Federální shromáždění
Československé socialistické republiky souhlasí
s Konzulární úmluvou mezi Československou
socialistickou republikou a Čínskou lidovou republikou,
podepsanou v Pekingu dne 5. září 1988.
Čínská lidová republika vznikla 1. října 199 a nastoupila cestu budování socialismu. Po období velmi složitého vnitropolitického vývoje v ČLR, který měl negativní dopad i na její zahraniční politiku, na vztahy s ostatními socialistickými státy, došlo s postupnému obnovení a normalizaci styků mezi ČSSR a ČLR, o něž čs. strana usilovala v souladu se zahraničně politickou linií XVI. a XVII. sjezdu KSČ.
Významnými mezníky v rozvoj i kontaktů v politické, hospodářské a vědeckotechnické oblasti byla výměna návštěv na úrovni předsedů vlád v roce 1987, vzájemné návštěvy významných představitelů komunistických stran obou zemí a podepsání důležitých dohod, zejména o hospodářské spolupráci.
Rozhodujícím impulsem pro další prohloubení vzájemných vztahů a pro rozvoj politické a hospodářské spolupráce, založené na vzájemné úctě, rovnoprávnosti a výhodnosti., se stala návštěva generálního tajemníka ÚV KSČ M. Jakeše v ČLR v květnu 1988. Série jednání na vysoké úrovni pokračovala návštěvou prezidenta ČSSR G. Husáka v ČLR, která se uskutečnila počátkem září tohoto roku. Během této návštěvy byla ministry zahraničních věcí podepsána nová konzulární úmluva mezi oběma zeměmi.
Potřeba zaměnit již nevyhovující Konzulární smlouvu mezi ČSR ČLR z roku 1960 dokumentem novým, který by vycházel ze současné konzulární praxe a obdržel perspektivy rozvoje vzájemných styků byla vyvolána celkovou aktivizací vztahů v ČLR a značným nárůstem hospodářské spolupráce. Tato aktivizace vedla také mj. k dohodě o obnovení činnosti čs. generálního konzulátu v Šanghaji. Sjednáním nové konzulární úmluvy se zlepší možnosti pro účinnou ochranu práv a zájmů čs. státu a občanů, budou zajištěny nezbytné podmínky pro nerušený výkon konzulárních funkcí konzulárními úřady, popř. zastupitelským úřadem.
Postavení a činnost konzulárních úřadů a jejich členů upravují pravidla mezinárodního práva, která jsou kodifikována v mnohostranné Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích z roku 1963.
Ustanovení této úmluvy dnes představují obecně uznávaný standard a jsou dále konkretizována a rozvíjena ve dvoustranných konzulárních úmluvách, které sjednává celá řada států.
Podobně i Konzulární úmluva mezi ČSSR a ČLR vychází z mnohostranné Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích. Podrobněji však upravuje konzulární funkce; v oblasti týkající se konzulárních výsad a imunit jde nad rámec Vídeňské úmluvy a přibližuje postaveni konzulárního úřadu a jeho členů postavení diplomatické mise a jejího personálu. Úmluva tedy řeší tyto otázky v duchu vývojové tendence konzulárního práva, prosazované zejména socialistickými státy.
Konzulární úmluva je členěna do preambule a šesti hlav, z nichž první je věnována definicím, druhá upravuje otázky konzulárních styků všeobecně, ve třetí hlavě jsou podrobně rozvedeny konzulární funkce, v hlavě čtvrté je pak stanoven rozsah výhod, výsad a imunit, kterých požívají konzulární úřady a jejich členové, pátá hlava obsahuje obecná ustanovení a poslední, šestá, ustanovení závěrečná.
Preambule úmluvy je obvyklým úvodem ke konkrétním ustanovením; shrnuje politické i konzulární cíle jejího sjednání.
Definice, obsažené v hlavě první, v zásadě vycházejí z Vídeňské úmluvy z roku 1963. Pro potřeby dvoustranné konzulární úmluvy byly však definice rozšířeny o další pojmy, jako např. "rodinní příslušníci" "loď vysílajícího státu", "letadlo vysílajícího státu", "státní občan vysílajícího státu".
Ustanovení hlavy druhé upravují základní otázky provádění konzulárních styků, jako je zřízení konzulárního úřadu, jmenování a přijetí vedoucího konzulárního úřadu, oznamování o příjezdu a odjezdu členů konzulárního úřadu, prohlášení za persona non grata apod. Je stanoveno, že konzulárním úředníkem může být pouze státní občan vysílajícího státu, který nemá v přijímajícím státě trvalý pobyt.
Stěžejní ustanovení úmluvy jsou obsažena v hlavě tři konzulární funkce. Tato hlava upravuje práva, ale i povinnosti konzulárních úředníků při ochraně zájmů vysílajícího sátu a jeho státních občanů. Za nejpodstatnější je možno považovat článek 10, který mezi nejdůležitější konzulární funkce zahrnuje podporu rozvoje hospodářských, obchodních, vědeckotechnických, kulturních, školských, turistických styků mezi vysílajícím a přijímajícím státem a další rozvíjení jejich přátelských styků a spolupráce.
V dalších ustanoveních třetí hlavy jsou stanoveny a konkretizovány funkce konzulárních úřadů a oprávnění konzulárních úředníků v jednotlivých oblastech. Značný praktický význam mají ustanovení o funkcích ve věcech osobního stavu /čl. 11/. notářských a ověřovacích funkcích /čl. 13/, o vydávání pasů a víz /čl. 12/, o doručování písemností /čl. 23/ apod. Nabývat na důležitosti bude ustanovení čl. 19 - pomoc lodím vysílajícího státu i čl. 22 - letadlo vysílajícího státu. Nikoliv bez významu jsou ta ustanovení třetí hlavy, která umožňují konzulárnímu úřadníku zajišťovat nebo poskytovat pomoc státním občanům vysílajícího státu. Jedná se především o článek 15 - spojení se státními občany vysílajícího státu, který ukládá přijímajícímu státu nejpozději do 7 dnů informovat konzulární úřad ca zadržení nebo zatčení státního občana vysílajícího státu a na žádost umožnit do 15 dnů jeho návštěvu konzulárním úředníkem. Stanovení konkrétních lhůt v daném případě je m. j. důležité i z hlediska zajištění ochrany čs. občanů v zahraničí a včasné informovanosti čs. konzulárního úřadu. Ustanovení. čl. 16 zakotvuje práva konzulárního úředníka v vztahu k ochraně práv a zájmů těch státních občanů vysílajícího státu, kteří nemají plnou způsobilost k právním úkonům. Zastupování státních občanů vysílajícího státu před soudy a orgány přijímajícího státu řeší čl. 17; funkce; týkající se dědictví čl. 18.
Hlava čtvrtá je věnována výhodám, výsadám a imunitám konzulárních úřadů a jejich členů. Úroveň poskytovaných výhod, výsad a imunit saví konzulární úřad a jeho členy téměř na roveň diplomatické misi a jejímu personálu. Nabývat do vlastnictví, najímat, stavět a užívat konzulární místnosti opravňuje vysílající stát čl. 27, právo používat státní znak a vlajku je zakotvena v čl. 28, významná zásada nedotknutelnosti konzulárních místností a archivů je upravena čl. 29 a 31, právo na svobodu spojení konzulárního úřadu je zabezpečeno čl. 32, který mj. poskytuje konzulárnímu kurýrovi výslovně stejné postavení jako má kurýr diplomatický. Právo vybírat konzulární poplatky a dávky je obsaženo v čl. 33, povinnost přijímajícího státu zajistit svobodu pohybu všem členům konzulárního úřadu na svém území v čl. 34 Rozsah výsad a imunit konzulárních úředníků, tj. členů konzulárního úřadu pověřených konzulárními funkcemi, upravuje zejména čl. 36, a to na úrovni diplomatického zástupce. Konzulární úředníka v souladu s čl. 44 i jeho rodinní příslušníci požívá plného vynětí z trestní jurisdikce a až na několik výjimek i z jurisdikce občansko právní a správní. Konzulární zaměstnanci, tj, v podstatě členové administrativního a technického personálu, jsou vyňati z trestní jurisdikce a spolu s členy služebního personálu z jurisdikce občanskoprávní a správní, pokud jde o výkon jejich úředních funkcí. Konzulární úředníci a ve vztahu k výkonu služebních povinností i další členové konzulárního úřadu jsou čl. 38 zbaveni povinnosti podat svědectví.
Další články čtvrté hlavy řeší osvobození členů konzulárního úřadu od osobních služeb a povinnosti, jejich vynětí z registrace cizinců, osvobození úřadu a jeho členů od zdanění, osvobození od celních dávek a prohlídky apod. Čl. 44 souhrnně upravuje výsady a imunity rodinných příslušníků; osoby, které výsad a imunit nepožívají jsou uvedeny v čl. 45. Následující ustanovení úmluvy se týkají pozůstalosti člena konzulárního úřadu, vynětí ze sociálního zabezpečení a stanoví začátek a konec výsad a imunit.
Pátá hlava řeší obecné otázky spojené s působením konzulárního úřadu v přijímajícím státě, jako např. dodržování zákonů a právních předpisů přijímajícího státu, pojištění proti škodám způsobeným třetím osobám provozem dopravních prostředků a výkon konzulárních funkcí diplomatickými misemi. Z hlediska budoucího případného využití např. institutu honorárních konzulů je důležité ustanovení čl. 53, které hovoří o aplikaci Vídeňské úmluvy z roku 1963 v otázkách, které nejsou dvoustrannou úmluvou výslovně upraveny.
Závěrečná ustanovení - hlava šestá - obsahují podmínky pro v úmluvy v platnost, resp. možnost její výpovědi, a také klauzuli, kterou se ruší platnost předchozí Konzulární smlouvy mezi Československou republikou a Čínskou lidovou republikou z roku 1960.
Nová Konzulární úmluva mezi ČSSR a ČLR vytváří spolehlivý základ pro široký rozvoj styků mezi oběma zeměmi nejen v konzulární, ale i v jiných oblastech.
Vzhledem k tomu, že úmluva je smlouvou politickou
a dotýká se zejména ve svých ustanoveních
o výsadách a imunitách čs. právního
řádu, předkládá se v souladu
s čl. 36 odst. 3 ústavního zákona
č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, Federálnímu
shromáždění k vyslovení souhlasu.
vedeny společným cílem udržovat, posilovat a prohlubovat vzájemné vztahy v duchu přátelství a spolupráce, na základě respektování svrchovanosti, rovnosti, vzájemné výhodnosti a nevměšování do vnitřních záležitostí,
vycházejíce z vědomí nezbytnosti novelizace Konzulární smlouvy mezi československou republikou a Čínskou lidovou republikou podepsané oběma zeměmi v Praze dne 7. května 1960,
v zájmu dalšího rozvoje svých konzulárních styků za účelem ochrany národních práv a zájmů obou států a práv a zájmů svých občanů
rozhodly se uzavřít tuto úmluvu a dohodly
se takto:
Pro účely této úmluvy mají
následující výrazy tento význam:
1/ "konzulární úřad" je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatelství;
2/ "konzulární obvod" je území určené konzulárnímu úřadu k výkonu konzulárních funkcí;
3/ "vedoucí konzulárního úřadu" je osoba pověřená vysílajícím státem vedením konzulárního úřadu;
4/ "konzulární úředník" je každá osoba, včetně vedoucího konzulárního úřadu, pověřená výkonem konzulárních funkcí;
5/ "konzulární zaměstnanec je každá osoba, která vykonává administrativní nebo technické práce na konzulárním úřadě;
6/ "člen služebního personálu" je každá osoba, která vykonává služební práce na konzulárním úřadě
7/ "členové konzulárního úřadu" jsou konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu;
8/ "člen soukromého personálu" je osoba zaměstnaná v soukromých službách člena konzulárního úřadu;
9/ "rodinní příslušníci" jsou manžel, děti a rodiče člena konzulárního úřadu, kteří s ním žijí ve společné domácnosti;
10/ "konzulární místnosti" jsou budovy nebo části budov a pozemky k nim příslušející používané výlučně pro účely konzulárního úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem;
11/ "konzulární archívy" jsou veškeré listiny, dokumenty, korespondence, telegramy, knihy, pečetě, filmy, záznamové pásky, rejstříky, kódy a šifry, kartotéky konzulárního úřadu spolu s kteroukoliv částí zařízení určenou pro jejich ochranu a uložení;
12/ "státní občan vysílajícího státu" je každá fyzická osoba mající státní občanství vysílajícího státu a tam, kde to přichází v úvahu, také právnická osoba;
13/ "loď vysílajícího státu" je každá loď plující pod vlajkou vysílajícího státu v souladu s jeho právním řádem, s výjimkou vojenských lodí;
14/ "letadlo vysílajícího státu"
je každé letadlo, které je registrováno
v tomto státě v souladu s jeho zákony a právními
předpisy a které nese jeho označení,
s výjimkou vojenských letadel.
1. Vysílající stát může zřídit konzulární úřad na území přijímajícího státu jen se souhlasem tohoto státu,
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho klasifikace a konzulární obvod, jakož i jejich jakékoliv změny, jsou určovány vysílajícím státem a podléhají souhlasu přijímajícího státu.
3. Předchozího výslovného souhlasu
přijímajícího státu je zapotřebí
též k zřízení úřadovny
tvořící část konzulárního
úřadu, umístěné mimo sídlo
tohoto úřadu.
1. Vysílající stát předá diplomatickou cestou přijímajícímu státu patent o jmenování vedoucího konzulárního úřadu. Teto patent musí osvědčovat plně jméno, kategorii a třídu vedoucího konzulárního úřadu, sídlo konzulárního úřadu a konzulární obvod.
2. Přijímající stát, poté co obdrží patent o jmenování vedoucího konzulárního úřadu, v co nejkratší době udělí exequatur. Pokud odmítne poskytnout exequatur, není povinen sdělovat důvody takového odmítnutí.
3. Vedoucí konzulárního úřadu může po udělení exequatur vykonávat své funkce. Před obdržením exequatur muže vykonávat své funkce prozatímně se souhlasem přijímajícího státu podle ustanovení této úmluvy.
4. Po přijetí vedoucího konzulárního
úřadu přijímajícím státem
nebo poté, co mu byla povoleno vykonávat své
funkce prozatímně, přijímající
stát bezodkladně vyrozumí příslušné
orgány konzulárního obvodu a přijme
všechna nezbytná opatření, aby vedoucí
konzulárního úřadu mohl vykonávat
své funkce a požívat práv, výhod,
výsad a imunit zakotvených v této úmluvě.
1. Jestliže z jakéhokoliv důvodu není vedoucí konzulárního úřadu s to vykonávat své funkce nebo jeho místo je dočasně uprázdněno, může vysílající stát určit konzulárního úředníka tohoto úřadu nebo jiného konzulárního úřadu v přijímacím státě nebo člena diplomatického personálu své diplomatické mise v přijímajícím státě jako dočasného vedoucího konzulárního úřadu. Vysílající stát oznámí předem přijímajícímu státu plné jméno a dosavadní zařazení dočasného vedoucího konzulárního úřadu.
2. Dočasný vedoucí konzulárního úřadu může prozatímně jednat jako vedoucí konzulárního úřadu a požívá stejných práv, výhod, výsad a imunit, které tato Úmluva poskytuje vedoucímu konzulárního úřadu.
3. člen diplomatického personálu určený
jako dočasný vedoucí konzulárního
úřadu i nadále požívá
diplomatických výsad a imunit.
Vysílající stát oznamuje v přiměřené lhůtě písemné příslušnému orgánu přijímajícího státu následující:
1/ plné jméno a zařazení členů konzulárního úřadu, jejich příjezd a jejich definitivní odjezd nebo ukončení jejich funkcí stejné jako jakékoliv změny jejich funkcí během jejich služby na konzulárním úřadě;
2/ plné jméno, státní občanství, příjezd a definitivní odjezd rodinného příslušníka člena konzulárního úřadu a skutečnost, že jakákoliv osoba se stane, nebo přestane být takovým rodinným příslušníkem člena konzulárního úřadu;
3/ plné jméno, státní občanství, pracovní např. příjezd a definitivní odjezd člena soukromého personálu, případně nástup a skončení jeho služby;
4/ počátek a ukončení zaměstnání
konzulárního zaměstnance nebe člena
služebního personálu konzulárního
úřadu, který je stát ním občanem
přijímajícího státu nebo v
něm má trvalý pobyt;
Příslušné orgány přijímajícího
státu vydají v souladu se svými předpisy
členům konzulárního úřadu
a jejich rodinným příslušníkům
odpovídající průkazky, s výjimkou
těch osob, které jsou státními občany
přijímajícího státu, nebo v
něm mají trvalý pobyt.
1. Konzulárním úředníkem může být pouze státní občan vysílajícího státu, který nemá trvalý pobyt v přijímajícím státě.
2. Konzulárním zaměstnancem nebo členem
služebního personálu nebo soukromého
personálu konzulárního úřadu
může být buď občan vysílajícího
státu, nebo občan přijímajícího
státu, nebo se souhlasem přijímajícího
státu, i státní občan třetího
státu.
1. Přijímající stát může kdykoliv oznámit diplomatickou cestou vysílajícímu státu, že konzulární úředník je persona non grata nebo že kterýkoliv jiný člen konzulárního úřadu je nepřijatelný. V takovém případě vysílající stát buď takovou osobu odvolá nebo ukončí její funkce na konzulárním úřadě.
2. Jestliže vysílající stát opomene v přiměřené době vyhovět svým povinnostem podle odst. 1 tohoto článku, může přijímající stát podle povahy případu buďto odvolat exequatur příslušné osoby, nebo ji přestat považovat za člena konzulárního úřadu.
3. V případech uvedených v odstavci 1 a 2
tohoto článku není přijímající
stát povinen sdělit vysílajícímu
státu důvody svého rozhodnutí.
Funkce člena konzulárního úřadu končí mezi jiným:
1/ oznámením vysílajícího státu přijímajícímu státu, že funkce člena konzulárního úřadu skončily;
2/ odvoláním exequatur;
3/ oznámením přijímajícího
státu vysílajícímu státu, že
přijímající státního
přestal považovat za člena konzulárního
úřadu;
Konzulární funkce záleží zejména:
1/ v ochraně práv a zájmů vysílajícího státu a jeho státních občanů v přijímajícím státě;
2/ v podpoře rozvoje hospodářských, obchodních, vědeckotechnicky kulturních, školských a turistických styků mezi vysílajícím státem a přijímajícím státem a v jiném rozvíjení jejich přátelských styků a spolupráce;
3/ v zjišťování všemi zákonnými
prostředky v přijímajícím státě
stavu v oblasti hospodářské, obchodní,
vědecko-technické, kulturní, školské,
turistické a v jiných oblastech a v podávání
o tom zpráv vládě vysílajícího
státu.
Konzulární úředník je oprávněn:
1/ přijímat žádosti a prohlášení týkající se státního občanství a vydávat příslušné doklady;
2/ registrovat státní občany vysílajícího tátu, kteří mají trvalé nebo přechodné bydliště v jeho konzulárním obvodě;
3/ registrovat narození a úmrtí státních občanů vysílajícího státu a obstarávat rodné a úmrtní listy;
4/ uzavírat manželství mezi státními občany vysílajícího státu a vydávat o tom příslušné doklady;
5/ přijímat prohlášení týkající se rodinných poměrů a obstarávat doklady o osobním stavu státních občanů vysílajícího státu;
2. Příslušné orgány přijímajícího
státu budou co možno nejdříve na žádost
zasílat konzulárnímu úřadu
opisy a výpisy z matrik týkající se
státních občanů vysílajícího
státu.
Konzulární úředník je oprávněn:
1/ vydávat, prodlužovat, měnit, rušit, odnímat nebo zadržovat pasy a jiné cestovní doklady státních občanů vysílajícího státu:
2/ vydávat příslušná víza
osobám, které si přejí cestovat do
vysílajícího státu nebo jím
projíždět, měnit a rušit jejich
platnost.
1. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat na konzulárním úřadu, v bytě státního občana vysílajícího státu, na palubě letadla nebo lodi vysílajícího státu, není-li to v rozporu se zákony a právními předpisy přijímajícího státu, následující funkce:
1/ přijímat, sepisovat, osvědčovat, překládat a ověřovat listiny státních občanů vysílajícího státu, za předpokladu, lze se nejedná o listiny zakládající nebo převádějící právo na nemovitosti na území přijímajícího státu;
2/ sepisovat, ověřovat nebo přijímat do úschovy závěti nebo jiné listiny o jednostranných právních aktech učiněných státními občany vysílajícího státu v souladu se zákony jejich země;
3/ ověřovat podpisy státních občanů vysílajícího státu;
4/ ověřovat podpisy a pečetě na listinách vydaných orgány vysílající ho státu nebo přijímajícího státu a osvědčovat kopie, překlady těchto dokumentů nebo výpisy z nich;
5/ ověřovat osvědčení původu a obchodní účty zboží vyváženého z přijímajícího státu nebo jiné podobné dokumenty;
6/ vykonávat jiné notářské funkce svěřené vysílajícím státem;
2. Při použití v přijímajícím
státě mají dokumenty vystavené, osvědčené
nebo ověřené konzulárním úředníkem
v souladu s ustanoveními odstavce 1 tohoto článku
stejnou právní platnost a důkazní
moc jako dokumenty vystavené, osvědčené
nebo ověřené příslušnými
orgány přijímajícího státu.
Konzulární úředník je oprávněn
přijímat nebo brát do dočasné
úschovy peníze, cennosti a doklady státních
občanů vysílajícího státu
a jiný jejich movitý majetek za předpokladu,
že to není v rozporu se zákony a právními
předpisy přijímajícího státu.
1. Konzulární úředník má právo na spojení s kterýmkoli státním občanem vysílajícího státu v konzulárním obvodu a na přístup k němu. Státní občané vysílajícího státu mají stejné právo, pokud jde o spojení s konzulárními úředníky vysílajícího státu a přístup k nim.
2. Příslušné orgány přijímajícího státu budou co možno nejdříve, nejpozději však do 7 dnů, informovat konzulární úřad o případech, kdy v jeho konzulárním obvodu byl těmito orgány zadržen, zatčen nebo jakkoli jinak zbaven svobody státní občan vysílajícího státu. Rovněž každou zprávu, kterou určil pro konzulární úřad takový státní občan, doručí uvedené orgány neprodleně. Tyto orgány musí neprodleně informovat osobu, které se to týká, o jejích právech, jež má podle tohoto ustanovení.
3. Konzulární úředník má právo navštívit státního občana vysílajícího státu, který je zadržen, zatčen nebo jakkoli jinak zbaven svobody, aby s ním mohl hovořit nebo být ve spojení a mohl zajistit pro něj právní pomoc. Příslušné orgány přijímajícího státu umožní návštěvu tohoto státního občana konzulárním úředníkem co možno nejdříve, nejpozději však do 15 dnů od podání žádosti.
4. Konzulární úředník má právo navštěvovat státního občana vysílajícího státu, který je ve výkonu trestu odnětí svobody.
5. Při výkonu funkcí uvedených v tomto
článku je konzulární úředník
povinen dodržovat příslušné zákony
a právní předpisy přijímajícího
státu. Avšak provádění těchto
zákonů a právních předpisů
přijímajícího státu nesmí
omezovat výkon práv uvedených v tomto článku.
1. Příslušné orgány přijímajícího státu oznámí písemně konzulárnímu úřadu, je-li v konzulárním obvodu zapotřebí poručníka nebo opatrovníka pro státního občana vysílajícího státu /včetně nezletilých státních občanů/, který nemá způsobilost nebo má omezenou způsobilost jednat svým jménem.
2. Konzulární úředník je oprávněn,
v rozsahu povoleném zákony a právními
předpisy přijímajícího státu,
chránit práva a zájmy státních
občanů vysílajícího státu
/včetně nezletilých státních
občanů/, kteří nemají způsobilost
nebo mají omezenou způsobilost jednat svým
jménem, a tam, kde je to nutné, doporučit
poručníka nebo opatrovníka dotčeným
osobám, dohlížet na činnost týkající
se poručnictví nebo opatrovnictví a také
převzít péči nad uvedenými
státními občany.
1. V souladu s právními předpisy přijímajícího státu má konzulární úředník právo zastupovat nebo činit opatření k zajištění příslušného zastoupení státních občanů vysílajícího státu před soudy nebo jinými orgány přijímajícího státu v případech, kdy vzhledem k nepřítomnosti nebo z jiných důvodů nejsou tito občané s to ujmout se včas hájení svých práva zájmů.
2. Zastupování podle odstavce 1 tohoto článku
končí, jakmile zastupované osoby jmenují
svého zmocněnce nebo si samy zajistí hájen
svých práv a zájmů.
1. Příslušný orgán přijímajícího státu uvědomí konzulární úřad co možno nejdříve, dozví-li se o úmrtí státního občana vysílajícího státu v přijímajícím státě, a zašle mu úmrtí list nebo jakoukoliv jinou listinu osvědčující úmrtí a poskytne mu dostupné informace o dědictví, dědicích a závěti, jakmile jsou k dispozici.
2. Jestliže zesnulý státní občan vysílajícího státu zanechá majetek v přijímajícím státě a nejsou-li v přijímajícím státě ani dědic ani vykonavatel závěti, příslušné orgány přijímajícího státu bezodkladně poskytnou konzulárnímu úřadu odpovídající informaci o majetku, včetně majetku zesnulého státního občana ve třetí zemi.
3. V případě uvedeném v odstavci 2 tohoto článku příslušný orgán přijímajícího státu uvědomí konzulární úřad vysílajícího státu o opatřeních přijatých k zajištění a správě dědictví zanechaného na území přijímajícího státu zemřelým státním občanem vysílajícího státu. Konzulární úředník může přímo nebo prostřednictvím pověřeného zástupce poskytnout pomoc při provádění opatření zajišťujících práva státních občanů vysílajícího státu na dědictví, konzulární úředník má právo být přítomen při soupisu a pečetění zmíněného majetku příslušnými orgány přijímajícího státu.
4. Jestliže je v přijímajícím státě státní občan vysílajícího státu oprávněn jako dědic nebo odkazovník zdědit nebo obdržet majetek nebo odkázaný dar od zůstavitele jakéhokoliv státního občanství a není na území přijímajícího státu, příslušné orgány přijímajícího státu uvědomí konzulární úřad o takovém obdržení dědictví, majetku nebo odkázaného daru zmíněným státním občanem.
5. V případě, kdy státní občan vysílajícího státu má právo nebo uplatňuje nárok na dědictví majetku v přijímajícím státě a jestliže ani on, ani jeho zástupce nemůže být přítomen dědickému řízení, konzulární úředník je oprávněn sám, nebo prostřednictvím osoby jím zmocněné zastupovat státního občana před soudem nebo jiným příslušným orgánem přijímajícího státu.
6. Konzulární úředník je oprávněn v přijímajícím státě přijmout jménem státního občana vysílajícího státu, který nemá v přijímajícím státě trvalý pobyt, jakékoliv dědictví nebo odkázaný dar, který zmíněnému státnímu občanu přísluší po zaplacení všech dluhů, poplatků za dědictví nebo odkázaný dar a daní, a předá toto dědictví nebo odkázaný dar tomuto státnímu občanu.
7. Jestliže státní občan vysílajícího
státu, který nemá trvalý pobyt v přijímajícím
státě, zemře během svého přechodného
pobytu v přijímajícím státě
nebo v době, kdy jím projíždí,
a v přijímajícím státě
není jeho příbuzný, nebo zákonný
zástupce, je konzulární úředník
oprávněn převzít všechny dokumenty,
peníze a osobní věci, které patřily
zesnulému státnímu občanu, aby je
předal jeho dědici, vykonavateli jeho závěti
nebo jiným osobám oprávněným
přijmout majetek.
1. Konzulární úředník je oprávněn poskytovat pomoc lodím vysílajícího státu, které e nacházejí ve vnitřních vodách nebo teritoriálním moři přijímajícího státu, stejně jako jejich kapitánům a členům posádky a také:
1/ vstoupit na palubu lodi poté, co byl lodi povolen vstup do přístavu, a vyslechnout kapitána nebo členy posádky v záležitostech týkajících se lodi, jejího nákladu a cesty;
2/ vyšetřovat, aniž by tím byla dotčena pravomoc příslušných orgánů přijímajícího státu, jakoukoli událost, k níž došlo během, plavby;
3/ řešit spory mezi kapitánem a posádkou.
4/ přijímat návštěvy kapitána nebo členů posádky a tam, kde je to nutné, učinit opatření pro zajištění lékařské péče o ně nebo pro jejich návrat domů;
5/ přijímat, kontrolovat, vyhotovovat, podepisovat nebo ověřovat dokumenty týkající se lodi, jejího nákladu a cesty;
6/ vyřizovat jiné záležitosti týkající se lodi, které jsou mu svěřeny příslušnými orgány vysílajícího státu.
2. Orgány přijímajícího státu na žádost konzulárního úředníka poskytnou nezbytnou pomoc.
3. Kapitán lodi nebo členové posádky
se mohou spojit s konzulárním úředníkem,
mohou také bez zvláštního povolení
navštívit konzulární úřad
za předpokladu, že to není v rozporu se zákony
a právními předpisy přijímajícího
státu, týkajícími se správy
přístavu a cizinců.
1. Jestliže soudy nebo jiné příslušné orgány přijímajícího státu mají v úmyslu přijmout donucovací opatření nebo zahájit oficiální vyšetřování ve vztahu k lodi vysílajícího státu nebo na její palubě, vyrozumí konzulární úřad předem tak, aby konzulární úředník nebo jeho zástupce mohl být přítomen při přijímání opatření. Jestliže je záležitost naléhavá, nebo jestliže konzulární úředník nemůže být z jiných důvodů přítomen, musí mu být zaslána podrobná zpráva o provedení uvedených opatření.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se obdobně vztahuje na podobná opatření přijatá příslušnými orgány přijímajícího státu na břehu proti kapitánovi nebo členům posádky.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se nevztahují na běžnou prohlídku vykonávanou příslušnými orgány přijímajícího státu, pokud jde o celní, zdravotní nebo pohraniční kontrolu nebo o správu přístavu.
4. Bez požádání nebo souhlasu kapitána
nebo konzulárního úředníka
se příslušné orgány přijímajícího
státu nevměšují do vnitřních
záležitostí lodi vysílajícího
státu za předpokladu, že klid, bezpečnost
a veřejný pořádek přijímajícího
státu nejsou porušeny.
1. Jestliže loď vysílajícího státu utrpí ve vnitřních vodách nebo v teritoriálním moři přijímajícího státu nehodu, příslušné orgány přijímajícího státu podají zprávu konzulárnímu úřadu bezodkladně a seznámí jej s tím, jaká opatření byla učiněna k záchraně lodi, osob na její palubě, jejího nákladu a dalšího majetku.
2. Konzulární úředník je oprávněn učinit opatření pro poskytnutí pomoci jakékoliv lodi vysílajícího státu, její posádce a cestujícím v případě nehody a požádat v této souvislosti o pomoc příslušné orgány přijímajícího státu. Příslušné orgány přijímajícího státu poskytnou konzulárnímu úředníkovi nezbytnou pomoc při přípravě a provedení příslušných opatření.
3. Jestliže ztroskotaná loď vysílajícího státu nebo její zboží, či náklad budou nalezeny v blízkosti pobřeží přijímajícího státu nebo budou dopraveny do jeho přístavu a jestliže ani kapitán, majitel či provozovatel lodi, ani jakýkoliv zástupce lodní společnosti nebo její pojišťovací společnosti není přítomen, nebo není s to učinit opatření pro jejich ochranu nebo další naloženi s nimi, příslušné orgány přijímajícího státu podají zprávu konzulárnímu úřadu co možno nejdříve. Konzulární úředník může přijmout příslušná opatření jménem majitele nebo provozovatele lodi.
4. Jestliže ztroskotaná loď náleží třetí zemi, vztahují se ustanovení odstavce 3 tohoto článku také na náklad patřící vysílajícímu státu nebo jeho státnímu příslušníku a umístěný na zmíněné lodi, který je nalezen v blízkosti pobřeží přijímajícího státu, nebo je dopraven do jeho přístavu.
5. Ztroskotaná loď vysílajícího
státu a její náklad a zboží nepodléhají
celním poplatkům nebo jiným podobným
dávkám přijímajícího
státu, pokud nejsou vykládány k prodeji nebo
k použití v tomto státě.
Ustanovení čl.19 - 21 této úmluvy
se přiměřeně použijí na
letadla vysílajícího státu.
Konzulární úředník je oprávněn
doručovat soudní a mimosoudní písemnosti
nebo vyřizovat dožádání nebo
pověření k provedení důkazu
pro soudy vysílajícího státu ve shodě
s platnými mezinárodními dohodami, nebo,
pokud takové mezinárodní dohody neexistují,
jiným způsobem, který je v souladu se zákony
a právními předpisy přijímajícího
státu.
1. Konzulární úředník vykonává své funkce pouze v konzulárním obvodu. Se souhlasem přijímajícího státu může také vykonávat své funkce mimo konzulární obvod.
2. Konzulární úředník může
vykonávat jiné konzulární funkce,
které jsou mu svěřeny vysílajícím
státem a které nejsou stanoveny touto úmluvou,
jestliže s tím přijímající
stát předem souhlasí.
Konzulární úředník se může
při výkonu svých funkcí obracet na
příslušné místní orgány
konzulárního obvodu, Pokud je to nutné, může
se obracet na příslušné ústřední
orgány přijímajícího státu
v rozsahu povoleném zákony a právními
předpisy přijímajícího státu
a obvyklou praxí přijímajícího
státu, nebo příslušnými mezinárodními
smlouvami.
1. Přijímající stát poskytne plné výhody pro výkon funkcí konzulárního úřadu.
2. Přijímající stát bude jednat
s členy konzulárního úřadu
s náležitou úctou a učiní příslušná
opatření, aby usnadnil výkon funkcí
členům konzulárního úřadu
a zaručil jejich práva, výhody, výsady
a imunity, jak jsou stanoveny touto úmluvou.
1. Vysílající stát má právo v rozsahu zákonů a právních předpisů přijímajícího státu:
1/ zakupovat, najímat nebo nabývat jiným způsobem budovy nebo části budov a pozemky k nim příslušející pro potřeby konzulárních místností a byty členů konzulárního úřadu, s výjimkou bytů těch členů konzulárního úřadu, kteří jsou státními občany přijímajícího státu, nebo v něm mají trvalý pobyt;
2/ stavět se souhlasem přijímajícího státu nebo opravovat budovy.
2. Přijímající stát poskytne pomoc vysílajícímu státu při nabývání konzulárních místností, a bude-li to nutné, při nabývání příslušných bytů pro členy jeho konzulárního úřadu.
3. Při výkonu práva uvedeného v odstavci
1 tohoto článku, vysílající
stát není zbaven povinnosti dodržovat zákony,
právní předpisy přijímajícího
státu, jakož i opatření místních
orgánů týkající se pozemků,
výstavby a územního plánování.
1. Vysílající stát má právo umístit na konzulárních místnostech svůj státní znak a název konzulátu v jazyce vysílajícího a přijímajícího státu.
2. Vysílající stát má právo vyvěsit svou státní vlajku na konzulárních místnostech, rezidenci vedoucího konzulárního úřadu a dopravních prostředcích užívaných při výkonu jeho služebních povinností.
3. Při výkonu práva daného tímto
článkem bude vysílající stát
přihlížet k zákonům, právním
předpisům a zvyklostem přijímajícího
státu.
1: Konzulární místnosti jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu nesmějí vstoupit do konzulárních místností bez svolení vedoucího konzulárního úřadu nebo vedoucího diplomatické míse vysílajícího státu v přijímajícím státě nebo osoby pověřené některým z nich.
2. Přijímající stát učiní veškerá nezbytná opatření k ochraně konzulárních místností proti každému napadení nebo poškození a k zabránění každému rušení klidu konzulárního úřadu nebo újmě na jeho důstojnosti.
3. Ustanovení odst. 1 a 2 tohoto článku se
vztahují rovněž na byty konzulárních
úředníků.
Konzulární místnosti, jejich zařízení,
majetek konzulárního úřadu a jeho
dopravní prostředky nepodléhají žádné
formě rekvizice.
Konzulární archivy jsou vždy a všude nedotknutelné.
1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodu spojení konzulárního úřadu pro veškeré úřední účely. Při spojení s vládou, diplomatickými misemi nebo ostatními konzulárními úřady vysílajícího státu může konzulární úřad použít všech vhodných prostředků spojení, včetně kódovaných nebo šifrovaných zpráv, diplomatických nebo konzulárních kurýrů a diplomatických nebo konzulárních zavazadel. Nicméně radiovou vysílací stanici může konzulární úřad zřídit a používat nouze se souhlasem přijímajícího státu.
2. Pro použití veřejných spojovacích prostředků budou pro konzulární úřad platit stejné sazby jako pro diplomatickou misi.
3. Úřední korespondence konzulárního úřadu je nedotknutelná. Konzulární zavazadla nemohou být ani otevřena ani zadržena. Konzulární zavazadla musí být opatřena zřetelným vnějším označením své povahy a nesmí obsahovat nic jiného, než úřední korespondenci, úřadní dokumenty a předměty určené k úřední potřebě.
4. Konzulární kurýr musí být vybaven úřední listinou označující jeho status a počet konzulárních zavazadel. Požívá v přijímajícím státě stejných práv, výhod, výsad a imunit, jakých požívá diplomatický kurýr.
5. Konzulární zavazadla mohou být svěřena
kapitánu letadla nebo lodi vysílajícího
státu. Kapitán musí být vybaven úřední
listinou, označující počet konzulárních
zavazadel. Nebude však považován za konzulárního
kurýra. Po dohodě s příslušnými
orgány přijímajícího státu
může člen konzulárního úřadu
od něj přímo a volně konzulární
zavazadla převzít nebo mu je předat.
1. Konzulární úřad může na území přijímajícího státu vybírat za konzulární úkony poplatky a dávky stanovené zákony a právními předpisy vysílajícího státu.
2. Poplatky a dávky uvedené v odstavci i tohoto
článku a stvrzenku o jejich zaplacení jsou
osvobozeny od všech daní a dávek v přijímajícím
státě.
S výhradou zákonů a právních
předpisu přijímajícího státu
o oblastech, do nichž je přístup zakázán
nebo omezen z důvodů státní bezpečnosti,
zajistí přijímající stát
všem členům konzulárního úřadu
svobodu pohybu a cestování na svém území.
Osoba konzulárního úředníka
je nedotknutelná. Konzulární úředník
nesmí být zadržen, zatčen nebo jeho
osobní svoboda nesmí být jakkoliv jinak omezena.
Přijímající stát učiní
vešker potřebná opatření, aby
zabránil každému útoku proti jejich
svobodě a důstojnosti.
1. Konzulární úředník je vyňat z trestní jurisdikce přijímajícího státu. Je rovněž vyňat z občanskoprávní a správní jurisdikce přijímajícího státu, s výjimkou následujících řízení:
1/ zahájených třetí stranou a týkajících se škody vzniklé v přijímajícím státě z nehody způsobené vozidlem, lodí nebo letadlem:
2/ týkajících se soukromé nemovitosti v přijímajícím státě, ledaže ji konzulární úředník vlastní jako zástupce vysílajícího státu a pro účely konzulárního úřadu;
3/ týkajících se dědictví, jehož se konzulární úředník účastní jako soukromá osoba;
4/ vztahujících se na povolání nebo obchodní činnost vykonávanou v přijímajícím státě nedle svých úředních funkcí.
2. Přijímající stát neučiní
exekuční opatření v případech
jiných, než jsou uvedeny v odstavci 1 tohoto článku.
Jestliže přijímající stát
přistoupí k exekučním opatřením
v případech uvedených v odstavci 1 tohoto
článku, nesmí být porušena nedotknutelnost
osoby konzulárních úředníků
nebo jejich bytů.
1. Konzulární zaměstnanci nepodléhají trestní jurisdikci přijímajícího státu. Konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu konzulárního úřadu nepodléhají občanskoprávní a správní jurisdikci přijímajícího státu, pokud jde o výkon jejich úředních funkcí.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na občanskoprávní řízení:
a/ vyplývající ze smlouvy uzavřené konzulárním zaměstnancem, kterou výslovně nebo zřejmě nesjednal jakožto zástupce vysílajícího státu nebo
b/ zahájené třetí stranou v případě
škody vzniklé v přijímajícím
státě z nehody způsobené vozidlem,
lodí nebo letadlem.
1. Konzulární úředník není povinen vypovídat jako svědek.
2. Konzulární zaměstnanec a člen služebního personálu může být vyzván, aby se dostavil jako svědek během soudního nebo správního řízení v přijímajícím státě. S výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku nesmí odmítnout svědectví.
3. Konzulární zaměstnanec a člen služebního personálu nemají povinnost podávat svědectví týkající se věcí spojených s výkonem jejich služebních povinností, nebo předkládat úřední korespondenci a dokumenty těchto věcí se týkající. Mají právo odmítnout podat svědectví jako odborní znalci o zákonech a právních předpisech vysílajícího státu.
4. Příslušné orgány přijímajícího
státu vyžadující svědectví
od konzulárního zaměstnance či člena
služebního personálu nebudou zasahovat do výkonu
jejich služebních povinností. Tam, kde je to
možné, mohou přijmout takové svědectví
v bytech zmíněných osob nebo v konzulárních
místnostech, nebo přijmout od nich prohlášení
v písemné formě.
Člen konzulárního úřadu je
v přijímajícím státě
osvobozen od osobních služeb všeho druhu, veřejných
služeb a vojenských povinností.
Konzulární úředník a konzulární
zaměstnanec jsou vňati ze všech povinností
uložených zákony a právními předpisy
přijímajícího státu a týkajících
se registrace cizinců a povolení k pobytu.
1. Přijímající stát osvobodí od všech celostátních, oblastních nebo místních daní a poplatků:
1/ konzulární místnosti a byty členů konzulárního úřadu nabyté jménem vysílajícího státu a souvisící transakce nebo smlouvy;
2/ movitý majetek včetně konzulárního zařízení a dopravních prostředků, jehož vlastníkem je konzulární úřad nebo který se nachází v jeho užívání a který je určen výhradně ke konzulárním účelům.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se nevztahují na:
1/ poplatky vybírané za poskytování zvláštních služeb;
2/ daně, které mají dle zákonů
a právních předpisů přijímajícího
státu platit osoby vstupující do smluvního
poměru s vysílajícím státem.
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci jsou osvobozeni od všech celostátních, oblastních nebo místních daní a poplatků přijímajícího státu, a to osobních nebo věcných, s výjimkou:
1/ nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty do ceny zboží nebo služeb;
2/ daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na území přijímajícího státu, ledaže je vlastni nebo najímají v zastoupení vysílajícího státu pro účely konzulárního úřadu;
3/ pozůstalostních nebo dědických poplatků a poplatků z převodu majetku s výhradou ustanovení článku 46 této úmluvy;
4/ daní a poplatků ze soukromého přijmu jiného, než je příjem pobíraný za plnění služebních povinností v přijímajícím státě;
5/ poplatků vybíraných za poskytování zvláštních služeb;
6/ registračních, soudních, listinných, hypotéčních a kolkových poplatků, s výhradou poplatků týkajících se nemovitého majetku, který vlastní nebo najímají v zastoupení vysílajícího státu pro účely konzulárního úřadu.
2. členové služebního personálu jsou osvobozeni v přijímajícím státě od daní a poplatků z jejich mzdy, kterou dostávají za své služby na konzulárním úřadě.
3. členové konzulárního úřadu,
kteří zaměstnávají osoby, jejichž
mzdy nebo platy nejsou vyňaty z daně z příjmů
v přijímajícím státě,
musí plnit povinnosti, které zákony a nařízení
přijímajícího státu ukládají
zaměstnavatelům v souvislosti s vybíráním
daně z příjmů.
1. Přijímající stát povolí, v souladu se svými zákony a právními předpisy, dovoz a poskytne osvobození ode všech celních dávek, daní a s tím souvisících poplatků, kromě poplatků za skladování, přepravu a podobné služby:
1/ u předmětů a dopravních prostředků určených pro úřední potřebu konzulátu;
2/ u předmětů určených pro osobní potřebu konzulárního úředníka, včetně motorových vozidel;
3/ u předmětů dovezených v době prvního příjezdu na konzulární úřad a určených pro osobní potřebu konzulárních zaměstnanců, včetně motorových vozidel.
2. Předměty uvedené v pododstavci 2/ a 3/ odstavce 1 tohoto článku nesmí přesáhnout množství nezbytné pro přímou spotřebu příslušných osob.
3. Osobní zavazadla konzulárního úředníka
jsou osvobozena od prohlídky. Mohou být prohlédnuta
příslušnými orgány přijímajícího
státu pouze v případě, je-li vážný
důvod k domněnce, že obsahují jiné
předměty něž uvedené v pododstavci
2/ odstavce 1 tohoto článku, nebo předměty,
jejichž dovoz či vývoz je zakázán
zákony a právními předpisy přijímajícího
státu, nebo na které se vztahují jeho zákony
o karanténě. Taková prohlídka musí
být provedena v přítomnosti konzulárního
úředníka, nebo jeho zástupce.
Rodinní příslušníci konzulárního
úředníka, konzulárního zaměstnance
a člena služebního personálu požívají
příslušně výsad a imunit, kterých
požívá konzulární úředník,
konzulární zaměstnanec nebo člen služebního
personálu v souladu s ustanoveními této úmluvy.
1. Konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu, kteří jsou státními občany přijímajícího státu, nebo v něm mají trvalý pobyt nebo kteří vykonávají v přijímajícím státě soukromé výdělečné povolání, nepožívají výsad a imunit poskytovaných touto úmluvou, s výhradou odstavce 3 článku 38 této úmluvy.
2. Rodinní příslušníci člena konzulárního úřadu, kteří jsou státními občany přijímajícího státu nebo v něm mají trvalý pobyt; nebo kteří vykonávají v přijímajícím státě soukromé výdělečné povolání nepožívají výsad a imunit poskytovaných touto úmluvou.
3. členově soukromého personálu nepožívají
výsad a imunit poskytovaných touto úmluvou.
Přijímající stát v případě smrti člena konzulárního úřadu nebo rodinného příslušníka:
1/ povolí vývoz movitého majetku zemřelého s výjimkou předmětů, které byly získány zemřelým na území přijímajícího státu a jejichž vývoz byl zakázán v době jeho smrti;
2/ nebude vybírat celostátní, oblastní
nebo místní pozůstalostní nebo dědické
poplatky a poplatky z převodu majetku, pokud je o movitý
majetek, který byl na území přijímajícího
státu pouze důsledku pobytu zemřelého
v tomto státě jakožto člena konzulárního
úřadu nebo rodinného příslušníka
člena konzulárního úřadu.
1. S výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku jsou členové konzulárního úřadu, pokud jde o služby, které vykonávají pro vysílající stát, a jejich rodinní příslušnici vyňati z ustanovení o sociálním zabezpečení, která platí v přijímajícím státě.
2. Vynětí uvedené v odstavci 1 tohoto článku se vztahuje také na členy soukromého personálu, kteří jsou zaměstnáni jedině u členů konzulárního úřadu, a to za podmínky:
1/ že nejsou státními občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalý pobyt;
2/ že se na ně vztahují předpisy o sociálním zabezpečení platné ve vysílajícím nebo v třetím státě.
3. členové konzulárního úřadu zaměstnávající osoby, na které se nevztahuje vynětí uvedené v odstavci 2 tohoto článku, musí plnit povinnosti, které ukládají zaměstnavatelům ustanovení o sociálním zabezpečeni přijímajícího státu.
4. Vynětí uvedené v odstavcích 1 a
2 tohoto článku nevylučuje dobrovolnou účast
na systému sociálního zabezpečení
přijímajícího státu za předpokladu,
že účast na něm přijímající
stát dovoluje.
1. člen konzulátu bude požívat výsad a imunit poskytovaných touto úmluvou od okamžiku, kdy vstoupí na území přijímajícího státu při nástupu do své funkce, nebo, nachází-li se již na území přijímajícího státu, od okamžiku, kdy přistoupí na konzulárním úřadě k výkonu svých úředních funkcí.
2. Rodinní příslušníci člena konzulárního úřadu požívají výsad a imunit poskytovaných touto úmluvou ode dne, kdy tento člen konzulárního úřadu požívá výsad a imunit, nebo, pokud vstoupí na území přijímajícího státu či se stanou rodinnými příslušníky později, ode dne jejich vstupu na území přijímajícího státu; nebo ode dne, kdy se stanou takovými rodinnými příslušníky.
3. Jestliže člen konzulárního úřadu ukončí výkon svých úředních funkcí, jeho výsady a imunity a výsady a imunity jeho rodinných příslušníků končí odjezdem z přijímajícího státu, nebo no uplynutí přiměřené doby k odjezdu. Výsady a imunity rodinných příslušníků člena konzulárního úřadu končí, když rodinní příslušníci přestanou být členy domácnosti. Nicméně, jestliže se takové osoby poté chystají opustit přijímající stát v přiměřené době, jejich výsady a imunity trvají až do doby jejich odjezdu.
4. V případě smrti člena konzulárního úřadu jeho rodinní příslušníci nadále požívají výsad a imunit, které jim byly poskytovány, a to až do doby, kdy opustí přijímající stát nebo kdy vyprší přiměřená doba k odjezdu.
5. Vynětí členu konzulárního
úřadu z jurisdikce, kterého požívá
ve vztahu k úkonům, jež učiní
při výkonu svých funkcí v době
působení v úřadu zůstává
v platnosti po neomezenou dobu.
1. Vysílající stát se může vzdát kterýchkoli výsad a imunit požívaných dotčenými osobami v souladu s články 36 až 38 této Úmluvy. Vzdání se musí být ve všech případech výslovné a musí být sděleno přijímajícímu státu písemně.
2. Jestliže osoba zahájí řízení ve věci, ve které by mohla požívat vynětí z jurisdikce poskytované touto úmluvou, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce pokud jde o jakoukoli žalobu navzájem související přímo s hlavní žalobou.
3. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech
občanskoprávních nebo správních
neznamená vzdát se imunity, pokud jde o výkon
rozsudku. Této imunity je nutno písemně vzdát
se zvlášť.
1. Bez újmy na výsadách a imunitách všech osob požívajících takových výsad a imunit podle této Úmluvy je jejich povinností dbát zákonů a právních předpisů přijímajícího státu, včetně zákonů a právních předpisů upravujících silniční provoz. Platí rovněž povinnost nevměšovat se do vnitřních věcí přijímajícího státu.
2. Konzulární místnosti nebudou užívány
k účelům, které by byly neslučitelné
s výkonem konzulárních funkcí.
Dopravní prostředky, jejichž vlastníkem
je konzulární úřad nebo jeho členové
či jejich rodinní příslušníci,
budou v souladu se zákony a právními předpisy
přijímajícího státu pojištěny
proti škodám způsobeným třetím
osobám.
1. Ustanovení této úmluvy se vztahují, pokud to souvislost dovoluje, rovněž na výkon konzulárních funkcí diplomatickými misemi.
2. Jména členů diplomatické mise pověřených prací v konzulárních odděleních nebo jinak pověřených výkonem konzulárních funkcí mise je nutno oznamovat ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu nebo orgánu určenému tímto ministerstvem.
3. Při výkonu konzulárních funkcí se může diplomatická mise obracet:
1/ na mstní orgány konzulárního obvodu;
2/ na ústřední orgány přijímajícího státu, pokud je to dovoleno zákony, předpisy a zvyklostmi přijímajícího státu nebo příslušnými mezinárodními smlouvami.
4. Výsady a imunity členů diplomatické
mise uvedených v odstavci 2 tohoto článku
se budou i nadále spravovat pravidly mezinárodního
práva týkajícími se diplomatických
styků.
V otázkách, které nejsou výslovně
upraveny touto úmluvou, se postupuje podle příslušných
ustanovení Vídeňské úmluvy
o konzulárních stycích.
1. Tato úmluva podléhá ratifikaci. Výměna ratifikačních listin se uskuteční v Praze. Tato úmluva vstoupí v platnost třicátého dne po dni výměny ratifikačních listin.
2. Tato úmluva zůstane v platnosti až do uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy jedna ze smluvních stran sdělí druhé smluvní straně v písemné formě svůj úmysl úmluvu vypovědět.
3. Dnem vstupu této úmluvy v platnost pozbývá
platnosti Konzulární smlouva mezi československou
republikou a čínskou lidovou republikou podepsaná
7. května 1960.
Dáno v Pekingu dne 5. září
1988 ve dvou vyhotoveních v českém a čínském
jazyce, přičemž obě znění
mají stejnou platnost.