Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

Zákon č. 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníkům, se mění a doplňuje takto:

1. § 1 až 6 znějí:

Hornické organizace poskytují pracujícím v hornictví ke zmírnění hmotných a sociálních důsledků spojených se změnou zaměstnání nebo s uvolněním k výkonu veřejné funkce jako sociální dávku zvláštní příspěvek horníkům (dále jen "zvláštní příspěvek").

(1) Nárok na zvláštní příspěvek má pracující, který pro dosažení nejvyšší přípustné expozice nebo ohrožení nemocí z povolání z dosavadního zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech [§ 14 odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.

Příloha č. 2 nařízení vlády ČSSR č.117/1988 Sb., o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení.]

a) byl převeden na jinou, méně rizikovou práci v podzemí hlubinných dolů,

b) byl převeden na jinou práci mimo podzemí hlubinných dolů, nebo

c) skončil pracovní poměr k organizaci, v níž vykonával uvedené zaměstnání.

(2) Nárok na zvláštní příspěvek má též pracující, který po dosažení nejvyšší přípustné expozice nebo zjištění ohrožení nemocí z povolání byt ze zaměstnání uvedeného v odstavci 1 uvolněn k výkonu veřejné funkce.

(3) Nárok na zvláštní příspěvek má též pracující, který byl zaměstnán celkem nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v odstavci 1, dosáhl za jeho trvání věku aspoň 50 let a přestal je vykonávat.

(4) Nárok na zvláštní příspěvek má též pracující, který z důvodu provádění útlumového programu schváleného příslušnou vládou

a) přešel ze zaměstnání uvedeného v odstavci 1, v němž byt zaměstnán celkem více než tři roky, do zaměstnání mimo podzemí hlubinných dolů,

b) přešel z jiného zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví vykonávaného pod zemí v hlubinných dolech [§ 14 odst. 2 písm. b) zákona o sociálním zabezpečení.

Příloha č. 2 nařízení vlády ČSSR č. 117/1988 Sb., o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení], v němž byl zaměstnán celkem nejméně pět roků do zaměstnání, z něhož nevzniká nárok na zvláštní příspěvek, nebo

c) přešel ze zaměstnání I. pracovní kategorie při úpravě a konečném zpracování uranové rudy [§ 14 odst. 2 písm. h) zákona o sociálním zabezpečení.], v němž byl zaměstnán celkem nejméně pět roků, do zaměstnání, z něhož nevzniká nárok na zvláštní příspěvek.

Zvláštní příspěvek nenáleží, jestliže

a) se pracujícímu vyplácí, starobní nebo invalidní důchod, a jde-li o zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 1 až 3 též, jestliže se mu vyplácí ve vyšší nebo stejné výši částečný invalidní důchod,

b) pracujícímu vyplácí organizace mzdové vyrovnání [§ 10 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č.102/1987 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci.

§ vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. /1989 Sb., o mzdovém vyrovnání uvolňovaných pracovníků, jejich rekvalifikaci a hmotném zabezpečení občanů před nástupem do zaměstnání.] nebo doplatek do průměrného výdělku [§ 115 odst.7 zákoníku práce.

§ 10 odst. 6 vyhlášky č. 102/1987 Sb.]; zvláštní příspěvek však vedle mzdového vyrovnání nebo doplatku do průměrného výdělku náleží, pokud jej pracující pobírá ke dni vzniku nároku na mzdové vyrovnání nebo doplatek do průměrného výdělku,

c) pracující není zaměstnán po dobu delší dvou měsíců; do této doby se nezapočítává doba, po kterou se pracujícímu vyplácí nemocenské nebo po kterou je veden v evidenci národního výboru jako uchazeč o zaměstnání; za zaměstnání se přitom považuje pracovní činnost zakládající účast na důchodovém zabezpečení,

d) pracující

1. znovu vykonává rizikovou práci v zaměstnání uvedeném v § 2 odst. 1, jde-li o zvláštní příspěvek podle 2 odst. 1 nebo 2,

2. je zaměstnán v zaměstnání uvedeném v § 2 odst. 1, jde-li o zvláštní příspěvek podle § 2 odst.4 písm. a),

3. je zaměstnán v zaměstnání, z něhož vzniká nárok na zvláštní příspěvek, jde-li o zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 3 nebo 2 odst.4 písm. b) nebo c),

e) pracující dosáhl věku 60 let.

(1) Nejvyšší přípustnou expozici pro práce na jednotlivých pracovištích v podzemí hlubinných dolů stanoví závazný posudek příslušného orgánu hygienické služby. Zařazování prací do kategorií rizika a sledování expozice u jednotlivých pracujících v podzemí hlubinných dolů provádějí organizace podle tohoto závazného posudku.

(2) Méně rizikovou prací v podzemí hlubinných dolů se rozumí práce,

a) která je podle posudku příslušného orgánu hygienické služby zařazena do kategorie prací nepřesahujících nízkou míru rizika, jde-li o převedení pro dosažení nejvyšší přípustné expozice, nebo

b) při které pracující není vystaven riziku, které vedlo k ohrožení nemocí z povolání, jde-li o převedení pro ohrožení nemocí z povolání na základě lékařského posudku příslušného orgánu státní zdravotní správy.

(3) Zaměstnáním mimo podzemí hlubinných dolů se rozumí jiné zaměstnání, než jsou zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech [§ 14 odst. 2 písm. b) zákona o sociálním zabezpečení.

Příloha č. 2 nařízení vlády ČSSR č. 117/1988 Sb., o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení] a ostatní zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví vykonávaná pod zemí v hlubinných dolech [§ 14 odst. 2 písm. b) zákona o sociálním zabezpečení].

(4) Zaměstnání zařazená do I. pracovní kategorie se pro účely poskytování zvláštního příspěvku hodnotí za podmínek stanovených předpisy o sociálním zabezpečení [§ 8, 14, 15 odst. 2 až § 5 a 16 zákona o sociálním zabezpečení.

Nařízení vlády ČSSR č. 117/1988 Sb.]

(1) Výše zvláštního příspěvku činí, pokud není dále stanoveno jinak,

a) 1900 Kčs měsíčně,

b) 1500 Kčs měsíčně v případech uvedených v § 2 odst. 1 písm. a).

(2) Pracujícímu uvedenému v § 2 odst.4 písm. a) se poskytuje zvláštní příspěvek v částce 1900 Kčs měsíčně po dobu

a) tří měsíců, jestliže byl zaměstnán celkem méně než pět roků v zaměstnání uvedeném v 2 odst. 1,

b) šesti měsíců, jestliže byl zaměstnán celkem pět roků v zaměstnání uvedeném v § 2 odst. 1; doba poskytování zvláštního příspěvku se prodlužuje o tři měsíce za každý další rok zaměstnání, z něhož vzniká nárok na zvláštní příspěvek, nejvýše však o 30 měsíců.

(3) Pracujícímu uvedenému v 2 odst.4 písm. a), který byl ke dni přechodu do jiného zaměstnání rubačem, lamačem, razičem nebo hlubičem, se poskytuje zvláštní příspěvek v částce 1900 Kčs měsíčně po dobu

a) pěti měsíců, jestliže byl zaměstnán celkem méně než pět roků v zaměstnání uvedeném v § 2 odst. 1,

b) 16 měsíců, jestliže byl zaměstnán celkem pět roků v zaměstnání uvedeném v § 2 odst. 1; doba poskytování zvláštního příspěvku se prodlužuje o tři měsíce za každý další rok zaměstnání, z něhož vzniká nárok na zvláštní příspěvek, nejvýše však o 30 měsíců.

(4) Pracujícímu uvedenému v § 2 odst.4 písm. b) a c) se poskytuje zvláštní příspěvek v částce 1500 Kčs měsíčně po dobu tří měsíců, jestliže byl zaměstnán celkem pět roků v zaměstnání, z něhož vzniká nárok na zvláštní příspěvek; doba poskytování zvláštního příspěvku se prodlužuje o tři měsíce za každý další rok zaměstnání, z něhož vzniká nárok na zvláštní příspěvek, nejvýše však o 30 měsíců.

(5) Jestliže náleží zvláštní příspěvek vedle mzdového vyrovnání nebo doplatku do průměrného výdělku, poskytuje se v nezměněné výši.

(6) Jestliže náleží zvláštní příspěvek vedle částečného invalidního důchodu, poskytuje se ve výši

a) rozdílu mezi oběma dávkami, jde-li o zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 1 až 3,

b) jedné poloviny, jde-li o zvláštní příspěvek podle 2 odst.4.

(7) Jestliže pracující splňuje podmínky nároku na zvláštní příspěvek, popřípadě na jeho výplatu, jen po část měsíce, nebo jestliže se výše zvláštního příspěvku v průběhu měsíce změní; částky uvedené v předchozích odstavcích se poměrně upraví; přitom denní částka zvláštního příspěvku činí jednu třicetinu příslušné měsíční částky a výsledná výše dávky se zaokrouhlí na celé koruny nahoru.

(8) Vláda Československé socialistické republiky může nařízením zvýšit měsíční částky zvláštního příspěvku v závislosti na změnách, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně nebo ve výši dávek důchodového zabezpečení.

(1) Nárok na zvláštní příspěvek uplatňuje pracující písemnou žádostí u organizace, v níž naposledy vykonával před změnou nebo skončením zaměstnání podle 2 zaměstnání, z něhož vzniká nárok na tuto sociální dávku.

(2) Organizace je povinna do dvou měsíců po doručení žádosti doručit do vlastních rukou žadatele písemné oznámení o tom, zda mu byl zvláštní příspěvek přiznán či nikoliv; před posouzením žádosti je povinna opatřit si všechny potřebné podklady.

(3) Oznámení organizace o přiznání zvláštního příspěvku musí obsahovat údaj, od kdy se zvláštní příspěvek přiznává, jeho výši, důvody přiznání a den splatnosti, a jde-li o zvláštní příspěvek podle § 2 odst.4, též dobu jeho poskytování; oznámení o nepřiznání zvláštního příspěvku musí obsahovat důvody, proč zvláštní příspěvek nenáleží. Oznámení musí vždy obsahovat poučení o možnosti obrátit se na soud.".

2. V § 7, 9, 12, 13 odst. 2, § 14 a 17 odst. 1 se vypouští slovo "hornická".

3. § 8 zní:

(1) Zvláštní příspěvek vyplácí organizace uvedená v § 6 odst. 1 měsíčně pozadu.

(2) Při souběhu nároků na zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 1 až 3 a na zvláštní příspěvek podle 2 odst.4 se zvláštní příspěvek podle 2 odst.4 vyplácí ve výši jedné poloviny částek uvedených v § 5 odst. 2 až 4. Při souběhu nároků na zvláštní příspěvky podle § 2 odst.4 se vyplácí jen zvláštní příspěvek, na který vznikl nárok dříve; doba poskytování dalšího zvláštního příspěvku se krátí o dobu, po kterou trval souběh nároků.

(3) Zvláštní příspěvek se nevyplácí po dobu pobytu oprávněného v cizině. Po návratu z ciziny se zvláštní příspěvek doplatí, nejdéle však za dobu jednoho roku ode dne, kdy oprávněný oznámí návrat z ciziny organizaci.

(4) Zvláštní příspěvek nepodléhá dani.".

4. V § 11 odst. 3 a 4, § 12 a 15 se vypouští slovo "hornické".

5. § 13 odst. 1 včetně nadpisu zní:

(1) Poživatel zvláštního příspěvku je povinen ohlásit organizaci, která mu zvláštní příspěvek vyplácí, do osmi dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na zvláštní příspěvek, jeho výši a výplatu (§ 3, 5 a § 8 odst. 2 a 3). Jestliže nesplnil tuto povinnost anebo vědomě jinak způsobil, že zvláštní příspěvek byl vyplacen neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen zvláštní příspěvek nebo jeho část vrátit ode dne, od něhož nenáležel vůbec nebo od něhož náležel v nižší výši; uplatňuje-li nárok na další zvláštní příspěvek, je povinen ohlásit organizaci, u níž tento nárok uplatňuje, i skutečnost, že pobírá zvláštní příspěvek od jiné organizace.".

6. V § 14 se za slovo "výši" vkládají slova "a době poskytování".

7. V § 15 se slova "ministerstev práce" nahrazují slovy "ministerstev zdravotnictví".

8. V § 16 se vypouští odstavec 2; zároveň se zrušuje číslování odstavců.

9. V § 17 odst. 1 se slova "hornické zaměstnání" nahrazují slovy "zaměstnání uvedené v § 2 odst. 1".

10: Za § 7 se vkládá nový § 17a, který zní:

Pro účely náhrady škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání se ke zvláštnímu příspěvku podle § 2 odst.4 nepřihlíží.".

1. Zvláštní příspěvek podle § 2 odst.4 náleží, jestliže podmínky pro jeho přiznání byly splněny po 31. prosinci 1989.

2. Pro nárok na zvláštní příspěvek se započítávají i doby zaměstnání před 1. lednem 1990 od počátku jejich prokázaného výkonu.

3. Jestliže pracujícímu nevznikl nebo zanikl v době před 1. lednem 1990 nárok na zvláštní příspěvek jen proto, že mu byl vyplácen částečný invalidní důchod, zvláštní příspěvek náleží nejdříve od 1.ledna 1990, pokud jsou k tomuto dni splněny i ostatní podmínky nároku, a to ve výši a za podmínek stanovených tímto zákonem.

Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona č. 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníkům, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.

Zrušuje se nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 1/1989 Sb., o zvýšení zvláštního příspěvku horníkům.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1990.

Obecná část:

Přestavba hospodářského mechanismu v ČSSR je spojena s potřebou provést některé strukturální změny, které povedou k omezování neefektivních výrobních a jiných činností. Podle současného stavu prací na centrální variantě dlouhodobého výhledu ČSSR do roku 2005 projednaném na zasedání vlády ČSSR dne 25. května 1989 a předsednictva ústředního výboru KS 23. června 1989 je nutné předpokládat pro období 9. a 10. pětiletky rovněž postupné snižování těžeb černého a hnědého uhlí a těžby rud.

Předsednictvo vlády ČSSR svým usnesením ze dne 11. května 1989 č. 47 již rozhodlo o zpracování útlumového programu těžby a úpravy uranu. V základní variantě útlumu těžby a úpravy uranu je uvažováno se snížením stavu pracovníkům v 9. a 10. pětiletce o 7 926, z toho 2 982 pracovníků bude řešeno regulací fluktuace a 4 944 pracovníků bude uvolněno z důvodu realizace útlumového programu.

Snižování těžeb uhlí, případně zastavení některých provozů bude záviset na potřebách národního hospodářství a obyvatelstva a na skutečném snižování energetické náročnosti národního hospodářství a reálných možnostech zajištění dovozu zemního plynu. Obdobná situace je i v těžbě rudných a nerudných surovin. Koncepce zaměstnanosti v uhelném průmyslu vycházející ze současného stavu prací na centrální variantě předpokládá snížení stavu pracovníků v uhelných revírech o 7 287 v 9. pětiletce a 5 291 v 10. pětiletce. Ve státních podnicích Severočeské hnědouhelné doly, koncern Most a Hnědouhelné doly a briketárny, koncern Sokolov bude snižování počtu pracovníků v 9. pětiletce o 1 400 pracovníků (v 10. pětiletce bez poklesu) realizováno přirozenou fluktuací. Ve státních podnicích Kamenouhelné doly, koncern Kladno, Ostravsko-karvinské doly, koncern Ostrava, Slovenské uholné bane, koncern Prievidza a Jihomoravské lignitové doly Hodonín se uvažuje se zpracováním útlumových programů při snížení počtu pracovníků v 9. pětiletce o 4 880 pracovníků a v 10. pětiletce o 2 950 pracovníků.

V odvětví těžby rudných a nerudných surovin pracuje v podzemí hlubinných dolů celkem 8 500 horníků. Podle současných předpokladů uvedených v podkladových materiálech pro přípravu ekonomických kritérií těžby rud v 9. a 10. pětiletce, by se útlumové programy mohly dotknout asi 2 500 pracovníků celkem, z toho v podzemí hlubinných dolů cca 1000 horníků. Mimo to ve státním podniku Banské stavby Prievidza je na důlně stavebních pracích v podzemí pro přípravu těžby uhlí zaměstnáno 450 horníků, u kterých bude nutné uplatnit útlumový program odvětví paliv.

Proces uvolňování pracovníků hlubinných dolů a uranového průmyslu při realizaci útlumových programů se bude realizovat na základě obecně platné úpravy uvolňování pracovníků v souvislosti s prováděním racionalizačních a organizačních opatření (46 odst. 1 písm. a) až c) zákoníku práce, nová vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o mzdovém vyrovnání uvolňovaných pracovníků, jejich rekvalifikaci a hmotném zabezpečení občanů před nástupem do zaměstnání). K potřebnému sociálnímu a zdravotnímu zajištění uvolňovaných pracovníků přijmou příslušné státní podniky programy zajišťující především nové pracovní příležitosti, rekvalifikaci pracovníků a opatření ve zdravotní a sociální oblasti. Uvolňování pracovníků z důvodu útlumového programu se bude týkat pracovníků všech profesí zařazených do různých pracovních kategorií. Respektování zvláštností hornické práce a výrazně zhoršených podmínek adaptability uvolňovaných horníků a některých pracovníků uranových úpraven oproti ostatním pracujícím národního hospodářství si vyžaduje přijetí zvláštního sociálního opatření nad rámec obecné úpravy. Navrhované poskytování zvláštního příspěvku horníkům se bude vztahovat jen na pracovníky vykonávající práce v podzemí hlubinných dolů a pracovníky při úpravě a konečném zpracování uranové rudy v podnicích a závodech, které budou zařazeny do útlumového programu schváleného příslušnou vládou; nebude se vztahovat na běžné případy snižování těžeb, racionalizaci práce apod.

Uvolnění z práce v podzemí hlubinných dolů přináší ztrátu řady preferenčních výhod poskytovaných v národním hospodářství výhradně horníkům a hrazených z podnikových zdrojů,. s nemalým dopadem na životní úroveň a společenské postavení pracovníka (dodatková dovolená, rekondiční pobyty, ochranná strava, deputátní požitky, věrnostní přídavek horníků aj.), ale i odchod z prostředí, které poskytování těchto výhod podmiňuje.

Přijetí uvedeného řešení zohledňuje zejména následující důsledky, k nimž vede dlouhodobý výkon zaměstnání v podzemí hlubinných dolů:

- působení nepříznivých vlivů pracovního prostředí v podzemí hlubinných dolů vede i před dosažením nejvyšší přípustné expozice k úbytku pracovních sil a zvýšenému opotřebení organismu, takže pracovník po uvolnění není schopen srovnatelných výkonů v ostatních povoláních. Je prokázáno, že dlouholetá práce v podzemí hlubinných dolů vede komplexním vlivem všech negativních faktorů (těžká fyzická práce, tepelná zátěž, prach, hluk, vibrace), kterým je horník při práci v dole vystaven, k výrazně nižší fyzické zdatnosti oproti ostatní populaci. Např. zátěžové testy u souboru razičů a rubačů v OKD ve věku 30 - 45 let s expozicí v dole nad 10 let prokázaly statisticky významně nižší hodnoty fyzické zdatnosti proti kontrolní skupině stejně staré ostravské průmyslové populace, a to u skupiny s prašným rtg nálezem v průměru 52 - 70% a u skupiny "zdravých" horníků 82 - 86% hodnot fyzické zdatnosti kontrolního souboru. Obdobně, pokud jde o uranové hornictví v Příbrami bylo v období od roku 1980 do 30. června 1989 hlášeno celkem 1 873 případů nemocí z povolání; z toho bylo hlášeno 870 onemocnění nemocí z povolání již v prvních 10 letech práce v riziku. Tato skupina pracovníků se na celkovém počtu hlášených případů nemocí z povolání podílí 46,5%,

- specifické podmínky důlních prací vedou k jednostranné specializaci pracovníka a ztrátě jeho původní kvalifikace, popř. k malé možnosti využití získané hornické kvalifikace v jiných odvětvích národního hospodářství,

- mzdová preference hornické práce a dosahované výdělky vedou po uvolnění pracovníka k prudkému poklesu pracovních příjmů a tím i k zásadnímu zásahu do životní úrovně horníka a jeho rodiny,

- uvolněním ztrácí pracovník i řadu preferencí spojených s výkonem hornického povolání, z nichž nejvíce bude pociťována ztráta věrnostního přídavku horníků a naturálního paliva. Samy tyto dvě preference představují ročně ztrátu až 8 000,- Kčs. Uvolněný pracovník nezíská ani nárok na zvláštní příspěvek horníkům podle dnes platné právní úpravy poskytovaný ze zdravotních důvodů při dosažení nejvyšší přípustné expozice nebo zjištění ohrožení nemocí z povolání, který při průměrné době poskytování zvláštního příspěvku 15 let představuje částku 342 000,- Kčs.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem, zejména mimořádně výraznému negativnímu ekonomickému dopadu spojenému s uvolňováním pracovníků z podzemí hlubinných dolů a z uranového průmyslu při realizaci útlumových programů se navrhuje přiznat vedle nároků vyplývajících z výše uvedené obecné úpravy v těchto případech na časově omezenou dobu zvláštní příspěvek horníkům, který umožní překlenutí prvého období po ukončení práce v podzemí hlubinných dolů a uranového průmyslu a adaptaci na nové pracovní a životní podmínky. Výše a doba poskytování zvláštního příspěvku jsou navrhovány diferencovaně podle délky zaměstnání a vykonávané práce v podzemí hlubinných dolů a uranovém průmyslu tak, aby částečně, úměrně pracovním zásluhám, kompenzovaly celkový pokles příjmů uvolněného pracovníka.

K jednotlivým ustanovením:

K bodu 1 (§ 1 až 4):

Zákon č. 98/1987 Sb.,o zvláštním příspěvku horníkům, se vztahuje na pracovníky převedené ze zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (tzv. I. AA pracovní kategorie) na jinou, méně rizikovou práci, popř. uvolněné do jiného zaměstnání ze zdravotních důvodů (pro dosažení nejvyšší přípustné expozice, zjištění ohrožení nemocí z povolání), jimž se tato zvláštní dávka poskytuje při splnění stanovených podmínek do odchodu do důchodu, nejdéle do 60 let.

Nově se bude zvláštní příspěvek jako samostatný nárok na časově omezenou dobu (nejdéle na 46 měsíců) poskytovat pracovníkům vykonávajícím zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví pod zemí v hlubinných uhelných, uranových a ostatních rudných a nerudných dolech (§ 14 odst. 2 písm. a) a b) a § 15 odst.5 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení - tzv. I. AA, I. A a I. C pracovní kategorie) nebo zaměstnání I. pracovní kategorie při úpravě a konečném zpracování uranové rudy (§ 14 odst. 2 písm. h) zákona o sociálním zabezpečení), kteří přejdou na jinou práci nebo budou z takového zaměstnání uvolněni z důvodu provádění útlumového programu schváleného vládou ČSSR. Pro nárok ze zaměstnání I. AA pracovní kategorie bude stanovena čekací doba více než 3 roky takového zaměstnání, v ostatních případech doba nejméně 5 roků zaměstnání zakládajících nárok na zvláštní příspěvek. Pracovníkům vykonávajícím jiná zaměstnání (zejména zaměstnání II. a III. pracovní kategorie) v organizacích, v nichž bude realizován útlumový program, zvláštní příspěvek poskytován nebude vzhledem k tomu, že u nich nepůsobí negativní vlivy uvedené v obecné části.

V souladu s touto změnou se upravuje § 1 zákona č.98/1987 Sb. a podmínky nároku na zvláštní příspěvek pro uvolněné (přecházející) pracovníky v § 2 tohoto zákona.

Pokud jde o negativní podmínky nároku na zvláštní příspěvek přiznávaný v souvislosti s prováděním útlumových programů, přebírá se s dílčími úpravami dnes platná právní úprava obsažená v § 3 citovaného zákona. To znamená, že i v těchto případech nárok na zvláštní příspěvek zanikne, bez ohledu na to, po jak dlouhou dobu byl poskytován, např. při odchodu do starobního důchodu, invalidního důchodu nebo při dosažení věku 60 tet. Umožňuje se však nově poskytovat zvláštní příspěvek vedle částečného invalidního důchodu, který je nižší, a to ve výši rozdílu mezi oběma dávkami, a půjde-li o zvláštní příspěvek poskytovaný z důvodu útlumu, ve výši jedné poloviny. V těchto případech dříve neměl poživatel částečného invalidního důchodu, který jinak splňoval podmínky nároku na zvláštní příspěvek, možnost vzdát se důchodu, a byl tak v případech, kdy příspěvek by byl vyšší, poškozen ve svých nárocích. Pokud v uvedených případech za účinnosti zákona č. 98/187 Sb. nárok na zvláštní příspěvek nevznikl (zanikl), vznikne, popř. obnoví se znovu, od 1.ledna 1990.

I u nově navrhovaného zvláštního příspěvku poskytovaného z důvodu útlumu vznikne nárok na tuto dávku teprve po uplynutí doby, po kterou uvolněný (přecházející) pracovník pobíral mzdové vyrovnání - v těchto případech poskytované podle nové vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí o mzdovém vyrovnání uvolňovaných pracovníků, jejich rekvalifikaci a hmotném zabezpečení občanů před nástupem do zaměstnání.

V souvislosti s uvolněním pracovníka může nastat situace, že by pracovník přechodně nenašel pracovní uplatnění. V takovém případě by byla dnes platná podmínka nároku na zvláštní příspěvek, že pracovník není zaměstnán nejvýše dva měsíce, neodůvodněně tvrdá. Proto se tato podmínka upravuje tak, že do doby dvou měsíců se nezapočítává vedle doby, po kterou pracovník pobírá nemocenské, také doba, po kterou je veden v evidenci národního výboru jako uchazeč o zaměstnání.

Nově je upraven okruh zaměstnání, jejichž výkon brání nároku na zvláštní příspěvek, a to podle důvodů, které vedly k přiznání této dávky. Pracující, kteří byli uvolněni (převedeni) ze zaměstnání I. AA pracovní kategorie, budou mít možnost pracovat i v jiných zaměstnáních zakládajících nárok na zvláštní příspěvek, než v I. AA pracovní kategorii, zatímco ostatní pracující budou muset vykonávat jiná zaměstnání. Pokud by přesto pracující začal vykonávat některé ze zaměstnání uvedených v 3 písm. d) zákona, nárok na zvláštní příspěvek zanikne, popř. nevznikne.

Tam, kde zákon používá pojem zaměstnání, z něhož vzniká nárok na zvláštní příspěvek, má tím na mysli zaměstnání uvedená v § 2 odst. 1 a odst.4 písm. a) až c), tj. zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (I. AA pracovní kategorie), ostatní zaměstnání I. pracovní kategorie vykonávaná v podzemí (I. A a I. C pracovní kategorie) a zaměstnání I. pracovní kategorie při nápravě a konečném zpracování uranové rudy.

V ustanoveních zákona o zvláštním příspěvku týkajících se podmínek nároku na tuto zvláštní dávku se provádějí některé další dílčí úpravy a zpřesnění, vyplývající zejména z přijetí nových předpisů o sociálním zabezpečení s účinností od 1. října 1988.

K bodu 1 (§ 5):

Výše zvláštního příspěvku stanovená zákonem č. 98/1987 Sb. v měsíčních částkách 1000 Kčs a 1500 Kčs byla zvýšena s účinností od 1. ledna 1989 v souvislosti s přijetím nového zákona č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Zvýšení bylo provedeno nařízením vlády ČSSR č. 1/1989 Sb., o zvýšení zvláštního příspěvku horníkům.

Navrhovaná nová úprava poskytování zvláštního příspěvku pracovníkům převedeným na jinou práci (uvolňovaným) z důvodu realizace útlumových programů schválených příslušnou vládou vychází z uvedených měsíčních částek s tím, že tyto částky budou vypláceny po časově omezenou dobu v závislosti na vykonávané profesi a celkové odpracované době v zaměstnání zakládajícím nárok na zvláštní příspěvek, nejdéle 46 měsíců.

Zvláštní příspěvek horníkům bude vyplácen ve výši 1900 Kčs měsíčně pracovníkům převedeným na jinou práci nebo uvolněným ze zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí hlubinných dolů, a to až do dosažení celkové částky 87 400 Kčs u profesí rubač, lamač, razič a hlubič, popřípadě do dosažení částky 68 400 Kčs u ostatních profesí. Rubačem, lamačem, razičem a hlubičem se pro účely zákona rozumí pracovník v profesi "horník", vykonávající práce při vlastním hlubinném dobývání nerostů, lamačské práce na předku, ražení překopů, chodeb a prorážek nebo hloubení a dovrchní ražení svislých důlních děl. Například rubač po 5 letech výkonu hornického zaměstnání obdrží zvláštní příspěvek horníkům celkem ve výši 30 400 Kčs, po 10 letech ve výši 58 000 Kčs a po 15 a více letech 87 400 Kčs, narážeč oproti tomu po 5 letech obdrží zvláštní příspěvek horníkům ve výši celkem 11 400 Kčs, po 10 letech 39 900 Kčs a po 15 a více letech 68 400 Kčs. Zvláštní příspěvek horníkům ve výši 1500 Kčs měsíčně bude vyplácen ostatním pracovníkům uvedeným v 2 odst. 4 zákona, a to až do dosažení celkové částky až 49 500 Kčs.

Návrh na poskytování uvedených měsíčních částek zvláštního příspěvku na časově omezenou dobu vychází především z prokázaného úbytku pracovního potenciálu převáděného (uvolňovaného) pracovníka úměrného délce odpracované doby v podzemí hlubinných dolů nebo při úpravě a konečném zpracování uranových surovin, a tím obtížnější adaptability takového pracovníka na nové povolání oproti pracovníkům v jiných odvětvích národního hospodářství.

V úvahu byl brán i mimořádně nepříznivý finanční dopad uvolnění pracovníka z hornického zaměstnání v podzemí hlubinných dolů a vliv tohoto dopadu na sociální situaci pracovníka a jeho rodiny (konkrétní údaje jsou převzaty z uranového průmyslu). Např. rozdíl průměrného výdělku dosahovaného na pracovištích v podzemí hlubinných dolů a na povrchových pracovištích představuje částku cca 36 000,- Kčs ročně. U nejnáročnějších povolání rubače, lamače a raziče nebo hlubiče se tato částka zvyšuje o dalších cca 24 000,- Kčs ročně. Jednorázová náhrada věrnostního přídavku horníků v částce až šestinásobku, která by náležela při uvolnění ze zdravotních důvodů, by představovala částku od 17 400,- do 37 200,- Kčs v závislosti na počtu odpracovaných let v podzemí hlubinných dolů. Předčasným převedením na jinou práci (uvolněním) pracovníka ze zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech nedojde k dosažení nejvyšší přípustné expozice a pracovník proto nezíská nárok na zvláštní příspěvek horníkům podle dnes platné právní úpravy, který by pobíral přibližně po dobu 15 let, což by představovalo částku 342 000,- Kčs.

Při souběhu nároků na zvláštní příspěvky (např. pracovníkovi, který byl převeden pro ohrožení nemocí z povolání na méně rizikovou práci; v podzemí, a pobírá proto zvláštní příspěvek ve výši 1900,- Kčs, vznikne nárok na další zvláštní příspěvek po uvolnění z hornické organizace v souvislosti s prováděním útlumového programu) bude zvláštní příspěvek poskytovaný ze zdravotních důvodů (§ 2 odst. 1, 2 a 4 navrhované úpravy) poskytován nadále v nezměněné výši a příspěvek poskytovaný z důvodu útlumu ve výši jedné poloviny. Pracující tak nebude při poskytování více zvláštních příspěvků výši sociálních příjmů neodůvodněně zvýhodněn proti poživateli starobního důchodu, a právní úprava vycházející ze skutečnosti, že zvláštní příspěvek vyplácí řada různých organizací, nebude administrativně náročná.

Zůstává zachováno zmocnění pro vládu ČSSR ke zvyšování měsíčních částek zvláštního příspěvku v závislosti na změnách, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně nebo ve výši dávek důchodového zabezpečení.

K ostatním ustanovením

Ustanovení § 6 až 19 zákona č. 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníkům, týkající se uplatnění nároku na tuto zvláštní dávku, jeho výplaty, promlčení, změn v jeho poskytování, pravomoci soudů k rozhodování sporů o zvláštní příspěvek apod., zůstávají bez věcných změn. V návaznosti na zavedení nového právního titulu ke vzniku nároku na zvláštní příspěvek v § 2 odst. 4 zákona (při přechodu na jinou práci nebo uvolňování z důvodu realizace útlumového programu) se provádějí v těchto ustanoveních potřebné legislativní úpravy a zpřesnění stávajícího znění (např. nahrazení pojmu "hornická organizace" vázaného k dosavadnímu užšímu osobnímu a věcnému rozsahu působnosti zákona pojmem "organizace").

Vzhledem k tomu, že při souběhu nároků na zvláštní příspěvky bude náležet příspěvek poskytovaný z důvodu realizace útlumového programu jen ve výši poloviny částek uvedených v § 5 (tj. místo 1900 Kčs měsíčně jen 950 Kčs a místo 1500 Kčs jen 750 Kčs měsíčně), upravuje se v § 13 zákona potřebná ohlašovací povinnost žadatele o "útlumový zvláštní příspěvek" vůči organizaci, u níž o tuto dávku žádá, o skutečnosti, že již je poživatelem zvláštního příspěvku horníků.

S ohledem na krátkodobost poskytování zvláštního příspěvku podle § 2 odst.4 a zejména proto, že tento příspěvek podléhá režimu ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) vyhlášky č.235/1988 Sb., o zjišťování a používání průměrného výdělku, podle kterého se tato dávka nezahrnuje do hrubého výdělku, navrhuje se stanovit, že pro účely náhrady škody způsobené pracovním úrazem a nemocí z povolání se k nově zaváděnému zvláštnímu příspěvku podle § 2 odst. 4 nepřihlíží. Pokud jde o zvláštní příspěvky podle § 2 odst. 1 až 3, platí i nadále úprava této problematiky obsažená v § 13 vyhlášky č. 102/1987 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci.

Vzhledem k tomu, že navrhovanými věcnými změnami v podmínkách nároku na zvláštní příspěvek se podstatně mění hmotně právní část zákona č. 98/1987 Sb., zmocňuje se předsednictvo Federálního shromáždění k vyhlášení úplného znění tohoto zákona ve Sbírce zákonů. V souvislosti s přijetím navrhované úpravy se zrušuje nařízení vlády ČSSR č. 1/1989 Sb., o zvýšení zvláštního příspěvku horníkům; měsíční částky zvláštního příspěvku upravené tímto nařízením byly převzaty do navrhované novely zákona č. 98/1987 Sb. Účinnost novely se navrhuje v souladu s předpokládaným uplatněním útlumových programů v uranovém průmyslu od 1. ledna 1990.

Finanční dopad

Uvolňování pracovníků v důsledku realizace útlumových programů přinese podstatnou úsporu vynakládaných mzdových prostředků, vyvolá však náklady (celkově výrazně nižší) na jejich hmotné a sociální zabezpečení. Výše nákladů na zvláštní příspěvek horníkům poskytovaný podle navrhované úpravy vyplývá z následujícího přehledu. Provedené vyčíslení těchto nákladů je s výjimkou uranového průmyslu hrubým odhadem vzhledem k tomu, že v uhelném a rudném hornictví nejsou v současné době ujasněny útlumové programy natolik, aby dovolovaly přesný propočet celkových nákladů a jejich úhrady z prostředků hornických organizací a zhodnocení jejich důchodové situace a z toho vyplývající potřebu případné účasti státního rozpočtu na jejich krytí. Jejich přesné promítnutí do důchodové situace hornických organizací a do státního rozpočtu bude vyjádřeno při schvalování konkrétních útlumových programů vládou ČSSR.

Realizace navrhované úpravy si nevyžádá nové nároky na plán práce, administrativní náročnost spojená s přiznáváním zvláštního příspěvku v souvislosti s realizací útlumových programů se zvýší výrazněji jen v některých organizacích uranového průmyslu, které dosud zvláštní příspěvky podle zákona č. 98/1987 Sb. nepřiznávaly; v této souvislosti může též dojít k nárůstu počtu případů řešených soudy na základě § 14 zákona.

Předseda vlády ČSSR

Ministr práce a sociálních věcí ČSSR