Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

Účelem tohoto zákona je v devizové oblasti vytvořit podmínky pro účinnější zapojení československého hospodářství do mezinárodní dělby práce pro rovnováhu platební bilance a stabilitu kupní síly československé měny s cílem postupného dosažení její směnitelnosti a zabezpečit ochranu celospolečenských zájmů.

(1) Devizovými prostředky jsou peněžní prostředky v cizí měně.

(2) Valutami jsou peněžní prostředky v cizí měně ve formě bankovek, státovek a oběžných mincí.

(3) Devizami jsou peněžní prostředky v cizí měně, které jsou na účtech u tuzemských nebo zahraničních peněžních ústavů nebo s kterými lze nakládat na základě zahraničních platebních dokumentů (§ 3 odst. 1 písm. a/).

(1) Pro účely tohoto zákona se rozumějí:

a/ zahraničními platebními dokumenty doklady, s nimiž je spojeno právo na peněžité plnění v cizí měně (směnky, šeky, akreditivy, poukázky, platební karty apod.),

b/ zlatem zlaté mince a zlato ve slitcích světově obchodovatelných, jehož ryzost je zaručena k tomuto účelu světově uznávanou právnickou osobou otiskem její značky nebo připojeným osvědčením,

c/ cennými papíry dokumenty, s nimiž je spojeno právo týkající se účastí na majetku (akcie, podílové listy, apod.), převoditelné dílčí dluhopisy (státu, veřejných institucí, bank, průmyslových a jiných podniků), jakož i dividendové a úrokové kupóny a talóny;

d/ zahraničními cennými papíry cenné papíry týkající se majetku v zahraničí nebo které byly vydány v zahraničí;

e/ devizovými hodnotami valuty, devizy, zahraniční platební dokumenty, zlato, zahraniční cenné papíry z vkladní knížky znějící na cizí měnu;

f/ devizovým účtem zúročitelný majetkový účet devizového tuzemce u devizového peněžního ústavu, na němž jsou uloženy devizové prostředky.

(2) Ustanovení tohoto zákona týkající se devizových hodnot platí i pro platební dokumenty, s nimiž je spojeno právo na peněžité plnění v zahraničí v československé měně.

(1) Devizovým peněžním ústavem se pro účely tohoto zákona rozumějí banky a spořitelny se sídlem v tuzemsku, kterým Státní banka československá udělila povolení k obchodování s devizovými hodnotami a k provádění platebního styku se zahraničím podle zvláštních předpisů [§ 10 odst. 2 písm. e/ zákona č. ..../1989 Sb., o bankách a spořitelnách.]. Banky a spořitelny bez tohoto povolení mají při směnárenské činnosti, kterou jsou oprávněny vykonávat podle zvláštních předpisů [§ 10 odst. 2 písm. d/ zákona č. ..../1989 Sb., (bude doplněno pořadovým číslem zákona o bankách a spořitelnách).], práva a povinnosti stanovené tímto zákonem devizovému peněžnímu ústavu.

(2) Jiné právnické osoby, kterým Státní banka československá udělila povolení k obchodování s devizovými hodnotami nebo k provádění platebního styku se zahraničím podle zvláštních předpisů [§ 15 zákona č. ..../1989 Sb., (bude doplněno pořadovým číslem zákona o bankách a spořitelnách).], mají v rozsahu tohoto povolení práva a povinnosti stanovené tímto zákonem devizovému peněžnímu ústavu.

Devizovým povolením je povolení udělené devizovým orgánem podle jednotlivých ustanovení tohoto zákona. Devizové povolení lze vydat též k opakovaným úkonům. Devizové povolení se uděluje na žádost devizového tuzemce nebo devizového cizozemce. Týká-li se žádost o devizové povolení úlevy z povinnosti stanovené tímto zákonem, toto povolení se udělí, jestliže trvání na jejím dodržení by vedlo k újmě žadatele, jež by byla v nepoměru k cílům sledovaným tímto zákonem.

(1) Devizovými tuzemci jsou fyzické osoby, které mají v tuzemsku své bydliště nebo se zde zdržují nepřetržitě po dobu alespoň jednoho roku a právnické osoby, které mají v tuzemsku své sídlo. Ostatní fyzické a právnické osoby jsou devizovými cizozemci.

(2) Za devizové cizozemce se považují rovněž mezinárodní organizace se sídlem v tuzemsku, zřízené nebo vyvíjející činnost v Československé socialistické republice podle zvláštních předpisů [Zákon č. 116/1985 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem v Československé socialistické republice.], pokud jejich činnost nemá výhradně podnikatelskou povahu.

(3) Za devizové tuzemce se nepovažují, i když se v tuzemsku zdržují déle než jeden rok, cizí státní příslušníci, kteří jsou

a! registrováni u federálního ministerstva zahraničních věcí jako členové nebo pracovníci diplomatické mise nebo konzulárního úřadu cizího státu, členové jejich rodin nebo jejich soukromé služební osoby, je-li zaručena vzájemnost v tomto cizím státu;

b/ zaměstnanci mezinárodních organizací, institucí nebo orgánů na území Československé socialistické republiky a členové jejich rodin, je-li zaručena vzájemnost ve státu, jehož jsou tyto osoby příslušníky;

c/ pracovníky obchodního zastupitelství devizového cizozemce nebo podniků se zahraniční majetkovou účastí působících na území Československé socialistické republiky a členové jejich rodin, je-li zaručena vzájemnost ve státu, jehož jsou tyto osoby příslušníky;

d/ v tuzemsku pouze přechodně a výhradně k provedení určitých prací, za účelem studia na československých školách, k získání praxe nebo k vykonávání činností v tuzemsku na základě mezinárodní smlouvy, jakož i členové jejich rodin, dokud tyto osoby neobdržely od příslušných československých orgánů povolení k trvalému pobytu.

(1) Devizovými orgány podle tohoto zákona jsou Státní banka československá, federální ministerstvo financí, ministerstva financí, cen a mezd republik a federální ministerstvo zahraničního obchodu.

(2) Působnost podle tohoto zákona vykonává, pokud není v jednotlivých ustanoveních stanoveno jinak,

a/ Státní banka československá ve vztahu k právnickým osobám, které nejsou uvedeny v odstavci 2 písm. b/ a c/ a ve vztahu ke všem právnickým osobám na úseku jejich hmotných dovozů,

b/ federální ministerstvo financí pro oblast vládních úvěru a ve vztahu k rozpočtovým, příspěvkovým a společenským organizacím v působnosti federace, jakož i jiným právnickým osobám v působnosti federace, které se nezabývají podnikatelskou činností,

c/ ministerstvo financí, cen a mezd republiky ve vztahu k rozpočtovým, příspěvkovým a společenským organizacím v působnosti republiky, jakož i jiným právnickým osobám v působnosti republiky, které se nezabývají podnikatelskou činností a ve vztahu k fyzickým osobám, které mají bydliště nebo pobyt na území této republiky.

(3) Ministerstva financí, cen a mezd republik zabezpečují devizové soupisy a podklady pro mezistátní jednání o majetkoprávních nárocích, zajišťují vnitrostátní uspořádání majetků vypořádaných na základě mezistátních jednání a vykonávají další úkony související s mezistátním jednáním o majetkoprávních nárocích.

(1) Základním nástrojem řízení devizového hospodářství je devizový plán.

(2) Návrh devizového plánu jako součást měnového plánu vypracovává Státní banka československá ve spolupráci; příslušnými ústředními orgány a předkládá jej ke schválení vládě Československé socialistické republiky podle zvláštních předpisů. [§ 6 zákona č. ..../1989 Sb., o Státní bance československé.]

(3) Devizový plán je závazný pro orgány vykonávající působnost podle tohoto zákona. V rozsahu závazných výstupů stanovených státním plánem hospodářského a sociálního rozvoje a devizovým plánem (dále jen "plán") vzniká devizovým tuzemcům, jimž jsou závazné výstupy určeny, povinnost nabídnout devizovému peněžnímu ústavu devizové prostředky (§ 13) a právo na koupi devizových prostředků od devizového peněžního ústavu (§ 14).

(1) Vláda Československé socialistické republiky stanoví zásady devizové politiky, jejichž návrh předkládá Státní banka československá podle zvláštních předpisů. [V § 7 zákona č. ..../1989 Sb. (bude doplněno pořadové číslo zákona o Státní bance československé).]

(2) Při provádění devizové politiky uplatňují devizové orgány v rámci své působnosti zejména devizové samofinancování ekonomické nástroje (devizový kurs, vládní a bankovní úvěry, úrok a měnové rezervy).

(3) Za provádění devizové politiky odpovídá Státní banka československá zejména z hlediska vývoje platební bilance a kursu československé měny. [§ 10 písm. a/ zákona č. ..../1989 Sb. (bude doplněno pořadové číslo zákona o Státní bance československé).] Ostatní devizové orgány odpovídají za provádění devizové politiky v rámci své působnosti stanovené tímto zákonem.

(1) Devizový tuzemec je povinen ohlásit příslušnému devizovému orgánu do evidence:

a/ své peněžité pohledávky a závazky vůči devizovému cizozemci a nároky na vrácení daní zaplacených v zahraničí,

b/ své dědické nároky vůči devizovému cizozemci,

c/ své nemovitosti v zahraničí a majetkové účasti na podnikání v zahraničí,

d/ své zahraniční cenné papíry,

e/ cenné papíry devizového cizozemce, které má ve své úschově nebo správě,

f/ tuzemské nemovitosti devizového cizozemce, které spravuje,

g/ změny týkající se hodnot uvedených pod písm. a/ až f/, jakož i jejich zánik,

a to do 30 dnů od vniku peněžité pohledávky nebo závazku nebo nabytí uvedených hodnot nebo ode dne, kdy se o tom devizový tuzemec dověděl. U peněžité pohledávky a závazku souvisejícího se zahraničním pobytem devizového tuzemce - fyzické osoby se počítá tato lhůta od jejího návratu do tuzemska a devizové evidenci podléhají tyto pohledávky a závazky pouze v případě, že v době návratu ještě trvají.

(2) Bylo-li zahájeno z podnětu devizového cizozemce proti devizovému tuzemci soudní nebo jiné právní řízení týkající se závazků nebo hodnot uvedených v odstavci 1, podá o tom devizový tuzemec hlášení devizovému orgánu do 30 dnů ode dne, kdy se o zahájení tohoto řízení dověděl. Má-li být zahájeno soudní nebo jiné právní řízení týkající se pohledávek nebo jiných hodnot uvedených v odstavci 1 z podnětu devizového tuzemce, ohlásí tuto skutečnost devizový tuzemec do devizové evidence ještě před zahájením tohoto řízení.

(3) Povinnost podle písm. a/ a g/ a odstavce 2 se nevztahuje na pohledávky a závazky právnické osoby, oprávněné podle zvláštních předpisů [Zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění zákon č. 184/1988 Sb.).] k zahraničně hospodářské činnosti, pokud se vztahují k této činnosti a jsou stanoveným způsobem zahrnuty v jejich účetnictví. [§ 14 zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací ve znění pozdějších předpisů.]

(4) Hlášení podle odstavce 1, nepodléhají pohledávky a závazky nepřevyšující 1000 Kčs, jestliže jejich předmětem není opakované plnění. Zní-li pohledávka nebo závazek na cizí měnu, určí se rozhodná devizová protihodnota pohledávky nebo závazku podle příslušného kursu stanoveného pro nákup deviz devizovým peněžním ústavem v kursovním lístku Státní banky československé v den, kdy začíná běžet lhůta stanovená pro hlášení.

(5) Jestliže se týká pohledávka fyzické osoby opakovaného plnění (jako výživného nebo autorského honoráře) a toto plnění se má uskutečnit prostřednictvím k tomu určené právnické osoby, ohlásí pohledávku k devizové evidenci tato právnická osoba.

(6) Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy devizový tuzemec nemá povinnost podle odstavce 1, určit formou požadovaného hlášení a prodloužit lhůtu, v níž se má hlášení uskutečnit, nebo stanovit její pozdější začátek.

Na výzvu devizového orgánu je devizový tuzemec povinen do 30 dnů po obdržení této výzvy předložit přehled o svých příjmech a výdajích, které mu vznikly v požadovaném období v souvislosti s jeho zahraniční nemovitostí.

(1) Devizový tuzemec je povinen pečovat o ochranu svých pohledávek vůči devizovým cizozemcům, svých nemovitostí v zahraničí a ostatních hodnot, s nimiž je dovoleno nakládat jen s devizovým povolením (§ 27). Zejména je devizový tuzemec povinen domáhat se splnění svých pohledávek vůči devizovým cizozemcům v době splatnosti ve měně, na kterou zní pohledávka. Je-li splatnost pohledávky podmíněna právním úkonem devizového tuzemce, je devizový tuzemec povinen bez odkladu potřebný právní úkon učinit nebo požádat o povolení podle odstavce 3.

(2) Devizový tuzemec je povinen učinit bez odkladu všechny úkony potřebné k tomu, aby částka zaplacená v zahraničí na úhradu jeho pohledávky byla převedena do tuzemska prostřednictvím devizového peněžního ústavu nebo dovezena do tuzemska a soustředěna u devizového peněžního ústavu v souladu s § 13 a § 15.

(3) Prováděcí předpis může stanovit, kdy devizový tuzemec nemá povinnost uvedenou v odstavcích 1 a 2. V odůvodněných případech může být devizový tuzemec této povinnosti zproštěn udělením devizového povolení.

(1) Devizový tuzemec je povinen ve lhůtě stanovené v odstavci nabídnout devizovému peněžnímu ústavu ke koupi získané devizové prostředky za československou měnu, a to

a/ právnická osoba v rozsahu vyplývajícím pro ni ze závazných výstupů plánu a právnická osoba, která nemá stanoven závazný výstup plánu, v rozsahu, který může být určen v prováděcím předpisu.

b/ fyzická osoba devizové prostředky, které přesahují celkovou protihodnotu 500 Kčs podle kursu stanoveného pro nákup valut v kursovním lístku Státní banky československé v den, kdy začíná běžet lhůta v odstavci 4. Devizový peněžní ústav je povinen sdělit devizovému tuzemci - fyzické osobě na požádání jaká částka v příslušné cizí měně odpovídá částce 500 Kčs.

(2) Nabídkové povinnosti podle odstavce 1 nepodléhají

a/ devizové prostředky uložené na devizovém účtu (§ 36 a § 37) nebo ohledně kterých požádal devizový tuzemec v souladu s tímto zákonem devizový peněžní ústav o jejich uložení na devizový účet,

b/ devizové prostředky darované devizovému tuzemci - právnické osobě,

c/ devizové prostředky. koupené od devizového peněžního ústavu do jejich použití ke stanovenému účelu.

(3) Devizový tuzemec je povinen ve lhůtě stanovené v odstavci 4 nabídnout devizovému peněžnímu ústavu ke koupi zlato (§ 3 písm. b/) s výjimkou zlatých mincí.

(4) Nabídkovou povinnost podle odstavců 1 a 3 je devizový tuzemec povinen splnit do 30 dnů po nabytí devizových prostředků nebo zlata nebo poté, kdy se o jejich nabytí dověděl nebo kdy se stal devizovým tuzemcem. Devizový tuzemec fyzická osoba je povinna splnit nabídkovou povinnost týkající se devizových prostředků a zlata, jež nabyla během svého pobytu v zahraničí a dovezla je do tuzemska, do 30 dnů po svém návratu ze zahraničí.

(5) Koupě devizových prostředků v rámci nabídkové povinnosti i mimo ní se uskutečňuje podle příslušného kursu stanoveného v kursovním lístku Státní banky československé pro nákup valut nebo deviz devizovým peněžním ústavem v den, kdy byla doručena devizovému peněžnímu ústavu nabídka ke koupi. Rozhodující pro přepočet je kurs platný v den, kdy devizový peněžní ústav devizové prostředky byly zúčtovány ve prospěch devizového peněžního ústavu zahraničním peněžním ústavem, jestliže k tomu dojde až po obdržení nabídky ke koupi.

(6) Devizový tuzemec - fyzická osoba může od devizového peněžního ústavu požadovat, aby cena zlata, volně směnitelných devizových prostředků, jakož i jiných devizových prostředků v případech stanovených v prováděcím předpisu, jí byla uhrazena v odborných poukazech, které upravují zvláštní předpisy. [Vyhláška federálního ministerstva zahraničního obchodu a federálního ministerstva financí č. 8/1981 Sb., o odběrních poukazech PZO Tuzex.] pro přepočet devizových prostředků je rozhodný příslušný kurs stanovený v kursovním lístku Státní banky československé pro nákup valut nebo deviz devizovým peněžním ústavem v den, kdy devizový peněžní ústav devizové prostředky obdržel nebo kdy byly devizové prostředky zúčtovány zahraničním peněžním ústavem v jeho prospěch. Při prodeji zlata může devizový tuzemec požadovat, aby jeho cena mu byla uhrazena v devizových prostředcích k uložení na devizový účet.

(7) Devizový peněžní ústav je povinen nabídnout Státní bance československé ke koupi za československou měnu devizové prostředky a zlato, jež koupil od devizových tuzemců a devizových cizozemců za československou měnu, a to v rozsahu a způsobem, který stanoví Státní banka československá v prováděcím předpisu. Devizové prostředky, jejichž protihodnotu zaplatil devizový peněžní ústav předáním odběrních poukazů, které upravují zvláštní předpisy [Vyhláška federálního ministerstva zahraničního obchodu a federálního ministerstva financí č. 8/1981 Sb., o odběrních poukazech PZO Tuzex.], uhradí právnické osobě, jejímž jménem jsou odběrní poukazy vydány, a to způsobem smluvně sjednaným s touto právnickou osobou.

(8) Odmítne-li devizový peněžní ústav devizové prostředky od devizového tuzemce koupit, vydá mu o tom potvrzení. Devizový tuzemec může s těmito devizovými prostředky nakládat v tuzemsku i v zahraničí bez devizového povolení, vyžadovaného jinak podle tohoto zákona.

(1) Nabídne li devizový tuzemec - právnická osoba devizovému peněžnímu ústavu devizové prostředky, jež přesahují jeho nabídkovou povinnost podle § 13 odst. 1 písm. a/ a devizový peněžní ústav tyto prostředky koupí, má devizový tuzemec právnická osoba právo na zpětnou koupi těchto devizových prostředků. Devizový peněžní ústav je povinen písemně potvrdit devizovému tuzemci - právnické osobě vznik práva na zpětnou koupi a vést o něm evidenci. Toto právo nelze vymáhat v arbitrážním řízení po uplynutí 10 let ode dne prodeje devizových prostředků, jestliže devizový peněžní ústav odmítne plnit svůj závazek a odvolá se na uplynutí této lhůty.

(2) Právo na zpětnou koupi devizových prostředků může devizový tuzemec postoupit jinému devizovému tuzemci.

(3) Devizové prostředky získané zpětnou koupí může devizový tuzemec převést na devizový účet svůj nebo jiné osoby nebo je použít k účelům, ke kterým lze použít devizové prostředky na devizovém účtu (§ 36).

(4) Devizový peněžní ústav, který koupil devizové prostředky uvedené v odstavci 1 a prodal je Státní bance československé při plnění nabídkové povinnosti podle § 73 odst. 7, má právo na koupi těchto devizových prostředků od Státní banky československé v rozsahu, v jakém devizový tuzemec využil svého práva na zpětnou koupi.

(5) Prodej devizových prostředků podle odstavce 1 se uskutečňuje podle kursu stanoveného pro nákup deviz devizovým peněžním ústavem v kursovním lístku Státní banky československé v den tohoto prodeje a zpětná koupě podle kursu stanoveného pro prodej deviz devizovým peněžním ústavem v den zpětné koupě. Devizový tuzemec může dohodnout s devizovým peněžím ústavem, že rozsah jeho práva na zpětnou koupi devizových prostředků se určuje v československé měně.

Devizový tuzemec - právnická osoba, která po splnění nabídkové povinnosti (§ 13) nepostupuje s devizovými prostředky, které nepodléhají nabídkové povinnosti, podle § 14, je povinen tyto prostředky soustředit u devizového peněžního ústavu.

Devizový peněžní ústav nezkoumá, zda při plnění povinností podle § 13 byla dodržena lhůta stanovená v § 13 odst. 4 a nezjišťuje původ nabytí nabízených nebo ukládaných devizových hodnot.

(1) Prováděcí předpis může omezit nabídkovou povinnost, kterou má devizový tuzemec podle § 13 nebo umožnit další způsoby, jimiž ji lze splnit, jakož i prodloužit lhůtu k jejímu splnění.

(2) Udělením devizového povolení může být devizový tuzemec zproštěn nabídkové povinnosti stanovené v § 13 nebo může být prodloužena lhůta k jejímu splnění.

(1) Devizový peněžní ústav je povinen prodat za československou měnu devizovému tuzemci - právnické osobě devizové prostředky, na něž má tato právnická osoba právo na základě závazného výstupu plánu. O tomto právu vede devizový peněžní ústav evidenci.

(2) Prodej devizových prostředků podle odstavce 1 se uskutečňuje podle kursu stanoveného v kursovním lístku státní banky československé pro prodej deviz devizovým peněžním ústavem v den, kdy devizovému peněžnímu ústavu byl doručen požadavek devizového tuzemce - právnické osoby, aby jí byly devizové prostředky prodány.

(3) Devizový tuzemec může použít devizové prostředky koupené podle odstavce 1 pouze k účelu stanovenému v závaznému výstupu plánu. Úspory dosažené při použití těchto prostředků k stanovenému účelu však může devizový tuzemec převést na svůj devizový účet (§ 36) nebo je prodat devizovému peněžnímu ústavu s právem na jejich zpětnou koupi (§ 14).

(1) Devizový peněžní ústav je povinen prodat devizovému tuzemci za československou měnu devizové prostředky, které je oprávněn devizový tuzemec použít podle tohoto zákona, prováděcího předpisu k němu nebo devizového povolení k placení devizovému cizozemci nebo do zahraničí.

(2) Právo uvedené v odstavci 1 má i devizový cizozemec, jestliže je na základě tohoto zákona, prováděcího předpisu k němu nebo devizového povolení oprávněn převést do zahraničí devizovou protihodnotu peněžních prostředků v československé měně.

(3) Prodej devizových prostředků podle odstavců 1 a 2 se uskutečňuje podle příslušného kursu stanoveného v kursovním lístku Státní banky československé pro prodej valut nebo deviz devizovým peněžním ústavem v den, kdy mu byl doručen požadavek týkající se tohoto prodeje.

(1) Devizový peněžní ústav je povinen prodat za československou měnu devizovému tuzemci - fyzické osobě devizové prostředky, k jejichž koupi za účelem placení výloh spojených se zahraniční cestou je devizový tuzemec oprávněn podle devizového povolení uděleného Státní bankou československou.

(2) Prodej devizových prostředků podle odstavce 1 se uskutečňuje podle příslušného kursu stanoveného v kursovním lístku Státní banky československé pro prodej valut nebo deviz devizovým peněžním ústavem v den, kdy na základě předloženého devizového povolení složí devizový tuzemec protihodnotu kupovaných devizových prostředků v československé měně u devizového peněžního ústavu.

Devizový peněžní ústav, který prodal devizové prostředky při plnění své povinnosti podle § 18 až 20 má právo na koupi těchto devizových prostředků za československou měnu od Státní banky československé.

(1) S devizovými hodnotami obchoduje a platební styk se zahraničím provádí Státní banka československá [Zákon č. ..../1989 Sb. (bude doplněno pořadové číslo zákona o Státní bance československé).] a na základě a v rozsahu jejího povolení uděleného podle zvláštního předpisu [Zákon č. ..../1989 Sb. (bude doplněno pořadové číslo zákona o Státní bance československé).] devizové peněžní ústavy a jiné právnické osoby.

(2) Povolení podle odstavce 1 není třeba k poskytování peněžních služeb pošty v mezinárodním styku. [Zákon č. 222/2946 Sb., o poště (poštovní zákon).]

(1) Devizoví tuzemci mohou navzájem kupovat, prodávat a směňovat bez devizového povolení devizové hodnoty jen za účasti devizového peněžního ústavu. Státní banka československá upraví v prováděcím předpise postup devizových peněžních ústavů při uskutečňování těchto obchodů a může stanovit, za jakých podmínek mohou devizoví tuzemci uskutečňovat tyto obchody za účasti devizových cizozemců.

(2) Bez účasti devizového peněžního ústavu mohou bez devizového povolení

a/ devizoví tuzemci kupovat, prodávat a směňovat devizové hodnoty, které devizový peněžní ústav odmítl koupit (§ 13 odst. 8);

b/ devizoví tuzemci vzájemně kupovat, prodávat a směňovat zlaté mince.

(3) Devizový tuzemec, který není devizovým peněžním ústavem, může koupit, prodat nebo směnit devizové hodnoty v případech, na něž se nevztahují odstavce 1 a 2 pouze na základě devizového povolení. Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy se toto povolení nevyžaduje.

(1) Devizový tuzemec se může bez devizového povolení smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci, jestliže ke splnění tohoto závazku může použít v souladu s tímto zákonem:

a/ devizové prostředky uložené na devizovém účtu u devizového peněžního ústavu (§ 36 a § 37),

b/ devizové prostředky, ohledně nichž má devizový tuzemec - právnická osoba právo na zpětnou koupi od devizového peněžního ústavu (§ 14).

c/ devizové prostředky, které je devizový peněžní ústav povinen prodat devizovému tuzemci - právnické osobě v rozsahu závazného výstupu plánu (§ 18),

d/ devizový úvěr sjednaný mezi devizovým tuzemcem - právnickou osobou a devizovým peněžním ústavem,

e/ devizové prostředky, které je devizovému tuzemci - fyzické osobě devizový peněžní ústav povinen prodat podle § 19 odst. 1 nebo § 20 odst. 1,

f/ devizové prostředky, které devizový peněžní ústav odmítl koupit od devizového tuzemce a vydal mu o tom potvrzení (§ 13 odst. 8),

g/ devizové prostředky, které devizový tuzemec - fyzická osoba získá darem během svého pobytu v zahraničí.

(2) Devizový tuzemec, který má na základě smlouvy dovézt zboží nebo poskytnout služby ze zahraničí pro jiného devizového tuzemce nebo je obstarat, se může bez devizového povolení smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci odpovídajícímu této smlouvě, jestliže devizový tuzemec, jemuž má být dovezené zboží dodáno nebo služby poskytnuty nebo obstarány, se ve smlouvě zaváže, že tento svůj závazek uhradí v devizových prostředcích. Při převzetí tohoto závazku platí pro jiného devizového tuzemce úprava podle odstavce 1.

(3) Devizový tuzemec se může bez devizového povolení smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci, jestliže ke splnění tohoto závazku lze použít československou měnu v souladu s mezinárodní smlouvou o vzájemném zúčtování v národních měnách, kterou je československá socialistická republika vázána.

(4) Devizový tuzemec - fyzická osoba zdržující se se souhlasem československých úřadů v zahraničí, jakož i její rodinní příslušníci se mohou během tohoto pobytu bez devizového povolení smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci, jestliže mohou splnit tento závazek z prostředků, které byly získány jí nebo jejími rodinnými příslušníky při výkonu pracovní činnosti nebo povolání během tohoto zahraničního pobytu.

(5) V případech, na které se nevztahují odstavce 1 až 4, se může devizový tuzemec smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci pouze po udělení devizového povolení. Prováděcí předpis může stanovit další případy, k nimž se toto povolení nevyžaduje.