Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Zásada č. 1

Bankami jsou právnické osoby založené jako státní peněžní ústavy, jakož i akciové společnosti družstevní podniky a společné podniky založené podle československého práva [zákon č. 243/1949 Sb., o akciových společnostech, zákon č. 94 /1988 Sb., o bytovém, spotřebním a výrobním družstevnictví a zákon č. 90/1988 Sb., o zemědělském družstevnictví; odchylky od těchto zákonů budou uvedeny v paragrafovaném znění zákona o bankách a spořitelnách.] se sídlem v Československé socialistické republice při splnění podmínek stanovených tímto zákonem.

Postavení, právní poměry a činnost ústřední banky Československé socialistické republiky opravu je zvláštní zákon. Právní poměry bank založených jako akciové společnosti, družstevní podniky a společné podniky se řídí právními předpisy, podle kterých byly založeny, pokud z tohoto zákona nevyplývá něco jiného.

Spořitelnami jsou právnické osoby založené jako státní peněžní ústavy.

Státními peněžními ústavy jsou banky a spořitelny založené podle tohoto zákona.

Odůvodnění

Účelem zákona je nahradit dosavadní komplikovanou a zastaralou právní úpravu bank a spořitelen, obsaženou v 9 zákonech z let 1948 - 1968, jedním zákonem, který odpovídá požadavkům přestavby hospodářského mechanismu.

Zákon upravuje postavení, právní poměry a činnost bank a spořitelen, založených jako státní peněžní ústavu. Vedle státních peněžních ústavů mohou být banky založeny jako akciové společnosti, družstevní a společné podniky. Úpravu jejích právních poměrů ponechává zákon o bankách a spořitelnách především příslušným právním předpisům, podle kterých byly založeny. Ustanovení tohoto zákona se na ně vztahuje jen tehdy, je-li tak výslovně stanoveno. Spořitelny mohou být založeny pouze jako státní peněžní ústavy.

Postavení Státní banky československé jako ústřední banky státu upravuje zvláštní zákon.

Zásada č. 2

Hanky a spořitelny podnikají v oblasti bankovních obchodů a operací a peněžních služeb. Svou činností, vykonávanou v souladu se zájmy společnosti a se záměry a cíli státní hospodářské politiky, podporují rozvoj socialistického podnikání a spořivost obyvatelstva.

Banky a spořitelny se ve své činnosti řídí zásadami bankovní měnové politiky a výstupy měnového plánu, schválenými vládou Československé socialistické republiky, jakož i obecně závaznými právními předpisy.

Odůvodnění

Zákon nově upravuje činnost bank a spořitelen jako organizací podnikajících v oblasti bankovních obchodů a operací a peněžních služeb ve vztahu k právnickým osobám (organizacím) i fyzickým osobám (občanům). Jako obecný postulát se pro banky a spořitelny vyhlašuje povinnost podporovat záměry a cíle státní hospodářské politiky a řídit se zásadami bankovní měnové politiky a výstupy měnového plánu, schváleného vládou ČSSR.

Zásada č. 3

(1) Banky a spořitelny

a) přijímají vklady od právnických a fyzických osob

b) poskytují z vlastních a svěřených prostředků úvěry právnickým osobám a půjčky fyzickým osobám;

c) provádějí tuzemský platební a zúčtovací styk;

d) provádějí směnárenskou činnost a na základě povalení Státní banky československé obchodují s devizovými prostředky a provádějí platební styk se zahraničím;

e) provádějí operace s cennými papíry.

(2) Banky a spořitelny mohou provozovat i další činnosti v oblasti bankovních obchodů a operací a peněžních služeb, uvedené v zakládací listině.

Odůvodnění

Zásada vymezuje okruhy bankovních obchodů a ope tací a peněžních služeb, které mohou banky a spořitelny vykonávat. Převažující činností bank je přijímání vkladů o. právnických osob a poskytování úvěrů právnickým osobám, přičemž však mohou nově přijímat vklady i od fyzických osob a poskytovat jim půjčky. Spořitelny jsou chápány jako organizace s hlavním zaměřením své činnosti na přijímání vkladů od fyzických osob a poskytování půjček fyzickým osobám. Zároveň se vytváří možnost postupné orientace jejich činnosti i na poskytování úvěrů právnickým osobám.

Banky a spořitelny mohou k podpoře své činnosti navzájem využívat dočasně volné peněžní prostředky.

Zásada č. 4

Pro požadovaný druh bankovních obchodů a operací a peněžních služeb si právnické a fyzické osoby mohou zvolit banku a spořitelnu. Banka a spořitelna si může při své obchodní činnosti zvolit obchodního partnera.

Banka příslušná podle sídla právnické osoby je povinna otevřít a vést peněžní účet právnické osoby, pokud tato o to požádá a nemá již otevřen svůj peněžní účet u jiné banky nebo spořitelny. Je-li v sídle právnické osoby více bank, určí v případě potřeby banku povinnou otevřít a vést účet právnické osoby pobočka ústřední banky.

Spořitelna je povinna přijímat vklady fyzických osob.

Odůvodnění

V zájmu podpory soutěživosti mezi jednotlivými bankami a spořitelnami nejsou právnické a fyzické osoby omezovány při navazování obchodního spojení ve volbě banky a spořitelny. Rovněž tak banky a spořitelny si při provádění bankovních obchodů a operací a peněžních služeb mohou zvolit své obchodní partnery.

Ve smyslu hospodářského zákoníku, který stanoví pro právnickou osobu povinnost mít peněžní účet u banky, je pobočka banky příslušná podle sídla právnické osoby povinna na základě žádostí této právnické osoby otevřít a vést její peněžní účet. Povinnost banky a spořitelny přijímat vklady od fyzických osob upravuje občanský zákoník (§ 35).

Zásada č. 5

Banky a spořitelny přijímají vklady a poskytují úvěry právnickým osobám a přijímají vklady a poskytují půjčky fyzickým osobám na smluvním základě.

Úrokové sazby z vkladů u bank a spořitelen a z úvěrů a půjček poskytovaných bankami a spořitelnami sjednávají banky a spořitelny v rámci rozpětí, stanoveného Státní bankou československou obecně závazným právním předpisem.

Úrokové sazby z vkladů fyzických osob u státních peněžních ústavů a z půjček poskytovaných státními peněžními ústavy fyzickým osobám stanoví Státní banka československá a federální ministerstvo financí v dohodě s ministerstvy financí, cen a mezd republik obecně závazným právním předpisem.

Odůvodnění

Banky a spořitelny přijímají vklady a poskytují úvěry a půjčky na smluvním základě, přičemž se u úvěrů a půjček předpokládá jejich odpovídající zajištění a návratnost. V zájmu posílení motivační funkce úroku ve vztahu k podnikové sféře i k činnosti bank a spořitelen je umožněno, aby banky a spořitelny sjednávaly při poskytování úvěrů právnickým osobám konkrétní výši úrokové sazby v rámci rozpětí sazeb stanovených Státní bankou československou.

Při stanovení úrokových sazeb z vkladů fyzických osob a jim poskytovaných půjček u státních peněžních ústavů se zachovává ingerence federálního ministerstva financí a republikových ministerstev financí, cen a mezd.

Zásada č. 6

Banky a spořitelny jsou povinny používat vlastních a svěřených prostředků takovým způsobem, aby zaručovaly likviditu svých závazků.

Odůvodnění

Za stěžejní zásadu hospodaření bank a spořitelen se považuje povinnost zabezpečovat likviditu, tj. schopnost kdykoliv krýt své závazky.

Zásada č. 7

Za vklady, úroky a jiné majetkové hodnoty fyzických osob u státních peněžních ústavů ručí stát.

Odůvodnění

Zákon umožňuje, aby vklady od fyzických osob přijímaly kromě spořitelen nově i banku. V souvislosti s tím je státní záruka za vklady, úroky a,jiné majetkové hodnoty fyzických osob uplatněna nejen u spořitelen, ale i u bank, založených jako státní peněžní ústavy. Tato úprava odpovídá ručení státu za státní peněžní ústavy podle občanského zákoníku (§ 327).

Zásada č. 8

Zakladatelem banky jako státního peněžního ústavu mohou být ústřední orgány státní správy a Státní banka československá.

Zakladatelem banky jako družstevního podniku mohou být Ústřední rada družstev a svazy družstev.

Banku jako společný podnik mohou založit československé právnické osoby podle zákona č. 90/1988 Sb., o zemědělském družstevnictví.

Zakladatelem spořitelny může být pouze ministerstvo financí, cen a mezd republiky příslušné podle sídla spořitelny. Banku jako akciovou společnost mohou založit československé právnické osoby podle zákona č. 243/1949 Sb., o akciových společnostech. Zahraniční osoby se mohou podílet na zalovení banky jako akciové společnosti za podmínek stanovených zákonem č. 173/1988 Sb., o podnicích se zahraniční majetkovou účastí.

Odůvodnění

Zákon umožňuje rozsáhlou iniciativu při zakládání bank. Jejich zakladateli jako akciových společností mohou být kterékoliv čs. právnické osoby. Zakladatelem spořitelny mohou být pouze ministerstva financí, cen a mezd republik. Je tak respektováno specifické, tradiční postavení spořitelen jako státních peněžních ústavů.

Zákon upravuje vznik bank a spořitelen jako státních peněžních ústavů. Vznik bank ve formě akciových společností, družstevních a společných podniků se řídí ustanoveními příslušných právních předpisů.

Na založení banky se mohou podílet ve smyslu zákona o podnicích se zahraniční majetkovou účastí i zahraniční osoby.

Zásada č. 9

K založení banky nebo spořitelny, k jejich rozdělení jakož i k jejich sloučení nebo splynutí s jinou bankou a spořitelnou uděluje povolení Státní banka československá v dohodě s federálním ministerstvem financí po projednání s ministerstvem financí, cen a mezd republiky, příslušným podle jejího sídla.

Je-li zakladatelem banky federální ministerstvo financí, uděluje v případech, na které se vztahuje ustanovení odst.l, souhlas k založení banky Státní banka československá, je-li zakladatelem Státní banka československá, uděluje souhlas federální ministerstvo financí.

V žádosti o povolení k založení banky nebo spořitelny uvede zakladatel název a sídlo banky nebo spořitelny, označení zakladatele, rozsah a způsob vytvoření základního jmění a vymezení předmět činnosti banky nebo spořitelny.

Odůvodnění

Koncesním systémem spočívajícím na vyžadování povolení k založení banky nebo spořitelny se umožňuje racionální uspořádání bankovní soustavu.

K dosažení tohoto účelu se vyžaduje povolení i k rozdělení, sloučení nebo splynutí banku nebo spořitelny. Toto povolení je třeba bez ohledu na právní formu banky, tj. např. i u akciové společnosti.

Zásada č. 10

Zakladatel státního peněžního ústavu:

a) zabezpečí základní jmění;

b) vydává zakládací listinu;

c) jmenuje a odvolává ředitele;

d) vykonává ve vztahu ke státnímu peněžnímu ústavu funkci orgánu hospodářského řízení za podmínek a v rozsahu stanoveném obecně závaznými právními předpisy a v tomto postavení kontroluje hospodářskou a sociální činnost státního peněžního ústavu;

e) potvrzuje roční účetní závěrku státního peněžního ústavu; f) rozhoduje o rozdělení, sloučení, splynutí a zrušení státního peněžního ústavu.

Odůvodnění

Zásada vymezuje práva a povinnosti zakladatele při založení, organizačních změnách a zrušení banky nebo spořitelny jako státních peněžních ústavů.

Zásada č. 11

Zakládací listina státního peněžního ústavu obsahuje zejména

a) název s označením "státní peněžní ústav" a sídlo

b) označení zakladatele;

c) rozsah základního jmění;

d) vymezení předmětu podnikání.

Odůvodnění

Zakládací listina upravuje pouze základní nezbytné náležitosti vzniku státního peněžního ústavu. Organizační uspořádání a vnitřní hospodaření státního peněžního ústavu se ponechávají v pravomoci jeho statutárního orgánu.

Zásada č. 12

Státní peněžní ústav vzniká dnem zápisu do podnikového rejstříku. Návrh na zápis podává zakladatel.

Odůvodnění

Státní peněžní ústavy se zapisují do podnikového rejstříku a tento zápis má z hlediska jejich vzniku konstitutivní charakter.

Zásada č. 13

Státní peněžní ústavy vykonávají svoji činnost samostatně na základě samofinancování a svého hospodářského plánu. Využívají vlastních i svěřených prostředků k svému hospodářskému rozvoji a v závislosti na výsledcích hospodaření pečují i o rozvoj svého pracovního kolektivu.

Odůvodnění

Podnikatelská činnost bank a spořitelen je založena na principu samofinancování při dodržování stanovených pravidel likvidity. Svou podnikatelskou činností vytvářejí banky a spořitelny vhodné podmínky pro rozvoj socialistického podnikání organizací a spořivosti občanů a zároveň zabezpečují vlastní hospodářský rozvoj.

Zásada č. 14

Banky a spořitelny vytvářejí statutární fond, rezervní fond, rizikový fond, fond rozvoje, fond kulturních a sociálních potřeb a fond odměn. Banky a spořitelny si mohou vytvářet za svého použitelného zisku další fondy podle svého uvážení.

Prostředky fondů vytvořené bankami a spořitelnami jim nelze odejmout; o jejich použití rozhodují banky a spořitelny samostatně. Zůstatky jednotlivých fondů lze převádět do dalších kalendářních let bez omezení.

Odůvodnění

Banky a spořitelny, vykonávající svoji činnost na komerčních principech, nejsou hmotné důsledky za své hospodaření. Ke svému dalšímu rozvoji, výkyvům v hospodaření, případně k úhradě svých ztrát musí vytvářet příslušné fondy.

Zásada č. 15

Státní peněžní ústav je povinen vytvořit účinný systém kontroly, která musí být prováděna jako nedílná součást řízení.

Odůvodnění

Ustanovení o vnitřní kontrole ve státních peněžních

ústavech je obdobné jako u ostatních podnikatelských subjektů. Vnitřní kontrola je chápána jako nedílná součást řízení.

Zásada č. 16

Banky a spořitelny podléhají státnímu dozoru. Státní dozor nad činností bank vykonává federální ministerstvo financí. Státní dozor nad činností spořitelen vykonává ministerstvo financí, cen a mezd republiky, příslušné podle sídla spořitelny ve spolupráci s federálním ministerstvem financí.

Odůvodnění

Specifické postavení a poslání banka spořitelen, které ke svá podnikatelské činnosti používají především svěřených prostředků organizací a občanů vyžaduje, aby jejich činnost podléhala státnímu dozoru.

Výkon státního dozoru se u bank svěřuje federálnímu ministerstvu financí a u spořitelen ministerstvům financí, cen a mezd republik jako ústředním orgánům státní správy.

Zásada č. 17

(1) Výkon státního dozoru spočívá v oprávnění;

a) kontrolovat hospodaření bank a spořitelen z hlediska zabezpečení plnění jejich závazků a z hlediska dodržování obecně závazných finančních právních předpisů;

b) dozírat nad dodržováním předmětu podnikání obsaženém v povolení k založení banky a spořitelny a nad dodržováním ustanovení zakládací listiny;

c) požadovat předkládání účetních závěrek a jiných dokladů o činnosti;

d) účastnit se jednání řídících orgánů bank a spořitelen.

(2) Výkon státního dozoru se netýká správy vkladu a půjček ve vztahu k fyzickým osobám.

Odůvodnění

Obsahem státního dozoru je kontrolní činnost na: celkovým hospodařením bank a spořitelen, nad zachováváním obecně závazných finančních právních předpisů a nad dodržováním ustanovení zakládací listiny. Výkon státního dozoru se netýká správy vkladů a půjček ve vztahu k obyvatelstvu, neboť by tím byly porušeny zásady anonymity vkladů.

Zásada č. 18

Jestliže při výkonu státního dozoru bylo v činnosti banky nebo spořitelny zjištěno závažné porušení.povinností,týkajících se její podnikatelské činnosti, určí orgán státního dozoru bance nebo spořitelně lhůtu k odstranění zjištěných nedostatků.

Jestliže nebyly ve stanovené lhůtě odstraněny,orgán státního dozoru bance nebo spořitelně pozastaví nebo odejme v omezeném nebo v celém rozsahu oprávnění k podnikatelské činnosti. V tomto případě nesmí banka nebo spořitelna vstupovat do právních vztahů v oblasti, které se rozhodnutí týká. Při pozastavení podnikatelské činnosti nabývá banka nebo spořitelna opět toto oprávnění uplynutím doby, na níž bylo rozhodnutí o pozastavení podnikatelské činnosti omezeno nebo dnem, kdy bylo toto rozhodnutí zrušeno.

Odůvodnění

Při zjištění závažných nedostatků v činnosti banky nebo spořitelny určí orgán státního dozoru nejprve lhůtu; ve které je banka nebo spořitelna povinna zjištěné nedostatky odstranit. Pokud nebudou nedostatky ve stanovené lhůtě odstraněny, může orgán státního dozoru uplatnit v či bance nebo spořitelně sankci, spočívající v pozastavení nebo odejmutí oprávnění k podnikatelské činnosti.

S přihlédnutím k povaze zjištěných nedostatků může orgán státního dozoru toto oprávnění pozastavit nebo odejmout v omezeném nebo celém rozsahu. Návrh umožňuje, aby při pozastavení činnosti mohla banka nebo spořitelna nadále plnit své závazky a znovu nabýt oprávnění ke své hospodářské činnosti v plném rozsahu bez zvláštního povolovacího řízení, a to buď uplynutím dobu, na níž bylo pozastavení činnosti omezeno anebo dnem, kdy orgán státního dozoru rozhodnutí o pozastavení činnosti banky nebo spořitelny zruší.

Zásada č. 19

Státní peněžní ústav zaniká rozdělením, sloučením, splynutím a zrušením. Způsob vypořádání veškerého majetku a závazků státního peněžního ústavu při jeho zániku určí zakladatel.

Zaniká-li státní peněžní ústav rozdělením, sloučením nebo splynutím, přechází jeho majetek a závazky na banku nebo spořitelnu nové vzniklou, popřípadě přejímající, v rozsahu stanoveném zakladatelem.

Odůvodnění

Zákon upravuje zánik pouze státních peněžních ústavů.

Zánik bank, založených v ostatních organizačních formách, se řídí právními předpisy, upravujícími právní poměry těchto bank. K zániku banky nebo spořitelny rozdělením, sloučením nebo splynutím je třeba povolení Státní banky čs. a federálního ministerstva financí po projednání s republikovým ministerstvem financí, cen a mezd, příslušným podle jejího sídla.

Zásada č. 20

Státní peněžní ústav zaniká dnem, ke kterému byl na návrh zakladatele vymazán z podnikového rejstříku.

Odůvodnění

Státní peněžní ústav se zapisuje do podnikového rejstříku. V případě jeho zániku je třeba provést na návrh zakladatele výmaz státního peněžního ústavu z podnikového rejstříku. Den, ke kterému byl státní peněžní ústav vymazán, je dnem jeho zániku.

Zásada č. 21

K zániku banky při jevím předlužení dochází likvidací, jež se řídí ustanoveními § 352 až 354 občanského soudního řádu [zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.]

Odůvodnění

K zvláštnímu způsobu zániku banky dochází při jejím předlužení. V tomto případě dochází k likvidaci banky ve smyslu uvedených ustanovení občanského soudního řádu. Účast soudu na likvidaci má zajistit zvýšení právní jistoty věřitelů banku nebo spořitelny.

Zásada č. 22

Na všechny bankovní obchody a operace a peněžní služby bank a spořitelen včetně stavů na účtech a depozit cenných papírů se vztahu je bankovní tajemství podle zásad č. 23 a 4

Zprávu o stavu na účtech právnických osob lze podat těmto osobám, jejich zakladatelům a v ostatních případech jen při prokázání oprávněného zájmu a jen se souhlasem statutárního orgánu banky a spořitelny nebo stanoví-li tak obecně závazný právní předpis.

Odůvodnění

Ke zvýšení důvěry tuzemské a zahraniční klientely v diskrétnost bankovních obchodů a operací a peněžních služeb, zvláště u bank, je v zákoně uvedena záruka bankovního tajemství a vymezen jeho obsah. Informaci o stavu na účtech právnické osoby lze podat jiným osobám jen při prokázání oprávněného zájmu. Půjde zejména o případy, kdy právnická osoba hodlá navázat hospodářskou spolupráce s jinou právnickou osobou a požádá banku nebo spořitelnu o informaci o její finanční situaci. O oprávněnosti zájmu rozhoduje statutární orgán banky nebo spořitelny.

Zásada č. 23

U vkladů fyzických osob znějících na doručitele se zaručuje anonymita vkladů jak ve vztahu ke spořitelnám a bankám, tak ve vztahu ke třetím osobám.

Zprávu o vkladu fyzické osoby lze podat jen orgánům činným v trestním řízení při trestním stíhání, soudům při občanském soudním řízení a státním notářstvím v řízení o dědictví, pokud se tato řízení týkají vkladů. V dotazu na vklad musí být uvedeny údaje potřebné k jeho jednoznačné identifikaci.

Odůvodnění

V ustanovení o anonymitě vkladů se recipuje právní úprava obsažená v zákoně č. 72/1967 Sb., o Státní spořitelně, ve znění zákona č. 163/1968 Sb., který bude tímto zákonem zrušen.

Na rozdíl od vkladů právnických osob jsou podmínky pero podávání zpráv o vkladech fyzických osob upraveny podstatně přísněji. O vkladech fyzických osob lze podávat informace jen přesně vymezenému okruhu orgánů ve zcela jedno značně vymezených případech.

Zásada č. 24

Pracovníci a funkcionáři bank a spořitelen jsou povinni zachovat mlčenlivost ve služebních věcech, dotýkajících se obchodních zájmů bank a spořitelen a jejich klientů. Z důvodů uvedených v zásadách č. 22 a 23 mohou být statutárním orgánem banky nebo spořitelny této povinnosti zproštěni. Povinnost zachovávat mlčenlivost trvá i po skončení pracovně právního vztahu nebo výkonu funkce.

Odůvodnění

Ze zákona o Státní spořitelně, zrušeném tímto zákonem, je rovněž převzato ustanovení o povinnosti mlčenlivosti pracovníků bank a spořitelen. Současně však zákon umožňuje, aby z důvodu důležitého obecného zájmu (trestní řízení a pod.) byli tito pracovníci povinnosti mlčenlivosti zproštěni. Úpravou povinnosti mlčenlivosti a bankovního tajemství není dotčeno statistické výkaznictví.

Zásada č. 25

Banky a spořitelny jsou povinny ročně zveřejňovat své účetní závěrky a zprávy k nim, a to v rozsahu a způsobem,který určí federální ministerstvo financí v dohodě s republikovými ministerstvy financí, cen a mezd obecně závazným právním předpisem.

Odůvodnění

V zájmu posílení důvěry v hospodaření bank a spořitelen a zvýšení všeobecné informovanosti o výsledcích jejich činnosti je v zákoně stanovena pro banky a spořitelny povinnost pravidelně zveřejňovat účetní závěrky a zprávy k ním. Jednotnost a požadované odborné náležitosti těchto informací budou zabezpečeny obecně závazným právním předpisem, k jehož vydání se zmocňují federální ministerstvo financí v dohodě s republikovými ministerstvy financí, cen a mezd.

Zásada č. 26

Jiná právnická osoba než banka a spořitelna může vedle své hlavní činnosti provádět některý z bankovních obchodů a operací a peněžních služeb uvedených v zásadě č. 3 jen na základě povolení. Toto povolení uděluje k vykonávání činností uvedených v zásadě č. 3 písm. a), b), c) a d) Státní banka československá a v ostatních případech Státní banka československá v dohodě s federálním ministerstvem financí. Na výkon této činnosti se vztahují ustanovení tohoto zákona, platné pro činnost bank a spořitelen.

Odůvodnění

Zákon umožňuje i jiným právnickým osobám než bankám a spořitelnám provádět vedle své hlavni činnosti i některé bankovní obchody a operace a peněžní služby. Racionalita zapojení právnických osob do těchto činností bude posuzována Státní bankou čs. a federálním ministerstvem financí při vydáváni povolení.

Zásada č. 27

Živnostenská banka, n. p., Investiční banka, státní peněžní ústav, Česká státní spořitelna a Slovenská státní spořitelna, jež byly zřízeny příslušnými právními předpisy zrušovanými podle zásady č. 29, se od účinnosti tohoto zákona považují za založené podle tohoto zákona a vykonávají nadále svoji činnost podle jeho ustanovení. Rovněž jejich zánik se řídí tímto zákonem.

Práva a povinnosti zakladatele má ve vztahu k Investiční bance federální ministerstvo financí, k Živnostenské bance, n. p. Státní banka československá, k České státní spořitelně ministerstvo financí, cen a mezd ČSR a k Slovenské státní spořitelně ministerstvo financí, cen a mezd SSR.

Odvodnění

Výše uvedeným ustanovením je zabezpečen přechod dosavadní organizační struktury bankovnictví na nové právní podmínky, a to s tím záměrem, aby mohly dosavadní banku a spořitelnu pokračovat i nadále ve své činnosti bez nového povolovacího řízení.

Zásada č. 28

Vláda Československé socialistické republiky upraví nařízením finanční hospodaření státních peněžních ústavů.

Odůvodnění

Úprava hospodaření státních peněžních ústavů bude obsažena v nařízení vlád ČSSR, i jehož vydání se výše uvedeným ustanovením vláda SSR zmocňuje.

Zásada č. 29

Zrušují se

- zákon č. 181/1948 Sb., o organizaci peněžnictví, - zákon č. 84/1952 Sb., o organizaci peněžnictví,

- zákon č.?2/1967 Sb., o Státní spořitelně, ve znění zákona č. 163/1968 Sb.,

- zákon č. 183/1948 Sb., o Investiční bance, ve znění zákonů č. 61/1950 Sb. a č. 84/1972 Sb.,

- nařízení ministra financí č. 223/1948 Sb., o zahájení činnosti Investiční banky,

- vyhláška č. 36/1956, o úpravě některých poměrů Živnostenské banky,

- zákon č. 38/1948 Sb., o Národní bance československé, ve znění. zákona č. 84/1952 Sb.,

- zákon č. 182/1948 Sb., kterým se rozšiřuje působnost a mění první povaha Poštovní spořitelny, ve znění zákona č. 84/1952 Sb.

- zákon č. 43/1948 Sb., o zemědělském úvěru,

- vyhláška č. 516/1949 Ú.1., o zemědělských úvěrech (slov. č. 527/1949 Ú.v.).

Odůvodnění

Zrušovacím ustanovením se ruší právní předpisy, které jsou nahrazeny tímto zákonem nebo jejichž ustanovení jsou tímto zákonem převzata. Ke zrušení peněžních ústavů v klidu, tj. Národní banky čs., Tatrabanky, n. p. a Poštovní spořitelny dojde zvláštním opatřením federálního ministra financí ještě před účinností tohoto zákona.

Zásada č. 30

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1990.

Odůvodnění

Účinnost zákona je stanovena v souladu s požadavkem na urychlené vytvoření legislativních předpoklad;5 pro realizaci přestavby hospodářského mechanismu.

XVII. sjezd KSČ vytýčil strategii urychlení sociálního a ekonomického rozvoje ČSSR a zdůraznil nutnost přestavby hospodářského mechanismu: Vláda ČSSR schválila svým usnesením č. 29/1988 "Směrnici k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu", v níž jsou stanoveny zásady přestavby všech odvětví našeho hospodářství. Nové podmínky v naší ekonomice si vyžadují i novou zákonnou úpravu čs. bankovnictví, jež byla v hlavních směrech vymezena v usnesení vlády ČSSR č. 196/1988, o opatřeních k oddělení emisní a úvěrově obchodní činnosti bankovní soustavy a o pravidlech úvěrová emise.

I. Současná právní úprava

Dnešní soustava bankovnictví, funkce a činnosti jednotlivých článků, odpovídá direktivnímu způsobu plánování a řízení národního hospodářství. Ve Státní bance československé je spojena funkce emisní s funkcí úvěrovou a v důsledku toho banka provádí i běžné úvěrování, platební a zúčtovací styk a pokladní a směnárenské operace. Vztah vůči hospodářským organizacím je značně monopolizován, převážně jej zajišťuje Státní banka československá a vůči organizacím zahraničního obchodu též Československá obchodní banka, a. s. Organizace jsou přísně spojeny s pobočkami banky podle svého sídla a nemohou si volit své bankovní spojení.

Bankovnictví v současné době tvoří: Státní banka československá, která působí na základě zákona č. 144/1970 Sb. a je ústřední bankou ČSSR; Československá obchodní banka, která je akciovou společností podle zákona č. 243/1949 Sb. na základě státního povolení a schválení stanov ministrem financí. Na její činnost se vztahuje zákoník mezinárodního obchodu č. 101/1963 Sb. Patří do působnosti federálního ministerstva financí; Živnostenská banka, která byla dekretem č. 102/1945 Sb. znárodněna a přeměněna v národní podnik; v období 1950 - 1956 byla kromě své londýnské pobočky uvedena do klidu a její činnost byla obnovena vyhláškou č. 36/1956 Sb. Patří do působnosti federálního ministerstva financí; Investiční banka, která byla zřízena zákonem č. 183/1948 Sb. jako národní podnik a zákonem č. 84/1952 Sb. byla přeměněna na státní peněžní ústav. V roce 1958 přešla většina úkolů, pro něž byla zřízena, na Státní banku československou a nyní je specializována na správu zahraničních cenných papírů. Je v působnosti federálního ministerstva financí Česká a Slovenská státní spořitelna byly zřízeny v roce 1968 zákonem č. 72/1967 Sb., ve znění zákona č. 163/1968 Sb. jako státní hospodářské organizace a patří do působnosti republikových ministerstev financí, cen a mezd.

II. Odůvodnění navrhované právní úpravy

Komplexní přestavba hospodářského mechanismu nezbytné vyžaduje, aby v oblasti bankovnictví jako základní otázka přestavby bankovního systému byla řešeno oddělení úvěrově obchodní činnosti od činnosti emisní. Současně s tím vystupuje do popředí i nutnost posílení ekonomické samostatnosti obchodních bank a spořitelen při důsledném uplatnění zásad samofinancování.

Z institucionálního hlediska to znamená rozdělit dosavadní Státní banku československou na ústřední banku (s ponecháním názvu Státní banka československá) a na samostatné obchodní banky a do takto vytvořeného bankovního systému promítnout změny vyplývající z potřeb přestavby hospodářského mechanismu. Na obchodní banky budou přeneseny ty funkce a činnosti Státní banky československé, které podle dosavadních předpisů souvisejí s běžným úvěrováním, ale všechny tyto funkce a činnosti dostanou nový podnikatelský obsah a zaměření. Samofinancování a bankovní zisk budou hrát podněcující úlohu při provádění bankovních obchodů a operací a peněžních služeb obchodními bankami a spořitelnami.

Oddělení úvěrově obchodní a emisní činnosti bude právně realizováno vydáním tří vzájemně se doplňujících zákonů: zákopem o Státní bance československé, který upravuje právní poměry a postavení Státní. banky československé jako ústřední banky státu a jako emisní banky, zákonem o bankách a spořitelnách a devizovým zákonem.

Zákon o bankách a spořitelnách upravuje podmínky vzniku a postavení bank a spořitelen jako státních peněžních ústavů, přičemž předpokládá, že vedle státních peněžních ústavů budou existovat banky ve formě akciových společností, družstevních podniků a společných podniků. Jejich právní poměry a postavení se budou řídit právními předpisy, podle kterých byly založeny, pokud zákon o bankách a spořitelnách nestanoví pro ně odchylnou úpravu. Zakladatelem bank mohou být ústřední orgány státní správy, Státní banka československá, Ústřední rada družstev, svazy družstev a ve formě akciové společnosti a společného podniku i další právnické osoby. Spořitelna může být založena pouze jako státní peněžní ústav a jejím zakladatelem je ministerstvo financí, cen a mezd republiky příslušné podle sídla spořitelny. Povinností zakladatele je zabezpečit v potřebné výši základní jmění zakládané banky a spořitelny. Povolovacím řízením při zakládání bank a spořitelen se zabezpečuje regulace zakládací činnosti v bankovnictví tak, aby se předešlo neracionálnímu dělení bankovní soustavy. Při vymezení činnosti bank a spořitelen zákon vychází z jejich univerzálnosti, tj. že banky budou mít možnost přijímat vklady od fyzických osob a poskytovat jim půjčky a naopak spořitelny budou mít možnost postupně orientovat svoji činnost i na přijímání vkladů od právnických osob a na poskytování úvěrů právnickým osobám. Právnické a fyzické osoby nebudou nadále omezovány při navazování obchodního spojení ve volbě banky a spořitelny.

Banky a spořitelny se ve své podnikatelské činnosti řídí zejména zásadami bankovně měnové politiky a stěžejní zásada jejich hospodaření je vyjádřena v povinnosti dodržovat svou likviditu. Zákon zachovává státní záruku za vklady fyzických osob u státních peněžních ústavů (v souladu s § 327 občanského zákoníku). Rovněž i nadále je v zákoně ve vztahu k fyzickým osobám zakotven princip anonymity vkladů. Na státní záruku za vklady fyzických osob u státních peněžních ústavů váže i způsob stanovení úrokových sazeb z vkladů fyzických osob a z půjček jim poskytovaných. Stanovení těchto úrokových sazeb je ve společné pravomoci Státní banky československé a federálního ministerstva financí v dohodě s ministerstvy financí, cen a mezd republik.

Výkon státního dozoru u bank se svěřuje federálnímu ministerstvu financí. Ve vztahu k spořitelnám zabezpečují výkon státního dozoru ministerstva financí, cen a mezd republik ve spolupráci s federálním ministerstvem financí. Oprávnění orgánu státního dozoru se týkají celkového hospodaření bank a spořitelen zejména z hlediska zabezpečení jejich závazků a dodržování ustanovení zakládací listiny.

Zákon obsahuje ustanovení, podle něhož se ode dne jeho účinnosti Živnostenská banka, n. p., Investiční banka, státní peněžní ústav, Česká a Slovenská státní spořitelna považují za založené a vykonávají činnost podle tohoto zákona.

III. Struktura obchodních bank a spořitelen po účinnosti tohoto zákona

Zákon o bankách a spořitelnách dává možnost vytvářet postupně členitější soustavu obchodních bank. V prvé etapě, po termínu účinnosti tohoto zákona se předpokládá následující struktura bank a spořitelen.

1. Dvě nové obchodní banky jako státní peněžní ústavy s celostátní působností: obchodní banka v Praze a obchodní banka v Bratislavě. Obchodní banka v Praze převezme okresní pobočky dosavadní Státní banky československé na území ČSR a obchodní banka v Bratislavě na území SSR; další pobočky si tyto banky mohou postupně zřizovat, popř. stávající pobočky rušit s přihlédnutím ke koncentraci úvěrovaných organizací a podmínkám, v nichž budou působit.

2. Dále se předpokládá rozšířit a změnit funkci a činnost Investiční banky jako státního peněžního ústavu. Činnost Investiční banky bude zaměřena zejména na získávání dlouhodobých úvěrových zdrojů, poskytování investičních úvěrů s dlouhou dobou návratnosti, financování, úvěrování a kontrolu komplexní bytové výstavby a na uvolňování dotací na společensky významné úkoly.

Investiční banka bude mít celostátní působnost. Bude úvěrovou bankou úzce spolupracující s federálním ministerstvem financí a ministerstvy financí, cen s mezd republik při efektivním využívání prostředků příslušných státních rozpočtů. Konkrétní formy této spolupráce, jakož i organizační strukturu Investiční banky, upraví její zakládací listina a statut.

3. Zachovány budou Československá obchodní banka, a. s., živnostenská banka ve formě státního peněžního ústavu a Česká a Slovenská státní spořitelna rovněž ve formě státních peněžních ústavů s dnešní specializací na poskytování vybraných bankovních operací a peněžních služeb a zároveň se budou vytvářet podmínky pro postupné rozšiřování okruhu jejich činností.

IV. Finanční dosah

Předložené zásady zákona nemají finanční dopad na státní rozpočet. Vybavení základním jměním a úvěrovými zdroji bude u nově vzniklých obchodních bank provedeno z fondů a úvěrových zdrojů dosavadní Státní banky československé: Rovněž tak kádrové obsazení těchto bank bude řešeno delimitací pracovníků z dosavadní Státní banky československé.