jak vyplývá za změn a doplnění
provedených zákonem ze dne 18. prosince 1965 č.
141 Sb., zákonem ze dne 1. prosince 1967 č. 116
Sb., zákonem ze dne 27. června 1968 č. 89
Sb., zákonem ze dne 14. prosince 1972 č. 99 Sb.,
zákonem ze dne 12. listopadu 1975 č. 121 Sb., zákonným
opatřením předsednictva Federálního
shromáždění ze dne 27. ledna 1982 č.
8 Sb., zákonem ze dne 14. prosince 1983 č. 148 Sb.,
zákonem ze dne 20. června 1984 č. 57 Sb.,
zákonem ze dne 13. listopadu 1984 č. 109 Sb., zákonem
ze dne 23. června 1987 č. 51 Sb. a zákonem
ze dne 25. června 1988 č.103 Sb.
Ústava Československé socialistické
republiky zaručuje všem pracujícím právo
na hmotné zabezpečení ve stáří
a při neschopnosti k práci.
Toto právo je zajišťováno soustavou sociálního
zabezpečení, které se rozvijí v souladu
s možnostmi a potřebami celého národního
hospodářství.
Vítězství dělnické třídy
v únoru 1948 umožnilo rozšířit
sociální zabezpečení i na pracující
rolníky. Vznikem a upevňováním jednotných
zemědělských družstev byly vytvořeny
předpoklady, aby se sociální zabezpečení
rolníků neustále zlepšovalo a přibližovalo
úrovni sociálního zabezpečení
ostatních pracujících. Zákonem č.
32/1962 Sb. byly upraveny nároky členů jednotných
zemědělských družstev s vyšší
úrovní hospodaření, pokud jde o zabezpečení
v nemoci a zabezpečení matky a dítěte,
v podstatě stejně jako pracovníkům
v pracovním poměru. Nároky ze zabezpečení
matky a dítěte byly upraveny i pro členy
ostatních družstev.
XII. sjezd Komunistické strany Československa stanovil
jako hlavní úkol celé společnosti
další rozvoj zemědělské výroby
a vyrovnání jej i úrovně na úroveň
průmyslu. Vyrovnávání zemědělství
na úroveň průmyslu se bude uskutečňovat
postupně, a to v souladu s tím, jak budou družstva
přecházet na vyšší formy hospodaření
blížící se produktivitou a organizací
práce, jakož i způsobem odměňování
průmyslovým závodům. Tím se
budou pracovní a životní podmínky družstevních
rolníků přibližovat podmínkám
v průmyslu a bude možné upravit sociální
zabezpečení jednotně pro všechny pracující.
Zákonem č. 56/1964 Sb. bylo sociální
zabezpečení družstevních rolníků
dále zvýhodněno tím, že byla
všem družstevnicím prodloužena mateřská
dovolená jako ostatním pracujícím
ženám, přídavky na děti byly
upraveny za stejných podmínek a ve stejné
výši jako u ostatních pracujících
a nárok na nemocenské ze státních
prostředků byl rozšířen v některých
případech na členy všech družstev.
V důchodovém zabezpečení družstevních
rolníků byl rozšířen počet
důchodových pásem.
(Tímto zákonem se upravuje důchodové
zabezpečení členů jednotných
zemědělských družstev s vyšší
úrovni hospodaření v podstatě stejně
jako pro pracovníky v pracovním poměru a
některé zásady úpravy důchodového
zabezpečení pracovníků se provádějí
i v důchodovém zabezpečení členů
ostatních jednotných zemědělských
družstev.) [Překonáno zákonem č.
121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení.]
Dávky a služby sociálního zabezpečení
poskytuje stát. Na částečnou úhradu
nákladů sociálního zabezpečení
přispívají družstva.
Jednotná zemědělská družstva
se podílejí na prováděni sociálního
zabezpečení.
(Tímto zákonem se dává základ
k tomu, aby s postupným přechodem družstev
na vyšší úroveň hospodaření
dosahovali družstevníci na úseku sociálního
zabezpečení stejných nároků
jako ostatní pracovníci a aby tím byly i
v oblasti sociální postupně odstraňovány
rozdíly mezi zemědělstvím a průmyslem.)
[Překonáno zákonem č. 121/1975
Sb., o sociálním zabezpečení.]
K dosažení těchto cílů Národní
shromáždění Československé
socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Zabezpečení v nemoci a zabezpečení
matky a dítěte vzniká družstevníku
dnem vzniku členství v družstvu, ne však
dříve než dnem skutečného začátku
výkonu práce. Toto zabezpečení zaniká
dnem; jímž členství v družstvu
zaniklo.
(1) Družstevník, který podle dohody o pracovních
podmínkách má konat práci v družstvu
jen po část kalendářního roku,
nebo který byl družstvem uvolněn z výkonu
práce, je účasten zabezpečení
v nemoci a zabezpečení matky a dítěte
jen v době, kdy podle uvedené dohody měl
práci konat nebo ji konal.
(2) Družstevník, který podle dohody o pracovních
podmínkách koná práce jen občas
a nepravidelně podle potřeb družstva, je účasten
zabezpečení v nemoci a zabezpečení
matky a dítěte v rozsahu stanoveném prováděcím
předpisem.
Družstevník je účasten zabezpečení
v nemoci a zabezpečení matky a dítěte
v době, kdy vykonává v zahraničí
práci pro družstvo.
Družstevník, který podle dohody o pracovních
podmínkách má vykonávat práci
takového rozsahu, že odměna nedosahuje ani
120 Kčs měsíčně, je ze zabezpečení
v nemoci a zabezpečení matky a dítěte
vyňat.
Družstevníkům a jejich rodinným příslušníkům
se poskytuje léčebně preventivní péče
za stejných podmínek a ve stejném rozsahu
jako pracovníkům.
Dávky ze zabezpečení v nemoci a ze zabezpečení
matky a dítěte jsou:
A. ze zabezpečení v nemoci:
1. peněžité dávky:
a) nemocenské,
b) podpora při ošetřování člena
rodiny,
c) pohřebné;
2. věcné dávky:
lázeňská péče;
B. ze zabezpečení matky a dítěte:
a) vyrovnávací příspěvek v
těhotenství a mateřství,
b) peněžitá pomoc v mateřství,
c) podpora při narození dítěte,
d) přídavky na děti.
(1) Nemocenské náleží místo pracovní
odměny, jestliže člen družstva byl pro
nemoc nebo úraz uznán dočasně neschopným
k výkonu své dosavadní činností
v družstvu, Za neschopného k výkonu činnosti
v družstvu se považuje vždy člen družstva
přijatý do ústavní péče
v zařízení léčebné preventivní
péče.
(2) Nemocenské se poskytuje od prvního dne dočasné
neschopnosti k výkonu činnosti v družstvu pro
nemoc nebo úraz (dále jen "pracovní
neschopnost") do skončení pracovní neschopnosti
nebo do uznání invalidity (částečné
invalidity). Nemocenské se však poskytuje nejdéle
po dobu jednoho roku od počátku pracovní
neschopnosti (dále jen "podpůrčí
doba").
(3) Při nové pracovní neschopnosti se započítávají
do podpůrčí doby také předchozí
období pracovní neschopnosti, pokud spadají
do doby jednoho roku před vznikem nové pracovní
neschopnosti. Tato období se však nezapočtou,
jestliže
a) výkon práce v družstvu nebo v předchozím
pracovním poměru trval aspoň 6 měsíců
od skončení poslední pracovní neschopnosti
pro nemoc nebo
b) nová pracovní neschopnost byla způsobena
pracovním úrazem (nemocí z povolání).
Do podpůrčí doby se rovněž nezapočítává
předchozí období pracovní neschopnosti
způsobená pracovním úrazem (nemocí
z povolání).
(4) Nemocenské může byt poskytováno
i po uplynutí podpůrčí doby, jestliže
lze podle vyjádření okresní posudkové
komise sociálního zabezpečení očekávat,
že člen družstva nabude v krátké
době pracovní schopnosti; takto je však možno
poskytovat nemocenské nejdéle po dobu jednoho roku
od uplynutí podpůrčí doby.
(5) Při lázeňské péči
náleží nemocenské, pokud se tato péče
poskytuje v době pracovní neschopnosti.
(6) Nemocenské náleží místo pracovní
odměny také po dobu karantény nařízené
podle předpisů o boji proti přenosným
nemocem.
(1) Nemocenské se stanoví z průměrné
denní pracovní odměny člena družstva,
nejvýše však z částky 150 Kčs,
čítajíc v to i hodnotu naturálií
poskytovaných jako součást pracovní
odměny (dále jen "průměrná
denní pracovní odměna"). Základem
pro výpočet průměrné denní
pracovní odměny je příjem z pracovní
činnosti, jehož člen družstva dosáhl
v období, které stanoví prováděcí
předpisy, před vznikem pracovní neschopnosti
nebo před nařízením karantény.
(2) Nemocenské náleží za pracovní
dny a za svátky, za něž se poskytuje pracovníkům
náhrada mzdy.
(1) Výše nemocenského za pracovní den
činí 90% průměrné denní
pracovní odměny.
(2) Za první tři pracovní dny pracovní
neschopnosti činí však výše nemocenského
70% průměrné denní pracovní
odměny. Při pracovní neschopnosti, která
vznikla pracovním úrazem (nemoci z povolání),
nebo při karanténě náleží
za první tři pracovní dny nemocenské
ve výši 90% průměrné denní
pracovní odměny; vláda Československé
socialistické republiky může nařízením
stanovit, že nemocenské v této výši
náleží za první tři pracovní
dny i v ostatních případech pracovní
neschopnosti.
Družstevníku, který podle dohody o pracovních
podmínkách bude konat práci v družstvu
jen po část kalendářního roku,
a nejde o důchodce, kterému se vyplácí
starobní nebo invalidní důchod, náleží
nemocenské při téže pracovní
neschopnosti nejdéle po dobu 75 pracovních dnů,
při více pracovních neschopnostech nejdéle
po dobu 90 pracovních dnů v jednom kalendářním
roce. Toto omezení neplatí, jestliže pracovní
neschopnost vznikla pracovním úrazem (nemocí
z povolání) nebo jestliže družstevník
v době kalendářního roku před
vznikem pracovní neschopnosti byl účasten
zabezpečení v nemoci a zabezpečení
matky a dítěte aspoň 180 dnů.
Poživateli starobního, invalidního nebo osobního
důchodu, jemuž se při pracovní činnosti
v družstvu důchod nadále vyplácí,
náleží nemocenské při pracovní
neschopnosti jen tehdy, jestliže byl účasten
zabezpečení v nemoci, a zabezpečení
matky a dítěte nejméně po dobu tří
měsíců bezprostředně před
vznikem pracovní neschopnosti. Nemocenské se poskytuje
při téže pracovní neschopnosti nejdéle
po dobu 60 pracovních dnů, při více
pracovních neschopnostech nejdéle po obu 60 pracovních
dnů v jednom kalendářním roce. Tato
omezení neplatí, jestliže pracovní neschopnost
vznikla pracovním úrazem (nemocí z povolání).
Nemocenské nemůže být přiznáno
za dobu předa dnem, kdy byla předepsaným
způsobem zjištěna pracovní neschopnost.
Jestliže však pracovní neschopnost nastala dříve,
než byla takto zjištěna, přizná
se nemocenské nejdéle za tři pracovní
dny nazpět; podmínkou je, že včasné
zjištění pracovní neschopnosti bylo
znemožněno z vážných důvodů.
Nemocenské může být při pracovní
neschopnosti pro aktivní tuberkulózu zvýšeno
až do výše průměrné denní
pracovní odměny, z níž bylo nemocenské
stanoveno, nejvýše však do částky
150 Kčs za pracovní den; zvýšení
může být přiznáno nejdříve
od počátku druhého měsíce trvání
této pracovní neschopnosti a může být
poskytováno po dobu, po kterou je člen družstva
práce neschopen pro aktivní tuberkulózu,
nejdéle však do skončení výplaty
nemocenského. Při rozhodování o zvýšení
nemocenského se hledí k celkovým zdravotním
a sociálním poměrům nemocného
člena družstva a jeho rodiny.
(1) Nárok na nemocenské nemá, kdo si přivodil
pracovní neschopnost
a) v úmyslu vylákat nemocenské nebo
b) zaviněnou účastí ve rvačce
nebo
c) jako bezprostřední následek své
opilosti neb
d) při spáchání úmyslného
trestného činu, za nějž zákon
stanoví trest odnětí svobody, jehož
horní hranice přesahuje jeden rok.
(2) Má-li člen družstva rodinné příslušníky,
může jim být v těchto případech
vypláceno nemocenské až do výše
tří čtvrtin; nemá-li rodinné
příslušníky, může být
v případech uvedených v odstavci 1 písm.
b) až d) vypláceno nemocenské až do výše
poloviny.
(3) Poruší-li člen družstva předpisy
o hlášení pracovní neschopnosti a o
chování a životosprávě nemocných
vydané orgány státní zdravotní
správy, může být nemocenské dočasně
sníženo nebo odňato, má-li však
člen družstva rodinné příslušníky,
může být nemocenské jen sníženo,
a to nejvíce o čtvrtinu.
(1) Podpora při ošetřování člena
rodiny náleží za podmínek dále
stanovených členu družstva, který nemůže
pracovat, poněvadž musí
1. ošetřovat nemocné dítě mladší
než 10 let, nebo pečovat o dítě mladší
než 10 let z toho důvodu, že
a) dětské výchovné zařízení,
v jehož péči dítě jinak je, nebo
škola, do které chodí, byla uzavřena
z nařízení, příslušných
orgánů, nebo
b) dítě nemůže být pro nařízenou
karanténu v péči dětského výchovného
zařízení nebo docházet do školy,
nebo
c) osoba, která jinak o dítě pečuje,
onemocněla nebo jí byla nařízena karanténa
(karanténní opatření) anebo porodila
a proto nemůže o dítě pečovat,
nebo
3. ošetřovat jiného nemocného člena
rodiny, jestliže jeho zdravotní stav vyžaduje
nezbytné ošetřování jinou osobou.
(2) Podmínkou pro poskytováni podpory při
ošetřování člena rodiny je, že
dítě nebo nemocný člen rodiny žije
s členem družstva ve společné domácnosti
a že v této domácnosti není nikdo jiný,
kdo by mohl o dítě pečovat nebo nemocného
ošetřovat: splnění podmínky společné
domácnosti se nevyžaduje, jde-li o ošetřování
(péči) dítěte mladšího
10 let rodičem a není-li v domácnosti, v
níž dítě žije, nikdo jiný,
kdo by mohl dítě ošetřovat nebo o ně
pečovat. Jde-li o ošetřování
nemocného dítěte nebo jiného nemocného
člena rodiny, je další podmínkou, že
nemocného není možné nebo vhodné
umístit v nemocnici.
(3) Podpora při ošetřování člena
rodiny se poskytuje nejvýše po dobu pěti pracovních
dnů, pokud potřeba ošetřování
(péče) v nich trvá; poskytování
lze prodloužit až o další dva pracovní
dny, jestliže nebylo možné během prvních
pěti pracovních dnů opatřit potřebnou
péči.
(4) Členu družstva, který má v trvalé
péči aspoň jedno dítě ve věku
do skončení povinné školní docházky
a je jinak osamělý, může být
poskytování podpor, přiznané podle
odstavců 1 až 3 dále prodlouženo, avšak
doba poskytování nesmí v témž
případě ošetřování
(péče) přesáhnout 13 pracovních
dnů.
(5) O stanovení podpory a o jejích sazbách
platí obdobné předpisy o nemocenském.
(6) V témž případě ošetřování
(péče) náleží podpora jen jednou
a jen jednomu oprávněnému.
(7) Podpora při ošetřování člena
rodiny nenáleží, pokud ošetřování
člena rodiny spadá do doby, za kterou člen
družstva nemá nárok na pracovní odměnu
z jiné příčiny nebo jde-li o družstevníka,
který podle dohody o pracovních podmínkách
nepracuje na pracovištích družstva, ale vykonává
pro družstvo práci doma.
(1) Zemřel-li družstevník, náleží
jeho pozůstalým, kteří vypravili pohřeb,
pohřebné v částce 1000 Kčs.
Pozůstalými jsou manžel (manželka), druh
(družka), děti, rodiče, prarodiče, sourozenci,
tchán, tchýně, zeť a snacha.
(2) Jestliže vypravil pohřeb někdo jiný
než pozůstalý, náleží mu
pohřebné až do výše prokázaných
výloh, nejvýše však v částce
1000 Kčs. Pohřebné však nenáleží,
byl-li pohřeb vypraven na základě závazku
vyplývajícího ze smlouvy nebo na základě
úřední povinnosti.
(3) Jestliže družstevník vypravil pohřeb
svému rodinnému příslušníku,
náleží mu při úmrtí rodinného
příslušníka ve věku do dvou let
pohřebné ve výši 200 Kčs, při
úmrtí rodinného příslušníka
ve věku do deseti let pohřebné ve výši
500 Kčs a při úmrtí rodinného
příslušníka ve věku nad deset
let pohřebné ve výši 800 Kčs.
(1) Družstevníkům a jejich rodinným
příslušníkům může
být poskytnuta lázeňská péče
za stejných podmínek a ve stejném rozsahu
jako pracovníkům.
(2) Lázeňská péče se poskytuje
družstevníkům a jejich rodinným příslušníkům
na účet sociálního zabezpečení
v zařízeních lázeňské
péče státní zdravotní správy.
(1) Družstevnici, která konala práci, jež
je těhotným ženám zakázána
nebo jež podle lékařského posudku ohrožuje
její těhotenství, a je proto v těhotenství
dočasně převedena na jinou práci,
při níž dosahuje bez svého zavinění
nižšího příjmu než na dosavadní
práci, náleží vyrovnávací
příspěvek. [Koná-li
těhotná družstevnice práci, která
je těhotným ženám zakázána
nebo která podle lékařského posudku
ohrožuje její těhotenství, je družstvo
povinno podle § 153 odst. 1 a § 162 zákoníku
práce převést ji dočasně na
práci, která je pro ni vhodná a při
níž může dosahovat stejné pracovní
odměny jako na dosavadní práci.]
(2) Ustanovení předchozího odstavce platí
obdobně o matkách do konce devátého
měsíce po porodu.
(3) Vyrovnávací příspěvek v
těhotenství a mateřství se poskytuje
ve výši rozdílu mezi průměrným
pracovním příjmem, jehož družstevnice
dosáhla v období, stanoveném prováděcími
předpisy, před převedením na jinou
práci, a pracovním příjmem, kterého
dosahuje v jednotlivých kalendářních
měsících po tomto převedení.
K poklesu pracovního příjmu, který
družstevnici vznikl zkrácením jejího
pracovního úvazku, se nepřihlíží;
rovněž se nepřihlíží k částkám
příjmu přesahujícím v průměru
150 Kčs za pracovní den.
(4) Vyrovnávací příspěvek se
poskytuje za dobu, za kterou družstevnice má po převedení
na jinou práci nárok na pracovní odměnu
nebo na její náhradu; v těhotenství
se poskytuje nejdéle do nástupu mateřské
dovolené a po ukončení mateřské
dovolené nejdéle do konce devátého
měsíce po porodu.
(5) Ministerstvo práce a sociálních věcí
[Federální ministerstvo práce a sociálních
věci podle čl. 22 ústavního zákona
č. 143/1968 Sb., o československé federaci,
a § 44 písm. a/ zákona č. 133/1970 Sb.,
o působnosti federálních ministerstev.]
v dohodě s ministerstvem zemědělství
a výživy a s Ústřední radou odborů
vydá podrobnější předpisy o vyrovnávacím
příspěvku, zejména o tom, jak se zjišťuje
a vypočítává pracovní příjem,
podle kterého se stanoví vyrovnávací
příspěvek.
(1) Družstevnicím náleží v době
těhotenství a mateřství v souvislosti
s porodem a s péčí o narozené dítě
mateřská dovolená po dobu 28 týdnů.
Po jejím uplynutí se družstevnicím k
prohloubeni mateřské péče o dítě
zaručuje právo na další mateřskou
dovolenou až do doby, kdy dítě dosáhne
věku jednoho roku. [Srov. však § 157 a 162
zákoníku práce, ve znění zákona
č. 52/19837 Sb.]
(2) Družstevnice jsou v těhotenství a mateřství
po dobu mateřské dovolené a v některých
případech i po část další
mateřské dovolené zabezpečeny peněžitou
pomocí v mateřství z prostředků
sociálního zabezpečení družstevních
rolníků za podmínek a v rozsahu stanovených
v tomto zákoně.
(3) Peněžitá pomoc v mateřství
náleží místo pracovní odměny,
popřípadě místo nemocenského
družstevnici, jestliže byla v posledních dvou
letech před porodem účastna aspoň
270 dnů zabezpečení v nemoci a zabezpečení
matky a dítěte družstevních rolníků.
Do této doby se započítávají
také dřívější období,
v nichž družstevnice v posledních dvou letech
před porodem
a) byla účastna nemocenského pojištění
podle předpisů platných pro pracovníky
nebo členy výrobních družstev,
b) byla účastna důchodového zabezpečení
umělců, občanů poskytujících
věcná plnění a výkony na základě
povolení národního výboru nebo důchodového
pojištění jednotlivě hospodařících
rolníků a jiných osob samostatně hospodařících,
c) byla účastna nemocenské péče
v ozbrojených silách,
d) byla účastna zabezpečení důchodců
v nemoci,
e) pobírala po skončení zabezpečení
(pojištění, péče) nemocenské
nebo peněžitou pomoc v mateřství,
f) byla po skončení zaměstnání,
členství ve výrobním družstvu,
školní docházky nebo studia vedena v evidenci
národního výboru jako uchazečka o
zaměstnání.
(4) Pokud se doby uvedené v předchozím odstavci
navzájem časově kryjí, započtou
se jen jednou.
(5) Peněžitá pomoc v mateřství
náleží také družstevnici, která
byla v posledních dvou letech před porodem účastna
aspoň 270 dnů důchodového zabezpečení
(pojištění, péče) podle předchozích
odstavců, jestliže jí trvá ochranná
lhůta z jejího dřívějšího
zabezpečení v nemoci (§ 37) ještě
počátkem šestého týdne před
očekávaným nebo skutečným dnem
porodu, anebo jestliže až do této doby pobírá
nemocenské z tohoto zabezpečení v nemoci.
(6) Těhotným ženám a kojícím
matkám přiděluje družstvo lehčí
práce přiměřené jejich stavu
podle doporučení lékaře.
(1) Peněžitá pomoc v mateřství
se poskytuje po dobu 28 týdnů mateřské
dovolené, a to od počátku šestého
týdne před očekávaným dnem
porodu, nejdříve však od počátku
osmého týdne před tímto dnem, pokud
se dále nestanoví jinak.
(2) Vyčerpá-li družstevnice z mateřské
dovolené před po rodem méně než
šest týdnů, protože porod nastal dříve,
než určil lékař, poskytuje se peněžitá
pomoc v mateřství až do uplynutí doby
stanovené v předchozím odstavci nebo v 23
a 24. Vyčerpá-li však družstevnice z mateřské
dovolené před porodem méně než
šest týdnů z jiného důvodu, poskytuje
se jí peněžitá pomoc v mateřství
jen do uplynutí 22 týdnů ode dne porodu,
a jde-li o družstevnici uvedenou v § 23 nebo §
24, jen do uplynutí 31 týdnů ode dne porodu.
(3) Poskytuje-li se družstevnici, která má
nárok na peněžitou pomoc v mateřství,
nemocenské až do počátku šestého
týdne před očekávaným dnem
porodu, náleží jí od počátku
tohoto týdne místo nemocenského peněžitá
pomoc v mateřství.
(4) V případech uvedených v 20 odst. 5 se
peněžitá pomoc v mateřství poskytuje
od počátku šestého týdne před
očekávaným dnem porodu.
(1) Peněžitá pomoc v mateřství
se stanoví z průměrné denní
pracovní odměny družstevnice zjištěné
způsobem uvedeným u nemocenského (§
9) za období, stanovené prováděcími
předpisy přede dnem, kdy přestala pracovat
pro těhotenství nebo mateřství, nejvýše
však z částky 150 Kčs, čítajíc
v to i hodnotu naturálii poskytovaných jako součást
pracovní odměny. Byla-li družstevnice v době
těhotenství převedena k jiné práci
ze zdravotních důvodů nebo byl-li jí
z takových důvodů zkrácen pracovní
úvazek, je základem pro výpočet průměrné
denní pracovní odměny, je-li to pro ni příznivější,
příjem z pracovní činnosti za stanovené
období před touto změnou.
(2) Peněžitá pomoc v mateřství
náleží za pracovní dny a svátky,
za něž se poskytuje družstevníku náhrada
pracovní odměny, nebo za něž se měsíční
pracovní odměna jinak nekrátí.
(3) Výše peněžité pomoci v mateřství
činí 90% průměrné denní
pracovní odměny.
Porodí-li družstevnice zároveň dvě
nebo více dětí, poskytuje se jí peněžitá
pomoc v mateřství i po vyčerpání
doby stanovené v § 21, pokud se dále stará
aspoň o dvě z novorozených dětí,
nejdéle však do dne, kdy uplyne 37 týdnů
od počátku poskytování této
dávky.
Družstevnici, která je neprovdána, ovdovělá,
rozvedená nebo z jiných vážných
důvodů osamělá, nežije-li s druhem,
se poskytuje peněžitá pomoc v mateřství,
pokud se stará o novorozené dítě,
i po vyčerpání doby určené
v § 21, nejdéle však do dne, kdy uplyne 37 týdnů
od počátku poskytování této
dávky.
(1) Peněžitá pomoc v mateřství
náleží. také družstevnici, která
do své trvalé péče nahrazující
mateřskou péči převzala dítě,
jež jí bylo svěřeno rozhodnutím
příslušného orgánu nebo dítě,
jehož matka zemřela. Peněžitá pomoc
v mateřství se poskytuje družstevnici ode dne
převzetí dítěte po dobu, po kterou
se o dítě stará, nejdéle po dobu
a) 22 týdnů, převzala-li jedno dítě,
b) 31 týdnů, převzala-li dvě nebo
více dětí a stará se alespoň
o dvě z těchto dětí, nebo jde-li o
družstevnici uvedenou v § 24,
ne však déle, než dítě (nejmladší
dítě) dosáhne osmi měsíců
věku.
(2) Podmínky pro nárok na peněžitou
pomoc v mateřství musí být v případech
uvedených v předchozím odstavci splněny
ke dni převzetí dítěte. Výše
peněžité pomoci v mateřství se
stanoví z průměrné denní pracovní
odměny družstevnice za období stanovené
prováděcími předpisy před převzetím
dítěte.
(1) Jestliže dítě bylo převzato za zdravotních
důvodů do péče kojeneckého
ústavu nebo jiného lůžkového
zařízení léčebně preventivní
péče a družstevnice zatím začala
pracovat, přeruší se po dobu pracovní
činnosti poskytování peněžité
pomoci v mateřství podle předchozích
ustanovení do dne, kdy družstevnice převzala
dítě z ústavu opět do své péče
a přestala proto pracovat, pokračuje se v poskytování
peněžité pomoci v mateřství až
do vyčerpání celkového nároku,
ne však déle než do dne, kdy dítě
dosáhne věku jednoho roku. Poskytování
peněžité pomoci v mateřství lze
se souhlasem okresního národního výboru
přerušit s týmiž účinky
také tehdy, nemůže-li nebo nesmí-li
družstevnice podle lékařského posudku
o dítě pečovat pro závažné
dlouhodobé onemocnění, pro něž
je neschopná práce, a muselo-li dítě
být z tohoto důvodu umístěno do péče
kojeneckého ústavu nebo jiného lůžkového
zařízení léčebně preventivní
péče anebo jiné osoby.
(2) Družstevnici, která se přestala starat
o narozené dítě, a toto dítě
bylo proto svěřeno do rodinné nebo ústavní
péče nahrazující péči
rodičů, jakož i družstevnici, jejíž
dítě je v ústavní péči
z jiných důvodů, než které jsou
uvedeny v předchozím odstavci, nenáleží
peněžitá pomoc v mateřství za
dobu, po kterou o dítě nepečuje; tato doba
se však započítává do celkové
doby, po kterou by jí peněžitá pomoc
v mateřství jinak náležela. Poskytování
peněžité pomoci v mateřství družstevnici,
která dítě porodila, však nemůže
skončit před uplynutím 14 týdnů
od nástupu mateřské dovolené ani před
uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.
(3) Jestliže se dítě narodilo mrtvé,
poskytuje se družstevnici peněžitá pomoc
v mateřství po dobu 14 týdnů od nástupu
mateřské dovolené; její poskytování
však nemůže skončit před uplynutím
šesti týdnů ode dne porodu.
(4) Jestliže dítě zemřelo v době,
kdy družstevnici náleží peněžitá
pomoc v mateřství, poskytuje se jí tato pomoc
ještě po dobu dvou týdnů ode dne úmrtí
dítěte, ne však déle než do vyčerpání
celkového nároku; poskytování peněžité
pomoci v mateřství družstevnici, která
dítě poradila, však nemůže skončit
před uplynutím 14 týdnů od nástupu
mateřské dovolené ani před uplynutím
šesti týdnů ode dne porodu.
(1) Peněžitá pomoc podle tohoto zákona
se poskytuje svobodnému, ovdovělému, rozvedenému
nebo z jiných vážných důvodů
osamělému družstevníku, který
nežije s družkou, jestliže pečuje o dítě
na základě rozhodnutí příslušného
orgánu, nebo o dítě, jehož matka zemřela.
(2) Peněžitá pomoc náleží
také družstevníku, který pečuje
o dítě, jestliže jeho manželce se neposkytuje
peněžitá pomoc v mateřství a
sama nemůže nebo nesmí podle lékařského
posudku o dítě pečovat pro závažné
dlouhodobé onemocnění.
(3) Podmínky pro nárok na peněžitou
pomoc a způsob jejího stanovení se u družstevníka
uvedeného v odstavcích 1 a 2 posuzují podle
stavu ke dni převzetí dítěte. Peněžitá
pomoc se poskytuje ode dne převzetí dítěte
po dobu, po kterou se družstevník o dítě
stará, nejdéle po dobu 31 týdnů, a
v případě uvedeném v odstavci 2 po
dobu 22 týdnů, ne však déle, než
dítě dosáhne osmi měsíců
věku.
(4) Pro přiznání, výši a poskytování
peněžité pomoci družstevníku platí
ostatní ustanovení tohoto zákona obdobně.
Porodí-li družstevnice nebo družstevníkova
rodinná příslušnice, náleží
jí na každé narozená dítě
podpora ve výši 1000 Kčs. [5) Nařízením
vlády ČSSR č.98/1971 Sb., o zvýšení
podpory při narození dítěte, byla
tato podpora zvýšena od 1. října 1971
na částku 2000 Kčs na každé narozené
dítě.] Manželce
nebo družce zemřelého družstevníka
náleží podpora při narození dítěte
z jeho zabezpečení také tehdy, jestliže
porod nastal v době 300 dní od jeho úmrtí.
(1) Za dobu, po kterou jsou splněny podmínky jak
pro nárok na nemocenské, tak pro nárok na
peněžitou pomoc v mateřství podle tohoto
zákona, náleží jen peněžitá
pomoc v mateřství.
(2) Splňuje-li oprávněný podmínky
jak pro nárok na dávku zabezpečení
v nemoci nebo na vyrovnávací příspěvek
v těhotenství a mateřství anebo na
peněžitou pomoc v mateřství podle tohoto
zákona, tak pro nárok na obdobnou dávku z
nemocenského pojištění podle předpisů
platných pro pracovníky, náleží
nemocenské, podpora při ošetřování
člena rodiny, vyrovnávací, příspěvek
v těhotenství a mateřství a peněžitá
pomoc v mateřství samostatně jak ze zabezpečení
v nemoci nebo ze zabezpečení matky a dítěte
podle tohoto zákona; tak z nemocenského pojištění
podle předpisů platných pro pracovníky;
úhrn peněžitých dávek za pracovní
den nesmí být přitom vyšší,
než kdyby byly vyměřeny z částky
150 Kčs denně. Přesahuje-li úhrn průměrné
denní pracovní odměny a čisté
denní mzdy částku 150 Kčs denně,
odečítá se částka přesahující
150 Kčs od průměrné denní pracovní
odměny při výpočtu dávek zabezpečení
v nemoci a zabezpečení matky a dítěte
podle tohoto zákona. Pohřebné a podpora při
narazení dítěte náleží
jen jednou, a to podle předpisů platných
pro pracovníky.
(1) Přídavky na děti náležejí
družstevníku, který je podle tohoto zákona
účasten zabezpečení v nemoci a za
bezpečení matky a dítěte, jestliže
a) má nezaopatřené děti,
b) vykonává práci v družstvu v rozsahu
předepsaného pracovního úvazku a
c) vykonával práci v družstvu v kalendářním
měsíci po stanovenou dobu.
(2) Družstevníku povolanému ke službě
v ozbrojených silách náležejí
na nezaopatřené dítě, jsou-li splněny
ostatní podmínky, přídavky na děti,
jestliže byl účasten zabezpečení
v nemoci a zabezpečení matky a dítěte
v době nástupu služby nebo v době, kdy
byl povolán k výkonu služby, nebo jestliže
v době, kdy byl povolán k výkonu služby,
měl zachovány nároky z uvedeného zabezpečení.
(3) Přídavky na děti náležejí
družstevníku také po zániku zabezpečení
v nemoci a zabezpečení matky a dítěte,
pokud se poskytuje z důvodu tohoto zabezpečení
ještě nemocenské nebo peněžitá
pomoc v mateřství; podmínkou je, že
před zánikem zabezpečení v nemoci
a zabezpečení matky a dítěte vykonával
v družstvu práci v rozsahu předepsaného
pracovního úvazku.
(1) Za nezaopatřené se považují vlastní
i osvojené děti družstevníka nebo jeho
manžela, pokud děti žijí v Československé
socialistické republice, a to do skončení
povinné školní docházky.
(2) Po skončení povinné školní
docházky se dítě považuje za nezaopatřené,
nejdéle však do dosažení 25 let, jestliže
a) se soustavně připravuje na budoucí povolání
studiem anebo předepsaným výcvikem,
b) se, nemůže připravovat na budoucí
povolání nebo být zaměstnáno
pro nemoc,
c) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní
stav je neschopno se soustavně připravovat na budoucí
povolání anebo je schopno se na ně připravovat
jen za mimořádných podmínek, nebo
d) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní,
stav je neschopno vykonávat soustavné zaměstnání
nebo výkon takového zaměstnání
by vážně zhoršil jeho zdravotní
stav.
(3) Prováděcí předpis stanoví,
za jakých podmínek se poskytují přídavky
na děti, na vnuky a sourozence družstevníka
nebo jeho manžela a na děti, které se zdržují
v cizině.
Přídavky na děti se neposkytují na
děti družstevníka, na něž náleží
výchovné k důchodu nebo kterým se
poskytuje invalidní důchod.