Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

kterým se předkládají k vyslovení souhlasu Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky Všeobecné podmínky pro dodávky zboží mezi organizacemi členských států Rady vzájemné hospodářské pomoci (VDP RVHP 1968/1988), schválené na 129. zasedání Výkonného výboru RVHP v Moskvě ve dnech 10. - 11. října 1988

Návrh schvalovacího usnesení:

Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Všeobecnými podmínkami pro dodávky zboží mezi organizacemi členských států Rady vzájemné hospodářské pomoci (VDP RVHP 1968/1988), schválenými na 129. zasedání Výkonného výboru RVHP v Moskvě ve dnech 10. - 11. října 1988.

Komplexním programem dalšího prohlubování a zdokonalování spolupráce a rozvoje socialistické ekonomické integrace přijaly členské státy RVHP závazek zdokonalovat právní základy spolupráce zejména tím, že budou vypracovány a přijímány normativní akty upravující hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci členských států RVHP. K vytvoření příznivějších podmínek pro rozvoj smluvních vztahů a spolupráce mezi hospodářskými, vědeckotechnickými a jinými národními organizacemi států se zavázaly členské státy činit opatření ke sbližování právních norem týkajících se činnosti organizací v oblasti jejich hospodářské a vědeckotechnické spolupráce, jakož i k unifikaci těchto norem mezi zainteresovanými státy.

V souladu s těmito principy bylo přijato i doporučení orgánů RVHP posoudit otázky zvýšení hmotné odpovědnosti hospodářských organizací za nesplnění nebo nenáležité splněni smluvních závazků a podle výsledků zkoumání těchto problémů zdokonalit Všeobecné dodací podmínky RVHP.

Zkoumání otázek souvisejících s upevňováním smluvní kázně a zdokonalováním systému právně zabezpečujícího náležité plnění smluvních závazků mezi hospodářskými organizacemi členských států RVHP při uskutečňování hospodářské spolupráce skončilo dílčí novelizaci Všeobecných dodacích podmínek RVHP v roce 1975 a v r. 1979. Byla sice vytvořena ucelenější unifikovaná úprava právních vztahů vznikající mezi organizacemi při výměně zboží v zahraničním obchodě, avšak přesto ještě zůstala řada problémů mnohostranně nevyřešených. Zkušenosti ukázaly, kde je třeba text Všeobecných dodacích podmínek upravit tak, aby byl jednoznačný a vyloučila se možnost různého výkladu a tím i vzniku event. sporů.

V rámci Porady RVHP pro právní otázky (od prosince 1982 Stálé komise RVHP pro právní otázky), byla proto provedena revize platného textu a projednána řada unifikačních návrhů na doplnění a změny textu. Vzhledem k tomu, že předchozími novelizacemi byl text na více místech doplňován a měněn, bylo nutné provést současně legislativně technické úpravy, tak aby se usnadnilo používání Všeobecných dodacích podmínek v praxi.

Tyto úpravy spočívají především v novém uspořádání jednotlivých kapitol, v jejichž rámci jsou systematicky zařazena ustanovení, vztahující se k určitému právnímu institutu. Dále byly sjednoceny čtyři kapitoly do dvou oddílů a odstraněna ta ustanovení, která se doslovně opakovala v úpravě zákonné a záruční odpovědnosti za vady zboží.

Protože skutečných (věcných) změn v textu početně není mnoho (ustanovení některých hlav se neměnila vůbec, měnilo se pouze číslování jejich jednotlivých ustanovení, popř. byla ustanovení pouze přeřazena z jedné hlavy do druhé), uvádí se dále odůvodnění pouze těch ustanovení, která jsou nově zařazena.

Vzhledem k rozsahu legislativně technických úprav bylo v orgánech RVHP dohodnuto provést přečíslování celého textu a vydání úplného znění Všeobecných dodacích podmínek, jak vyplývá ze změn a doplňků provedených v roce 1975, 1979 a úprav dohodnutých v r. 1988, pod zkráceným názvem Všeobecné dodací podmínky RVHP 1968/1988. Z těchto důvodů je předkládán úplný text Všeobecných dodacích podmínek (VDP RVHP 1968/1988).

Nové znění bylo projednáno a schváleno ve Stálé komisi RVHP pro právní otázky, ve Výboru RVHP pro spolupráci v oblasti vnějších ekonomických vztahů a ve Výkonném výboru, který na svém 129. zasedání (říjen 1988) vydal doporučení členským státům RVHP, aby podle svých ústavních předpisů sjednané Všeobecné dodací podmínky RVHP 1968/1988 přijaly a uvedly v účinnost od 1. července 1989.

Rozšiřuje a upřesňuje se úprava uzavírání smluv a stanoví se podstatné náležitosti smlouvy o dodávce zboží. Tím se vylučuje v těchto otázkách aplikace zákonodárství jednotlivých států. Upřesňují se ustanovení o okamžiku vzniku smlouvy pro případy běžné v obchodní praxi.

Beze změny zůstávají dosavadní ustanovení - § 1 odst. 4 (nově číslován jako § 1 odst. 3), § 2 odst. 1 (nově číslován jako § 4 odst. 1), § 4 (nově číslován jako § 6) a § 2a (nově číslován jako § 7).

Do této hlavy byla beze změny převzata dosavadní ustanovení § 5 - 10.

Do této hlavy byla beze změn převzata dosavadní ustanovení § 11 - 14.

Tato hlava je nově koncipována. Z dosavadních ustanovení hlavy IV. se beze změny přejímají § 16 a 17, z hlavy IX. potom ustanovení § 28, 29, 30, 36, 37 a 38.

Upravuje především způsob stanovení jakosti zboží (zejména odkazem na normy RVHP a vzorek zboží dohodnutý mezi smluvními stranami). Pro případ, že strany výjimečně ve smlouvě nestanoví jakostní charakteristiku zboží, uplatní se dispozitivní ustanovení o minimální jakosti dodávaného zboží.

Záruka na jakost se koncipuje jako samostatný právní institut odpovědnosti prodávajícího za vady zboží. Nová jsou ustanovení upravující vztahy stran při dodávce zboží, k jehož jakostní charakteristice patří exspirační lhůty (doba použitelnosti a skladovatelnosti). Právní řády většiny členských států (včetně čs. zákoníku mezinárodního obchodu) dosud nerozlišovaly exspirační lhůtu od lhůty záruční. Obchodní praxe" si však u některých druhů zboží (s omezenou dobou trvanlivosti nebo vyžadujících zvláštní podmínky skladování) vynucovala zvláštní úpravu ve smlouvách. Doplnění Všeobecných dodacích podmínek o tato ustanovení sjednocuje postup stran a usnadňuje uzavírání kontraktů tím, že obsahuje dispozitivní ustanovení, která se uplatní, pokud strany neupraví tyto otázky ve smlouvě odchylně.

Do této hlavy byla beze změn převzata dosavadní ustanovení § 18 a 19, upravující způsoby určení množství zboží.

Do této hlavy byla převzata beze. změn dosavadní ustanovení § 20 - 23, upravující otázky balení a označování zboží.

Do této hlavy byla beze změn převzata dosavadní ustanovení § 24 - 25, upravující práva a povinnosti stran v otázkách technické dokumentace k dodávanému zboží.

Do této hlavy byla beze změn převzata dosavadní ustanovení § 26 a 27, upravující postupy a vztahy smluvních stran při prověrce jakosti zboží před jeho expedicí.

Tato hlavy vznikla sloučením dosavadních ustanovení § 31, 32, 34 a 35 z hlavy IX. o odpovědnosti prodávajícího za vady zboží prodávaného se zárukou, a dosavadních ustanovení § 71, 75, 77, 78, 80 a 82 z hlavy XIII. o reklamacích vad zboží dodávaného bez záruky. Tím se odstranilo doslovné opakování některých ustanovení na dvou místech a sjednotila se úprava práv a povinností stran při dodávce zboží s vadami jakosti nebo množství.

Zachovává se dosavadní rozsah práv a povinu ostí stran s tím, že se nově upravuje postup reklamace, nedojde-li zboží do stanice určení, avšak je inkasována kupní cena.

Do této hlavy byla beze změny převzata dosavadní ustanovení § 39 - 48, upravující postupy, práva a povinnosti smluvních stran v otázkách dopravních dispozic a avizování o odeslání zboží.

Do této hlavy byla bez věcných změn převzata dosavadní ustanovení § 49 - 57 a § 59 - 65, pouze s přečíslováním odkazů na jiná ustanovení.

Ustanovení dosavadního § 58 o sankci za neodůvodněné storno inkasa kupní ceny bylo přeneseno do hlavy XII. (Některá obecná ustanovení o odpovědnosti. Sankce.) - § 89.

Ustanovení dosavadního § 66 se doplňuje o odstavec vymezující dobu, ve které může být předloženo bance k promptnímu inkasu uznávací návěští.

Ustanovení dosavadního § 67 se upravuje tak, že se ustanovení týkající se sankcí za opožděné otevření akreditivu zařazuje do hlavy XII., § 90. Důvodem je potřeba soustředit všechna ustanovení o odpovědnosti a sankcích do jedné kapitoly.

Tato hlava je nově koncipována jako soubor ustanovení upravujících otázky odpovědnosti za porušení smluvních závazků a stanoví sankce. Slučuje beze změn dosavadní ustanovení § 67a, 67b, 67c, 67d, 67e, § 69 a § 70 z dosavadní hlavy XII. Dále byla do této hlavy bez věcných změn převzata ustanovení § 84, 84a, 85, 86a, 87, 87a z dosavadní hlavy XIV. (sankce). Z hlavy XI. byla do této hlavy přeřazena dosavadní ustanovení § 58 a část § 67.

Dosavadní ustanovení § 83 (nyní § 85) o sankci za prodlení v dodávce bylo doplněno o nový odstavec, který zpřísňuje postih za prodlení v dodávce náhradních dílů.

Dosavadní ustanovení § 68 (nyní § 82) upravující otázky zproštění od odpovědnosti za porušení smluvního závazku z důvodů tzv. "vyšší moci" bylo doplněno a změněno ve třech zásadních otázkách. Především bylo vyloučeno dovolávat se jako vyšší moci okolností, které nastaly až v době, kdy byl dlužník již v prodlení. Tím se dlužník stimuluje k tomu, aby své závazky plnil včas.

Za druhé, vypouští se ustanovení, resp. odkaz na národní zákonodárství v otázce posuzování okolností vyšší moci. Tím se odstraňují rozpory vznikající dosud rozdílnou úpravou v jednotlivých právních řádech.

Za třetí, výslovně se stanoví, že za okolnosti osvobozující od odpovědnosti z důvodů vyšší moci se nepovažují akty států (zejména v oblasti plánování a řízení národního hospodářství), i kdyby bránily podniku ve splnění smluvního závazku. Vyňaty jsou z této úpravy pouze akty všeobecného zákazu vývozu a dovozu (působící proti všem subjektům) a případy zákazů z důvodů karanténních, sanitárních a veterinárních.

Toto ustanovení podstatněji přispívá k upevnění smluvní kázně a vylučuje eventuální různost výkladu v případě sporu.

Hlava XII. se dále doplňuje o nové ustanovení (§ 93) upravující způsob započtení peněžitého plnění, jestliže nestačí na pokrytí všech dřívějších pohledávek. Dále je doplněno nové ustanovení o odpovědnosti věřitele, způsobí-li dlužníku dodatečné výlohy spojené s plněním smlouvy (§ 80).

Nejnižší sazba penále byla zvýšena z 10 rublů na 25 rublů v souladu s ustanovením o nejnižší částce nároku, která může být uplatňována.

Tato hlava shrnuje všechna ustanovení, týkající se způsobu a lhůt uplatňování všech druhů nároků a jejich projednávání, která byla doposud zařazena v několika různých hlavách.

Bez věcných změn byla do této hlavy převzata dosavadní ustanovení § 72 odst. 2, 73 odst. 1, 2, 74 odst. 1, 4, 76, 88 odst. 1, 2, 89, 89a, 104, 105 odst. 1, 2 a § 107.

K změnám v jednotlivých ustanoveních dochází doplněními, týkajícími se uplatňování nároků v případech, kdy zboží nedojde do stanice určení: nároků z vad jakosti zboží, pro které je stanovena exspirační lhůta: dále stanovením lhůty pro uplatňování jiných nároků, než na penále a na odstranění vad.

Další změny a upřesnění textu vyplývají z toho, že tato hlava nyní představuje ucelenou úpravu postupů při uplatňování nároků všeho druhu.

Do této hlavy byla beze změn převzata dosavadní ustanovení § 90 a § 91, upravující základní pravidla uplatňování nároků před rozhodčími soudy.

Do této hlavy byla s několika upřesněními převzata dosavadní ustanovení § 92 - 102 o promlčení. Upřesnění si vyžádalo ustanovení o reklamaci v hlavě XIII. a odstranění možnosti různého výkladu o počátku běhu promlčecí lhůty po jejím přerušení. Dosavadní ustanovení § 103 bylo vypuštěno.

Do této hlavy byla bez věcných změn převzata dosavadní ustanovení § 108, 109 a 110.

V ustanovení § 106 (nyní § 119) se zvyšuje sazba úroků za prodlení s plněním peněžitého závazku ze 4 na 6% ročně. Důvodem zvýšení je současná průměrná úroková sazba v členských státech RVHP.

Ustanovení hlavy XVI. bylo doplněno o nové ustanovení upravující postup ve výjimečném případě, kdy není v předpise ani ve smlouvě stanovena lhůta ke splnění smluvní povinnosti.

Nově se zařazuje k Všeobecným dodacím podmínkám jako jejich příloha text ujednání dosaženého v rámci Stálé komise RVHP pro zahraniční obchod (nyní Výbor RVHP pro spolupráci v oblasti vnějších ekonomických vztahů) v listopadu 1985 při novelizaci doporučení Výkonného výboru RVHP, nazvaného "Všeobecné zásady zajišťování náhradních dílů pro stroje a zařízení dodávané ve vzájemném obchodě členských států RVHP a SFRJ", jako jedno z opatření, směřujících k zabezpečení dodávek náhradních dílů.

Vzhledem k tomu, že ujednání úzce souvisí s právní úpravou provedenou Všeobecnými dodacími podmínkami, bylo připojeno jako příloha k jejich textu, Uplatní se zejména jako návodné ustanovení pro postup stran při jednání o zabezpečování náhradních dílů. Pokud strany přijmou naznačený postup, aniž by ve smlouvě upravily i jeho důsledky, uplatní se i jako dispozitivní úprava.

Novelizace Všeobecných dodacích podmínek zachovává kontinuitu s předcházejícími úpravami; zachovává se jejich letopočet (1968) a ve zkráceném názvu se doplňuje letopočtem současné úpravy (VDP RVHP 1968/1988).

Vzhledem k obsáhlým úpravám v systematice (sloučení některých hlav, přeřazení řady ustanovení, redakční úpravy textu nebylo z legislativně technického hlediska účelné vydávat pouze změny a doplňky, a poté vydávat úplné znění. Proto byl připraven kompletně nový text celých Všeobecných dodacích podmínek, i když převážná část jejích textu zůstala věcně nedotčena a změnilo se jen číslování hlav a jednotlivých ustanovení.

Všeobecné dodací podmínky RVHP lze nepochybně řadit mezi nejvýznamnější právní dokumenty RVHP a to i z toho hlediska, že jde o normativní instrument, který je v běžné praxi nejvíce využíván.,Jde o právní úpravu jedné z nejvýznamnější oblasti hospodářské spolupráce členských států RVHP na občanskoprávní úrovni. Svojí povahou jsou Všeobecné dodací podmínky RVHP mezinárodní hospodářskou smlouvou obecné povahy, resp. vedou ke vzniku závazků které mají stejnou právní sílu jako závazky z mezinárodní smlouvy. Jelikož Všeobecné dodací podmínky RVHP upravují dlouhodobě obecné zásady vztahů Československé socialistické republiky s druhými členskými státy.RVHP v oblasti hospodářské spolupráce (kupní smlouva) a táto právní úprava je odchylná od čs. platných právních předpisů dané oblasti, vyžadují Všeobecné dodací podmínky RVHP 1968/1988 souhlasu Federálního shromáždění.

Federální shromáždění vyjádřilo rovněž souhlas s Všeobecnými dodacími podmínkami RVHP z r. 1968 a po jejich ratifikaci byly vyhlášeny vyhláškou ministra zahraničních věcí (vyhláška č. 12/1969 Sb.). Tím byla zabezpečena priorita Všeobecných dodacích podmínek RVHP před čs. zákonodárstvím ve vztahu k členským státům RVHP.

Vzhledem k výše uvedenému a z důvodu nezbytnosti zachování kontinuity postupu ústavního projednávání a schválení ustanovení, která předchozí přijatou právní úpravu mění a doplňuje předkládají se Všeobecné dodací podmínky RVHP 1968/1988 k vyslovení souhlasu Federálnímu shromáždění.

Veškeré dodávky zboží mezi organizacemi členských států Rady vzájemné hospodářské pomoci oprávněnými provádět zahraniční obchod se uskutečňují podle následujících Všeobecných dodacích podmínek.

V těch případech, kdy strany dojdou při uzavření smlouvy k závěru, že v důsledku specifičnosti zboží a/nebo zvláštnosti jeho dodávky je třeba odchýlit se od jednotlivých ustanovení těchto Všeobecných dodacích podmínek, mohou odchylky dohodnout ve smlouvě.

1. Návrhem se rozumí sdělení o úmyslu uzavřít smlouvu, adresované určitému možnému kupujícímu nebo prodávajícímu a obsahující alespoň všechny podstatné náležitosti smlouvy. Podstatnými náležitostmi smlouvy podle těchto Všeobecných dodacích podmínek jsou předmět smlouvy, množství, cena (určitá nebo určitelná) [tj. ve smlouvě musí být uveden způsob jejího stanovení].

2. Přijetím návrhu se rozumí zpráva, zaslaná navrhujícímu jako odpověď na návrh na uzavření smlouvy a obsahující souhlas se všemi v návrhu uvedenými náležitostmi smlouvy.

3. Za návrh se považuje i objednávka, a přijetím návrhu se rozumí i potvrzení objednávky.

4. Návrh a přijetí návrhu vstupují v platnost okamžikem, kdy je obdrží druhá strana. Jestliže před obdržením návrhu (nebo při, jetím návrhu) nebo současně s ním obdrží druhá strana jeho odvolání, návrh (nebo přijetí návrhu) nevstoupí v platnost.

1. Návrh je pro navrhujícího závazný, tj. nemůže být odvolán nebo změněn, není-li v něm přímo uvedeno jinak.

2. Navrhující je svým návrhem vázán po dobu v něm uvedenou (lhůta pro přijetí) od okamžiku, kdy návrh vstoupí v platnost.

3.Nestanovil-li navrhující lhůtu pro přijetí návrhu, je (ve vztahu k nepřítomnému) vázán svým návrhem po dobu 30 dnů počítáno ode dne odeslání návrhu.

1. Smlouva se považuje za uzavřenou:

a) mezi přítomnými - v okamžiku jejího podpisu smluvními stranami;

b) mezi nepřítomnými - okamžikem, kdy navrhující obdrží bezvýhradné přijetí návrhu ve lhůtě pro přijetí návrhu podle § 2 odst. 2 a 3.

2. Jestliže navrhující obdrží zprávu o přijetí návrhu po uplynutí lhůty pro přijetí návrhu, považuje se taková zpráva za nový návrh.

3. Opožděná zpráva o přijetí návrhu se však považuje za přijetí návrhu, jestliže navrhující bez prodlení písemně sdělí druhé straně, že smlouvu považuje za uzavřenou.

4. Je-li ze zprávy o přijetí návrhu obdržené s opožděním zřejmé, že byla odeslána před uplynutím lhůty pro přijetí návrhu, považuje se za opožděnou jen tehdy, jestliže strana, která učinila návrh, ihned uvědomí druhou stranu o opožděném obdržení zprávy.

5. Odpověď na návrh, v níž je vyjádřen úmysl ho přijmout, avšak obsahující další nebo odlišné podmínky je odmítnutím návrhu a považuje se z a nový návrh.

6. Ustanovení těchto Všeobecných dodacích podmínek vztahující se na uzavírání smluv mezi nepřítomnými se použije i na případ, kdy se smlouva uzavírá předáním návrhu při jednání nebo zasláním návrhu smlouvy podepsaného jednou stranou poštou, a vrácení návrhu podepsaného druhou stranou při následujícím jednání nebo poštou.

1. Návrh a přijetí návrhu platí za podmínky, že jsou učiněny písemně. Za písemnou formu se považují i telegrafická nebo dálnopisná sdělení.

2. Doplňky a změny ke smlouvě, jakož i její zrušení dohodou stran platí za podmínky, že byly učiněny rovněž v písemné formě.

Veškeré přílohy ke smlouvě, jako technické podmínky, specifikace, zvláštní zkušební podmínky, směrnice o balení, značkování, naložení a jiné, které jsou uvedeny ve smlouvě nebo ve kterých je na základě dohody stran na danou smlouvu odvolávka, tvoří nedílnou součást smlouvy.

Od okamžiku uzavření smlouvy veškerá předchozí korespondence a jednání o smlouvě pozbývají platnosti.

1. Smlouva může být změněna nebo zrušena dohodou stran.

2. Jednostranné odstoupení od smlouvy nebo jednostranné změnění podmínek smlouvy není přípustné s výjimkou případů přímo stanovených v těchto Všeobecných dodacích podmínkách, dvoustranné dohodě nebo ve smlouvě.

Při dopravě po železnici se dodávky uskutečňují za podmínky franko vagón hranice země prodávajícího, přičemž:

a) prodávající nese výlohy za dopravu zboží až na státní hranici své země; výlohy za překládání zboží a/nebo za výměnu vagónových soukolí nese kupující;

b) vlastnické právo ke zboží a riziko náhodné zkázy nebo náhodného poškození zboží přechází z prodávajícího na kupujícího v okamžiku, kdy železnice země prodávajícího předává zboží železnici přijímající zboží;

c) za datum dodávky se považuje datum razítka pohraniční stanice na nákladním listu, kde železnice země prodávajícího předává zboží železnici přijímající zboží.

Při automobilové dopravě se dodávky uskutečňují franko místo naložení zboží na dopravní prostředky kupujícího jestliže se zboží dodává dopravními prostředky prodávajícího za státní hranici jeho země, pak franko místo celní prohlídky v pohraniční celnici země hraničící se zemí prodávajícího, přičemž:

a) prodávající nese výlohy za dopravu zboží až do místa, v němž se překládá zboží na dopravní prostředky kupujícího jestliže se zboží dodává dopravními prostředky prodávajícího za státní hranici jeho země, pak prodávající nese výlohy do místa prohlídky zboží pohraniční celnicí země hraničící se zemí prodávajícího;

b) vlastnické právo ke zboží a riziko náhodné zkázy nebo náhodného poškození zboží přechází z prodávajícího na kupujícího v okamžiku převzetí zboží z dopravních prostředků prodávajícího na dopravní prostředky kupujícího jestliže se zboží dodává dopravními prostředky prodávajícího za státní hranice země prodávajícího - v okamžiku prohlídky zboží pohraniční celnicí v zemi hraničící se zemí prodávajícího;

c) za datum dodávky se považuje datum dokladu potvrzujícího převzetí zboží dopravními prostředky kupujícího v případě, kdy se zboží dodává za státní hranice země prodávajícího dopravními prostředky prodávajícího - datum přehlídky zboží pohraniční celnicí v zemi hraničící se zemí prodávajícího.

1. Při dopravě po vodě se dodávky uskutečňují za podmínky FOB, CIF nebo C F přístav stanovený ve smlouvě.

2. Při dodávce za podmínky FOB:

a) prodávající nese všechny výlohy do okamžiku naložení zboží na palubu lodi. Strany však mohou dohodnout ve smlouvě, že prodávající nese výlohy za naložení zboží i do lodního prostoru, včetně výloh za uložení zboží (štauování);

b) vlastnické právo ke zboží a riziko náhodné zkázy nebo náhodného poškození zboží přechází z prodávajícího na kupujícího v okamžiku přechodu zboží na palubu lodi v nakládacím přístavu;

c) za datum dodávky se považuje datum palubního konosamentu nebo říčního náložního listu.

3. Při dodávce za podmínky CIF a C F:

a) prodávající nese všechny dopravní výlohy do okamžiku připlutí lodi do vykládacího přístavu všechny výlohy za vyložení zboží z lodních prostorů nese kupující, avšak při dopravě na liniových lodích, u kterých jsou výlohy za vyložení zboží zahrnuty do dopravného, kupující nenahrazuje tyto výlohy prodávajícímu;

b) vlastnické právo ke zboží a riziko náhodné zkázy nebe náhodného poškození zboží přechází z prodávajícího na kupujícího v okamžiku přechodu zboží na palubu lodi v nakládacím přístavu;

c) za datum dodávky se považuje datum palubního konosamentu nebo říčního náložního listu.

4. Při dopravě po vodě může být ve smlouvě ujednáno, která ze stran nese výlohy za separační materiál.

Při letecké dopravě se dodávky uskutečňují za podmínky franko místo předání zboží k dopravě organizaci letecké dopravy v zemi prodávajícího, přičemž:

a) prodávající nese všechny výlohy až do okamžiku předán zboží organizaci letecké dopravy ve své zemi;

b) vlastnické právo ke zboží a riziko náhodné zkázy nebo náhodného poškození zboží přechází z prodávajícího na kupujícího v okamžiku předání zboží organizaci letecké dopravy v zemi prodávajícího;

c) za datum dodávky se považuje datum leteckého nákladního listu.

Při poštovní dopravě se dodávky uskutečňují za podmínky franko příjemce, přičemž:

a) prodávající nese všechny dopravní výlohy až do míst určení;

b) vlastnické právo ke zboží a riziko náhodné zkázy nebo náhodného poškození zboží přechází z prodávajícího na kupujícího v okamžiku předání zboží poštovnímu úřadu země prodávajícího. Právo reklamace z titulu dopravní smlouvy uzavřené s poštou přechází z prodávajícího na kupujícího v okamžiku předání zásilky poštovnímu úřadu země prodávajícího;

c) za datum dodávky se považuje datum poštovní průvodky.

Prodávající není povinen pojistit dodávané zboží, není-li tak výslovně stanoveno smlouvou.