Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Technická normalizace zjišťuje a určuje pro opakované technické úkoly nejvhodnější řešení zejména z hlediska jakosti, hospodárnosti, ochrany života a zdraví občanů, bezpečnosti práce a technických zařízení, požární ochrany a ochrany a tvorby životního prostředí a pracovního prostředí. Technická normalizace působí ke zvyšování technickoekonomické úrovně produkce a jakosti výrobků v souladu s nejnovějšími poznatky vědy a techniky ve světě.

Základními nástroji technické normalizace jsou státní a podnikové normy. Účelem zákona je upravit úkoly orgánů a organizací při tvorbě, projednávání a schvalování státních a podnikových norem a jejich uplatňování.

Odůvodnění

V zásadě je stručně vyjádřena charakteristika technické normalizace způsobem odpovídajícím dosavadní úpravě, zvýrazňuje se však její úloha v oblasti zvyšování technickoekonomické úrovně produkce a jakosti výrobků. Technickými úkoly, kterými se zabývá technická normalizace se rozumí ty, které vyplývají z technické činnosti, tj. zejména stanovení rozměrů, parametrů, ukazatelů jakosti a dalších charakteristických údajů výrobků a metod jejich ověření a sladění technických požadavků s ekonomickými, bezpečnostními, ekologickými, zdravotními a jinými požadavky. Dále se za ně považují řešení problematiky koordinace a unifikace různých technických činností a vytváření podmínek pro jejich uplatnění. Současně se zásadou vymezuje účel zákona, kterým je úprava státních a podnikových norem.

Státní normy jsou technické předpisy zpracované, projednané a schválené podle tohoto zákona, jejichž schválení bylo zveřejněno způsobem stanoveným tímto zákonem.

Obsahem státních norem je určení všeobecně technických věcí /např. jednotky, názvy, značky, statistické metody/ a určení požadavků na výrobky a na technické činnosti, pokud je jejich specifikace nezbytná k zabezpečování rozvoje společenského reprodukčního procesu, ochrany života a zdraví občanů, bezpečnosti práce a technických zařízení, požární ochrany a tvorby životního prostředí a pracovního prostředí. Obsahem státních norem není úprava společenských vztahů a úprava otázek zasahujících do vnitřních, zejména řídících a pracovních vztahů organizací.

V pochybnostech o tom, co může být obsahem připravované státní normy, rozhoduje Federální úřad pro normalizaci a měření /dále jen "Úřad" /.

Odůvodnění:

Zásadou jsou charakterizovány státní normy jako samostatné předpisy a vymezen jejich obsah, který je mimo jiné odlišuje od obecně závazných právních předpisů. Vymezení obsahu státních norem je provedeno obecně formou pozitivního i negativního vymezení. Demonstrativní výčet předmětu technických norem z dosavadní úpravy nebyl převzat, protože se v praxi neosvědčil. Jediným kritériem pro to, co lze v rámci tohoto vymezení řešit státními normami bude celospolečenská potřeba úpravy technických požadavků na výrobky a technické činnosti při nezasahování do společenských a řídících vztahů. V rámci tohoto vymezení na úrovni státních norem budou zpracovávány:

- normy upravující všeobecně technické věci /např. jednotky, názvy, značky, statistické metody apod./,

- předpisové normy mající celostátní racionalizační působnost,

- normy, kde je významné uplatnění požadavků zaměnitelnosti a slučitelnosti,

- normy, kde je státní ovlivnění zvláště významné z hlediska vnitřního a zahraničního obchodu,

- normy, kde je normalizace na státní úrovni podmínkou uplatnění mezinárodních dohod,

- parametrické a rozměrové normy výrobků velkého výrobního objemu, kde je unifikace hospodářsky významná z celostátního a nejen podnikového hlediska,

- předmětové normy spotřebního zboží s omezením na celostátně významné výrobky, přednostně tvorbou kmenových norem pro skupiny výrobků,

- normy na výrobky, kde je zvláštní zájem státu na uplatnění bezpečnostních /ochrana osob i majetku/, zdravotních a ekologických požadavků, přednostně tvorbou kmenových norem skupin výrobků s omezením na tyto požadavky,

- normy pro zkoušení a ověřování parametrů technické úrovně a jakosti výrobků stanovené předmětovými normami a obdobně i pro služby.

Vymezení pravomoci Úřadu při rozhodování o pochybnostech o obsahu státních norem vyskytujících se při projednávání návrhů státních norem je nezbytné zejména pro případy, ve kterých by ústřední orgán, s nímž musí být obsah návrhu státní normy dohodnut, trval na tom, aby normou byly řešeny i takové otázky, které vybočují z vymezeného rámce předmětu státních norem.

Návrhy státních norem zpracovává příslušné státní normalizační středisko nebo organizace, s nimiž to Úřad dohodl, popřípadě Úřad /dále jen "zpracovatel"/.

Státními normalizačními středisky jsou organizace, které s jejich souhlasem a po projednání s jejich zakladatelem nebo zřizovatelem pověřil touto funkcí Úřad.

Státní normalizační střediska zpracovávají ve vymezené oblasti návrhy státních norem a provádějí další dohodnuté výkony a práce.

Úřad je oprávněn v případech významných pro národní hospodářství uložit, po projednání s příslušným ústředním orgánem organizaci, aby zajistila zpracování návrhu státní normy.

Za zpracování návrhů státních norem a za další dohodnuté výkony a práce v oblasti technické normalizace přísluší organizacím a státním normalizačním střediskům úhrada podle zvláštních předpisů.

Návrhy státních norem musí navazovat zejména na mezinárodní technické normy, na výsledky vyřešených úkolů plánů rozvoje vědy a techniky a musí obsahovat technické požadavky k ochraně zdraví a životního i pracovního prostředí a podle povahy věci též technické požadavky k zajištění obranyschopnosti státu.

Podrobnosti o postupu při plánování, zpracování a projednání návrhů státních norem a náležitosti návrhů státních norem předkládaných ke schválení a při zveřejňování schválených státních norem stanoví Úřad obecně závazným právním předpisem.

Odůvodnění:

Upouští se od direktivního stanovování nositelů normalizačního úkolu /tj. ústředních orgánů/ státním plánem a jimi zakládané povinnosti organizací zpracovávat návrhy státních norem a přechází se na způsob, ve kterém budou návrhy státních norem zpracovávat subjekty, s nimiž to Úřad dohodne. Nově budou zpracovateli návrhů státních norem též státní normalizační střediska. Touto funkcí budou na základě dohody pověřovány organizace, které jsou nejvíce spjaty s technickým rozvojem v oblasti, pro kterou budou pověřeny. Zřizování těchto středisek je potřebné z důvodu jednotného přístupu ke zpracování problematiky, která se týká více organizací. Existence státních normalizačních středisek umožní zpracovávání návrhů státních norem a provádění dalších souvisejících prací na potřebné odborné úrovni a umožní i efektivní zapojení do mezinárodní normalizační spolupráce. Předpokládá se proto, že touto funkcí budou pověřovány např. organizace, které jsou státními zkušebnami, výzkumné ústavy apod.

Provádění výkonů a prací, včetně tvorby státních norem, se bude nově řídit ustanoveními hospodářského zákoníku /nynější část osmá A/ a vyhláškou o základních podmínkách dodávky VTR /nynější vyhláška FMTIR č. 181/1982 Sb./. Státní normalizační středisko nebo Úřad budou smluvně zabezpečovat dílčí spolupráci u ostatních organizací, popř. Úřad bude pro zabezpečení dílčí spolupráce využívat pracovních skupin složených z předních odborníků v daném oboru.

Dalšími výkony a pracemi se rozumí např. zpracování návrhů prognóz a programů, prověrky, změny a revize norem a zajištění evidenční a informační činnosti. Zásadou se dále vymezují rámcově požadavky pro zpracování návrhu státní normy.

V zásadě se zakotvuje dosavadní stav, kdy je za úkony související s tvorbou státních norem poskytována úhrada ze státního rozpočtu.

Návrhy státních norem zpracovatel projedná s účastníky, již jsou příslušné státní zkušebny a organizace, které se jako účastník přihlásí.

Dotýkají-li se návrhy státních norem zájmů chráněných zvláštními předpisy jsou účastníkem řešení normalizačního úkolu vždy ústřední orgány zajišťující výkon státní správy v uvedených oblastech nebo jimi pověřené orgány /dále jen "neopomenutelní účastníci"/.

Pro zabezpečení souladu obsahu státních norem se stanovenými koncepcemi rozvoje národohospodářských odvětví se k návrhům státních norem, u nichž si to vyhradí, vyjadřují též příslušné ústřední orgány.

Návrhy státních norem určené k projednání s účastníky se zasílají vždy Úřadu.

Odůvodnění:

Zásada obecně vymezuje subjekty, s nimiž je nutno návrh státní normy projednat. Vymezení je provedeno tak, aby na tvorbě státní normy se mohly podílet ty výrobní, výzkumné a jiné organizace, popř. vysoké školy, které budou mít zájem na účasti při řešení daného úkolu. Podmínkou pro to bude zveřejnění informace o nově řešených úkolech tvorby státních norem ve Věstníku Úřadu. Okruh neopomenutelných účastníků tj. orgánů, které mají pravomoc vydávat o otázkách řešených v návrhu státní normy obecně závazné práv ní předpisy je vymezen obdobně jako v dosavadní úpravě. Zvláštními předpisy se zde rozumí např. právní předpisy o péči o zdraví lidu, o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, o ochraně a tvorbě životního prostředí, o přesnosti měřidel a měření, o bezpečnosti práce a technických zařízení, o požární ochraně, o výbušninách, o investiční výstavbě apod. Úloha odvětvových ústředních orgánů je navržena v souladu s jejich novou působností jako orgánů především koncepčních. Zasílání návrhů Úřadu je převzato z dosavadní právní úpravy a je nezbytné pro plnění koordinační úlohy Úřadu.

Účastníci sdělí bezplatně zpracovateli stanovisko k návrhu státní normy odpovídající soudobým poznatkům vědy a techniky formou konkrétních připomínek k návrhu nebo vyjádřením souhlasu s obsahem návrhu ve stanovené lhůtě, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení návrhu. S účastníky, kteří uplatnili podstatné připomínky k návrhu státní normy. zpracovatel projedná výsledky řešení.

Ke stanovisku účastníka uplatněnému po uplynutí stanovené lhůty se nemusí přihlédnout.

Odůvodnění:

Základní principy projednávání návrhů státních norem jsou ve srovnání s dosavadními principy zjednodušeny především v zájmu urychlení procesu tvorby norem a tím i k urychlenému zavádění výsledků vědy a techniky do praxe. K odstranění průtahů při projednávání návrhů státních norem se stanoví, že k opožděně zaslaným stanoviskům účastníků se nemusí přihlédnout. Navržený požadavek bezplatného předávání stanovisek k návrhům státních norem organizacemi, jichž se norma týká, odpovídá dosavadnímu stavu a je odůvodněn skutečností, že existence státních norem je i v zájmu těchto organizací a že zaslání stanoviska k návrhu státní normy je oprávněním, nikoliv povinností.

Úřad posoudí, zda návrh státní normy byl projednán stanoveným způsobem, a rozhodne o návrhu. Pokud vznikne rozpor s neopomenutelným účastníkem o otázce patřící do jeho pravomoci, Úřad rozhodne v dohodě s ním.

Státní norma musí být v souladu s obecně závaznými právními předpisy.

Odůvodnění:

Schvalování státních norem přísluší jako dosud výlučně Úřadu. Zásadou se stanoví jednak úkoly Úřadu, jednak jeho pravomoc při řešení rozporů v podstatě tak, že vznikne-li rozpor s neopomenutelným účastníkem, je Úřad vázán jeho konečným stanoviskem, pokud řešení dané otázky je svěřeno zákonem do pravomoci neopomenutelného účastníka. Pokud by však rozpor vznikl mezi stanovisky neopomenutelných účastníků, nebude možno příslušnou otázku státní normou upravit. Rozpory vzniklé při projednávání návrhu státní normy s jiným než s neopomenutelným účastníkem byly dosud řešeny postupně tak, že o nich rozhodoval orgán nadřízený organizacím, mezi nimiž tyto sporné otázky vznikly, popř. nadřízený ústřední orgán. Pokud šlo o rozpory mezi organizacemi podřízenými různým ústředním orgánům, příslušelo rozhodnutí Úřadu. Vzhledem ke změnám v řízení organizací se nově navrhuje, aby tyto rozpory rozhodoval Úřad, a to při rozhodování o návrhu státní normy.

Z pravomoci Úřadu schvalovat státní normy vyplývá jeho povinnost vypustit z návrhu státní normy ustanovení, která neodpovídají vymezení předmětu státních norem, která jsou nebo by měla být upravena právními předpisy apod. Z hlediska racionalizace a přehlednosti vyplývá naopak potřeba, aby obecně závaznými předpisy nebyly řešeny technické požadavky, což v případech převzetí mezinárodních norem bez změn a úprav vyvolává duplicity.

Organizace a občané poskytující služby, popřípadě prodávající zboží na základě povolení orgánů státní správy jsou povinni řídit se při své činnosti státními normami, mohou se však odchýlit od těch ustanovení státních norem, která nejsou označena jako závazná. Jako závazná se stanoví vždy ustanovení týkající se ochrany zdraví nebo ochrany životního a pracovního prostředí. Pro ostatní občany je státní norma závazná, jen pokud to stanovil správní orgán ve svém rozhodnutí.

Odůvodnění:

Dosavadní právní úprava závaznosti všech technických norem negativně ovlivňuje jejich úroveň, protože z povahy této závaznosti plyne, že nelze schválit normu, jejíž ustanovení by nebyla splnitelná většinou organizací. Tím zejména státní normy dostatečně aktivně nemohly podporovat zvyšování jakosti a technické úrovně výrobků a zabezpečovat pružné přejímání technického pokroku specifikovaného v mezinárodních a zahraničních normách.

Zásadou se zachovává dosavadní povinnost organizací řídit se státními normami v oblastech nesporného celospolečenského zájmu, jakým jsou např. hygienické, bezpečnostní a protipožární požadavky, jako závazná však lze stanovit i další ustanovení, upravující např. vlastnosti důležitých výrobků zejména tam, kde dočasně převažuje poptávka nad nabídkou zejména u spotřebního zboží, kde obchodní organizace nemá možnost výběru apod. Takové státní normy, popř. jejich příslušná ustanovení, budou v tomto směru jednoznačně označeny. Nově se navrhuje stanovit povinnost občanů poskytujících služby, popřípadě prodávajících zboží, řídit se státními normami ve stejném rozsahu jako organizace.

Zásadou se dále vytvářejí nově širší předpoklady pro to, aby se organizace mohly odchýlit od ustanovení státních norem, která nejsou označena jako závazná s tím, že odpovědnost za realizovanou odchylku přechází na tyto organizace. Tím se současně vytvářejí předpoklady pro to, aby státní normy mohly odpovídat mezinárodním technickým normám a normám průmyslově vyspělých států. Vychází se z toho, že dodržování státních norem je i v těchto případech žádoucí a že zde státní normy budou plnit úlohu normativního informačního regulátoru.

Tlak na dodržování nezávazných ustanovení státních norem bude možno zabezpečit nepřímo, např. vyhlášením výrobku úřadem k povinné certifikaci podle státních norem, dohodou organizací při uzavírání hospodářských smluv, popř. ekonomickými nástroji.

Výjimku ze závazných ustanovení státní normy organizacím a občanům poskytujícím služby, popřípadě prodávajícím zboží povoluje na jejich žádost Úřad. Pokud se rozhodnutím správního orgánu stala státní norma závaznou pro ostatní občany, výjimku ze závazných ustanovení státní normy občanovi povoluje správní orgán, který rozhodnutí vydal. Výjimku lze povolit jen v mimořádných případech a jen tehdy, zabezpečuje-li náhradní řešení účel státní normy přiměřeně k podmínkám daného případu.

Žádost o povolení výjimky musí být projednána se všem i orgány a organizacemi, které budou povolením výjimky dotčeny, a doložena doklady stanovenými v prováděcích předpisech. Výjimku z ustanovení státní normy, které se týká bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, požární ochrany, hygieny a dalších právními předpisy chráněných zájmů, lze povolit jen, pokud žadatel předloží kladné stanovisko orgánu, který chrání zájmy společnosti v dané oblasti podle zvláštních předpisů.

Povolená výjimka může být vázána na povinnost splnit stanovené podmínky. Platnost výjimky je omezena dobou nebo i objemem výroby, popř. i jinak, např. rozsahem činností, na něž se vztahuje. Orgán oprávněný k povolování výjimek rozhodne o výjimce do 30 dnů od podání žádosti.

Je-li třeba před rozhodnutím o výjimce doplnit žádost nebo si vyžádat stanoviska, běží 30 denní lhůta ode dne doručení požadovaných dokladů.

Podrobnosti o postupu při povolování výjimek upraví Úřad obecně závazným právním předpisem.

Bez udělení výjimky se mohou organizace odchýlit od ustanovení státních norem, která jsou označena jako závazná

- u výrobků určených pouze pro účely vývoje nebo výzkumu a zařízení přímo souvisejících s uvedenými činnostmi a dále u stavebního experimentu,

- u výrobků vyvážených, pokud to nevylučuje převzatý mezinárodní závazek,

- u výrobků dovážených s výjimkou případu, kdy to vylučuje převzatý mezinárodní závazek, nebo v případě, kdy pro výrobky dovážené je ve státní normě dodržení jejich požadavků výslovně předepsáno,

- jde-li o výrobky určené jako náhradní díly, pokud však jejich vlastnosti odpovídají vlastnostem stanoveným státní nornou účinnou v době, v níž byl dodán výrobek, pro který jsou tyto náhradní díly určeny.

V uvedených případech však organizace odpovídají za to, že odchylkou se nesnížila úroveň ochrany zdraví, ochrany životního a pracovního prostředí, bezpečnosti práce a technických zařízení.

Odůvodnění:

Zásada odpovídá dosavadní právní úpravě a stanoví případy, ve kterých je možno se odchýlit od závazného ustanovení státní normy. Jedná se jednak o případy vymezené zákonem, a dále o případy týkající se individuálně určeného žadatele. Povolování výjimek se soustřeďuje u Úřadu s výjimkou případů, ve kterých závaznost státní normy vyplývá z rozhodnutí správního orgánu /např. stavebního úřadu vůči individuálnímu stavebníkovi/. Současně se upravuje zmocnění Úřadu stanovit prováděcím předpisem, podrobnosti o postupu při povolování výjimek.

Návrhy na změnu nebo zrušení státních norem se zpracovávají, projednávají a schvalují obdobným způsobem jako návrhy státních norem. Návrh na změnu nebo zrušení státní normy může podat Úřadu jakýkoliv orgán nebo organizace.

Zjistí-li Úřad, že dodržování státní normy se dostalo do rozporu s obecně závazným právním předpisem nebo již neodpovídá požadavkům národního hospodářství, zruší nebo změní státní normu po projednání s dotčenými neopomenutelnými účastníky.

Odůvodnění:

Pro návrhy změn a zrušení státních norem se stanoví podobně jako v nynějších předpisech povinnost jejich projednávání s účastníky; aby však bylo možno urychleně zrušit nebo změnit státní normu, která působí škodlivě, např. která se dodatečně dostala do rozporu s právními předpisy nebo jinými normami, nebo která neodpovídá požadavkům národního hospodářství, stanoví se nově výjimka, která umožňuje přijmout pružnější opatření.

Má-li být převzata norma zpracovaná mezinárodními organizacemi, postupuje se při jejím projednávání a schvalování obdobně jako u státní normy.

Zjednodušeným způsobem se postupuje v případě, kdy to vyžaduje plnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv, popř. jiné důležité důvody. Úřad schválí takovou mezinárodní normu jako státní normu pouze po projednání s neopomenutelnými účastníky, jejichž působnosti se obsah státní normy týká.

Odůvodnění:

Pro vnitřní potřebu budou návrhy mezinárodních norem, popř. již schválené mezinárodní normy, před tím, než budou schváleny jako státní normy, projednány stejným způsobem jako návrh státní normy. Pro případy, ve kterých bude nutno zavedení mezinárodní normy do souboru státních norem urychlit, stanoví se podmínky pro pružnější postup.

Schválení státní normy, její změny nebo zrušení se zveřejní ve Věstníku Federálního úřadu pro normalizaci a měření /dále jen "Věstník Úřadu"/. Zveřejnění je podmínkou platnosti státní normy.

Odůvodnění:

Zásadou se stanoví pravidla pro zveřejnění státních norem jako základní podmínky platnosti státních norem. Zveřejněním se rozumí oznámení publikované ve Věstníku Úřadu o tom, že státní norma byla schválena a že byla vydána tiskem. Současně se zásadou vymezuje publikační zdroj.

Na projednávání a schvalování státních norem a na povolování výjimek z jejich závaznosti se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.

Odůvodnění:

Zásadou se pro upřesnění vylučuje působnost obecných předpisů o správním řízení pro proces tvorby technických norem a pro povolování výjimek z jejich závaznosti. Zásada odpovídá dosavadní praxi a pro dané řízení je účelná, protože nejde o rozhodování o právech a povinnostech individuálně určených organizací.

Podnikové normy jsou technické předpisy, které byly schváleny v jednotlivých organizacích. Způsob projednávání, schvalování a vyhlašování podnikových norem je v působnosti příslušné organizace. V případech, ve kterých přejímají mezinárodní normu, oznamuje se jejich schválení ve Věstníku Úřadu.

Obsahem podnikových norem je určení technických požadavků na výrobky a na technické činnosti sloužící k jejich zabezpečení, pokud je jejich specifikace potřebná k zabezpečení činnosti organizace.

Podnikové normy stanoví technickou úroveň výrobků a činností od povídající v době zpracování návrhu úrovni dosahované v průmyslově vyspělých státech a musí upravovat požadavky na ochranu zdraví a životního a pracovního prostředí. Podnikové normy nesmějí být v rozporu s právními předpisy a se závaznými ustanoveními státních norem.

Organizace se mohou dohodnout na společném uplatňování a využívání podnikové normy. Dohoda o tom musí mít písemnou formu a musí obsahovat též ujednání o podmínkách pro odstoupení od dohody, a o možnosti odchýlit se od ustanovení podnikové normy.

Odůvodnění:

Návrh vychází z toho, že podnikové normy se v praxi osvědčily a že mají i nadále své opodstatnění. Jejich podrobnější právní regulace není potřebná, protože jde v podstatě o vnitropodnikový akt řízení.

Nově se stanoví, že budou-li podnikovou normu jedné organizace využívat i další organizace, může se tak stát na základě dohody mezi nimi a stanoví se podstatné náležitosti takové dohody tak, aby podnikové normy mohly působit i ke zjednodušení při uzavírání smluv o dodávce výrobku.

Nově se rovněž zavádí možnost zavést mezinárodní normu formou podnikové normy. Půjde např. o případy vyvolané mezinárodní dohodou, kde mezinárodní norma se týká prakticky jediné organizace, popř. omezeného okruhu organizací.

Úřad v oblasti technické normalizace

a/ plánuje úkoly tvorby státních norem,

b/ zastupuje Československou socialistickou republiku v mezinárodních orgánech a organizacích zabývajících se technickou normalizací, pokud tato pravomoc nepřísluší podle zvláštních předpisů jiným orgánům,

c/ koordinuje, metodicky řídí a zajišťuje v součinnosti s ostatními ústředními orgány účast orgánů a organizací na plnění úkolů vyplývajících z mezinárodních smluv a z činnosti mezinárodních organizací v oblasti technické normalizace,

d/ je oprávněn v organizacích kontrolovat plnění povinností stanovených právními předpisy pro oblast technické normalizace,

e/ poskytuje informační služby v oblasti technické normalizace,

f/ zřizuje a řídí odborné vědeckovýzkumné organizace pro plnění odborných úkolů v oblasti technické normalizace,

g/ vydává Věstník Úřadu a zveřejňuje v něm schválení státních norem, jejich změn a zrušení s uvedením údajů o jejich účinnosti, popřípadě jiné dokumenty z oblasti normalizace; zveřejňuje též přehled úkolů plánu tvorby státních norem a oznamuje, které organizace pověřil funkcí státního normalizačního střediska,

h/ zajišťuje vydávání státních norem a jejich změn.

Odůvodnění:

Úkoly Úřadu se v porovnání s dosavadní úpravou v návrhu mění tak, aby odpovídaly úloze státní správy v technické normalizaci při realizaci úkolů státní technické politiky, zejména při prohlubování mezinárodní spolupráce v oblasti technické normalizace a při urychlování procesu tvorby státních norem.

Ústřední orgány státní správy a svazy družstev /dále jen "ústřední orgány"/ se v rámci své působnosti podílejí na tvorbě technických norem a jejich uplatňování v souladu se stanovenými koncepcemi rozvoje příslušných odvětví a oborů, v součinnosti s Úřadem se účastní na práci mezinárodních normalizačních organizací a účastní se vybraných mezinárodních normalizačních jednání s cílem zabezpečit zvyšování efektivnosti vyvážených výrobků a odstraňování technických překážek jejich uplatnění na zahraničních trzích.

Odůvodnění:

Zásadou se stanoví úkoly ústředních orgánů v oblasti technické normalizace tak, aby odpovídaly současnému poslání jednotného řídícího výkonného centra.

1. V oblasti technické normalizace plní organizace tyto úkoly:

a/ využívají výsledky normalizační činnosti k racionalizaci výroby, ke zvyšování jakosti výrobků, ke specializaci nebo zhromadňování výroby a k jiným způsobům zvyšování technickoorganizační úrovně výroby,

b/ při řešení úkolů plánu rozvoje vědy a techniky zajišťují, aby nehmotné realizační výstupy byly uplatněny projednaným návrhem technické normy, popř. návrhem změny technické normy,

c/ oznamují v případech, ve kterých zjistí, že některá státní norma zastarala, tuto skutečnost Úřadu a navrhují zpracování nové státní normy nebo její změny, popř. zrušení dosavadní státní normy,

d/ vypracovávají a schvalují podnikové normy a zabezpečují jejich potřebnou technickoekonomickou úroveň,

e/ bezplatně poskytují schválené podnikové normy příslušnému státnímu normalizačnímu středisku a schválené podnikové normy přejímající mezinárodní normu Úřadu,

f/ informují odběratele o tom, že jim byla povolena výjimka ze závaznosti státní normy týkající se vlastností výrobků, které jsou předmětem dodávky této organizaci, a upozorňují na tuto skutečnost v průvodní dokumentaci k těmto výrobkům,

g/ vedou seznam podnikových norem a zabezpečují jeho aktualizaci jako součást informačního systému organizace. Na vyžádání předkládají tento seznam státnímu normalizačnímu středisku nebo Úřadu,

h/ sledují a využívají výsledky mezinárodní a zahraniční normalizační činnosti v oboru své působnosti, podílejí se na řešení úkolů mezinárodní normalizační spolupráce a na koncepčních úkolech čs. normalizace.

2. Organizace a občané poskytující služby nebo prodávající zboží jsou povinni umožnit pracovníkům Úřadu a pracovníkům, kteří plní jeho úkoly stanovené právními předpisy v oblasti technické normalizace kontrolu jejich dodržování. Organizace jsou dále na vyžádání povinny zapůjčit, popřípadě jim poskytnout bezplatně, podklady související s řešením úkolů tvorby státních norem a sdělit všechny skutečnosti, které jsou pro řešení těchto úkolů a jejich kontrolu potřebné.

Odůvodnění:

Povinnosti stanovené v této zásadě jsou nezbytné k náležitému využití technické normalizace v organizacích, především v oblasti tvorby a uplatňování státních a podnikových norem.

Úřad uloží pokutu

a/ až do výše 500.000 Kčs organizaci, která nedodržuje závazná ustanovení státních norem,

b/ až do výše 10.000 Kčs organizaci, která nesplní povinnost stanovenou v zásadě 16 odst. 2, pokud tím znemožní nebo podstatně ztíží plnění úkolů Úřadu.

Při opětovném porušení povinností, za jejichž nedodržení byla již pokuta uložena, Úřad uloží pokutu podle bodu a/ až do výše 1,000 000 Kčs, podle bodu b/ až do výše 20.000 Kčs. Pokutu nelze uložit, byla-li za totéž porušení povinnosti uložena již pokuta jiným orgánem.

Pravomocná rozhodnutí o uložení pokut se zasílají příslušné finanční správě. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena. Pokutu lze uložit jen do jednoho roku ode dne, kdy bylo porušení povinnosti zjištěno, nejpozději však do tří let, kdy k němu došlo. Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu federace nebo republik podle příslušnosti orgánů, do jejichž působnosti pokutované organizace patří.

Odůvodnění:

Dosavadní právní předpisy neobsahují zmocnění k ukládání sankcí výslovně za nedodržení povinností v oblasti normalizace, zejména pokud jde o nedodržování norem. Nedodržení některých předmětových norem je však nepřímo postiženo sankcemi ukládanými podle jiných právních předpisů, podle nichž je postižitelné porušení povinností stanovených v těchto předpisech. Protože uplatňování sankcí je nezbytnou podmínkou právních záruk dodržování norem v praxi je řešení zabezpečeno v návrhu.

Navrhuje se nově, aby porušení povinnosti dodržovat závazná ustanovení státních norem bylo postižitelné pokutou a nově se navrhuje postihnout pokutou i neposkytnutí stanovené součinnosti v souvislosti s tvorbou státních norem.

Přestupku se dopustí občan, který nedodrží závazné ustanovení státní normy při poskytování služeb nebo prodeji zboží na základě povolení orgánu státní správy, nebo nesplní povinnost stanovenou v zásadě 16 odst. 2, pokud tím znemožní nebo podstatně ztíží plnění úkolů Úřadu.

Za přestupek uloží Úřad pokutu až do výše 5.000 Kčs. Kontrolní orgány Úřadu jsou oprávněny ukládat a vybírat blokové pokuty v blokovém řízení až do výše 500 Kčs.

Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí o přestupcích a jejich projednávání obecné předpisy.

Odůvodnění:

Zásada v návaznosti na úpravu závaznosti státních norem pro občany poskytující služby nebo prodávající zboží obsahuje úpravu přestupků včetně ustanovení o blokových pokutách.

Závaznost státních norem schválených před účinností tohoto zákona se posuzuje do 31. 12. 1995 podle dosavadních právních předpisů, pokud v této době úřad tyto státní normy nezmění.

Závaznost oborových norem schválených před účinností tohoto zákona se posuzuje do 31. prosince 1995 podle dosavadních předpisů, pokud v této době nebudou tyto oborové normy zrušeny organizací, která je schválila, nebo ústředním orgánem, do jehož působnosti tato organizace patří, popřípadě Úřadem. Oborové normy schválené před účinností tohoto zákona pozbývají platnosti nejpozději dnem 31. prosince 1995.

Podnikové normy schválené před účinností tohoto zákona zůstávají v platnosti.

Pokud se v jiných obecně závazných právních předpisech používá pojmu "technická norma" rozumí se tím nadále "státní norma".

Odůvodnění:

V zásadě se řeší přechod závaznosti dosavadních státních norem, v nichž není jejich závaznost vyznačena, na nově koncipovanou povinnost organizací řídit se státními normami. Pro případ, že by nedošlo do pěti let po nabytí účinnosti tohoto zákona ke změně některých těchto norem, stanoví se, že povinnost organizací řídit se jejich ustanoveními zaniká uplynutím stanovené doby. Takové státní normy budou platné, ale nebudou obsahovat závazná ustanovení.

Zásada dále vychází z předpokladu, že některé z dosavadních oborových norem budou nahrazeny státními normami, některé podnikovými normami. Pro obě z těchto možností je tu stanoven způsob jejich zrušení. Bude-li nahrazena oborová norma normou státní, bude tato skutečnost oznámena ve Věstníku Úřadu v souvislosti s oznámením o vydání příslušné státní normy Úřadem. V opačném případě bude publikovat toto sdělení organizace, která oborovou normu schválila, popř. příslušný ústřední orgán, a to např. v souvislosti s tím, že bude vydána odpovídající podniková norma. Aby nebyly pochybnosti o platnosti některých oborových norem, u nichž je nejasné, na kterou organizaci přešla práva organizace, která je původně schválila, stanoví se lhůta, po jejímž uplynutí přestanou být oborové normy platné.

Odchylky od závaznosti státních norem vyplývající z potřeb obrany a bezpečnosti Československé socialistické republiky stanoví ministr národní obrany Československé socialistické republiky nebo ministr vnitra Československé socialistické republiky po projednání s předsedou Úřadu.

Odůvodnění:

Tato zásada analogicky k jiným zákonům umožňuje stanovení účelných výjimek z hlediska specifických potřeb ozbrojených sil.

Zákonem se zruší:

1. § 10 odst. 3 zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 4/1962 Sb., o vyhlašování zákonů a jiných právních předpisů.

2. Zákon č. 96/1964 Sb., o technické normalizaci.

3. Vyhláška Úřadu pro normalizaci a měření č. 97/1964 Sb., kterou se provádí zákon o technické normalizaci.

Zákon nabude účinnosti dnem 1. 1. 1991.

1. Úvod

Technická normalizace je činnost, jejímž základním smyslem je stanovení a používání pravidel zavádějících pořádek do činností v dané oblasti ku prospěchu a za účasti všech organizací, zejména pro dosažení celospolečenské optimální hospodárnosti, při dodržení funkčních podmínek a bezpečnostních požadavků. Opírá se o výsledky vědy, techniky a praktických zkušeností. Stanoví základy nejen současného, ale i budoucího rozvoje a musí jít v souladu s pokrokem a musí vytvářet technické a ekonomické předpoklady pro zvyšování úrovně produkce. Takto je technická normalizace chápána prakticky na celém světě.

Potřeba cílevědomého usměrňování činností organizací v podmínkách přestavby hospodářského mechanismu vyvolává v současné době potřebu upravit právními předpisy nově a efektivněji i společenské vztahy vznikající v oblasti technické normalizace.

2. Stručná charakteristika současného stavu právní úpravy a její nedostatky

Technická normalizace je na území našeho státu upravena zákonem od roku 1948 (zák. č. 84/1948 Sb.). V současné době je základem právní úpravy zákon č. 96/1964 Sb., o technické normalizaci, kterým byla novelizována předchozí právní úprava (zákon č. 35/1957 Sb.).

Dosud platný zákon odpovídá svým obsahem a pojetím době svého vzniku, a proto již současným potřebám rozvoje národního hospodářství plně nevyhovuje. Příznačné jsou pro něj relativně volné formulace, které dostatečně nepodporují rozvoj ekonomiky. To platí např. o nutnosti urychlovat zavádění nejnovějších poznatků vědy a techniky do praxe prostřednictvím technických norem. Charakteristická pro tento zákon je široce pojatá působnost Úřadu pro normalizaci a měření, ústředních orgánů a částečně též orgánů středního článku řízení, s níž je v rozporu jejich minimální pravomoc k zajišťování stanovených úkolů.

Zákon upravující technickou normalizaci rovněž nevyhovuje z hlediska rozvoje mezinárodní spolupráce. Na základě dlouhodobých poznatků získaných zejména činností v mezinárodních organizacích zabývajících se technickou normalizací se ukazuje nutnost vytvořit právní předpoklady pro aktivnější vliv této činnosti na ekonomiku ČSSR, která nabývá trvale rostoucí zásadní význam pro mezinárodní dělbu práce a pro mezinárodní obchod. Obdobné závěry vyplývají i z poznatků z vnitrostátní praxe získaných zejména při schvalování státních technických norem a při povolování výjimek z jejich závaznosti.

Dosavadní právní úprava rovněž nevytváří dostatečné předpoklady pro aktivní působení této činnosti na hospodářský mechanismus v pojetí jeho přestavby. Zejména tím, že se opírá o řídící vztahy mezi ministerstvy, VHJ a podniky, a tím, že absolutní závaznost státních a oborových norem nevytváří prostor pro iniciativu podniků především v oblasti jakosti výrobků.

Výrazné nedostatky se projevují ve vlastním normalizačním procesu, kde neúměrně velký počet účastníků, některá nevhodná procesní ustanovení a nedostatečná pravomoc Úřadu neobyčejně celý proces zpomalují. Současná právní úprava neřeší dostatečně efektivně otázky rychlého uplatnění mezinárodních technických norem, postavení normalizačních středisek a zejména otázku práva kontroly a uplatňování postihů za nedodržování závazných ustanovení technických norem. Tento delikt je dosud postižitelný, pouze dojde-li jím k porušení předpisů hospodářsko-právních, pracovněprávních nebo trestněprávních, nikdy však samostatně. Dosavadní úprava závaznosti všech technických norem negativně ovlivňuje jejich úroveň a neumožňuje pružné přejímání technického pokroku vyjádřeného v mezinárodních normách.

3. Charakteristika navrhované právní úpravy

Návrh zásad vychází především z nutnosti zakotvit v právním řádu racionální úpravu technické normalizace, která by zejména tvorbou státních norem odpovídajících svojí úrovní normám průmyslově vyspělých států aktivně napomáhala k uskutečňování cílů přestavby hospodářského mechanismu ČSSR. S ohledem na to se navrhuje především řešení těchto otázek:

- vymezení předmětu technických norem tak, aby se vytvořily předpoklady k odstranění možných kolizí s právními předpisy,

- změna dosavadní třístupňové soustavy technických norem na soustavu dvoustupňovou, v níž budou pouze normy státní a normy podnikové,

- vymezení podmínek závaznosti státních norem, včetně racionálního řešení případů, ve kterých bude možno se od jejich ustanovení odchýlit tak, aby státní normy vytvořily větší prostor pro působení dodavatelsko-odběratelských vztahů,

- úprava procesu tvorby a schvalování technických norem, kterou se vytvoří předpoklady k nezbytnému zkrácení doby od začátku prací na návrhu technické normy po její schválení a vydání,

- zvýšení úrovně technických norem tak, aby odpovídaly mezinárodním normám a aby tím plnily svoji úlohu při odstraňování technických překážek v mezinárodním obchodu,

- zvýšení pravomoci Úřadu při změnách nebo rušení technických norem, které zao stávají za úrovní poznatků vědy a techniky ve světě,

- vytváření státních normalizačních středisek, která budou plnit úkoly na úseku tvorby státních technických norem a na úseku mezinárodní normalizační spolupráce apod. na smluvním základě,

- stanovení úkolů organizací jen v míře zcela nezbytné pro výkon státní správy v oblasti normalizace a pro uplatnění technické normalizace v činnosti organizací,

- úprava sankcí za porušení povinností stanovených připravovaným zákonem, zejména povinnosti dodržovat závazná ustanovení státních norem. Pokuty budou ukládány řadem pevně stanovenou částkou, naplní-li organizace svým jednáním skutkovou podstatu uvedenou v zákoně.

V přechodných ustanoveních bude jednoznačně řešena platnost norem vydaných před nabytím účinnosti navrhovaného zákona a uvedeny i předpisy, které bude nutno v souvislosti s novelizací částečně nebo úplně zrušit.

4. Charakteristika obsahu předpokládaných prováděcích předpisů

Prováděcí vyhláškou k zákonu o technické normalizaci se upraví:

a) Podrobnosti o postupu při plánování úkolů tvorby státních norem

- stanoví se druhy plánovacích dokumentů (dlouhodobý výhled, plán jmenovitých úkolů)

- stanoví se náležitosti návrhů pro zařazování úkolů do plánu (název a specifikace úkolu, technickoekonomické zdůvodnění návrhu, porovnání se stavem v zahraničí apod.) a termíny pro jejich předkládání

b) Podrobnosti o postupu při zpracování a projednání návrhů státních norem

- stanoví se náležitosti návrhu státní normy určeného k projednání s účastníky (návrh státní normy, odůvodnění navrhovaného řešení, s uvedením předpokládaných ekonomických dopadů zavedení státní normy) a obdobně u návrhů norem mezinárodních organizací

- stanoví se způsoby zavádění norem mezinárodních organizací do soustavy státních norem

c) Náležitosti návrhu státní normy předkládaného ke schválení

- stanoví se náležitosti návrhu (návrh státní normy a závěrečná zpráva obsahující zejména ekonomické odůvodnění návrhu, porovnání s normami mezinárodních organizací popř. s významnými zahraničními normami, výsledky projednání s účastníky apod.)

d) Podrobnosti o zveřejňování schválených státních norem

- stanoví se, kde je možné do státní normy nahlédnout

- stanoví se způsob distribuce schválených státních norem

- stanoví se náležitosti oznámení o schválení státní normy (zejména název státní normy, její číselné označení, den účinnosti)

e) Podrobnosti o postupu při povolování výjimek ze závaznosti

- stanoví se náležitosti žádosti o výjimku (ustanovení normy, které nelze dodržet a důvody, které k tomu vedou, návrh znění výjimky, technickoekonomické odůvodnění žádosti apod.)

- stanoví se náležitosti povolené výjimky (zejména znění výjimky, rozsah a omezení platnosti, podmínky které je nutno splnit)

5. Vztah k právní úpravě v zahraničí a k mezinárodní spolupráci

Při přípravě návrhu zásad bylo nutno především respektovat specifika československého právního řádu. Vedle toho však je rovněž nutné vytvářet předpoklady pro rozšiřování mezinárodní vědeckotechnické a hospodářské spolupráce s členskými státy RVHP a předpoklady k odstranění technických bariér v mezinárodním obchodě s ostatními státy. Proto bylo při uvedené přípravě souběžně přihlíženo jednak k právní úpravě v jiných státech, jednak k činnosti příslušných mezinárodních organizací.

Oblast normalizace je v socialistických státech upravena právními předpisy s výjimkou SSSR, kde jsou i základní vztahy upraveny technickou normou. Obsahové rozdíly spočívají zejména ve vymezení předmětu technických norem - v některých z nich mohou být technickými normami stanoveny i povinnosti zasahující do vnitřní organizace podniků, popř. řešeny otázky, které jsou v ČSSR předmětem úpravy hospodářsko-právní. V nesocialistických státech se normalizace rozvíjí činností normalizačních společností, které vydávají technické normy mající charakter doporučení, avšak jsou výrobou respektovány zejména tam, kde v národních normách jsou transformovány normy mezinárodních odborných organizací.

Pro činnost v oblasti technické normalizace je příznačná mezinárodní spolupráce, kterou zajišťuje, popř. koordinuje Úřad. Zásadní význam zde má spolupráce v Radě vzájemné hospodářské pomoci, a to v rámci Stálé komise pro spolupráci v oblasti normalizace, která je rozvíjena na základě Úmluvy o uplatňování norem RVHP (vyhláška č. 92/1975 Sb.). Význam mezinárodní spolupráce v oblasti technické normalizace se v současné době zvyšuje v souvislosti se snahami členských států RVHP o vybudování společného trhu RVHP, kde normy RVHP budou plnit úlohu rozhodujícího technického dokumentu regulujícího technické podmínky vzájemné výměny zboží a služeb. V celosvětovém měřítku působí nevládní Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO), kde se soustřeďuje na 60% světové normalizační činnosti, a nevládní Mezinárodní elektrotechnická komise (IEC) zabývající se tvorbou technických norem v oboru elektrotechniky a elektroniky. Přínos aktivní československé účasti na činnosti orgánů ISO a IEC spočívá jednak v možnosti ovlivňovat proces tvorby mezinárodních norem, jednak v možnosti získávat aktuální a v některých případech dosud nepublikované informace o trendech rozvoje jednotlivých oborů, včetně důležitých informací technického a ekonomického charakteru.

Mezinárodní harmonizaci technických předpisů a norem řeší dále např. Dohoda o technických překážkách obchodu uzavřená v rámci GATT, kde Úřad zajišťuje činnost národního informačního centra.

Význam má i dvoustranná mezinárodní spolupráce zaměřená na vypracovávání společných norem nebo unifikovaných národních norem. Z dvoustranných smluv lze uvést Dohodu mezi vládou ČSSR a vládou SSSR o spolupráci v oblasti technické normalizace, metrologie a péče o jakost (vyhláška č. 54/1986 Sb.).

Navrhovaná právní úprava vytváří předpoklady nejen pro aktivní zapojení ČSSR do činnosti těchto organizací, ale i pro legislativní zabezpečení závazků, které by mohly k usnadnění mezinárodního obchodu vznikat na základě mnohostranných nebo dvoustranných mezinárodních smluv.

6. Hledisko ústavněprávní

Ústavní zákon o československé federaci č. 143/1968 Sb., ve znění ústavního zákona č. 125/1970 Sb., svěřil v čl. 24 odst. 2 písm. d) úpravu normalizace a výkon státní správy na uvedeném úseku ve věcech, u nichž to stanoví zákon Federálního shromáždění, do působnosti federace.

V těchto ústavních mezích jsou navrhovány zásady nového zákona.

7. Nárok na státní rozpočet

Realizace zákona si nevyžádá zvýšení rozpočtových prostředků nad rámec prostředků, které jsou v současné době poskytovány na státní a resort ní normalizaci a dále na navazující činnosti Úřadu a jeho podřízených organizací.

Návrh zákona předpokládá soustředit prostředky poskytované doposud ze státního rozpočtu na zabezpečení normalizační činnosti jednotlivým resortům do jediného centra, tj. do Úřadu. Tato změna umožní plánovat, organizovat a financovat rozvoj normalizace z jednoho centra s návaznou přímou odpovědností za dosažené výsledky z celospolečenského hlediska a koordinovat finanční a devizové zajištění mezinárodní spolupráce z jednoho centra. Ze státního rozpočtu budou financovány ty činnosti a oblasti, které jsou předmětem celospolečenského zájmu.

Normalizační činnost, která bude prováděna z hlediska potřeb podnikové sféry (část předmětových norem) apod. bude hrazena z jejích nákladů.