Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

Účelem tohoto zákona je upravit způsob, jímž se ve Sbírce zákonů vyhlašují obecně závazné právní předpisy (dále jen "právní předpisy") nebo opatření federálních orgánů a mezinárodní smlouvy, jakož i stanovit pravidla vydávání Sbírky zákonů.

Ve Sbírce zákonů se vyhlašují uveřejněním plného znění:

a/ ústavní a jiné zákony Federálního shromáždění a zákonná opatření předsednictva Federálního shromáždění;

b/ nařízení vlády Československé socialistické republiky;

c/ právní předpisy federálních ústředních orgánů státní správy a ostatních federálních ústředních orgánů s výjimkami uvedenými v § 3; tyto právní předpisy se označují názvem "vyhláška".

(1) Ve Sbírce zákonů se mohou vyhlásit právní předpisy federálních ústředních orgánů státní správy a ostatních federálních ústředních orgánů uveřejněním oznámení o jejich vydání. Lze tak učinit, jde-li o právní předpisy

a/ týkající se malého počtu organizací,

b/ upravující podrobnosti o právech a povinnostech úzkého okruhu osob v pracovněprávních vztazích a sociálním zabezpečení nebo podrobnosti o právech a povinnostech vyplývajících ze služebních poměrů vojáků v činné službě a příslušníků ozbrojených sborů.

(2) Právní předpisy, které se ve Sbírce zákonů vyhlašují uveřejněním oznámení o jejich vydání, se označují názvem "výnos". Této formy vyhlášení nelze použít pro právní předpisy federálních ústředních orgánů státní správy a ostatních federálních ústředních orgánů, jimiž se doplňují, mění nebo zrušují vyhlášky.

(3) Oznámení o vydání výnosu musí obsahovat

a/ název a datum vydání výnosu,

b/ zmocňovací ustanovení zákona, na jehož základě se výnos vydává,

c/ stručné vyjádření obsahu výnosu včetně informace o okruhu adresátů, kterým je především určen;

d/ údaj o tom, které právní předpisy se výnosem doplňují, mění nebo zrušují,

e/ počátek účinnosti výnosu,

f/ údaj o tom, kdy a jakým způsobem bylo plné znění výnosu uveřejněno a u kterých orgánů a organizací musí být výnos každému přístupný.

Vyhlášení Právních předpisů uvedených v § 2 a 3 ve Sbírce zákonů je podmínkou jejich platnosti.

Stanoví-li tak zákon České národní rady nebo zákon Slovenské národní rady, vyhlašují se ve Sbírce zákonů zákony a jiné právní předpisy orgánů republik.

(1) Právní předpisy uvedené v § 2 a 3 nabývají platnosti dnem jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů.

(2) Pokud není stanovena účinnost pozdější, nabývají právní předpisy uvedené v § 2 a 3 účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení. Vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze výjimečně stanovit dřívější počátek účinnosti, nejdříve však dnem vyhlášení.

(1) Ve Sbírce zákonů se vyhlašují sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání mezinárodních smluv, jimiž je Československá socialistická republika vázána, spolu s jejich plným zněním, sdělení o výpovědi mezinárodních smluv a o jiných skutečnostech důležitých pro jejich provádění, jestliže jde

a/ o mezinárodní smlouvy ratifikované prezidentem Československé socialistické republiky nebo

b/ o jiné mezinárodní smlouvy obsahující úpravu týkající se právního postavení nebo zájmů osob a organizací.

(2) Plné znění mezinárodních smluv uvedených v odstavci 1 písm. b/ se nevyhlašuje, jestliže se úprava v nich obsažená týká malého počtu organizací. V tomto případě sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí obsahuje údaj o tom, kde je plné znění mezinárodní smlouvy k nahlédnutí.

(3) Je-li podle mezinárodní smlouvy pro její výklad rozhodné jiné znění než znění v českém nebo slovenském jazyce, obsahuje sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí údaj, kde lze nahlédnout do znění mezinárodní smlouvy, jež je rozhodné pro její výklad.

(1) Ve Sbírce zákonů se vyhlašují uveřejněním plného znění nebo oznámením o jejich vydání:

a/ opatření prezidenta Československé socialistické republiky, Federálního shromáždění, předsednictva Federálního shromáždění nebo vlády Československé socialistické republiky, stanoví-li tak zákon nebo jestliže tak rozhodnou;

b/ opatření federálních ústředních orgánů státní správy a ostatních federálních ústředních orgánů, stanoví-li tak zákon.

(2) Pro opatření uvedená v odstavci 1 a pro vnitřní směrnice nelze použít název "vyhláška" nebo "výnos".

Stanoví-li tak zákon České národní rady nebo zákon Slovenské národní rady, vyhlašují se ve Sbírce zákonů opatření orgánů republik.

(1) Sbírka zákonů vychází současně ve vydání českém a ve vydání slovenském.

(2) Právní předpisy uvedené v § 2, oznámení o vydání výnosu podle § 3 odst. 3, sdělení podle § 7, popřípadě plné znění mezinárodní smlouvy podle § 7 odst. 1 a opatření federálních orgánů podle § 8 se v českém vydání Sbírky zákonů otiskují v českém znění a ve slovenském vydání Sbírky zákonů ve slovenském znění; obě znění jsou rovnocenná.

(1) Sbírka zákonů se vydává v postupně číslovaných částkách, které obsahují v záhlaví označení dne, kdy byly vydány; tento den je dnem vyhlášení právních předpisů a opatření, které jsou v částce obsaženy.

(2) Částky Sbírky zákonů se zpravidla dělí na část, v níž se vyhlašují právní předpisy a sdělení podle § 7, a na část, v níž se vyhlašují opatření podle § 8.

(3) Právní předpisy a sdělení podle § 7 se opatřují pořadovými čísly. Tato číselná řada, jakož i číselná řada jednotlivých částek Sbírky zákonů, se uzavírá koncem kalendářního roku.

(4) Tiskové chyby se ve Sbírce zákonů opravují redakčním sdělením.

Redakci Sbírky zákonů zabezpečuje orgán, který určí vláda Československé socialistické republiky.

Sbírka zákonů je každému přístupná u příslušných národních výborů [Zákon České národní rady č. ..../1989 Sb., o vyhlašování obecně závazných právních předpisů a jiných opatření České socialistické republiky ve Sbírce zákonů.

Zákon Slovenské národní rady č. ..../1989 Sb., o vyhlašování obecně závazných právních předpisů a jiných opatření orgánů Slovenské socialistické republiky ve Sbírce zákonů.]

(1) Federální ústřední orgány státní správy a ostatní federální ústřední orgány jsou povinny zabezpečit, aby jimi vydaný výnos byl každému přístupný ode dne jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů, a to jak u nich, tak i u orgánů a organizací, které jsou uvedeny v oznámení o vydání výnosu.

(2) Federální ústřední orgány státní správy a ostatní federální ústřední orgány jsou povinny výnos, který vydaly po dni účinnosti tohoto zákona, zaslat na území Československé socialistické republiky za úhradu každému, kdo o to požádá.

(1) Cenová opatření federálních ústředních orgánů jsou závazná pro všechny subjekty v nich uvedené; nevyhlašují se ve Sbírce zákonů.

(2) Opatření federálního ministerstva financí upravující závazně sazby daně z obratu se vyhlašují oznámením o jejich vydání podle § 8.

Právní předpisy a jiná opatření, jejichž vydání bylo oznámeno ve Sbírce zákonů do 31. prosince 1968, pokud upravují věci spadající do působnosti Československé socialistické republiky, pozbývají platnosti.

Zrušuje se zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 4/1962 Sb., o vyhlašování zákonů a jiných právních předpisů, s výjimkou ustanovení § 10 odst. 3, ve znění zákona č. 164/1968 Sb.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1990.

Obecná část

Uskutečňování rozsáhlého legislativního programu sledujícího zvýšení obsahové a formální kvality právních předpisů při současném omezování administrativních forem řízení zahrnuje i nová řešení některých otázek spojených s publikací zákonů a jiných právních předpisů ve Sbírce zákonů.

Navrhovaná zákonná úprava vyhlašování právních předpisů a opatření federálních a republikových orgánů ve Sbírce zákonů vychází z aktuálního požadavku na zdokonalení právního řádu a na snadnější orientaci občanů a organizací v oblasti právní regulace. Je součástí systémových opatření, která směřují k odstranění příčin negativně ovlivňujících náš právní řád.

Platný právní stav a jeho zhodnocení

Vyhlašování zákonů a ostatních právních předpisů, mezinárodních smluv a jiných opatření nejvyšších státních orgánů ČSSR a dalších federálních ústředních orgánů je v současné době upraveno zákonným opatřením č. 4/1962 Sb. ve znění zákona č. 164/1968 Sb. V návaznosti na tuto právní úpravu stanoví způsob vyhlašování republikových zákonů a ostatních právních předpisů a jiných opatření orgánů republik zákony národních rad (zák. SNR č. 205/1968 Sb. a zák. ČNR č. 3/1969 Sb.).

Podle této právní úpravy se ve Sbírce zákonů ČSSR publikují jak právní předpisy, tak i jiná důležitá opatření federálních orgánů, která nemají obecně závazný charakter. Přitom u řady publikovaných, zejména resortních předpisů nelze z jejich názvu ani ze systematického uspořádání Sbírky zákonů zjistit, zda mají obecnou závaznost či nikoliv, a tuto pro realizaci práv a povinností adresátů právních předpisů zásadní skutečnost je nutno dovozovat až na základě posouzení obsahu předpisu.

Vyhlášení jako podmínka platnosti je doposud stanoveno pouze u zákonů a zákonných opatření. Pro ostatní federální právní předpisy není jejich vyhlášení jako podmínka platnosti zákonem stanovena.

Podle platné právní úpravy je třeba právní předpisy federálních ústředních orgánů státní správy a jiných federálních ústředních orgánů, jejichž plné znění není účelné ve Sbírce zákonů vyhlásit, zejména pro omezený okruh organizací nebo osob, na které se vztahují, ve Sbírce zákonů oznámit. Zákonná úprava umožňuje těmto orgánům, aby samy posoudily, co je, resp. není účelné ve Sbírce zákonů vyhlásit. Přitom resortní hlediska nejsou vždy totožná s celospolečenskými potřebami.

Za více než 20 let od přijetí platné zákonné úpravy došlo k řadě nežádoucích posunů při aplikaci tohoto ustanovení, které negativně ovlivňují dostupnost, a v důsledku toho i kvalitu resortních právních předpisů. Na federální úrovní bylo v letech 1969 až 1988 z celkového počtu vydaných právních předpisů ve Sbírce zákonů 6,6% zákonů, 3,2% nařízení vlády a 90,2% právních předpisů ministerstev a jiných ústředních orgánů. Přitom z celkového počtu těchto předpisů federálních ústředních orgánů v témže sledovaném období činil podíl tzv. oznámených (registrovaných) předpisů 65,6%. Situace ve vydávání právních předpisů v republikách je obdobná.

Provedené rozbory potvrzují, že právě resortní předpisy vykazují nejzávažnější nedostatky spočívající zejména v tom, že

- jako právní předpisy jsou touto formou vyhlašována opatření, která nemají obecně závazný charakter, např. různé metodické pokyny, kalkulační vzorce, řídící akty apod.,

- jsou v nich upravovány vztahy, které nejsou způsobilé být předmětem právní úpravy,

- vycházejí poměrně brzy z evidence orgánů, které je vydaly, a tím spíše z evidence podřízených orgánů a organizací.

Uvedené poznatky svědčí zároveň o tom, že ve vydávání těchto předpisů se odrážejí obecné nedostatky řízení, jako je nerespektování působnosti a odpovědnosti nižších orgánů ze strany nadřízených orgánů, často i "řízení" v malichernostech.

Tyto základní důvody spolu s potřebou dílčích změn některých ustanovení platného právního předpisu o vyhlašování ve Sbírce zákonů vedly k závěru, že výrazný posun ve směru žádoucího zlepšení skladby právních předpisů a zkvalitnění jejich publikace může v návaznosti na přijatá opatření vlády ČSSR i vlád republik přinést pouze nová zákonná úprava.

Principy nové právní úpravy

Navrhovaná právní úprava vychází z čl. 45 odst. 3 ústavního zákona o československé federaci, který vyžaduje zvláštní zákonnou úpravu způsobu vyhlašování zákonů Federálního shromáždění. V souladu s tím navrhovaný zákon upravuje i vyhlašování ostatních federálních právních předpisů, dalších aktů vydaných orgány federace a mezinárodních smluv. Čl. 111 odst. 3 ústavního zákona o československé federaci vyžaduje samostatnou zákonnou úpravu způsobu vyhlašování zákonů národních rad. Počítá se proto s tím; že obdobná opatření v oblasti vyhlašování právních předpisů a jiných opatření ve Sbírce zákonů budou přijata v rámci obou republik.

Návrh zákona vychází z osvědčených forem publikace právních předpisů, mezinárodních smluv a jiných opatření. Zachovává jednotný oficiální publikační prostředek pro uveřejňování všech právních předpisů na celém území ČSSR - Sbírku zákonů. Proto se rovněž předpokládá, že národní rady v rámci vlastních publikačních zákonů potvrdí Sbírku zákonů jako jediný publikační nástroj i pro vyhlašování právních předpisů a jiných opatření orgánů republik,

Navrhovaná zákonná úprava zejména

- stanoví vyhlášení ve Sbírce zákonů jako podmínku platnosti pro právní předpisy vydávané federálními orgány,

- vytváří účinné omezující regulativy pro vydávání resortních právních předpisů, které se ve Sbírce zákonů vyhlašují pouze formou oznámení o jejich vydání,

- stanoví dvě formy vyhlášení právních předpisů, a to vyhlášení uveřejněním plného znění předpisu a vyhlášení uveřejněním oznámení o vydání předpisu,

- zjednodušuje informaci veřejnosti o tom, které předpisy vyhlašované ve Sbírce zákonů mají obecně závazný charakter,

- vytváří předpoklady pro zvýšení informovanosti i o těch právních předpisech, jejichž vydání se ve Sbírce zákonů pouze oznamuje,

- zakotvuje právní předpoklady pro zlepšení dostupnosti právních předpisů,

- sjednocuje režim vyhlašování mezinárodních smluv.

Nově se zavádějí jednotné názvy "vyhláška" a "výnos" pro právní předpisy vydávané v souladu s čl. 80 ústavního zákona o československé federaci federálními ministerstvy a ostatními federálními ústředními orgány.

Proti dosavadnímu právnímu stavu se zpřísňují formální i obsahové náležitosti vydávání výnosů.

V zájmu odstranění nedostatků, které se v praxi při zabezpečování požadavku dostupnosti právních předpisů vyskytují, je navrhováno stanovit orgánům vydávajícím výnosy povinnost zasílat je na území Československé socialistické republiky za úhradu každému, kdo o to požádá. Dalším z cílů sledovaných navrhovaným ustanovením je omezování počtu nově vydávaných výnosů. Federální ústřední orgány musí již při přípravě výnosu důsledně zvažovat, zda jsou skutečně splněny zákonné podmínky, za kterých je lze vyhlásit touto formou. Z povahy věci plyne, že pokud federální ústřední orgány použijí formy vyhlášky, tyto "nepříjemné" důsledky je nečekají.

V souladu s obecnými požadavky na dostupnost všech právních předpisů se vyžaduje také otištění plného znění výnosů, a to již přede dnem jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů. Jde o uveřejnění odpovídající co do rozsahu povaze předpisu, např. i v Hospodářských novinách, odborných časopisech apod., přičemž je respektována i dosavadní praxe, kdy jsou tyto předpisy publikovány především v resortních věstnících.

Lze očekávat, že navrhovaná opatření se pozitivně projeví v omezení počtu registrovaných předpisů, tj. výnosů, přitom však zřejmě dojde ke zvýšení počtu předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů v plném znění. Z tohoto hlediska si realizace zákona vyžádá zabezpečení, resp. zvýšení tiskárenských kapacit, zvýšení bilance papíru a úpravu personálního obsazení redakce Sbírky zákonů. V dlouhodobější perspektivě by po 1. 1. 1990 měly začít působit vlivy omezující četnost vydávaných právních předpisů vyvolané nahrazováním převážně administrativních metod řízení ekonomiky metodami ekonomickými.

Konkrétní dopady a vzájemné působení obou základních tendencí však nelze pro oblast finanční, materiální a pro nároky na pracovníky ani přibližně odhadnout.

Určité zvýšení finančních a materiálních nákladů lze předpokládat i u jednotlivých federálních resortů, zejména těch, které vydávají větší množství výnosů, a to při plnění povinnosti zaslat tyto výnosy za úhradu každému, kdo o to požádá. Jestliže zasílání výnosů se uskuteční v rozsáhlejším měřítku, nelze vyloučit ani nutnost personálního posílení jednotlivých resortů na tomto úseku.

Zvláštní část

K § 1

Účelem nové právní úpravy je vedle způsobu vyhlašování právních předpisů stanovit rovněž postup vyhlašování mezinárodních smluv a dalších opatření federálních orgánů. Navrhovaná úprava dále zakotvuje základní pravidla vydávání Sbírky zákonů a zpřesňuje některé důležité pojmy související s vyhlašováním právních předpisů.

K 2 až 4

Ustanovení 2 vymezuje právní předpisy, které se vyhlašují ve Sbírce zákonů uveřejněním plného znění, a zavádí jednotný název "vyhláška" pro tuto formu resortních právních předpisů.

Důvodem této úpravy je potřeba sjednotit názvy resortních právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů uveřejněním plného znění, odlišit je od výnosů (3) a jiných opatření uvedených v 8 odst. 1.

Ustanovením § 3 se přebírá z dosavadní právní úpravy možnost vyhlašovat ve Sbírce zákonů resortní právní předpisy výnosy - formou uveřejnění oznámení o jejich vydání.

Jde o formu vyhlášení resortních právních předpisů, která je odůvodněna především praktickou potřebou a hospodárností, neboť právní úprava se dotýká podstatně užšího okruhu adresátů - orgánů, organizací (např. v oblasti bankovnictví, provozování letecké činnosti) a občanů. Pokud by uvažovaná úprava měnila, doplňovala nebo zrušovala právní předpisy uvedené v 2 písm. c/, vyhlašuje se stejnou formou jako tyto předpisy, tj. formou vyhlášky.

Rozhodování o použití této formy vyhlašování náleží především orgánu vydávajícímu výnos a další postup se řídí legislativními pravidly.

Předpokládá se, že v návaznosti na zavádění výpočetní techniky v oblasti státní správy a národního hospodářství a s tím souvisejícího postupného vytváření systému právních informací bude výčet podrobnějších náležitostí oznámení upřesňován s ohledem na požadavky takovéhoto systému.

Ústavní zákon o čs. federaci stanoví vyhlášení v čl. 45 odst. 3 a v čl. 58 odst. 3 jako podmínku platnosti pouze u zákonů a zákonných opatření předsednictva Federálního shromáždění. U nařízení vlády a právních předpisů federálních ministerstev a ostatních federálních ústředních orgánů byla tato podmínka dovozována pouze per analogiam. Navrhovaná úprava zavádí proto vyhlašování ve Sbírce zákonů jako podmínku platnosti též pro právní předpisy vydávané těmito orgány.

K § 5

Navrhovaná právní úprava vychází z toho, že Sbírka zákonů bude i nadále jediným společným publikačním prostředkem pro vyhlašování federálních i republikových právních předpisů.

Předpokládá se, že národní rady v rámci vlastních zákonů o publikaci právních předpisů potvrdí Sbírku zákonů jako jediný publikační nástroj i pro vyhlašování právních předpisů republik, a to zejména v zájmu jednoty našeho právního řádu. Jednotná sbírka usnadní též evidenci právních předpisů a jejich vyhledávání.

K § 6

Nově se výslovně zakotvuje počátek nabytí platnosti právních předpisů, který byl dosud jen dovozován na základě pravidel vžitých v oblasti praxe.

Protože přiměřená legisvakanční lhůta je jedním z předpokladů pro seznámení se s právními předpisy, omezuje se možnost určit počátek účinnosti právních předpisů ve lhůtě kratší než patnáct dní ode dne vyhlášení.

K § 7

Na rozdíl od dosavadní právní úpravy se v oblasti mezinárodních smluv nahrazuje vyhláška ministra zahraničních věcí ČSSR formou sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí. K uvedené úpravě dochází zejména proto, že termín "vyhláška" se nadále důsledně používá pouze pro označení resortních právních předpisů vydaných federálními ministerstvy a ostatními federálními ústředními orgány.

Nově se řeší i způsob informování veřejnosti o mezinárodních smlouvách. Především v zájmu právní jistoty občanů a organizací se stanoví, kdy se ve Sbírce zákonů vyhlašuje plné znění mezinárodní smlouvy a kdy se vyhlašuje pouze sdělení o jejím sjednání. Navrhovaná úprava tak při vyhlášení sdělení a platného znění mezinárodních smluv respektuje obdobná hlediska, jako je tomu u vyhlašování právních předpisů. Ve Sbírce zákonů se mezinárodní smlouvy vždy vyhlašují sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí, jde-li o smlouvy vyžadující ratifikaci prezidentem ČSSR a jiné mezinárodní smlouvy týkající se osob a organizací, přičemž se zároveň s tímto sdělením vyhlašuje i plné znění těchto mezinárodních smluv.

Jinými skutečnostmi důležitými pro provádění mezinárodních smluv je např. přístup dalších smluvních stran, výhrady k některým ustanovením apod.

K § 8

Opatřeními uvedenými v odstavci 1 mohou být rozhodnutí prezidenta ČSSR o sjednávání mezinárodních smluv, o amnestii, usnesení Federálního shromáždění o vyhlašování doplňovacích voleb, usnesení vlády ČSSR apod.

Vyhlášení těchto opatření ve Sbírce zákonů není podmínkou jejich platnosti ani účinnosti.

K § 9

Obdobně jako opatření federálních orgánů mohou být ve Sbírce zákonů vyhlašována i opatření orgánů republik, stanoví-li tak zákony národních rad.

K § 10

Při vyhlašování právních předpisů a opatření podle odstavce 2 ve Sbírce zákonů se plně realizuje ústavní princip rovnoprávného užívání českého a slovenského jazyka.

K § 11

Na rozdíl od dosavadní praxe ve vydávání Sbírky zákonů se ruší její samostatná část, obsahující oznámení o vydání právních předpisů. Tato oznámení se jako jedna z forem vyhlášení právních předpisů zařazují spolu se sdělením podle § 7 do části k právním předpisům vyhlášeným ve Sbírce zákonů uveřejněním plného znění a vztahuje se na ně jednotné pořadové číslování.

V druhé části Sbírky zákonů budou vyhlašována opatření podle § 8. Tato část nebude opatřována pořadovými čísly.

K § 12

Vláda ČSSR určí orgán, který bude zabezpečovat základní materiální předpoklady pro vydávání Sbírky zákonů. Přitom se bude přihlížet k možnostem využívat moderní tiskařské a informační techniky.

K § 13

Zachovává se dosavadní stav, kdy Sbírka zákonů má být každému přístupná u národních výborů. Stupeň a druh národních výborů stanoví zákony národních rad.

K § 14

V odstavci 1 je zachován dosavadní právní stav. Místem, kde by měl být tento resortní právní předpis především přístupný, bude zpravidla právní útvar příslušného federálního ústředního orgánu a právní útvary orgánů a organizací stanovených v oznámení.

V zájmu zvýšení právní jistoty občanů a organizací a zabezpečení možnosti seznámit se se všemi právními předpisy, tedy i s výnosy, se v odstavci 2 nově stanoví povinnost federálních ústředních orgánů státní správy a ostatních federálních ústředních orgánů zaslat na požádání výnos každému na území ČSSR.

Povaze věci přitom odpovídá, aby zájemce o zaslání výnosu plně uhradil náklady s tím spojené. Úhrada veškerých nákladů má současně vytvářet předpoklady k tomu, aby nedocházelo k neodůvodněným požadavkům na zaslání výnosů. Cena výnosů bude stanovena podle cenových předpisů:

K 15 až 17

Důležitou součást předkládaného návrhu tvoří opatření směřující k očištění právního řádu od registrovaných právních předpisů. Z provedeného rozboru vyplývá, že je možné přistoupit ke zrušení předpisů registrovaných do 31. prosince 1968, protože jsou fakticky i právně překonány pozdějšími úpravami nebo přirozeným vývojem řešení řady otázek v průběhu uplynulých dvaceti let. Existence právních předpisů této skupiny zatěžuje právní řád bez viditelného efektivního působení na regulaci společenských vztahů.

Uvedené předpisy pozbudou platnosti dnem, kdy zákon nabude účinnosti.

Výslovně se upravují otázky závaznosti a vyhlašování cenových a některých daňových opatření, která nemají povahu právního předpisu; v oblasti cen jde zejména o cenové výměry.

Tímto zákonem se nahrazuje dosavadní zákonná úprava s výjimkou ustanovení § 10 odst. 3 zákonného opatření Národního shromáždění č. 4/1962 Sb., které se týká vyhlašování technických norem. Toto ustanovení bude ponecháno v platnosti pouze po přechodnou dobu a bude zrušeno novým zákonem o technické normalizaci.

Předpokládá se, že zákon nabude účinnosti dnem 1. ledna 1990. K témuž dni nabudou účinnosti příslušné zákony národních rad.