Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Věcnou působnost orgánů celní správy stanovenou celním zákonem vykonávají jako nejnižší orgány celní správy celní odbočky.

Odůvodnění:

Změna § 4, 5, 7 a 8 zákona. Zůstávají zachovány základní rysy postavení, pravomoci a působnosti orgánů celní správy. Dosavadní působnost celnic, kterou doposud vykonávají celní odbočky fakticky (jménem celnic), se však přenáší na celní odbočky de jure. Odůvodňuje to potřeba přiblížení rozhodovací činnosti občanům a organizacím a zpružnění a zhospodárnění řízení. To se týká i rozhodování ve 2. stupni, kde doposud rozhodují příslušná celní ředitelství pouze na dvou místech, v Praze a Bratislavě, což vede k omezené možnosti přímého jednání s občany, organizacemi a příslušnými orgány, k nákladným úkonům a nadměrnému korespondování.

Funkce, kvalifikační a zdravotní předpoklady příslušníků celní správy upraví federální ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí, federálním ministerstvem vnitra, federálním ministerstvem národní obrany a ministerstvy zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. Výkon a organizaci zdravotnických služeb v celní správě upraví ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky ve spolupráci s federálním ministerstvem zahraničního obchodu.

Odůvodnění:

Změna § 13. Navrhuje se prohloubení právní úpravy specifik pracovně právního a státně služebního poměru příslušníků celní správy, která vyplývají ze zvláštností celní služby a v důsledku vývoje, který nastal od účinnosti doposud platného celního zákona, již v praxi existují.

Zboží ve svobodném celním pásmu může být uskladněno a může být též přepracováváno, upravováno, opravováno a kompletováno. Zboží propuštěné do svobodného celního pásma je pod celní kontrolou.

Podmínky, za nichž může být zboží do svobodného celního pásma propuštěno a v něm uskladněno, přepracováno, upraveno, opraveno a kompletováno, jakož i podrobnosti o provádění celní kontroly ve svobodném celním pásmu, upraví federální ministerstvo zahraničního obchodu obecně závazným právním předpisem.

Odůvodnění:

Změna § 18 a 19. Navrhuje se rozšířit možnosti manipulace se zbožím propuštěným do svobodného celního pásma, vzhledem k širším potřebám použití tohoto institutu v rámci nového hospodářského mechanismu. Současně se rozšiřuje zmocnění pro úpravu podrobností, neboť s ohledem na předpokládaný dynamický vývoj není účelné nyní upravovat podrobnosti na úrovni zákona.

Celní kontrola zajišťuje, aby vývoz, dovoz a průvoz zboží byl prováděn v souladu s právními předpisy o hospodářských stycích se zahraničím.

Odůvodnění:

Změna § 20. Dosavadní úprava obsažená v 20 odst. 2 celního zákona užívá již překonané terminologie (oprávnění k zahraničně obchodní činnosti), která je v současné právní úpravě spojována s užším významem. Je potřebné, aby orgány celní správy při dovozu, vývozu a průvozu zboží svou kontrolou zajišťovaly, aby tento dovoz, vývoz a průvoz byl prováděn vždy plně v souladu se zákonem o hospodářských stycích se zahraničím.

Obchodní zboží podléhá celní kontrole po dobu tří let i po propuštění do volného oběhu z hlediska podmínek, za nichž bylo v celním řízení propuštěno na základě písemného návrhu na celní řízení.

Odůvodnění:

Doplnění § 24. Soustavný hromadný pohyb zboží přes státní hranice vyžaduje v potřebné míře zpružnit celní kontrolu a zejména celní řízení tak, že při samotném dovozu nebo vývozu zboží nebude nutno (též s ohledem na skutečnost, že to v praxi není reálně možné) vždy ověřit všechny skutečnosti, rozhodné pro propuštění zboží. To současně vyžaduje umožnit následnou kontrolu těchto skutečností tak, aby byla zachována v odpovídající míře efektivnost celní kontroly. Tato možnost dodatečné kontroly se týká pouze údajů obsažených v písemném návrhu na celní řízení a vztahuje se pouze na obchodní zboží. Uvedená zásada umožní podstatným způsobem zrychlit celní řízení, omezit formality a tak zapojit dovážené a vyvážené zboží bez průtahů do ekonomického procesu. V zájmu právní jistoty je stanovena maximální lhůta 3 let během níž lze tuto kontrolu provádět.

Orgány celní správy zajišťují statistické sledování vývozu a dovozu zboží na základě dokladů předepsaných v celním řízení. Podrobnosti o vedení celní statistiky upraví federální ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě s Federálním statistickým úřadem obecně závazným právním předpisem.

Odůvodnění:

Doplnění § 30. Orgány celní správy vedou od počátku sedmdesátých let celní statistiku dováženého a vyváženého zboží, založenou na mezinárodní zbožové nomenklatuře (nyní na základě tzv. Harmonizovaného sytému v souladu s přijatou mezinárodní úmluvou). Je potřebné upravit institut celní statistiky v celním zákoně, přičemž podrobnosti, které byly dosud upraveny pouze v interních normách federálního ministerstva zahraničního obchodu, je nutno upravit obecně závazným právním předpisem.

Příslušníci celní správy jsou oprávněni při provádění celní kontroly vstupovat do místností a prostorů, v nichž se nachází zboží, které podléhá celní kontrole, nahlížet do písemností, týkajících se tohoto zboží a pořizovat jejich kopie, požadovat potřebná vysvětlení, sepisovat protokoly a záznamy.

Občané a organizace jsou povinni poskytnout příslušníkům celní správy při výkonu celní kontroly součinnost v souladu s celním zákonem. Občané a organizace, u nichž se provádí celní prohlídka, jsou povinni provést úkony nutné k provedení této celní prohlídky.

Při provádění celní kontroly berou orgány celní správy ohled na osoby tělesně nebo jinak postižené.

Odůvodnění:

Změna a doplnění § 31 a 32. Pro efektivní výkon celní kontroly je potřebné - obdobně jako je tomu v jiných zákonech upravujících kontrolní činnost - upravit práva a povinnosti kontrolních orgánů a též součinnost kontrolovaných subjektů na úrovni zákona. V celní oblasti je nezbytné upravit v tomto rámci rovněž povinnost provést úkony spojené s provedením celní prohlídky. Účelem přitom je, aby tyto úkony (např. vyjímání věcí ze. zavazadel a obalů, manipulace se zbožím, přístroji, chemickými látkami, léky atd.) neprováděli příslušníci celní správy, nýbrž v zásadě ten komu toto zboží náleží. Dosavadní právní úprava práv a povinností při celní kontrole neobsahuje rovněž povinnost součinnosti kontrolovaných subjektů. Některé její aspekty jsou upraveny pouze normami nižší právní síly. Uvedené nedostatky se navrhovanou úpravou odstraňují. S ohledem na přijaté závazky se upravuje povinnost brát ohled na osoby zdravotně postižené.

O prominutí cla rozhodují v plném rozsahu celní odbočky.

Odůvodnění:

Změna § 54. Doposud rozhodují orgány základního stupně o prominutí cla pouze do výše 20.000 Kčs. Toto omezení se ukazuje jako neekonomické, neboť přesouvá prvoinstanční rozhodování o prominutí cla ve vyšší částce na ústřední orgány a druhoinstanční rozhodování až na Ústřední celní správu. Přitom náročnost řízení a rozhodování není závislá na výši promíjeného cla, ale na skutečnostech, o které má být prominutí cla opřeno. Přesunutí prvoinstančního rozhodování na celní odbočky přispěje k pružnějšímu vyřizování těchto žádostí.

Celní řízení provádí celní odbočka, které bylo zboží předloženo. Federální ministerstvo zahraničního obchodu může za účelem urychlení celního řízení a pohybu zboží přes státní hranice stanovit obecně závazným právním předpisem věcnou a místní příslušnost celních odboček.

Odůvodnění:

Změna § 60. Proměnlivé podmínky pohybu zboží přes státní hranice si vyžádaly v některých případech soustředit v určité míře celní řízení u některých celních odboček. Přitom proměnlivost vývoje neumožňuje stanovení této příslušnosti na úrovni zákona. Doposud jsou některé otázky této příslušnosti celních odboček v celním řízení upraveny pouze interními předpisy. Je potřebné provést tuto úpravu obecně závazným právním předpisem.

Návrh na celní řízení u obchodního zboží se podává zpravidla písemně. Návrh na celní řízení u neobchodního zboží se podává zpravidla ústně. Písemně se podává návrh na celní řízení u neobchodního zboží, u něhož se vede zvláštní evidence. Účastník celního řízení odpovídá za správnost údajů uvedených v návrhu na celní řízní. Písemný návrh na celní řízení musí být vždy podepsán oprávněnou osobou. Oprávněnost podepsané osoby se předpokládá.

Podrobnosti o formě návrhu na celní řízení, které údaje musí návrh na celní řízení obsahovat a kterými nezbytnými doklady musí být doložen, stanoví federální ministerstvo zahraničního obchodu obecně závazným právním předpisem.

Odůvodnění:

Změna § 66. Potřeba zpružnit celní kontrolu a celní řízení vyžaduje pružnější úpravu jeho základních institutů, tj. návrhu na celní řízení a rozhodnutí v celním řízení. Navržená zásada připouští bezformální podání návrhu na celní řízení, a to v souladu s již dlouhou dobu existující praxí. Počet celních řízení prováděných orgány celní správy lze odhadnout na 100 až 200 mil. těchto řízení ročně. Ústní podání návrhu na celní řízení nebo podání tohoto návrhu pomocí předložení dokladu o zboží, přepravních a průvodních listin (např. na poštách) je zcela běžnou a jedině možnou praxí. S touto praxí je třeba uvést do souladu i právní úpravu, nemá-li být dále fixován současný stav, kdy je tato právní úprava soustavně porušována. Ve vztahu k návrhu na celní řízení jde současně pouze o jednoznačnější úpravu obsaženou již nyní v celním zákoně. Na druhé straně je nutno prohloubit odpovědnost účastníků řízení za pravdivost údajů uvedených v návrhu. To se týká především písemného návrhu na celní řízení, u něhož se stanoví, především ve vztahu k organizacím, že musí být vždy podepsán oprávněnou osobou. Přesné stanovení náležitostí návrhu na celní řízení je nezbytné i s ohledem na ustanovení zásad č. 5 a 12.

Rozhodnutí v celním řízení obsahuje podmínky, za kterých se zboží propouští. Rozhodnutí v celním řízení nemusí být oznámeno, vyhotoveno a doručeno v písemné formě, není-li stanoveno jinak. Jeho výrok může být stvrzen v přepravních a průvodních listinách, v písemném návrhu na celní řízení nebo může být oznámen pouze ústně.

Rozhodnutí o propuštění zboží do podmíněného volného oběhu musí být vždy vyhotoveno, oznámeno a doručeno písemně.

Rozhodnutí, které je vydáno ústně nebo jehož výrok je stvrzen v přepravních a průvodních listinách, nemůže obsahovat žádné podmínky, které by zavazovaly účastníka celního řízení do budoucna mimo těch, které vyplývají přímo z obecně závazných právních předpisů.

Odůvodnění:

Změna a doplnění § 69. Uvedená zásada odstraňuje dosavadní rozpor mezi platnou právní úpravou a společenskou realitou, kdy v ní navrhované formy vydávání rozhodnutí v celním řízení jsou již mnohaletou praxí. Nyní platná právní úprava je tak soustavně porušována, což vede k právní nejistotě, byrokratickým postupům a průtahům. Uvedení právní úpravy do souladu se společenskou realitou je proto jedním z předpokladů pro zpružnění a zrychlení pohybu zboží přes státní hranice a též pro reálnou ochranu práv občanů i organizací. Naproti tomu v případech, kdy by z rozhodnutí měly pro účastníky celního řízení vyplývat zvláštní podmínky při nakládání se zbožím, vyžaduje se v zájmu právní jistoty písemná forma rozhodnutí.

Je-li výrokem rozhodnutí v celním řízení potvrzen návrh na celní řízení podaný písemně, stává se obsah tohoto návrhu součástí rozhodnutí a podmínek, za nichž se zboží propouští.

Odůvodnění:

Doplnění § 69. Základním předpokladem pro podstatné urychlení zapojení dováženého a vyváženého obchodního zboží do ekonomického procesu je umožnění následné kontroly údajů, na jejichž základě bylo zboží propuštěno. To vyžaduje formalizaci těchto údajů v rozhodnutí. Přitom je podstatné, že tyto údaje a podmínky neformuluje celní orgán, ale sám účastník celního řízení, který tak odpovídá za správnost údajů, které sám uvedl, a které se stávají součástí podmínek, za nichž se zboží propustí. Podle ustanovení zásady č. 5 pak tyto podmínky mohou být předmětem následné celní kontroly. To umožňuje při vlastním celním řízení postupovat pružně a propustit zboží na základě samotného návrhu na celní řízení bez dalších formalit. Do určité míry se zásada týká v tomto směru i neobchodního zboží, avšak s tím, že u neobchodního zboží se následná celní kontrola podle zásady č. 5 nezavádí.

Celní odbočka může na žádost účastníka celního řízení povolit nakládání s obchodním zbožím ještě před rozhodnutím o jeho propuštění; celní odbočka vždy žádosti vyhoví, je-li důvodem pro nepropuštění zboží pouze nutnost určit původ zboží, místo odeslání, sazební zařazení nebo celní hodnotu zboží.

Odůvodnění:

Změna § 70. Změna úpravy je odůvodněna potřebou provádění přijaté mezinárodní smlouvy (GATT).

Se zbožím propuštěným do volného oběhu může být z hlediska celního zákona volně nakládáno v souladu s podmínkami, za nichž bylo zboží propuštěno.

Odůvodnění:

Změna § 75. Tato zásada doplňuje zásadu č. 12. Stanoví, že se zbožím nelze nakládat jinak, než bylo uvedeno v návrhu na celní řízení a v rozporu s důvody jeho propuštění.

Účastník celního řízení je povinen neprodleně podat návrh na změnu rozhodnutí v celním řízení, jestliže návrh na celní řízení, na jehož základě bylo zboží propuštěno, byl chybný, nebo jestliže se do tří let změnily skutečnosti, na jejichž základě bylo obchodní zboží propuštěno do volného oběhu. Celní odbočka návrhu vždy vyhoví, není-li to v rozporu s obecně závazným právním předpisem.

Odůvodnění:

Doplnění § 72. V souladu s tím, že písemný návrh na celní řízení může být fixován v závazné formě rozhodnutí, umožňuje se rozhodnutí změnit, ukáže-li se, že bylo vydáno v rozporu se skutečnými podmínkami nebo u obchodního zboží též, jestliže se dodatečně tyto podmínky změnily (např. změna účelu dovozu nebo vývozu, změna příjemce apod.).

Na celní řízení se nevztahují ustanovení obecných předpisů o správním řízení (Správní řád), upravující místní příslušnost, účastníky řízení, zastupování, podklady pro rozhodnutí, ohledání, předvedení, předběžná opatření, pořádková opatření, smír a dále není-li rozhodnutí v celním řízení vydáno v písemné formě, ustanovení upravující náležitosti rozhodnutí a oznámení rozhodnutí.

Odůvodnění:

Změna § 111 a 112. Opouští se pojetí celního řízení jako přísně formalizovaného správního procesu. Toto pojetí celního řízení je v rozporu se společenskou formalitou jak plyne rovněž z odůvodnění k zásadám č. 10 a 11, se kterými tvoří tato zásada nedílný celek. Jde o realizaci základního předpokladu pro podstatné urychlení celní kontroly a celního řízení.

Účastník celního řízení je povinen předložit poukázané zboží přijímací celní odbočce; není-li však k provedení celního řízení u přijímací celní odbočky předložení zboží nutně, může celní odbočka určit, že budou předloženy pouze doklady, týkající se tohoto zboží.

Odůvodnění:

Změna § 79. Vychází se z jednotnosti celní správy a umožňuje se upustit od další celní prohlídky, jestliže již celní prohlídku provedla poukazující celní odbočka, anebo v případě, kdy pro provedení celního řízení postačují údaje obsažené v dokladech. Jde o významné zjednodušení celních formalit, které se bude příznivě dotýkat občanů při dovozu neobchodního zboží.

Československé právnické a zahraniční osoby mohou zřizovat celní sklady. V celních skladech se uskladňuje zejména zboží na nejistý prodej. Federální ministerstvo zahraničního obchodu stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o podmínkách pro zřizování celních skladů a o celní kontrole v celních skladech.

Odůvodnění:

Změna § 81. Vytvářejí se předpoklady variabilnějšího využití institutu celních skladů, který doposud sloužil pouze jako označení pro tzv. konsignační sklady. Variabilnost podmínek vnějších ekonomických vztahů vyžaduje umožnit stanovení konkrétních podmínek pro vedení celních skladů v prováděcím předpise, nikoliv na úrovni zákona.

Za přestupek porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou a za přestupek zkrácení cla může orgán celní správy uložit pokutu až do výše 25 000 Kčs. Za přestupek ztěžování celní kontroly může orgán celní správy uložit pokutu až do výše 5 000 Kčs. Horní hranice pokuty, kterou lze uložit v blokovém řízení za uvedené přestupky činí 1 000 KČS.

Odůvodnění:

Změna § 85 - 87. V souvislosti s novelizací trestních kodexů se předpokládá podstatné zvýšení pomocné hodnotové hranice pro rozlišení celních přestupků od trestných činů a přečinů. V důsledku toho je třeba vybavit orgány celní správy účinnějšími právními prostředky pro postihování závažnějších porušení celních předpisů, která doposud postihují soudy. Proto se navrhuje podstatné zvýšení sankcí obsažených v hlavě sedmé celního zákona.

Organizaci lze za ztěžování celní kontroly uložit pokutu až do výše 50 000 Kčs.

Odůvodnění:

Změna § 98. Ztěžování celní kontroly ve formě skutkových podstat uvedených v § 98 celního zákona tvoří frekventovanou formu porušování celních předpisů organizacemi. Zvýšením sankce je vytvářen větší tlak na to, aby organizace věnovaly náležitou pozornost plnění povinností spojených s celním řízením a s dovozem a vývozem zboží.

Pokutu lze organizaci uložit jen do jednoho roku ode dne, kdy se orgán celní správy dozvěděl o tom, že organizace porušila nebo nesplnila povinnost uloženou celními předpisy, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k tomuto porušení nebo nesplnění povinnosti došlo.

Odůvodnění:

Změna § 99. Prodlužuje se objektivní lhůta pro postižení porušení celních předpisů organizací, a to v souladu s časovým prodloužením doby, kdy obchodní zboží je z určitých hledisek pod celní kontrolou po jeho propuštění podle zásady č. 5.

Ustanovení celního zákona se použije pouze pokud mezinárodní smlouva, kterou je Československá socialistická republika vázána, neobsahuje ustanovení odchylná.

Odůvodnění:

Doplnění zákona. V oblasti celnictví je uzavírána jednotlivými státy i mezinárodními organizacemi řada mezinárodních smluv upravujících zejména technické otázky. Neustálý technický a ekonomický pokrok podmiňuje rychlý vývoj těchto smluvních úprav. Z tohoto důvodu se zakotvuje možnost aplikace řádně přijatého smluvního ustanovení bez ohledu na to, zda již byla provedena změna příslušného celního předpisů.

Pokud orgány celní správy vykonávají kontrolní pravomoc podle zvláštních předpisů, mají, pokud tyto předpisy nestanoví jinak, stejná práva a povinnosti jako při celní kontrole. Totéž platí o právech a povinnostech subjektů, které této kontrole podléhají.

Odůvodnění:

Doplnění zákona. Orgány celní správy vedle vlastní celní kontroly plní některé další kontrolní úkoly podle zvláštních předpisů i podle celního zákona. Vzhledem k tomu, že tyto předpisy neupravují zvláštní práva a povinnosti orgánů celní správy a subjektů, které podléhají této kontrole, vztahují se ustanovení obsažená v celním zákoně, týkající se celní kontroly i k těmto případům. Vedle devizové kontroly jde především o kontrolu, kterou orgány celní správy vykonávají podle vyhlášky č. 140/1980 Sb. o preventivní kontrole vyváženého obchodního zboží a o kontrole zavádění dovezených strojů a zařízení do provozu aj.

Na základě usnesení XVII. sjezdu KSČ, který vytýčil strategii urychlení sociálně ekonomického rozvoje ČSSR schválila vláda ČSSR svými usneseními č. 29 a 348/1988 Směrnici k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu. K realizaci této přestavby je potřebné vytvořit legislativní předpoklady, jimiž musí být jednak dán prostor novým ekonomickým pravidlům a jednak musí být stanoveny přesné podmínky pro fungování těchto pravidel, včetně potřebných kontrolních, popř. sankčních mechanismů.

Vzhledem ke stále se zvyšujícímu významu zapojení československé ekonomiky do mezinárodní dělby práce roste i význam vnějších ekonomických vztahů a jejich rozvoje v souladu se zájmy společnosti. Dovoz nebo vývoz zboží je součástí téměř všech vnějších ekonomických vztahů, většinou mají vnější ekonomické vztahy v dovozu nebo vývozu zboží své těžiště. Proto má v systému kontroly a usměrňování vnějších ekonomických vztahů specializovaná celní kontrola nad fyzickým pohybem zboží ve vztahu k zahraničí své nezastupitelné místo.

Orgány celní správy provádějí v souladu s celním zákonem č. 44/1974 Sb. ve znění zákona č. 117/1983 Sb. celní kontrolu dovozu, vývozu a průvozu zboží, rozhodují v celním řízení o propuštění dováženého, vyváženého a prováženého zboží, zjišťují případy porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou a vedou celní statistiku dováženého a vyváženého zboží.

Činnost orgánů celní správy je kromě celního zákona upravena i řadou mezinárodních smluv. V současné době platný celní zákon se osvědčil v praxi jako moderní celní zákon a většina jeho ustanovení vyhovuje i v současných podmínkách. To se týká především ustanovení o cle, která v zásadě není třeba novelizovat.

Podle platné právní úpravy vykonává FMZO - Ústřední celní správa působnost ve věcech celnictví v rozsahu stanoveném ministrem zahraničního obchodu. Tato působnost Ústřední celní správy vyplývá ze zákona č. 194/1988 Sb. a koresponduje s ustanoveními celního zákona č. 44/1974 Sb. Ostatními orgány celní správy jsou celnice a celní ředitelství.

Do celního zákona je potřebné promítnout nové vymezení kompetencí těchto orgánů, které vyplynulo z reorganizace a snížení aparátu centrálních orgánů celní správy.

Celní zákon zakotvuje určité zvláštnosti státně služebního postavení příslušníků celní správy. Tato úprava byla však již vývojem překonána a specifické podmínky výkonu čelní služby vyvolávají potřebu právní úpravu uvést do souladu s již proběhlým vývojem.

Celní zákon upravuje československé území jako jednotné celní území. V podmínkách rozšiřující se mezinárodní směny zboží je potřebné upravit šířeji institut svobodného celního pásma jako určitou výjimku z této zásady. Stejně tak je třeba v souladu s potřebami rozvíjejících se vnějších hospodářských styků upravit a rozšířit možnosti propouštění zboží do celních skladů, zejména konsignačních.

Orgány celní správy provádějí celní kontrolu dovozu, vývozu a průvozu zboží. V rámci této kontroly rozhodují o propuštění zboží do navrženého oběhu, provádějí celní řízení a vedou celní statistiku. Při všech těchto činnostech zajišťují dodržování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou. Tím dostává institut celní kontroly významný signalizační charakter a celní kontrola se stává do určité míry průřezovou pro celou oblast hospodářských styků se zahraničím. Tento charakter celní kontroly nabývá významu v důsledku probíhající přestavby hospodářského mechanismu, kdy řada subjektů bude vstupovat do vnějších ekonomických vztahů, přičemž administrativně direktivní způsob řízení těchto subjektů musí být nahrazen ekonomickými nástroji a řízením pomocí obecně závazných právních předpisů. Pro koncepční a strategickou činnost centrálních orgánů budou mít údaje získané při celní kontrole zejména údaje, pořízené za pomoci celní statistiky, význam jako soubor příslušným státním orgánem objektivizovaných údajů, získaných nezávisle na dovážejících a vyvážejících subjektech.

Z uvedených důvodů je potřebné právní úpravu celní kontroly i celní statistiky prohloubit jak věcně, tak i z hlediska časového. Nelze přitom opomenout skutečnost, že současné době jsou některá základní práva a povinnosti při celní kontrole upravená pouze předpisy nižší právní síly. Je nutné, aby tato základní práva a povinnosti byla upravena nově obecně závaznými právními předpisy.

Současná právní úprava celního řízení, které představuje součást celní kontroly, vychází z pojetí tohoto řízení jako sice částečně speciálního, avšak plně formálního řízení, podléhajícího ustanovením zákona č. 71/1967 Sb. (správní řád). S ohledem na neustálý hromadný pohyb zboží a osob přes státní hranice vytváří toto ryze formální pojetí celního řízení objektivně překážky, bránící plynulému pohybu zboží přes státní hranice. Proto jako jeden ze základních předpokladů pro zpružnění a zrychlení celní kontroly je potřebné zjednodušit úpravu celního řízení a oprostit je od přemíry formálních ustanovení.

Zpružnění celního řízení a tím i zpružnění a zrychlení celní kontroly však na druhé straně vyžaduje prohloubení odpovědnosti dovozců a vývozců za uvedení pravdivých údajů při celní kontrole a při celním řízení, které jsou podkladem pro propuštění zboží. Současná právní úprava vychází z formálního pojetí, podle kterého musejí být ještě před propuštěním zboží všechny předepsané údaje v celním řízení beze zbytku verifikovány. Skutečná absolutní verifikace je však vzhledem k podmínkám, za nichž celní kontrola a celní řízení probíhá, nemožná. To vede v praxi k průtahům, byrokratickým postupům, přesouvání odpovědnosti při rozhodování na jiné, zpravidla vyšší orgány a vcelku se tím zdržuje ekonomické využití dováženého a vyváženého zboží. Ukazuje se proto potřebné upravit celní kontrolu a celní řízení obchodního zboží tak, aby bylo možno splnění stanovených podmínek kontrolovat až následně, po jeho propuštění. Významnou součástí právní úpravy na úseku celních předpisů jsou rovněž ustanovení sankční. Tato ustanovení zahrnují jednak ustanovení o přestupcích, jednak ustanovení o postihování organizací za porušení celních předpisů. V souvislosti s pracemi na novelizaci trestních kodexů a v souladu s politickým záměrem přenést postihování méně závažných deliktů z oblasti trestní do oblasti správního postihu se předpokládá další zvýšení pomocné hodnotové hranice pro rozlišení přečinů a trestných činů od přestupků. Celní přestupky představují poměrně početnou specifickou kategorii deliktů, pro kterou je typická potřeba odpovídajícího a rychlého postihu, neboč předmětné zboží, ani osoby, které se přestupku dopustily, nelze po dlouhou dobu zadržovat. Tyto skutečnosti vyžadují, aby tresty za přestupky, obsažené v hlavě sedmé celního zákona byly zvýšeny. Celnice postihují dále organizace za porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou. Ukazuje se potřebné jednoroční lhůtu pro uložení příslušné pokuty doplnit delší objektivní lhůtou.

Orgány celní správy vykonávají kromě celní kontroly též některé další kontrolní činnosti v oblasti oběhu hodnot a osob přes státní hranice. Vedle devizové kontroly jde současné době zejména o tzv. preventivní kontrolu a kontrolu zavádění dovezených strojů a zařízení do provozu podle vyhlášky č. 140/1980 Sb. a některé další. Je potřebné vybavit orgány celní správy potřebnými právy a povinnostmi pří výkonu této kontroly, což doposud není v příslušných právních předpisech vždy provedeno.

Proměnlivé podmínky mezinárodní směny zboží vyvolávají rychlý vývoj mezinárodní právní úpravy. Ukazuje se potřeba celním zákonem zajistit splnění přijatých mezinárodních závazků do budoucna a tím zjednodušit proces praktického provádění rychle se vyvíjejících přijatých mezinárodních závazků v celní oblasti.

Současný platný celní zákon obsahuje vedle základních principů i řadu zmocnění pro příslušné orgány k provedení podrobnější právní úpravy dílčích otázek, u nichž rychlý vývoj vyvolává relativně časté změny. Tato obecná potřeba vydávání prováděcích předpisů je v podmínkách přestav by hospodářského mechanismu v celní oblasti zesílena tím, že dochází k podstatným změnám v organizaci a řízení zahraničního obchodu. Dosavadní administrativní způsob řízení umožňoval, aby řada postupů a podrobností byla upravena jen interními předpisy. To se týkalo především řady institutů v oblasti poukazování zboží, záznamního oběhu, konsignačních skladů, celní kontroly náležitostí návrhů na celní řízení atd. V současné době je proto nutné mnohá dosavadní ustanovení interních předpisů zrušit a ta, která jsou nutná upravit ve formě obecně závazných právních předpisů. K tomu je potřebné v určité míře rovněž pozměnit a doplnit některá zmocňovací ustanovení uvedená v celním zákoně.

Z výše uvedeného vyplývá, že současná právní úprava na úseku celním vyžaduje v rámci přestavby hospodářského mechanismu - s výjimkou sankcí - pouze některé dílčí úpravy technického a procedurálního charakteru. Cílem je umožnit lepší využití existujících institutů a uvést právní úpravu do souladu s novými podmínkami a proběhlým vývojem v rámci nového hospodářského mechanismu.

Ve výše uvedené charakteristice současné právní úpravy byla naznačeny směry její novelizace. Základním účelem je zjednodušení, zrychlení a zpružnění celního řízení a celní kontroly, při současném zachování její účinnosti a prohloubení odpovědnosti účastníků řízení za uvedení pravdivých údajů při celním řízení o dováženém a vyváženém zboží. To je docíleno především pružnější úpravou celního řízení a prohloubením úpravy obsahových náležitostí návrhu na celní řízení a rozhodnutí v celním řízení. S tím souvisí změny v ukládání sankcí za porušení celních předpisů, spočívající jednak v prodloužení lhůty pro uložení pokuty organizaci a v prodloužení lhůty, po kterou je obchodní zboží pod celní kontrolou.

Navrhovaná novelizace celního zákona předpokládá rovněž, v souladu s návrhy novelizace trestních kodexů, přenesení postihování podstatné části celních deliktů z oblasti justice do oblasti právní.

Významným způsobem se mění úprava instanční působnosti orgánů celní správy. Jako nové orgány celní správy se, navrhuje konstituovat dosavadní celní odbočky. Dosavadní celnice budou rozhodovat jako orgány 2. stupně. Touto navrženou úpravou dojde k podstatnému zrychlení rozhodování a k jeho přiblížení občanům a organizacím. Postavení celních ředitelství nebudou navrhovanou právní úpravou dotčena.

Navrhovaná novelizace celního zákona vedle uvedených základních cílů sleduje zapracování některých institutů, které doposud v právní úpravě chybějí, buď vůbec, nebo byly upraveny pouze interními předpisy. To se týká zejména některých otázek služebního postavení příslušníků celní správy, institutu celní statistiky, úpravy základních práv a povinností při provádění celní kontroly.

V oblasti celnictví a mezinárodní dopravy od 1. světové války a zejména v období po 2. světové válce došlo k uzavření velkého množství mezinárodních dohod a k založení řady mezinárodních organizací (GATT, Rada pro celní spolupráci a jiné). Proto již nyní platný celní zákon obsahuje řadu ustanovení mezinárodních smluv, jimiž je ČSSR vázána. Rovněž navrhovaná novelizace zapracovává některé převzaté smluvní závazky a vytváří dále předpoklady k širšímu využití některých institutů používaných v jiných zemích v rámci nového hospodářského mechanismu (celní sklady, svobodná celní pásma, poukazování zboží, tzv. uvolnění zboží a další).

Při vypracování návrhu novelizace celního zákona bylo přihlíženo rovněž ke zkušenostem zemí RVHP v oblasti celnictví. Platný čs. celní zákon i jeho navrhovaná novelizace představuje ve srovnání s většinou těchto zemí do určité míry nejrozvinutější právní úpravu v dané oblasti. současně vytváří široký prostor pro rozvoj mezinárodní spolupráce.

Navrhovaná novelizace celního zákona se týká úzkého okruhu jeho ustanovení, která je třeba přizpůsobit zejména novým potřebám ekonomiky. Stanovených cílů může být dosaženo se stávajícím počtem pracovních sil a bez zvýšení nákladů. Proto navrhovaná novelizace nepřináší žádné nároky na další pracovní síly a výdaje ze státního rozpočtu.

Ministr zahraničního obchodu ČSSR

Předseda vlády ČSSR