Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

Zákon č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, ve znění zákona č. 30/1978 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. V § 7

odstavec 1 zní:

"(1) V domě s byty v osobním vlastnictví (dále jen "dům"), mohou být i místnosti nesloužící k bydlení.",

odstavec 3 se vypouští.

2. V § 12 odstavci 2 druhá věta zní:

"Smlouva se stává účinnou rozhodnutím státního notářství; je-li rozhodnutí záporné, smlouva se ruší.".

3. § 14 včetně nadpisu zní:

(1) Nejde-li o byt v rodinném domku, může občan nabýt osobní vlastnictví k bytu též koupí. Byty, které jsou užívány na základě práva osobního užívání bytu, mohou nabýt jen jejich uživatelé.

(2) Občan, který má neodvozené právo užívání bytu, nacházejícího se v domě, k němuž vykonává právo hospodaření s národním majetkem národní výbor nebo jím založená anebo řízená organizace bytového hospodářství (dále jen "organizace bytového hospodářství") může požádat, aby mu byl tento byt prodán; národní výbor, popřípadě organizace bytového hospodářství je povinna kupní smlouvu uzavřít s výjimkou případů, kdy občan již má jiný byt v osobním vlastnictví, nebo když dům, v němž se užívaný byt nachází, je určen k demolici anebo k modernizaci. Ke smlouvě o převodu bytů podnikových, bytů služebních, bytů vojenských, bytů ministerstva vnitra a bytů Sboru nápravné výchovy je třeba souhlasu organizace, popřípadě orgánu vojenské správy, ministerstva vnitra nebo Sboru nápravné výchovy.

(3) Občanovi mohou být prodány i části společných prostor domu pro rozšíření bytu, nebo zřízení bytu v osobním vlastnictví.

(4) Pokud nejsou v osobním vlastnictví všechny byty v domě, je původní vlastník domu vlastníkem zbývajících bytů v domě a má práva a povinnosti odpovídající počtu neprodaných bytů.

(5) Původní vlastník domu, kde vedle bytu (bytů) v osobním vlastnictví se nachází též místnost (místnosti) nesloužící k bydlení, je vlastníkem těchto místností a má při správě domu, jakož i rozhodování o společných částech domu a pozemku, zejména o způsobu jejich údržby a oprav, postavení obdobné vlastníku bytu v domě.

(6) Smlouva o převodu bytu musí upravit vzájemná práva a povinností převodce a nabyvatele, jakož i vymezení práv a povinností, které přecházejí na nabyvatele ve vztahu k ostatním vlastníkům bytů (§ 13 odst. 1 písm. a) až d) a písm. f).

(7) Ustanovení § 12 odst. 2, § 13 odst. 2 a § 15 platí přiměřeně i v těchto případech.".

4. 2a § 14 vkládá se § 14a, který zní:

Prodal-li vlastník všechny byty v domě v soukromém vlastnictví kromě bytu, který sám v tomto domě užívá, stává se jím užívaný byt bytem v osobním vlastnictví.".

5. § 15 včetně nadpisu zní:

(1) Vlastník má právo převést byt v osobním vlastnictví nebo místnost nesloužící k bydlení na jiného. Na převod nebo přechod vlastnictví platí, pokud tento zákon nestanoví jinak, všeobecná ustanovení občanského zákoníku a dalších předpisů upravujících převod nebo přechod nemovitostí.

(2) Souhlasu spoluvlastníků společných částí domu, popřípadě pozemku, není k převodu třeba.

(3) S vlastnictvím k bytu nebo s vlastnictvím místností nesloužících k bydlení je nerozlučně spojeno spoluvlastnictví společných částí domu, popřípadě pozemku. S převodem nebo přechodem vlastnictví k bytu (místností nesloužící k bydlení) přechází spoluvlastnictví společných částí domu a spoluvlastnictví nebo právo společného osobního užívání pozemku.".

6. V § 17

odstavec 1 zní:

"(1) Společné části domu jsou v podílovém spoluvlastnictví vlastníků bytů (místností nesloužících k bydlení). Toto ustanovení platí přiměřeně i pro společné vybavení domu a pro příslušenství, i když je umístěno mimo obytný dům. Nejsou-li všechny byty v domě (místnosti nesloužící k bydlení) v osobním vlastnictví, je také původní vlastník domu jako vlastník bytu (bytů), popřípadě místností nesloužících k bydlení v tomto domě spoluvlastníkem společných částí domu.",

v odstavci 2 se za slova "13 odst. 1 písm. c) a e)" doplňují slova "a 20 odst. 6".

7. § 18 odst. 3 zní:

"(3) Rozhodne-li se občan při koupi bytu, popřípadě místnosti nesloužící k bydlení od národního výboru nebo organizace bytového hospodářství, že přenese svá práva a povinnosti spojené se správou společných částí domu, jeho vybavení a příslušenství, jakož i jeho údržbou a opravami na národní výbor nebo organizaci bytového hospodářství, jsou tento národní výbor nebo tato organizace bytového hospodářství povinny uzavřít o tom s vlastníkem bytu, popřípadě místnosti nesloužící k bydlení smlouvu s tím, že tato práva a povinnosti budou vykonávat za pevný příspěvek, stanovený prováděcím předpisem. Práva a povinnosti z této smlouvy přecházejí na dalšího nabyvatele bytu popřípadě místnosti nesloužící k bydlení.".

8. V § 20

v odstavci 4 se za slovo "právo" doplňuje slovo "společného", připojuje se odstavec 6, který zní:

"(6) Součástí smlouvy o převodu bytu do osobního vlastnictví, popřípadě místností nesloužících k bydlení v domě v soukromém vlastnictví musí být i převod spoluvlastnického podílu k pozemku. Velikost spoluvlastnického podílu musí odpovídat spoluvlastnickému podílu na společných částech domu 17 odst. 2).".

9. § 24 včetně nadpisu zní:

(1) Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj a federální ministerstvo financí, mohou vyhláškou stanovit, které další byty jsou vyloučeny z prodeje do osobního vlastnictví.

(2) Federální ministerstvo financí stanoví vyhláškou výši pevného příspěvku na úhradu nákladů správy a údržby a oprav společných částí domu, popřípadě pozemku (§ 18 odst. 3) a služeb spojených s bydlením v případě, kdy tyto povinnosti převezme organizace bytového hospodářství. Ministerstvo financí, cen a mezd České socialistické republiky a ministerstvo financí, cen a mezd Slovenské socialistické republiky stanoví vyhláškou výši tohoto příspěvku v případě, kdy tyto povinnosti převezme národní výbor.

(3) Ministerstvo financí, cen a mezd České socialistické republiky a ministerstvo financí, cen a mezd Slovenské socialistické republiky upraví vyhláškou poskytování příspěvků na úhradu kupní ceny bytu rozpočtovými a příspěvkovými organizacemi, řízenými ústředními orgány republik a národními výbory. Federální ministerstvo financí upraví vyhláškou poskytování příspěvku na úhradu kupní ceny bytu v ostatních případech.

(4) Ministerstvo financí, cen a mezd České socialistické republiky a ministerstvo financí, cen a mezd Slovenské socialistické republiky upraví vyhláškou oceňování bytů, místností nesloužících bydlení a společných částí domů s byty v osobním vlastnictví.".

10. V § 25 se jeho dosavadní znění označuje jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který zní:

"(2) Občané, kteří jsou osobními vlastníky bytů, popřípadě místností nesloužících k bydlení v domě, mohou za účelem správy společných částí domu a zajištění jejich údržby a oprav založit smlouvou sdružení osobních vlastníků bytů, která musí obsahovat zejména výši příspěvků na správu, opravy a údržbu společných částí domu, jeho vybavení a příslušenství v případě, že práva a povinnosti s tím spojené nebyly přeneseny na národní výbor nebo organizaci bytového hospodářství, způsob rozhodování ve společných věcech a způsob zastupování; pokud ze smlouvy neplyne požadavek jednomyslnosti, rozhoduje většina spoluvlastníků bytů, popřípadě místností nesloužících k bydlení, z nichž každému přísluší jeden hlas. Každému vlastníku přísluší právo přesvědčit se o hospodaření sdružení a právo ze sdružení vystoupit. Sdružení je oprávněno zřídit u peněžního ústavu běžný účet. Sdružení není oprávněno vystupovat svým jménem.".

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1989.

Obecná část

Vytvoření podmínek pro další rozšíření osobního vlastnictví občanů k bytům je jedním z prostředků, kterým lze zvýšit účast obyvatelstva na řešení bytového problému.

Kromě opatření v ekonomické oblasti, které zvýhodní dosavadní podmínky pro výstavbu domů s byty v osobním vlastnictví samotnými občany, zejména například v podobě přednostního přidělování pozemků a jejich vybavování inženýrskými sítěmi a rozšířením výhod pro stavebníky domů s byty v osobním vlastnictví zejména zabezpečením dodávek materiálu, prací a služeb za ceny platné pro obyvatelstvo, předpokládá sledovaný záměr i vytvoření lepších právních předpokladů pro prodej bytů do osobního vlastnictví jak ze starší bytové zástavby, tak z nového bytového fondu.

Proto dochází ke změnám a doplňkům v současné právní úpravě osobního vlastnictví k bytům.

Zvláštní část

K bodu 1

S ohledem na zájem umožnit prodej bytů i v domech, v nichž se nachází nebytový prostor užívaný zpravidla socialistickou organizací, bylo upraveno ustanovení § 7 odstavec 1. Připouští se existence místností nesloužících k bydlení a nesloužících k osobní potřebě v domě s byty v osobním vlastnictví a to nejen při prodeji bytů ze starší zástavby, ale i při jejich výstavbě podle § 12 a 13. Nevyžaduje se rovněž, aby místnosti nesloužící k bydlení, ale sloužící k osobní potřebě, byly vždy ve vlastnictví vlastníka bytu v témže domě. Smyslem úpravy je rovněž umožnit samostatnou existenci zejména ateliérů a garáží, ale i provozoven socialistických organizací a občanů při drobném podnikání.

K bodu 2

Vyžaduje se i nadále; aby smlouva, její změny a doplňky byly registrovány státním notářstvím. Na základě změn, k nimž došlo novelizací 47 obč. zák., však bylo ustanovení § 12 odst. 2 tak upraveno, že smlouva se stává účinnou až rozhodnutím státního notářství; je-li rozhodnutí záporné, smlouva se ruší.

K bodu 3

V novelizovaném ustanovení § 14 se odstraňují překážky, které dosud bránily širšímu uplatnění prodeje bytů v dosavadním bytovém fondu občanům, kteří byt již užívají. Napříště bude zásadně možné, kromě bytu v rodinném domku, koupit kterýkoliv byt, tedy nejen byt v domě, k němuž vykonává právo hospodaření s národním majetkem národní výbor nebo jím založená anebo řízená organizace bytového hospodářství (dále jen "organizace bytového hospodářství"), tj. byt z tzv. státní výstavby, někdy i označované jako výstavby "komunální", ale i podnikový byt, byt služební, byt vojenský, byt ministerstva vnitra, byt Sboru nápravné výchovy, jakož i byt stavebního bytového, lidového bytového, jednotného zemědělského, výrobního nebo spotřebního družstva. Bude rovněž možné koupit i byt nacházející se v domě v soukromém vlastnictví.

Ve všech případech se koupě bytu uskutečňuje smlouvou, jejíž obsah se spravuje ustanoveními občanského zákoníku a zvláštními ustanoveními zákona o osobním vlastnictví k bytům.

Podmínky pro koupí bytů však právní úprava diferencuje a to tak, že u některých bytů se přímo zakládá právo občana byt koupit, projeví-li o koupi zájem; tomuto právu odpovídá zákonem stanovená povinnost národního výboru nebo organizace bytového hospodářství byt při splnění všech stanovených právních předpokladů prodat.

Občanovi, který má neodvozené právo užívání bytu (půjde převážně o právo osobního užívání bytu a obdobné případy) přísluší podle odstavce 2 zásadně oprávnění byt koupit, za předpokladu, že se byt nachází v domě, k němuž vykonává právo hospodaření s národním majetkem národní výbor nebo organizace bytového hospodářství. Výjimku tvoří případy, že občan již má jiný byt v osobním vlastnictví, nebo že dům, v němž se užívaný byt nachází, je určen k demolici anebo k modernizaci. Osnova plně respektuje stávající dispoziční oprávnění právních subjektů k bytům plnícím stabilizační funkci.

Zachována zůstává podle § 14 současná možnost koupit volný byt z nové výstavby nebo jiný neužívaný byt (například byt uvolněný po modernizaci).

Úprava podle § 7 umožní napříště i prodej bytů v domech, kde se nacházejí nebytové prostory, nesloužící vlastníkům bytů. Výslovně se také v § 14 odstavci 3 upravuje možnost prodat občanovi i části společných prostor domu pro rozšíření bytu nebo zřízení bytu v osobním vlastnictví (nástavby a vestavby).

Důsledkem úpravy podle § 14 je, že napříště se stane vlastníkem zbylých bytů po odprodeji části z nich nejen stát, družstvo, popřípadě společenská organizace, ale i občan nebo jiná než socialistická organizace, pokud byl prodán byt (byty) v domě v soukromém vlastnictví.

K bodu 4

Smyslem ustanovení je stimulovat i vlastníka domu v soukromém vlastnictví k prodeji bytů. Toto ustanovení se vztahuje i na případy, kde dojde k prodeji bytu do osobního vlastnictví z domu, který je ve spoluvlastnictví více občanů.

K bodu 5 a 6

Změny v ustanoveních § 15 a 17 jsou důsledkem osamostatnění vlastnictví k místnostem nesloužícím k bydlení.

K bodu 7

V zájmu odstranění dalších překážek, které dosud bránily širšímu uplatňování prodeje bytů do osobního vlastnictví, zakládá nová úprava v § 18 odstavci 3 právo občana, který nabyl byt do osobního vlastnictví koupí od národního výboru nebo organizace bytového hospodářství, přenést práva a povinnosti spojené se správou společných částí domu, jeho vybavení a příslušenství, jakož i jeho údržbou a opravami na národní výbor (pokud dosud k domu vykonával právo hospodaření s národním majetkem) nebo na organizaci bytového hospodářství. Tomuto právu odpovídá zákonem stanovená povinnost národního výboru nebo organizace bytového hospodářství uzavřít o tom s vlastníkem bytu smlouvu za pevný příspěvek, stanovený prováděcím předpisem. Na smlouvu se plně vztahují ustanovení § 48 a 49 obč. zák., z nichž plyne, že jednostranně odstoupit od smlouvy lze jen v případech, které stanoví občanský zákoník nebo dohoda účastníků. Jde prakticky o případ předvídaný v ustanovení § 85 obč. zák., jestliže dlužník, který je v prodlení, dluh nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, poskytnuté věřitelem.

Skutečnost, že byl prodán poslední byt v domě do osobního vlastnictví na trvání práv a povinností ze smlouvy nic nemění. Na dalšího nabyvatele bytu popřípadě místnosti nesloužící k bydlení přecházejí práva a povinnosti ze smlouvy.

Údržbu a opravy, popřípadě správu společných částí domu, jeho vybavení a příslušenství v domech, kde došlo ke koupi bytu od stavebního bytového, lidového bytového, jednotného zemědělského, výrobního nebo spotřebního družstva, nebo bytu podnikového, nacházejícího se v přímé správě podniku, mohou na základě dohody zabezpečovat pro občany nadále tyto organizace nebo i jiný subjekt, s nímž vlastníci uzavřou smlouvu. Úplata za tyto služby se pevným příspěvkem nestanoví, ani státem negarantuje. Obdobně je tomu i v případě, kde došlo ke koupi bytu od vlastníka, jehož dům je v soukromém vlastnictví.

K bodu 8

Úprava nového odstavce 6 prosazuje zásadu jednoty vlastnických vztahů ke stavbě a k pozemku.

K bodu 10

Se zřetelem ke zkušenostem, jejichž zobecněním se reaguje na potřeby praxe, nová úprava doplněním § 25 umožňuje občanům, kteří jsou osobními vlastníky bytů v domě, založit smlouvou sdružení osobních vlastníků bytů. Sdružení, jímž se nevytváří nový právní subjekt a jemuž v důsledku toho nenáleží postavení organizace (právnické osoby), má zákonem přesně vymezený hospodářský účel, jemuž odpovídá i oprávnění zřídit u peněžního ústavu běžný účet. Nová úprava nevylučuje další možnosti, dané zákonem č. 9/1988 Sb. o bytovém, spotřebním a výrobním družstevnictví (např. založit družstvo osobních vlastníků bytů).

Finanční dopad

Nová úprava neklade nároky ani na fond pracovních sil, ani na prostředky státního rozpočtu.

Výška příspěvků na úhradu kupní ceny bytu bude záviset na počtu prodaných bytů. Tyto výdaje však uhradí příjem do státního rozpočtu republik a národních výborů na kupní ceně za prodej bytů, takže celkový přínos bude aktivní.

Předseda vlády ČSSR