Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

Banky a spořitelny podle tohoto zákona jsou právnické osoby se sídlem v Československé socialistické republice, jež jsou založeny při splnění podmínek stanovených tímto zákonem jako státní peněžní ústavy podle tohoto zákona, nebo jako akciové společnosti, družstevní podniky nebo společné podniky podle zvláštních předpisů [Zákon č. 243/1949 Sb., o akciových společnostech, zákon č. 94/1988 Sb., o bytovém, spotřebním a výrobním družstevnictví a zákon č. 90/1988 Sb., o zemědělském družstevnictví.].

(1) Právní poměry bank založených jako akciové společnosti, družstevní podniky a společné podniky se řídí právními předpisy, podle kterých byly založeny, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Pro banku založenou jako družstevní nebo společný podnik se nepoužijí ustanovení týkající se socialistické samosprávy [§ 65 odst. 3 zákona č. 94/1988 Sb. a § 1 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) a § 73 zákona č. 90/1988 Sb.].

Postavení, právní poměry a činnost Státní banky Československé upravuje zvláštní předpis [Zákon č. ..../1989 Sb., o Státní bance československé.].

(1) Banku jako státní peněžní ústav může založit ústřední orgán státní správy nebo Státní banka československá.

(2) Banku jako akciovou společnost [§ 3 zákona č. 243/1949 Sb.], jako družstevní podnik nebo jako společný podnik [§ 68 zákona č. 90/1988 Sb.] mohou založit československé právnické osoby podle zvláštních předpisů.

(3) Zahraniční osoby se mohou podílet na založení banky jako akciové společnosti za podmínek stanovených zvláštním předpisem [Zákon č. 173/1988 Sb., o podniku se zahraniční majetkovou účastí.].

Spořitelnu může založit ministerstvo financí, cen a mezd republiky, na jejímž území má mít spořitelna sídlo.

(1) K založení banky nebo spořitelny, k jejich rozdělení, sloučení nebo splynutí s jinou bankou nebo spořitelnou, jakož i ke změně předmětu jejich činnosti a ke změně výše a způsobu vytváření základního jmění uděluje povolení Státní banka československá v dohodě s federál ním ministerstvem financí a ohledně bank po projednání s ministerstvem financí, cen a mezd republiky, na je jíž území má mít nebo má banka sídlo, není-li toto ministerstvo zakladatelem.

(2) V žádosti o povolení k založení banky nebo spořitelny se uvede název a sídlo banky nebo spořitelny označení zakladatele, rozsah a způsob vytváření základního jmění a vymezený předmět činnosti banky nebo spořitelny.

(3) Je-li zakladatelem banky federální ministerstvo financí, uděluje v případech, na které se vztahuje ustanovení odstavce 1, povolení k založení banky Státní banka československá, je-li zakladatelem Státní banka československá, uděluje souhlas se založením banky federální ministerstvo financí.

(4) O žádosti o udělení povolení k založení banky, jež nemá být státním peněžním ústavem, a k rozdělení, sloučení nebo splynutí banky, jež není státním peněžním ústavem, se rozhoduje ve správním řízení [Zákon č. 1/1967 Sb., o správním řízení.].

(5) Při rozhodování o udělení povolení podle odstavce 1 se přihlédne k potřebě účelného uspořádání bank a spořitelen a dále k tomu, zda banka nebo spořitelna po založení, rozdělení, sloučení nebo splynutí nebo po změně základního jmění bude mít dostatečné základní jmění a pracovně technické předpoklady pro řádný výkon své činnosti.

Zakladatel státního peněžního ústavu

a) zabezpečí základní jmění;

b) vydává zakládací listinu;

c) jmenuje a odvolává statutární orgán;

d) vykonává ve vztahu ke státnímu peněžnímu ústavu funkci orgánu hospodářského řízení za podmínek a v rozsahu stanoveném obecně závaznými právními předpisy a v tomto postavení kontroluje hospodářskou a sociální činnost státního peněžního ústavu;

e) potvrzuje roční účetní závěrku státního peněžního ústavu;

f) rozhoduje o rozdělení, sloučení, splynutí a zrušení státního peněžního ústavu.

Zakládací listina státního peněžního ústavu obsahuje zejména

a) jeho název, sídlo a identifikační číslo [Vyhláška federálního statistického úřadu č. 117/972 Sb., a jednotném číselníku organizací v ČSSR.];

b) označení "státní peněžní ústav";

c) označení zakladatele;

3) rozsah základního jmění;

e) vymezení předmětu činnosti.

(1) Státní peněžní ústav vzniká dnem zápisu do podnikového rejstříku. Návrh na zápis podává zakladatel.

(2) Vnitřní organizační uspořádání státního peněžního ústavu upravuje organizační řád vydaný jeho statutárním orgánem.

1) Banky a spořitelny v souladu s cíli státní hospodářské politiky podporují rozvoj socialistického podnikání a spořivost obyvatelstva a řídí se jim určenými závaznými výstupy státního plánu hospodářského a sociálního rozvoje a měnového plánu.

(2) Banky a spořitelny

a) přijímají vklady od právnických a fyzických osob;

b) poskytují z vlastních a svěřených prostředků úvěry právnickým osobám a půjčky fyzickým osobám;

c) provádějí tuzemský platební a zúčtovací styk;

d) provádějí směnárenskou činnost;

e) na základě povolení Státní banky československé provozují obchod s devizovými hodnotami přesahující směnárenskou činnost a provádějí platební styk se zahraničím;

f) provádějí operace s cennými papíry;

g) poskytují depozitní služby.

(3) Banky a spořitelny mohou provozovat i další činnosti v oblasti bankovních obchodů a peněžních služeb, uvedené v zakládací listině, nebo zvláštních předpisech.

(1) Pro požadovaný druh bankovních obchodů a peněžních služeb si právnické a fyzické osoby nohou zvolit banku a spořitelnu.

(2) Banka a spořitelna si mohou zvolit právnickou nebo fyzickou osobu, pro kterou budou provádět požadované bankovní obchody nebo poskytovat peněžní služby.

(3) Banka je však povinna otevřít a vést účet [§ 366 hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb.] právnické osoby, která o to požádá a nemá již tento účet otevřen u jiné banky nebo u spořitelny. Spořitelna je povinna přijímat vklady fyzické osoby, která ji o to požádá [§ 325 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.].

(1) Banky a spořitelny přijímají vklady a poskytují úvěry právnickým osobám a přijímají vklady a poskytují půjčky fyzickým osobám; tyto činnosti provádějí na smluvním základě.

(2) Úrokové sazby z vkladů právnických osob u bank a spořitelen a z úvěrů poskytovaných právnickým osobám bankami a spořitelnami sjednávají banky a spořitelny v rámci stanoveného rozpětí úrokových sazeb nebo přípustných odchylek od sazby úroků z úvěrů, jež Státní banka československá poskytuje bankám. Toto rozpětí úrokových sazeb nebo přípustné odchylky od uvedené úrokové sazby vyhlašuje Státní banka československá ve Sbírce zákonů. Státní banka československá může takto vyhlásit i sazbu rozhodnou při koupi převoditelných cenných papírů před jejich splatností bankami a spořitelnami.

(3) Úrokové sazby z vkladů fyzických osob u bank a spořitelen a z půjček poskytovaných bankami a spořitelnami fyzickým osobám vyhlásí Státní banka československá v dohodě s federálním ministerstvem financí a ministerstvy financí, cen a mezd České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky ve Sbírce zákonů.

(4) Úrokové sazby vyhlášené podle odstavců 2 a 3 nenahrazují úrokové sazby stanovené zvláštními předpisy [Zejména zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 14 /1973 Sb., o poskytování půjček se státním příspěvkem mladým manželům, ve znění nařízení vlády ČSSR č. 44/1973 Sb. a vyhláška federálního ministerstva financí, ministerstva financí ČSR, ministerstva financí SSR a předsedy Státní banky čs. č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví, ve znění vyhlášky č.74/1989 Sb.].

(5) Je-li banka nebo spořitelna povinna na základě právního předpisu nebo závazného výstupu státního plánu hospodářského a sociálního rozvoje poskytnout úvěr nebo půjčku za stanovených podmínek a vznikne-li jí tím majetková újma, je banka nebo spořitelna oprávněna požadovat úhradu této újmy ze státního rozpočtu, ke kterému má odvodovou nebo daňovou povinnost. Tento nárok nevzniká u půjček v sociální oblasti.

Za vklady a jiné majetkové hodnoty fyzických osob uložené u státních peněžních ústavů, jakož i za úroky z vkladů fyzických osob u státních peněžních ústavů ručí stát.

Banky a spořitelny jsou povinny používat vlastních a svěřených prostředků takovým způsobem, aby zaručovaly plnění svých závazků.

(1) Kromě bank nebo spořitelen může některou z činností uvedených v § 10 odst. 2 provozovat i jiná právnická osoba vedle své hlavní činnosti, a to na základě povolení uděleného jí na její žádost.

(2) Povolení k provozování činností uvedených v § 10 odst. 2 písm. a), b), c) a d) uděluje ve správním řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení.] Státní banka československá a v ostatních případech Státní banka československá v dohodě s federálním ministerstvem financí. Při rozhodování o udělení povolení podle odst. 1 platí obdobně ustanovení § 6 odst. 5.

(3) Právnická osoba, které bylo uděleno povolení podle odst. 1, má ohledně výkonu činnosti, na kterou se toto povolení vztahuje, práva a povinnosti, jež mají banky a spořitelny podle tohoto zákona s výjimkou § 27.

(4) Povolení se nevyžaduje k provozování činností uvedených

a) v § 10 odst. 2 písm. a) a b), jde-li o používání prostředků společných družstevních účelových fondů vytvářených podle zvláštního předpisu [§ 52 písm. e) a § 59 odst. 1 písm. e) zákona č. 4/1988 Sb.];

b) v § 10 odst. 2 písm. c) a písm. e) ohledně platebního styku se zahraničím, jde-li o výkon těchto činností poštou [Zákon č. 222/1946 Sb., o poště (poštovní zákon).].

(5) Právnické osoby, jež jsou oprávněny provádět činnosti uvedené v odst. 4 bez povolení, mají ohledně této činnosti práva a povinnosti, jež mají banky a spořitelny podle tohoto zákona s výjimkou § 27.

(1) Banky a spořitelny vykonávají svou činnost na základě samofinancování, úplného chozrasčotu a svého hospodářského plánu. Využívají vlastních i svěřených prostředků k svému hospodářskému rozvoji a závislosti na výsledcích hospodaření pečují i o rozvoj svého pracovního kolektivu.

(2) Státní peněžní ústavy jsou subjektem vztahů ke státnímu rozpočtu a k rozpočtům národních výborů.

(1) Banky a spořitelny vytvářejí tyto fondy:

a) statutární fond,

b) rezervní fond,

c) rizikový fond,

d) fond rozvoje,

e) fond kulturních a sociálních potřeb a fond odměn podle obecně závazných právních předpisů.

(2) Banky a spořitelny si mohou vytvářet ze svého použitelného zisku další fondy podle svého uvážení.

(3) Prostředky fondů vytvořené bankami a spořitelnami jim nelze odejmout; o jejich použití rozhodují banky a spořitelny v souladu s obecně závaznými právními předpisy.

(1) Banky a spořitelny podléhají státnímu dozoru.

(2) Státní dozor nad činností bank vykonává federální ministerstvo financí.

(3) Státní dozor nad činností spořitelen vykonává ministerstvo financí, cen a mezd republiky, na je jímž území má spořitelna sídlo.

(1) Výkon státního dozoru zahrnuje

a) kontrolu hospodaření bank a spořitelen z hlediska zabezpečení plnění jejich závazků a z hlediska dodržování obecně závazných právních předpisů upravujících jejich hospodaření;

b) dozor nad tím, zda banky a spořitelny vykonávají svou činnost v souladu s povolením uděleným podle § 6 odst. 1;

c) právo požadovat předkládání účetních závěrek a jiných dokladů o činnosti;

d) právo účastnit se jednání řídících orgánů bank a spořitelen.

(2) Předmětem státního dozoru nejsou jednotlivé vklady fyzických osob a půjčky poskytované jednotlivým fyzickým osobám.

(1) Jestliže při výkonu státního dozoru bylo zjištěno závažné porušení povinností tykajících se činnosti banky nebo spořitelny, určí jí orgán státního dozoru lhůtu k odstranění zjištěných nedostatků a informuje o tom u banky založené jako státní peněžní ústav, jako družstevní podnik nebo jako společný podnik jejího zakladatele, popřípadě právnické osoby, které se podílejí na jejich založení, a u banky založené jako akciová společnost její dozorčí orgán.

(2) Pokud nebyly zjištěné nedostatky ve stanovené lhůtě odstraněny, orgán státního dozoru bance nebo spořitelně pozastaví nebo odejme v omezeném nebo v celém rozsahu oprávnění k činnosti vyplývající z povolení uděleného podle § 6 odst. 1. V tomto případě nesmí banka nebo spořitelna vstupovat do právních vztahů v oblasti, které se rozhodnutí týká.

(3) Při pozastavení činnosti nabývá banka nebo spořitelna opět toto oprávnění uplynutím doby, na niž bylo rozhodnutí o pozastavení činnosti omezeno, nebo dnem, kdy bylo toto rozhodnutí zrušeno.

(1) Státní peněžní ústav zaniká rozdělením, sloučením, splynutím a zrušením. Způsob vypořádání veškerého majetku a závazků státního peněžního ústavu při jeho zániku určí zakladatel.

(2) Zaniká-li státní peněžní ústav rozdělením, sloučením nebo splynutím, přechází jeho majetek a závazky na banku nebo spořitelnu nově vzniklou, popřípadě přejímající, a to v rozsahu stanoveném zakladatelem.

Státní peněžní ústav zaniká dnem, ke kterému byl na návrh zakladatele vymazán z podnikového rejstříku.

K zániku banky při jejím předlužení dochází likvidací, jež se řídí zvláštními předpisy [§ 352 až 354 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.].

(1) Na všechny bankovní obchody a peněžní služby bank a spořitelen včetně stavů na účtech a depozit cenných papírů se vztahuje bankovní tajemství podle odst. 2, § 25 a § 26.

(2) Zprávu o stavu na účtech právnických osob lze podat těmto osobám, jejich zakladatelům a v ostatních případech jen při prokázání oprávněného zájmu a jen se souhlasem statutárního orgánu banky a spořitelny nebo stanoví-li tak obecně závazný právní předpis.

(1) U vkladů fyzických osob je banka a spořitelna povinná zachovat anonymitu vkladů i vkladatelů ve vztahu k třetím osobám a u vkladů znějících na doručitele se zachovává anonymita vkladatele i ve vztahu k bance a spořitelně.

(2) Zprávu o vkladu fyzické osoby lze podat jen na dotaz soudu pro účely občanského soudního řízení [Třetí a čtvrtá část občanského soudního řádu.] a na dotaz soudu a jiného orgánu činného v trestním řízení oři trestním stíhání [Zákon č. 141/161 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.], týkajícím se vkladu. Dotaz musí obsahovat údaje, podle nichž lze vklad jednoznačně identifikovat. Nedotčeno zůstává oprávnění státních notářství podle zvláštního předpisu v řízení o dědictví [Zákon č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.]

(1) Pracovníci a funkcionáři bank a spořitelen, jakož i pracovníci státního dozoru jsou povinni zachovávat mlčenlivost ve služebních věcech, dotýkajících se obchodních zájmů bank a spořitelen a jejich klientů.

(2) Z důvodů uvedených v § 24 odst. 2 a § 25 odst. 2 mohou být statutárním orgánem banky nebo spořitelny této povinnosti zproštěni.

(3) Povinnost zachovávat mlčenlivost trvá i po skončení pracovně právního vztahu nebo výkonu funkce.

Banky a spořitelny jsou povinny ročně zveřejňovat své účetní závěrky a zprávy k nim.

(1) Živnostenská banka, n. p., Investiční banka, státní peněžní ústav, Česká státní spořitelna a Slovenská státní spořitelna, jež byly zřízeny příslušnými právními předpisy zrušovanými podle § 32 se od nabytí účinnosti tohoto zákona považují za státní peněžní ústavy založené podle tohoto zákona a vykonávají nadále svou činnost podle jeho ustanovení. Rovněž jejich zánik se řídi tímto zákonem.

(2) Práva a povinnosti zakladatelé má ve vztahu

a) k Investiční bance federální ministerstva financí a při jejich výkonu postupuje způsobem dohodnutým s ministerstvy financí, cen a mezd České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky,

b) k Živnostenské bance, n. p. Státní banka československá,

c) k České státní spořitelně ministerstvo financí, cen a mezd České socialistické republiky,

d) k Slovenské státní spořitelně ministerstvo financí, cen a mezd Slovenské socialistické republiky.

(1) Do vyhlášení úrokových sazeb podle § 12 odst. 2 a odst. 3 platí úrokové sazby stanovené podle dosavadních předpisů [Vyhláška ministerstva financí č. 47/1964 Sb., o peněžních službách občanům, ve znění vyhlášek č. 45/1965 Sb., resp. č. 136/196 Sb., dále vyhlášek č. 27/1952 Sb. pro ČSR a č. 35/1982 Zb. pro SSR.].

(2) Ustanovení § 12 odst. 5 se použije na případy, kdy právní předpis nebo závazný výstup státního plánu hospodářského a sociálního rozvoje stanovící podmínky úvěru nebo půjčky je vydán po nabytí účinnosti tohoto zákona.

(1) Vláda Československé socialistické republiky upraví nařízením finanční hospodaření státních peněžních ústavů.

(2) Federální ministerstvo financí upraví obecně závazným právním předpisem financováni společenské spotřeby u státních peněžních ústavů.

Právní poměry Slovenské Tatra banky, n. p. upraví federální ministerstvo financí.

Zrušují se:

1. Zákon č. 181/1948 Sb. o organizaci peněžnictví,

2. zákon č. 84/1952 Sb., o organizaci peněžnictví,

3. zákon č. 72/1967 Sb., o Státní spořitelně ve znění zákona č. 163/1968 Sb.,

4. zákon č. 183/1948 Sb., o Investiční bance, ve znění zákonů č. 61/1950 Sb. a č. 84/195 Sb.,

5. nařízení ministra financí č. 223/1948 Sb., o zahájení činnosti Investiční banky,

6. vyhláška ministerstva financí č. 36/1976 Sb., o úpravě některých poměrů Živnostenské banky,

7. zákon č. 38/1948 Sb., o Národní bance československé, ve znění zákona č. 84/195 Sb.,

8. zákon č. 182/1948 Sb., kterým se rozšiřuje působnost a mění právní povaha Poštovní spořitelny, ve znění zákona č. 84/1952 Sb.,

9. zákon č. 43/1948 Sb., o zemědělském úvěru,

10. vyhláška ministra financí č. 516/1949 Ú. l., o zemědělských úvěrech (slov. č. 527/1949 ú. v.).

Tento zákon nabývá účinnosti dnem ......................

I. Všeobecná část

Vláda ČSSR schválila svým usnesením č. 29/1988 "Směrnici k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu", v níž jsou stanoveny zásady přestavby všech odvětví našeho hospodářství. Nové podmínky v naší ekonomice si vyžadují i novou zákonnou úpravu čs. bankovnictví, jež byla v hlavních směrech vymezena v usnesení vlády ČSSR č. 196/1988, o opatřeních k oddělení emisní a úvěrově obchodní činnosti bankovní soustavy a o pravidlech úvěrové emise.

Dnešní soustava bankovnictví, funkce a činnosti jednotlivých článků, odpovídá direktivnímu způsobu plánování a řízení národního hospodářství. Ve Státní bance československé je spojena funkce emisní s funkcí úvěrovou a v důsledku toho banka provádí i běžné úvěrování, platební a zúčtovací styk a pokladní a směnárenské operace. Vztah vůči hospodářským organizacím je značně monopolizován, převážně jej zajišťuje Státní banka československá a vůči organizacím zahraničního obchodu též Československá obchodní banka, a. s. Organizace jsou přísně spojeny s pobočkami banky podle svého sídla a nemohou si volit své bankovní spojení.

Bankovnictví v současné době tvoří:

Státní banka československá, která působí na základě zákona č. 144/1970 Sb. a je ústřední bankou ČSSR,

Československá obchodní banka, která je akciovou společností podle zákona č. 243/1949 Sb. na základě státního povolení a schválení stanov ministrem financí. Na její činnost se vztahuje zákoník mezinárodního obchodu č. 101/195 Sb.,

Živnostenská banka, která byla dekretem č. 102/1945 Sb. znárodněna a přeměněna v národní podnik; v období 1954-56 byla kromě své londýnské pobočky uvedena do klidu a její činnost byla obnovena vyhláškou č. 3611956 Sb.,

Investiční banka, která byla zřízena zákonem č.183/1948 Sb. jako národní podnik a zákonem č. 84/1952 Sb. byla přeměněna na státní peněžní ústav. V roce 1958 přešla většina úkolů, pro něž byla zřízena, na Státní banku československou a nyní je specializována na správu zahraničních cenných papírů,

Česká státní spořitelna a Slovenská státní spořitelna byly zřízeny v roce 1968 zákonem č. 7211967 Sb., ve znění zákona č. 163/1968 Sb. jako státní hospodářské organizace.

Komplexní přestavba hospodářského mechanismu nezbytné vyžaduje, aby v oblasti bankovnictví jako základní otázka přestavby bankovního systému bylo řešeno oddělení úvěrově obchodní a emisní činnosti. Současně s tím vystupuje do popředí i nutnost posílení ekonomické samostatnosti obchodních bank a spořitelen při důsledném uplatnění zásad samofinancování.

Z institucionálního hlediska to znamená rozdělit dosavadní Státní banku československou na ústřední banku a na samostatné obchodní banky. Na obchodní banky budou přeneseny činnosti ze Státní banky československé, které souvisejí s běžným úvěrováním. Všechny tyto činnosti dostanou nový podnikatelský obsah a zaměření. Samofinancování a bankovní zisk budou hrát podněcující úlohu při provádění bankovních obchodů a operací a peněžních služeb bankami a spořitelnami.

Oddělení úvěrově obchodní a emisní činnosti bude právně realizováno vydáním tří vzájemné se doplňujících zákonů: zákonem o bankách a spořitelnách, zákonem o Státní bance československé a devizovým zákonem.

Zákon o bankách a spořitelnách upravuje podmínky vzniku a postavení bank a spořitelen jako státních peněžních ústavů. Vedle státních peněžních ústavů budou existovat banky ve formě akciových společností, družstevních podniků a společných podniků. Jejich právní poměry a postavení se budou řídit právními předpisy, podle kterých byly za loženy, pokud zákon o bankách a spořitelnách nestanoví pro ně odchylnou úpravu.

Povolovacím řízením při zakládání bank a spořitelen se zabezpečuje regulace zakládací činnosti v bankovnictví tak, aby se předešlo neracionálnímu uspořádání bankovní soustavy.

Při vymezení činnosti bank a spořitelen zákon vychází z jejich univerzálnosti. Banky budou mít možnost přijímat vklady od fyzických osob a poskytovat jim půjčky a naopak spořitelny budou mít možnost postupně orientovat svoji činnost i na přijímání vkladů od právnických osob a na poskytování úvěrů právnickým osobám. Právnické a fyzické osoby nebudou nadále omezovány při navazování obchodního spojení ve volbě banky a spořitelny.

Banky a spořitelny se ve své podnikatelské činnosti řídí zejména závaznými výstupy stanovenými v souladu a příslušnými právními předpisy.

Zákon zachovává státní záruku za vklady fyzických osob u státních peněžních ústavů (v souladu s 327 občanského zákoníku). Rovněž i nadále je v zákoně ve vztahu k fyzickým osobám zakotven princip anonymity vkladů. Úrokové sazby z vkladů fyzických osob u bank a spořitelen a z půjček poskytovaných fyzickým osobám bankami a spořitelnami stanoví Státní banka československá spolu s federálním ministerstvem financí a ministerstvy financí, cen a mezd republik.

Výkon státního dozoru u bank se svěřuje federálnímu ministerstvu financí. Ve vztahu k spořitelnám zabezpečují výkon státního dozoru ministerstva financí, cen a mezd republik. Oprávnění orgánu státního dozoru se týkají celkového hospodaření bank a spořitelen zejména z hlediska zabezpečení jejich závazků.

Zákon o bankách a spořitelnách dává možnost vytvářet postupně členitější soustavu obchodních bank. V prvé etapě, po nabytí účinnosti tohoto zákona, se předpokládá tato struktura bank a spořitelen:

- zachovány budou Československá obchodní banka, a. s., Živnostenská banka ve formě státního peněžního ústavu a Česká státní spořitelna a Slovenská státní spořitelna rovněž ve formě státních peněžních ústavů s dnešní specializací na poskytování vybraných bankovních operací a peněžních služeb. Zároveň se budou vytvářet podmínky pro postupné rozšiřování okruhu je jich činností;

- rozšíří se a změní funkce a činnosti Investiční banky jako státní ho peněžního ústavu s celostátní působností. Činnost Investiční banky bude v počátečním období zaměřena zejména na získávání dlouhodobých úvěrových zdrojů, poskytování investičních úvěrů s dlouhou dobou návratnosti, financování, úvěrování a kontrolu komplexní bytové výstavby a na uvolňování dotací na společensky významné úkoly. Investiční banka bude úzce spolupracovat s federálním ministerstvem financí a ministerstvy financí, cen a mezd republik při efektivním využívání prostředků příslušných státních rozpočtů. Výhledově bude moci svou činnost rozšířit i do dalších oblastí jako kterákoliv jiná banka;

- vzniknou dvě nové obchodní banky jako státní peněžní ústavy s celostátní působností: obchodní banka v Praze a obchodní banka v Bratislavě. Obě tyto banky budou zajišťovat všechny činnosti spojené s běžným úvěrováním organizací.

Návrh zákona počítá s tím, že i nadále zůstane zachována Slovenská Tatra banka, n. p. jako peněžní ústav v klidu s tím, že se vytváří možnost oživení její činnosti včetně určení její nové právní formy (státní peněžní ústav nebo akciová společnost) podle konkrétních potřeb.

Předložený návrh zákona nemá finanční dopad na státní rozpočet. Vybavení základním jměním a úvěrovými zdroji bude u nové vzniklých obchodních bank a Investiční banky provedeno delimitací fondů a úvěrových zdrojů dosavadní Státní banky československé.

Ustanovení o majetkové újmě, které bylo do návrhu zákona zapracováno oproti schváleným zásadám jako nové ustanovení zakládá do budoucna možnost vzniku nároků ze strany bank a spořitelen na úhradu majetkové újmy ze stáních rozpočtů. Jejich výsledný dopad na státní rozpočet bude záviset především na rozsahu poskytování úrokově zvýhodněných úvěrů a půjček a míře tohoto zvýhodnění.

II. Zvláštní část (odůvodnění jednotlivých ustanovení)

K části první: Základní ustanovení

K § 1 - 3:

Účelem zákona je nahradit dosavadní komplikovanou a zastaralou právní úpravu bank a spořitelen, obsaženou v 10 zákonech a vyhláškách z let 1948 - 1968, jedním zákonem, který odpovídá požadavkům přestavby hospodářského mechanismu.

Zákon upravuje postavení, právní poměry a činnost bank a spořitelen, založených jako státní peněžní ústavy. Vedle státních peněžních ústavů mohou být banky založeny jako akciové společnosti, družstevní a společné podniky. Úpravu jejich právních poměrů ponechává zákon o bankách a spořitelnách především příslušným právním předpisům, podle kterých byly založeny. Ustanovení tohoto zákona se na ně vztahuje jen tehdy, je-li tak výslovně stanoveno. Spořitelny mohou být založeny pouze jako státní peněžní ústavy.

S ohledem na specifické postavení a činnost bank a spořitelen se s principem socialistické samosprávy nepočítá nejen u státních peněžních ústavů a akciových společností, ale ani u bank založených jako družstevní nebo společný podnik.

Postavení Státní banky československé jako ústřední banky státu upravuje zvláštní zákon.

K části druhé: Založení bank a spořitelen

K § 4 a 5:

Zatím co zákon umožňuje rozsáhlou iniciativu při zakládání bank ze strany čs. právnických osob, zakladatelem spořitelny mohou byt pouze ministerstva financí, cen a mezd ČSR a SSR. Je tak respektováno specifické, tradiční postavení spořitelen jako státních peněžních ústavů.

Zákon upravuje vznik bank a spořitelen jako státních peněžních ústavů. Vznik bank ve formě akciových společností, družstevních a společných podniků se řídí ustanoveními příslušných právních předpisů.

Na založení banky se mohou podílet ve smyslu zákona o podnicích se zahraniční majetkovou účastí i zahraniční osoby.

K § 6:

Na rozdíl od obecné úpravy vzniku podniku zabezpečuje se u bank a spořitelen ingerence státu bez ohledu na jejich právní povahu, a to udělováním povolení k jejich založení, rozdělení, sloučení nebo splynutí, ke změně předmětu jejich činnosti a ke změně výše a způsobu vytváření základního jmění. Vyplývá to ze specifického charakteru bank a spořitelen, které hospodaří převážné se svěřenými prostředky a podílejí se na provádění měnové politiky státu. Kromě toho má koncesní systém zabezpečit i racionální uspořádání bankovní soustavy. Zákon tuto pravomoc svěřuje ústřední bance státu v dohodě s federálním ministerstvem financí po pro jednání s příslušným ministerstvem financí, cen a mezd republiky.

Při rozhodování o žádosti se bude přihlížet zejména k přiměřenosti základního jmění ve vztahu k povolovanému rozsahu činnosti a k zabezpečení kvalifikovaných kádrů.

K § 7 a 8:

Ustanovení vymezuje práva a povinnosti zakladatele při založení, organizačních změnách a zrušení banky nebo spořitelny jako státních peněžních ústavů.

Zakládací listina upravuje pouze nezbytné náležitosti vzniku státního peněžního ústavu.

K § 9:

Státní peněžní ústavy se zapisují do podnikového rejstříku a tento zápis má z hlediska je jich vzniku konstitutivní charakter. Organizační uspořádání státního peněžního ústavu se ponechává v pravomoci jeho statutárního orgánu.

K části třetí: Činnost bank a spořitelen

K § 10:

Ve své činnosti se banky a spořitelny řídí jim určenými výstupy státního plánu a měnového plánu. Ustanovení vymezuje okruhy bankovních obchodů a peněžních služeb, které mohou banky a spořitelny vykonávat. Převažující činností bank je přijímání vkladů od právnických osob a poskytování úvěrů právnickým osobám, přičemž však mohou nově přijímat vklady i od fyzických osob a poskytovat jim půjčky.

Spořitelny jsou chápány jako organizace s hlavním zaměřením své činnosti na přijímání vkladů od fyzických osob a poskytování půjček fyzickým osobám. Zároveň se vytváří možnost postupné orientace jejich činnosti i na poskytování úvěrů právnickým osobám.

Vedle těchto činností mohou banky a spořitelny provozovat i další činnosti jako např. různé druhy poradenských služeb, uschovací službu apod.

Banky a spořitelny mohou k podpoře své činnosti navzájem též využívat dočasně volné peněžní prostředky.

K § 11:

V zájmu podpory soutěživosti mezi jednotlivými bankami a spořitelnami nejsou právnické a fyzické osoby omezovány při navazování obchodního spojení ve volbě banky a spořitelny. Rovněž tak banky a spořitelny si při provádění bankovních obchodů a peněžních služeb mohou zvolit své obchodní partnery.

Ve smyslu hospodářského zákoníku (§ 366), který stanoví pro právnickou osobu povinnost mít peněžní účet u banky, je pobočka banky příslušná podle sídla právnické osoby povinna na základě žádosti této právnické osoby otevřít a vést její peněžní účet. Povinnost spořitelny přijímat vklady od fyzických osob je stanovena občanským zákoníkem (§ 325).

K § 12:

Zákon umožňuje, aby vklady od fyzických osob přijímaly kromě spořitelen nově i banky.

Banky a spořitelny přijímají vklady a poskytují úvěry a půjčky na smluvním základě, přičemž se u úvěrů a půjček předpokládá jejich odpovídající zajištění a návratnost.

V zájmu posílení motivační funkce úroku ve vztahu k podnikové sféře i k činnosti bank a spořitelen je umožněno, aby banky a spořitelny sjednávaly při poskytování úvěrů právnickým osobám konkrétní výši úrokové sazby buď v rámci rozpětí, nebo přípustné odchylky od úrokové sazby vyhlašované Státní bankou československou. Předpokládaný způsob vyhlašování úrokových sazeb Státní bankou československou ve sbírce zákonů umožňuje pružně používat úroku k usměrňování vývoje ekonomiky.

Na stanovení úrokových sazeb z vkladů a půjček ve vztahu k fyzickým osobám u bank a spořitelen se kromě Státní banky československé podílejí ministerstva financí.

Návrh zákona nepočítá s bezprostřední změnou úrokových sazeb ve vztahu k obyvatelstvu, což je vyjádřeno v § 29 návrhu zákona, který stanoví, že i po nabytí účinnosti zákona o bankách a spořitelnách nadále platí dosavadní právní předpisy upravující úrokové sazby z vkladů fyzických osob a z půjček jim poskytovaných.

Rovněž nadále zůstávají v platnosti úrokové sazby stanovené podle zvláštních předpisů.

Případy, kdy banka nebo spořitelna je povinna na základě právního předpisu nebo závazného výstupu státního plánu hospodářského a sociálního rozvoje poskytovat úvěry a půjčky za stanovených podmínek, které mají negativní dopad na hospodaření banky nebo spořitelny, řeší návrh zákona tím, že opravňuje banku nebo spořitelnu požadovat úhradu vzniklé majetkové újmy. Z práva požadovat úhradu majetkové újmy ze strany bank a spořitelen jsou vyloučeny půjčky na sociální účely.

Státní záruka za vklady, úroky a jiné majetkové hodnoty fyzických osob je uplatněna u spořitelen a u bank, založených jako státní peněžní ústavy. Tato úprava odpovídá ručení státu podle současné právní úpravy obsažené v občanském zákoníku (§ 327).

K §14:

Zájem bank a spořitelen na podnikání nesmí ohrozit jejich schopnost kdykoliv krýt své závazky.

K § 15:

Zákon umožňuje i jiným právnickým osobám než bankám a spořitelnám provádět vedle své hlavní činnosti i některé bankovní obchody a operace a peněžní služby. Racionalitu zapojení právnických sob do těchto činností posuzuje Státní banka československá a federální ministerstvo financí při vydávání povolení. Individuální posuzování a povolení se nevyžaduje, jde-li o používání společných družstevních účelových fondů a provádění platebního a zúčtovacího styku poštou. Na výkon těchto činností se však vztahují ustanovení zákona o bankách a spořitelnách. Za činnost ve smyslu § 10 se nepovažují návratné finanční výpomoci, které si vzájemně poskytují podniky zemědělsko-potravinářského průmyslu.

K části čtvrté: Hospodaření bank a spořitelen

K § 16:

Podnikatelská činnost bank a spořitelen je založena ne principu samofinancování a úplného chozrasčotu. Svou podnikatelskou činností vytvářejí banky a spořitelny vhodné podmínky pro rozvoj socialistického podnikání organizací a spořivosti občanů a zároveň zabezpečují vlastní hospodářský rozvoj. Ke státnímu rozpočtu, popř. k rozpočtům národních výborů mají státní peněžní ústavy přímý vztah.

K § 17:

Banky a spořitelny vykonávají svou činnost na komerčních principech a nesou hmotné důsledky za výsledky svého hospodaření.

Ke krytí svých závazků a k rozvoji slouží statutární fond a fond rozvoje. Rezervní fond je určen ke krytí výkyvů v hospodaření, popřípadě k úhradě ztrát a rizikový fond je určen ke krytí obchodních rizik bank a spořitelen. Podle obecně závazných právních předpisů vytvářejí a používají fond kulturních a sociálních potřeb a fond odměn. Kromě těchto fondů, mohou banky a spořitelny vytvářet další fondy ke krytí specifických bankovních potřeb.

K části páté: Státní dozor

K § 18:

Specifické postavení a poslání bank a spořitelen, které ke své podnikatelské činnosti používají především svěřených prostředků organizací a občanů, vyžaduje, aby jejich činnost podléhala státnímu dozoru.

Výkon státního dozoru se u bank svěřuje federálnímu ministerstvu financí a u spořitelen ministerstvům financí, cen a mezd republik.

K § 19:

Předmětem státního dozoru je kontrola celkového hospodaření bank a spořitelen a zachovávání obecně závazných právních předpisů upravujících jejich hospodaření. Výkon státního dozoru se netýká vkladů a půjček obyvatelstva, neboť by tím byly porušeny zásady anonymity vkladů.

K § 20:

Při zjištění závažného porušení povinností týkajících se podnikatelské činnosti banky nebo spořitelny určí orgán státního dozoru nejprve lhůtu, ve které je banka nebo spořitelna povinna zjištěné nedostatky odstranit. Pokud nebudou nedostatky ve stanovené lhůtě odstraněny, může orgán státního dozoru uplatnit vůči bance nebo spořitelně sankci.

S přihlédnutím k povaze zjištěných nedostatků může orgán státního dozoru oprávnění k podnikatelské činnosti bance nebo spořitelně pozastavit nebo odejmout v omezeném nebo celém rozsahu. Zákon zároveň umožňuje, aby při pozastavení činnosti mohla banka nebo spořitelna nadále plnit své závazky a znovu nabýt oprávnění ke své hospodářské činnosti v plném rozsahu bez zvláštního povolovacího řízení, a to buď uplynutím doby, na níž bylo pozastavení činnosti omezeno anebo dnem, kdy orgán státního dozoru rozhodnutí o pozastavení činnosti banky nebo spořitelny zruší.

K části šesté: Zánik bank a spořitelen

K § 21 - 23:

Zákon upravuje zánik pouze státních peněžních ústavů. Zánik bank, založených v ostatních organizačních formách, se řídí právními předpisy, upravujícími právní poměry těchto bank.

K zániku banky nebo spořitelny rozdělením, sloučením nebo splynutím je třeba povolení Státní banky čs. a federálního ministerstva financí po projednání s ministerstvem financí, cen a mezd ČSR nebo SSR, příslušným podle jejího sídla.

V případě zániku státního peněžního ústavu je třeba provést na návrh zakladatele jeho výmaz z podnikového rejstříku. Den, ke kterému byl státní peněžní ústav vymazán, je dnem jeho zániku.

K zvláštnímu způsobu zániku banky dochází při jejím předlužení. V tomto případě dochází k likvidaci banky ve smyslu uvedených ustanovení občanského soudního řádu. Účast soudu na likvidaci má zajistit zvýšení právní jistoty věřitelů banky nebo spořitelny.

K části sedmé: Společná ustanovení

K § 24:

V zájmu důvěry tuzemské a zahraniční klientely v diskrétnost bankovních obchodů a operací a peněžních služeb je v zákoně uvedena záruka bankovního tajemství a vymezen jeho obsah. Informaci a stavu na účtech právnické osoby lze podat jiným osobám jen při prokázání oprávněného zájmu nebo stanoví-li tak obecně závazný právní předpis. Půjde zejména o případy, kdy právnická osoba hodlá navázat hospodářskou spolupráci s jinou právnickou osobou a požádá banku nebo spořitelnu o informaci o její finanční situaci. Oprávněnost zájmu posuzuje statutární orgán banky nebo spořitelny. Tím není dotčeno běžné podávání rámcových zpráv o platební schopnosti obchodních partnerů.

K § 25:

V ustanovení o anonymitě vkladů vychází z právní úpravy obsažen v zákoně č. 72/1967 Sb., o Státní spořitelně, ve znění zákona č. 163/1968 Sb., který bude tímto zákonem zrušen. O vkladech fyzických osob lze podávat informace jen přesně vymezenému okruhu orgánů ve zcela jedno značně vymezených případech a za předpokladu jednoznačné identifikace vkladu.

K § 26:

Z právních předpisů, zrušených tímto zákonem, je rovněž převzato ustanovení o povinnosti mlčenlivosti pracovníků bank, spořitelen a státního dozoru. Současně však zákon umožňuje, aby z důvodu důležitého obecného zájmu (trestní řízení a pod.) byli tito pracovníci povinnosti mlčenlivosti zproštěni. Úpravou povinnosti mlčenlivosti a bankovního tajemství není dotčeno statistické výkaznictví.

K § 27:

V zájmu zvýšení všeobecné informovanosti domácí i zahraniční klientely o výsledcích hospodaření bank a spořitelen je v zákoně stanovena pro banky a spořitelny povinnost pravidelně zveřejňovat účetní závěrky a zprávy k nim.

O způsobu a rozsahu zveřejňovaných informací budou rozhodovat banky a spořitelny samy, což odpovídá i mezinárodním zvyklostem.

K části osmé: Ustanovení přechodná a závěrečná

K § 28:

Výše uvedeným ustanovením je zabezpečen přechod dosavadní organizační struktury bankovnictví na nové právní podmínky, a to s tím záměrem, aby mohly dosavadní banky a spořitelny pokračovat i nadále ve své činnosti bez nového povolovacího řízení.

K § 29:

Ke změně stávajících úrokových sazeb u vkladů a půjček ve vztahu k obyvatelstvu nejsou zatím věcné důvody. Proto se počítá s tím, že nadále budou platit úrokové sazby stanovené podle dosavadních předpisů.

Právo požadovat úhradu majetkové újmy podle § 12 odst. 5 ze stran v bank a spořitelen lze uplatnit pouze v případech, kdy právní předpis nebo závazný výstup státního plánu hospodářského a sociálního rozvoje byl vydán, resp. stanoven po nabytí účinnosti tohoto zákona, nikoliv před jeho účinností.

K § 30:

Úprava hospodaření státních peněžních ústavů bude obsažena v nařízení vlády ČSSR, k jehož vydání se výše uvedeným ustanovením vláda ČSSR zmocňuje. K úpravě financování podnikové společenské spotřeby obecně závazným právním předpisem se zmocňuje federální ministerstvo financí.

K § 31 - 33:

Zrušovacím ustanovením se ruší právní předpisy, které jsou nahrazeny tímto zákonem nebo jejichž ustanovení jsou tímto zákonem převzata. Ustanovení § 31 je převzato ze zákona č. 144/1970 Sb., o Státní bance čs., který bude nahrazen novým zákonem. Toto ustanovení vytváří do budoucna možnost oživení činnosti Slovenské Tatra banky, n. p., aniž se předurčuje její právní forma a obsah činnosti. Ke zrušení peněžních ústavů v klidu Národní banky čs. a Poštovní spořitelny dojde opatřením federálního ministerstva financí ještě před účinností tohoto zákona.

Účinnost zákona se stanoví v souladu s požadavkem na urychlené vytvoření legislativních předpokladů pro realizaci přestavby hospodářského mechanismu.

Ministr financí ČSSR