A/ Úpravy k posílení diferenciace deliktů
projednávaných soud
Zásada č. 1
Upravit ustanovení o trestném činu opuštěni
republiky /§ 109 tr. zákona/ tak, aby postihovalo
pouze překročení státní hranice
za použití násilí nebo pohrůžky
bezprostředního násilí. Jako sankci
stanovit trest odnětí svobody.od jednoho do pěti
let a trest propadnutí majetku.
Trestem odnětí svobody na tři léta
až osm let, popř. trestem propadnutí majetku
postihnout organizátora tohoto trestného činu,
československého občana, kterému bylo
zvlášť uloženo uchovávat státní
tajemství, pachatele, který tímto činem
způsobí těžkou újmu na zdraví
nebo jiný zvlášť závažný
následek, nebo spáchá čin za branné
pohotovosti státu.
Trestem odnětí svobody od osmi do patnácti
let, popř. trestem propadnutí majetku postihnout
pachatele, který tímto činem způsobí
smrt.
Nově vytvořenou skutkovou podstatu nadepsat "nedovolené
překročení státní hranice".
Ustanovení o trestném činu vniknutí
na území republiky /§ 110 tr. zákona/
vypustit.
Dosavadní postih nedovolené emigrace podle ustanovení
§ 109 tr. zákona je většinou formální.
Zákonem upravené složité vyšetřování,
řízení před prokurátorem a
soudem, odsouzení k trestu odnětí svobody,
který nelze vykonat vzhledem k tomu, že pachatel tohoto
trestného činu se zdržuje bez povolení
v cizině, jakož i rozsáhlá agenda při
vyřizování žádostí o uděleni
milosti presidenta republiky je neefektivní.
Politicko-právně je nežádoucí
i skutečnost, že pachateli, jemuž se nepodařilo
tento trestný čin dokonat, je zpravidla za pokus
ukládán nepodmíněný trest odnětí
svobody, který se vykoná, zatímco pachatel,
který trestný čin dokonal, je odsouzen v
nepřítomnosti a po uplynutí pěti let
nedovoleného pobytu v cizině si může
požádat o milost, která je mu zpravidla udělena
a poté si upraví právní vztahy k ČSSR,
nebo se nevrátí a o milost si nepožádá,
poněvadž nemá na úpravě právních
vztahů k ČSSR zájem. V obou těchto
případech se soudem uložený trest nevykoná.
Z toho plyne, že trestní postih podle dosud platného
ustanovení o trestném činu opuštění
republiky nemá žádoucí účinek,
přičemž četné udělování
milosti prezidentem republiky není v souladu s charakterem
výjimečnosti tohoto aktu.
Cílem navrhované právní úpravy
trestného činu nedovoleného překročení
státních hranic je odstranit formálnost a
nehospodárnost trestního řízení
o dosavadním trestném činu opuštění
republiky a zamezit zneužívání čl.
12 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských
a politických právech - podle něhož
může každý opustit kteroukoli zemi i svou
vlastní - ze strany nepřátelsky zaměřené
západní propagandy, která přehlíží
odstavec 3 citovaného článku, podle něhož
omezení může stanovit zákon.
Nová koncepce postihuje jak kvalifikovaná opuštění
republiky, tak i kvalifikovaná vniknutí na její
území. Ostatní případy /nekvalifikované
překročení státních hranic
a dále pobyt československých občanů
v cizině /pokud nejsou nositeli státního
tajemství/ bez povolení by byly postihovány
jako přestupek proti zájmům republiky podle
nového přestupkového zákona.
I tehdy, bude-li nedovolený přechod hranice nebo
nedovolený pobyt v cizině pouze přestupkem,
může majetek pachatele připadnout státu
a to podle § 453a občanského zákoníka.
Podle tohoto ustanovení připadají do vlastnictví
státu věci, jejichž vlastník se dopustil
takového protiprávního jednání,
jímž se trvale zbavil možnosti věc obvyklým
způsobem užívat.
S ohledem na skutečnost, že nově navržená
úprava ustanovení o trestném činu
nedovoleného překročení státních
hranic postihuje jak kvalifikované narušení
státní hranice ve směru z území
republiky na území sousedních států,
tak i opačně, navrhuje se zrušit ustanovení
o trestném činu vniknutí na území
republiky.
Zásada č. 2
Doplnit oddíl druhý hlavy první zvláštní
části trestního zákona o ustanovení,
podle kterého bude trestně postižen československý
občan, který se neoprávněně
zdržuje v cizině, ačkoli mu bylo zvlášť
uloženo uchovávat státní tajemství.
Na tento trestný čin stanovit trest odnětí
svobody až na tři léta, popř. propadnutí
majetku.
Nová koncepce trestného činu nedovoleného
překročení státní hranice nepostihuje
případy, kdy československý občan
zůstane bez povolení v cizině, tak jak tomu
bylo u trestného činu opuštěni republiky
podle § 109 odst. 2 tr. zákona.
Tato jednání budou postihována pouze jako
přestupek.
Z důvodu účinné ochrany státního
tajemství je nezbytné doplnit trestní zákon
o ustanovení, které by postihovalo výše
uvedené jednání, jestliže se jej dopustí
československý občan, kterému bylo
zvlášť uloženo uchovávat státní
tajemství /§ 9 a násl. zák. č.
102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství/.
Zásada č. 3
Pozměnit ustanovení o tr. činu opilství
/§ 201 tr. zák./ tak, aby postihovalo nejenom požití
alkoholu, ale dopadalo na všechny návykové
látky. Za trestný čin považovat takové
jednání, dopustí-li se ho pachatel opětovně
v průběhu dvou roků nebo sice poprvé,
ale při provozu hromadné dopravy nebo při
jiné činnosti, při níž je účinek
alkoholu nebo jiné návykové látky
zvlášť nebezpečný, anebo způsobí-li
škodlivý následek. Pozměnit rovněž
nadpis tohoto ustanovení.
Nejúčinnějším trestem za požití
alkoholu nebo jiné návykové látky
je zákaz řízení /nebo jiné
činnosti, při níž k ohrožení
zdraví či majetku došlo/ a trest peněžitý.
Trest odnětí svobody je přiměřený
jenom u recidivistů, popř. tam, kde vzniklo konkrétní
nebezpečí pro více lidi, jako je tomu v hromadné
dopravě, při ovládání velkých
strojů, jeřábů v některých
provozech apod. Jinak bude administrativní postih v podobě
zákazu činnosti až do dvou let a trestu peněžitého
postačující. Nepůjde o zmírnění
trestního postihu, protože ani dnes není pachatelům,
u nichž je trestné jednání mimořádným
vybočením a nedošlo ke škodlivému
následku, ukládán nepodmíněný
trest odnětí svobody. Administrativní postih
bude následovat bezprostředně po činu
a bude mít proto zvýšený účinek
na pachatele i jeho okolí.
Zásada č. 4
Ze zákona o přečinech vypustit
a/ přečin pytláctví /§ 4/,
b/ z ustanovení o přečinu proti zájmům
socialistické společnosti v oblasti styku s cizinou
část týkající se zákazu
nebo omezení dovozu, vývozu nebo průvozu
zboží (§ 5 písm. a) a porušování
předpisů o cestovních dokladech /§ 5
písm. d/,
c/ přečin proti pracovní kázni /§
8/ ustanovení písm. b/ - d/,
d/ přečin proti socialistickému soužití
/§ 9/.
ad a/:
Cílem novelizace zákona o přečinech
je vyloučit z trestního postihu před soudy
taková jednání menší závažnosti,
která se dají účinněji postihovat
administrativně, popřípadě kárně.
Dosavadní ustanovení o přečinu pytláctví
bylo v praxi užíváno jen výjimečně
vzhledem k tomu, že pokud pachatel zásahem do práva
myslivosti získal majetkový prospěch /zvěřinu,
ryby/, bil postihován podle přísnějších
ustanovení zákona o přečinech /§
3 odst. 1/, případně trestního zákona
/§ 132/. Pokud k takovému následku nedojde,
jeví se administrativní postih jako zcela postačující.
ad b/:
Současná soudní praxe za trestný čin
porušování předpisů o oběhu
zboží ve styku s cizinou podle § 124 tr. zák.
považuje jednání, spočívající
v zatajení zboží v hodnotě kolem 20
000 Kčs. Byly zvýšeny i hranice bezcelního
dovozu zboží. Za této situace získání
majetkového prospěchu nikoli nepatrného /podle
judikatury 3 000 Kčs/, které bylo kritériem
rozlišení mezi celním přestupkem a uvedeným
přečinem, přichází v úvahu
v podstatě jenom tehdy, jsou-li splněny podmínky
postihu pro trestný čin podle.§ 124 tr. zák.
Navrhovaná úprava trestného činu opuštěni
republiky podle § 109 tr. zák., která předpokládá
administrativní postih opuštění republiky,
logicky vylučuje, aby jednání méně
závažné bylo posuzováno jako přečin.
ad c/:
Nové mechanismy hospodaření s pracovními
silami v zásadě vylučují potřebu
postihu deliktů proti pracovní kázni podle
§ 8 zákona o přečinech. Návrhem
je vytvářen tlak na socialistické organizace,
aby řešily porušení pracovní kázně
především ve své kompetenci, k čemuž
dává dostatek prostoru novela zákoníku
práce.
ad d/:
Jednání uvedená v § 9 jsou vesměs
porušením administrativních předpisů
a již nyní jsou postihována z převážné
části jako přestupky. Přečinem
bylo jednání opakované nebo závažnější.
Zvýšeni sankcí předpokládané
v zákoně o přestupcích umožňují,
aby i tato jednání byla s dostatečnou účinností
postihována administrativně.
Zásada č. 5
V ustanovení o přečinu proti majetku v socialistickém
a osobním vlastnictví /§ 3 odst: 1/ pozměnit
částku 1 500 Kčs stanovící
maximální škodu způsobenou úmyslně
na částku 3 000 Kčs a částku
5 000 Kčs /§ 3 odst. 2/ - škoda na majetku v
socialistickém vlastnictví z nedbalosti - na částku
15 000 Kčs.
Dosavadní vývoj životní úrovně,
cen a mezd vedl k tomu, že tam, kde výše škody
byla znakem trestného činu nebo přečinu,
byly jednotlivé částky judikaturou přiměřeně
zvýšeny tak, aby odpovídaly současným
cenovým i mzdovým relacím. Aby nedocházelo
k neodůvodněnému zpřísňování
trestního postihu, je třeba tyto částky
zvýšit i v tomto ustanovení, kde jsou uvedeny
výslovně, nikoli jen obecným termínem.
Zásada č. 6
Stanovit, že trestné činy, u nichž horní
hranice trestu odnětí svobody nepřevyšuje
jeden rok a za přečiny je možné trest
odnětí svobody uložit jen výjimečně,
jestliže vzhledem k okolnostem spáchání
trestného činu nebo přečinu a k osobě
pachatele by potrestání jiným trestem zjevně
nesplnilo účel trestu.
Uvedené méně závažné delikty,
nejde-li o případy zcela výjimečné,
nevykazují takový stupeň společenské
nebezpečnosti; aby trest odnětí svobody byl
pro převýchovu pachatele a ochranu společnosti
nezbytný. Požadavek diferenciace trestní odpovědnosti
vyžaduje, aby nepodmíněn.v trest odnětí
svobody jako nejpřísnější prostředek
společnosti byl používán jen vůči
hlouběji narušeným pachatelům. Podmíněný
trest odnětí svobody bude ukládán
výjimečně i pachatelem, u nichž je uložení
tohoto trestu příznivější než
uložení peněžitého trestu, který
by nemohli zaplatit.
Uvedené drobné delikty jsou ve své podstatě
obdobné přestupkům, postihovaným administrativně
a jejich vyřizování před samosoudcem
bude přechod k administrativnímu postihu a bude
časově omezeno do vytvoření administrativně
trestního soudnictví. Skutečnost, že
tyto drobné delikty byly doposud považovány
za činy kriminálního charakteru, měla
za následek zkreslování skutečného
stavu kriminality. Kromě toho záznamy o přečinech
v trestních rejstřících měly
negativní důsledky pro občanské postavení
pachatelů.
Napříště se předpokládá,
že přečiny nebudou vykazovány v přehledech
kriminality a pro jiné účely než pro
potřebu orgánů činných v trestním
řízení v rejstříku trestů
evidovány.
Zásada č. 7
Doplnit ustanovení § 133 odst. 1 alinea druhá
tr. zák., § 209a odst. 1 tr. zák. a §
249 odst. 1 alinea druhá tr. zák. tak, že neoprávněné
užívání věci svěřené
je trestným činem tehdy, přesahuje-li vzniklá
škoda částku 3 000 Kčs.
Při neoprávněném užívání
věci svěřené, popř. motorového
vozidla svěřeného pachateli, je třeba
rozlišení trestného činu na jedné
a přestupku na druhé straně upravit na základě
způsobené škody. Jinak by došlo k tomu,
že pro trestný čin by byl stíhán
např. řidič za tzv. černou jízdu,
při níž způsobil nízkou škodu,
zatímco při rozkrádání stejné
částky by odpovídal pouze za přestupek.
Tím by byla porušena zásada, z níž
trestní zákon jinak vychází, že
krádež užitku vykazuje nižší
stupeň nebezpečnosti pro společnost, než
rozkrádání nebo krádež. Nelze
ovšem přehlédnout, že tzv. černé
jízdy jsou dosti rozšířeným jevem,
který společnosti způsobuje nezanedbatelné
škody. Opatření nezbytná k důslednému
zavedení pracovní kázně a režimu
jsou však mimo rámec trestního práva.
Navíc zvýšené sankce podle nového
zákona o přestupcích a podle novely zákoníku
práce budou přitom dostatečně účinné.
Pokud škoda způsobená neoprávněným
užíváním věci svěřené
nepřesáhne uvedenou hranici, může jít
o přečin podle § 3 odst. 1 zákona o
přečinech.
Jinak je tomu, jestliže se pachatel zmocní věci,
aby jí neoprávněně užíval
/například se vloupe do uzamčeného
vozidla/. V takových případech je třeba
vycházet nikoli z výše způsobené
škody, ale z té skutečnosti, že jde o
věc větší hodnoty nebo o motorové
vozidlo větší hodnoty.
Zásada č. 8
Ustanovení o materiálních znacích
přečinu /§ 1 odst. 1/ upravit tak, že
přečinem je čin, jehož stupeň
společenské nebezpečnosti je nízký.
Dosavadní úprava vymezuje materiální
znak přečinu pouze pokud jde o spodní hranici.
Horní hranice je vymezena jenom relativně, ve vztahu
ke stupni nebezpečnosti pro společnost trestného
činu, Protože však typový stupeň
společenské nebezpečnosti přečinů
a trestných činů s horní hranicí
trestu odnětí svobody do jednoho roku se překrývá,
je třeba horní hranici stupně typové
nebezpečnosti přečinu vymezit přesněji.
B. Úpravy obecných ustanovení trestního
zákona a zákona o přečinech
Zásada č. 9
Doplnit okolnosti vylučující trestní
odpovědnost o přiměřené riziko
tak, aby jednání, které jinak nese znaky
trestného činu, bylo beztrestné, jestliže
šlo o jednání v rámci přiměřeného
rizika, směřovalo k dosažení společensky
prospěšného cíle, bylo v souladu se
soudobými poznatky vědy. Osoba, která je
podnikla tak učinila po zevrubném zhodnocení
situace, přijala veškerá opatření
k zabránění nebo snížení
možných škod a cíle, k němuž
jednání směřovalo, nemohlo být
dosaženo jinak.
Mezi okolnostmi vylučujícími trestní
odpovědnost dosud v trestním zákoně
nebylo uvedeno odborné, hospodářské
nebo jiné přiměřené riziko,
třebaže v praxi případy, které
by pod tento pojem spadaly, nebyly stíhány s odůvodněním,
že není dáno zavinění, dostatečný
stupeň nebezpečnosti pro společnost nebo
že jde o krajní nouzi, případně
nutnou obranu.
Vzhledem k tomu, že dosavadní ustanovení zejména.
II. hlavy zvláštní části trestního
zákona, ale i některá další ustanovení,
např. o obecném ohrožení apod. odpovídala
spíše.administrativnímu způsobu řízení
národního hospodářství, který
daleko více užíval mimoekonomických
forem donucení, včetně pohrůžek
trestem, přičemž nynější
novelizace může na počínající
přestavbu řízení národního
hospodářství reagovat jen dílčím
způsobem, je účelné zavést
do trestního zákona výslovně odborné,
hospodářské a další přiměřené
riziko jako obecný důvod vylučující
trestní odpovědnost. Takový důvod
odstraňuje možné obavy z rozporu mezi potřebou
trestně právní ochrany ekonomiky a potřebou
socialistické podnikavosti.
Současné důvod dopadá i na oblast
experimentů ve vědě a technice i v oblasti
medicíny, popř. i v dalších oblastech.
Stanovení důvodu jako obecného odpovídá
i současným tendencím ve vývoji trestního
práva v socialistických zemích, zejména
v SSSR. Odpovídá i § 10 odst. 2 zák.
o podniku.
Zásada č. 10
Pozměnit a doplnit ustanovení o trestech, které
nejsou spojeny se ztrátou svobody, zvýšit jejich
účinnost a posílit výchovné,
popř. i donucovací prvky v nich obsažené
takto:
a/ Stanovit horní hranici trestu zákazu činnosti
/§ 49 odst. 1 tr. zák./ na deset let a umožnit,
aby byl ukládán i mladistvým v trvání
do pěti let, pokud to nebude na překážku
přípravě na jejich povolání;
délku zkušební doby při podmíněném
upuštění od zbytku tohoto trestu prodloužit
na pět let a stanovit, že v konkrétním
případě nemá být kratší
než zbytek trestu. Dobu výkonu trestu odnětí
svobody /jakéhokoliv, nejenom toho, vedle něhož
byl uložen trest zákazu činnosti/ do doby zákazu
činností nezapočítávat. Naproti
tomu započíst do trestu zákazu řízení
motorových vozidel dobu, po kterou byl před právní
moci rozsudku obviněnému zadržen řidičský
průkaz podle administrativních předpisů;
b/ stanovit horní hranici trestu zákazu pobytu /§
57a odst. 1 tr. zák./ na deset let, upravit podmínky
jeho uložení tak, aby mohl být ukládán
vzhledem k dosavadnímu způsobu života a osobním
a rodinným poměrům pachatelů, kteří
nesplňuji podmínku "vyhýbáni
se poctivé práci", dosud uvedenou v §
57a odst. 1 tr. zák., a stanovit, že tento trest se
může vztahovat i na jiná místa nebo
obvody, než v nichž byl čin spáchán,
kromě místa, ve kterém má pachatel
trvalý pobyt a je k tomuto místu vázán
rodinnými a jím na roveň postavenými
vztahy; délku zkušební doby při podmíněném
upuštění od zbytku tohoto trestu upravit stejně
jako u zákazu činnosti; dobu výkonu trestu
odnětí svobody do trestu zákazu pobytu nezapočítávat;
c/ upravit ustanovení o trestu nápravného
opatření /§ 44 a § 45 tr. zák./
tak, aby napříště nebylo spojeno se
změnou zaměstnání pachatele, aby srážky
z odměn za práci byly prováděny z
průměrného měsíčního
výdělku a aby do doby výkonu nápravného
opatření se nezapočítávala
doba, po kterou odsouzený nepracoval, s výjimkou
té doby, za kterou mu podle předpisů pracovního
práva příslušné náhrada
mzdy;
d/ stanovit, aby od zbytku trestu odnětí svobody
vykonávaného ve vojenském nápravném
útvaru /§ 39a odst. 5 tr. zák./ mohlo být
upuštěno, byl-li odsouzený uznán příslušnou
přezkumnou komisí neschopným výkonu
základní vojenské služby ze zdravotních
důvodů, jestliže odsouzený svým
vzorným chováním, poctivým poměrem
k práci a snahou plnit vojenské povinnosti prokázal,
že i nadále povede řádný život
pracujícího člověka;
e/ upravit ustanovení o ukládání trestu
mladistvému /§ 78 tr. zák./ tak, aby soud mohl
uložit mladistvému i zákaz činnosti
a mladistvému, který není československým
občanem, uložit trest vyhoštění;
f/ stanovit, že trest peněžitý může
soud uložit za přečin a trestný čin,
u něhož horní hranice trestu odnětí
svobody nepřesahuje jeden rok ve výměře
od 1 000 do 30 000 a ostatní trestné činy
od 1 000 do 100 000 Kčs. Za trestný čin,
na který zákon stanoví trest odnětí
svobody, jehož zorní hranice nepřesahuje tři
roky, může takový trest uložit, i když
pachatel nezískal nebo se nesnažil získat majetkový
prospěch, pokud současně trest odnětí
svobody neukládá.
Stanovit, že náhradní trest odnětí
svobody se ukládá pro případ, že
peněžitý trest nebyl zaplacen, ačkoli
osobni a majetkové poměry pachatele to umožňuji.
Dosavadní systém trestů zahrnuje řadu
takových trestů, které nejsou spojeny s odnětím
svobody, neznamenají izolaci pachatele od společnosti
a přitom mají výrazně výchovnou
funkci.
S touto úpravou lze i v budoucnu v podstatě vystačit,
avšak jak ukazují zkušenosti, je k dosaženi
účelu těchto trestů nutno posílit
výchovné i omezovací prvky v nich obsažené.
Půjde o úpravu trestu zákazu činnosti,
zákazu pobytu, trestu nápravného opatření
a trestu peněžitého.
Ad a/ U trestu zákazu činnosti se jeví
účelným prodloužit zákonnou maximální
dobu trvání na deset let, nebo dosavadní
horní hranice pět let nedává vždy
dostatečnou záruku dosažení nápravy
pachatele ani účelu potlačovacího,
tj. zabránit odsouzenému v dalším páchání
trestné činnosti.
Trest zákazu činnosti by bylo možno uložit
i mladistvým, pokud by uložení takového
trestu nebylo překážkou v přípravě
na jejich povolání. Jednalo by se zejména
o zákaz řízení motorových vozidel,
nebol u mladistvých řidičů, kteří
projevili neukázněnost a lehkomyslnost, je takový
trest nejenom v zájmu společnosti, ale také
v zájmu ochrany jejich vlastního zdraví a
života. Horní hranice trestu zákazu činnosti
u mladistvých by činila pět let.
Tak jako dosud by po výkonu poloviny trestu zákazu
činnosti bylo možno podmíněně
upustit od výkonu jeho zbytku. Délku zkušební
doby, dosud stanovenou na dva roky /§ 63 odst. 2 tr. zák./
je však třeba prodloužit na pět let a
stanovit, že nemá být v konkrétním
případě kratší než zbytek
trestu, od jehož výkonu bylo upuštěno.
Tím by bylo posíleno výchovné působení
takového rozhodnutí.
Do výkonu trestu zákazu činnosti by byla
započtena doba, po kterou byl před právní
moci rozsudku řidičský průkaz zadržen
podle administrativních předpisů. Tím
by se zamezilo faktickému prodloužení trestu
o dobu, po kterou trvalo přípravné řízení
a řízení před soudem, i obavám
pachatele podat opravný prostředek, aby si jím
tuto dobu neprodloužil.
Ad b/ Zkušenosti s dosavadní aplikací trestu
zákazu pobytu podle dosavadní úpravy
ukazují, že je namístě' jednak pozměnit
podmínky pro jeho uložení tak, aby byla širšímu
okruhu pachatelů vzata možnost spáchání
trestného činu na určitém místě,
jednak umožnit v určitých případech
prodlouženi doby trvání tohoto druhu trestu.
Na rozdíl od dosavadní úpravy /§ 57a
tr. zák./, podle níž tento druh trestu může
být uložen pouze pachateli, který se vyhýbá
poctivé práci a nemá trvalý pobyt
v místě nebo obvodě, na který se trest
zákazu pobytu má vztahovat, navrhuje se, aby tento
trest mohl soud uložit vzhledem ke způsobu života
a k poměrům pachatele úmyslného trestného
činu širšímu okruhu pachatelů,
aby se trest vztahoval na místo nebo obvod, v němž
byl čin spáchán, popřípadě
zároveň i na jiná místa nebo obvody,
a aby maximální doba trváni tohoto druhu
trestu činila deset let. Další podmínka,
totiž že to vyžaduje ochrana bezpečnosti
státu, veřejného pořádku, lidi
nebo majetku, by zůstala nezměněna.
Podmíněné upuštění od
zbytku tohoto trestu i délka zkušební doby
bude upravena stejně jako u trestu zákazu činnosti.
Ad c/ U trestu nápravného opatření
se navrhuje přává-§ 44 odst. 4 tr.
zák. v tom smyslu, že by napříště
nebylo možné nařízení výkonu
práce na jiném pracovišti. Takové rozhodnutí
znamená totiž hluboký zásah do pracovněprávních
vztahů, a to nikoliv jenom změnu práv a povinnosti
odsouzeného, ale také organizace, u níž
je zaměstnán.
Nařízení změny zaměstnání
tak, aby odsouzený po dobu výkonu trestu nápravného
opatření vykonával práci u jiné
organizace, by znamenalo vznik nového pracovního
poměru na tu dobu. Takový důvod však
zákoník práce nezná /§ 27 odst.
2, 3, 4 zákoníku práce/.
Změna druhu práce nebo změna pracoviště
u téže organizace je sice možná /§
37 odst. 1 písm. d/ zákoníku práce/,
často by však mohla způsobit organizaci značné
potíže /pokud by šlo například
o pracovníka, který má hmotnou odpovědnost
za svěřené prostředky, byla by nutná
inventura svěřených prostředků
na začátku i na konci výkonu trestu/. U některých
organizací, například u úřadů,
škol aj., by změna zaměstnání
ani prakticky nebyla uskutečnitelná. Tyto důvody
vedly k tomu, že soudy v současné době
změnu zaměstnání nenařizují.
Navrhovaná úprava tedy bude v souladu se současnou
praxi.
Možnost, aby pachateli odsouzenému k nápravnému
opatření byla na dobu výkonu trestu nápravného
opatření uložena jiná přiměřená
omezení, směřující k tomu,
aby vedl řádný život pracujícího
člověka /§ 44 odst. 4 poslední věta
tr. zák./, zastane zachována. Vzhledem k současné
úpravě evidence mezd je třeba stanovit, že
srážka se provádí z průměrné
měsíční mzdy /výdělku/.
Stejné důvody vyžadují, aby do trestu
byla započítána doba, po kterou odsouzenému
náleží náhrada mzdy.
Ad d/ Jestliže potrestaný, který odpykává
trest odnětí svobody ve vojenském nápravném
útvaru, se stane ze zdravotních důvodů
neschopný výkonu vojenské služby, může
mu být za podmínek uvedených shora zbytek
trestu prominut. Nejsou-li tyto podmínky splněny,
rozhodne vojenský soud o tom, že zbytek trestu se
vykoná v nápravně výchovné
ústavu, v první nápravně výchovné
skupině.
Ad e/ Vzhledem k ustanovení§ 78 tr. zák. nemůže
být mladistvému úložen trest zákazu
činnosti a trest vyhoštění nemůže
být uložen mladistvému cizinci. K takovému
omezení však není žádný
důvod. Je proto třeba upravit toto ustanovení
tak, aby uložení obou trestů mladistvému
bylo možné. Viz též odůvodnění
ad a/.
Ad f/ Po vzniku socialistického trestního práva
v padesátých letech bylo použití peněžitého
trestu značně omezeno, nebo široké používání
peněžitého trestu by tehdy zvýhodňovalo
příslušníky buržoazie, která
ještě vlastnila značné majetkové
prostředky. Nebylo proto možné připustit,
aby příslušníci poražené
buržoazie byli za některé trestné činy
postiženi jen finančně, zatímco pracující
by byli postiženi trestem odnětí svobody, protože
by peněžitý trest nemohli zaplatit.
Dnes je situace zcela jiná. Pracující vlastni
často značný majetek: rodinné domky,
cenné movité věci i uložené peníze.
V některých případech byl takový
majetek získán z nepoctivých zdrojů.
Potom je nutné pachatele postihnout vedle trestu odnětí
svobody - i vysokým trestem peněžitým.
Proto je nezbytné zvýšeni dolní hranice
na 1 000 Kčs a horní hranice u trestných
činů na 100 000 Kčs. Na druhé straně
rozšířená škála peněžitého
trestu u přečinů a trestných činů,
u nichž horní hranice trestu odnětí
svobody nepřesahuje jeden rok až na 30 000 Kčs
umožní nahradit peněžitým trestem
trest odnětí svobody u pachatelů, kteří
se dopustili trestných činů menší
závažností.
Dosud bylo možné uložit peněžitý
trest pouze tehdy, jestliže pachatel činem získal
nebo se snažil získat majetkový prospěch
a dále jenom u těch trestných činů
tam, kde to bylo výslovně uvedeno ve zvláštní
části trestního zákona. Možnost
ukládat peněžitý trest je žádoucí
rozšířit tak, aby ho bylo možno ukládat
za úmyslné i nedbalostní trestné činy
a přečiny, i když tento motiv není dán,
pokud se současně neukládá trest odnětí
svobody. V takových případech bude možno
uložit trest peněžitý např. vedle
trestu zákazu činnosti, propadnutí věci
aj.
Zásada č. 11
Upřesnit ustanovení o výjimečných
trestech /§ 29, 30 tr. zák./, a to trestu odnětí
svobody nad 15 let až do 25 let, a trestu smrti tak, aby
obě ustanovení na sebe logicky navazovala a odpovídala
trestně politickým hlediskům. Ustanovení
o trestu smrti ponechat v podstatě beze změny a
podmínky pro uložení výjimečného
trestu odnětí svobody vyčlenit do samostatného
ustanovení /dosud § 29 odst. 3 tr. zák./.
Trest smrti bude možno uložit, jestliže stupeň
nebezpečnosti trestného činu pro společnost
je mimořádně vysoký vzhledem k zvlášť
zavrženíhodnému způsobu provedení
činu nebo zvlášť zavrženíhodné
pohnutce nebo zvlášť těžkému
a těžko napravitelnému následku anebo
vzhledem k tomu, že se pachatel činu stejně
trestného dopustil opětovně,a uložení
takového trestu vyžaduje účinná
ochrana společnosti a není naděje, že
by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí
svobody.
Stanovit, že výjimečný trest odnětí
svobody nad 15 let až do 25 let je možno uložit,
jestliže stupeň nebezpečnosti trestného
činu pro společnost je velmi vysoký, uložení
takového trestu vyžaduje účinná
ochrana společnosti a možnosti nápravy pachatele
jsou obzvláště ztíženy.
Stanovit, že výjimečný trest /trest
smrti i trest odnětí svobody/ lze uložit jenom
za trestný čin, u něhož to zákon
ve zvláštní části dovoluje.
Dosavadní formulace ustanovení o výjimečném
trestu odnětí svobody nevyhovuje ani logicky ani
právně politicky a je pro občany nesrozumitelná.
To je závažný nedostatek, nebo se týká
případů, které jsou zpravidla předmětem
zájmu široké veřejnosti a mají
význam i pro formování právního
vědomi.
Navržená zásada odstraní dosavadní
komplikovanou úpravu obsaženou v ustanovení
§ 29 odst. 1 tr. zák. vůči ustanovení
§ 29 odst. 3 tr. zák., která nutí soud
napřed odůvodňovat podmínky pro uložení
absolutního trestu a poté k odůvodňování,
proč není třeba absolutní trest uložit
a proč postačí uložit jen výjimečný
trest odnětí svobody nad 15 let až do 25 let.
Zásada č. 12
a/ Stanovit, že na mladistvého se hledí, jakoby
nebyl odsouzen, jakmile nabyl právní moci rozsudek,
jímž byl uložen samostatný trest propadnutí
věci, jakmile byl zaplacen trest peněžitý,
uložený jako trest jediný nebo jakmile bylo
rozhodnuto, že podmíněně propuštěný
mladistvý se osvědčil.
b/ Stanovit, že soud zahladí odsouzení mladistvého,
jemuž byl uložen trest odnětí svobody,
ihned po výkonu tohoto trestu, lze-li z chování
mladistvého ve výkonu trestu usuzovat, že napříště
povede řádný život pracujícího
člověka. Nerozhodne o zahlazení, nejsou-li
tyto podmínky splněny.
c/ Stanovit možnost zahlazení samostatně uložených
trestů zákazu pobytu a propadnutí majetku
po uplynutí tří let.
d/ Stanovit, že po výkonu trestu uloženého
za přečin, se na pachatele hledí jako by
nebyl odsouzen.
Ad a/ Pokud jde o zahlazení odsouzení u mladistvých,
má podle dosavadní úpravy /§ 87 tr.
zák./ rozhodování soudu v některých
případech jenom formální ráz.
Navrhuje se proto za účelem zjednodušeni řízení
a usnadnění rehabilitace mladistvých především
rozšířit případy zahlazení
odsouzení ex lege. Fikce o neodsouzení by nastala
ze zákona zároveň s právní
mocí rozsudku, jímž byl uložen trest propadnuti
věci, splacením peněžitého trestu
nebo rozhodnutím, že podmíněně
propuštěný mladistvý se osvědčil.
Ad b/ Ze stejného důvodu by zákon měl
upustit od povinnosti soudu záporně rozhodovat o
zahlazení odsouzení mladistvého ihned po
jeho propuštění z výkonu trestu odnětí
svobody, není-li z chování mladistvého
ve výkonu trestu odnětí svobody zřejmé,
že se napravil a že napříště
povede řádný život pracujícího
člověka. Soud by naproti tomu mohl zahladit odsouzení
mladistvého k trestu odnětí svobody ihned
po výkonu tohoto trestu, popř. ihned po propuštění
z výkonu trestu odnětí svobody podle rozhodnutí
prezidenta ČSSR zmírněného, lze-li
z chování mladistvého ve výkonu tohoto
trestu usuzovat, že napříště povede
řádný život pracujícího
člověka.
Na mladistvého by se tedy hledělo, jakoby nebyl
odsouzen, jestliže byl vykonán peněžitý
trest anebo bylo-li upuštěno od výkonu peněžitého
trestu nebo jeho zbytku, dále nabyl-li právní
moci rozsudek, kterým mu byl uložen trest propadnutí
věci, anebo nabylo-li právní moci rozhodnutí,
že se mladistvý podmíněně propuštěný
z výkonu trestu odnětí svobody osvědčil.
Ad c/ Dosavadní úprava /§ 69 tr. zák./
nepamatuje na možnost zahlazení samostatného
trestu zákazu pobytu a propadnutí majetku. Ježto
tyto druhy trestů jsou v hierarchii trestů považovány
zřejmě za přísnější
než peněžitý trest nebo trest propadnutí
věci /u nichž se k zahlazení odsouzení
požaduje pouze doba jednoho roku/, je na místě
stanovit u zákazu pobytu a u propadnutí majetku
pro zahlazení odsouzeni dobu tří let. Bude-li
uložen trest zákazu pobytu vedle dalšího
trestu, zahladí se trest zákazu pobytu podle dosavadního
ustanovení § 70 odst. 2 tr. zák.
Ad d/ Vzhledem k tomu, že společenská nebezpečnost
přečinů je podobná nebezpečnosti
přestupků, je třeba stanovit, aby výkon
trestu uloženého za přečin měl
důsledky rozhodnutí o zahlazení.
Zásada č. 13
V ustanovení § 89 tr. zák. vymezit obsah pojmu
"návykové látky" tak, že se
těmito látkami rozumí alkohol, omamné
látky, psychotropní látky a ostatní
návykové látky, které jsou schopny
negativně ovlivnit psychiku člověka a snížit
jeho reakční a rozumové schopnosti.
V posledních letech celkový stav kriminality nepříznivě
ovlivňuje počet trestných činů,
často vysoce nebezpečných pro společnost,
spáchaných pod vlivem alkoholu a různých
narkotizujících látek. Okolnosti vylučující
nepříčetnost pachatele /§ 12 odst. 2
tr. zák./ není možné nadále vázat
toliko na případy, kdy pachatel se uvede do stavu
nepříčetnosti požitím alkoholického
nápoje nebo omamného prostředku. Rovněž
z celospolečenského hlediska je nezbytné
bojovat prostředky trestního práva nejenom
proti alkoholismu, ale i proti nealkoholovým toxikomaniím.
Proto se jeví jako zcela opodstatněné zavést
a vymezit v trestním zákoně pojem "návykové
látky", který navíc odstraní
dnešní různorodost termínů. Projeví
se i v úpravě dikce ustanovení týkajících
se vyloučené nepříčetnosti
resp. zmenšené příčetnosti.
Současné bude nutné zmocnit ministerstva
zdravotnictví republik a ministerstva spravedlnosti republik,
aby v prováděcím předpise k trestnímu
zákonu určila, co se považuje za psychotropní
látky a ostatní návykové látky.
C. Trestní ochrana přestavby hospodářského
mechanismu a zesílená ochrana veřejných
zájmů proti korupci
Zásada č. 14
Ustanovení § 121 odst. 2 tr. zák. doplnit o
další okolnost podmiňující použití
vyšší trestní sazby spočívající
v tom, že pachatel byl v posledních pěti letech
pro čin uvedený v odstavci 1 již odsouzen.
Větší volnost podniků a družstev
při rozhodování o kvalitě zboží
a stanovení cen spojená s intenzivnější
snahou o dosažení zisku, vyvolá po přestavbě
hospodářského mechanismu potřebu účinněji
chránit spotřebitele před předražováním
zboží nebo služeb nebo šizením na
jakosti, množství nebo váze zboží.
Neméně pak je ovšem třeba postihovat
ty případy, kdy pachatel dosahuje trestným
jednáním soukromého obohacení. Přísněji
je proto třeba postihnout toho pachatele, který
byl již dříve pro poškozování
spotřebitele odsouzen a u něhož ani soudní
postih nevedl k nápravě. Takové jednání
je třeba postavit na roveň ostatním kvalifikačním
okolnostem uvedeným v odst. 2 § 121 tr. zák.,
tj. spáchal-li pachatelčin jako člen organizované
skupiny nebo získal-li činem značný
prospěch.
Zásada č. 15
Ustanovení o narušování řízení,
plánování a kontroly národního
hospodářství /§§ 125, 126 tr. zák./
rozšířit o další formu trestného
jednání spočívající
ve zničeni, poškozeni, učinění
neupotřebitelným nebo nevedení dokladů
sloužících k řízení nebo
kontrole národního hospodářství
anebo ke stanovení cen.
Formulaci "ve výkazech nebo hlášeních"
doplnit tak, aby zahrnovala též data vkládaná
do počítačů a jiné podklady
hospodářské evidence.
Řízení, plánování a
kontrola národního hospodářství
mohou být narušovány nejenom uváděním
nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů
ve výkazech a hlášeních hospodářské
evidence, ale též tím, že doklady o hospodářské
činnosti byly zničeny, poškozeny, učiněny
neupotřebitelnými, anebo tím, že vůbec
nebyly vedeny, ač je to právní normou nařízeno.
Taková nezákonná manipulace s doklady slouží
k zakrytí nezákonností v hospodaření
a je stejně nebezpečná jako uvádění
nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů.
V podmínkách přestavby hospodářského
mechanismu bude nezbytné počet výkazů,
hlášení a jiných podkladů hospodářské
evidence co nejvíce omezit, tím větší
důraz však bude nutno položit na to, aby stanovené
podklady byly spolehlivě vedeny a souhlasily se skutečným
stavem.
Tyto poznatky vyplynuly z činnosti Výboru lidové
kontroly. Z jeho podnětu se jimi v květnu 1987 zabývala
vláda ČSSR, vyslovila s nimi souhlas svým
usnesením č. 127 a doporučila generálnímu
prokurátorovi ČSSR, aby z nich při novelizaci
trestního práva vycházel.
Zásada č. 16
Ustanovení § 127 odst. 3 tr. zák. o porušování
povinností při nakládání s
finančními a hmotnými prostředky upravit
tak, aby trest odnětí svobody na šest měsíců
až pět let postihl pachatele, který činem
uvedeným v odstavci 1 způsobí značnou
škodu státnímu podniku, družstvu nebo
jiné socialistické organizaci anebo způsobí
jiný zvlášť závažný
následek.
K § 127 tr. zák. připojit odstavec čtvrtý
stanovící, že trestem odnětí
svobody na jeden až sedm let bude potrestán pachatel,
který činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2
způsobí neoprávněné obohaceni
občana nebo jiné než socialistické organizace
ve značném rozsahu, jinak způsobí
značnou škodu na majetku v socialistickém vlastnictví
anebo způsobí, že byl ve značném
rozsahu snížen příjem státu.
Pojem škody, příp. značné škody
na majetku v socialistickém vlastnictví má
v dosud platném zákoně různý
dosah. Podle některých ustanovení je naplněn
tehdy, jestliže celkový rozsah takového majetku
byl trestným činem snížen tím,
že majetkové hodnoty přešly do sféry
majetku soukromého nebo do dispozice soukromé osoby.
Tak tomu je např. u trestného činu rozkrádání
majetku v socialistickém vlastnictví podle §
132 tr. zák. Ke škodě na majetku v socialistickém
vlastnictví může dále dojit tím,
že věci z takového majetku byly zničeny
nebo poškozeny, jak je tomu při poškozování
majetku v socialistickém vlastnictví podle §
136 odst. 1 písm. a/ tr. zák. Konečně
se jedná o takové případy, kdy škoda
vznikla tím, že unikla majetková hodnota, o
kterou měl být celkový rozsah majetku v socialistickém
vlastnictví zvýšen, např. zmařením
uspokojení pohledávky podle § 136 odst. 1 písm.
b/ tr. zák. anebo krácením daně podle
§ 148 tr. zák. Trestným činem uvedeným
v § 127 odst. 1 tr. zák. může však
být způsobena škoda na majetku státního
podniku, družstva či jiné socialistické
organizace, aniž byl globál majetku v socialistickém
vlastnictví zmenšen. Tak je tomu, obohatí-li
se nezákonným jednáním uvedeným
v tomto ustanovení jedna hospodářská
organizace na úkor druhé. Takové jednání
je sice rovněž pro společnost nebezpečné,
z ekonomického hlediska je však kvalitativně
odlišné od jednání, které mělo
za následek újmu na celkovém rozsahu majetku
v socialistickém vlastnictví.
Vyšší stupeň nebezpečnosti pro
společnost má však takový přesun
majetkových hodnot tehdy, byl-li ve prospěch státního
podniku, družstva či jiné socialistické
organizace ochuzen stát o hodnoty, které mu měly
být odvedeny. Takový nezákonný příjem
organizací často pak uniká, i když nepřímo,
do soukromé sféry např. formou neoprávněných
mzdových prémií, podílu na zisku apod.
Při značně rozšířené
samostatnosti podniků po přestavbě hospodářského
mechanismu bude vzrůstat nebezpečí právě
takových machinací, kterými by podniky ve
svůj prospěch zkrátily odvody či jiné
příjmy státu. Takové jednání
by mělo pro společnost značně negativní
důsledky a je proto třeba postihnout je podobně,
jako únik hodnot z majetku v socialistickém vlastnictví
do soukromé sféry nebo vznik jiné značné
škody na majetku v socialistickém vlastnictví.
Zásada č. 17
Z ustanovení § 128 odst. 1 písm. a/ tr. zák.
o dodávce výrobku a prací zvlášť
vadné jakosti vypustit slova "ač ví,
že jich odběratel nemůže použit ke
splnění svých úkolů" a
ustanovení sub a/ a b/ spojit.
Subjektivní znak skutkové podstaty spočívající
ve vědomí pachatele, že odběratel nemůže
použít ke splnění svých úkolů
výrobků nebo prací zvlášť
vadných, je nadbytečný. Je jasné,
že zvlášť vadných výrobků
nebo prací nemůže být použito k
řádnému plnění dalších
hospodářských úkolů, k němuž
byly určeny. Odpovědný pracovník,
který dá souhlas k dodání takových
výrobků nebo prací je si toho vědom
vždy. Uvedená formulace neobsahuje žádný
další znak skutkové podstaty, dává
pouze možnost nelogickým námitkám pachatele,
příp. úvahám, zda jde o trestný
čin, jestliže sice nemůže být výrobků
nebo prací využito k účelům,
pro které jsou určeny, ale mohou být použity
k účelům jiným. Úprava ustanovení
je zaměřena na ochranu dodavatelsko odběratelských
vztahů.
Po navrženém vypuštění slov "ač
ví, že jich odběratel nemůže použít
ke splnění svých úkolů"
se ustanovení písm. a/ § 128 odst. 1 do značné
míry překrývá s ustanovením
písm. b/ téhož odstavce. Je proto účelné
obě dosavadní ustanovení spojit.
Zásada č. 18
Ustanovení § 129 tr. zák. o porušování
povinnosti v provozu socialistické organizace doplnit odstavcem
druhým tak, aby přísnější
sankce, trest odnětí svobody od šesti měsíců
do tří let, postihovala pachatele, který
je odpovědným hospodářským
pracovníkem. V základní skutkové podstatě
stanovit trest odnětí svobody až na dvě
léta. Dosavadní odstavec druhý ponechat beze
změny a označit jej jako odstavec třetí.
Ustanovení § 127 a § 129 tr. zák. jsou
v logickém rozporu v tom, že za porušení
důležité povinnosti zaměstnání
povolání nebo funkce jsou podle § 129 odst.
1 tr. zák. řadoví pracovníci postiženi
přísnější sankcí, než
odpovědní hospodářští
pracovníci za závažné porušení
svých povinností podle § 127 odst. 1 tr. zák.
Pro řadové pracovníky byla horní hranice
trestu odnětí svobody do tří let v
§ 129 tr. zák. stanovena nepřiměřeně
vysoko a v praxi jí není využíváno.
Navrhovaná změna tuto disproporci odstraní.
Zásada č. 19
V ustanovení § 160 odst. 1 tr. zák. o přijímání
úplatku zvýšit trestní sankci na šest
měsíců až tři roky odnětí
svobody.
V ustanovení § 160 odst. 2 tr. zák. stanovit
trest odnětí svobody na jeden rok až pět
let.
V ustanovení § 160 odst. 3 tr. zák. stanovit
trest odnětí svobody na jeden rok až sedm let.
Ustanovení § 160 odst. 3 tr. zák. rozšířit
o samostatné kvalifikační okolnosti, spáchá-li
pachatel trestný čin uvedený v odstavci 1
nebo 2 výdělečně a zneužije-li
tísně toho, kdo úplatek poskytuje, anebo
získá značný prospěch.
K ustanovení § 160 tr. zák. připojit
odstavec čtvrtý, který postihne trestem odnětí
svobody na tři léta až deset let pachatele,
spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
jako veřejný činitel a získá
značný prospěch.
V ustanovení § 162 odst. 1 tr. zák. nahradit
slova "na výkon pravomoci veřejného
činitele" slovy "pracovníka obstarávajícího
věci obecného zájmu".
V ustanovení § 163 tr. zák. o účinné
lítosti slova "bez odkladu" nahradit slovy "dříve
než ten, kdo úplatek žádal, splnil, co
za úplatek slíbil".
Boj s úplatkářstvím je aktuálním
úkolem současné trestní politiky.
Korupce velmi negativně ovlivňuje vyřizování
záležitostí, na nichž má veřejnost
zájem, poškozuje důvěru občanů
ve spořádaný a zákonný vývoj
společenských vztahů.
To se týká v prvé řadě oblasti
ekonomiky, prodeje v obchodě, služeb, odměňování
za práci, ale také celé škály
dodavatelsko-odběratelských vztahů mezi podniky
a organizacemi. Na ostatních úsecích společenského
života jde pak zejména o výkon zdravotní
péče, přijímání žáků
na střední a vysoké školy, o regulérnost
sportovních soutěží apod.
Analýzy a zkušenosti praxe ukázaly, že
trestní sazby stanovené na úplatkářství
jsou nízké, zejména pokud jde o kvalifikované
případy. Nejzávažnější
případy, které se týkají veřejných
činitelů, lze sice často náležitě
postihnout jako zneužívání pravomoci
veřejného činitele podle § 158 tr. zák.,
avšak právě ze srovnán sankcí
uvedených v tomto ustanovení se sankcemi za úplatkářství
plyne, že sankce uvedené v § 160 tr. zák.
je třeba zvýšit právě pro ty
případy, kdy nejde o souběh s trestným
činem zneužívání pravomoci veřejného
činitele. Stejný závěr plyne ze srovnání
našich ustanovení s obdobnými ustanoveními
ostatních socialistických států. Zejména
v SSSR jsou na korupci stanoveny tresty velmi vysoké.
Je však nutno poznamenat, že zvýšený
trestní postih nemůže sám o sobě
úplatkářství odstranit ani podstatně
omezit. Takový cíl může splnit jenom
důsledná a účelně organizovaná
prevence, kontrola a revizní činnost zajišťující,
aby všechny případy byly včas odhalovány.
Stejně důležité je výchovné
působení směřující k
morálnímu odsouzení každého projevu
korupce.
Nepřímé úplatkářství
je třeba postihovat i tehdy, nejde-li o výkon pravomoci
veřejného činitele. Celá řada
jiných záležitostí obecného zájmu
má pro společnost důležitý význam
a jejich ovlivněni úplatkářstvím
vyvolává rozhořčení veřejnosti
a poškozuje společenské vztahy.
Beztrestnost je třeba zajistit i tomu, kdo úplatek
poskytl nebo slíbil jen proto, že byl o to požádán
a učinil o tom dobrovolné oznámení,
i když nikoliv bezprostředně. Rozhodnutí
učinit oznámení si může vyžádat
jisté doby, po kterou pachatel překonává
své původní nezákonné rozhodnutí.
Nešlo by však o dobrovolné oznámení,
učinil-li je pachatel jenom proto, že podplacený
nesplnil to, co za úplatek slíbil.