Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody, podepsaná v Praze dne 23. května 1989

Návrh schvalovacího usnesení:

Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody, podepsanou v Praze dne 23. května 1989.

Československá socialistická republika a Socialistická federativní republika Jugoslávie, jejichž vzájemné vztahy se rozvíjejí ve všech oblastech, mají zájem na jejich dalším zintenzivnění a prohloubení na potvrzených principech rovnoprávnosti, nezávislosti, respektování specifických cest socialistické výstavby a mezinárodního postavení obou zemí v zájmu míru, společenského pokroku a socialismu.

K dalšímu zdokonalení systému spolupráce v právní oblasti přispěje Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody, podepsaná v Praze dne 23. května 1989.

Předložený dokument završuje úpravu poskytování právní pomoci ve věcech trestních, zakotvenou ve Smlouvě mezi ČSSR a SFRJ o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních, podepsanou v Bělehradě dne 20. 1. 1964, vyhláška č. 207/1964 Sb.

Smyslem je umožnit výkon trestu odnětí svobody, uložený za trestný čin soudem jednoho smluvního státu občanu druhého z nich, na území toho smluvního státu, jehož je odsouzený občanem. Tím bude lépe dosaženo účelu trestu a vedle funkce ochraňovací a zabraňovací posílena jeho složka výchovná. Resocializace pachatele v cizím státě nemůže být plně rozvinuta vzhledem k rozdílnému prostředí, jazykovým obtíží m, podstatnému ztížení kontaktů s rodinou, atd.

Tato smlouva, která je první dvoustrannou smlouvou tohoto druhu uzavřenou ČSSR, sleduje - stejně jako mnohostranná Úmluva o předávání osob odsouzených k trestu odnětí svobody k výkonu trestu ve státě, jehož jsou státními občany, podepsaná v Berlíně 19. 5. 1978 a které je účastna většina socialistických států /s výjimkou právě SFRJ/ - humanitární cíle a je v souladu se vzorovou Úmluvou o předávání cizích vězňů schválenou 40. zasedáním Valného shromáždění OSN /rezoluce č. 32 z 29. 11. 1985/.

Podstata a základ celé smlouvy, formálně rozdělené do třech částí a 23 článků, je vyjádřena v zásadě upravené v článku 1, podle níž se smluvní státy zavazují za stanovených podmínek vykonávat tresty odnětí svobody uložené občanům jednoho smluvního státu na území státu druhého a za tím účelem si předávat na základě vzájemného souhlasu příslušné občany. Předání je tedy založeno na dohodě smluvních států a umožňuje se jím výkon trestu odnětí svobody, nikoliv jiných trestů či ochranných opatření.

Další články úvodní části určují ústřední orgány obou států a upravují jejich styk. Diplomatická cesta předvídaná v článku 2 odst. 2 je zamýšlena pro případ komplikací v obvyklém postupu dle jeho odst. 1. V otázce použití jazyka při aplikaci smlouvy, vzhledem k tomu, že smluvními státy jsou ČSSR a SFRJ, nikoliv jednotlivé státy, tvořící federaci, je dožadujícímu státu dáno na výběr, kterého jazyka dožádaného státu uvedeného v odst. 2 článku 3 použije. Dále stanovují jednu ze základních zásad trestního práva obou států o nevydávání vlastních občanů /§21 odst. 1 čs. tr. zákona/.

Druhá část smlouvy, články 5 - 20, zakotvuje vlastní předpoklady předání, jakož i další otázky s tím spojené. Podmínkou, kromě již zmíněné v článku 4, je oboustranná trestnost /článek 5 odst. 1/. V následujících dvou ustanoveních je uvedeno sedm důvodů obvyklé povahy, které brání předání. Článek 6 písm. a/ je kompromisním řešením požadavku jugoslávské strany na výslovnou úpravu problematiky tzv. politických trestných činů resp. trestných činů polticky motivovaných a trestných činů vojenských a odpovídá článku 64 písm. d/ již uvedené smlouvy o právní pomoci; jeho písmeno b/ sice do jisté míry omezuje působnost smlouvy, je však smluvním vyjádřením již existující čs. praxe a bylo zařazeno na základě výslovného požadavku druhé strany. Pojem "z jiných zákonných důvodů" užitý v písm. c/ citovaného článku odpovídá dalším důvodům nepřípustnosti trestního stíhání uvedených v § 11 čs. tr. řádu. Aplikace písm. f/ téhož článku předpokládá restriktivní výklad, jeho smyslem je nenarušovat zejména rodinné svazky osob majících sice státní občanství jednoho smluvního státu, avšak dlouhodobě žijících na území státu druhého. V článku 7 písm. a/ je zakotvena kompromisní formulace právní relevance stanoviska odsouzeného k předání. Podmínka souhlasu odsouzeného striktně uplatňovaná druhou stranou byla motivována splněním účelu resocializace pachatele, jakož i některými subjektivními, především morálními aspekty. Formulací, podle níž se "přihlédne k vyjádření odsouzeného" jakož i úpravou základní zásady v článku 1, jíž je dohoda smluvních států, bylo znemožněno, aby stanovisko odsouzeného bylo formulováno jako podmínka "sine qua non" s možností vetovat souhlas států, čímž by bylo postaveno na úroveň projevů vůle obou suverénů. Uvedené ustanovení je tak z hlediska čs. potřeb formulováno výhodněji než uvedená vzorová úmluva OSN, jejíž článek 5 zakotvuje, že vůle odsouzeného má týž význam jako vůle státních suverénů. Ustanovením písm. b/ téhož článku je stanovena z praktických důvodů dobou nezbytnou k vyřízení předání - výše trestu odnětí svobody, pro níž nemůže dojít k předání.

Článek 8 odst. 1 stanoví oprávnění obou smluvních států, tj. kde byl odsouzen, i jehož je občanem, podat návrh na předání odsouzeného. Podnět k takovému návrhu státu mohou pak podle odst. 2 téhož článku podat odsouzený, jakož i osoby oprávněné podat v jeho prospěch opravné prostředky, tj. jak řádné, tak mimořádné. Půjde-li o odsouzeného čs. občana, jsou to prokurátor, resp. generální prokurátor, příbuzní odsouzeného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh, ve stanovených případech i jeho zákonný zástupce, obhájce a orgán pověřený péčí o mládež, srov. § 246 odst. 1 písm. a/, § odst. 2, § 266 a § 280 čs. tr. řádu.

Článek 9, stanovící náležitosti žádosti o předání, rozlišuje mezi žádostí státu, jehož soud vynesl rozsudek /odst. 2/ a státu, jehož je odsouzený občanem /odst. 3/. Tyto náležitosti umožňují řádné posouzení příslušného návrhu a v případě souhlasu pak převzetí výkonu trestu. Náležitost v písm. e/ odst. 2 je důkazem o vyjádření odsouzeného /viz článek 7 písm. a// a je plně v souladu s článkem 8 citované úmluvy OSN. Ostatní doklady a údaje stanovené v písm. f/ odst. 2 čl. 9 /např. zpráva o chování odsouzeného ve výkonu trestu, jeho povaze a vlastnostech a pod. mají sloužit ke vhodnému postupu při resocializaci. Závazek k urychlenému postupu při posuzování žádosti je upraven v článku 11. Poslední věta tohoto ustanovení /"Částečné nevyhovění žádosti"/ je odrazem vnitrostátní právní úpravy SFRJ, kdy za více trestných činů téhož pachatele je ukládán trest za každý čin zvlášť /odlišná koncepce od postupu dle § 35 čs. tr. zákona, ukládání souhrnného resp. úhrnného trestu/. Čs. příslušné orgány budou toto ustanovení provádět plně v souladu s platným právním řádem ČSSR.

Výkon trestu odnětí svobody je ukončen ve smluvním státě, který vynesl rozsudek, okamžikem předání, přičemž odsouzený ihned pokračuje v jeho výkonu ve státě, jehož je občanem; nedochází tedy k přerušení a čekání odsouzeného na nástup k výkonu trestu /článek 12 odst. 1/. Od tohoto skončení výkonu trestu je třeba odlišovat zánik práva státu k výkonu, který nastává vykonáním trestu odnětí svobody ve státě, jehož je odsouzený občanem /odst. 3 uvedeného článku/.

První dva odstavce článku 13 řeší problematiku ukládání trestu soudy smluvního státu, jehož občanem je odsouzený a kterému byl předán. Dle trestního řádu SFRJ, stejně jako ČSSR /§ 384a tr. řádu/, rozhoduje soud o výkonu trestního rozhodnutí cizího státu rozsudkem /§ 520 tr. řádu SFRJ/ s tím rozdílem, že do výroku svého rozsudku přebírá a doslova uvádí výrok rozhodnutí cizího státu, avšak trest vynáší dle svého trestního zákona s případným uzpůsobením výše trestu odnětí svobody trestně právní politice SFRJ. Uvedenými ustanoveními je zabráněno přezkoumávání rozhodnutí ve věci samé a je zajištěno, že ve státě, jehož je odsouzený občanem, bude rovněž uložen trest odnětí svobody /to vyplývá z celé koncepce smlouvy - "předávání k výkonu trestu odnětí svobody"/, přičemž je výslovně zdůrazněno, že není možné nahrazení finanční sankcí. Tato úprava respektuje vzorovou úmluvu OSN /viz její část III./. Další odstavce téhož článku řeší problematiku spojenou se zrušením a změnou rozsudku /po předání odsouzeného/ na základě podaných mimořádných opravných prostředků ve státě, jehož soud vynesl odsuzující rozsudek. Článek 14, navazující na první dva odstavce předchozího článku, omezuje výši trestu odnětí svobody, kterou je možno stanovit ve státě, jehož je odsouzený občanem, jakož i upravuje zásadu započítání již vykonané části trestu. V článku 16 je pamatováno i na úpravu institutů amnestie a milosti ve vztahu k předané osobě. Účinek na postavení odsouzeného má rozhodnutí o amnestii vyhlášené jak ve státě, jehož soud vynesl rozsudek, tak ve státě, jehož je odsouzený občanem /úpravou účinků amnestie jako aktu neomezeného na konkrétní osobu je sledováno, aby se odsouzený nedostal do horšího postavení, než kdyby nedošlo k jeho předání/. Naopak milost /individualizovaný akt/ je možno udělit po předání odsouzeného jen v tom smluvním státě, jehož je občanem /úpravou je vyloučeno, aby se odsouzený mohl účinně obracet se žádostí o změnu svého postavení na jiný než orgán svého státu/.

Články 17 a 18 řeší konkrétní technické otázky spojené s předáváním odsouzeného, a to jeho místo, dobu a způsob, které budou určeny vzájemnou dohodou smluvních států, jakož i náklady předání, které budou hrazeny podle místa jejich vzniku. Pouze pro leteckou dopravu, vzhledem k zvýšeným nákladům, oprávněně platí, že bude hrazena státem, který o takový způsob požádal.

Obvyklým ustanovením smluv o právní pomoci, které rozšiřuje rámec vlastní spolupráce obou států při vzájemném předávání odsouzených a dokumentuje tak rozsah a kvalitu vztahů, je článek 19 řešící problematiku průvozu odsouzeného, který je předáván druhému smluvnímu státu, státem třetím. Tato žádost se vyřizuje obdobně jako předání odsouzeného mezi smluvními státy. Uvedený institut je omezen pouze na předávání k výkonu trestu odnětí svobody, nelze ho použít např. u extradice. Jak svědčí dosavadní praxe při plnění obdobného ustanovení z platné smlouvy o právní pomoci ze dne 20. 1. 1964 /článek 78/, bude zřídkakdy využíván. Případné průvozy zajišťují na čs. straně orgány v působnosti ČSR a SSR.

Část druhá je zakončena článkem 20 obsahujícím důležité intertemporální ustanovení o působnosti smlouvy.

Část třetí, články 21 - 23 řeší obvyklé závěrečné otázky spojené především se vstupem smlouvy v platnost.

Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody vychází z platné československé právní úpravy a její přijetí nebude vyžadovat změny v právním řádu ČSSR. Vzhledem k tomu, že jde o významnou politickou smlouvu, která řeší spolupráci upravovanou čs. zákony, předkládá se v souladu s článkem 36 odst. 2 ústavního zákona č. 143/1968 Sb. zákonů, o československé federaci, před ratifikací prezidentem republiky k vyslovení souhlasu Federálnímu shromáždění.

mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody

Československá socialistická republika

a

Socialistická federativní republika Jugoslávie,

vedeny přáním dále rozvíjet vztahy vzájemné důvěry a spolupráce ve smluvně právní oblasti, berouce na vědomí, že výkon trestu odnětí svobody ve státě, jehož jsou odsouzení občany, by přispěl k plnější resocializaci pachatelů trestných činů, vycházejíce ze zásady humánnosti, se dohodly na uzavření této smlouvy.

Za tím účelem jmenovaly svými zmocněnci:

Československá socialistická republika

JUDr. Jaromíra Johanese,

ministra zahraničních věcí

Socialistická federativní republika Jugoslávie

Dušana Rodiče,

mimořádného a zplnomocněného velvyslance Socialistické federativní republiky Jugoslávie v Československé socialistické republice,

kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě, se dohodli takto:

/1/ Smluvní státy budou za podmínek stanovených touto smlouvou vzájemné vykonávat tresty odnětí svobody uložené pravomocnými soudními rozhodnutími, kterými byli státní občané jednoho smluvního státu odsouzeni k trestu odnětí svobody na území druhého smluvního státu a za tím účelem si budou předávat na základě vzájemného souhlasu k výkonu trestu státní občany druhého smluvního státu.

/2/ Za státního občana smluvního státu se považuje osoba, která podle právního řádu tohoto smluvního státu má jeho státní občanství.

/1/ Příslušné orgány smluvních států se podle této smlouvy stýkají navzájem přímo; ze strany Československé socialistické republiky ministerstvo spravedlnosti české socialistické republiky a ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky a ministerstvo spravedlností Slovenské socialistické republiky; ze strany Socialistické federativní republiky Jugoslávie sekretariáty spravedlnosti socialistických republik Bosny a Hercegoviny, Makedonie, Slovinska, Srbska, Chorvatska, Černé Hory a socialistických autonomních oblastí Vojvodiny a Kosova.

/2/ Orgány uvedené v odstavci 1 se mohou stýkat i diplomatickou cestou.

/1/ Žádosti podané podle této smlouvy a písemnosti, které je zapotřebí připojit, se vyhotovují v jazyce dožadujícího smluvního státu. K nim se připojí překlady v jednom z jazyků dožádaného smluvního státu. Jejich ověření není zapotřebí.

/2/ Podle této smlouvy se "jazykem dožadujícího smluvního státu" rozumí:

a/ v Československé socialistické republice jazyk český a slovenský;

b/ v Socialistické federativní republice Jugoslávii jazyk srbochorvatský, chorvatský spisovný, slovinský a makedonský.

Smluvní státy si nepředávají k výkonu trestu odnětí svobody své vlastní státní občany.

/1/ Předání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody se provede jen pokud je čin, za který byl trest uložen, soudně trestný podle právního řádu obou smluvních států.

/2/ Předání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody lze provést poté, kdy rozsudek nabyl právní moci.

Předání k výkonu trestu odnětí svobody se neprovede, jestliže:

a/ předání není přípustné podle právního řádu jednoho ze smluvních států;

b/ soudně trestným činem byly podle právního řádu dožádaného smluvního státu porušeny daňové, celní nebo devizové předpisy nebo předpisy o zahraničním obchodu;

c/ výkon trestu odnětí svobody je promlčen nebo není přípustný z jiných zákonných důvodů podle právního řádu jednoho ze smluvních států;

d/ rozsudek byl vynesen v nepřítomnosti odsouzeného;

e/ předání by ohrozilo bezpečnost dožádaného státu nebo by bylo v rozporu se zásadami veřejného pořádku;

f/ odsouzený má trvalé bydliště na území smluvního státu, jehož soud vynesl rozsudek.

Kromě případů stanovených v článku 6 této smlouvy k předání a výkonu trestu odnětí svobody rovněž nedojde, jestliže:

a/ nebylo dosaženo souhlasu smluvních států o předání odsouzeného podle podmínek stanovených touto smlouvou, přičemž se přihlédne k vyjádření odsouzeného;

b/ odsouzený je ve výkonu trestu odnětí svobody na území smluvního státu, jehož soud vynesl rozsudek, a v době podání žádosti zbývá vykonat trest odnětí svobody kratší než 6 měsíců. Bylo-li uloženo více trestů odnětí svobody, sčítají se tyto tresty nebo jejich zůstatky.

/1/ Jestliže státní občan jednoho smluvního státu byl pravomocně odsouzen za soudně trestný čin na území druhého smluvního státu k trestu odnětí svobody, mohou oba smluvní státy žádat, aby trest byl vykonán na území státu, jehož je odsouzený státním občanem.

/2/ Podnět k předání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody na území smluvního státu, jehož je státním občanem, mohou podat kromě odsouzeného také osoby, které mohou v jeho prospěch podávat opravné prostředky v trestním řízení podle právního řádu smluvního státu, jehož je odsouzený státním občanem.

/3/ Soud, který vynesl rozsudek, poučí odsouzeného státního občana druhého státu možnosti uvedené v odstavci 2 tohoto článku.

/1/ Žádosti podle této smlouvy se podávají písemně.

/2/ Smluvní stát, jehož soud vynesl rozsudek, k žádosti o předání k výkonu trestu odnětí svobody připojí:

a/ ověřený opis rozsudku s potvrzením o právní moci včetně rozsudků nebo usnesení soudu vyššího stupně, pokud byly vydány;

b/ text ustanovení trestního zákona, na němž je odsouzení založeno;

c/ osobní údaje o odsouzeném, o jeho státním občanství, bydlišti nebo místě pobytu;

d/ potvrzení o vykonané části trestu odnětí svobody;

e/ protokol o vyjádření odsouzeného k možnosti předání;

f/ ostatní doklady a údaje, které mohou mít význam pro posouzení žádosti.

/3/ Smluvní stát, jehož je odsouzený státním občanem, k žádosti o předání k výkonu trestu odnětí svobody připojí:

a/ osobní údaje o odsouzeném, o jeho státním občanství, případně bydlišti nebo místě pobytu;

b/ ostatní doklady a údaje, které mohou mít význam pro posouzení žádosti.

/4/ Podá-li žádost o předání k výkonu trestu odnětí svobody smluvní stát, jehož je odsouzený státním občanem, zašle smluvní stát, jehož soud vynesl rozsudek, spolu se svým souhlasným stanoviskem též doklady uvedené v odstavci 2 písm. a/, b/, d/, e/ a f / tohoto článku.

Neobsahuje-li žádost o předání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody všechny nezbytné údaje nebo doklady, může dožádaný smluvní stát žádat o její doplnění, k čemuž může určit lhůtu.. Tato lhůta může být na žádost prodloužena. Nebude-li žádosti o doplnění vyhověno, bude o předání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody rozhodnuto na základě stávajících údajů.

Dožádaný smluvní stát uvědomí v nejkratší možné lhůtě dožadující smluvní stát o svém souhlasu s převzetím odsouzeného podle podmínek této smlouvy nebo o nevyhovění žádosti. Nevyhovění žádosti, ať již částečné nebo úplné, je třeba odůvodnit.

/1/ Předáním odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody smluvnímu státu, jehož je státním občanem, končí výkon trestu na území smluvního státu, jehož soud vynesl rozsudek. Odsouzený, který vykonává trest odnětí svobody na území smluvního státu, jehož soud vynesl rozsudek, zůstane ve výkonu trestu odnětí svobody až do jeho předání k výkonu trestu odnětí svobody smluvnímu státu, jehož je státním občanem.

/2/ Jestliže se odsouzený vyhne výkonu trestu odnětí svobody na území smluvního státu, jehož je státním občanem, tento smluvní stát o tom vyrozumí smluvní stát, jehož soud vynesl rozsudek. Vrátí-li se odsouzený na území smluvního státu, jehož soud vynesl rozsudek, je tento smluvní stát oprávněn nařídit výkon zbytku trestu odnětí svobody, pokud nedojde k opětnému předání.

/3/ Vykonáním trestu odnětí svobody na území smluvního státu, jehož je odsouzený státním občanem, zaniká právo smluvního státu, jehož soud vynesl rozsudek, k výkonu trestu odnětí svobody na jeho území.

/1/ V případě předání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody je smluvní stát, jehož je odsouzený státním občanem, vázán skutkovou podstatou, na níž se zakládá rozhodnutí soudu smluvního státu, kde bylo vyneseno.

/2/ Soud smluvního státu, jehož je odsouzený státním občanem, vynese dle svého právního řádu rozsudek s trestem odnětí svobody, který se má vykonat, s přihlédnutím k trestu odnětí svobody uloženým v smluvním státě, jehož soud vynesl rozsudek, přičemž trest odnětí svobody nemůže být nahrazen finanční sankcí.

/3/ K rozhodnutí o návrhu na obnovu trestního řízení je výlučně oprávněn smluvní stát, jehož soud vynesl rozsudek.

/4/ Jestliže po předání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody bylo soudní rozhodnutí smluvního státu, jehož soud vynesl rozsudek, zrušeno nebo změněno, tento smluvní stát o tom neprodleně vyrozumí stát, jehož je odsouzený státním občanem. Vycházejíc z nového rozhodnutí, soud smluvního státu, jehož je odsouzený státním občanem, rozhodne o dalším výkonu trestu odnětí svobody podle ustanovení této smlouvy.

/1/ Při předání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody nemůže být odsouzenému uložen vyšší trest odnětí svobody než jaký mu byl uložen na území smluvního státu, jehož soud vynesl rozsudek.

/2/ Část trestu odnětí svobody, kterou odsouzený vykonal na území smluvního státu, jehož soud vynesl rozsudek, se započítává do trestu odnětí svobody, který má vykonat na území smluvního státu, jehož je státním občanem.

/3/ Smluvní stát, jehož je odsouzený státním občanem, uvědomí smluvní stát, jehož soud vynesl rozsudek, o rozhodnutí o trestu odnětí svobody, který odsouzený na jeho území vykoná.

Výkon trestu odnětí svobody včetně podmíněného propuštění se řídí právním řádem smluvního státu, na jehož území se vykonává.

/1/ Amnestie po předání odsouzeného může být udělena jak smluvním státem, jehož soud vynesl rozsudek, tak i smluvním státem, jehož je odsouzený státním občanem. Učiní-li takové rozhodnutí smluvní stát, jehož soud vynesl rozsudek, neprodleně o tom vyrozumí smluvní stát, jehož je odsouzený státním občanem.

/2/ Milost odsouzenému po jeho předání uděluje smluvní stát, jehož je odsouzený státním občanem a kterému byl předán k výkonu trestu odnětí svobody.

Předání a převzetí odsouzeného se provádí v místě hraničního přechodu smluvního státu, jehož soud vynesl rozsudek. Místo, doba a způsob předání a převzetí odsouzeného budou určeny vzájemnou dohodou smluvních států.

Náklady spojené s předáním odsouzeného, které vznikly do doby jeho předání, nese smluvní stát, na jehož území vznikly. Náklady letecké dopravy nese smluvní stát, který o takový způsob převozu požádá.

/1/ Smluvní stát povolí na žádost druhého smluvního státu přes své území průvoz odsouzeného, který byl předán třetím státem smluvnímu státu žádajícímu o průvoz. Dožádaný smluvní stát není povinen povolit průvoz odsouzeného, jestliže by mohl podle této smlouvy odmítnout předání.

/2/ Žádost o povolení průvozu se podává a vyřizuje stejně jako žádost o předání k výkonu trestu odnětí svobody.

/3/ Orgány dožádaného smluvního státu provedou průvoz způsobem, který pokládají za nejvhodnější.

/4/ Náklady průvozu odsouzeného, které vzniknou na území jednoho smluvního státu, hradí smluvní stát, který žádá o průvoz.

Smlouva se použije také na soudní rozhodnutí, která byla vydána před jejím vstupem v platnost.

Sporné otázky, které vzniknou při provádění této smlouvy, budou řešeny smluvními státy diplomatickou cestou.

Tato smlouva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou vyměněny v Bělehradě.

/1/ Tato smlouva vstoupí v platnost uplynutím 30 dnů ode dne výměny ratifikačních listin.

/2/ Tato smlouva se uzavírá na neomezenou dobu. Může být písemně vypovězena každým smluvním státem diplomatickou cestou s výpovědní lhůtou 6 měsíců.

Dáno v Praze dne 23. května 1989 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a srbochorvatském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.