Federální shromáždění
Československé socialistické republiky se
usneslo na tomto zákoně:
/1/ Každý má právo sám nebo společně
s jinými obracet se na státní orgány
se. žádostmi, návrhy a stížnostmi
ve věcech veřejného nebo jiného společného
zájmu, které patří do působnosti
těchto orgánů (dále jen "petice").
/2/ Právnické osoby mohou toto právo vykonávat,
je-li to v souladu s cíli jejich činnosti.
/3/ Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti
soudu.
/4/ Petice nesmí vyzývat k porušování
ústavy a zákonů, popírání
nebo omezování osobních, politických
nebo jiných práv občanů pro jejich
národnost, pohlaví, rasu, původ, politické
nebo jiné smýšlení, náboženské
vyznání a sociální postavení,
nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti
z těchto důvodů, anebo k násilí
nebo hrubé neslušnosti.
Ve výkonu petičního práva nesmí
být nikomu bráněno. Výkon tohoto práva
nesmí být nikomu na újmu.
/1/ K sestavení petice, opatření podpisů
občanů pod ni, doručení petice státnímu
orgánu a jednání s ním mohou občané
vytvořit petiční výbor.
/2/ Petiční výbor není právnickou
osobou.
/3/ Členové petičního výboru
jsou povinni určit osobu starší 18 let, která
je bude zastupovat ve styku se státními orgány.
/1/ Občan nebo petiční výbor může
každým způsobem, který neodporuje zákonu,
vyzývat občany, aby petici svým podpisem
podpořili. K podpisu pod petici občan uvede své
jméno, příjmení a bydliště.
Musí být umožněno, aby se s obsahem
petice před podpisem řádně seznámil.
K podpisu nesmí být žádným způsobem
nucen.
/2/ Pokud podpisové archy neobsahují text petice,
musí být označeny tak, aby bylo zřejmé,
jaká petice má být podpisy podpořena:
dále na nich musí být uvedeno jméno,
příjmení a bydliště toho, kdo
petici sestavil, nebo jméno, příjmení
a bydliště toho, kdo je oprávněn členy
petičního výboru, v této věci
zastupovat.
/3/ K účelu uvedenému v odst. 1 mohou být
petice a podpisové archy vystaveny též na místech
přístupných veřejnosti. K tomu není
třeba povolení státního orgánu,
nesmí však dojít k omezení provozu motorových
a jiných vozidel a k rušení veřejného
pořádku.
/4/ Shromaždováním podpisů na místě
přístupném veřejnosti může
být pověžena osoba, která dosáhla
věku 16 let.
/1/ Petice musí být písemná a musí
být pod ní uvedeno jméno, příjmení
a bydliště toho, kdo ji podává; podává-li
petici petiční výbor, uvedou se jména,
příjmení a bydliště všech
členů výboru a jméno, příjmení
a bydliště toho, kdo je oprávněn členy
výboru v této věci zastupovat.
/2/ Státní orgán, jemuž je petice adresována,
je povinen ji přijmout. Nepatří-li věc
do jeho působnosti, petici do 3 dnů postoupí
příslušnému státnímu orgánu
a uvědomí o tom toho, kdo petici podal.
/3/ Státní orgán, který petici přijal,
je povinen její obsah posoudit a do 30 dnů odpovědět
tomu, kdo ji podal anebo tomu, kdo zastupuje členy petičního
výboru. V odpovědi uvede stanovisko k obsahu petice.
Shledá-li petici zcela nebo zčásti důvodnou,
sdělí též, co provede nebo zajistí,
aby cílů sledovaných peticí mohlo
být dosaženo a jak s tím budou osoby uvedené
v odst. 1 seznámeny; tyto osoby též může
přizvat ke spolupráci.
Vzešla-li petice ze shromáždění,1/
platí pro ni ustanovení § 1, 2 a 5 tohoto zákona
s tím, že musí být uvedeno, z jakého
shromáždění vzešla a jak byla shromážděním
schválena; petičním výborem se rozumí
svolavatel shromáždění.
Státní orgány upraví způsob
přijímání, projednávání
a vyřizování peticí jim adresovaných
ve svých jednacích řádech nebo obdobných
předpisech.
Pokud se v tomto zákoně mluví o státních
orgánech, rozumí se tím i právnické
osoby, jimiž byla působnost státního
orgánu svěřena.
Ustanovení jiných právních předpisů
upravující řízení před
státními orgány a přijímání
a vyřizování stížností,
oznámení a podnětů neplatí
pro přijímání a vyřizování
peticí podle tohoto zákona.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení.
I. Obecná část
Ústava ČSR z roku 1920 stanovila (115), že
právo petiční přísluší
každému; právnickým osobám a
sdružením jen v mezích jejich působnosti.
Přijímání a vyřizování
peticí bylo výslovně upraveno mj. v jednacím
řádu parlamentu i v jednacích řádech
zemských a okresních zastupitelstev. Podle 23 Ústavy
ČSR z roku 1948 každý měl právo
předkládat petice kterémukoliv veřejnému
orgánu.
Ústava ČSSR z roku 1960 vyjadřuje tehdejší
představy o významu státu a práva
i tím, že žádnou zmínku o petičním
právu neobsahuje. Místo toho v čl. 29 uvádí,
že občané a organizace mají právo
obracet se k zastupitelským sborům a k ostatním
státním orgánům s návrhy, podněty
a stížnostmi; státní orgány jsou
povinny je odpovědně a včas vyřizovat.
Toto ustanovení však - stejně jako ústava
vůbec - bylo chápáno spíše jako
ideologický manifest; k zákonnému provedení
tohoto článku nikdy nedošlo.
Stížnosti, oznámení a podněty
pracujících jsou dosud vyřizovány
zejména podle vládní vyhlášky
č. 150/1958 Ú. l., která není obecně
závazným právním předpisem
(nebylo vydána k provedení nějakého
zákona) a která zůstala v užívání
až dosud, tedy i po vydání nové ústavy
v roce 1960. Může jít o stížnosti,
oznámení a podněty všeho druhu, individuální
i kolektivní.
Návrh se vrací k tomu, co je společné
většině demokratických zemí svět,
totiž k pojetí petice jakožto podání
ve věcí především veřejného
zájmu, které je adresováno státnímu
orgánu. Jde tu o věci zpravidla závažné
z hlediska veřejné politiky, bez ohledu na to, zda
je to politika celostátní nebo místní.
Navrhovaný zákon se tedy opírá o ustanovení
čl. 29 Ústavy ČSSR a zčásti
jej provádí. Lze očekávat, že
připravovaná nová ústava obdobné
ustanovení obsahovat nebude a naopak opět upraví
petiční právo a jeho výkon.
Návrh je integrální součástí
souboru navrhovaných politických zákonů,
do něhož dále patří zákon
o právu shromažďovacím, zákon o
sdružování ve společenských organizacích
a zákon o sdružování v politických
stranách, které na něj také odkazují;
s jeho využitím počítá i připravovaný
zákon o volbách do Federálního shromáždění.
II. K jednotlivým ustanovením
K § 1 odst. 1
Pod pojem "petice" patří žádosti,
návrhy a stížnosti ve věcech veřejného
nebo jiného společného zájmu, které
jsou adresovány státním orgánům.
Vyloučena jsou tedy podání adresovaná
jiným subjektům, než jsou státní
orgány, a dále podání, jimiž
navrhovatel sleduje a zásadě jen své individuální
zájmy (může jít o procesní podání
podle předpisů o řízení před
soudy, správními orgány, orgány hospodářské
arbitráže apod., žádosti o návrhy
orgánům prokuratury nebo Sboru národní
bezpečnosti podle předpisů upravujících
jejich činnost, reklamace v rámci uplatňování
odpovědnosti za vady podle předpisů občanského
nebo hospodářského práva, stížností
na nevhodné jednání pracovníka orgánu
či organizace při projednávání
konkrétní věci atd.).
O tom, zda jde či nejde o petici ve smyslu návrhu
zákona, v praxi zpravidla nebudou pochybnosti (je např.
zřejmé, že za petici nutno považovat podání
skupiny občanů upozorňujících
národní výbor, že nefunguje veřejná
teplárna a celý blok domů je proto špatně
vytápěn; naopak peticí zjevně nebude
stížnost uživatele bytu adresovaná bytovému
družstvu, že v jednom z jeho pokojů špatně
funguje radiátor ústředního topení).
Lze totiž očekávat, že rozvoj tržního
hospodářství a celostátní i
místní politiky, svobodné působení
tisku, rozhlasu a televize atd. povedou k tomu, že postupně
přestane být pociťována potřeba
podrobné právní regulace vyřizování
stížností, oznámení a podnětů
v individuálních záležitostech, která
byla vyvolána především tím,
že uvedené faktory dosud prakticky vůbec nepůsobily.
Výrazem "každý" (anebo "občan"
v dalších ustanoveních návrhů)
se označuje jak československý státní
občan, tak i cizinec, jehož práva v tomto směru
není třeba omezovat.
Vojáci v činné službě, příslušníci
Sboru národní bezpečnosti, Sborů nápravné
výchovy apod. mají stejné subjektivní
právo petiční jako ostatní občané;
služebními předpisy může být
ovšem upraveno případné shromaždování
podpisů v prostorách, kde vykonávají
službu, jakož i sestavování a předkládání
peticí určených jejich nadřízeným.
K § 1 odst. 2
Cíle činnosti právnických osob jsou
uvedeny např. v jejich stanovách (pokud jde o společenské
organizace, politické strany, družstva apod.) v zakládací
listině, statutu anebo podobném aktu (pokud jde
o socialistické organizace vyvíjející
hospodářskou činnost) atd.
K § 1 odst. 3
Zasahováním do nezávislosti soudu se rozumí
působení na soudce, aby porušil své
povinnosti v řízení před soudem (srov.
ustanovení § 169a trest. zák.). Vzhledem k
závažnosti takového případného
jednání v podmínkách právního
státu se považuje za potřebné tento
zákaz vyjádřit výslovným ustanovením.
Nezávislost je ústavně zaručena pouze
soudcům (čl. 102 Ústavy ČSSR); v navrhovaném
ustanovení se proto nemluví o prokurátorech,
vyšetřovatelích SNB a prokuratury, o státních
notářích, státních arbitrech
apod.
Petice nebude zasahovat do soudcovské nezávislosti,
jestliže bude např. adresována orgánu
prokuratury a bude v ní navrhováno, aby byla podána
stížnost pro porušení zákona proti
pravomocnému soudnímu rozhodnutí; peticí
ovšem nesmí být schvalován trestný
čin.
K § 1 odst. 4
Změnu ústavy nebo zákonů lze přirozeně
i cestou petice požadovat.
K § 2
Ve výkonu petičního práva nesmí
být nikomu bráněno (také k podpisu
petice však nikdo nesmí být donucován
- § 4 odst. 7.). Výkon tohoto práva nesmí
být nikomu na újmu, uskutečňuje-li
se v mezích stanovených zákonem (pokud jde
o obsah petice vyplývá toto vymezení z ustanovení
§ 1 odst. 3 a 4).
K § 3
Petiční výbor je faktickým útvarem,
volným sdružením občanů, které
spojuje společný zájem. Jeho vznik ani zánik
se proto neupravuje.
K § 4 odst. 1
Petici může svým podpisem podpořit občan
zletilý, avšak i občan nezletilý, jestliže
obsahu a cílům petice může vzhledem
ke své rozumové a mravní vyspělosti
porozumět (srov. ustanovení § 9 obč.
zák.).
K § 4 odst. 3 a 4
"Místem přístupným veřejnosti"
se rozumí nejen veřejné ulice, náměstí,
parky apod., ale jiná místa veřejností
třeba i jen omezeně přístupná
(divadlo, kostel, sportovní stadion apod.); ve druhém
případě ovšem podpisy nesmí být
shromažďovány proti vůli toho, kdo taková
místa spravuje.
Není považováno za nutné, aby shromažďováním
podpisů na místě přístupném
veřejnosti byla pověřována jen zletilá
osoba. Ve věku 16 let jsou již totiž občané
zpravidla tak rozumově a mravně vyspělí,
že taková činnost nebude na újmu ani
jim, ani veřejnosti (ostatně např. obecná
pracovněprávní způsobilost počítá
již dosažením věku 15 let).
K § 5 odst. 1
Petice může být podána v jazyce českém
nebo slovenském (čl. 6 úst. zák. č.
143/1968 Sb.).
Občané maďarské, německé,
polské a ukrajinské (rusínské) národnosti
mají právo podat petici ve svém jazyce, je-li
adresována státnímu orgánu působícímu
v oblasti obývané příslušnou
národností; v tomto jazyce je pak státní
orgán povinen jim i odpovědět, příp.
vést s nimi další jednání (čl.
3 odst. 1 písm. c/ úst. zák. č. 144/1968
Sb., o postavení národností v ČSSR).
K § 5 odst. 3
Vyřízením petice plní státní
orgán především své úkoly
v rámci veřejné politiky. Je-li jím
zastupitelský sbor, bude se tak dít pod kontrolou
jeho členů. Jinak lze počítat i s
kontrolním působením tisku a jiných
veřejných informačních prostředků,
politických stran a společenských organizací,
zastupitelských sborů různých stupňů
a jejich členů atd. Není proto třeba
(a dost dobře ani možno) zavádět nějaké
zvláštní prostředky právního
donucení. Občané mají ostatně
možnost - nejsou-li s vyřízením spokojeni
- obrátit se s další peticí na jiný
státní orgán (např. vyššího
stupně).
K § 6
Bylo třeba vzít v úvahu odlišnosti u
peticí vzešlých ze shromáždění.
Navrhované ustanovení počítá
jen s peticemi vzešlými ze shromáždění
svolaných ve smyslu zákona o právu shromažďovacím
(funkci petičního výboru pak plní
svolavatel shromáždění).
Pokud by petice vzešla ze shromáždění
spontánního, které nebylo nikým svoláno,
mohla by být podpořena jen občany, kteří
ji podepsali způsobem uvedeným v § 4.
K § 7
Význam peticí z hlediska veřejné politiky
vyžaduje, aby státní orgány upravily
způsob přijímání, projednávání
a vyřizování peticí jim adresovaných
ve svých jednacích řádech nebo obdobných
předpisech. Týká se to jak zastupitelských
sborů, tak i ostatních státních orgánů.
K § 8
Zatím jde zejména o některé společenské
organizace, na něž byly ve smyslu ustanovení
čl. 5 Ústavy ČSSR přeneseny některé
úkoly státních orgánů.
K § 9
Vychází se ze zásady, že pozdější
zákon má před dřívějšími
předpisy přednost. Vládní vyhláška
č. 150/1958 Ú. l. se tedy od účinnosti
tohoto zákona nebude vztahovat na přijímání
a vyřizování stížností,
oznámení a podnětů pracujících,
které jsou peticemi podle tohoto zákona.
Navrhovaná úprava nevyvolá nároky
na státní rozpočet.
V Praze dne 26. února 1994