Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

na volbu a na zproštění soudců Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky

Předsednictvo ústředního výboru Národní fronty československé socialistické republiky

podle § 43 odst. 2 zákona č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců, ve znění novel, návrh, aby byli zvoleni

soudci Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky

dosavadní soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky,

dosavadní soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky,

dosavadní soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky,

dosavadní předseda senátu Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky,

dosavadní soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky,

dosavadní předseda senátu Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky,

dosavadní předseda senátu Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky,

dosavadní soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky,

dosavadní předseda senátu vyššího vojenského soudu Tábor,

dosavadní předseda senátu Nejvyššího soudu České socialistické republiky a

podle § 52 odst. 1 citovaného zákona o organizaci soudů a o volbách soudců, návrh, aby byli zproštěni funkce soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky

Navrhovaní kandidáti splňují zákonné podmínky ustanovení § 39 zákona o organizaci soudů a o volbách soudců. Svou dosavadní soudcovskou prací prokázali, že mají politické i odborné předpoklady pro výkon funkce soudce Nejvyššího soudu československé socialistické republiky.

S kandidaturou souhlasí.

Charakteristiky jsou k návrhu připojeny.

Žádosti JUDr. Miroslava Adama, JUDr. Drahomíry Brabencové, JUDr. Tomáše Dubíka, plk. JUDr. Jozefa Halčina, plk. JUDr. Františka Matějky, JUDr. Karla Matyse, JUDr. Leopolda Ondrucha a JUDr. Anny Vaškové o zproštění z funkce soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky jsou k nahlédnutí v sekretariátech předsedů sněmoven.

JUDr. Emil Banič

nar. 8. 3. 1932

svobodný

původní povolání: právník

národnost: slovenská

člen KSČ

bytem Praha 10, Jabloňová 2883

Pochází z rodiny krejčího. Po vystudování právnické fakulty UK v Bratislavě v roce 1956 nastoupil do justice a ve funkcích soudce pracoval u lidového soudu v Bratislavě, krajského soudu v Bratislavě, Nejvyššího soudu a od roku 1970 u Nejvyššího soudu ČSSR.

Pracoval v řadě politických funkcí, v současné době je členem výboru ZO KSČ Nejvyššího soudu ČSSR a lektorem OV KSČ v Praze 4, je členem SČSP a funkcionářem ČSTV.

V období práce u soudů všech stupňů získal potřebné znalostí praxe i odbornou způsobilost. U Nejvyššího soudu ČSSR byl pověřen zejména agendou uznávání rozhodnutí cizozemských soudů vyžadující speciální znalosti bilaterálních i multilaterálních mezinárodních smluv jakož i právní úpravy cizích zemí. Má zkušenosti v této oblasti a je v ní specialistou. Úspěšně se tak podílí na práci občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSSR.

Ve své dosavadní politické í odborné činnosti ve všech funkcích, které vykonával a vykonává, projevuje bezúhonnost a oddanost věci socialismu, Jeho zkušenosti v soudnictví a morální vlastnosti zaručují zásadovost při řešení pracovních úkolů, neovlivnitelnost a nevyhýbání se problémům. Jsou proto u něj splněny všechny předpoklady pro znovuzvolení do funkce soudce Nejvyššího soudu ČSSR.

JUDr. Jozef Buzalka

nar. 6. 10. 1933

ženatý

původní povolání: učitel

člen KSČ

bytem Praha 4 - Libuš Machuldova 592/7

Pochází z dělnické rodiny. Po absolvování gymnasia pracoval po dobu 3 let jako učitel. Od roku 1957 nastoupil zaměstnání v personálním útvaru nejdříve na dole Handlová a později Cígeľ. Při zaměstnání vystudoval právnickou fakultu UK v Bratislavě. V justici začal pracovat v roce 1969, kdy byl zvolen soudcem okresního soudu v Trnavě. Od prosince 1970 byl předsedou okresního soudu v Senici. V rámci dalšího vzdělávání v té době absolvoval postgraduální studium justičního směru v oboru trestní právo. V květnu 1980 byl zvolen soudcem Nejvyššího soudu ČSSR a tuto funkci vykonává dosud.

Po celý svůj dosavadní život se angažoval ve prospěch komunistické strany a společnosti. Vykonával celou řadu stranických a společenských funkcí. V současné době je členem okresního štábu Lidových milicí OV KSČ v Praze 4, lektorem OV KSČ, propagandistou uliční organizace KSČ č. 73 v Praze 4 a vykonává další funkce v rámci ČSTV.

Po nástupu k Nejvyššímu soudu ČSSR se postupně seznamoval se všemi formami soudního dozoru, jak byly uplatňovány z pozice federálního orgánu, a sám se začal na nich aktivně podílet. K zobecňovací činnosti kolegia přispíval především pohotovým zhotovováním statistických přehledů. Zásadním způsobem se podílel na připomínkách k návrhům na vybudování jednotné resortní informatiky. Byl též spoluautorem některých zobecňujících materiálů. Je zonálním referentem pro Středoslovenský kraj.

Nejvýraznější je jeho účast na senátním rozhodování, a to ve všech druzích agendy. V tomto směru patří k nejzatíženějším soudcům trestního kolegia. Na senátní jednání a rozhodování se vždy zodpovědně připravuje, osvědčuje dobrou znalost judikatury, má smysl pro dodržování zásad socialistické zákonnosti v intencích právní politiky KSČ.

Na jednání kolegia se pečlivě připravuje studiem projednávaných materiálů a příslušných odborných pramenů. K řešení problémů přispívá vlastními stanovisky, vycházejícími ze solidní znalosti soudní praxe a trestně právní teorie. Při vyvozování závěrů by však měl více akceptovat názory ostatních spolupracovníků. Stále si prohlubuje znalosti samostatným studiem. Své poznatky a zkušenosti také občas publikoval.

Je uzavřenější povahy, někdy vystupuje značně kriticky, ne vždy však dovede přijímat kritiku vlastní osoby. Vede spořádaný rodinný život, zdravotní stav je dobrý.

Ve své dosavadní politické činností projevuje bezúhonnost a oddanost věci socialismu. Jeho zkušenosti a další osobní vlastnosti vytvářejí předpoklady pro výkon funkce i v dalším období.

JUDr. Ladislav Červenka, CSc.

nar. 20. 6. 1947

svobodný

původní povolání: technik

národnost: česká

člen KSČ

bytem Praha 3 - Žižkov Blahoslavova 230/4

Po absolvování střední školy a dvouleté základní vojenské služby pracoval po dobu jednoho roku jako technik. Po studiích na právnické fakultě UK pracoval od roku 1974 do roku 1978 jako asistent, později jako odborný asistent na katedře trestního práva právnické fakulty UK a v této době absolvoval stáž u Nejvyššího soudu ČSR a začal se připravovat na aspiranturu. V roce 1978 přešel jako právník na federální ministerstvo dopravy a v následujícím roce byl přijat jako konzultant k Nejvyššímu soudu ČSSR. V roce 1980 je zvolen soudcem Nejvyššího soudu ČSSR a v této funkci působí dosud.

Do KSČ vstoupil již na střední škole a v minulosti vykonával řadu stranických i svazáckých funkcí. V současné době je předsedou ZO SČSP a členem výboru ZO KSČ Nejvyššího soudu ČSSR, je lektorem OV KSČ v Praze 4 a členem domovní komise v místě bydliště.

Přestože neměl praxi u soudů nižších stupňů, s problematikou soudní praxe se seznámil již v době stáže u Nejvyššího soudu ČSR. Osvojil si všechny formy dozorové činnosti trestního kolegia a v průběhu doby získal i dostatečné praktické zkušenosti. Má velmi dobré teoretické znalosti, zejména v oblasti trestního práva hmotného, které si soustavným studiem upevňuje. V roce 1986 získal vědeckou hodnost kandidáta právních věd. Publikuje články v odborných časopisech, je pedagogicky činný na právnické fakultě. Aktivně se podílí na plnění úkolů trestního kolegia Nejvyššího soudu ČSSR.

Ve své dosavadní politické i odborné činnosti ve všech funkcích, které vykonával a vykonává, projevuje bezúhonnost a oddanost věci socialismu. Jeho zkušenosti v soudnictví a morální vlastnosti zaručují zásadovost při řešení pracovních úkolů, neovlivnitelnost a nevyhýbání se problémům. Jsou proto u něj splněny všechny předpoklady pro znovuzvolení do funkce soudce Nejvyššího soudu ČSSR.

JUDr. Josef Dudek

nar. 7. 12. 1933

ženatý

původní povolání: soudce

národnost: česká

člen KSČ

bytem v Praze 6 - Petřiny, Šumberova 48

Jeho otec byl úředníkem, matka dělnicí. Po absolvování právnické fakulty UK pracoval jako soudce - nejprve u lidového, později u okresního a krajského soudu. V letech 1961 - 1964 byl přeložen k Nejvyššímu soudu, po té ke krajskému soudu. V roce 1972 byl zvolen soudcem Nejvyššího soudu ČSR, v roce 1980 soudcem Nejvyššího soudu ČSSR, kde pracuje v občanskoprávním kolegiu nejprve jako soudce, posléze jako předseda senátu.

Je velmi aktivní v politických funkcích, které vykonával a vykonává. V současné době zastává funkci předsedy ZV ROH Nejvyššího soudu ČSSR, je dlouholetým členem jednotky Lidových milicí /nyní ve funkci zástupce velitele roty pro věci politické/, a pracuje jako lektor OV KSČ v Praze 4.

Je nositelem státního vyznamenání Za zásluhy o LM II. stupně a resortního vyznamenání Zasloužilý pracovník státních orgánů.

Velmi úspěšně se podílí na práci občanskoprávního kolegia. Využívá zde svých hlubokých odborných znalostí a také dokonalého poznání praxe. Je odborníkem zejména v oblasti rodinně-právních vztahů, výrazně se podílí na zpracování materiálů v tomto oboru a působí v oblasti legislativní.

Ve své dosavadní politické i odborné činnosti ve všech funkcích, které vykonával a vykonává, projevuje bezúhonnost a oddanost věci socialismu. Jeho zkušenosti v soudnictví a morální vlastnosti zaručují zásadovost při řešení pracovních úkolů, neovlivnitelnost a nevyhýbání se problémům. Jsou proto u něj splněny všechny předpoklady pro znovuzvolení do funkce soudce Nejvyššího soudu ČSSR.

JUDr. Jaroslav Fara

nar. 14. 9. 1932

ženatý

původní povolání: prokurátor

národnost: česká

člen KSČ

bytem Praha 4, Kvasnicova 8

Pochází z dělnické rodiny. Po ukončení právnické fakulty UK pracoval jako právní čekatel, později přešel do resortu prokuratury a ve funkci prokurátora působil na okresní a krajské prokuratuře. V letech 1962 - 1968 pracoval jako vedoucí odborný referent specialista v Kanceláři prezidenta republiky a od 1. 11. 1968 přešel na Generální prokuraturu ČSSR, kde se věnoval problematice všeobecného a občansko-soudního dozoru. Z této právnické činnosti načerpal bohaté praktické zkušenosti i odborné znalosti.

Politicky se vždy výrazně angažoval. V současné době zastává funkci místopředsedy ZO KSČ Nejvyššího soudu ČSSR, je členem komise stranických informací OV KSČ a pracuje jako lektor OV KSČ v Praze 4.

Do funkce soudce Nejvyššího soudu ČSSR byl zvolen dne 21. 5. 1980. V uplynulém volebním období byl pověřován zejména agendou mezinárodního práva soukromého, zabýval se zpracováním přehledu současného stavu smluvních vztahů mezi ČSSR a dalšími státy v této právní oblasti a v tomto oboru se stal uznávaným odborníkem. Dále sledoval činnost soudů při plnění úkolů plynoucích z Dopisu PÚV KSČ a usnesení vlády ČSSR č. 355/82 k prohloubení účinnosti boje proti porušování socialistické zákonnosti, morálky a disciplíny a byl pověřován i dalšími úkoly z oblasti pracovního práva. Svým podílem přispěl k plnění úkolů občanskoprávního kolegia.

Ve své dosavadní politické a odborné činnosti ve všech funkcích, které vykonával a vykonává, projevuje bezúhonnost a oddanost věci socialismu. Jeho zkušenosti a morální vlastnosti zaručují zásadovost při řešení pracovních úkolů, neovlivnitelnost a nevyhýbání se problémům. Jsou proto u něj splněny všechny předpoklady pro znovuzvolení do funkce soudce Nejvyššího soudu ČSSR.

plk. JUDr. Václav Horák

nar. 31. 3. 1929

ženatý

původní povolání: strojní zámečník

národnost: česká

člen KSČ

bytem Praha 10 - Petrovice Rezlerova 298

Soudruh plk. Václav Horák je synem listonoše. Pracoval jako strojní zámečník do roku 1952, kdy vstoupil do Československé lidové armády, vystudoval dvouleté dělnické technické učiliště a vykonával službu vojáka z povolání. V roce 1963 vystudoval právnickou fakultu University Karlovy v Praze a po zvolení soudcem vstoupil do justice. V roce 1966 je zvolen soudcem Nejvyššího soudu, od roku 1970 vykonává funkci předsedy senátu.

Od 21. 1. 1948 je členem KSČ, vykonával řadu stranických funkcí. Je členem předsednictva ÚV Českého mysliveckého svazu.

Aktivně se podílí na realizaci právní politiky KSČ v podmínkách vojenského kolegia Nejvyššího soudu ČSSR. Jeho politické i odborné znalosti jsou na vysoké úrovni, plně jich využívá též k publikační činnosti, právní výchově a propagandě. Podílí se na zobecňovací činnosti vojenského kolegia Nejvyššího soudu ČSSR a působí tak aktivně na sjednocení soudní praxe vojenských soudů nižších stupňů.

Ve své dosavadní politické i odborné činnosti ve všech funkcích, které vykonával a vykonává, projevuje bezúhonnost a oddanost věci socialismu. Jeho zkušenosti ve vojenském soudnictví a morální vlastnosti zaručují zásadovost při řešení pracovních úkolů, neovlivnitelnost a nevyhýbá se problémům. Jeho úkolem bude zejména předávat své znalosti a zkušenosti mladším soudcům a odpovědně je připravovat na výkon jejich funkce. Přes svůj věk má proto všechny předpoklady pro úspěšný výkon funkce soudce vojenského kolegia Nejvyššího soudu ČSSR.

JUDr. Milan Pokorný, CSc.

nar. 25. 6. 1930

rozvedený od roku 1965

původní povolání: soudce

národnost: česká

člen KSČ

bytem Praha 4 - Chodov, Petýrkova 1991

Pochází z úřednické rodiny. Po absolvování právnické fakulty UK pracoval nepřetržitě jako soudce, nejprve u lidového soudu, později u okresního soudu. V roce 1964 byl zvolen soudcem Nejvyššího soudu ČSSR a v roce 1970 soudcem Nejvyššího soudu ČSSR.

Soustavně pracuje v různých politických funkcích. Zastával funkci místopředsedy ZO KSČ u Nejvyššího soudu ČSSR, v současnosti je vedoucím stranické skupiny a vedoucím lektorské skupiny OV KSČ v Praze 4. Je nositelem státního vyznamenání Za vynikající práci, resortních vyznamenání Vzorný pracovník státních orgánů, Zasloužilý pracovník státních orgánů a několika pamětních medailí. Je též členem Jednoty právníků ČSR, kde po dobu 10 let vykonával funkci vedoucího oborové skupiny občanského práva. V bydlišti je předsedou domovní komise. Je členem SČSP.

Z dlouholeté úspěšné práce v soudnictví nabyl vysoce odborných znalostí a praktických zkušeností, projevoval vždy smysl pro realizaci cílů právní politiky KSČ. Má znalosti všech právních odvětví, je specialistou ve věcech notářských a v oblasti občanského práva hmotného. Svou kvalifikaci si dále prohloubil externí vědeckou aspiranturou, kterou ukončil v roce 1987 obhajobou kandidátské disertační práce. Svými stanovisky k projednávaným problémům přispíval vždy k tomu, aby občanskoprávní kolegium Nejvyššího soudu ČSSR zajišťovalo jednotnost a správnost výkladu zákonu a jiných předpisů v rozhodovací činnosti soudů ČSSR. Spolehlivě plní též funkci výkonného redaktora Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČSSR. Je členem stálé pracovní komise Legislativní rady vlády ČSSR. Při plnění všech úkolů se výrazně projevuje jeho pracovitost, pečlivost, důslednost a osobní skromnost.

Ve své dosavadní politické a odborné činnosti ve všech funkcích, které vykonával a vykonává, projevuje bezúhonnost a oddanost věci socialismu. Jeho zkušenosti v soudnictví a morální vlastnosti zaručují zásadovost při řešení pracovních úkolů, neovlivnitelnost a nevyhýbání se problémům. Přes jeho věk jsou proto u něj splněny všechny předpoklady pro znovuzvolení do dosavadní funkce.

JUDr. Bohumil Repík, CSc.

nar. 27. 3. 1928

ženatý

původní povolání: právník

národnost: slovenská

bezpartijní

bytem v Praze 4, Majerského 2032

Do justice nastoupil v roce 1956, kdy byl v rámci náboru zvolen do funkce soudce k tehdejšímu krajskému soudu v Nitře. V rámci reorganizace přešel v roce 1960 ke krajskému soudu v Bratislavě. Od roku 1964 působil v různých funkcích u Nejvyššího soudu a v roce 1970 je zvolen soudcem Nejvyššího soudu ČSSR, kde působí dosud.

Vždy se aktivně zapojoval do společenského dění na pracovišti i v místě bydliště, vykonával řadu funkcí v různých organizacích. V současné době je členem ZV ROH Nejvyššího soudu ČSSR.

Má rozsáhlé teoretické znalosti z oboru trestního práva, velmi dobře se orientuje v otázkách mezinárodně právních, soustavně si zvyšuje svoji odbornost, v roce 1975 získal vědeckou hodnost kandidáta právních věd. Patří k nejzkušenějším soudcům trestního kolegia, podílel se na všech formách dozorové činnosti, zejména na činnosti zobecňovací a na zpracování materiálů koncepční povahy. Je autorem řady návrhů stanovisek trestního kolegia a dalších právních předpisů, jakož i materiálům z oblasti mezinárodního práva, zejména v poslední době je pověřován přípravou koncepčních materiálů a návrhů v legislativní činnosti. Řadu let působil jako výkonný redaktor Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a má zásluhy na její úrovni a pravidelném vydávání. Významnou měrou se podílí na dalším vzdělávání odborníků právní praxe, přednáší na různých školeních a seminářích, je autorem několika odborných publikací a řady článků. Zúročuje tak též zkušenosti získané účastí na mezinárodních kongresech a dlouholetým působením v mezinárodních odborných organizacích. Vzhledem k dlouholetým zkušenostem je schopen na vysoké úrovni využívat své teoretické znalosti ke správnému výkladu a aplikaci zákona a spojovat teorii s praxí. Jeho pracovní aktivita je stále vysoká, trvale projevuje zájem o všechny problémy řešené v kolegiu, včas a na vysoké úrovni plní všechny zadané úkoly.

Ve své dosavadní politické i odborné činnosti ve všech funkcích, které vykonával a vykonává, projevuje bezúhonnost a oddanost věci socialismu. Jeho zkušenosti v soudnictví a morální vlastnosti zaručují zásadovost při řešení pracovních úkolů, neovlivnitelnost a nevyhýbání se problémům. Jsou proto u něj splněny všechny předpoklady pro znovuzvolení do funkce soudce Nejvyššího soudu ČSSR.

mjr. JUDr. Jiří Horák

nar. 18. 7. 1950

ženatý

původní povolání: elektromontér

národnost: česká

člen KSČ

bytem České Budějovice, Františka Ondříčka 1004/34

Soudruh Jiří Horák pochází z dělnické rodiny. Po absolvování základní školní docházky se vyučil elektromontérem a v tomto oboru také čtyři roky pracoval. V roce 1972 vstoupil do Československé lidové armády, vystudoval dvouletou důstojnickou školu s maturitou a vykonával službu vojáka z povolání. ČSLA jej v roce 1977 vyslala ke studiu právnické fakulty University Jana Evangelisty Purkyně v Brně, které ukončil v roce 1981 s vyznamenáním. Po absolvování justiční čekatelské praxe byl v roce 1982 zvolen Federálním shromážděním ČSSR do funkce soudce vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích, kde od roku 1984 vykonával též funkci zástupce náčelníka soudu. V roce 1986 je zvolen do funkce soudce vyššího vojenského soudu v Táboře, kde od roku 1987 vykonává funkci předsedy senátu.

Od 13. 12. 1973 je členem KSČ, na obou justičních pracovištích byl a je členem výboru ZO. Absolvoval stranickou školu svazku, dlouhodobé stranické vzdělávání při studiu na právnické fakultě a své politické znalosti si prohlubuje studiem University marxismu-leninismu.

Má dobré teoretické i praktické soudcovské zkušenosti, které si zvyšuje soustavným studiem judikatury a odborné literatury.

Ve své dosavadní politické a odborné činnosti ve všech funkcích, které vykonával a vykonává, projevuje bezúhonnost a oddanost věci socialismu. Jeho zkušenosti ve vojenském soudnictví a morální vlastnosti zaručují zásadovost při řešení pracovních úkolů, neovlivnitelnost a nevyhýbání se problémům. Jsou proto u něj splněny všechny předpoklady pro úspěšný výkon funkce soudce Nejvyššího soudu ČSSR.

JUDr. Josef Vaněk

nar. 9. 7. 1946

ženatý

původní povolání: právník

národnost: česká

člen KSČ

bytem Kladno II., Raketová 2416

Oba rodiče soudruha Vaňka pracovali jako úředníci v SONP Kladno. Do justice nastoupil po ukončení studia na právnické fakultě University Karlovy v roce 1969. Po ukončení dvouletého čekatelského období u krajského soudu v Praze vykonával od roku 1971 funkci předsedy senátu a od roku 1975 též funkci náměstka předsedy okresního soud u Kladno. V roce 1977 byl zvolen Českou národní radou do funkce soudce Nejvyššího soudu ČSR, od roku 1981 vykonává funkci předsedy senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR.

Od 17. 12. 1975 je členem KSČ. Od roku 1972 vykonává lektora Vědeckého komunismu v DPV při OV KSČ Kladno. V roce 1979 se stal příslušníkem Lidových milicí. Je členem SČSP, členem Jednoty právníků ČSSR oborové skupiny pro občanské právo při ÚV JSČP, členem občanského výboru v místě bydliště a předsedou ZV ROH Nejvyššího soudu ČSR.

Má velmi dobré odborné znalosti z oboru občanského práva, při své rozhodovací činnosti vždy uplatňoval právní politiku Komunistické strany Československa.

Své odborné znalosti si prohlubuje studiem v rámci externí aspirantury na právnické fakultě University Karlovy, má rozsáhlou publikační činnost.

Ve své dosavadní politické i odborné činnosti ve všech funkcích, které vykonával a vykonává, projevuje bezúhonnost a oddanost věci socialismu. Jeho zkušenosti v soudnictví a morální vlastnosti zaručují zásadovost při řešení pracovních úkolů, neovlivnitelnost a nevyhýbání se problémům. Jsou proto u něj splněny všechny předpoklady pro úspěšný výkon funkce soudce Nejvyššího soudu ČSSR.