Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu Protokol o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví, doplňující Úmluvu o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví, přijatou v Montrealu dne 23. září 1971 a podepsaný za Československou socialistickou republiku v Montrealu dne 24. února 1988

Návrh schvalovacího usnesení:

Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Protokolem o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví, doplňujícím Úmluvu o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví, přijatou v Montrealu dne 23. září 1971 a podepsaným za Československou socialistickou republiku v Montrealu dne 24. února 1988.

ČSSR je smluvní stranou Úmluvy o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadel (Tokio, 1963), Úmluvy o potlačení protiprávního zmocnění se letadel (Haag, 1970) a Úmluvy o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví (Montreal, 1971) - dále jen Montrealská úmluva.

Tyto mnohostranné smluvní dokumenty vytvářejí relativně ucelený mezinárodně právní systém pro potlačování činů ohrožujících bezpečnost mezinárodního civilního letectví, vymezují jednotlivé trestné činy ohrožující bezpečnost civilního letectví a předpokládají trestání pachatelů takovýchto činů jednotlivými smluvními státy.

Koncem 70. let a zejména v polovině 80. let se začaly množit útoky proti mezinárodním letištím, mající v mnoha případech teroristický charakter. Z hlediska výše uvedených mnohostranných dokumentů a existujících norem mezinárodního práva tyto činy není možné kvalifikovat jako mezinárodně trestné činy, ačkoli obsahují mezinárodní prvek. Proto v průběhu 26. Shromáždění Mezinárodní organizace pro civilní letectví (dále jen "ICAO") v roce 1986 bylo upozorněno na uvedenou problematiku a bylo doporučeno vypracovat nový mezinárodně právní dokument o potlačování násilných činů na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví.

Nový dokument byl projednán a přijat na Mezinárodní diplomatické konferenci o leteckém právu, která se uskutečnila v Montrealu 9. - 24. 2. 1988. Jednání konference se aktivně zúčastnila ve spolupráci s ostatními delegacemi socialistických států i delegace ČSSR. Konferencí přijatý mezinárodně právní dokument formou protokolu doplňuje Montrealskou úmluvu o nové skutkové podstaty trestných činů proti bezpečnosti na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví.

Preambule Protokolu o boji s protiprávními činy násilí na letištích, sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví, doplňující Úmluvu o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví, přijatou v Montrealu 2. září 1971 (dále jen "Protokol") vychází z preambule Montrealské úmluvy a jejím smyslem je zdůraznit společenskou nebezpečnost protiprávních násilných činů na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví. Ve svém 2. odstavci preambule obsahuje důležité ustanovení, dle kterého uvedené činy vážně znepokojují mezinárodní společenství a proto smluvní strany Protokolu v zájmu předcházení takovýmto činům prohlašují, že budou přijímat vhodná opatření k potrestání pachatelů.

Protokol předpokládá doplnit čl. 1 odst. 1 a 2 a čl. 5 odst. 2 Montrealské úmluvy o další ustanovení postihující trestnost nově vymezených činů na letištích. Podle čl. II Protokolu se dopustí trestného činu jakákoliv osoba, která nezákonně a úmyslně při použití jakéhokoliv prostředku, látky nebo zbraně spáchá násilný čin proti osobě na letišti, zničí nebo vážně poškodí zařízení letiště nebo letadla mimo provoz, nebo naruší činnost služby letiště. Podle čl. II odst. 2 Protokolu je trestný i pokus spáchání vymezených trestných činů nebo spolupachatelství.

Článek III Protokolu upravuje problematiku jurisdikce nad uvedenými trestnými činy. Ve smyslu tohoto ustanovení má stát, který je smluvní stranou Protokolu a na jehož území se pachatel nachází, povinnost takového pachatele potrestat, nebo jej vydat podle čl. 8 Montrealské úmluvy.

Články IV - IX Protokolu obsahují závěrečná ustanovení, která jsou v podstatě shodná se závěrečnými ustanoveními Montrealské úmluvy, přičemž předpokládají povinnost pro státy, které nejsou smluvními stranami Montrealské úmluvy, současně s přístupem k Protokolu přistoupit nebo ratifikovat Montrealskou úmluvu. Toto řešení vyplývá ze skutečnosti, že ve smyslu článku I Protokolu jsou Protokol a Montrealská úmluva posuzovány a vykládány jako jeden smluvní dokument.

Po věcné stránce lze říci, že současná československá trestně právní úprava (zejména pak § 179 a § 182 odst. 1 písmeno a) a f) trestního zákona č. 140/61 Sb.) postihuje v Protokolu předpokládaná jednání pachatele. Trestnost pokusu spáchání nově vymezených trestných činů je v souladu s § 8 trestního zákona. Rovněž čl. III Protokolu je v souladu s § 17 a 20 téhož zákona.

Protokol o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví, doplňující Úmluvu o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví, přijatou v Montrealu 23. září 1971, je v souladu s čs. právním řádem a ostatními platnými dvoustrannými a mnohostrannými smluvními dokumenty, kterými je ČSSR vázána.

S ohledem na skutečnost, že ČSSR je jedním ze zakládajících členů ICAO a zmíněná právní problematika má silný politický aspekt, podepsal vedoucí delegace ČSSR na základě zmocnění prezidenta republiky ČSSR Protokol s výhradou ratifikace.

Vzhledem k tomu, že Montrealská úmluva byla sjednána z plné moci prezidenta ČSSR se souhlasem Federálního shromáždění ČSSR, předkládá se Protokol o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví, doplňující Úmluvu o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví, přijatou v Montrealu 23. září 1971, podepsaný v Montrealu 24. února 1988, Federálnímu shromáždění ČSSR k vyslovení souhlasu před jeho ratifikací.

o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví, doplňující Úmluvu o potlačování protiprávních činů, ohrožujících bezpečnost civilního letectví, přijatou v Montrealu 23. září 1971

Státy - strany tohoto Protokolu

uvědomujíce si, že protiprávní činy násilí, které ohrožují nebo mohou ohrozit bezpečnost osob na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví, nebo které ohrožují bezpečnost provozu takových letišť, podrývají důvěru národů světa v bezpečnost na takových letištích a narušují bezpečnou a řádnou činnost civilního letectví všech států,

uvědomujíce si, že výskyt takových činů vede k vážnému znepokojení mezinárodního společenství a že v zájmu předcházení takovým činům je naléhavě zapotřebí zajistit přijetí vhodných opatření k potrestání pachatelů,

uvědomujíce si nezbytnost přijmout doplňující ustanovení k těm, která jsou obsažena v Úmluvě o potlačování činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví, přijaté v Montrealu 23. září 1971, která upravují protiprávní činy násilí na letištích, sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví,

dohodly se na následujícím:

Tento Protokol doplňuje Úmluvu o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví podepsanou v Montrealu 23. září 1971 (dále jen "Úmluva") a mezi Stranami tohoto Protokolu se Úmluva a Protokol posuzují a vykládají jako jediný dokument.

1. V článku 1 Úmluvy se jako nový odstavec 1 bis doplní následující:

"1 bis. Trestného činu se dopustí osoba, která, při použití jakéhokoli prostředku, látky nebo zbraně, nezákonně a úmyslně:

a) spáchá násilný čin proti osobě, nacházející se na letišti, sloužícím mezinárodnímu civilnímu letectví, který způsobí nebo může způsobit vážnou újmu na zdraví nebo smrt; nebo

b) zničí nebo vážně poškodí zařízení a budovy letiště, sloužícího mezinárodnímu civilnímu letectví, nebo letadla mimo provoz nacházející se na něm nebo naruší provoz letiště, jestliže takovýto čin ohrozí nebo může ohrozit bezpečnost na takovém letišti".

2. V odstavci 2 a) čl. 1 Úmluvy se po slovech "v odstavci" doplní následující slova:

"nebo v odstavci 1 bis".

V článku 5 se jako odstavec 2 bis doplní následující:

"2 bis. Každý smluvní stát přijme zároveň taková opatření, která mohou být nevyhnutelná pro uplatnění jeho pravomoci nad trestnými činy, uvedenými v článku 1 odstavci 1 bis a v článku 1 odstavci 2 v takovém rozsahu, v jakém se tento odstavec vztahuje k těmto trestným činům, v případě, kdy se údajný pachatel nachází na jeho území a tento stát jej nevydá podle článku 8 státu, uvedenému v odstavci 1 a) tohoto článku".

Tento Protokol bude otevřen k podpisu v Montrealu dne 24. února 1988 státům, které se účastní Mezinárodní konference o leteckém právu, konané v Montrealu od 9. do 24. února 1988. Po 1. březnu 1988 bude Protokol otevřen k podpisu všem státům v Moskvě, Londýně, Washingtonu a Montrealu do doby jeho vstupu v platnost podle článku VI.

1. Tento Protokol podléhá ratifikaci signatárních států.

2. Kterýkoliv stát, který není smluvním státem Úmluvy, může ratifikovat tento Protokol, jestliže bude současně ratifikovat Úmluvu nebo k ní přistoupí v souladu s článkem 15 Úmluvy.

3. Ratifikační listiny budou uloženy u vlád Svazu sovětských socialistických republik, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Spojených států amerických nebo u Mezinárodní organizace pro civilní letectví, které se tímto ustanovují jako depozitáři.

1. Jakmile deset signatárních států uloží své ratifikační listiny, Protokol vstoupí v platnost mezi nimi třicátým dnem po datu uložení desáté ratifikační listiny. Pro ostatní státy, které uložily své ratifikační listiny po tomto datu, Protokol vstoupí v platnost třicátým dnem po uložení jejich ratifikačních listin.

2. Jakmile tento Protokol vstoupí v platnost, bude registrován depozitáři v souladu s článkem 102 Charty Organizace spojených národů a v souladu s článkem 83 Úmluvy o mezinárodním civilním letectví (Chicago, 1944).

1. Tento Protokol bude po svém vstupu v platnost otevřen k přístupu kterémukoliv státu, který jej nepodepsal.

2. Kterýkoliv stát, který není stranou Úmluvy, může přistoupit k tomuto Protokolu, jestliže současně ratifikuje Úmluvu nebo k ní přistoupí v souladu s čl. 15 Úmluvy.

3. Listiny o přístupu budou uloženy u depozitářů a přístup vstoupí v platnost třicátým dnem po datu jejich uložení.

1. Kterákoli strana tohoto Protokolu jej může vypovědět písemným oznámením, zaslaným depozitářům.

2. Výpověď vstoupí v platnost po uplynutí šesti měsíců ode dne obdržení oznámení depozitáři.

3. Výpověď tohoto Protokolu neznamená výpověď Úmluvy.

4. Výpověď Úmluvy smluvním státem Úmluvy doplněné tímto Protokolem znamená také výpověď tohoto Protokolu.

1. Depozitáři budou neprodleně informovat všechny signatární státy a přistoupivší státy k tomuto Protokolu, jakož i všechny státy, které podepsaly Úmluvu a přistoupily k ní:

a) o datu každého podpisu a datu uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu k tomuto Protokolu, a

b) o obdržení oznámení o výpovědi tohoto Protokolu s uvedením data jeho obdržení.

2. Depozitáři také budou informovat státy uvedené v odstavci 1 o datu vstupu tohoto Protokolu v platnost v souladu s článkem VI.

Na důkaz toho níže podepsaní zmocněnci, řádně k tomu pověřeni svými vládami, podepsali tento Protokol.

Dáno v Montrealu dvacátého čtvrtého února devatenáct set osmdesát osm ve čtyřech původních vyhotoveních, každé v jazyce anglickém, francouzském, ruském a španělském, přičemž všechna znění jsou autentická.