Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Federální shromáždění se usneslo na tomto zákoně:

(1) Poslanecká funkce je věcí společenské cti a odpovědnosti. Poslanci Federálního shromáždění (dále jen "poslanci") se podílejí na uskutečňování státní moci Federálním shromážděním. Jednají jako členové nejvyššího zastupitelského sboru v Československé socialistické republice o zásadních otázkách vnitřní a zahraniční politiky Československé socialistické republiky, podílejí se na uskutečňování zákonů a jiných usnesení Federálního shromáždění státními orgány, socialistickými organizacemi a občany a kontrolují jejich plnění a dodržování. Přispívají tím k rozvoji socialistické demokracie a samosprávy lidu a národního hospodářství.

(2) Poslanci dbají, aby veškerou svou činností byli hodni důvěry svých voličů. Při výkonu své funkce se řídí celospolečenskými zájmy. Působí k jejich slaďování se zájmy pracovních kolektivů, se zájmy místními a individuálními.

(3) Poslanci pomáhají rozvíjet aktivní účast občanů na řízení a správě státu a hájí jejich oprávněné zájmy. Podílejí se na přípravě volebních programů Národní fronty a na jejich uskutečňování ve svých Volebních obvodech.

Poslanci jsou ve stálém styku se svými voliči a spolupracují s nimi. Ve svých volebních obvodech dále spolupracují zejména s národními výbory, orgány Národní fronty a organizacemi v ní sdruženými, pracovními kolektivy a orgány samosprávy. Radí se s voliči o řešení otázek, které jsou projednávány Federálním shromážděním, dbají návrhů, podnětů a připomínek voličů a využívají získaných poznatků ve své práci ve sněmovnách a jejich orgánech, popřípadě v orgánech Federálního shromáždění.

(1) Poslanec nabývá svých práv a povinností zvolením. Postup při volbách upravuje zákon Federálního shromáždění.

(2) Platnost volby poslance ověřuje na návrh mandátového a imunitního výboru sněmovna, do níž byl poslanec zvolen.

(1).Poslanec skládá ústavou předepsaný slib. Učiní tak slovem "slibuji" a podáním ruky předsedajícímu ustavující schůze, který dá předtím znění slibu přečíst. Poslanci, kteří nesložili slib na ustavující schůzi nebo byli zvolení v doplňovacích volbách, skládají slib na schůzi sněmovny, které se poprvé účastní.

(2) Odmítnutí slibu nebo slib s výhradou má za následek ztrátu mandátu. Ztrátu mandátu vysloví sněmovny na návrh mandátového a imunitního výboru.

Po ověření platnosti volby obdrží poslanec poslanecký průkaz.

(1) Funkční období poslanců končí dnem skončení volebního období Federálního shromáždění.

(2) Funkční období poslanců, kteří jsou členy předsednictva Federálního shromáždění, končí zvolením předsednictva nově zvoleného Federálního shromáždění.

Poslanec může být z rozhodnutí svých voličů kdykoli odvolán; postup při odvolání poslance upravuje zákon Federálního shromáždění.

(1) Poslanec, který přestal být volitelný, ztrácí mandát; ztrátu vysloví na návrh mandátového a imunitního výboru sněmovna, jejímž je členem.

(2) Poslanec ztrácí mandát také z důvodů stanovených ústavním zákonem.

(1) Poslanec se může svého mandátu vzdát, a to písemně.

(2) Mandát zanikne dnem, kdy předsednictvo sněmovny vzalo rezignaci na vědomí.

(1) Poslanci jsou povinni účastnit se aktivně a iniciativně jednání a prací sněmovny a jejích orgánů, popřípadě orgánů Federálního shromáždění, do nichž byli zvoleni. Jsou povinni přispívat svými znalostmi a zkušenostmi k řešení projednávaných otázek.

(2) Nemůže-li se poslanec ze závažných důvodů účastnit schůze sněmovny nebo jejích orgánů, popřípadě orgánů Federálního shromáždění do nichž byl zvolen, je povinen se omluvit předsedovi sněmovny nebo předsedovi orgánu, jehož je členem.

Poslanec má právo rozhodujícího hlasu ve všech otázkách, projednávaných ve sněmovně a v orgánech sněmovny nebo Federálního shromáždění, jichž je členem; volí orgány sněmovny a Federálního shromáždění a může být do nich volen.

Poslanci jsou oprávněni zejména:

a) podávat návrhy ve všech věcech patřících do působnosti Federálního shromáždění;

b) podávat Federálnímu shromáždění návrhy zákonů a podněty k vypracování návrhů zákonů;

c) předkládat orgánům Federálního shromáždění, jeho sněmovnám a jejich orgánům návrhy, podněty a připomínky k předloženým návrhům zákonů;

d) požadovat od předsednictva Federálního shromáždění a od předsednictva své sněmovny informace a pomoc pro výkon poslanecké funkce a klást jim a jejich předsedům otázky;

e) účastnit se s hlasem poradním schůzí druhé sněmovny a schůzí výborů, jichž nejsou členy;

f) interpelovat vládu Československé socialistické republiky a její jednotlivé členy ve věcech jejich působnosti a klást členům vlády Československé socialistické republiky, jakož i vedoucím ostatních federálních ústředních orgánů otázky, jde-li o věci v jejich působnosti;

g) požadovat od členů vlády Československé socialistické republiky a vedoucích jiných orgánů Československé socialistické republiky podklady a vysvětlení potřebné pro výkon poslanecké funkce;

h) požadovat informace, vysvětlení a podklady potřebné pro výkon poslanecké funkce od vedoucích ostatních státních orgánů a socialistických organizací;

i) účastnit se v souladu s jednacím řádem Federálního shromáždění rozpravy ve schůzích sněmovny a výborů, popřípadě orgánů Federálního shromáždění, do nichž byli zvoleni;

j) na základě pověření sněmovny, jejích orgánů, popřípadě orgánů Federálního shromáždění podílet se na spolupráci s Českou národní radou a Slovenskou národní radou a jejich orgány;

k) účastnit se průzkumů organizovaných orgány Federálního shromáždění a jeho sněmoven, jsou-li k tomu pověřeni.

(1) Poslanci jsou povinni být ve stálém styku se svými voliči.

(2) Poslanci spolupracují s národními výbory, s orgány Národní fronty a organizacemi v ní sdruženými, pracovními kolektivy, orgány samosprávy, jakož i s dalšími orgány a organizacemi ve volebních obvodu. Jejich poznatků a zkušeností využívají ve své činnosti ve volebním obvodu a ve Federálním shromáždění.

(3) Poslanci ve spolupráci s územními orgány Národní fronty informují o své činnosti a o činnosti svého zastupitelského sboru veřejnost ve svém volebním obvodu; mohou tak učinit i prostřednictvím sdělovacích prostředků.

(1) Poslanci jsou povinni skládat voličům účty ze své činnosti v zastupitelském sboru a ve volebním obvodu a podávat jim zprávy o činnosti Federálního shromáždění.

(2) Poslanci jsou též povinni skládat voličům účty ze své činnosti, jestliže si to voliči vyžádají prostřednictvím příslušného orgánu Národní fronty, působícího v jejich volebním obvodu.

(3) Ke skládání účtů využívají poslanci zejména veřejných schůzí občanů, shromáždění pracovních kolektivů, plenárních zasedání národních výborů, schůzí společenských organizací sdružených v Národní frontě.

Poslanci jsou povinni zejména:

a) radit se se svými voliči, pracovními kolektivy, orgány Národní fronty a organizacemi v ní sdruženými a orgány samosprávy o návrzích zákonů a jiných závažných opatřeních, které budou projednávány ve Federálním shromáždění;

b) vysvětlovat voličům základní otázky politiky socialistického státu, seznamovat je se zákony Federálního shromáždění a s dalšími opatřeními přijatými Federálním shromážděním, získávat je pro jejich plnění a informovat je o jejich uskutečňování;

c) využívat ve své poslanecké činnosti zkušeností ze styku s voliči, pracovními kolektivy, orgány Národní fronty a organizacemi v ní sdruženými a orgány samosprávy, jejich podnětů, připomínek a stížností;

d) odpovídat voličům na jejich připomínky a podněty a informovat je, jak s nimi naložili.

Poslanci jsou oprávněni zejména:

a) účastnit se ve svém volebním obvodu plenárních zasedání národních výborů a schůzí jejich orgánů s hlasem poradním,.

b) účastnit se ve svém volebním obvodu schůzí kolektivů pracujících, schůzí a shromáždění svolaných národními výbory, orgány Národní fronty a organizacemi v ní sdruženými a orgány samosprávy,

c) upozorňovat vedoucí státních orgánů a socialistických organizací na porušení zákonnosti, státní disciplíny a pracovní kázně a požadovat jejich neprodlené odstranění,

d) účastnit se projednávání a vyřizování stížností, oznámení a podnětů občanů a organizací z jejich volebních obvodů státními orgány a socialistickými organizacemi,

e) spolupracovat s výbory lidové kontroly ve svém volebním obvodu a dávat jim podněty k provedení kontrol a prověrek; využívat výsledků kontrolní činnosti výborů lidové kontroly ve své poslanecké činnosti.

(1) Pro účinný výkon poslaneckého mandátu ve Federálním shromáždění, pro prohloubení politické spolupráce, výměny názorů a podněcování poslanecké iniciativy mohou poslanci vyvářet poslanecké kluby podle politické příslušnosti.

(2) Poslanecké kluby vedou své poslance k iniciativnímu výkonu funkce, k rozvíjení aktivní politické práce mezi voliči a ke skládání účtů ve volebních obvodech.

(1) Krajská sdružení poslanců sdružují poslance zvolené ve volebních obvodech na území téhož kraje, na území hlavního města Československé socialistické republiky Prahy a hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy.

(2) V krajských sdruženích poslanců se poslanci ve spolupráci s krajským (městským) výborem Národní fronty seznamují s důležitými otázkami hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje kraje. Pojednávají úkoly související s činností svých členů ve volebním obvodu, popřípadě návrhy, předkládané Federálnímu shromáždění, jde-li o řešení významných společenských otázek, jakož i otázek souvisejících s rozvojem kraje. Krajská sdružení poslanců napomáhají též sjednocovat práci poslanců ve volebních obvodech a přispívají k výměně zkušeností z výkonu poslaneckých funkcí.

(3) Podněty získané v krajském sdružení poslanců využívají poslanci při své činnosti ve Federálním shromáždění a ve volebních obvodech.

(1) Stát zaručuje pro výkon poslanecké funkce nezbytné podmínky.

(2) Poslanci jsou pod ochranou ústavy a požívají poslaneckou imunitu.

(3) Zveřejnění projevů poslanců pronesených v orgánech Federálního shromáždění, sněmovnách a jejich orgánech nepodléhá žádným omezením, nejde-li o neveřejné schůze nebo jejich části.

(4) Kdo brání poslancům v uplatňování jejich práv a povinností, anebo se dotýká jejich cti a důstojnosti jako veřejných činitelů, je odpovědný podle zákona.

(5) Státní orgány; socialistické organizace a jejich funkcionáři poskytují poslancům pomoc při výkonu jejich funkce.

(1) Členové vlády a vedoucí jiných státních orgánů Československé socialistické republiky, vedoucí ostatních státních orgánů a vedoucí socialistických organizací jsou povinni poskytnout poslanci informace, vysvětlení a podklady potřebné pro výkon jeho funkce a na jeho žádost ho přijmout; v naléhavých případech jsou povinni poslance přijmout bezodkladně.

(2) Vedoucí orgánů a organizací uvedení v odstavci 1 jsou povinni zabývat se podněty a připomínkami poslanců a informovat je nejpozději do 30 dnů o jejich využití nebo vyřízení. Stejně tak jsou povinni poslance informovat o vyřízení stížností, podnětů a oznámení občanů, které jim postoupili, a umožnit jim účast na přešetření těchto stížností.

(1) Vedoucí státních orgánů a socialistických organizací jsou povinni sdělit poslanci, jaká opatření učinili k nápravě porušení zákonnosti, státní disciplíny nebo pracovní kázně, na něž je poslanec upozornil, a to nejpozději do 30 dnů.

(2) Není-li poslanec spokojen s učiněnými opatřeními, jsou nadřízené orgány nebo organizace povinny na žádost poslance přešetřit postup podřízeného orgánu nebo organizace ve lhůtě 30 dnů.

(1) Poslanec vykonává svou funkci bez přerušení svého pracovního nebo obdobného poměru. Tento poměr zůstává poslanci zachován po celou dobu výkonu poslanecké funkce a proti jeho vůli může být skončen jen s předchozím souhlasem předsednictva Federálního shromáždění. To platí i pro období dvou let od zániku mandátu poslance. Jinak je skončení pracovního poměru neplatné.

(2) Poslanec může být se svým souhlasem uvolněn ze zaměstnání pro výkon poslanecké funkce nebo jiné činnosti ve Federálním shromáždění. O uvolnění poslance; jeho délce a rozsahu jeho uvolnění rozhoduje předsednictvo Federálního shromáždění.

(1) Poslanec vykonává svou funkci bezplatně.

(2) Poslanec nesmí být pro výkon své funkce zkrácen na právech a nárocích, vyplývajících z jeho pracovního nebo obdobného poměru.

(3) Organizace,.s níž je poslanec v pracovním nebo obdobném poměru, je povinna poskytnout mimopracovní volna pro výkon jeho funkce ve Federálním shromáždění i ve volebním obvodu. Poslanci náleží za dobu pracovního volna náhrada ušlého výdělku, kterou mu vyplatí organizace. Požádá-li o to organizace, uhradí jí ušlý výdělek poslance Kancelář Federálního shromáždění.Poslancům, kteří nejsou v pracovním nebo obdobném poměru, poskytuje se náhrada ušlého výdělku z rozpočtu Kanceláře Federálního shromáždění.

(4) Rozhodlo-li předsednictvo Federálního shromáždění o uvolnění poslance, může mu přiznat funkční odměnu odpovídající rozsahu uvolnění a závažnosti úkolů, pro něž byl uvolněn. Funkční odměna se vyplácí vedle náhrady ušlého výdělku.

(1) Poslanci náleží na úhradu výdajů souvisejících s výkonem poslanecké funkce náhrada, která nepodléhá dani ze mzdy.

(2) Předsedovi, prvnímu místopředsedovi a místopředsedům Federálního shromáždění, jakož i předsedovi a místopředsedům obou sněmoven přísluší funkční plat a další náležitosti, které určí předsednictvo Federálního shromáždění. Funkční plat přísluší předsedovi Federálního shromáždění, prvnímu místopředsedovi a místopředsedům Federálního shromáždění a předsedům a místopředsedům obou sněmoven ještě po dobu tří měsíců po skončení jejich funkce.

(1) Poslanci mohou bezplatně používat hromadných dopravních prostředků na území Československé socialistické republiky.

(2) Pro cesty na schůze Federálního shromáždění nebo jeho orgánů nebo pro cesty, k nimž byli pověřeni předsednictvem sněmovny, popřípadě předsednictvem Federálního shromáždění, mohou včetně cest zpátečních používat bezplatně též letadel. Při uvolnění poslance mimo jeho trvalé bydliště, trvající déle než jeden měsíc, může poslanec použít bezplatně letadla též k návštěvě rodiny, včetně cesty zpáteční, a to jednou za 14 dnů.

(3) Předsednictvo Federálního shromáždění stanoví usnesením podrobnosti o poslaneckých náhradách, stravném a nocležném, funkčních odměnách a funkčních platech poslanců Federálního shromáždění, zejména též o jejich výši a rozsahu a o dalších náležitostech; může též stanovit, že náhrada podle § 24 odst. 1 poslanci nepřísluší, vykonává-li též jinou funkci, anebo nevykonává-li svou funkci po delší dobu a bez náležité omluvy.

(1) Poslanci, který při jednání sněmovny, jejích orgánů nebo orgánů Federálního shromáždění učiní urážlivý výrok proti poslanci nebo jinému ústavnímu činiteli nebo při jednání sněmovny proti tomuto shromáždění nebo jeho orgánu způsobem, který je v rozporu s postavením a se ctí poslance, může být uloženo disciplinární opatření.

(2) Disciplinární řízení s poslancem upravuje zákon o jednacím řádu Federálního shromáždění.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1989.

Na XVII. sjezdu Komunistické strany Československa byl oceněn podíl nejvyšších orgánů státní moci při vytváření široké základny rozvoje socialistické demokracie. Neoddělitelnou součástí rozvoje všech stránek činnosti Federálního shromáždění, České národní rady a Slovenské národní rady je zkvalitňování práce jejich poslanců.

V této souvislosti závěry XVII. sjezdu Komunistické strany Československa zdůraznily, že je žádoucí zvyšovat iniciativu poslanců, zvýraznit jejich úlohu a autoritu jako volených představitelů lidu a jejich odpovědnost za plnění úkolů nejvyšších zastupitelských sborů.

Zastupitelské sbory jsou politickým základem našeho socialistického státu. Jejich prostřednictvím se pracující lid organizuje v socialistický stát, jimi je vyjadřována vůle pracujícího lidu jako všeobecně závazná a od nich odvozují svou pravomoc všechny ostatní státní orgány. Rozhodujícím činitelem zastupitelských sborů jsou poslanci - volení zástupci pracujícího lidu.

V nejvyšších zastupitelských sborech jednají a rozhodují poslanci o všech zásadních otázkách politiky státu. Jsou státně politickými činiteli, kteří ve svém volebním obvodu objasňují a prosazují politická rozhodnutí o směrech dalšího společenského rozvoje a informují občany o činnosti nejvyššího zastupitelského sboru a radí se s voliči o projednávaných otázkách v zákonodárném sboru.

Postavení poslance Federálního shromáždění jako významného státně politického činitele musí odpovídat i právní zakotvenosti jejich postavení. Dosavadní právní úprava však rostoucím požadavkům na činnost poslanců Federálního shromáždění v plné míře neodpovídá. Postavení poslanců, jejich práva a povinnosti jsou dosud upraveny v Ústavě ČSSR a v ústavním zákoně o čs. federaci, dále v zákoně o volbách do Federálního shromáždění a zejména v zákoně o jednacím řádu Federálního shromáždění. V tomto zákoně jsou však podrobněji upraveny jenom nároky poslanců na pracovní volno a na úhradu ušlého výdělku. Značně kusá je úprava činnosti poslanců ve volebních obvodech, ve vztazích k voličům, upraven není jejich vztah ke státním a hospodářským orgánům a organizacím. Oprávněním poslanců, které vyplývají z jejich funkce, neodpovídají povinnosti státních orgánů a socialistických organizací a jejich vedoucích činitelů ve vztahu k poslancům. Je proto nezbytné formou zákonné úpravy zvýraznit úlohu a autoritu poslanců jako volených představitelů lidu a jejich odpovědnost za plnění úkolů nejvyššího zastupitelského sboru.

Při vypracování nové zákonné úpravy bylo přihlédnuto i k pozitivním zkušenostem socialistických států, které upravily postavení poslanců všech zastupitelských sborů (SSSR 1972, BLR 1977, MoLR 1978) nebo postavení poslanců nejvyššího zastupitelského sboru (PLR 1985) ve zvláštním zákoně.

Návrh zákona o poslancích Federálního shromáždění představuje první ucelenou zákonnou úpravu postavení poslanců nejvyššího zastupitelského sboru v historii našeho socialistického parlamentarismu. Komplexním způsobem upravuje otázky řešené dosud v řadě právních předpisů. Nadále ovšem zůstávají v platnosti ta ustanovení zákona o volbách do Federálního shromáždění, zákona o sociálním zabezpečení, zákoníku práce, celních a trestním předpisů i zákonů o národních výborech, která upravují některá práva poslanců Federálního shromáždění.

Význam zákona spočívá i v tom, že poprvé je podrobně zvláštním zákonem upravena jedna ze základních otázek socialistického zastupitelského vztahu - charakter poslaneckého mandátu a právní status poslance Federálního shromáždění. Zákon v potřebné míře konkretizuje ústavní obecná ustanovení o poslancích a současně je rozšiřuje tam, kde se v praxi rozvoje socialistické demokracie pociťovala nejvíce potřeba blíže upravit poslanecká práva a povinnosti.

Zpřesňují se práva a povinnosti poslanců, stanoví se účel a cíl jejich sdružování v poslaneckých klubech a v krajských sdruženích poslanců a určují se základní směry spolupráce poslanců s orgány Národní fronty a organizacemi v ní sdruženými. Vymezují se rovněž úkoly státních orgánů a socialistických organizací, směřující k vytváření příznivých podmínek pro činnost poslance, zejména v jeho volebním obvodu.

Navrhovaný zákon nahrazuje některá ustanovení dosavadního zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění, zvláště ustanovení části V. (§ 80 až 82). Navrhovaná úprava je přitom koncipována tak, aby odpovídala předpokládaným tendencím ústavního vývoje a ústavní regulace postavení poslanců Federálního shromáždění.

Systematika zákona vychází z rozčlenění problematiky postavení, práv a povinností poslance na otázky obecně spjaté s charakterem poslaneckého mandátu a jeho trváním, dále na otázky jeho práv a povinností ve Federálním shromáždění a ve volebním obvodu a konečně na vymezení záruk výkonu poslanecké funkce. Tomu odpovídá rozdělení materie do šesti částí.

Návrh zákona je v souladu s ústavními předpisy. S jeho provedením nejsou spojeny žádné důsledky pro příjmy a výdaje státního rozpočtu federace. Nebude mít dopad na plán pracovních sil.

K části první

K § 1 až 2 (Základní ustanovení)

Tato ustanovení upravují postavení poslanců z hlediska jejich úlohy v socialistické společnosti. Jejich práva a povinnosti vyplývají z jejich účasti na zákonodárné, kontrolní a iniciativní činnosti Federálního shromáždění. Rozhodují zásadní otázky života socialistického federativního státu, řídí se přitom celospolečenskými zájmy a působí k jejich slaďování se zájmy pracovních kolektivů, zájmy místními a individuálními.

Důležité je v této souvislosti i ustanovení, které poslanci ukládá rozvíjet aktivní účast občanů na řízení a správě státu a hájit jejich oprávněné zájmy. Toho bude moci kromě jiných v zákoně stanovených forem poslanec dosáhnout i vlastním aktivním zapojením do přípravy volebních programů Národní fronty. S uplatňováním zájmů svého obvodu a zapojováním pracujících do řešení společensky významných problémů souvisí i povinnost poslance využívat poznatků získaných ve Federálním shromáždění i ve styku s voliči ve veškeré své činnosti.

K § 3 až 9 (Funkční období poslance)

V zájmu komplexnosti úpravy postavení poslance jsou do návrhu zákona zahrnuta i ustanovení, která sice nejsou součástí jeho právního statusu, ale jsou důležitá tím, že vymezují období trvání poslaneckého mandátu.. Za počátek nabytí poslaneckých práv a povinností návrh zákona stanoví zvolení poslance a váže jej tak na suverénní projev vůle voličů a jeho právně relevantní stvrzení v souladu s volebními předpisy.

Dále se blíže určuje, ve kterých případech a ve kterém okamžiku mandát zaniká nebo kdy jej poslanec ztrácí, a které orgány o tom jednají, popř. rozhodují. V této souvislosti je rozšířena působnost výborů mandátových a imunitních. Též je upřesněn postup při ztrátě mandátu, v případě odmítnutí slibu nebo slibu s výhradou a při zániku mandátu rezignací, kde je výslovně předepsána písemná forma rezignace.

K části druhé

K § 10 až 12 (Činnost poslanců ve-Federálním shromáždění)

Tato ustanovení komplexně upravují práva a povinnosti poslanců v zákonodárném sboru. Základem je zde povinnost aktivní a iniciativní účasti poslance na jednání. Bez jejího naplnění by poslanec nemohl dostát svým povinnostem z ustanovení § 1 a 2. Současně je k tomu poslanec vybaven právem rozhodujícího hlasu, dále právem poradního hlasu, které mu rovněž umožňuje zájmy a podněty voličů potřebným způsobem uplatňovat. V § 12 jsou kromě práv poslance ústavně zakotvených i další práva zajišťující efektivní výkon mandátu. Pro získání informací jsou důležitá nově formulovaná oprávnění požadovat podklady a vysvětlení, a to nejen od členů vlády a vedoucích všech orgánů Československé socialistické republiky, včetně předsedy Nejvyššího soudu a generálního prokurátora; nýbrž i od vedoucích ostatních státních orgánů-. v republikách a vedoucích socialistických organizací (tj. státních, družstevních, společenských a jiných). Nově je rovněž formulována možnost účastnit se průzkumů organizovaných Federálním shromážděním, sněmovnami nebo jejich orgány a podílet se z pověření sněmovny nebo jejich orgánů na spolupráci s Českou národní radou a Slovenskou národní radou a jejich orgánů, zejména při konání společných poslaneckých průzkumů.

K § 13 až 16 (Činnost poslanců ve volebních obvodech)

Podstatné rozšíření práv a povinností poslanců obsahují ustanovení § 13 až 16, týkající se práce poslanců ve volebních obvodech. Tato ustanovení konkretizují povahu zastupitelských vztahů, zejména vztahů mezi poslancem a voliči. Vyjadřují i posílení tohoto vztahu tím, že zpřesňují ústavně stanovené povinnosti poslanců být ve stálém styku s voliči, dbát jejich podnětů, podávat jim zprávy o činnosti sboru, jehož jsou členy.

Nově se upravuje skládání účtů voličům, kdykoliv v průběhu volebního období; k tomu mají poslanci využívat zejména veřejných schůzí občanů, shromáždění pracujících na závodech, v podnicích, pracovních kolektivů v družstevních a ostatních socialistických organizacích, zasedání plenárních schůzí národních výborů všech stupňů, schůzí společenských organizací sdružených v Národní frontě.

Není stanovená časová periodicita skládání účtů; voliči však mají nově zakotveno právo vyžádat si skládání účtů kdykoli prostřednictvím orgánů Národní fronty.

Rozšířeno je oprávnění poslance účastnit se ve svém volebním obvodu plenárních zasedání národních výborů a schůzí jejich orgánů, vyjadřovat se k projednávaným otázkám s právem poradního hlasu. Mezi další nově upravená oprávnění patří i právo účasti na schůzích kolektivů pracujících, schůzí a shromáždění svolaných orgány Národní fronty a organizacemi v ní sdruženými a orgány samosprávy; dále je nově umožněno poslancům signalizovat vedoucím státních orgánů a socialistických organizací porušení zákonnosti, státní disciplíny a pracovní kázně a domáhat se jejich odstranění. Nové je i oprávnění účastnit se vyřizování stížností, oznámení a podnětů, podaných občany i organizacemi ve volebním obvodu poslance, státními orgány a organizacemi. Nově se též upravuje spolupráce poslanců s orgány lidové kontroly.

K části třetí

K § 17 (Poslanecké kluby)

Návrh zákona upravuje možnost poslanců sdružovat se podle své stranické příslušnosti v poslaneckých klubech politických stran. Úprava je obecná a ponechává stanovám politických stran, aby upravily zejména organizační principy poslaneckých klubů a podrobnosti o jejich činnosti.

K § 18 (Krajská sdružení poslanců)

Návrh zákona vychází z existence krajských sdružení poslanců a předpokládá, že se v nich budou poslanci Federálního shromáždění spolu s poslanci národních rad nadále sdružovat podle svých volebních obvodů. Rovněž zde jde jen o rámcovou úpravu s tím, že bližší otázky struktury a činnosti krajských sdružení poslanců upraví svým usnesením příslušné orgány Národní fronty.

K části čtvrté

K § 19 (Obecné zásady)

V tomto ustanovení jsou vyjádřena základní východiska záruk výkonu poslanecké funkce tak, aby tento výkon byl dostatečně efektivní a mohl přinášet žádoucí výsledky. Proto jsou zdůrazněny obecné úkoly státu, jeho orgánů, socialistických organizací, jejich funkcionářů.

Návrh vychází z toho, že poslanecká imunita je jako ústavní materie zakotvena v čl. 50 až 53 úst. zákona o čs. federaci a návrh tato ustanovení již nereprodukuje. Z dosud platného jednacího řádu Federálního shromáždění je po určitých úpravách převzato v § 19 odst. 3 ustanovení, které má rovněž aspekty imunity a vzhledem k existenci zvláštního zákona o poslancích již do jednacího řádu nepatří. Významné je výslovné zakotvení skutečnosti, že poslanec Federálního shromáždění je veřejným činitelem a používá proto ochranu, kterou těmto činitelům poskytuje trestní zákon.

K § 20 až 21 (Povinnosti orgánů a organizací)

Návrh zákona upřesňuje,.kteří funkcionáři jsou povinni poslanci poskytnout informace, vysvětlení a podklady. Jejich vyžadování, stejně jako žádosti o přijetí těmito funkcionáři však musí být odůvodněny potřebami výkonu poslanecké funkce. Současně se těmto funkcionářům ukládá zabývat se podněty poslanců a ve stanovené lhůtě na ně odpovídat. Dále stanoví povinnosti uvedených funkcionářů, které jim vzniknou, použije-li poslanec svého oprávnění upozornit na porušení zákonnosti, státní disciplíny anebo pracovní kázně.

K § 22 (Uvolnění poslance pro výkon funkce)

Nově je upravena pracovně právní ochrana poslanců Federálního shromáždění. Jejich pracovní poměr může být po dobu trvání poslanecké funkce a v následujících dvou letech po jejím skončení rozvázán pouze dohodou nebo výpovědí ze strany poslance. K výpovědi ze strany organizace nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru je v této době třeba souhlasu předsednictva Federálního shromáždění, jinak je skončení pracovního poměru neplatné. Souhlasu poslance je však třeba i v případech, kdy je pouze uvolňován ze zaměstnání pro výkon poslanecké funkce ve Federálním shromáždění.

K § 23 až 25 (Náležitosti poslanců)

Tato ustanovení přejímají dosud platnou a osvědčenou právní úpravu. Náhrada ušlého výdělku poslanci je nadále povinností jeho zaměstnavatele. Tato organizace však může Kancelář Federálního shromáždění požádat, aby jí tento ušlý výdělek poslance uhradila.

K části páté

K § 26 (Disciplinární opatření)

Základy disciplinární odpovědnosti poslanců Federálního shromáždění zakotvuje čl. 51 úst. zákona o čs. federaci. Návrh zákona pouze konkretizuje důvody uplatnění této odpovědnosti. Úprava postupu při disciplinárním řízení je vyhrazena zákonu o jednacím řádu Federálního shromáždění.

K části šesté

K § 27 (Závěrečné ustanovení)

Dosavadní úprava postavení poslanců Federálního shromáždění obsažená v jednacím řádu Federálního shromáždění bude zrušena v rámci přijetí nového zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění. Ustanovení jiných právních předpisů návrh zákona neruší ani nemění. Návrh zákona proto neobsahuje zrušovací ustanovení, stanoví pouze den nabytí účinnosti.