Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

kterým se mění a doplňuje zákon č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích

Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

Zákon č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích, ve znění zákona č. 84/1968 Sb., zákona č. 127/1968 Sb. a zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 99/1969 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. § 5 odst. 1 zní:

"/1/ Periodický tisk lze vydávat jen na základě registrace."

2. Za § 8 zákona se vkládají nová ustanovení § 8a, § 8b, která zní:

/1/ Organizaci, která vydává periodický tisk bez registrace nebo takový tisk rozšiřuje, může být orgánem příslušným k provedení registrace uložena pokuta až do výše 50 000 Kčs.

/2/ Pokutu lze organizaci uložit do jednoho roku ode dne, kdy k porušení právní povinnosti došlo. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci.

/3/ Při stanovení výše pokuty se přihlédne zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkem protiprávního jednání.

/4/ Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí v řízení o uložení pokuty obecné předpisy o správním řízení.

Občanovi, který vydává periodický tisk nebo takovou činnost umožňuje nebo takový tisk rozšiřuje, může být jako za přestupek Federálním úřadem pro tisk a informace uložena pokuta až do výše 10 000 Kčs. Vedle toho může být vysloveno propadnutí nebo zabrání věci. Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí o přestupcích a jejich projednávání obecné předpisy. [Zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení /správní řád/.]

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1990.

Obecná část

Základní právní normou regulace tiskově právních vztahů ve společnosti je zákon č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích /tzv. tiskový zákon/.

Přesto, že dynamický společenský vývoj si za dobu platnosti tohoto zákona vyžádal jeho čtyři přímé a řadu nepřímých dílčích novelizací, byla takto aktualizovaná právní kodifikace stále zjevně společenskopolitickým pohybem překonávána, a to věcně, institucionálně i terminologicky.

Usnesení předsednictva ÚV KSČ z 21. října 1987 k uplatňování leninské zásady otevřené informovanosti veřejnosti tiskem, rozhlasem a televizí uložilo Federálnímu úřadu pro tisk a informace provést politicko-právní analýzu účinnosti stávající právní úpravy dané oblasti, zda odpovídá podmínkám a potřebám přestavby, delší demokratizace společnosti, a veřejné informovanosti.

Na základě provedeného rozboru bylo sekretariátem ÚV KSČ dne 30. června 1988 uloženo zahájit práce na návrhu nového tiskového zákona, který by odpovídal současné etapě rozvoje naší společnosti.

Práce byly bezodkladně započaty, a to v úzké návaznosti na koncipování nové Ústavy ČSSR. Z toho vyplývá, že současný právní stav v oblasti tiskově právních vztahů ještě určitý čas potrvá.

Naplňování závěrů 7., 9. a 10. zasedání ÚV KSČ ke komplexní společenské přestavbě a prohlubování socialistické demokracie se v nadstavbové sféře odráží ve větší otevřenosti stranické a státní politiky, ve výraznější informovanosti veřejnosti a ve společenské aktivizaci mas.

Tyto pozitivní tendence současného politického života jsou však některými jedinci a skupinami osob zneužívány k narušování jednoty socialistického společenského vědomí našeho lidu, k prosazování opozičních politických struktur, k vyvolávání sociálního napětí, k destabilizaci socialistického společenského řádu a k diskreditaci KSČ jako vedoucí síly ve společnosti - a to mj. i pomocí nelegálně vydávaných periodických tiskovin.

Federální úřad pro tisk a informace má v současné době zaznamenánu existenci 129 titulů domácích periodických tiskovin, které jsou vydávány bez požadované registrace a svým obsahem jsou v příkrém rozporu se společenským posláním hromadných informačních prostředků, stanoveným tiskovým zákonem.

Z toho v 64 případech jsou v daných tiskovinách prezentována jména a adresy osob, které se touto nelegální činností zabývají v samozvaném postavení vydavatele, redaktora či člena redakční rady.

Ze zaznamenaných 129 periodik je 61 titulů opozičně politických, jejichž vydavatelem jsou protagonisté Charty 77, Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, hnutí Demokratická iniciativa, Nezávislého mírového sdružení, Hnutí za občanskou svobodu, ale i aktivisté reformního ekonomismu, objektivistické historiografie, čs. buržoazní filozofie /vč. křesťanské a judaistické ideologie/, pacifistického hnutí, hnutí punk apod. Útočí v nich na vedoucí úlohu strany, na socialistickou hodnotovou orientaci naší společnosti, na politický systém, socialistický právní řád atd. Usilují o destabilizaci socialismu a jeho transponaci v sociálně demokratické až pravicově buržoazní zřízení.

Tzv. druhou kulturu představuje 39 titulů; vydavateli jsou převážně chartisté a osoby spojené s bývalou Jazzovou sekcí Svazu hudebníků či nynějším Unijazzem. Jde o silně zpolitizovaná kulturní periodika, orientovaná na tzv. samizdatovou a exilovou literaturu a na "nekonformní" "alternativní" hudební a výtvarný život u nás. Hrubě napadají kulturní politiku strany, státní řízení kultury a umění, ideově umělecká kritéria socialismu atd., a to z antisocialistických až sociálně nihilistických pozic.

24 tituly jsou náboženského charakteru, většinou laické katolické provenience /vč. dvou titulů františkánů/, v nichž dominují otázky víry, církví a sekt, s důrazem na jejich nelegální struktury. Ostře kritizují ideologické základy socialistické společnosti, státní církevní politiku, uplatňování občanských svobod apod., vytvářejí nátlakovou atmosféru proti našemu státu.

Pět periodik vydávají skupiny kolem bývalých exponentů reformistického hnutí uvnitř KSČ z éry vnitrostranické krize na konci 60. let; dožadují se zde rehabilitace politiky a protagonistů tohoto období, jež vydávají za prvopočátky nynější přestavby a útočí na současnou politickou reprezentaci strany a státu.

K výrobě uvedených periodik jsou využívány nejrůznější rozmnožovací přístroje, počínaje cyklostyly až po moderní výpočetní techniku, dodávanou pro tyto účely zahraničními ideocentry konkrétním osobám. V některých případech bylo zjištěno zneužití rozmnožovací techniky státních či hospodářských institucí.

Tiskoviny jsou rozšiřovány buď oficiálním poštovním stykem, nebo sítí distributorů, pracujících utajeným způsobem.

Závažnou stránkou působení uvedených periodik je jejich úzké propojení s antisocialistickou a protičeskoslovenskou propagandou, vedenou západními rozhlasovými stanicemi.

Navíc je vydávání řady těchto tiskovin finančně podporováno emigrantskými institucemi či jejich západními poručníky, a to formou rozličných stipendií, nadací a honorovaných cen.

Společenská nežádoucnost těchto negativních jevů je násobena i silnou internacionalizací disidentských kruhů a jejich nelegálních vydavatelských aktivit, úzkým spojením čs. opozičních sil s obdobnými hnutími v SSSR, NDR, MLR a s legalizovanými uskupeními v PLR. Velmi aktivně zde působí multinárodní "Východoevropská informační agentura" a "Demokratické tiskové středisko".

Dopad předložené úpravy na státní rozpočet se nepředpokládá, avšak vzroste administrativní náročnost výkonu státní správy v orgánech příslušných konat řízení o uložení pokuty.

Organizační zajištění uvedení novely zákona v život je s předstihem řešeno v těsné součinnosti Federálního úřadu pro tisk a informace s kompetentními orgány ministerstva vnitra ČSSR.

Navrhovaná právní úprava zákona o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích bezdůvodně neomezuje ústavně zaručenou svobodu projevu. Ústavní koncepce nachází svůj výraz v celém komplexu forem jimiž i jednotlivec má možnost vyjádřit své myšlenky. Svoboda projevu ústavně vychází z toho, že je vykonávána v souladu se zájmy pracujícího lidu a občané ji využívají jak ve prospěch rozvoje své osobnosti, tak i v zájmu své aktivní účasti na správě státu a na hospodářské a kulturní výstavbě země.

Podle čl. 8 odst. 1 písm. o/ ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů, náleží věci tisku a jiných informačních prostředků do společné působnosti Československé socialistické republiky a obou republik.

Podle § 1 písm. c/ zákona č. 167/1968 Sb., o vymezení působnosti Československé socialistické republiky ve věcech tisku a jiných informačních prostředků, právní úprava společenských vztahů na úseku tisku a jiných informačních prostředků náleží do působnosti Československé socialistické republiky. Ve smyslu uvedených ustanovení je úprava zákona o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích zákonem Federálního shromáždění odůvodněna.

Příslušnost Federálního úřadu pro tisk a informace k řízení o uložení pokuty vyplývá z § 3 písm. b/ zákona č. 180/1980 Sb., o zřízení Federálního úřadu pro tisk a informace. Právní úprava společenských vztahů na úseku tisku a jiných informačních prostředků náleží podle již citovaného zákona č. 167/1968 Sb. do působnosti Československé socialistické republiky. Lze tedy zákonem stanovit příslušnost Federálního úřadu pro tisk a informace k řízení o uložení pokuty i pro případy, kdy nelze určit orgán příslušný k registraci, tj. v případech řízení proti občanovi.

Navrhovaná právní úprava zákona o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích není v rozporu se závazky čs. státu přijatými v rámci helsinského procesu. Respektuje právo jednotlivce, instituce a organizace na získávání, vlastnění, reprodukování a rozšiřování informačních materiálů. Vzhledem k tomu, že uvedený princip ve vztahu k jednotlivci není obligatorně směrován na periodický tisk, lze jej realizovat i jiným způsobem. Navržená úprava není omezením těchto práv, nýbrž nezbytnou regulací formy jejich uplatnění. Vychází se zde z práva každého účastnického státu svobodně vybrat a rozvíjet své politické, sociální, hospodářské a kulturní systémy, stejně jako stanovit vlastní zákony, správní předpisy, praxi a určovat politiku" /Principy, čl. 3/.

Návrh respektuje i čl. 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Zvláštní část

K § 5 odst. 1

Podle zákona o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích mohou vydávat periodický tisk politické strany, dobrovolné společenské organizace, státní orgány, vědecké a kulturní instituce, hospodářské a jiné organizace k plnění svých společenských úkolů. K vydávání periodického tisku je třeba, aby příslušný orgán státní správy provedl jeho registraci.

Registraci nelze provést pouze v případech není-li vydávání periodika materiálně, technicky, finančně a hospodářsky řádně zabezpečeno, nebo neposkytují-li údaje z přihlášky záruku, že předmětná tiskovina bude plnit společenské poslání hromadného informačního prostředku, stanovené v § 2 tiskového zákona.

V současné době je vydáváno značné množství titulů periodického tisku bez takovéto registrace. Návrh novely zákona o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích proto především formuluje přesněji právní předpoklad pro oprávnění k vydavatelské činnosti jako činnosti povolené.

K § 8a

Řadu let existuje přibližně 2 500 periodických tiskovin vydávaných různými právnickými osobami, aniž by tiskoviny byly registrovány příslušným státním orgánem.

Vydávání těchto periodik bez registrace narušuje právní pořádek v oblasti výkonu státní správy ve věcech tisku, omezuje účinnost ochrany důležitých státních zájmů, jakož i kontrolu ekonomického hospodaření s papírem /roční spotřeba cca 3 000 tun/.

Dosavadní právní úprava neumožňuje dostatečný postih zmíněného protiprávního jednání.

Neoprávnění vydavatelé mohou být postiženi za porušení tiskového zákona podstatně mírněji než kdyby tato periodika byla vydávána na základě požadované registrace. Proto se sjednocuje odpovědnost za vydávané tiskoviny v zájmu rovného postavení subjektů tiskově právních vztahů a zavádí se účinnější sankcionování vydavatelů, kteří se nepodrobí registraci.

K § 8b

Roste počet tiskovin periodické povahy, vydávaných fyzickými osobami nebo skupinami osob, které vzhledem k § 4 tiskového zákona vydavatelem nemohou být.

Návrh ustanovení § 8b je formulován tak, aby bylo zjevné, že občan nemůže být podle platné právní úpravy subjektem řízení o registraci. Občan bude pokutován za to, že vydává periodický tisk, nikoli za to, že ho vydává bez registrace. Jeho právní postavení je jiné, než právní postavení organizace.

Zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při ochraně socialistického pořádku, podle kterého byl postih doposud prováděn, bude již připravovanými zákony České a Slovenské národní rady o přestupcích zrušen. Nedostatečnost nebo absence postihu v této oblasti etátní správy není přípustná.

Návrh novely navazuje na zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění Československé socialistické republiky č. 10/1989 Sb., k ochraně veřejného pořádku, které založilo postih přečinu pro jednání spočívající ve vyhotovení, umožnění vyhotovení nebo rozšiřování tiskovin, které svým obsahem narušují zájem socialistického státu na zachování veřejného pořádku.

Oproti tomu předložená novela zakládá možnost postihu za formální tiskový delikt, tedy za fakt samotného neoprávněného vydávání periodického tisku, tj. za činnost zpravidla soustavnější a dlouhodobější, organizovanější, konanou širším okruhem osob se závažnějšími protispolečenskými záměry.