Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

poslanců Federálního shromáždění Jiřího Neuberta, Miroslava Španiela, Miloslava Štanceľa, Josefa Trejbala, Jiřiny Veselé, Miroslava Zavadila

na vydání

Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

1/ Tento zákon upravuje řešení kolektivních pracovních sporů, jejichž předmětem jsou sociální nebo ekonomické nároky a požadavky, popřípadě podmínky činnosti pracovního kolektivu, vzniklé při plnění jeho úkolů nebo v přímé souvislosti s ním /dále jen "kolektivní spory"/.

2/ Kolektivní spory podle tohoto zákona nejsou spory o plnění závazků vyplývajících z kolektivní smlouvy [§ 20 odst. 6 zákoníku práce.] a spory mezi organizací a pracovníkem o nároky z pracovního poměru nebo obdobného vztahu, jejichž projednávání a rozhodování je upraveno zvláštními předpisy. [Například § 7 občanského soudního řádu, § 207 odst. 1 zákoníku práce.]

1/ Účastníkem kolektivního sporu je pracovní kolektiv organizace, popřípadě pracovní kolektiv organizační jednotky organizace, v níž působí odborový orgán mající právní subjektivitu /dále jen "pracovní kolektiv"/.

Pracovní kolektiv v kolektivním sporu zastupuje a jeho jménem jedná příslušný orgán Revolučního odborového hnutí působící v organizaci.

2/ Organizace je účastníkem kolektivního pracovního sporu, spadá-li uspokojení uplatňovaných nároků, požadavků či vytvoření podmínek činnosti pracovního kolektivu do její působnosti. Jinak je účastníkem kolektivního sporu též orgán nadřízený organizaci.

Vedoucí pracovníci organizace jsou povinni vytvářet podmínky pro uspokojování oprávněných zájmů, sociálních a ekonomických nároků a požadavků pracovních kolektivů a tím předcházet vzniku sporů. Přitom úzce spolupracují se společenskými organizacemi, zejména s Revolučním odborovým hnutím a Socialistickým svazem mládeže.

Vznikne-li kolektivní spor, jsou jeho účastníci povinni zahájit bez zbytečného odkladu jednání tak, aby došlo v době co nejkratší k vyřešení kolektivního sporu; přitom postupují v součinnosti s orgánem nadřízeným organizaci a příslušným vyšším orgánem Revolučního odborového hnutí, popřípadě s příslušnými orgány státní správy. Dohodnuté závěry nesmí být v rozporu s právními předpisy nebo zájmy společnosti.

1/ Nedojde-li k vyřešení kolektivního sporu jednáním, projedná jej ve smírčím řízení komise, složená ze zástupců účastníků kolektivního sporu. Každý z účastníků může určit nejvýše tři členy smírčí komise.

2/ Smírčí komise je povinna přizvat k jednání zástupce příslušného vyššího orgánu Revolučního odborového hnutí a zástupce orgánu nadřízeného organizaci, pokud tento orgán není sám účastníkem kolektivního sporu.

3/ Smírčí komise musí být ustavena do tří pracovních dnů ode dne, kdy jeden z účastníků kolektivního sporu navrhne provedení smírčího řízení. Smírčí řízení musí být ukončeno nejpozději do 15 pracovních dnů po vytvoření smírčí komise; pokud se její členové nedohodnou jinak.

4/ Kolektivní spor je ve smírčím řízení vyřešen přijetím závěrů, schválených účastníky kolektivního sporu; jinak je smírčí řízení bezvýsledné.

5/ Dohodnuté závěry nesmí být v rozporu s právními předpisy.

V organizacích, kde působí orgány socialistické samosprávy,se rada pracovního kolektivu podílí na předcházení kolektivních sporů /§ 3/, jejich řešení /§ 4/ a smírčím řízení /§ 5/. [Zákon č. 88/1988 Sb., o státním podniku]

K prosazení nároků a požadavků, které jsou předmětem kolektivního sporu /§ 1 odst. 1/ může pracovní kolektiv použít jako výjimečný prostředek přerušení práce /dále je "stávka"/.

1/ Stávka může být vyhlášena, jen pokud příslušný orgán Revolučního odborového hnutí navrhl provedení smírčího řízení a druhý účastník ustavení smírčí komise zmařil; popřípadě smírčí řízení bylo bezvýsledné a anebo nejsou-li plněny závěry přijaté smírčí komisí.

2/ Stávku může vyhlásit příslušný orgán Revolučního odborového hnutí působící v organizaci jestliže s ní souhlasí většina příslušného pracovního kolektivu, a to jen v případě, kdy ke stávce dal předchozí souhlas příslušný vyšší orgán Revolučního odborového hnutí.

3/ Stávka musí být vyhlášena nejméně 7 pracovní dnů před jejím zahájením a o jejím vyhlášení a důvodech musí být současně písemně vyrozuměn vedoucí organizace.

Není přípustná stávka

a/ zaměřená na změny socialistického státního a společenského zřízení,

b/ spočívající v obsazení objektů organizace s cílem zabránit jejich dalšímu provozu,

c/ příslušníků ozbrojených sil a ozbrojených sborů, příslušníků sborů požární ochrany včetně pracovníků závodních jednotek požární ochrany a členů záchranných sborů, zřízených podle zvláštních předpisů pro rizikové pracoviště,

d/ pracovníků obranného průmyslu, obsluhujících naváděcí nebo zabezpečovací zařízení v dopravě, obsluhujících zařízení v jaderných elektrárnách nebo v jiných zařízeních se štěpným materiálem, obsluhujících provozní zařízení rozvodů, plynovodů nebo chemických výrob;

e/ pracovníků zabezpečujících zásobování obyvatelstva základními potravinami /jejich výrobu, skladování, zásobování/, elektrickou energií, vodou, teplem, plynem,

f/ pracovníků spojů

g/ pracovníků zdravotnických zařízení nebo zařízení sociální péče,

h/ pracovníků státních orgánů a bankovnictví,

i/ pracovník ČSD a železničních organizací,

j/ pracovníků zajišťujících pravidelnou městskou hromadnou dopravu a leteckou; silniční a vodní dopravu.

Při řešení kolektivních sporů se v těchto případech postupuje podle § 3 - 6.

Nesmí být dále vyhlášena, popřípadě musí být ukončena stávka

a/ v případě branné pohotovosti státu,

b/ v oblastech postiženými živelnými událostmi, v kterých byla příslušnými státními orgány vyhlášena mimořádná opatření,

c/ jestliže soud rozhodne, že stávka není v souladu s tímto zákonem,

d/ v jejímž průběhu klesl počet jejích účastníků pod polovinu počtu všech členů pracovního kolektivu.

Stávka je ukončena, rozhodl-li o tom orgán Revolučního odborového hnutí, který stávku vyhlásil; o ukončení stávky vyrozumí bez zbytečného odkladu vedoucího organizace.

1/ Účastník kolektivního sporu, národní výbor [§ 32 občanského soudního řádu.] a prokurátor [§ 35 občanského soudního řádu.] mohou podat k soudu návrh na určení, zda stávka byla vyhlášena nebo pokračuje v souladu s tímto zákonem.

2/ K rozhodnutí je příslušný krajský soud; v jehož obvodu má sídlo organizace, která je účastníkem kolektivního sporu.

3/ Proti rozhodnutí soud u není přípustné odvolání.

Orgán Revolučního odborového hnutí, který stávku vyhlásil, je povinen poskytnout vedoucímu organizace součinnost při zabezpečování ochrany majetku před poškozením, ztrátou, zničením nebo zneužitím a při zabezpečení nezbytné činnosti a provozu zařízení, u nichž to vyžaduje jejich charakter nebo účel, zejména s ohledem na bezpečnost, zdraví nebo možnost vzniku škody.

Státní orgány poskytnou organizaci potřebnou součinnost v případě stávky, která byla vyhlášena nebo v níž je pokračováno v rozporu s tímto zákonem; v případě bránění ve výkonu práce a v případě uvedeném v předchozím ustanovení.

1/ Účast na stávce, která byla vyhlášena a proběhla v souladu s tímto zákonem, se posuzuje jako omluvená nepřítomnost v práci; za tuto dobu nepřísluší pracovníku mzda ani náhrada mzdy.

2/ Účast na stávce, která byla vyhlášena nebo pokračovala v rozporu s tímto zákonem, se posuzuje jako neomluvená nepřítomnost v práci.

3/ Mzdové nároky pracovníků, kteří se nezúčastní stávky, ale v důsledku stávky nemohou konat práci, jako i pracovníků konajících činnosti podle § 13 se řídí ustanoveními zákoníku práce o mzdě při výkonu jiné práce, popřípadě o náhradě mzdy při překážce v práci na straně organizace.

1/ Po dobu trvání stávky nenáleží jejím účastníkům nemocenské a podpora při ošetřování člena rodiny, pokud podmínky stanovené předpisy o nemocenském zabezpečení pro poskytování těchto dávek byly splněny v době účasti na stávce. [§ 15 odst. 1, § 16 a § 25 odst. 1 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů. § 6, § 8 odst. 1 a § 16 odst. 1 zákona č. 103/1964 Sb., o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte, ve znění pozdějších předpisů /úplné znění č. 240/1988 Sb./.]

2/ Nárok na dávky uvedené v odstavci 1 vzniká nejdříve dnem následujícím po ukončení stávky, trvají-li stanovené podmínky, které byly splněny až v době stávky, k tomuto dni.

3/ Pro účely důchodového zabezpečení se považuje účast na stávce, která byla vyhlášena a proběhla v souladu s tímto zákonem, za výkon práce a dobu zaměstnání. Doba účasti na takové stávce se vylučuje při výpočtu průměrného měsíčního výdělku [§ 12 odst. 7 a 9 vyhlášky č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení.] a započítává se jako doba zaměstnání III. pracovní kategorie; pokud však účastník této stávky vykonával podle § 13 tohoto zákona práci zařazenou do I. /II./ pracovní kategorie, započítává se doba výkonu těchto prací do I. /II./ pracovní kategorie za podmínek stanovených předpisy důchodového zabezpečení. [Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Nařízení vlády ČSSR č. 117/1987 Sb., o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení.]

4/ Při zjišťování výše příjmů pro poskytnutí dávek a služeb sociální péče sociálně potřebným občanům [§ 139 vyhlášky č. 149/1988 Sb.] se nepřihlíží ke ztrátě nebo poklesu příjmů z důvodů účasti na stávce.

1/ Úraz, který utrpěl účastník stávky, se nepovažuje za pracovní úraz, s výjimkou případů úrazu utrpěného při činnostech uvedených v § 13.

2/ Práva a povinnosti účastníků stávky vyplývající z jiných něž pracovněprávních vztahů nejsou účastí na stávce dotčeny, pokud tento zákon nestanoví jinak.

Řešení kolektivních sporů v družstvech se řídí ustanoveními tohoto zákona s těmito odchylkami:

a/ kolektivní pracovní spor podle tohoto zákona mezi pracovním kolektivem členů jednotného zemědělského družstva nebo jiného družstva, kde obsahem členství je též pracovní vztah, může vzniknout jen týká-li se ekonomických nebo sociálních nároků, popřípadě podmínek činnosti pracovního kolektivu vzniklých při plnění úkolů družstva nebo v přímé souvislosti s ním, jejíž řešení není v působnosti členské schůze,

b/ kde se v tomto zákoně hovoří o odborových orgánech, vykonávají jejich působnost uvedenou v písm. a/ v družstvech příslušné družstevní orgány určené podle družstevně právních předpisů.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1990.

Obecná část

V podmínkách nového hospodářského mechanismu se uplatňují převážně ekonomické nástroje, které budou působit na diferenciaci jednotlivých subjektů hospodářského řízení, na prosazování zásluhovosti a sociální spravedlnosti a na užší spojení životních i pracovních podmínek a sociálního rozvoje pracovních kolektivů s výsledky hospodářské činnosti. Nové ekonomické podmínky jsou charakteristické zvýšením samostatnosti organizací, zvláště státních podniků, které disponují řadou oprávnění podmiňujících rozhodování o tvorbě disponibilních zdrojů a jejich používání.

Uvedené skutečnosti vyvolají možnost vzniku nových druhů konfliktních situací, ve kterých budou vystupovat organizace, resp. orgány jim nadřízené a pracovní kolektivy, reprezentované příslušnými orgány Revolučního odborového hnutí a které budou mít charakter kolektivních pracovních sporů /dále jen "kolektivní spory"/.

Dosavadní způsob řešení a regulace konfliktních situací vychází z politických, ekonomických, sociálních a právních možností účasti a podílu pracovníků a pracovních kolektivů na rozvoji, řízení a kontrole činnosti organizací, které jsou charakteristické vysokým stupněm výrobní demokracie a jsou zabezpečováni především prostřednictvím společenských organizací. sdružených v Národní frontě a působících v organizaci, zejména orgány a organizacemi Revolučního odborového hnutí a orgány socialistické samosprávy pracovních kolektivů.

Navrhovaná právní úprava řešení kolektivních pracovních sporů předpokládá využití dosavadních forem podílu a účasti pracovníků na rozvoji, řízení a kontrole činnosti organizace, zejména prostřednictvím orgánů Revolučního odborového hnutí a socialistické samosprávy při uspokojování oprávněných sociálních a ekonomických požadavků, zájmů a potřeb pracovních kolektivů. V návaznosti na dosažený stav a stupeň výrobní demokracie obsahuje úkoly při předcházení kolektivním pracovním sporům a určuje postup při jejich řešení.

Návrh právní úpravy řešení kolektivních pracovních sporů předpokládá rozšíření úpravy sociálně ekonomických práv občanů ČSSR o právo na stávku, a to za podmínek stanovených zákonem jako krajní prostředek uplatňování oprávněných sociálních a ekonomických zájmů a požadavků pracovních kolektivů.

Současná právní úprava tyto otázky neřeší. Z hlediska úpravy v pracovněprávních předpisech by účast na stávce znamenala porušení pracovní kázně, pokud by se podle trestněprávních předpisů zároveň nejednalo o přečin proti pracovní kázni, popřípadě některý z trestných činů. Pro tyto případy je účelné vytvořit v právním řádu podmínky pro zákonné řešení kolektivních pracovních sporů, s cílem jejich včasného vyřešení na základě jednání, a tím předcházet případnému přerušení práce a zároveň právně vymezit podmínky přípustnosti přerušení práce jako krajního řešení těchto sporů.

Navrhovaná právní úprava odpovídá mezinárodním závazkům, přijatým Československou socialistickou republikou v rámci Organizace spojených národů, kde byl členskými státy přijat Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Podle čl. 8 odst. 1 písm. d) se "smluvní strany Paktu zavazují zajistit právo na stávku za předpokladu, že je vykonáváno v souladu se zákony příslušné země".

Československá socialistická republika Pakt podepsala v roce 1968 a po vyslovení souhlasu Federálním, shromážděním ČSSR v roce 1975 jej prezident republiky v témže roce ratifikoval. Pak pro ČSSR vstoupil v platnost dnem 23. března 1976 a byl publikován vyhláškou ministra zahraničních věcí ČSSR č. 120/1976 Sb. spolu s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech. Tím se ČSSR také ve smyslu čl. 2 Paktu zavázala podniknout kroky k postupnému dosažení plného uskutečnění práv uznaných v Paktu, všemi vhodnými prostředky, včetně přijetí zákonodárných opatření.

Postup při řešení kolektivních pracovních sporů, včetně práva na stávku, je upravován právními předpisy v převážné většině zemí. K právní regulaci těchto otázek se přistupuje postupně i v socialistických zemích /např. Jugoslávie, PLR, MLR, SSSR/.

Navrhovaná úprava řešení kolektivních pracovních sporů je v souladu s konvencemi a doporučeními Mezinárodní organizace práce, jakož i s poznatky a zkušenostmi z právní praxe jejích členských států. Respektuje doporučení o mezinárodně všeobecně uznávaných postupech při regulaci kolektivních pracovních sporů, jejich předcházení a stanovení podmínek řešení, včetně otázek právní odpovědnosti, s vyloučením hmotné odpovědnosti vyhlašovatele stávky.

V souladu se socialistickými principy postavení pracovních kolektivů a možnostmi, které pro řešení kolektivních pracovních sporů vytváří demokratické prvky nového hospodářského mechanismu prostřednictvím podílu a účasti na rozvoji, řízení a kontrole činnosti organizací, navrhovaná úprava řešení kolektivních pracovních sporů bude působit relativně a preventivně a v jednotě s ostatními právními předpisy přispěje k posílení sociálně ekonomických práv pracujících.

Navrhovaná právní úprava si nevyžádá zvýšení výdajů ze státního rozpočtu federace a nebude klást požadavky na plán pracovních sil.

Podle čl. 22 a čl. 37 odst. 1 písm. b) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, patří do působnosti Československé socialistické republiky - mimo jiné - stanovit jednotné zásady pracovněprávních vztahů. Protože krajním prostředkem řešení kolektivních pracovních sporů má být přerušení práce vykonávané občanem v pracovněprávním nebo obdobném vztahu, patří navrhovaná právní úprava do působnosti Československé socialistické republiky.

Zvláštní část

K § 1

Vymezení pojmu kolektivního pracovního sporu určuje obsah právní úpravy v následujících ustanoveních. Vychází z charakteristiky jeho předmětu, který obsahuje dvě skutkové podstaty kolizních situací mezi účastníky kolektivního pracovního sporu: sociální nebo ekonomické nároky a požadavky, popřípadě sociální nebo ekonomické podmínky činnosti pracovního kolektivu. Pojem kolektivního pracovního sporu není účelné vázat pouze na sporné otázky, týkající se pracovních podmínek z hlediska právní úpravy obecných pracovněprávních předpisů, ale vymezit jej šířeji z hlediska řešení sociálních nebo ekonomických nároků a požadavků, popřípadě podmínek činnosti pracovního kolektivu. Přitom však základním znakem kolektivního pracovního sporu je souvislost sociálních nebo ekonomických nároků, požadavků a podmínek, činnosti pracovního kolektivu, s plněním jeho úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Na druhé straně není účelné za kolektivní pracovní spor považovat spor týkající se plnění závazků vyplývajících z kolektivní smlouvy, nebo individuální pracovní spory mezi organizací a pracovníkem o nároky z pracovního poměru nebo obdobného vztahu. Způsob řešení těchto sporů je upraven v pracovněprávních předpisech a vzhledem k této právní úpravě není důvodné na ně vztahovat úpravu podle navrhovaného zákona ani v případě, budou-li se případně týkat většího počtu pracovníků organizace. Navrhovaná úprava však nevylučuje vznik kolektivních pracovních sporů, které se sice dotýkají kolektivní smlouvy, ale netýkají se závazků z ní vyplývajících.

K § 2

Vymezení účastníků kolektivního pracovního sporu se navrhuje ve vztahu k postavení odborových orgánů, majících právní subjektivitu. Účastníkem kolektivního pracovního sporu jsou pracovní kolektivy a organizace, resp. orgány nadřízené organizacím. Na straně pracovních kolektivů to může být pracovní kolektiv celé organizace, popřípadě pracovní kolektiv organizační jednotky organizace. U kolektivních pracovních sporů pracovního kolektivu organizační jednotky se navrhuje jejich vymezení ve vztahu k působnosti příslušných odborových orgánů v organizačních jednotkách a tímto způsobem rozsah platnosti navrhovaného zákona omezit na organizační jednotky určité velikosti.

V souladu s úlohou odborů i s mezinárodně uznávanou praxí se zastupování pracovních kolektivů v kolektivních sporech svěřuje odborovým orgánům. Určení příslušnosti orgánů a organizací Revolučního odborového hnutí je vnitřní věcí ROH, což je v souladu se zákonem č.37/1959 Sb. o postavení závodních výborů základních organizací ROH.

Účastníkem kolektivního pracovního sporu je vždy organizace jako celek, i když vznikl v její organizační jednotce (§ 2 odst. 2). Vymezení organizace, mající právní subjektivitu obsahuje hospodářský zákoník, zákoník práce, zákon o zemědělském družstevnictvím, zákon o státním podniku a další právní předpisy. Navrhovaná úprava vymezením pojmu účastníků kolektivního pracovního sporu umožňuje kumulaci účastníků, jestliže uspokojení nároků, požadavků či vytvoření podmínek činnosti pracovního kolektivu spadá do působnosti organizace i orgánů nadřízeného organizaci. Návrhem není dotčeno ustanovení § 8 až § 10 zákoníku práce.

K § 3

Základním principem právní úpravy kolektivních sporů musí být vytváření podmínek pro jejich prevenci. Za tím účelem se navrhuje stanovit povinnost vedoucích pracovníků organizace vytvářet podmínky pro uspokojování oprávněných zájmů, sociálních a ekonomických nároků a požadavků pracovních kolektivů. Přitom se vychází z toho, že zejména jiné právní předpisy /zákoník práce, zákon o státním podniku a další/ v souladu s dosaženým stupněm a úrovní výrobní demokracie vytvářejí předpoklady pro řešení oprávněných zájmů a potřeb pracovních kolektivů. Významnými formami účasti pracujících a pracovních kolektivů na rozvoji, řízení a kontrole činnosti organizací jsou formy organizované společenskými organizacemi, zejména orgány a organizacemi Revolučního odborového hnutí a Socialistického svazu mládeže.

Využití všech forem podílu a účasti pracovníků a jejich kolektivů na rozvoji, řízení a kontrole činnosti organizací umožňují uspokojování jejich oprávněných sociálních a ekonomických zájmů a požadavků a tím předcházet vzniku kolektivních pracovních sporů.

K § 4

V zájmu zabezpečení úspěšného plnění úkolů organizací a příznivých vztahů mezi organizacemi a pracovními kolektivy je nezbytné předcházet kolektivním pracovním sporům včasným řešením a uspokojováním oprávněných požadavků pracovních kolektivů. Pokud přesto ke kolektivnímu pracovnímu sporu dojde, je potřebné k odstranění jeho příčin včas a bez zbytečného odkladu jednat s pracovním kolektivem, objasnit mu stav věci, možnosti řešení z hlediska platné právní úpravy a zájmů společnosti a jejich možností, s cílem včasného řešení kolektivního sporu a zamezení jeho prohlubování. Cílem jednání organizace s příslušným odborovým orgánem je v co nejkratší době vyřešit kolektivní pracovní spor. Vzhledem k postavení a úloze orgánů ROH v této oblasti je nezbytná součinnost vyššího orgánu ROH a příslušných orgánů státní správy od počátku zahájení řešení kolektivního pracovního sporu. o těchto jednání je potřebné včas zapojit i orgán nadřízený organizaci.

K § 5

V procesu řešení kolektivního pracovního sporu se navrhuje jako další stadium jeho obligatorní řešení před smírčí komisí, a to v případech, kdy nedojde k jeho vyřešení při předchozím jednání. Smírčí komise je složena.: ze zástupců účastníků kolektivního pracovního sporu, kteří ve smírčím řízení budou usilovat o vyřešení sporu dohodnutím závěrů, které je v dané věci přijatelné pro všechny zúčastněné strany. Členové komise mají při jednání rovné postavení.

Aby byly vytvořeny předpoklady pro racionální jednání, navrhuje se, že do smírčí komise může určit každý z účastníků kolektivního sporu nejvýše tři členy. K zamezení průtahů v řešení kolektivního pracovního sporu se navrhuje stanovit přiměřenou dobu k provedení obligatorního smírčího řízení, o které může podle výsledků předchozího jednání kdykoliv v jeho průběhu požádat kterýkoliv z účastníků kolektivního pracovního sporu: Pokud by šlo o projednávání složitých otázek, k nimž bude potřebné vyžádat si případné vyjádření odborníků nebo příslušných orgánů, umožňuje se k tomu účelu dohodnout ve smírčí komisi prodloužení doby k projednání kolektivního. pracovního sporu tak, aby si mohla opatřit potřebné podklady.

S ohledem, na další možný postup v případě nevyřešení kolektivního pracovního sporu ve smírčím řízení, je nezbytné zabezpečit v celém jeho průběhu možnost účasti zástupců příslušného vyššího orgánu Revolučního odborového hnutí a zástupce orgánu nadřízeného organizaci, aniž by sami ve věci rozhodovali. Navrhovaná úprava přitom nevylučuje, aby smírčí komise přizvala k jednání i další zástupce orgánů státní správy, do jejichž působnosti náleží řešení předmětu kolektivního pracovního sporu.

K § 6

Navrhuje se, aby pro organizace, kde působí orgány socialistické samosprávy, které nesou spoluodpovědnost za hospodářskou a sociální činnost organizace, byl v zákoně vymezen jejich podíl na předcházení kolektivních pracovních sporů a jejich řešení. Konkrétní účast orgánů socialistické samosprávy je dána mechanismem jejich účastí na rozvoji, řízení a kontrole činnosti organizace.

K § 7

Právo vyhlásit stávku se, s ohledem na možnost řešení oprávněných sociálních a ekonomických zájmů a požadavků pracovníků v socialistické společnosti, jejich podílem a účastí na rozvoji, řízení a kontrole činnosti organizace, navrhuje jako krajní a výjimečný prostředek k prosazení jejich nároků a požadavků. Navržená právní úprava proto vylučuje stávky směřující k prosazení politických požadavků, stávky spočívající v obsazení objektů organizace a solidární stávky.

Navrhovaná právní úprava stávky je v souladu s Mezinárodním paktem o hospodářským, sociálních a kulturních právech.

K § 8

Stávka může být vyhlášena jen za podmínek stanovených navrhovaným zákonem, určením konkrétních podmínek, které musí být splněny před jejím vyhlášením. Vyhlášení stávky i její trvání je vyjádřením vůle většiny pracovního kolektivu, který zastupuje příslušný orgán Revolučního odborového hnutí a zabezpečuje také vyslovení souhlasu pracovního kolektivu se stávkou.

Úlohou příslušného vyššího orgánů ROH při schvalování vyhlášení stávky, bude zejména posoudit její odůvodněnost z hlediska oprávněnosti prosazovaného řešení ekonomických nebo sociálních požadavků příslušného pracovního kolektivu a předchozímu řešení kolektivního pracovního sporu. Konkrétní určení příslušných odborových orgánů je vnitřní věcí Revolučního odborového hnutí. K zamezení nežádoucích dopadů na činnost dalších organizací nebo obyvatelstvo, popřípadě jejich zmírnění včasným přijetím potřebných opatření, je účelné stanovit přiměřenou dobu pro vyhlášení stávky před jejím zahájením.

K § 9

Navrhuje se zakázat stávky zaměřené na změny socialistického státního a společenského zřízení. Zejména v případech stávky pracovního kolektivu organizační jednotky organizace /například závodu/ je potřebné počítat s tím, že bude nezbytné pro navazující činnost dalších organizačních jednotek zabezpečit po dobu stávky provoz v této organizační jednotce a zamezit tím dalším ztrátám. Obdobně tomu může být v případě stávky v určitých organizacích, v nichž by přerušení práce mohlo vést ke značným národohospodářským ztrátám nebo vážným důsledkům pro obyvatelstvo. Proto se navrhuje zakázat okupační stávku, aby při potřebě zabezpečit v organizaci provoz v době stávky, byly omezeny případy konfliktních situací s účastníky stávky.

Vzhledem k závažným důsledkům přerušení práce v době stávky se navrhuje vymezit, v kterých organizacích a pro jaký okruh pracovníků je stávka zakázána. Jde o případy, kdy by stávka měla vážné důsledky pro bezpečnost státu a životně důležité zájmy občanů nebo kdy by stávka způsobila vážné potíže národnímu hospodářství. Vymezení případů, kdy je stávka zakázána, odpovídá omezením práva na stávku, která při výkonu odborových práv připouštějí i příslušné orgány Mezinárodní organizace práce.

V těchto organizacích se při řešení kolektivního sporu postupuje podle § 3 - 6.

K § 10

V případě branné pohotovosti státu nebo živelních událostí nelze zakotvit právo na stávku, vzhledem k povinnostem občanů stanoveným pro tyto případy ve zvláštních předpisech, a oprávněním příslušných státních orgánů ukládat při nich povinnosti také organizacím, například podle zákona o národních výborech v případě živelních událostí. Ze zvláštních předpisů dále vyplývá oprávnění příslušných orgánů omezit právo na stávku v oblastech, v nichž bylo vyhlášeno stanné právo.

Vylučuje se přípustnost stávky v případě, kdy její vyhlášení nebo pokračování bude podle rozhodnutí soudu v rozporu se zákonem (§ 11).

Navrhuje se stanovit povinné ukončení stávky v případě, kdy při jejím pokračování z jednání členů pracovního kolektivu vyplyne, že stávka již není projevem vůle většiny, což odpovídá principům demokracie uplatňovaným v činnosti odborových orgánů a v činnosti organizací.

K § 11

Navrhuje se stanovit, že rozhodnutím vyhlašovatele stávky o jejím ukončení je stávka ukončena. V případě, nerespektování tohoto rozhodnutí účastníky stávky, by se pokračující stávka dostala do rozporu se zákonem a nenastoupení do práce by bylo považováno za neomluvenou nepřítomnost v práci s důsledky z toho vyplývajícími podle pracovněprávních a dalších právních předpisů.

K § 12

Navrhuje se stanovit, aby posouzení zákonem stanovených podmínek přípustnosti stávky, vzhledem k vážným důsledkům vyplývajícím pro účastníky protiprávní stávky, náleželo do pravomoci objektivního státního orgánu, to je soudu. Vzhledem k potřebě včasného rozhodnutí o přípustnosti stávky nebo její protiprávnosti, se navrhuje jednoinstanční řízení, které bude provedeno buď na návrh kteréhokoliv účastníka kolektivního pracovního sporu podaného před zahájením stávky, v jejím průběhu, popřípadě i jejím ukončení, nebo příslušných státních orgánů, jestliže to bude vyžadovat zájem společnosti.

K § 13

Navrhuje se stanovit postup k zamezení ztrát na majetku organizace v důsledku stávky, včetně případných nenahraditelných nebo těžko nahraditelných škod pro společnost v důsledku přerušení práce v některých zařízeních organizace. Nutná opatření, například ochranu objektů, jejich vytápění nebo údržbu určitých zařízení, musí zabezpečit organizace v součinnosti s příslušným odborovým orgánem, který stávku vyhlásil, z hlediska jeho působení na pracovníky organizace, v níž je stávka vyhlášena.

K § 14

Navrhuje se stanovit oprávnění příslušných státních orgánů k přijetí odpovídajících opatření v případě stávky vykonávané v rozporu s navrhovaným zákonem, pro případ, kdy takové oprávnění nevyplývá již z příslušných právních. předpisů, pokud by potřebná opatření nemohla zabezpečit organizace v součinnosti s příslušným odborovým orgánem.

K § 15

Účast na stávce, která bude v souladu s navrhovaným zákonem, nemůže mít pro pracovníka negativní následky v oblasti pracovněprávních vztahů. Posuzováním účast na stávce jako omluvené nepřítomnosti v práci se především vyjadřuje, že pracovník tím neporušuje pracovní kázeň, a také v dalších případech stanovených pracovněprávními předpisy bude ve stejném právním postavení jako při jiné omluvené nepřítomnosti v práci, například z důvodů pracovní neschopnosti.

Účast na stávce, která bude v rozporu s navrhovaným zákonem, bude přímo ze zákona posuzována jako neomluvená nepřítomnost v práci. Tuto otázku nebude rozhodovat organizace v dohodě s příslušným odborovým orgánem podle § 55 odst. 5 nařízení vlády ČSSR č.223/1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce.

Pokud pracovník, který se nezúčastní stávky, v důsledku ní nebude moci konat svoji dosavadní práci, nemůže mu být stávka na újmu. Totéž se vztahuje na pracovníka, který se zúčastní stávky, avšak vykonává nezbytné činnosti podle § 13. Podle § 35 odst. 1 písm a) zákoníku práce má organizace povinnost ode dne vzniku pracovního poměru přidělovat pracovníku práci podle pracovní smlouvy. V uvedeném případě bude mít organizace možnost převést pracovníka na jinou práci z důvodu jiné nezbytně provozní potřeby (37 odst.4 písm. c) zákoníku práce), a to bez jeho souhlasu na dobu 30 pracovních dnů v kalendářním roce: po tuto dobu bude pracovníku příslušet mzda podle vykonávané práce, nejméně však ve výši průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením. Pokud by převedení trvalo delší dobu a pracovník s výkonem jiné práce nesouhlasil, avšak tuto práci přes svůj nesouhlas konal, příslušel by mu k dosažené mzdě doplatek do výše průměrného výdělku před převedením. Pokud by k převedení na jinou práci nedošlo, šlo by o překážku v práci na straně organizace a pracovníku by příslušela náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Ve vztahu k uvedeným pracovníkům je třeba vycházet z úpravy stanovené zákoníkem práce.

K § 16

V oblasti sociálního zabezpečení je třeba vzhledem k povaze a účelu dávek považovat účast na stávce za výkon práce, avšak s navrhovanými odchylkami, které mají zabránit zneužívání dávek. Účast na stávce, která nebyla vyhlášena a neproběhla v souladu s navrhovaným zákonem, bude mít negativní dopad na pracovníka, neboť tato zásada platit nebude.

V oblasti nemocenského zabezpečení se budou i po dobu trvání stávky, kdy pracovník nekoná práci, dále poskytovat ty opakující se peněžité dávky nahrazující ušlý příjem, na které vznikl nárok před zahájením stávky. V těchto případech je třeba vycházet z toho, že pracovníku ve výkonu práce brání ta skutečnost, pro kterou již před zahájením stávky vznikl nárok na příslušnou peněžitou dávku, nikoliv stávka, i když se příjemce dávky vyslovil k účasti na ní. Pokud se však podmínky pro nárok na nemocenské a podporu při ošetřování člena rodiny splní u účastníka stávky až v době jejího trvání, pak mu po dobu trvání stávky nebudou tyto dávky náležet, neboť účastníku stávky nenáleží po dobu stávky mzda ani náhrada mzdy, a neuchází mu tedy výdělek. Dávky se začnou poskytovat až ode dne následujícího po ukončení stávky v organizaci.

Pokud jde o ostatní dávky nemocenského zabezpečení (pojištění), navrhovaný zákon nestanoví odchylky.

Přídavky na děti vzhledem k účelu dávky se budou poskytovat vždy s výjimkou účasti na stávce, která nebyla vyhlášena a neproběhla v souladu s navrhovaným zákonem, kdy nebude splněna podmínka odpracované doby. Náležet budou také všechny jednorázové dávky (podpora při narození dítěte a pohřebné).

Účast na stávce bude započitatelná jako doba zaměstnání pro účely důchodového zabezpečení, avšak jen ve III. pracovní kategorii, pokud není nadále konána práce v preferované kategorii podle § 12 navrhovaného zákona. Nebylo by odůvodněné hodnotit dobu stávky v I. nebo II. pracovní kategorii, když pracovník není vystaven nebezpečí nebo riziku plynoucím z výkonu zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie a když na základě svého dobrovolného rozhodnutí o účasti na stávce tuto práci nevykonává. Doba účasti na této stávce nebude však rozmělňovat průměrný měsíční výdělek při výpočtu důchodů, neboť se bude považovat za vyloučenou dobu; tím, že se pracovník bude účastnit povolené stávky, nebude tedy postižen při výpočtu důchodu.

Rovněž v oblasti sociální péče bude zamezeno tomu, aby byly poskytovány dávky sociální péče z důvodu snížení přijmu v důsledku účasti na stávce.

K § 17

Pro účely pracovněprávní, nemocenského a sociálního zabezpečení nebude úraz, který utrpěl účastník stávky považován za pracovní úraz. Pokud však účastník stávky bude zabezpečovat ochranu majetku nebo činnost a provoz určitých zařízení organizace, kdy to navrhovaný zákon stanoví, a utrpí přitom úraz, půjde o pracovní úraz s důsledky z toho vyplývajícími.

Pokud navrhovaný zákon nestanoví jinak, účastí na stávce nebudou dotčena práva a plnění povinností, vyplývajících pro účastníky stávky z příslušných právních předpisů. Jde zejména o plnění občanských povinností a odpovědnost za jejich neplnění, včetně trestní odpovědnosti, kromě případů, kdy by šlo o odpovědnost za neplnění povinnosti související s povinností vykonávat práci (například přečin proti pracovní kázni nebo některé hospodářské trestné činy při neplnění pracovních povinností).

K § 18

Navrhuje se úprava ve vztahu k postavení a činnosti družstev podle zákona č. 90/1988 Sb., o zemědělském družstevnictví a zákona č.94/1988 Sb., o bytovém, spotřebním a výrobním družstevnictví, v nichž je vzhledem k působnosti členské schůze jako nejvyššího orgánu družstva, pojmově vyloučen kolektivní spor mezi pracovním kolektivem členů družstva a družstvem. Pokud jde o družstva, v nichž nepůsobí odborové orgány, navrhuje se pro účely navrhovaného zákona i pro JZD vycházet z úpravy podle zákona č. 94/1988 Sb., v němž je tato otázka řešena. Uvedené zákony také vymezují pro pracovní vztahy mezi družstvem a jeho členy pojmy, používané v zákoníku práce, uvedené i v navrhovaném zákoně (kolektivní smlouva, vedoucí organizace, pracovník, mzda a náhrada mzdy).