Federální shromáždění
Československé socialistické republiky se
usneslo na tomto zákoně:
(1) Civilní službou je veřejně prospěšná.
služba občana, kterou je podle tohoto zákona
povinen, jestliže mu náboženské vyznání
nebo vyznávané morální přesvědčení
brání ve výkonu vojenské činné
služby.
(2) Občan vykoná civilní službu formou
pomocných činností v organizacích
nezainteresovaných na zisku, a to v oblasti zdravotnictví,
sociální oblasti, v oblasti ochrany životního
prostředí, při likvidaci následků
živelních pohrom a v jiných obecně prospěšných
činnostech. Z vážných celospolečenských
důvodů může vláda ČSSR
stanovit další oblasti, v nichž lze vykonávat
pomocné práce.
(3) Civilní služba je o polovinu delší
než vojenská činná služba, místo
níž se vykonává, pokud není dále
stanoveno jinak.
(4) Výkonem civilní služby nesmějí
občanu, který ji vykonává, vzniknout
neodůvodněné výhody proti těm
občanům, kteří vykonávají
vojenskou činnou službu.
(1) Žádost o vykonání civilní
služby místo vojenské činné služby
může písemně podat branec [§
10 odst. 1 a 2 branného zákona.] odvodní
komisi při odvodním řízení.
(2) Voják v základní službě může
podat žádost podle odstavce 1 veliteli útvaru,
který ji se svým vyjádřením
postoupí do tří dnů od doručení
komisi pro civilní službu příslušného
národního výboru (dále jen "komise").
(3) Voják v záloze může podat žádost
podle odstavce 1 okresní vojenské správě
příslušné podle místa jeho trvalého
bydliště. Náčelník této
správy postupuje žádost se svým vyjádřením
komisi, a to do tří dnů od doručení.
(4) V žádosti. musí být uvedeny důvody
a popřípadě též důkazy,
jimiž chce žadatel své tvrzení prokázat.
(1) 0 žádosti rozhoduje komise, v níž
musí být také voják z povolání.
(2) K projednání žádosti se vždy
vyžaduje veřejné ústní jednání.
(3) Při výkonu funkce jsou členové
komise vázáni pouze zákonem. K jednání
o žádostech občanů o civilní
službu lze přizvat představitele církví.
(1) Komise
a) buď rozhodne, že občan, který podal
žádost, není z důvodů uvedených
v 1 odst. 1 povinen k vojenské činné službě
a místo ní je povinen vykonávat civilní
službu podle tohoto zákona,
b) nebo žádost zamítne.
(2) O žádosti je komise povinna rozhodnout do 30 dnů
od jejího podání.
(3) Jedno vyhotovení svého rozhodnutí zasílá
komise příslušné okresní vojenské
správě.
Odvolání proti rozhodnutí komise
(1) Proti rozhodnutí komise, kterým byla žádost
zamítnuta, může občan podat opravný
prostředek ke krajskému soudu.
(2) V řízení soud postupuje podle občanského
soudního řádu. [§ 244 až 250
občanského soudního řádu.]
(3) Jedno vyhotovení svého rozhodnutí zasílá
soud příslušné okresní vojenské
správě a národnímu výboru.
(1) Dokud nebude o žádosti občana (§ 2
odst. 1 a 3) pravomocně rozhodnuto, nemůže
být občan povolán k výkonu vojenské
činné služby, nevzal-li v průběhu
řízení žádost zpět.
(2) Dokud nebude pravomocně rozhodnuto o žádosti
vojáka v základní službě (§
2 odst. 2), je voják povinen vykonávat službu
bez omezení.
(1) Povinnost k výkonu civilní služby vzniká
občanům po dovršení věku 18 let
a trvá do věku 38 let.
(2) Občané, kteří mají vykonávat
civilní. službu, jsou povinni uposlechnout povolávacího
příkazu, dostavit se včas do stanoveného
místa v určené organizaci a plnit řádně
úkoly s výkonem této služby spojené.
(3) Povolávací příkaz k nastoupení
civilní služby vydává národní
výbor, v jehož obvodu působnosti má
občan, který má být povolán
k výkonu civilní služby, trvalý pobyt.
Před nástupem k výkonu civilní služby
je občan povinen odevzdat národnímu výboru
občanský průkaz; národní výbor
vydá současně občanu doklad o výkonu
civilní služby.
(4) Povinnost občana nastoupit a vykonávat civilní
službu v příslušné organizaci vzniká
dnem, kterým národní výbor přidělil
občana k výkonu služby v této organizaci,
a končí rozhodnutím národního
výboru o ukončení tohoto přidělení.
(5) Dnem nástupu občana k výkonu civilní
služby začíná občanu běžet
období nepřetržitého trvání
této služby, pokud nedojde k jejímu přerušení
podle § 8.
(6) Občanu přísluší náhrada
jízdného při nástupu k výkonu
civilní služby a návratu z ní. Náhradu
poskytuje organizace, v níž bude nebo byla tato služba
vykonávána.
(1) Občanům lze na jejich žádost z důvodů
zdravotních, rodinných, sociálních
a jiných důvodů hodných zvláštního
zřetele povolit odklad nebo přerušení
výkonu civilní služby.
(2) Příslušný národní
výbor povoluje odklad nebo přerušení
výkonu civilní služby tak, aby ji občan
nastoupil nejpozději ve věku 27 a ukončil
do věku 38 let.
Výkon ústavou zaručených práv
a svobod občanů v civilní službě
může být omezen jen na základě
zákona.
(1) Občan je povinen podle pokynů organizace osobně
vykonávat v organizaci všechny pomocné činnosti
v souladu s tímto zákonem, pokud pro něj
nejsou nevhodné vzhledem k jeho zdravotnímu stavu
a fyzickým schopnostem.
(2) Občan vykonávající civilní
službu může opustit objekt organizace nebo ubytovací
prostor výkonu civilní služby jen se souhlasem
vedoucího organizace nebo jeho statutárního
zástupce.
(3) Občan vykonávající civilní
službu nesmí být výdělečně
činný.
(1) Na povinnosti občana vyplývající
z výkonu činností podle § 10 odst. 1
se přiměřeně vztahují ustanovení
zákoníku práce o základních
povinnostech pracovníků. [§ 73 zákoníku
práce.]
(2) Při každém porušení povinností
vyplývajících pro občana z výkonu
civilní služby může vedoucí organizace
uložit občanovi kárné opatření
spočívající v prodloužení
doby trvání civilní služby až o
sedm dní.
(3) Proti rozhodnutí vedoucího organizace o prodloužení
civilní služby se může občan odvolat
k národnímu výboru, který ho k výkonu
služby přikázal, a to ve lhůtě
15 dnů od doručení rozhodnutí. Odvolání
má odkladný účinek.
(1) Organizace, v níž se vykonává civilní
služba, je povinna zajistit občanu tuto službu
konajícímu bezplatné ubytování,
poskytnout mu bezplatně pracovní oděv, stravu
nejméně třikrát denně a služné
ve výši odpovídající služnému
vojína v základní službě.
(2) Pokud pracovníku organizace při výkonu
práce náleží příplatky
za práci v mimořádně ztížených
a zdravotně vysoce rizikových pracovních
podmínkách podle mzdových předpisů,
je organizace povinna poskytnout tyto příplatky
i občanu vykonávajícímu civilní
službu ve stejných podmínkách.
(3) Pokud organizace nemůže zajistit bezplatné
ubytování, hradí občanu, který
u ní vykonává civilní službu,
skutečné náklady vynaložené na
jeho přiměřené ubytování
anebo mu poskytne stanovenou paušální částku.
(1) Skutečný výkon činnosti v civilní
službě nesmí překročit týdenní
pracovní dobu stanovenou v pracovněprávních
předpisech pro obdobnou práci; do skutečného
výkonu činnosti se nezapočítává
doba služební pohotovosti.
(2) Doba skutečného výkonu činnosti
a doba nařízené služební pohotovosti
tvoří služební směnu. Občan
má nárok na nepřetržitý odpočinek
mezi dvěma služebními směnami v rozsahu
nejméně 8 hodin a jednou týdně na
nepřetržitý odpočinek v rozsahu nejméně
24 hodin.
(3) Vedoucí organizace může nařídit
občanu služební pohotovost; přitom musí
být občanu zachována doba nepřetržitého
odpočinku podle odstavce 2.
(1) Řádná dovolená se občanům
v civilní službě poskytuje v rozsahu odpovídajícímu
dovolené vojáka v základní službě.
(2) Dobu čerpání řádné
dovolené určuje vedoucí organizace.
(3) Vedoucí organizace může občanu v
civilní službě poskytnout zvláštní
dovolenou z důvodů a v rozsahu, které odpovídají
zvláštní dovolené poskytované
vojákům v základní službě.
O odpovědnosti občana v civilní službě
za škodu způsobenou organizaci a o odpovědnosti
organizace za škodu způsobenou občanovi v civilní
službě platí přiměřeně
právní předpisy upravující
odpovědnost za škodu mezi vojíny základní
služby a vojenskou správou.
Kdo v úmyslu vyhnout se trvale civilní službě
tuto službu nenastoupí do 24 hodin po uplynutí
lhůty stanovené v povolávacím příkaze,
bude potrestán odnětím svobody na jeden rok
až pět let.
Kdo nenastoupí, byť i z nedbalosti, civilní
službu do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené
v povolávacím příkaze, bude potrestán
odnětím svobody až na dvě léta.
(1) Kdo se v úmyslu vyhnout se civilní službě
nebo plnění povinností z ní plynoucích
poškodí na zdraví, předstírá
nemoc, padělá listinu, opije se nebo použije
jiného úskoku, nebo kdo odpírá konat
civilní službu, bude potrestán odnětím
svobody na šest měsíců až pět
let.
(2) Kdo ze zavrženíhodné pohnutky odmítá
plnit pokyny při výkonu civilní služby
nebo kdo takové pokyny soustavně neplní,
bude potrestán odnětím svobody až na
tři léta.
(1) Kdo bez povolení opustí místo výkonu
civilní služby na dobu delší než
dva dny nebo se po tuto dobu bez povolení zdržuje
mimo toto místo, bude potrestán odnětím
svobody až na devět měsíců.
(2) Kdo bez povolení opustí místo výkonu
civilní služby na dobu delší než
čtrnáct dnů nebo se po tuto dobu bez povolení
zdržuje mimo toto místo, bude potrestán odnětím
svobody na šest měsíců až pět
let.
(3) Kdo v úmyslu vyhnout se civilní službě
bez povolení opustí místo výkonu této
služby nebo se bez povolení zdržuje mimo toto
místo, bude potrestán odnětím svobody
na šest měsíců až pět let.
(1) Za branné pohotovosti státu mohou podávat
žádosti o vykonání civilní služby
pouze branci, a to odvodní komisi při odvodním
řízení.
(2) Občané, kterým byl povolen výkon
civilní služby místo vojenské činné
služby, mohou být za branné pohotovosti státu
povoláni k osobním úkonům pro potřeby
ozbrojených sil. [§ 45 branného zákona]
V řízení podle tohoto zákona postupují
národní výbory a jejich komise podle obecných
předpisů správního řízení.
[Zákon č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (správní řád).]
(1) Doba výkonu civilní služby se pro účely
sociálního a důchodového zabezpečení
započítává obdobně jako doba
vojenské činné služby.
(2) Doba výkonu civilní služby se pro účely
výměry dovolené z pracovního poměru
započítává do doby trvání
pracovního poměru.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení.
V souladu s vývojem v demokratických státech
se navrhuje umožnit, aby občané, kterým
jejich náboženské vyznání nebo
vyznávané morální přesvědčení
nedovoluje vykonávat vojenskou činnou službu
se zbraní, mohli místo této služby vykonávat
civilní službu.
Vzhledem k povaze problematiky se věnuje zvláštní
pozornost úpravě řízení, v
němž se žádost těchto osob posuzuje.
Ve smyslu čl. 8 Mezinárodního paktu o občanských
a politických právech nejde při výkonu
civilní činnosti o nucenou práci nebo pracovní
povinnost.
Zvláštní část
K § 1
Navrhované ustanovení obsahuje základní
vymezení povahy resp. účelu civilní
služby, délky a místa jejího výkonu.
K části první
Návrh umožňuje z časového hlediska
velmi široce podávání žádostí
o vykonání civilní služby.
O podaných žádostech budou rozhodovat komise
při národních výborech, aby tak byly
vytvořeny podmínky pro maximální objektivitu
řízení.
Opravné prostředky podané proti rozhodnutím
komise budou projednávat krajské soudy.
Návrh zakotvuje právní účinky
podané žádosti o vykonání civilní
služby. Pokud komise rozhodne, že žadatel není
povinen vojenskou činnou službou, zaniká tomuto
občanu služební povinnost a bude propuštěn
z vojska - tento účinek zakotvuje navrhovaná
novela branného zákona.
K části druhé
Obsahem této části je regulace průběhu
civilní služby alespoň v takové míře,
aby byl vytvořen nezbytný právní základ
tohoto institutu.
Základem návrhu je koncepce vytvoření
takových podmínek průběhu civil.ní
služby, aby byla v náročnosti povinností
a omezení. srovnatelná s vojenskou činnou
službou.
Občan vykonávající civilní
službu v příslušné organizaci musí
být touto organizací plně a všestranně
zabezpečován (poskytnutí stravy, pracovního
oděvu, ubytování), obdobně jako je
zabezpečen voják v činné službě.
Úpravu náhrady škody v civilní službě
je nutno stanovit navrhovaným zákonem, neboť
pro tuto službu nelze bez dalšího použít
ani úpravu platnou v ozbrojených silách,
ani zákoník práce.
K části třetí
Stanovení skutkových podstat trestných činů
spáchaných osobami vykonávajícími
civilní službu je obdobné trestným činům
spáchaným osobami vykonávajícími
vojenskou činnou službu.
K části čtvrté
Z pochopitelných důvodů se omezují
možnosti podávání žádostí
o vykonávání civilní služby za
branné pohotovosti státu.
Současně se navrhuje výslovně zakotvit
možnost povolat k osobním úkonům pro
potřeby ozbrojených sil občany, kteří
vykonali civilní službu.
V řízení o žádostech vztahujících
se k civilní službě se postupuje podle správního
řádu, pokud tento zákon nestanoví
jinak.
Navrhuje se stanovit počátek účinnosti
zákona dnem vyhlášení.
V současné době není možno odhadnout,
jak velká část především
branecké populace využije možností konat
civilní službu. Prakticky tedy nelze ani přibližně
vyčíslit náklady spojené se zabezpečováním
civilní služby, i když jejich část
bude hrazena z prostředků organizace, v níž
budou občané službu vykonávat. Určité
nároky na státní rozpočet však
budou vyvolány nutností zajistit práci komisí
pro civilní službu, lze též očekávat
vyšší zatížení krajských
soudů při rozhodování o opravných
prostředcích.
Právní úprava civilní služby
se dotýká působnosti federálních
i republikových ústředních orgánů
státní správy a národních výborů.
Realizace civilní služby směřuje do
oblastí, jejichž právní úprava
náleží do výlučné pravomoci
orgánů republik. Z těchto důvodů
se doporučuje zákonem Federálního
shromáždění upravit pouze zásadní
otázky spojené s regulací poslání
a účelu civilní služby jako zvláštní
služební povinnosti tvořící alternativu
k branné povinnosti. Ostatní úpravy, s ohledem
na působnost a pravomoc obou republik, se doporučuje
stanovit zákony České národní
řady a Slovenské národní řady.
Návrh si nevyžádá nároky na státní
rozpočet.