Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

 

Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1988

V. volební období

117

Vládní návrh,

kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Korejskou lidově demokratickou republikou vzájemné právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních podepsaná v Pchjongjangu dne 11. září 1988

Návrh schvalovacího usnesení:

Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Korejskou lidově demokratickou republikou o vzájemné právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních, podepsanou v Pchjongjangu dne 11. září 1988.

Důvodová zpráva

Československou socialistickou republiku a Korejskou lidově demokratickou republiku spojují přátelské vztahy založené na zásadách marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu, jejichž pevný základ byl položen všestrannou a nezištnou pomocí v době korejské války.

Vzájemná spolupráce rozvíjející se od poloviny padesátých let ve všech hlavních oblastech je podložena příslušnými smluvními dokumenty.

Jádrem československo-korejských vztahů jsou plánovité styky mezi Komunistickou stranou Československa a Korejskou stranou práce, jejichž náplň se stále obohacuje.

Československá socialistická republika se snaží o rozvíjení účelně ekonomické spolupráce a o aktivní překonávání některých obtíží stojících v cestě její vyšší dynamice. Vědeckotechnická spolupráce je naplňována formou čs. pomoci.

Obsah kulturní výměny se pozvolna rozšiřuje a probíhá podle dvouletých plánů.

Základy spolupráce v právní oblasti pokládá Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Korejskou lidově demokratickou republikou o vzájemné právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních, podepsaná v Pchjongjangu dne 11. září 1988.

Smlouva je systematicky rozdělena do třech oddílů, které celkem obsahují 49 článků.

Oddíl I. "Všeobecná ustanovení" zakotvuje především v článku 1 zásadu národního, paritního režimu, podle níž se občanům a právnickým osobám jednoho státu zajišťuje na území státu druhého stejná právní ochrana jako vlastním subjektům. Zásada má význam nejen pro aplikaci ustanovení této smlouvy, ale zasahuje i oblasti právních vztahů smlouvou neupravené /srov. § 2, zákona č. 97/1963 Sb. ve znění zák. č. 158/1959 Sb./.

Další ustanovení upravují poskytování právní pomoci v užším slova smyslu, tj. výkon jednotlivých procesních úkonů /čl. 3/. Smlouva stanoví, že příslušné justiční orgány se stýkají prostřednictvím svých ústředních orgánů /na straně ČSSR obě ministerstva spravedlnosti a Generální prokuratura/. Články 4 až 7, 10 a 13 upravují podrobně náležitosti takové žádosti o poskytnutí právní pomoci, způsob jejího vyřízení /včetně povinnosti daného orgánu zjistit adresu určité osoby event. žádost postoupit orgánu příslušnému/ aj. spolu s náležitostmi dokladu o doručení písemnosti /ustanovení je důležité především pro právní moc a vykonatelnost rozhodnutí/. Vyřizování této právní pomoci, kterou se podle ustálené smluvní praxe rozumí především výslechy účastníků řízení, svědků a znalců, poškozených, provádění věcných a listinných důkazů aj., je bezplatné. Vzhledem k jazykovým rozdílům bylo dohodnuto užívání překladů do ruského jazyka.

Článek 9, který je výjimkou z obvyklého postupu při poskytování právní pomoci dle předchozích ustanovení, vyhlašuje trestněprávní imunitu pro svědky a znalce, kteří se dostaví před orgán druhého státu. Vzhledem k nesouhlasu korejské strany na výslovné zakotvení jejich imunity i v souvislostí s případnou křivou výpovědí a nepravdivým znaleckým posudkem, je třeba pod pojem "v souvislosti s trestní věcí, která je předmětem řízení" zahrnout i skutkovou podstatu dle § 175 tr. zákona.

Zásadní význam pro činnost čs. příslušných orgánů a pro provádění smlouvy bude mít urychlené zajištění všech základních právních předpisů KLDR podle článku 11. Odpovědnými za to jsou ústřední orgány uvedené v článku 2.

V oddíle II., rozděleném do dvou hlav, je upraveno poskytování právní pomoci ve věcech občanských a rodinných, včetně uznání a výkonu rozhodnutí, jakož i ve věcech trestních.

Konkrétním odrazem paritního principu jsou ustanovení článků 14 až 16 o osvobození od nákladů řízení. Pro procesní postavení subjektů, ale i k prokázání jejich hmotně právních nároků slouží závazek obsažený v článku 17.

K rozhodování o osobním stavu občanů jsou určeny kolizní jurisdikční normy zakotvené v článcích 18 až 24 zahrnující všechny právní vztahy upravené v § 80 písm. a/ o. s. ř. Převažujícím kritériem je státní občanství osoby, subsidiárně pak např. poslední společné bydliště manželů /srov. čl. 21 odst. 2/.

Dědické věci jsou shrnuty v jediném ustanovení /čl. 25/. Uvádí jej opětné vyhlášení zásady parity speciálně pro tuto oblast. Důsledně je zde provedena úprava štěpeného dědického statutu pro věci nemovité a movité, a to včetně odúmrtí. Závěť může být platně zřízena nebo zrušena ve formě buď splňující náležitosti právního řádu určeného dle státního občanství, které měl zůstavitel v době projevu vůle nebo podle právního řádu smluvního státu, na jehož území byla zřízena. Podle čs. právního řádu musí být tento právní úkon v souladu s §§ 476 a 480 o. z.

V rámci uvedené hlavy je upraveno i samostatné řízení - řízení uznávací a vykonávací články 26 až 32 se vztahují nejen na rozhodnutí ve věcech občanských a rodinných, ale i na rozhodnutí soudu ve věcech pracovních a o náhradě škody vydaných ve věcech trestních.

Smlouva nepředpokládá nějaké zvláštní delibační řízení, neboť výslovně uvádí, že vykonávající soud se omezí na zjištění, jsou-li splněny stanovené předpoklady. Těmi jsou podle článku 27 především nabytí rozhodnutí právní moci a vykonatelnosti, dále respektování výlučné pravomoci orgánů k řízení a vydání rozhodnutí ve věci samé stanovené právem státu, kde má dojít k výkonu s tím, že rovněž byly respektovány hraniční a jurisdikční určovatele smlouvy a tak správně stanoven příslušný právní řád. Současně je třeba dodržet ustanovení smlouvy o řádném a včasném předvolání účastníka především v případě, kdy se řízení nezúčastnil a pokud nebyl plně procesně způsobilý, byl řádně zastoupen. Posledním stanoveným předpokladem je respektování překážky věcí rozsouzené a provedeného nalézacího řízení ve smluvním státě, kde je o uznání a výkon rozhodnutí žádáno /viz bod 4. cit. ust./

Hlava II. tohoto oddílu smlouvy, články 33 až 46, jsou věnovány poskytování právní pomocí ve věcech trestních. Přední místo zde zaujímá institut extradice zavazující smluvní strany k vydání osob k trestnímu stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody resp. trestu smrti. Daná povinnost není bezvýjimečná - vůbec není možno vydat vlastního státního občana dožádaného státu, důvody fakultativního odmítnutí vydání jsou upraveny v odstavci 2 článku 34. Další ustanovení slouží k realizaci tohoto závazku /viz. náležitosti žádosti o vydání, povinnost uvalení vydávací vazby, realizace samotného vydání aj./. Pokud k vydání došlo, je možno stíhat jen pro daný trestný čin. K stíhání nebo k výkonu trestu pro jinou trestnou činnost spáchanou před vydáním nebo k vydání třetímu státu je třeba souhlasu dožádaného státu. Spolu s vydáním osob je stanoven závazek i k dočasnému vydání věcí užitých k spáchání trestného činu nebo jím získaných.

Pro justiční praxi zřejmě významnějším institutem je převzetí trestního stíhání vlastních státních občanů, kteří ve druhém smluvním státě spáchali trestný čin. Provedení tohoto závazku důsledně umožňuje odstavec 2 článku 44 v případě, že převzaté protiprávní jednání je ve státě, jehož je osoba státním občanem, postihováno pouze administrativně /na rozdíl od státu, kde k jednání posuzovanému jako trestný čin došlo/. Spolu s převzetím trestního stíhání je zaručeno rovněž převzetí adhezního řízení.

Ustanovení spíše proklamativního charakteru v článku 46 upozorňuje na závazky obou států vyplývající pro ně z mnohostranné Úmluvy o předávání osob odsouzených k trestu odnětí svobody k výkonu trestu ve státě, jehož jsou státními občany, Berlín, 19. 5. 1978, vyhl. č. 123/1980 Sb.

V obvyklých závěrečných ustanoveních, oddíl III., jsou zařazeny závazky směřující k upevnění spolupráce v boji proti kriminalitě a k řešeni případných sporů o výklad nebo provádění smlouvy. V právních vztazích smlouvou neupravených /např. věci pracovní, majetkové aj./ bude v ČSSR postupováno dle zákona 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním.

Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Korejskou lidově demokratickou republikou o vzájemné právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních vychází z platné československé právní úpravy a její přijetí nebude vyžadovat změn v právním řádu ČSSR. Vzhledem k tomu, že jde o významnou politickou smlouvu, která řeší spolupráci upravovanou čs. zákony, ukládá se v souladu s článkem 36 odst. 3 ústavního zákona 143/1968 Sb., o československé federaci, před ratifikací prezidentem republiky k vyslovení souhlasu Federálnímu shromáždění.

V Praze dne 10. listopadu 1988

Předseda vlády ČSSR:

Adamec v. r.

Smlouva

mezi Československou socialistickou republikou a Korejskou lidově demokratickou republikou o vzájemné právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních

Československá socialistická republika a Korejská lidové demokratická republika, vedeny přáním dále prohlubovat a rozvíjet vztahy přátelství, které existují mezi oběma zeměmi, a spolupráci ve věcech občanských, rodinných a trestních, se dohodly takto:

Oddíl I

Všeobecná ustanovení

Článek 1

Právní ochrana

1. Občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejnou právní ochranu svých osobních a majetkových práv jako její vlastní občané.

2. Občané jedné smluvní strany mají právo obracet se na orgány činné ve věcech občanských, pracovních, rodinných a trestních, mohou před nimi vystupovat, podávat návrhy, žádosti a stížnosti za stejných podmínek jako občané druhé smluvní strany.

3. Ustanovení této smlouvy se vztahují i na právnické osoby.

Článek 2

Poskytování právní pomoci

Smluvní strany si navzájem poskytují právní pomoc prostřednictvím soudů, prokuratury a státních notářství, které mají pravomoc ve věcech občanských, pracovních, rodinných a trestních. Tyto orgány se vzájemně stýkají prostřednictvím svých ústředních orgánů, Ústředními orgány jsou ze strany československé socialistické republiky Generální prokuratura ČSSR, ministerstvo spravedlnosti ČSR a ministerstvo spravedlnosti SSR a ze strany Korejské lidově demokratické republiky Ústřední soud KLDR a Ústřední prokuratura KLDR.

Článek 3

Právní pomoc

Smluvní strany si vzájemně poskytují právní pomoc prováděním jednotlivých procesních úkonů.

Článek 4

Forma a obsah dožádání

1. Dožádání o poskytnutí právní pomoci musí obsahovat tyto náležitosti:

1/ označení dožadujícího orgánu;

2/ označení dožádaného orgánu;

3/ označení věci, v níž se žádá o právní pomoc;

4/ jméno a příjmení účastníků, obviněných, obžalovaných, odsouzených a poškozených, místo jejich bydliště nebo, přechodného pobytu, státní občanství a povolání, podle potřeby místo a datum narození a jméno a příjmení jejich rodičů;

5/ u právnických osob jejich název a sídlo;

6/ jména, příjmení a adresy zástupců osob;

7/ předmět dožádání a další potřebné údaje k jeho vyřízení a ve věcech trestních též označení skutkové podstaty spáchaného činu včetně výše způsobené škody.

2. Dožádání musí být opatřeno podpisem a otiskem úředního razítka dožadujícího orgánu.

Článek 5

Způsob vyřízení

1. Dožádání o poskytnutí právní pomoci vyřizuje dožádaný orgán podle právního řádu svého státu.

Na žádost dožadujícího orgánu použije však právní předpisy státu dožadujícího orgánu, pokud nejsou v rozporu s jeho právním řádem.

2. Není-li dožádaný orgán pro vyřízeni dožádání příslušný, postoupí je příslušnému orgánu.

3. Není-li možné dožádání vyřídit, informuje o tom dožádaný orgán dožadující orgán s uvedením důvodů a současně vrátí písemnosti.

4. Není-li přesná adresa osoby uvedené v dožádání známa, dožádaný orgán podle právního řádu svého státu učiní potřebná opatření k jejímu zjištění.

5. Po vyřízení dožádání zašle dožádaný orgán vyřízené písemnosti dožadujícímu orgánu.

Článek 6

Doručení písemností

Dožádaný orgán doručuje písemnosti podle předpisů platných v jeho státě, pokud jsou vyhotoveny v souladu s článkem 13 této smlouvy. Pokud písemnosti nejsou vyhotoveny v souladu s článkem 13 této smlouvy, může je odevzdat adresátovi, je-li ochoten je přijmout.

Článek 7

Doklad o doručení písemností

Doklad o doručení písemností se vyhotoví podle předpisů platných v dožádaném státě. V tomto potvrzení musí být uveden podpis doručitele a adresáta, datum a místo doručení.

Článek 8

Uznávání a ověřování listin

1. Listiny, jejich opisy a kopie, které byly na území jedné smluvní strany vyhotoveny nebo ověřeny orgány nebo úředními osobami v rámci jejich pravomoci, jsou na území druhé smluvní strany uznávány bez ověření, pokud jsou opatřeny otiskem úředního razítka a podpisem.

2. Veřejné listiny, které byly vyhotoveny na území jedné smluvní strany, mají i na území druhé smluvní strany důkazní moc veřejných listin.

Článek 9

Ochrana svědků a znalců

1. Svědek nebo znalec, který je občanem druhé smluvní strany a který se na předvolání doručené dožádaným orgánem dostavil k orgánu dožadující smluvní strany, nemůže být stíhán ani dán do vazby v souvislosti s trestní věcí, která je předmětem řízení nebo pro jiný trestný čin, jehož se dopustil před překročením státních hraníc dožádané smluvní strany.

2. Svědek nebo znalec pozbude výše uvedené ochrany, neopustí-li území dožadující smluvní strany do dvou týdnů po tom, kdy mu dožadující justiční orgán sdělí, že jeho přítomnost už není potřebná. Do této lhůty se nezapočítává doba, po kterou tato osoba nemohla opustit území dožadující smluvní strany bez svého zavinění.

3. Osoby předvolané justičním orgánem mají od orgánu dožadující smluvní strany právo na úhradu cestovních nákladů, výdajů spojených s pobytem, ušlého výdělku a znalec rovněž náhradu znalečného. Dožadující smluvní strana na žádost svědka nebo znalce poskytne odpovídající zálohu.

Článek 10

Náklady spojené s poskytnutím právní pomoci

Dožádaná smluvní strana nese náklady spojené s poskytnutím právní pomoci, které vznikly na jejím území.

Článek 11

Informace

Smluvní strany prostřednictvím orgánů uvedených v článku 2 této smlouvy si na žádost poskytují informace o právním řádu a justiční praxi, která platí nebo platila v jejích státě.

Článek 12

Informace o rozsudcích

Smluvní strana každoročně informuje druhou smluvní stranu o pravomocných rozsudcích, vynesených jejími soudy za uplynulý rok proti občanům druhé smluvní strany.

Článek 13

Jazyk

Listiny, které jsou doručovány druhé smluvní straně v souvislosti s plněním této smlouvy, se vyhotoví v jazyce dožadující smluvní strany a rusí k nim být přiložen překlad v ruském jazyce.

Oddíl II

Zvláštní ustanovení

Hlava I

Právní pomoc ve věcech občanských a rodinných

Osvobození od nákladů

Článek 14

1. Občanům jedné smluvní strany, kteří podávají návrh u soudu druhé smluvní strany, není možno uložit složení jistoty na náklady řízení, pokud mají bydliště na území jedné ze smluvních stran.

2. Občan jedné smluvní strany je na území druhé smluvní strany osvobozen od nákladů řízení za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako její vlastní občané.

3. Osvobození od nákladů řízení se vztahuje na celé řízení, včetně řízení o výkonu rozhodnutí.

4. Osvobození od nákladů řízení a notářských poplatků, které bylo účastníku soudního řízení v určité věci přiznáno podle právních předpisů jedné smluvní strany, platí rovněž pro řízení, které bude v této věci vedeno před soudem druhé smluvní strany.

Článek 15

Osvědčení o osobních a majetkových poměrech potřebné pro osvobození od nákladu řízení a notářských poplatků vydává příslušný orgán té mluvní strany, na jejímž území má žadatel bydliště. V ostatních případech je vydáví diplomatická mise nebo konzulární zastoupení smluvní strany, jejímž je státním občanem.

2. Soud, který rozhoduje o žádosti o osvobození od nákladů řízení a notářských poplatků, může požádat orgán, který osvědčení vydal o doplňující údaje.

Článek 16

1. Občan jedné smluvní strany, který hodlá žádat soud druhé smluvní strany o osvobození, může podat tuto žádost písemně nebo ústně do protokolu u příslušného soudu.

2. Soud zašle způsobem uvedeným v článku 2 této smlouvy protokol s osvědčením vydaným podle článku 15 této smlouvy, jakož i další doklady předložené žadatelem příslušnému soudu druhé smluvní strany.

3. Spolu s žádostí o osvobození od nákladů řízení mohou být podány též jiné žádosti související s osvobozením od záloh.

Článek 17

Zasílání dokladů

Jedna smluvní strana zašle na žádost druhé smluvní strany doklad o evidenci osoby, o vzdělání a délce zaměstnání, o osobním a rodinném stavu, mzdě a majetkových poměrech a další písemnosti potřebné pro uplatnění práv a zájmů občana druhé smluvní strany v řízení před justičním orgánem.

Článek 8

Způsobilost k právům a právním úkonům

1. Způsobilost fyzické osoby k právům a právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž je občanem.

2. Způsobilost právnické osoby k právům a právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, podle něhož byla zřízena.

Článek 19

Prohlášení za mrtvého

Pro prohlášení osoby za mrtvou a pro řízení o důkazu smrti se použije právní řád smluvní strany, jejímž občanem byla osoba v době, kdy byla podle posledních údajů naživu. Pravomoc je dána orgánům této smluvní strany.

Článek 20

Uzavření manželství

Uzavření manželství se řídí právními řády smluvních stran, jejichž jsou osoby hodlající uzavřít manželství občany. Forma uzavření manželství se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá.

Článek 21

Rozvod manželství, neplatnost manželství a osobní a majetkové vztahy manželů

1. Rozvod manželství, neplatnost manželství a osobní a majetkové vztahy manželů, mají-li stejné občanství, se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž jsou manželé občany. K řízení je dána pravomoc soudu smluvní strany, jejímiž jsou manželé občany v době podání návrhu.

2. Nemají-li manželé stejné občanství, použije se právní řád smluvní strany, na jejímž území měli manželé poslední společné bydliště, a pokud neměli společné bydliště, použije soud, před kterým se vede řízení, svůj právní řád. K řízení je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území měli manželé poslední společné bydliště, a pokud je neměli, pravomoc soudu smluvní strany, před nímž bylo dříve zahájeno řízeni.

Článek 22

Právní vztahy mezi rodiči a dětmi

1. Otcovství a jiné právní vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem smluvní strany, jejím občanem je dítě.

2. K řízení o právních vztazích, uvedených v odstavci 1 tohoto článku, je dána pravomoc soudu smluvní strany, jejímž občanem je dítě.

3. Má-li dítě v době zahájení řízení občanství obou smluvních stran, použije se právní řád a je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území se dítě narodilo.

Článek 23

1. Osvojení se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba podávající návrh na osvojení.

2. Nemají-li manželé stejné občanství, osvojení musí být v souladu s právními řády obou smluvních stran.

3. Je-li dítě občanem jedné smluvní strany a osvojitel občanem druhé smluvní strany, k osvojení je třeba souhlas dítěte nebo jeho zákonného zástupce nebo příslušného orgánu, vyžaduje-li to právní řád smluvní strany, jejímž občanem je dítě.

4. K řízení ve věcech osvojení je dána pravomoc orgánů smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel v době podání návrhu. V případě uvedeném v odstavci 2 tohoto článku je dána pravomoc orgánů smluvní strany, na jejímž území měli manželé poslední společné bydliště.

5. Ustanovení odstavců 1, 2, 3, 4 tohoto článku se použijí i pro zrušení osvojení.

Článek 24

Poručenství a opatrovnictví

1. Zřízení nebo zrušení poručenství a opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je poručenec nebo opatrovanec.

2. Právní vztahy mezi poručníkem nebo opatrovníkem a osobou, již bylo zřízeno poručenství nebo opatrovnictví, se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž orgán poručníka nebo opatrovníka zřídil.

3. Povinnost přijmout poručenství nebo opatrovnictví se řídí správním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, která se m stát poručníkem nebo opatrovníkem.

4. Ke zřízení nebo zrušení poručenství a opatrovnictví je dána pravomoc orgánu smluvní strany, jejímž občanem je poručenec nebo opatrovanec.

Článek 25

Dědické věci

1. Občan jedné smluvní strany může dědit majetek na území druh smluvní strany ze zákona nebo ze závěti a zřizovat nebo rušit závěť za stejných podmínek a má stejná práva jako občan druhé smluvní strany.

2. Dědické právo k movitostem se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti. Dědické právo k nemovitostem se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se nemovitost nachází. Určení, jde-li o majetek movitý nebo nemovitý, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se majetek nachází.

3. K projednání movitého dědictví je dána pravomoc orgánu smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti a k projednání nemovitého dědictví orgánu smluvní strany, na jejímž území se toto dědictví nachází.

4. Forma závěti, způsobilost zřídit nebo zrušit závěť a právní účinky vad projevu vůle se řídí právním řádem smluvní strany, je jímž občanem byl zůstavitel v době projevu vůle.

Forma závěti a její zrušení se však může řídit i právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla závěť zřízena.

5. Není-li dědiců podle právního řádu smluvní strany, kterým se řídí dědění, přechází movitý majetek na smluvní stranu, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti, a nemovitost na smluvní stranu, na jejím území se nachází.

Uznání a výkon rozhodnutí

Článek 26

Jedna smluvní strana uznává a vykonává podle této smlouvy rozhodnutí, vydaná na území druhé smluvní strany, ve věcech občanských pracovních a rodinních, jakož i o náhradě škody ve věcech trestních.

Článek 27

Rozhodnutí uvedená v článku 26 se uznávají a vykonávají za předpokladu, že:

1/ rozhodnutí je podle právního řádu smluvní strany, na jejím území bylo vydáno, pravomocné a vykonatelné;

2/ vydání rozhodnutí nebránila výlučná pravomoc orgánu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno a rozhodující orgán nepoužil právního řádu v rozporu s touto smlouvou,

3/ účastník, který se říze ní nezúčastnil, byl v souladu s tou smlouvou řádně a včas předvolán a v případě procesní nezpůsobilost byl řádně zastoupen;

4/ nebylo již vydáno rozhodnutí v téže věci mezi týmiž účastníky a nenabylo právní moci na území smluvní strany, kde má být uznáno a vykonáno.

Článek 28

1. Návrh na výkon rozhodnutí se podává u příslušného soudu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí vykonáno, nebo prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, při čemž tento návrh bude postoupen příslušnému soudu druhé smluvní strany způsobem stanoveným v článku 2 této smlouvy.

2. K návrhu se připojí:

1/ rozhodnutí nebo jeho ověřený opis spolu s potvrzením právní moci a vykonatelnosti, pokud to již nevyplývá z rozhodnutí;

2/ potvrzení, že účastník, proti kterému bylo vydáno rozhodnutí a který se řízení nezúčastnil, byl v souladu s touto smlouvou řádně a včas předvolán a byl-li procesně nezpůsobilý, byl řádně zastoupen.

Článek 29

1. Soud smluvní stranu, na jejímž území má být rozhodnutí vykonáno, provede výkon rozhodnutí podle svého právního řádu. Soud se přitom omezí na zjištění, jsou-li splněny předpoklady stanovené lánkem 27 této smlouvy.

2. Povinný může vznést proti výkonu rozhodnutí námitky, které jsou přípustné podle právního řádu smluvní strany, jejíž soud o výkonu rozhoduje.

Článek 30

Pravomocná rozhodnutí a náhradě nákladů řízení se na návrh vykonávají na území druhé smluvní strany bezplatně.

Článek 31

Náklady výkonu rozhodnutí se určí podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí vykonáno.

Článek 32

Rozhodnutí uvedená v článku 26 této smlouvy se uznají a vykonají, budou-li pravomocná a vykonatelná no vstupu této smlouvy v platnost.

Hlava II

Právní pomoc ve věcech trestních

Článek 33

Povinnost vydání

1. Smluvní stran se zavazují, že za podmínek stanovených v této smlouvě si na žádost navzájem vydají k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu osoby, které se nacházejí na jejich území.

2. Vydání k trestnímu stíhání se provede jen pro takové trestné činy, za které může být podle právních řádů obou smluvních stran uložen trest odnětí svobody na dobu více než 1 rok.

3. Vydání k výkonu trestu se provede jen pro trestné činy uvedené v odstavci 2 tohoto článku, je-li vyžadovaná osoba odsouzena k trestu odnětí svobody na dobu více než 1 rok nebo trestu těžšímu.

Článek 34

Odmítnutí vydání

1. K vydání nedojde, jestliže osoba, o jejíž vydání se žádá, je občanem dožádané smluvní strany.

2. Vydání je možno odmítnout, jestliže:

1/ osoba, c jejíž vydání se žádá, spáchala trestný čin na území dožádané smluvní strany;

2/ podle právního řádu dožádané smluvní strany nelze trestní stíhání nebo trest vykonat v důsledku promlčení nebo z jiných zákonných důvodů;

3/ proti osobě, o jejíž vydání se žádá, byl pro týž trestný čin na území dožádané smluvní strany vynesen pravomocný rozsudek nebo bylo řízení pravomocně zastaveno.

Článek 35

Žádost o vydání

1. K žádosti o vydání k trestnímu stíhání se připojí opis zatýkacího rozkazu, údaje o spáchaném trestném činu a ustanovení zákona, která mají být uplatněna a pokud byla trestným činem způsobena hmotná škoda, též její rozsah.

2. K žádostí o vydání k výkonu trestu se připojí opis pravomocného rozsudku a znění příslušných ustanovení zákona, která se vztahují na trestný čin. Pokud odsouzený již část trestu vykonal, uvedou se a tom potřebné údaje.

3. K žádostí o vydání se podle možnosti připojí charakteristika osoby, o jejíž vydání se žádá, s uvedením osobních údajů, popisu vnějšku, zvláštních znaků, adresy, fotografie a otisků prstů.

4. Neobsahuje-li žádost o vydání všechny potřebné údaje, může si dožádaná smluvní strana vyžádat doplňující údaje a určit až dvouměsíční lhůtu, do které jí mají být dodány. Na žádost dožadující smluvní strany může být tato lhůta prodloužena až o jeden měsíc.

5. Dožádaná smluvní strana zastaví řízení o vydání a propustí zatčenou osobu, pokud jí nebyly dodány ve lhůtě stanovené v odstavci 4 tohoto článku požadované doplňující údaje.

Článek 36

Zatčení osoby, o jejíž vydání se žádá

1. Po obdržení žádosti o vydání přijme smluvní strana podle této smlouvy příslušná opatření k zatčení osoby, o jejíž vydání se žádá.

2. Osoba, o jejíž vydání se žádá, může být zatčena i před obdržením žádosti o vydání, jestliže se příslušný orgán dožadující smluvní strany odvolává na zatýkací rozkaz proti této osob nebo pravomocný rozsudek a současné sděluje, že zasílá žádost o její vydání. Tato žádost může být podána poštou, telegraficky, telefonicky nebo jiným podobným způsobem,

3. Příslušný orgán smluvní strany může zatknout osobu nacházející se na jejím území i bez žádosti podle odstavce 2 tohoto článku, je-li známo, že se tato osoba dopustila na území druhé smluvní strany trestného činu uvedeného v článku 33 této smlouvy.

4. O zatčení podle ustanovení odstavci 2 a 3 tohoto článku se neodkladně uvědomí druhá smluvní strana.

5. Zatčená osoba může být propuštěna na svobodu, nebyla-li žádost o vydání podána do 2 měsíců ode dne odeslání sdělení o jejím zatčení.

Článek 37

Postup při vydání

Dožádaná smluvní strana oznámí dožadující smluvní straně místo a dobu vydání. Přepravu spojenou s vydáním zajistí dožadující smluvní strana.

Článek 38

Střet žádostí o vydání

Žádá-li o vydání téže osoby více státy, dožádaná smluvní strana především vyhoví žádosti s přihlédnutím k státnímu občanství osoby, o jejíž vydání se žádá.

Článek 39

Omezení stíhání

1. Vydanou osobu nelze bez souhlasu dožádané smluvní strany trestně stíhat, vykonat na ní trest pro jiný trestný čin spáchaný před vydáním ani ji vydat třetímu státu.

2. Souhlas není třeba, jestliže:

1/ vydaná osoba neopustila území dožadující smluvní strany do jednoho měsíce po skončení trestního stíhání, výkonu trestu nebo upuštění od potrestání;

2/ vydaná osoba se dobrovolně vrátila zpět na území smluvní strany, které byla vydána.

Článek 40

Vydání věcí

1. Jedna smluvní strana se zavazuje spolu s vydáním pachatele trestného činu odevzdat na žádost druhé smluvní straně věci, které byly užity k spáchání trestného činu nebo trestným činem získány. Tyto věci je třeba odevzdat i v případě smrti pachatele trestného činu.

2. Smluvní strana, které byly věci odevzdány, je musí po skončení řízení vrátit druhé smluvní straně k jejich pře dání oprávněné osobě.

3. Na věci, které se předají podle této smlouvy, se nevztahují omezení a nepodléhají clu ani zdanění.

Článek 41

Průvoz

1. Smluvní strana se zavazuje na žádost druhé smluvní strany povalit přes své území průvoz osob, vydaných třetím státem.

2: Způsob průvozu, trasu a jiné podmínky v každém jednotlivém případě dohodnou příslušné orgány obou smluvních stran.

3. Žádost o povolení průvozu se vyřizuje stejným způsobem jako žádost o vydání.

Článek 42

Náklady spojené s vydáním a průvozem

Náklady spojené s dopravou vydané osoby, jakož i průvozem hradí dožadující smluvní strana. Ostatní náklady nese dožádaná smluvní strana.

Článek 43

Oznámení výsledků trestního řízení

Smluvní strany si navzájem oznamují výsledky trestního řízení vedeného proti vydané osobě. Byl-li vůči této osobě vynesen rozsudek, zašle se po právní moci jeho opis.

Článek 44

Převzetí trestního stíhání

1. Každá smluvní strana se zavazuje na žádost stíhat podle s právního řádu vlastní občany podezřelé, že na území druhé smluvní strany spáchali trestný čin.

2. Povinnost stíhat podle vlastního právního řádu se vztahuje i na taková jednání, která se podle právního řádu dožadující smluvní strany stíhají jako trestné činy a podle právního řádu dožádané smluvní strany jen jako přestupky.

3. Uplatněné nároky na náhradu škody vzniklé v souvislosti s trestným činem se projednávají spolu s danou trestní věcí.

4. Dožádaná smluvní strana oznámí druhé smluvní straně výsledky stíhání a na její žádost zašle opis pravomocného rozhodnutí.

Článek 45

Žádost o převzetí trestního stíhání

Žádost o převzetí trestního stíhání pachatele trestného činy musí mít tyto náležitosti:

1/ osobní údaje o pachateli trestného činu;

2/ bydliště a místo pobytu pachatele trestného činu;

3/ popis trestného činu a znění příslušných zákonných ustanovení;

4/ důkazní materiály pro trestní řízení, popř. opis spisu;

5/ popis osoby a fotografie, jsou-li k dispozicí.

Žádost o trestní stíhání pachatele trestného činu musí být opatřena otiskem úředního razítka dožadujícího orgánu a podpisem.

Článek 46

Předání k výkonu trestu

V souladu s Úmluvou o předávání osob odsouzených k trestu odnětí svobody si smluvní strany předávají osoby k výkonu trestu ve státě, jehož jsou občany.

Oddíl III

Závěrečná ustanovení

Článek 47

Spolupráce

K upevnění spolupráce v boji proti pachatelům trestných činů a úspěšnému plnění této smlouvy budou smluvní strany vést konzultace prostřednictvím ústředních orgánů.

Článek 48

Řešení sporů

Spory, které vzniknou při výkladu nebo provádění této smlouvy, budou řešit smluvní strany diplomatickou cestou nebo konzultacemi příslušných ústředních orgánů.

Článek 49

Ratifikace a vstup v platnost

1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost uplynutím třicátého dne od výměny ratifikačních listin v Praze.

2. Smlouva zůstane v platnosti po dobu pěti let. Pokud žádná smluvní strana nepředloží písemný návrh na vypovězení této smlouvy nejpozději šest měsíců před uplynutím uvedené lhůty, prodlužuje se její platnost vždy o dalších pět let.

Tato smlouva byla podepsána v Pchjongjangu dne 11. září 1988.

Tato smlouva je vyhotovena ve dvou originálech, každý v českém, korejském a ruském jazyce, přičemž všechny tři texty mají stejnou platnost. V případě rozdílného výkladu je rozhodující znění v ruském jazyce.

Z plné moci Československé socialistické republiky	Z plné moci Korejské lidově demokratické republiky
Bohuslav Chňoupek v. r.	Kim Jong-nam v. r.
ministr zahraničních věcí Československé socialistické republiky	ministr zahraničních věcí Korejské lidově demokratické republiky