup
k nim;
b/ příslušné orgány přijímajícího
státu budou neprodleně, nejpozději však
do pěti dnů informovat konzulární
úřad vysílajícího státu
o případech, kdy v jeho konzulárním
obvodě státní občan vysílajícího
státu byl zadržen, vzat do vazby nebo jehož osobní
svoboda byla jinak omezena. Rovněž každou zprávu,
kterou určila pro konzulární úřad
osoba, která byla zadržena, vzata do vazby nebo jejíž
osobní svoboda byla jinak omezena, doručí
uvedené orgány neprodleně. Tyto orgány
musí neprodleně informovat osobu, které se
to týká, o jejích právech, která
má podle tohoto ustanovení.
c/ konzulární úředník má
právo neprodleně, nejpozději však do
deseti dnů ode dne, kdy o to požádá,
navštívit státního občana vysílajícího
státu, který je zadržen, vzat do vazby nebo
jehož osobní svoboda je jinak omezena, aby s ním
mohl hovořit, dopisovat si a zajistit jeho právní
zastoupení. Má rovněž právo navštívit
kteréhokoliv státního občana vysílajícího
státu, jehož osobní svoboda byla omezena na
základě rozsudku.
2. Práva uvedená v odstavci 1 tohoto článku
budou vykonávána v souladu se zákony a předpisy
přijímajícího státu, avšak
za předpokladu, že zákony a předpisy
umožní plné uskutečnění
cílů, pro které byla práva podle tohoto
článku poskytnuta.
Osoba konzulárního úředníka
je nedotknutelná a nemůže být nikdy
zadržena nebo uvězněna. Přijímající
stát přijme veškerá náležitá
opatření, aby se předešlo jakémkoliv
útoku vůči osobě, svobodě a
důstojnosti konzulárního úředníka.
1. Konzulární úředník je vyňat
z trestní jurisdikce přijímajícího
státu. Je rovněž vyňat z jeho jurisdikce
občanskoprávní a správní, s
výjimkou případů, že jde:
a/ o věcnou žalobu týkající se
soukromé nemovitosti nařízení přijímajícího
státu, ledaže ji konzulární úředník
vlastní v zastoupení vysílajícího
státu pro účely konzulárního
úřadu;
b/ o žalobu týkající se dědictví,
v němž je konzulární úředník
jako soukromá osoba, nikoli jako představitel vysílajícího
státu, vykonavatelem poslední vůle, správcem
dědictví, dědicem nebo odkazovníkem;
c/ o žalobu týkající se výkonu
povolání nebo obchodní činnosti, jež
konzulární úředník vykonává
v přijímajícím státě
vedle svých úředních funkcí;
d/ o žalobu podanou třetí stranou týkající
se škody vzniklé v přijímajícím
státě z nehody způsobené vozidlem,
lodí nebo letadlem;
2. Konzulární úředník nepodléhá
exekučním opatřením, s výjimkou
případů uvedených pod písmeny
a/, b/, c/ a d/ odstavce 1 tohoto článku, jestliže
taková opatření mohou být provedena,
aniž je porušena nedotknutelnost jeho osoby a soukromého
obydlí.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku
se vztahují také na rodinné příslušníky
konzulárních úředníků,
jestliže jsou státními občany vysílajícího
státu a nemají v přijímajícím
státě trvalý pobyt.
4. Vynětí konzulárního úředníka
z jurisdikce přijímajícího státu
neznamená jeho vynětí z jurisdikce státu
vysílajícího.
1. Konzulární zaměstnanci nepodléhají
trestní jurisdikci přijímajícího
státu. Občanskoprávní a správní
jurisdikci přijímajícího státu
nepodléhají, pokud jde o výkon jejich úředních
funkcí.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se
však nevztahují na občanskoprávní
řízení:
a/ vyplývající ze smlouvy uzavřené
konzulárním zaměstnancem, kterou výslovně
nebo zřejmě nesjednal jakožto zástupce
vysílajícího státu, nebo
b/ zahájené třetí stranou v případě
škody vzniklé v přijímajícím
státě z nehody způsobené vozidlem,
lodí nebo letadlem.
1. Členové konzulárního úřadu
mohou být: vyzváni, aby se dostavili jako svědci
k soudnímu nebo správnímu řízení.
Jestliže konzulární úředník
odmítne dostavit se, nesmí vůči němu
být uplatněno žádné donucovací
opatření. Konzulární zaměstnanci
a členové služebního personálu
nemohou odmítnout vystoupit jako svědkové,
kromě případu, který je uveden v odstavci
2 tohoto článku.
2. členové konzulárního úřadu
mohou odmítnout vystoupit jako svědkové,
pokud jde o výkon jejich konzulárních funkcí,
a nejsou povinni předkládat úřední
dokumenty a korespondenci. Jsou rovněž oprávněni
odmítnout podat svědectví jako znalci o právu
vysílajícího státu, jeho interpretaci
a aplikaci.
3. Orgány přijímajícího státu,
které by požadovaly svědectví konzulárních
úředníků nebo zaměstnanců,
a jestliže tito jsou k tomu ochotni, se zdrží
vměšování do výkonu funkcí
konzulárního úřadu a jejich rušení.
Tam, kde je to možné, mohou přijmout svědectví
konzulárního úředníka nebo
zaměstnance v konzulárním úřadu
nebo v jeho bydlišti nebo přijmout jeho písemné
prohlášení.
1. Konzulární úředníci a konzulární
zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci
jsou vyňati ze všech povinností uložených
zákony a předpisy přijímajícího
státu, týkajících se registrace cizinců
a povolení k pobytu.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se
však nevztahuje na konzulární zaměstnance,
kteří nejsou stálými zaměstnanci
u vysílajícího státu nebo kteří
vykonávají soukromé výdělečné
povolání v přijímajícím
státě, a na jejich rodinné příslušníky.
1. Konzulární úředníci a konzulární
zaměstnanci a jejich rodinní příslušnici
jsou v přijímajícím státě
osvobozeni od všech daní a poplatků, a to osobních
nebo věcných, celostních, oblastních
nebo místních, s výjimkou:
a/ nepřímých daní, jež bývají
obvykle zahrnuty do ceny zboží nebo služeb;
b/ daní a poplatků ze soukromých nemovitostí
na území přijímajícího
státu, s výhradou ustanoveni článku
14;
c/ pozůstalostních nebo dědických
poplatků a poplatků z převodu majetku vybíraných
přijímajícím státem, s výhradu
ustanovení odstavce b/ článku 26;
d/ daní a poplatků ze soukromého příjmu,
včetně výnosu z kapitálu, který
má svůj pramen v přijímajícím
státě, a z majetkových daní vztahujících
se na investice, vložené do obchodních nebo
finančních podniků v přijímajícím
státě;
e/ poplatků vybíraných za poskytování
zvláštních služeb;
f/ registračních, soudních, listinných,
hypotečních a kolkových poplatků,
s výhradou ustanovení článku 14.
2. Členové služebního personálu
jsou osvobozeni od daní a oplatků ze mzdy, kterou
dostávají za svoje služby.
3. Členové konzulárního úřadu,
kteří zaměstnávají osoby, jejichž
mzdy nebo platy nejsou vyňaty z daně z příjmů
v přijímajícím státě,
musí plnit povinnosti, které zákony a nařízení
tohoto státu ukládají zaměstnavatelům
v souvislosti s vybíráním daně z příjmu.
1. Přijímající stát bude ve
shodě se svými zákony a předpisy povolovat
dovoz a poskytovat osvobození ode všech celních
dávek, daní a s tím souvisících
poplatků krom poplatků za skladování,
přepravu a podobné služby:
a/ u předmětů určených pro
úřední potřebu konzulárního
úřadu, včetně motorových vozidel;
b/ u předmětů určených pro
osobní potřebu konzulárních úředníků
a jejich rodinných příslušníků,
včetně motorových vozidel. Předměty
určené pro spotřebu nesmí přesáhnout
množství nutné pro přímou spotřebu
příslušných osob.
2. Konzulární zaměstnanci budou požívat
výsad a osvobození uvedených v odstavci 1
písmeno b/ tohoto článku, pokud jde o předměty
dovezené v době jejich prvního nástupu
k úřadu.
3. Osobní zavazadla doprovázející
konzulární úředníky a jejich
rodinné příslušníky jsou osvobozena
od prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze
v případě, že jsou vážné
důvody k domněnce, že obsahují jiné
předměty než uvedené v odstavci 1 písmeno
b/ tohoto článku nebo předměty, jejichž
dovoz nebo vývoz je zakázán zákony
a předpisy přijímajícího státu
nebo na které se vztahují jeho zákony a předpisy
o karanténě. Uvedená prohlídka musí
být provedena v přítomnosti konzulárního
úředníka nebo jeho rodinného příslušníka.
Přijímající stát osvobodí
členy konzulárního úřadu a
jejich rodinné příslušníky ode
všech osobních služeb, veškerých
veřejných služeb všeho druhu a od vojenských
povinností jako jsou rekvizice, vojenské kontribuce
a ubytování vojska.
Přijímající stát v případě
smrti člena konzulárního úřadu
nebo jeho rodinného příslušníka:
a/ povolí vývoz movitého majetku zemřelého
s výjimkou majetku, který byl získán
v přijímajícím státě
a jehož vývoz byl zakázán v době
jeho smrti;
b/ nebude vybírat celostátní, oblastní
nebo místní pozůstalostní nebo dědické
poplatky a poplatky z převodu majetku, pokud jde o movitý
majetek, který byl na území přijímajícího
státu pouze v důsledku pobytu zemřelého
v tomto státě jakožto člena konzulárního
úřadu nebo rodinného příslušníka
člena konzulárního úřadu.
Přijímající stát zajistí
úředníkům a zaměstnancům
konzulárního úřadu svobodu tranzitu
a pohybu na jeho území, pokud to nebude v rozporu
se zákony a předpisy týkajícími
se oblastí nepřístupných nebo s přístupem
omezeným z důvodů národní bezpečnosti.
Stejných práv budou požívat rodinní
příslušníci konzulárních
úředníků a zaměstnanců.
1. Ustanovení této úmluvy o výhodách,
výsadách a imunitách se nevztahují
na konzulárního zaměstnance nebo člena
služebního personálu, který je státním
občanem přijímajícího státu
nebo stáním občanem vysílajícího
státu majícím trvalý pobyt v přijímajícím
státě nebo státním občanem
třetího státu.
2. Rodinní příslušníci konzulárního
zaměstnance nebo člena služebního personálu,
pokud nejsou státními občany přijímajícího
státu nebo státními občany vysílajícího
státu majícími trvalý pobyt v přijímajícím
státě nebo státními občany
třetího státu nebo nevykonávají
soukromé výdělečné povolání,
požívají výsad a imunit, které
jsou poskytovány podle této úmluvy konzulárnímu
zaměstnanci nebo členu služebního personálu.
3. Přijímající stát bude vykonávat
svoji jurisdikci nad osobami uvedenými v odstavcích
1 a 2 tohoto článku tak, aby nezasahoval do výkonu
funkcí konzulárního úřadu.
1. Vysílající stát se může
u členů konzulárního úřadu
vzdát kterékoliv výsady a imunity uvedené
v této úmluvě. Vzdání se musí
být výslovné a s výjimkou ustanovení
odstavce 2 tohoto článku musí být
sděleno přijímajícímu státu
písemně.
2. Jestliže člen konzulárního úřadu
zahájí řízení ve věci,
ve které by požíval vynětí z
jurisdikce soudních a správních orgán;
podle článku 1 9 odstavce 1 nebo článku
20 odstavce 1, nemůže s dovolávat vynětí
z jurisdikce, pokud jde o žaloby navzájem související
s hlavní žalobou.
3. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech
občanskoprávních nebo správních
neznamená vzdát se tím též imunity,
pokud jde o výkon rozsudku; této imunity je nutno
vzdát se zvlášť.
Dopravní prostředky, jejichž vlastníkem
je vysílající stát nebo které
jsou užívané k výkonu konzulárních
funkcí nebo jejichž vlastníkem je člen
konzulárního úřadu nebo jeho rodinní
příslušníci, budou v souladu se zákony
a předpisy přijímajícího státu
pojištěny proti škodám způsobeným
třetím osobám.
Bez újmy na výhodách, výsadách
a imunitách uvedených v této úmluvě
jsou konzulární úředníci a
zaměstnanci povinni dbát zákonů a
předpisů přijímajícího
státu, včetně těch zákonů
a předpisů, které se týkají
řízení motorových vozidel a škod
způsobených třetí osobě při
jejich řízení. Rovněž se nesmí
vměšovat do vnitřních záležitostí
zmíněného státu.
Konzulární funkce záleží zejména:
a/ v ochraně práv a zájmů vysílajícího
státu a jeho státních občanů
v přijímajícím státě;
b/ v podpoře rozvoje obchodních, hospodářských,
kulturních, vědeckých a turistických
styků mezi vysílajícím a přijímajícím
státem a v jiném rozvíjení přátelských
styků mezi nimi;
c/ v zjišťování stavu a vývoje
obchodního, hospodářského, kulturního
a vědeckého života a života v oblasti
turistiky přijímajícího státu
všemi zákonnými prostředky a v podávání
zpráv o tom vládě vysílajícího
státu a informací zainteresovaným osobám.
1. Konzulární úředník je oprávněn
vykonávat v konzulárním obvodu v souladu
s právními předpisy přijímajícího
státu konzulární funkce uvedené v
této úmluvě.
2. Konzulární úředník se souhlasem
přijímajícího státu může
vykonávat funkce i mimo konzulární obvod.
3. Konzulární úředník může
vykonávat jiné konzulární funkce,
které jsou mu svěřeny vysílajícím
státem a které nejsou stanoveny touto úmluvou,
jestliže s tím přijímající
stát předem souhlasí.
Konzulární úředníci se mohou
při výkonu svých funkcí obracet na
příslušné místní orgány
svého konzulárního obvodu a nebo na příslušné
ústřední orgány přijímajícího
státu, pokud je to dovoleno zákony, předpisy
a zvyklostmi přijímajícího státu
nebo příslušnými mezinárodními
smlouvami.
1. Konzulární úřadník je oprávněn
v souladu s právními předpisy vysílajícího
státu vydávat, prodlužovat, měnit, rušit,
odnímat nebo zadržovat cestovní doklady státních
občanů vysílajícího státu.
2. Konzulární úředník je oprávněn
vydávat příslušná víza
osobám, které si přejí cestovat do
vysílajícího státu a prodlužovat
nebo rušit jejich platnost.
Konzulární úředník je oprávněn
registrovat státní občany vysílajícího
státu, kteří mají trvalý nebo
přechodný pobyt v jeho konzulárním
obvodu.
1. Konzulární úředník je oprávněn
vykonávat na konzulárním úřadu,
v bytě státního občana vysílajícího
státu, na palubě letadla nebo lodi vysílajícího
státu, není-li to v rozporu se zákony a předpisy
přijímajícího státu, následující
funkce:
a/ přijímat, sepisovat a ověřovat
prohlášení státních občanů
vysílajícího státu a smlouvy mezi
nimi;
b/ sepisovat, osvědčovat a přijímat
do úschovy závěti a jiné listiny státních
občanů vysílajícího státu;
c/ překládat a ověřovat všechny
listiny a dokumenty vydané úřady vysílajícího
státu nebo přijímajícího státu
a ověřovat překlady, kopie, opisy a výpisy
z těchto dokumentů;
d/ ověřovat podpisy státních občanů
vysílajícího státu;
e/ ověřovat osvědčení původu
a obchodní účty zboží vyváženého
z přijímajícího státu stejně
jako jiné dokumenty;
f/ přijímat do úschovy doklady, listiny,
peníze, cennosti a jiný movitý majetek, který
patří státním občanům
vysílajícího státu nebo je jim určen.
2. Za podmínek stanovených v odst. 1 tohoto článku
listiny a dokumenty uvedené v tomto odstavci mají
stejnou platnost a důkazní moc v přijímajícím
státě jako listiny a dokumenty ověřené
příslušným orgánem tohoto státu.
1. V rozsahu stanoveném právními předpisy
vysílajícího státu je konzulární
úředník oprávněn:
a/ uzavírat manželství mezi státními
občany vysílajícího státu a
vydávat o tom příslušné doklady;
b/ obstarávat rodné a úmrtní listy
a doklady o osobním stavu státních občanů
vysílajícího státu a kopie těchto
dokladů;
c/ přijímat prohlášení týkající
se rodinných poměrů státních
občanů vysílajícího státu;
d/ přijímat žádosti a prohlášení
ve věcech státního občanství
státních občanů vysílajícího
státu a vydávat příslušné
doklady.
2. Příslušné orgány přijímajícího
státu budou bezodkladně a bezplatně na žádost
zasílat konzulárnímu i.řadu opisy
a výpisy z matrik týkající se státních
občanů vysílajícího státu.
1. Příslušný orgán přijímajícího
státu bezodkladně uvědomí konzulární
úřad vysílajícího státu
o úmrtí jeho státního občana
na území přijímajícího
státu a zašle mu úmrtní list a poskytne
mu dostupné informace o dědictví, dědicích
a závěti, jakmile jsou k dispozici. Příslušné
orgány přijímajícího státu
uvědomí konzulární úřad
vysílajícího státu, jestliže
se dozví, že státní občan vysílajícího
státu zanechal majetek ve třetím státě.
2. Jestliže na území přijímajícího
státu dědictví připadne dědici
nebo oprávněnému účastníku,
který je státním občanem vysílajícího
státu, příslušné orgány
přijímajícího státu o tom bezodkladně
uvědomí konzulární úřad
vysílajícího státu.
3. Příslušný orgán přijímajícího
státu uvědomí konzulární úřad
vysílajícího státu o opatřeních
přijatých k zajištění a správě
dědictví zanechaného na území
přijímajícího státu zemřelým
státním občanem vysílajícího
státu. Konzulární úředník
může přímo nebo prostřednictvím
pověřeného zástupce poskytnout pomoc
při provádění opatření
zajišťujících práva státních
občanů vysílajícího státu
na dědictví, včetně dohledu nad přepravou
cenných věcí, která bude prováděna
v souladu s právními předpisy přijímajícího
státu.
4. Projednává-li se dědictví na území
přijímajícího státu, movitosti
nebo výtěžek z prodeje movitostí nebo
nemovitostí, které připadnou státnímu
občanu vysílajícího státu jako
oprávněnému účastníku,
dědici nebo odkazovníku, který nemá
v přijímajícím státě
pobyt a řízení se nezúčastnil
ani v něm nebyl zastoupen, budou vydány konzulárnímu
úřadu vysílajícího státu
k předání za podmínky, že:
a/ orgány přijímajícího státu
dají souhlas k převodu peněz nebo vývozu
majetku z tohoto státu do vysílajícího
státu v souladu se zákony a předpisy přijímajícího
státu a s přihlédnutím k zásadě
vzájemnosti;
b/ všechny dědické dluhy byly zaplaceny nebo
jejich za placení bylo zajištěno ve lhůtách
stanovených zákony a předpisy přijímajícího
státu;
c/ byly zaplaceny poplatky a daně z dědictví
nebo jejich zaplacení bylo zajištěno.
5. Jestliže státní občan vysílajícího
státu zemře během svého přechodného
pobytu v přijímajícím státě,
všechny jeho osobní věci a peníze spolu
s jejich seznamem budou, po zaplacení jeho dluhů,
předány konzulárnímu úřadu,
pokud tomu nebrání zákony a předpisy
přijímajícího státu.
1. Konzulární úředník může
převzít péči nad nezletilým
nebo jiným státním občanem vysílajícího
státu, který nemá plnou způsobilost
k právním úkonům, zvláště
v případech, kdy se u těchto osob požaduje
opatrovnictví a poručnictví.
2. Jakmile se orgány přijímajícího
státu dozvědí o případech,
kdy je třeba ustanovit poručníka nebo opatrovníka
pro státního občana vysílajícího
státu, písemně to oznámí příslušnému
konzulárnímu úřadu.
3. V případě, kdy není zajištěna
správa majetku nezletilých nebo jiných státních
občanů vysílajícího státu,
kteří nemají plnou způsobilost k právním
úkonům, může konzulární
úředník požádat příslušné
orgány přijímajícího státu
o jmenování správce tohoto majetku nebo o
provedení příslušných opatření.
1. Konzulární úředník má
právo zastupovat před úřady přijímajícího
státu bez zvláštních plných mocí
občany vysílajícího státu,
jestliže tito jsou nepřítomni nebo nejsou sami
způsobilí vystupovat.
2. Zastupování konzulárním úředníkem
bude trvat do té doby, než občan vysílajícího
státu bude moci sám hájit své zájmy
nebo jmenovat zástupce.
3. Při zastupování občana vysílajícího
státu musí konzulární úředník
jednat v souladu se zákony přijímajícího
státu.
Konzulární úředníci jsou oprávněni
doručovat soudní a mimosoudní písemnosti
a vyřizovat soudní dožádání
a dožádání jiných státních
orgánů podle platných mezinárodních
smluv nebo - pokud takové smlouvy neexistují - jiným
způsobem, který je v souladu s právními
předpisy přijímajícího státu.
1. Konzulární úředník může
ve svém konzulárním obvodu poskytnout pomoc
lodím vysílajícího státu, jestliže
se nacházejí ve vnitřních nebo pobřežních
vodách přijímajícího státu.
Orgány přijímajícího státu
mu na žádost poskytnou nezbytnou pomoc.
2. Konzulární úředník má
právo na spojení s kapitánem, členy
posádky a cestujícími na lodi. Může
vstoupit na palubu lodi, kontrolovat dokumenty, včetně
těch, které se týkají nákladu
lodi, cesty a místa určení a vyšetřovat
události, k nimž došlo na palubě lodi.
Je oprávněn činit opatření
ve věcech týkajících se plavby a událostí
na palubě lodi, pokud nejsou v souladu se zákony
a předpisy vysílajícího státu
a nejsou v rozporu se zákony a předpisy přijímajícího
státu.
3. Kapitán lodi nebo člen posádky, který
ho zastupuje, má právo se bez zvláštního
povoleni spojit s konzulárním úředníkem.
4. Jestliže orgány přijímajícího
státu mají v úmyslu provést prohlídku,
vyšetřování nebo donucovací opatření
na palubě lodi vysílajícího státu,
vyrozumí konzulárního úředníka
předem tak, aby mohl být přítomen.
Jestliže nemůže být přítomen,
musí mu být zaslán podrobný protokol
o provedení uvedených opatření.
5. V případě, že jde o neodkladná
opatření nebo jsou--li tato opatření
prováděna na žádost kapitána
lodi, musí být o tom konzulární úředník
bezodkladně informován.
6. Ustanovení odstavců 4 a S tohoto článku
se nepoužijí, jde-li o celní, pohraniční
a zdravotní kontrolu a rovněž o kontrolu lodních
listin a kvalifikačních dokladů lodní
posádky.
7. Orgány přijímajícího státu
se nevměšují do událostí na palubě
lodi s výjimkou nepokojů, které by mohly
porušit klid a veřejný pořádek
na zemi nebo v přístavu, způsobit újmu
na zdraví nebo ohrozit veřejný pořádek,
a nepokojů, jichž se zúčastnily osoby,
které nejsou členy posádky.
8. Jestliže loď vysílajícího státu
ztroskotá, uvázne, je vržena na břeh
nebo je jinak poškozena ve vnitřních nebo pobřežních
vodách přijímajícího státu,
příslušné orgány přijímajícího
státu o tom bezodkladně podají zprávu
konzulárnímu úředníkovi a seznámí
jej s tím, jaká opatření byla učiněna
k záchraně a ochraně cestujících,
posádky, nákladu a lodi.
9. Konzulární úředník může
požádat příslušné orgány
přijímajícího státu, aby učinily
opatření k záchraně a ochraně
cestujících, posádky, nákladu a lodi.
Dojde-li k událostem uvedeným v odstavci 8 tohoto
článku, příslušné orgány
přijímajícího státu poskytnou
konzulárnímu úředníkovi nezbytnou
pomoc při přípravě a provedení
příslušných opatření.
10. Jestliže provozovatel lodi, kapitán nebo jakákoliv
oprávněná osoba nemůže učinit
nezbytná opaření k udržování
a správě lodi nebo jejího nákladu,
může konzulární úředník
učinit jménem provozovatele lodi opatření,
která by mohl provozovatel lodi učinit sám.
11. Ustanovení odstavce 10 tohoto článku
se rovněž vztahují na jakýkoliv předmět,
který patří státnímu občanu
vysílajícího státu a pochází
z nákladu lodi vysílajícího státu
nebo třetího státu, který byl nalezen
na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží
přijímajícího státu nebo dopraven
do přístavu konzulárního obvodu.
12. Loď, která utrpěla poškození,
její náklad a palubní zásoby nepodléhají
na území přijímajícího
státu celním poplatkům, pokud nejsou vykládány
k použití nebo spotřebě v tomto státě.
Ustanovení článku 43 se přiměřeně
použijí i na civilní letadla vysílajícího
státu, není-li to v rozporu se zákony a předpisy
přijímajícího státu.
1. Konzulární úřad může
za konzulární úkony vybírat na území
přijímajícího sátu poplatky
a dávky stanovené zákony a předpisy
vysílajícího státu.
2. Částky vybrané ve formě poplatků
a dávek uvedených v odstavci 1 tohoto článku
a stvrzenky o jejich zaplacení jsou osvobozeny od všech
daní a dávek v přijímajícím
státě.
1. Ustanovení této úmluvy se vztahují,
pokud to souvislost dovoluje, rovněž na výkon
konzulárních funkcí diplomatickými
misemi.
2. Jména členů diplomatické mise pověřených
prací v konzulárních odděleních
nebo jinak pověřených výkonem konzulárních
funkcí mise je nutno oznamovat ministerstvu zahraničních
věcí přijímajícího státu
nebo orgánu určenému tímto ministerstvem.
3. Výsady a imunity členů diplomatické
mise uvedených v odstavci 2 tohoto článku
se budou i nadále spravovat pravidly mezinárodního
práva týkajícími se diplomatických
styků.
Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační
listiny budou vyměněny v Praze.
Tato úmluva vstoupí v platnost třicátého
dne po dni výměny ratifikačních listin.
Zůstane v platnosti až do uplynutí šesti
měsíců ode dne, kdy jedna ze smluvních
stran sdělí druhé smluvní straně
v písemné formě svůj úmysl
úmluvu vypovědět.
Dáno v Managui dne 15. června 1988 ve dvou původních
vyhotoveních, každé v jazyce českém
a španělském, přičemž obě
znění mají stejnou platnost.