Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Návrh schvalovacího usnesení:

Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních, podepsanou v Berlíně dne 18. dubna 1989.

Vztahy mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou se rozvíjejí ve všech oblastech a na všech úrovních v souladu se závěry posledních sjezdů Komunistické strany Československa a Jednotné socialistické strany Německa. Úspěšně se tak naplňují ustanovení Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci z 3. října 1977, která je smluvně právním základem této mnohostranné spolupráce.

V minulosti dosud nezaznamenanou úrovní kvality, intenzity a dynamiky vzájemné spolupráce přispívají současně oba státy k upevňování jednoty a semknutosti zemí socialistického společenství, k zvyšování jejich prestiže v zahraničí. Je to výsledek cílevědomého, aktivního působení Komunistické strany Československa a Jednotné socialistické strany Německa. Nové významné impulsy k obohacení bratrsky rovnoprávné a vzájemně výhodné spolupráce našich států přinášejí osobní jednání generálních tajemníků obou stran, soudruhů Miloše Jakeše a Ericha Honeckera.

Velmi úzké jsou i kontakty a výměna zkušeností po linii státních orgánů, zákonodárných sborů, Národních front a společenských organizací. Významnou roli v poznávání současného života a tradic obou národů sehrávají i družební styky mezi kraji, okresy a městy, závody a školami.

K dalšímu zdokonalení vzájemné spolupráce v právní oblasti a k zvýšení ochrany práv a oprávněných zájmů subjektů obou států přispěje i Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních, podepsaná v Berlíně dne 18. 4. 1989.

Text smlouvy obsahující 96 článků je rozdělen do pěti části, které se dále člení na jednotlivé kapitoly. Část I. /články 1 - 29/ obsahuje všeobecná ustanovení, část II. /články 30 - 63/ upravuje použiti práva a pravomoc ve věcech občanských a rodinných, část III. /články 64 - 74/ úpravu uznání a výkonu rozhodnutí vydaných v těchto věcech, část IV. /články 75 - 93/ převzetí trestního stíhání a vydávání a část V. /články 94 - 96/ závěrečná ustanovení.

Po vyhlášení cílů spolupráce smluvních států při poskytování právní pomoci obsahuje odst. 2 článku 1 definici ústředních justičních orgánů, které jsou především odpovědny za provádění smlouvy justičními orgány uvedenými v odst. 3 téhož článku. Ústřední justiční orgány se zavázaly v článku 2 mj. k výměně zkušeností v oblasti své působnosti /zahrnuje se v to i výměna informací o připravovaných novelizacích vnitrostátních právních předpisů/.

Článek 2 odst. 2 zmocňuje ústřední justiční orgány /resp. jejich vedoucí/ k uzavírání ujednání na základě a k provádění smlouvy. Sjednávání takovýchto prováděcích ujednání konkretizujících jednotlivá ustanovení smlouvy je potřebné z hlediska justiční praxe /viz Dohoda o spolupráci mezi prokuraturami ČSSR a NDR z 29. 11. 1977 uzavřená na základě čl. 16 A Smlouvy mezi ČSR a NDR o právních stycích v občanských, rodinných a trestních věcech z 11. 9. 1956 ve znění Protokolu z 10. 12. 1975/. Z hlediska vnitrostátních právních předpisů ČSSR /především Rozhodnutí prezidenta republiky o sjednávání mezinárodních smluv č. 31 z roku 1969/ se jedná o zvláštní zmocnění ad hoc stanovené mezinárodní smlouvou prezidentské kategorie.

Další články této části smlouvy, kromě obvyklých ustanovení smluv o právní pomoci stanovících např. zásadu stejné právní ochrany pro subjekty smluvních států /kterými jsou jak fyzické, tak právnické osoby smluvních států/, osvobození od jistoty za náklady řízení, aj., v třetí kapitole především zakotvují, že právní pomoc ve věcech občanských, rodinných a trestních si poskytují justiční orgány, přičemž poskytují pomoc i jiným orgánům, majícím v těchto věcech pravomoc /článek 8/. V článku 11, který přímo souvisí s článkem 8 a který je důležitý z hlediska provádění smlouvy čs. soudy a státními notářstvími, jsou stanoveny druhy styku mezi příslušnými orgány smluvních států. Nadále se bude uskutečňovat nejefektivnější formou /přímý styk justičních orgánů, článek 11 odst. 1/. Výjimkou, stanovenou zpravidla v článku 11 odst. 2 pro ostatní orgány, jsou případy odst. 3 článku 27 a odstavce 2 článku 28. Kromě obecného zmocnění v článku 2 odst. 2 je v článku 11 odst. 5 výslovně uvedeno, že ministři spravedlnosti a generální prokurátoři se mohou dohodnout na odlišném styku při převzetí trestního stíhání a při vydávání, než stanoví odst. 4 téhož článku. Poprvé je v čs. smluvní praxi upraven i styk Ústředí pro mezinárodní právní ochranu mládeže v Brně s partnerským orgánem v NDR.

V článcích 13 - 18 jsou upravena důležitá ustanovení o obsahu, formě a způsobu vyřizování dožádání o právní pomoc: V článku 13 odst. 5 je předvídáno zavedení dvojjazyčných formulářů dále usnadňujících poskytování právní pomoci. Právní norma stanovená v článku 14 věta druhá ve spojení s ustanovením článku 17 čelí nepříznivým důsledkům event. kontumačního řízení a rozhodnutí vydaného v takovém řízení justičními orgány NDR pro subjekty v ČSSR resp. použití vnitrostátních právních norem obdobných ustanovení § 49 odst. 2 věta druhá o. s. ř., což by mělo své důsledky v případném řízení vykonávacím /srov. část III. smlouvy/. Právní řád NDR nezná totiž "doručování do vlastních rukou", které tvoří v čs. právním řádu základní zásadu zajišťující ochranu práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení. Jeho provádění justičními orgány NDR na žádost čs. soudů a státních notářství zajišťují uvedená - byť kompromisně formulovaná ustanovení.

Praktické ustanovení článku 24 zakotvuje povinnost informování se o rozsudcích v trestních věcech /nikoliv všech rozhodnutí soudů, nebo druhá strana může zajistit informace jen o rozsudcích/.

V poslední kapitole této části smlouvy je upraven způsob zasílání listin /výpisů z matrik/ a rozhodnutí o osobním stavu státních občanů jednoho smluvního státu vydaných soudy druhého smluvního státu. Tyto listiny se nezasílají hromadně po určité době, ale bezprostředně po vykonaném zápisu v matrice v každém jednotlivém případě. Tam, kde jde o poskytnutí výpisu proti vybrání správního poplatku, je stanoven styk diplomatickou nebo konzulární cestou; kde se rozhodnutí zasílají bezplatné, postupují orgány podle obecných zásad styku dle článku 11.

V části II. "Použití práva a pravomoc" je 1. kapitola věnována věcem osobního stavu, mezi něž náleží úprava způsobilosti k právním úkonům jak fyzických, tak právnických osob, a dále úprava prohlášení za nezvěstného, za mrtvého a důkaz smrti /institut známý právnímu řádu NDR/.

Rozsáhlá třetí kapitola je věnována věcem rodinným, tj. úpravě kolizní a jurisdikční problematiky uzavření manželství, osobních a majetkových vztahů manželů, zrušení manželství rozvodem a právním vztahům mezi rodiči a dětmi. Při řešení záležitostí manželů je pamatováno na nejrůznější eventuality, které se mohou v praxi vyskytnout jak z hlediska jejich státního občanství, tak i z hlediska bydliště. Při určení, uznání a popření otcovství, které uvádí články věnované vztahům mezi rodiči a dětmi, bylo zvoleno, byť kompromisní, hraniční kritérium státního občanství matky dítěte, podpůrné pak místa narození dítěte. Došlo tak ke změně dosud užívaného nejistého kritéria státního občanství dítěte. Při ostatních právních vztazích mezi rodiči a dětmi bylo přijato nesporné kritérium místa bydliště dítěte, které čs. strana prosazovala i při zmíněné úpravě určování otcovství. Vychází se z toho, aby dítě nebylo nežádoucím způsobem zvýhodňováno nebo znevýhodňováno oproti ostatním dětem v obdobných případech, kdy účastníkem řízení není cizinec. V této části je zařazena i problematika poručnictví a opatrovnictví. V NDR je pravomoc v těchto věcech svěřena jednak soudům, jednak referátům pomoci mládeži při ministerstvu lidového školství /Jugendhilfereferate/ a jednak, ve věcech dědických, státním notářstvím.

Věci dědické /kapitola 5, části II./ uvádí zásada rovnosti, která je stanovena generálně, tj. vztahuje se na všechny státní občany smluvních států, ať žijí kdekoliv. V této kapitole byl důsledně zaveden štěpený dědický statut a zohledněn institut vydědění, i když právnímu řádu NDR není znám.

Druhou část smlouvy uzavírá nové ustanovení, které z legislativního hlediska originálním způsobem vyjadřuje zásadu litispendence, nezbytnou v souvislosti s určením dvojí pravomoci v některých právních vztazích.

K významnému doplnění a precizování dosud platné úpravy v zájmu zhospodárnění řízení a zvýšení ochrany práv a zájmů občan smluvních států dochází v třetí části týkající se uznání a výkonu rozhodnutí.

Progresivním ustanovením je především článek 64, který vylučuje u všech pravomocných rozhodnutí příslušných orgánů v občanských a rodinných věcech jejich uznávání na území druhého smluvního státu ve zvláštním řízení. Toto řešení představující automatické uznávání cizích rozhodnutí výše uvedených orgánů nemá ČSSR dosud smluvně zakotveno se žádným státem. K rozhodnutím, která se vykonávají, náleží i rozhodnutí již zmíněných referátů pomoci mládeži, které nejsou justičními orgány, ale jsou podřízeny ministerstvu lidového školství NDR. Tyto orgány vydávají rozhodnutí ve věcech péče o nezletilé /v řízení o osvojení nezletilého, o ustanovení poručníka a opatrovníka, v záležitostech úpravy styku s nezletilým, jakož i v řízení o změně jména a příjmení nezletilého/ a schvalují listiny ve věcech výživného pro nezletilé /buď samostatně nebo v souvislosti s určením otcovství souhlasným prohlášením rodičů/, vyhotovené na předtištěných formulářích. Podle výkladu strany NDR však tyto orgány neschvalují uvedené listiny formou rozhodnutí. Rovněž soudní smíry uvedené v bodu 2 článku 66 nejsou v NDR zcela totožné se smíry dle právního řádu ČSSR /soudy je rovněž neschvalují svým rozhodnutím/.

Důležitým pro samotný výkon rozhodnutí jsou jeho předpoklady stanovené v článku 67 spolu s náležitostmi příslušného návrhu dle článku 70. Tato ustanovení mají úzkou souvislost s obecnou úpravou poskytování právní pomoci v užším slova smyslu stanovenou v I. části smlouvy. Jak vyplývá z předpokladů uznání a výkonu rozhodnutí upravených v článku 67, musí jít o rozhodnutí pravomocná a vykonatelná podle právního řádu smluvního státu, na jehož území byla vydána. Znamená to, že NDR nebude uznávat předběžně vykonatelná rozhodnutí čs. soudů /upravit tento institut, byť i jen ve věcech výživného pro nezletilé děti, strana NDR ze zásadních důvodů odmítla; tato rozhodnutí nebyla vykonávána ani za předchozí smlouvy o právní pomoci/. Námitky, které může uplatnit povinný dle článku 71, mohou směřovat jen proti nařízení a provedení výkonu rozhodnutí, nesmí napadat pravomocné a vykonatelné rozhodnutí ve věci samé. Ustanovení této části smlouvy se užijí i na uznání a výkon rozhodnutí, která byla vydána před vstupem této smlouvy v platnost /viz článek 74/.

Část IV. zakotvuje významný a pro praxi účelný progresivní institut převzetí trestního stíhání vztahující se na všechny soudně trestné činy /tj. dle čs. právního řádu trestné činy a přečiny/, ale i např. na přestupky, tj. protiprávní jednání postižitelná jinak než soudně. Účelem této úpravy je zajistit účinný postih pachatelů v souladu s právním řádem státu, jehož je státním občanem, a vyloučit tak jeho únik z trestní nebo trestně správní odpovědnosti. Z hlediska subjektů protiprávních jednání je převzetí omezeno pouze na státní občany smluvních stát /čs. strana prosazovala rozšíření i na jejich obyvatele, avšak strana NDR nemohla ze zásadních zahraničně politických důvodů toto stanovisko akceptovat a zařadit takový závazek do smluvního dokumentu, avšak nic podle ní nebrání tomu, aby v konkrétních případech bylo prováděno převzetí trestního stíhání i těchto subjektů/. Článek 75 současně stanoví i převzetí případného adhezního řízení, jsou-li zde příslušné návrhy.

V druhé kapitole této části je upraven tradiční institut smluv o právní pomoci - vydávání osob k trestnímu řízení nebo k výkonu trestu odnětí svobody. Činy musí být trestné podle právních řádů obou smluvních států a je za ně možno uložit trest odnětí svobody bez omezení hranicí trestní sazby. Kromě osob se vydávají rovněž věci, které byly užity ke spáchání extradičních činů nebo které jimi byly získány nebo které jsou důkazními předměty v příslušném řízení. Ustanovení této kapitoly řeší rovněž problematiku průvozu osob vydávaných smluvnímu státu třetím státem.

Závěrečná pátá část obsahuje obvyklá ustanovení o vstupu smlouvy v platnost, jakož i derogační ustanoveni ve vztahu k předchozí smlouvě z roku 1956 a její novele z roku 1975.

Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních vychází z platné československé právní úpravy a její přijetí nebude vyžadovat změn v právním řádu ČSSR. Vzhledem k tomu, že jde o významnou politickou smlouvu, která řeší spolupráci upravovanou čs. zákony, předkládá se v souladu s článkem 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, před ratifikací prezidentem republiky k vyslovení souhlasu Federálnímu shromáždění.

mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních

Československá socialistická republika a Německá demokratická republika

vycházejíce z cíle dále rozvíjet bratrské vztahy na základě Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 3. října 1977,

vedeny přáním prohloubit spolupráci mezi oběma státy v oblasti právních vztahů v občanských, rodinných a trestních věcech,

se rozhodly uzavřít tuto smlouvu.

Za tímto účelem jmenovaly svými zmocněnci:

Československá socialistická republika

ing. Františka Langera, CSc.,

mimořádného a zplnomocněného velvyslance

Československé socialistické republiky

v Německé demokratické republice,

Německá demokratická republika

dr. Hanse Joachima Heusingera,

místopředsedu rady ministrů Německé demokratické republiky

a ministra spravedlnosti,

kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě, se dohodli takto:

/1/ Cílem spolupráce smluvních států při poskytování právní pomoci v občanských, rodinných a trestních věcech je napomáhat orgánům smluvních států v jejich činnosti při uskutečňování socialistické zákonnosti a občanům smluvních států při zajišťování jejich práv a oprávněných zájmů.

/2/ Ústředními justičními orgány podle této smlouvy jsou na straně Československé socialistické republiky Generální prokuratura Československé socialistické republiky, ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky a ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky, na straně Německé demokratické republiky ministerstvo spravedlnosti a generální prokurátor.

/3/ Justičními orgány podle této smlouvy jsou soudy, prokuratury a státní notářství smluvních států.

/1/ Ústřední justiční orgány smluvních států si budou vyměňovat zkušenosti z oblasti zákonodárství a právní praxe v rámci své působnosti a budou rozvíjet nové formy spolupráce a koordinace.

/2/ Ústřední justiční orgány smluvních států mohou uzavírat ujednání na základě této smlouvy a k jejímu provádění.

/1/ Státní občané jednoho smluvního státu požívají na území druhého smluvního státu stejné právní ochrany jako jeho vlastní občané. Mají volný přístup k orgánům druhého smluvního státu, jejichž pravomoc je dána v občanských, rodinných a trestních věcech; mohou před nimi vystupovat a podávat žádosti a návrhy a vykonávat i jiné procesní úkony za stejných podmínek jako jeho vlastní občané.

/2/ Státním občanem jednoho smluvního státu je každá osoba, která má podle právního řádu tohoto státu jeho státní občanství.

/3/ Ustanovení této smlouvy platí obdobně pro právnické osoby zřízené podle právního řádu jednoho ze smluvních států.

Státním občanům jednoho smluvního státu, kteří vystupují před justičními orgány druhého smluvního státu, nesmí být, pokud mají bydliště nebo pobyt na území jednoho ze smluvních států, uložena jistota za náklady řízení pro to, že jsou cizinci nebo nemají bydliště nebo pobyt na území smluvního státu, před jehož justičními orgány vystupují.

/1/ Státním občanům jednoho smluvního státu poskytují justiční orgány na území druhého smluvního státu osvobození, jakož i další výhody, pokud jde o náklady řízení, za stejných předpokladů a ve stejném rozsahu jako vlastním státním občanům.

/2/ Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje na všechna stadia řízení, která budou provedena v tomto řízení před justičními orgány druhého smluvního státu včetně řízení o výkonu rozhodnutí.

/1/ Osvědčení o osobních a majetkových poměrech, které je třeba k povolení osvobození podle článku 5, vystaví příslušný orgán smluvního státu, na jehož území má žadatel bydliště nebo pobyt.

/2/ Nemá-li žadatel bydliště nebo pobyt na území žádného smluvního státu, stačí potvrzení diplomatické mise nebo konzulárního zastoupení smluvního státu, jehož je státním občanem.

/3/ Příslušný justiční orgán, který rozhoduje o žádosti o osvobození podle článku 5, může požádat orgán, který vystavil potvrzení, o doplňující údaje.

/1/ Žádost o osvobození podle článku 5 lze podat u příslušného justičního orgánu smluvního státu, jehož je žadatel státním občanem. Tento orgán zašle žádost s osvědčením podle článku 6 a s ostatními doklady předloženými žadatelem příslušnému justičnímu orgánu druhého smluvního státu podle článku 11 odstavec 1.

/2/ Současně s žádostí o osvobození podle článku 5 lze podat návrh na zahájení řízení ve věci, na kterou se vztahuje osvobození, jakož i žádost o ustanovení právního zástupce nebo jiné v úvahu připadající žádosti.

/1/ Justiční orgány si vzájemně poskytnou právní pomoc v občanských, rodinných a trestních věcech.

/2/ Justiční orgány poskytnou právní pomoc i dalším orgánům, které mají pravomoc v občanských, rodinných a trestních věcech.

Právní pomoc zahrnuje doručování písemností a provádění jednotlivých procesních úkonů, zejména výslech účastníků řízení, obviněných, obžalovaných, svědků a znalců, opatřování znaleckých posudků, provádění soudního ohledání, zasílání a vydávání důkazních předmětů, prohlídku a další procesní úkony.

/1/ Právní pomoc zahrnuje i zjišťování pobytu osob na území jednoho smluvního státu, proti kterým uplatňují nebo mají uplatňovat občanskoprávní nebo rodinně právní nároky osoby, které mají bydliště na území druhého smluvního státu. Dožadující orgány jsou povinny k tomu poskytnout údaje ke zjištění pobytu.

/2/ Právní pomoc dále zahrnuje zjišťování zaměstnavatele dlužníka výživného, které je nebo má být uplatněno oprávněným, který má bydliště nebo pobyt na území druhého smluvního státu. Tato povinnost zahrnuje i zjištění výše měsíčního příjmu dosaženého dlužníkem v posledních třech letech.

/1/ Při poskytování právní pomoci se justiční orgány smluvních států stýkají přímo, pokud se dále v jednotlivých případech nestanoví jinak.

/2/ Orgány uvedené v článku 8 odstavec 2 se stýkají s justičními orgány smluvních států přímo, pokud se dále v jednotlivých případech nestanoví jinak.

/3/ Ve věcech uplatňování a prosazování nároků na výživné nezletilých dětí se přímo stýkají ze strany Československé socialistické republiky Ústředí pro mezinárodní právní ochranu mládeže v Brně a ze strany Německé demokratické republiky ministerstvo lidového školství, odbor pomoci mládeži, výchovy v domově a zvláštních škol.

/4/ Ve věcech vydávání a převzetí trestního stíhání se stýkají ministři spravedlnosti a generální prokurátoři smluvních států v rámci své pravomoci.

/5/ Osoby uvedené v odstavci 4 se mohou dohodnout, že při převzetí trestního stíhání se soudy nebo prokurátoři smluvních států stýkají přímo.

Orgány smluvních států použijí ve vzájemném právním styku vlastní jazyk, pokud dále není stanoveno jinak.

/1/ Dožádání o právní pomoc musí obsahovat tyto údaje:

1. označení dožadujícího orgánu;

2. označení dožádaného justičního orgánu;

3. označení věci, v níž se žádá o právní pomoc;

4. jméno a příjmení, datum a místo narození, státní občanství, zaměstnání, bydliště nebo pobyt účastníků řízení, obviněných, obžalovaných, odsouzených, poškozených, svědků, případně dalších osob, a je-li to potřebné, jména a příjmení, místo a datum narození rodičů;

5. jméno, příjmení a adresu zástupců.

/2/ Žádost o doručení písemností musí mimo údaje podle odstavce 1 obsahovat přesnou adresu příjemce a označení písemností, které je nutno doručit.

/3/ Dožádání o provedení jednotlivých procesních úkonů musí dále obsahovat skutečnosti, které mají být dokazovány, nebo úkony, které mají být provedeny, stav věci, pokud je to nutné, a v trestních věcech i popis skutkových okolností spáchaného soudně trestného činu a jeho právní kvalifikaci.

/4/ Dožádání o právní pomoc musí být podepsáno a opatřeno otiskem úředního razítka dožadujícího orgánu.

/5/ Justiční orgány smluvních států použijí při dožádání o právní pomoc dvoujazyčné formuláře, jejichž vzory si smluvní státy vzájemně vymění.

Při poskytování právní pomoci postupuje dožádaný justiční orgán podle svých vnitrostátních právních předpisů. Dožádaný justiční orgán použije na žádost dožadujícího orgánu, pokud se jedná o druh a formu vyřízení, procesní předpisy smluvního státu dožadujícího orgánu, pokud použití není v rozporu se základními zásadami právního řádu smluvního státu dožádaného justičního orgánu.

/1/ Není-li dožádaný justiční orgán příslušný k vyřízení dožádání, postoupí je příslušnému justičnímu orgánu a informuje o tom dožadující orgán.

/2/ Dožádaný justiční orgán sdělí dožadujícímu orgánu na jeho žádost včas dobu a místo provedení dožádání.

/3/ Nelze-li nalézt na uvedené adrese osobu označenou v dožádání, dožádaný justiční orgán učiní podle vnitrostátních právních předpisů nutná opatření ke zjištění adresy.

/4/ Nebylo-li možno právní pomoc poskytnout, dožádaný justiční orgán sdělí důvody, které brání vyřízení dožádání a současně vrátí písemnosti dožadujícímu orgánu.

/1/ Veškeré písemnosti v řízení s účastníky, kteří se zdržují na území druhého smluvního státu, se doručují podle ustanovení článků 13, 14 a 15.

12/ Není-li doručovaná písemnost sepsána v jazyce smluvního státu dožádaného justičního orgánu a není-li k ní připojen ověřený překlad, předá dožádaný justiční orgán písemnost příjemci jen tehdy, je-li ochoten ji přijmout. V případě nepřijetí platí doručení jako neuskutečněné.

Doručení se prokáže buď potvrzením o přijetí, které obsahuje místo a datum doručení, podpis příjemce a doručitele, jakož i otisk úředního razítka dožádaného justičního orgánu, nebo protokolem tohoto orgánu, z něhož vyplývá forma, místo a datum doručení písemnosti, jakož i podpis příjemce.

/1/ Smluvní státy jsou oprávněny doručovat písemnosti svým vlastním státním občanům, kteří se zdržují na území druhého smluvního státu, prostřednictvím své diplomatické míse nebo konzulárního zastoupení.

/2/ Smluvní táty jsou oprávněny vyslýchat vlastní státní občany, kteří se zdržují na území druhého smluvního státu, prostřednictvím své diplomatické mise nebo konzulárního zastoupení.

/3/ V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 není možno použít donucovacích prostředků ani jimi hrozit.

/1/ Svědek nebo znalec jakéhokoliv státního občanství, který se na základě předvolání dožádaného justičního orgánu dostaví k orgánu dožadujícího smluvního státu v občanských, rodinných nebo trestních věcech, nesmí být na území tohoto státu stíhán, vzat do vazby nebo být potrestán pro porušení práva, ke kterému došlo před překročením státní hranice dožadujícího smluvního státu. Stejně tak nesmí být tyto osoby stíhány, vzaty do vazby nebo být potrestány v souvislosti s jejich svědeckou výpovědí nebo se znaleckým posudkem, jakož i pro trestní věc, která je předmětem řízení.

/2/ Svědek nebo znalec ztratí ochranu uvedenou v odstavci 1, jestliže neopustil i přes dané možnosti území smluvního státu dožadujícího justičního orgánu do sedmi dnů ode dne, kdy mu bylo sděleno, že jeho přítomnost již není nutná. Do této lhůty se nezapočítává doba, během níž svědek nebo znalec nemohl z důvodů na něm nezávislých toto území opustit.

/3/ Předvolání svědka nebo znalce nesmí obsahovat hrozbu donucení pro případ nedostavení se.

Osoby uvedené v článku 19 mají nárok na náhradu cestovného a výdajů spojených s pobytem i ušlé mzdy; znalci mají též nárok na znalečné. V předvolání je nutno uvést, jakou náhradu předvolaná osoba obdrží; na její žádost poskytne dožadující justiční orgán zálohu na krytí příslušných výdajů.

Pokud je osoba na území jednoho smluvního státu ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody a je předvolána justičním orgánem druhého smluvního státu jako svědek, může být dočasně přemístěna za předpokladu, že bude držena ve vazbě a po výslechu bude neprodleně předána smluvnímu státu dožádaného justičního orgánu.

/1/ Dožádaný justiční orgán nebude požadovat za poskytnutí právní pomoci náhradu. Smluvní státy hradí všechny náklady vzniklé při poskytování právní pomoci na jejich území.

/2/ Dožádaný justiční orgán oznámí dožadujícímu orgánu výši vzniklých nákladů. Pokud dožadující orgán vymůže tyto náklady od povinného, zůstanou tomu smluvnímu státu, jehož orgán je vymohl.

Ústřední justiční orgány smluvních států si na žádost sdělí informace o zákonodárství, které platí nebo platilo v jejich státě, jakož i o právní praxi svých orgánů.

/1/ Smluvní státy se průběžně informují o pravomocných rozsudcích v trestních věcech, které jejich soudy vynesly proti státním občanům druhého smluvního státu.

/2/ Na žádost může být v odůvodněných případech poskytnuta informace podle odstavce 1 o osobě, která není státním občanem dožadujícího smluvního státu.

/3/ Smluvní státy si na žádost zasílají podle možnosti otisky prstů osob uvedených v odstavci 1 a 2.

Smluvní státy si na žádost bezplatně sdělí informace z trestního rejstříku o osobách, které byly dříve odsouzeny soudy druhého smluvního státu.

/1/ Listiny, které na území jednoho smluvního státu vyhotovil nebo ověřil a opatřil otiskem úředního razítka státní orgán nebo právním řádem zmocněná osoba v rámci své pravomoci ve formě stanovené právním řádem, nevyžadují na území druhého smluvního státu ověření. To platí i pro ověřování podpisů, opisů a překladů listin.

/2/ Listiny uvedené v odstavci 1 mají na území druhého smluvního státu stejnou platnost jako odpovídající listiny tohoto smluvního státu.

/1/ Příslušné orgány smluvních států si vzájemně zašlou bezprostředně po provedeném zápisu a dodatečně provedených doplněních nebo změnách výpisy z matrik, jež se týkají státních občanů druhého smluvního státu.

/2/ Matriční úřady smluvních států zašlou na žádost justičních orgánů a jiných orgánů druhého smluvního státu bezplatně výpisy z matrik pro úřední potřebu.

/3/ Výpisy podle odstavců 1 a 2 se zašlou diplomatickou nebo konzulární cestou.

/1/ Státní občané jednoho smluvního státu mohou zasílat přímo příslušným orgánům druhého smluvního státu žádosti o vystavení a zaslání listin o osobním stavu nebo jiných listin, které se týkají osobních práv a zájmů těchto osob /listiny o trvání pracovního poměru apod./. Není-li dožádaný orgán k vyřízení žádosti příslušný, postoupí ji příslušnému orgánu a vyrozumí o tom žadatele.

/2/ Tyto listiny se zašlou diplomatickou nebo konzulární cestou.

/1/ Soudy jednoho smluvního státu zašlou na žádost bezplatně sdělení o rozhodnutích orgánů o osobním stavu státních občanů druhého smluvního státu.

/2/ Při zasílání a vyřizování žádostí podle tohoto článku postupují orgány podle článku 11.

Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti a způsobilost k právním úkonům se řídí právním řádem smluvního státu, jehož je státním občanem.

Právní způsobilost právnické osoby se řídí právním řádem smluvního státu podle něhož byla zřízena.

Pokud není v této smlouvě stanoveno jinak, pravomoc k řízení o zbavení nebo vrácení způsobilosti k právním úkonům je dána justičnímu orgánu smluvního státu, jehož státním občanem je osoba, o jejíž způsobilosti se má rozhodnout.

/1/ Zjistí-li justiční orgán jednoho smluvního státu, že u státního občana druhého smluvního státu, který má bydliště na jeho území, jsou důvody pro zbavení nebo vrácení způsobilosti k právním úkonům, uvědomí o tom příslušný justiční orgán druhého smluvního státu. V naléhavých případech může justiční orgán učinit předběžná opatření k ochraně této osoby nebo jejího majetku, o čemž uvědomí příslušný justiční orgán druhého smluvního státu.

/2/ Jestliže justiční orgán druhého smluvního státu po vyrozumění podle odstavce 1 nezahájí do tří měsíců řízení ani se v této lhůtě nevyjádří, může řízení o zbavení nebo vrácení způsobilosti k právním úkonům provést justiční orgán smluvního státu, na jehož území má bydliště osoba, o jejíž způsobilosti se má rozhodnout.

/3/ Zbavení nebo vrácení způsobilosti k právním úkonům podle odstavce 2 může být vysloveno jen z důvodů, které jsou určeny právními řády obou smluvních států. Rozhodnutí se zašle příslušnému justičnímu orgánu druhého smluvního státu.

Pokud právní řád smluvního státu upravuje omezení způsobilosti k právním úkonům, použije se na ně obdobně ustanovení článků 32 a 33.

/1/ K prohlášení za mrtvého je dána pravomoc soudu smluvního státu, jehož státním občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv ještě žila.

/2/ Soud jednoho smluvního státu může prohlásit státního občana druhého smluvního státu za mrtvého:

1. na návrh osoby, která uplatňuje nárok založený na dědickém nebo manželském majetkovém právu na nemovitost nezvěstného, která se nachází na území tohoto smluvního státu;

2. na návrh manžela nezvěstného, který v době podání návrhu má bydliště na území tohoto smluvního státu.

/3/ Prohlášení nezvěstného za mrtvého se řídí právním řádem smluvního státu, jehož státním občanem byl v době, kdy byl podle posledních zpráv ještě živ.

/4/ Ustanovení odstavců 1 až 3 se užijí obdobně na prohlášení za nezvěstného a na důkaz smrti.

/5/ Rozhodnutí vydaná podle odstavce 2 mají právní následky jen na území smluvního státu, jehož soud ve věci rozhodl.

/1/ Forma právního úkonu se řídí právním řádem smluvního státu, kterým se řídí právní vztah. Forma se také zachová, dodrží-li se příslušné právní předpisy smluvního státu, na jehož území byl právní úkon učiněn.

/2/ Forma právního úkonu týkajícího se nemovitostí se řídí právním řádem smluvního státu, na jehož území nemovitost leží.

/1/ Právní vztahy k nemovitostem se řídí právním řádem smluvního státu, na jehož území nemovitost leží.

/2/ K řízení o právních vztazích podle odstavce 1 je dána pravomoc justičního orgánu smluvního státu, na jehož území nemovitost leží.

/3/ Určení, zda se jedná o movitost nebo nemovitost, se řídí právním řádem smluvního státu, na jehož území se věc nalézá.