Federální shromáždění
Československé socialistické republiky se
usneslo na tomto zákoně:
(1) Fyzické osoby mohou provozovat podnikatelskou činnost
individuálně v rozsahu a za podmínek stanovených
tímto zákonem nebo mohou ke společnému
provozování podnikatelské činnosti
vytvářet obchodní společnosti podle
zvláštních předpisů. [§...
hospodářského zákoníku č.
109/1964 Sb., ve znění zákona č. ......
/1990, kterým se mění a doplňuje hospodářský
zákoník.]
(2) Podnikatelskou činností se rozumí trvalé
provozování výroby, obchodu nebo poskytování
služeb a prací nebo jiné činnosti. za
účelem získávání trvalého
zdroje peněžních příjmů
(dále jen "podníkání").
[§... hospodářského zákoníku.]
Fyzické osoby podnikající podle tohoto zákona
(dále jen "podnikatel") mohou provozovat i činnosti,
které jsou zvláštními předpisy
vyhrazeny pouze organizacím, a to ve stejném rozsahu
a za stejných podmínek.
Podnikateli nelze stanovit povinnosti ve státním
plánu hospodářského a sociálního
rozvoje.
(1) Podnikatel může při podnikání
zaměstnávat neomezený počet pracovníků.
(2) Vztah podnikatele a pracovníka se řídí
pracovně právními předpisy. Pracovně
právní vztah nemůže vzniknout mezi manžely.
Podnikatel je oprávněn za účelem podnikání
nabývat majetek v neomezeném rozsahu.
(1) Oprávnění k podnikatelské činnosti
podle tohoto zákona vzniká na základě
podané žádosti registrací u orgánu
příslušného k registraci.
(2) Orgán příslušný k registraci
provede registraci, pokud podmínky a náležitosti
žádosti odpovídají ustanovením
tohoto zákona.
(1) Podmínkou registrace je věk 18 let žadatele,
jeho způsobilost k právním úkonům,
bezúhonnost a odborná kvalifikace, pokud ji povaha
podnikání vyžaduje.
(2) Bezúhonnost orgán příslušný
k registraci posuzuje ve vztahu k předmětu podnikání
s ohledem na ochranu práv jiných občanů
a organizací.
(3) Jestliže je podle zvláštních předpisů
k výkonu činnosti, která má být
předmětem podnikání třeba zvláštní
povolení, oprávnění nebo způsobilost,
nelze registraci provést bez tohoto zvláštního
povolení, oprávnění nebo průkazu
způsobilosti. [Například: § 25 odst.
2, 34 odst. 1 a 2, § 37, odst. 3, § 40 odst. 1, §
43 odst. 2 zákona č. 68/1979 Sb., o silniční
dopravě a vnitrostátním zasilatelství.
§ 43 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu
(stavební zákon). § 5 odst. 1 a 2, § 12
odst. 1, § 17, § 32 odst. 2 zákona č.
147/1983 Sb., o zbraních a střelivu. § 3 zákona
ČNR č. 62/1968 Sb., o geologických pracích
a o Českém geologickém úřadu.
§ 3 zákona SNR č. 52/1968 Sb., o geologických
pracích a o Slovenském geologickém úřadu.
§ 5 odst. 2, § 27 zákona ČNR č.
61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách
a o státní báňské správě.
§ 5 odst. 2, § 27 zákona SNR č. 5211988
Sb., o hornické činnosti, výbušninách
a o státní báňské správě.
§ 5 a 27 nařízení vlády ČSR
č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných
látkách škodlivých zdraví. §
5 a 27 nařízení vlády SSR č.
206/1988 Sb., o jedech a některých jiných
látkách škodlivých zdraví. §
13 odst. 1, písm. b), § 14 zákona ČNR
č. 127/1981 Sb., o vnitřním obchodě
ve znění zákona ČNR č. 116/1988
Sb., kterým se mění a doplňuje zákon
ČNR 127/1981 Sb., o vnitřním obchodě.
§ 13 odst. 1, písm. b), § 14 zákona SNR
č. 130/1981 Sb. o vnitřním obchodě
ve znění zákona SNR č. 108/1988 Sb.,
kterým se mění a doplňuje zákon
SNR č. 130/1981 Sb., o vnitřním obchodě.]
(4) V případě, že podnikatel má
v úmyslu uskutečňovat podnikatelskou činnost,
jejímž předpokladem je určitá
odborná kvalifikace, způsobilost nebo oprávnění,
prostřednictvím vedoucího nebo jiného
pracovníka, musí uvedené podmínky
splňovat tento vedoucí nebo jiný pracovník.
(1) V žádosti o registraci je žadatel povinen
uvést:
a) své jméno, příjmení, místo
trvalého bydliště, rodné číslo;
tytéž údaje, týkající
se vedoucího nebo jiného pracovníka, jde-li
o případ podle § 7 odst. 4,
b) předmět podnikání,
c) místo podnikání, je-li trvalé,
d) obchodní název (firmu) [§... hospodářského
zákoníku.], pod nímž bude podnikat,
skládající se z jeho příjmení
a případného dodatku; v případech
zvláštního zřetele hodných může
orgán příslušný k registraci
připustit i jiný obchodní název (firmu),
e) den zahájení podnikání.
(2 ) K žádosti o registraci je žadatel povinen
připojit:
a) doklad o povolení, oprávnění nebo
způsobilosti, pokud je podle § 7 odst. 3 tohoto zákona
pro předmět podnikání, o jehož
registraci se žádá potřebný,
b) doklad o odborné kvalifikaci, způsobilosti nebo
oprávnění žadatele, vedoucího,
nebo jiného pracovníka, pokud je podle § 7
odst. 4 tohoto zákona tento doklad pro podnikání
nezbytný,
c) výpis z rejstříku trestů.
(3) Cizí státní příslušník
neuvádí v žádosti rodné číslo
a nepřipojuje výpis z rejstříku trestů.
Místo výpisu z rejstříku trestů
připojuje k žádosti obdobný doklad prokazující
bezúhonnost.
(4) Orgán příslušný k registraci
může upustit od požadavku předložení
dokladu o odborné kvalifikaci, jestliže žadatel
jiným způsobem prokáže přiměřenou
praxi a zkušenosti v oboru podníkání,
o jehož registraci žádá.
(1) Rozhodnutí o registraci obsahuje náležitosti,
uvedené v § 8 odst. 1, popřípadě
i časové omezení registrace, pokud o ně
žadatel požádal.
(2) Orgán příslušný k registraci
zašle opis rozhodnutí o registraci orgánu vykonávajícímu
správu daně a příslušnému
orgánu státní statistiky. Jde-li o podnikatele,
který má bydliště na území
Československé socialistické republiky, zašle
opis rozhodnutí o registraci i orgánu, který
provádí jeho sociální zabezpečení.
(3) Na základě oznámení podle odstavce
2 přidělí příslušný
orgán státní statistiky podnikateli identifikační
číslo.
(1) Podnikatel je povinen orgánu příslušnému
k registraci oznámit všechny změny, týkající
se údajů a dokladů, které je povinen
uvést a předložit při podání
žádosti o registraci, popřípadě
předložit doklady o nich, do 15 dnů od vzniku
těchto změn.
(2) Na základě hlášení podnikatele
podle odstavce 1 orgán příslušný
k registraci rozhodne o změně rozhodnutí
o registraci, anebo registraci zruší.
(1) Orgán příslušný k registraci
registraci zruší, jestliže:
a) podnikatel pozbyl povolení, oprávnění
nebo způsobilost, pokud je podle § 7 odst. 3 tohoto
zákona pro předmět podnikání
potřebné,
b) podnikatel byl pravomocně odsouzen pro úmyslný
trestný čin, jehož skutková podstata
souvisí s předmětem podnikání,
c) o to podnikatel požádá.
(2) Orgán příslušný k registraci
může registraci zrušit, jestliže podnikatel
závažným způsobem porušuje podmínky
nebo povinnosti, vyplývající z rozhodnutí
o registraci, z tohoto zákona nebo z ostatních obecně
závazných právních předpisů
nebo porušuje zásady poctivého obchodního
styku nebo hospodářské soutěže[§...
hospodářského zákoníku.];
v těchto případech může požádat
o novou registraci nejdříve po uplynutí jednoho
roku od právní moci rozhodnutí o zrušení
registrace.
(3) Orgán příslušný k registraci
může registraci zrušit z důvodů
uvedených v odst. 2 nejdéle do tří
měsíců od zjištění důvodů,
které ho ke zrušení registrace opravňují,
nejpozději však do jednoho roku od jejich vzniku.
(4) V rozhodnutí o zrušení registrace stanoví
orgán příslušný k registraci
lhůtu potřebnou pro skončení podnikání,
splnění uzavřených smluv a pro ukončení
případných pracovně právních
vztahů.
(5) Orgán příslušný k registraci
zašle opis rozhodnutí o zrušení registrace
orgánu, vykonávajícímu správu
daně, příslušnému orgánu,
který provádí sociální zabezpečení
podnikatele a příslušnému orgánu
státní statistiky. Je-li podnikatel zapsán
do podnikového rejstříku, zašle orgán
příslušný k registraci opis rozhodnutí
o zrušení registrace příslušnému
rejstříkovému soudu.
(6) Orgán příslušný k registraci
pozastaví podnikateli výkon té podnikatelské
činnosti, k jejímuž výkonu je nezbytná
podle § 7 odst. 4 odborná kvalifikace, způsobilost
nebo oprávnění, které podnikatel nemá
a kterou vykonával za něho vedoucí nebo jiný
pracovník, který podle oznámení podnikatele
přestal být jeho pracovníkem.
Po předložení dokladů, kterých
je k podnikání třeba podle § 7 odst.
3 nebo 4 tohoto zákona, orgán příslušný
k registraci své rozhodnutí o pozastavení
výkonu podnikatelské činnosti zruší.
Oprávnění k podnikatelské činnosti
zaniká:
a) rozhodnutím orgánu příslušného
ke zrušení registrace podle § 11 tohoto zákona,
b) smrtí podnikatele.
(1) Pokud v předchozím kalendářním
roce přesáhl základ daně [§
13 zákona č. 145/1961 Sb., o dani z příjmu
obyvatelstva, ve znění pozdějších
předpisů.] podnikatele z jeho podnikatelské
činnosti částku 540.000 Kčs nebo zaměstnává
v pracovním poměru více než 25 pracovníků,
je povinen zapsat se do podnikového rejstříku
[§ 107 hospodářského zákoníku.].
Návrh na zápis je podnikatel povinen podat do 15.
února následujícího roku a současně
o této skutečnosti vyrozumět orgán
příslušný k registraci.
(2) Podnikatel, který byl podle odstavce 1 zapsán
do podnikového rejstříku, zůstává
v tomto rejstříku zapsán i v případě,
že v následujících letech nesplní
podmínky uvedené v odstavce 1.
(3) Do podnikového rejstříku se může
při zahájení individuálního
podnikání nebo na počátku kalendářního
roku, nejdéle do 15. února, zapsat registrovaný
podnikatel bez ohledu na ustanovení odstavce 1.
(1) Na podnikatele zapsaného do podnikového rejstříku
se vztahují ustanovení právních předpisů,
upravujících práva a povinnosti československých
právnických osob, pokud zákon nestanoví
jinak nebo pokud to povaha věci nevylučuje.
(2) Předpisy o normalizaci [např. zákon
č. 96/1964 Sb., o technické normalizaci.] a
metrologii [např. zákona č. 35/1962 Sb.,
o měrové službě, ve znění
pozdějších předpisů. Vyhláška
Úřadu pro normalizaci a měření
č. 61/1963 Sb., o zajišťování správnosti
měřidel a měření, ve znění
pozdějších předpisů.] se
vztahují na všechny podnikatele.
(1) Na věci ve vlastnictví podnikatele, sloužící
k podnikání se vztahují ustanovení
obecně závazných právních předpisů
o osobním vlastnictví a spoluvlastnictví,
s výjimkou ustanovení občanského zákoníku
o zdroji, účelu a o předmětu osobního
vlastnictví [§ 125, 126 a § 127 občanského
zákoníku].
(2) Podnikatel může nakládat též
s právy a jinými hodnotami, spojenými s podnikatelskou
činností.
(1) K použití majetku v bezpodílovém
spoluvlastnictví manželů potřebuje podnikatel
při zahájení podnikání souhlas
druhého manžela. I dalším právním
úkonům, souvisejícím s podnikáním
již souhlas druhého manžela nepotřebuje.
(2) Soud na návrh jednoho z manželů zruší
bezpodílové spoluvlastnictví manželů
v případě, jestliže jeden z manželů
získal oprávnění k podnikatelské
činnosti.
Podnikatel může jednat prostřednictvím
zástupce. Pracovník podnikatele je jako jeho zástupce
oprávněn k právním úkonům,
k nimž při plnění pracovních
úkolů obvykle dochází. Pro zastoupení
na základě plné moci platí ustanovení
občanského zákoníku.
(1) Občansko právní vztahy mezi podnikateli
a jinými fyzickými osobami se řídí
občanským zákoníkem, pokud tento zákon
nestanoví jinak.
(2) Právní vztahy při uskutečňování
podnikatelské činnosti mezi podnikateli a československými
právnickými osobami, jakož i mezi podnikateli
navzájem se řídí hospodářským
zákoníkem s výjimkou ustanovení, jež
stanoví bez souhlasu stran vznik povinnosti uzavřít,
změnit nebo zrušit smlouvu nebo pravomoc založit,
změnit nebo zrušit závazkové vztahy,
jakož i těch ustanovení, která svým
obsahem neodpovídají povaze individuálního
podníkání fyzických osob nebo jsou
v rozporu s postavením podnikatele, vymezeným v
zákoně.
(3) Ustanoveními odstavců 1 a 2 není dotčen
předmět úpravy zákoníku mezinárodního
obchodu.
(4) Podnikatel je oprávněn provádět
zahraničně hospodářskou činnost
za podmínek stanovených zvláštními
předpisy [např. zákon č. 42/1980
Sb., o hospodářských stycích se zahraničím,
ve znění zákona č. ...../1990 Sb.,
zákon č. 173/1988 Sb., o podniku se zahraniční
majetkovou účastí, ve znění
zákona č. ...../1990 Sb.].
(1) Podnikatel není vázán lhůtami,
které jsou stanoveny občanským zákoníkem
pro provedení služby a pro odstranění
vady poskytnuté služby [§ 268 odst. 1, §
273 odst. 1, § 277 a § 281 odst. 1 občanského
zákoníku.]. Vady poskytnuté služby
je povinen odstranit ve lhůtě dohodnuté se
zákazníkem; nedojde-li k dohodě o lhůtě
k odstranění vady, je povinen tuto vadu odstranit
ve lhůtě,přiměřené povaze
služby a okolnostem jejího poskytování.
(2) Při přijetí věci k opravě,
úpravě nebo ke zhotovení věci na zakázku,
je povinen podnikatel vydat písemné potvrzení
o jejím převzetí. Potvrzení o přijetí
objednávky [§ 264 a § 283 občanského
zákoníku.] je povinen vydat jen na žádost
zákazníka. Tyto povinnosti nemá, je-13 služba
poskytnuta na počkání.
O rozsahu poskytnuté služby a o zaplacení ceny
za ni je podnikatel povinen vydat písemné potvrzení
jen tehdy, pokud o to zákazník požádá.
(1) Podnikatel odpovídá za škodu způsobenou
jiným občanům porušením právní
povinnosti také tehdy, byla-li škoda při podnikání
způsobena těmi, které k podnikání
použil; případná odpovědnost
těchto občanů podle pracovně právních
předpisů není dotčena. Podnikatel
se odpovědností zprostí, jestliže prokáže,
že škodě nemohlo být zabráněno
ani při vynaložení veškerého úsilí,
které lze na něm požadovat.
(2) Podnikatel je před zahájením podnikání
povinen uzavřít smlouvu o pojištění
své odpovědnosti za škodu, která by
mohla vzniknout v souvislosti s podnikáním.
(1) Registrací vzniká zákonné pojištění
odpovědnosti podnikatele za škodu vzniklou pracovníkům
při plnění pracovních povinností
nebo v přímé souvislosti s ním, za
kterou podnikatel odpovídá podle zákoníku
práce [§ 137 - 205b zákoníku práce].
(2) Bližší podmínky tohoto pojištění
včetně sazby pojistného upraví obecně
závazným právním předpisem
ministerstvo financí cen a mezd České socialistické
republiky a ministerstvo financí cen a mezd Slovenské
socialistické republiky.
Podnikatel je při podnikání povinen na vyzvání
oprávněných orgánů prokázat
své oprávnění k podnikání.
Dále je při podnikání oprávněn
a povinen používat obchodní název (firmu)
uvedený v rozhodnutí o registraci.
Prodávat zboží a poskytovat služby na
území Československé socialistické
republiky může podnikatel na místech, která
má právo užívat, na trzích nebo
na jiných místech k tomu určených.
(1) Podnikatel je povinen vést účetnictví,
kterým prokazuje příjmy, výdaje a
výsledek podnikatelské činnosti, majetek
sloužící k jejímu provozování
a závazky z této činnosti vyplývající.
(2) Podnikatel vede jednoduché nebo podvojné účetnictví
v souladu se stanovenými účetními
zásadami.
Postavení, práva a povinnosti odborových
orgánů stanovená právními předpisy
nejsou tímto zákonem dotčena.
Podnikatel je při podnikání povinen co nejúčinnější
chránit životní prostředí před
škodlivými vlivy, které jsou jeho činností
vyvolávány a zejména dbát toho, aby
neohrožoval zdraví jiných občanů.
Soudní přezkoumání rozhodnutí
§ 28
(1) Rozhodnutí o registraci, změně registrace
a zrušení registrace podle tohoto zákona jsou
přezkoumatelná krajským soudem podle zvláštních
předpisů [§ 244 a následující
občanského soudního řádu].
(2) Návrh na přezkoumání rozhodnutí
podle odstavce 1 lze krajskému soudu podat až po vyčerpání
řádných opravných prostředků
ve správním řízení [§
53 - 61 zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (správní řád)]
ve lhůtě podle zvláštních předpisů
[§ 247 odst. 2 občanského soudního
řádu].
Povolení k prodeji zboží a poskytování
jiných služeb udělená občanům
před nabytím účinnosti tohoto zákona
podle nařízení vlády České
socialistické republiky č. 1/1988 Sb., o prodeji
zboží a poskytování jiných služeb
občany na základě povolení národního
výboru nebo podle nařízení vlády
Slovenské socialistické republiky č. 2/1988
Sb. o prodeji zboží a poskytování jiných
služeb občany na základě povolení
národního výboru, se považují
za registraci podle tohoto zákona. Občan, kterému
bylo takové povolení uděleno se považuje
za podnikatele a jeho právní poměry se nadále
řídi tímto zákonem.
Souhlas národního výboru udělený
občanům k poskytování dočasného
ubytování v soukromí před nabytím
účinnosti tohoto zákona podle nařízení
vlády České socialistické republiky
č. 63/1984 Sb., o poskytování dočasného
ubytování v soukromí se souhlasem národního
výboru nebo podle nařízení vlády
Slovenské socialistické republiky č. 64/1984
Sb., o poskytování dočasného ubytování
v soukromí se souhlasem národního výboru
se považuje za registraci podle tohoto zákona. (Občan,
kterému byl takový souhlas udělen, se považuje
za podnikatele a jeho právní poměry se nadále
řídí tímto zákonem.
Pokud se v obecně závazných právních
předpisech používá termín "prodej
zboží a poskytování jiných služeb
občany na základě povolení národního
výboru" nebo "poskytování dočasného
ubytování v soukromí se souhlasem národního
výboru" nebo "poskytování věcných
plnění a výkonů občany na základě
povolení národního výboru", rozumí
se tím podnikání podle tohoto zákona.
Federální ministerstvo financí upraví
obecně závazným právním předpisem
způsob odpisu základních prostředků.
Po dni účinnosti tohoto zákona se nepoužijí
ustanovení:
1. § 2 dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb.,
o znárodnění dolů a některých
průmyslových podniků, ve znění
zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění
některých dalších průmyslových
a jiných podniků a závodů a o úpravě
některých poměrů znárodněných
a národních podniků;
2. § 3 zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění
některých dalších průmyslových
a jiných podniků a závodů a o úpravě
některých poměrů znárodněných
a národních podniků;
3. § 3 zákona č. 115/1948 Sb., o znárodnění
dalších průmyslových a jiných
výrobních podniků a závodů
v oboru potravinářském a o úpravě
některých poměrů znárodněných
a národních podniků tohoto oboru, ve znění
zákona č. 108/1950 Sb., kterým se mění
a doplňují předpisy o znárodnění
některých podniků průmyslu potravinářského;
4. § 3 zákona č. 120/1948 Sb., o znárodnění
obchodních podniků s 50 nebo více činnými
osobami;
5. § 1 odst. 2 zákona č. 121/1948 Sb., o znárodnění
ve stavebnictví, ve znění zákona č.
58/1951 Sb., kterým se mění a doplňuje
zákon o znárodnění ve stavebnictví;
6. § 3 zákona č. 123/1948 Sb., o znárodnění
polygrafických podniků;
7. § 6 zákona č. 124/1948 Sb., o znárodnění
některých hostinských a výčepnických
podniků a ubytovacích zařízení.
Zrušují se: § 397 odst. 4, § 489a a §
490 odst. 2 občanského zákoníku.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem ............ 1990.
Obecná část
Vláda národního porozumění
přijala ve svém programovém prohlášení
jako dlouhodobý ekonomický cíl přechod
na tržní ekonomiku, jedinou racionální
cestu dynamizace hospodářského rozvoje a
účelného využívání
přírodních zdrojů. Úplný
přechod na tržní ekonomiku je nedílně
spojen s rychlým rozvojem soukromého podnikání
jako rovnoprávné formy podnikání státu
a podnikání skupinového (zejména družstevního
a společenských organizací). Očekává
se přitom, že soukromé podnikání
přispěje významně k urychlení
rozvoje naší ekonomiky.
Soukromé podnikání bude mít v budoucnosti
rozhodující význam při odstraňování
monopolu a formování soutěživých
struktur v rámci československého hospodářství.
Lze očekávat, že jeho rozšířením
vzroste konkurence zejména při poskytování
služeb a při výrobě řady druhů
spotřebního zboží. Zároveň
soukromé podnikání umožní vytvoření
rovnovážné velikostní struktury podniků,
tj. struktury, kterou naše ekonomika postrádá,
i když je běžná ve všech vyspělých
zemích. Jde o strukturu, v níž vedle sebe budou
existovat velké a střední podniky se značným
počtem malých firem pružně a na vysoké
kvalitativní úrovni uspokojujících
potřeby širokého okruhu odběratelů.
Vytvoření možnosti pro všestranně
výhodný rozvoj soukromého podnikání
je také základním předpokladem pro
očekávané uplatnění cizího
kapitálu (zahraniční majetkové účasti)
při podníkání v podmínkách
naší ekonomiky i pro mobilizaci volných zdrojů
našich občanů, popřípadě
i zdrojů organizací k podnikatelské činnosti.
Lze zároveň očekávat, že podnikání
zahraničních zájemců bude mnohdy spojeno
i s dovozem moderní techniky a technologie a uplatněním
progresivních metod řízení a organizace
výroby, které urychlí hospodářský
rozvoj.
V neposlední řadě se soukromé podnikání
stane také prostředkem nezbytného rozvoje
iniciativy občanů a společensky žádoucího
usměrnění této iniciativy bezprostředním
spojením výrobců s výsledky dosahovanými
při podnikání. Předpokládá
se, že tato iniciativa se projeví nejen v rozšíření
nabídky na našem trhu, ale i v intenzívním
hledání cest ke zvyšování produktivity
práce uplatněním nových směrů
technického rozvoje i k všestrannému zvyšování
efektivnosti mimo jiné i lepším využitím
existujících zdrojů.
Zákon o individuálním podnikání
fyzických osob upravuje základní formu podnikání,
tj. podnikání jednotlivců (fyzické
osoby), které se zejména v první etapě
rozvoje soukromého podnikání stane jeho převažující
formou.
Navrhovaný zákon v zájmu rovnoprávnosti
různých forem podnikání umožňuje
fyzickým osobám podnikat bez povolovacího
řízení, tj. pouze za stanovených podmínek
registrace. Podnikání není omezeno počtem
zaměstnávaných pracovníků ani
omezením majetkovým. Je přitom umožněno
ve všech oblastech, v nichž mohou podnikat socialistické
organizace, a to za stejných podmínek a ve stejném
rozsahu jako tyto organizace. Zákonem se tak odstraňuje
dosavadní diskriminace soukromého podnikání,
která (nařízení vlád ČSR
č. 1/1988 Sb. a SSR č. 2/1988 Sb.) je stavěla
do role individuální účasti občanů
při poskytování služeb při značně
administrativně náročném a na subjektivním
posouzení závislém povolování
národních výborů. Kromě tohoto
značného omezení,bylo dosud soukromé
podnikání proti ostatním formám znevýhodňováno
praktickou nemožností využívat při
službách další občany, neexistujícím
přístupem k úvěru, vyhrazením
řady činností jen socialistickým organizacím
a ztíženými podmínkami pro pořizování
výrobních prostor, strojů, materiálů
a v dalších oblastech.
Zákon o individuálním podnikání
fyzických osob vytváří základní
rámec pro soukromé podnikání při
rovnoprávném postavení podnikatelů
s jinými subjekty. Jeho praktické uplatnění
však nezbytně předpokládá současné
uplatňování řady dalších
právních předpisů, které dosud
podnikání fyzických osob nebraly jako rovnoprávnou
formu v úvahu. Jde zejména o Ústavu ČSSR,
hospodářský zákoník, zákoník
práce, trestní zákoník, devizový
zákon, zákon o hospodářských
stycích se zahraničím, zákony o důchodové
dani a dani z příjmu obyvatelstva a další
předpisy zajišťující např.
nemocenské pojištění a sociální
zabezpečení pro soukromé podnikatele a jejich
zaměstnance, cenové podmínky a poplatky.
Zvláštní část
K části I - Obecná ustanovení
K § 1
Základní ustanovení celého zákona
zakotvuje právo fyzické osoby ke svobodné
výdělečné činnosti.
Na základě tohoto ustanovení jsou fyzické
osoby oprávněny k trvalému provozování
výroby, obchodu nebo poskytování služeb
a prací nebo jiné činnosti za účelem
získávání trvalého zdroje peněžních
příjmů, tedy k podnikatelské činnosti
a to buď podnikatelské činnosti individuální
nebo podnikatelské činnosti v obchodních
společnostech.
Výslovné uvedení tohoto oprávnění
fyzických osob je v úvodním ustanovení
zákona nezbytné, i když platí ústavní
princip o rovnoprávnosti všech subjektů vlastnictví
a z něj vyplývající princip rovnoprávnosti
všech subjektů podnikatelské činnosti.
Základní formou podnikání fyzických
osob je podnikání jednotlivce, které svou
úpravou v řadě směrů navazuje
na dřívější tzv. živnostenské
podnikání.
Ustanovení § 1 zároveň zakládá
oprávnění fyzických osob k další
formě podnikání a to k podnikání
v obchodních společnostech. Úprava této
formy podnikání je ponechána zvláštním
předpisům. Tento způsob úpravy vyjadřuje
zrovnoprávnění podnikání fyzických
osob s jinými podnikatelskými subjekty. Jsou tak
zároveň vytvářeny potřebné
základy k budoucí jednotné úpravě
těchto právních vztahů.
Definice podnikatelské činnosti fyzických
osob je formulována stejně jako definuje podnikatelskou
činnost hospodářský zákoník.
I tímto způsobem je vyjadřována shoda
- postavení podnikající fyzické osoby
a jiných subjektů podnikatelské činnosti.
K § 2
Předložený návrh zákona upravuje
individuální podnikání fyzických
osob. Podnikatelům zákon umožňuje podnikat
též v činnostech, které jsou dosud vyhrazeny
pouze organizacím. Zákon vychází ze
zásady, že individuální podnikatel i
organizace musí mít pro svou podnikatelskou činnost
stejné možnosti, Tam, kde mají organizace stanoveny
právními předpisy určité podmínky
pro podnikání, jejichž splnění
se vyžaduje pro udělení oprávnění,
platí stejný režim i pro podnikatele. Jestliže
tedy právní předpis váže možnost
podnikat v určité oblasti na povolovací režim,
platí tento režim pro všechny subjekty, tedy
pro státní podniky, družstva, fyzické
osoby, obchodní společnosti s účastí
fyzických osob atd. V případě, že
se jedná o činnost, která je vyhražena
právním předpisem. pouze některým
jmenovitě určeným organizacím, nemohou
tyto činnosti provozovat podnikatelé ani podle tohoto
zákona. V těchto případech je vyjádřeno
ústavou zakotvené oprávnění
státu, aby některé činnosti provozoval
sám nebo jím určené právnické
osoby. Skutečnost, zda se jedná o podnikatelskou
činnost vyhrazenou státu nebo státem svěřenou
určité právnické osobě, je
předmětem řízení o registraci.
V oblastech, ve kterých zákony nepřipouští
podnikání fyzických osob (individuálně
nebo v obchodních společnostech), vystupuje zvlášť
naléhavě požadavek ochrany závažných
celospolečenských zájmů. Tak je tomu
zejména v oblastech využívání
majetku, nezbytného k zabezpečování
potřeb celé společnosti, rozvoje národního
hospodářství, v oblastech významných
pro využívání kulturního dědictví
a rozvoj kultury národů, nebo v oblastech tradičních
výhrad státu (např. poštovní
výhrada. Úprava podnikání v těchto
vyhrazených oblastech bude pružně přizpůsobována
specifikám společenského vývoje s
tím, aby zmíněné celospolečenské
zájmy byly účinně právně
garantovány.
K § 3
Významnou garancí samostatnosti podnikatele je ustanovení,
které výslovně zakazuje ukládat podnikateli
povinnosti ve státním plánu hospodářského
a sociálního rozvoje. Tímto ustanovením
se vyjímá oblast individuálního podnikání
fyzických osob z přímého direktivního
řízení podnikatelské činnosti
státem.
K § 4
V odstavci 1 je obsažen jeden ze základních
postulátů, umožňující
rozvoj podnikání a tím je možnost zaměstnávat
v neomezeném rozsahu další pracovníky,
a to ve všech druzích pracovně právních
vztahů. Jedinou výjimkou jsou možnosti uzavření
pracovního poměru mezi manželi navzájem.
Tuto možnost zákon výslovně vylučuje.
Takovéto řešení je v souladu s koncepcí,
že jak majetek sloužící k podnikání,
tak i přínosy z podnikatelské činnosti
jsou v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů.
Na zvláštních právních úpravách
jsou ponechány úpravy práv a povinností
zaměstnanců podnikatele, úprav odměny
za práci, úprava výchovy učňů
atd.
K § 5
Spolu s ustanovením § 3 a § 4 je v tomto ustanovení
výslovně uveden další ze základních
předpokladů umožňující
rozvoj podnikání fyzických osob. Zaručuje
se jím možnost nabývání majetku
bez omezení, a to jak co do druhu, tak co do rozsahu.
K části II - Oprávnění k
podnikatelské činnosti
K § 6
V tomto ustanovení je formulován obecný předpoklad
pro vznik oprávnění ke každé
podnikatelské činnosti fyzické osoby. Je
zvolena velmi jednoduchá a liberální forma,
kdy oprávnění k podnikatelské činnosti
vzniká pouhým přihlášením
fyzickou osobou. Tento postup je podobný s postupem který
byl uznáván též živnostenským
řádem (císařský patent č.
227/1859 ř.z.). Při splnění obecného
předpokladu a dále stanovených zvláštních
předpokladů pro výkon podnikatelské
činnosti má orgán příslušný
k registraci povinnost pouze konstatovat existenci těchto
předpokladů, vyžadovaných taxativně
zákonem, což se děje vydáním
příslušného rozhodnutí registrujícího
orgánu v řízení podle správního
řádu.
K § 7
Podat žádost o registraci může každý,
kdo splňuje zákonem stanovené podmínky
věku, způsobilosti a bezúhonnosti. Zvláštní
důraz je kladen na bezúhonnost žadatele a jsou
stanoveny relativně konkrétní kritéria
pro její posuzování.
Smyslem posouzení bezúhonnosti žadatele je
zajistit, aby z podnikatelské činnosti fyzických
osob byli vyloučeni ti, kteří neskýtají
dostatečné záruky dodržování
pravidel poctivého obchodního styku o to s přihlédnutím
k povaze, rozsahu a možnostem předpokládané
podnikatelské činnosti. Stanovením podmínky
bezúhonnosti je také sledováno, aby žádost
nepodávaly osoby, jimž byla podnikatelská činnost
výrokem soudu nebo správního orgánu
zakázána.
I když fyzická osoba smí při výkonu
podnikatelské činnosti zaměstnávat
jiné osoby, základem této formy podnikání
bude zřejmě vlastní práce žadatele.
Proto vedle obecných předpokladů musí
žadatel splňovat i předpoklady zvláštní,
je-li k výkonu činnosti, která má
být předmětem podnikání třeba
zvláštní povolení, oprávnění
nebo způsobilost.
Pokud žadatel nezamýšlí uskutečňovat
podnikatelskou činnost, k níž je zapotřebí
zvláštní povolení, oprávnění
nebo průkaz způsobilosti sám, musí
splňovat zákonem stanovené požadavky
pro výkon podnikatelské činnosti určený
vedoucí. I v případě, že podnikatel
uskutečňuje podnikatelskou činnost prostřednictvím
vedoucího, zůstává odpovědným
ve vztahu ke správním orgánům za dodržování
právních předpisů. Vedoucí
odpovídá podnikateli na základě pracovně
právního vztahu za odborně bezvadné
provozování podnikatelské činnosti.
Vedoucí odpovídá ve vztahu ke správním
orgánům za porušení právních
předpisů, jen pokud je sám zavinil. Vedoucí
jedná jménem podnikatele a na jeho účet.
Odbornou kvalifikaci, způsobilost nebo oprávnění
musí mít též jiní pracovníci
podnikatele, je-li jí k výkonu povolené činnosti
třeba.
K § 8
Náležitosti žádosti o registraci jsou
stanoveny s ohledem na uvedený princip registrace v zákoně
taxativně.
Vedle základních identifikačních údajů
žadatele je požadováno, aby v žádosti
byl uveden předmět podnikání. Přesné
vymezení předmětu podnikání
v žádosti o registraci má význam jednak
pro hodnocení otázky zda nejde o podnikání
činnosti zakázané nebo činnosti vyhrazené
určitým právnickým osobám,
jednak má umožnit orientaci příslušným
správním orgánům, zejména kontrolním,
finančním a orgánům státní
statistiky. Rovněž tak je přesné vymezení
předmětu podnikání významné
pro hodnocení odborné kvalifikace a způsobilosti
osob, podílejících se na podnikatelské
činnosti.
Jestliže v souvislosti s podnikatelskou činností
je poskytována jiná služba, např. občerstvení
v autoservisu, je třeba i zde registrace podnikatelské
činnosti vedle základního předmětu
podnikání, a to za předpokladu, že tato
jiná služba má povahu pravidelné samostatné
činnosti, uskutečňované se záměrem
dosáhnout výnosu nebo jiné hospodářské
výhody bez zřetele na to, pro jaký účel
je určena, má-li tedy rovněž charakter
podnikatelské činnosti.
Uvedení místa podnikání v žádosti
o registraci neomezuje místo podnikání. Místem
podnikání zákon rozumí nejen sídlo
základního závodu, ale popř. i sídla
poboček tohoto závodu, pokud činnost základního
závodu a poboček vzájemně věcně
souvisí. Pro označení pobočky platí
stejná pravidla, jako platí pro označování
základního závodu.
Zákon jako základní pravidlo pro tvorbu obchodního
názvu (firmy) stanoví zásadu užití
vlastního příjmení a případného
dodatku. Jako doplňující forma tvorby obchodního
názvu podnikatele je stanovena možnost připuštění
i jiného obchodního názvu, pokud by předchozí
pravidlo z nějakých důvodů podnikateli
nevyhovovalo. Ochrana obchodního názvu podnikatele
je poskytována podle příslušných
ustanovení hospodářského zákoníku
a je tak zabezpečeno výlučné právo
užívat obchodního názvu a právo
domáhat se ochrany proti jeho nedovolenému užívání.
Stanovením názvu, pod nímž podnikatel
má podnikat, vzniká podnikateli současně
oprávnění užívat jej, a to i
jako vnější označení na svých
stálých místnostech nebo bytech. Podnikatelé
jsou však také oprávněni užívat
jiných návěstných prostředků,
nikoli však jako jsou užívány názvy
podniků nebo obchodních společností.
Zákon o individuálním podnikání
fyzických osob nezahrnuje mezi předpoklady pro výkon
podnikatelské činnosti státní občanství.
Pro cizince (fyzické osoby) platí tedy beze zbytku
právní režim tohoto zákona s odlišnostmi,
týkajícími se uvádění
rodného čísla a výpisu z rejstříku
trestů. Registrující orgán má
zde povinnost vyžadovat doklad, kterým lze uvedené
údaje rovnocenně nahradit. Prozatím tedy
není zákonem požadována reciprocita
při registraci k podnikatelské činnosti cizinci.
Upuštění od požadavku předložení
dokladu o odborné kvalifikaci je možné, jestliže
o to žadatel požádá a prokáže
jiným věrohodným způsobem požadovanou
způsobilost. Způsoby, jimiž bude moci žadatel
prokázat potřebnou způsobilost, budou v praxi
různé a ve značné míře
odvislé od povahy podnikatelské činností.
Rovněž volná úprava průkazu způsobilosti,
absence průkazu potřebnosti podnikatelské
činnosti v místě nebo provozního kapitálu,
volné zakládání poboček apod.
jsou dokladem liberálnosti předložené
úpravy.
K § 9
Rozhodnutí o registraci musí mít kromě
náležitostí uvedených v § 8 odst.
1 náležitosti rozhodnutí podle správního
řádu. Před vydáním rozhodnutí
o registraci nemůže být podnikatelská
činnost vykonávána. V tomto smyslu má
rozhodnutí o registraci účinky konstitutivní.
Teprve po vydání rozhodnutí o registraci
vzniká oprávnění k podnikatelské
činnosti. Uvedené oprávnění
je jakožto subjektivní veřejné právo
vázáno na žadatele a není převoditelné.
Zaslání rozhodnutí o registraci stanoveným
správním orgánům je nezbytné
a na minimum je v tomto směru omezena administrativní
náročnost registračního řízení.
Přidělením identifikačního
čísla orgánem státní statistiky
je řízení o registraci dokončeno.
K § 10
V zásadě platí, že podnikatel je oprávněn
k podnikatelské činnosti v rozsahu stanoveném
v rozhodnutí o registraci a vyplývajícím
z příslušných právních
předpisů. Všechny nastalé změny
v okolnostech, které byly rozhodné při rozhodování
o registrací, je podnikatel povinen oznámit registrujícímu
orgánu. Plnění této povinnosti je
třeba vyžadovat potud, pokud jde o změny skutečně
závažné, jejíchž existence by měla
rozhodný vliv při rozhodování o registraci.
Rovněž o změnách rozhodnutí o
registraci nebo o jejím zrušení vydá
orgán příslušný k registraci
rozhodnutí ve správním řízení.
K § 11, 12
Registrace může zaniknout na základě
zákonem stanovených právních skutečností,
rozhodnutím registrujícího úřadu
nebo smrtí podnikatele.
Případy, kdy oprávnění k podnikatelské
činnosti zanikne rozhodnutím orgánu příslušného
k registraci o zrušení registrace, jsou omezeny a
taxativně v zákoně vypočteny. V případech,
uvedených v § 11 odst. 1 registrující
orgán takto rozhodne vždy.
Jinak platí, že registrující orgán
posoudí, zda v případech, stanovených
v § 11 odst. 2 zákona je třeba registraci zrušit.
V těchto případech je možné,
aby podnikatel požádal o registraci k podnikatelské
činnosti až po uplynutí jednoho roku ode dne,
kdy nabylo rozhodnutí o zrušení registrace
právní moci. Pokud podnikatel požádá
v uvedené lhůtě a registraci jiné
podnikatelské činnosti, přihlédne
registrující. orgán k faktu zrušení
registrace v rámci hodnocení bezúhonnosti
osoby žadatele.
V zájmu právní jistoty podnikatele jsou upraveny
subjektivní a objektivní lhůty pro postup
podle § 11 odst. 2.
Při stanovení lhůty v rozhodnutí o
zrušení registrace potřebné pro ukončení
podnikání registrující orgán
bude vycházet ze zásady, že zde nejde o rozhodnutí
trestní povahy, ale o rozhodnutí v oblastí
podnikatelské činnosti. Proto lhůty potřebné
pro ukončení podnikání musí
být stanoveny s přihlédnutím k rozsahu
podnikání, k počtu zaměstnaných
pracovníků, k počtu učňů,
k závažnosti dopadu zrušení uzavřených
smluv pro práva třetích osob apod.
Zákon výslovně neupravuje právo registrujícího
orgánu k prohlídce místa, kde bude uskutečňována
podnikatelská činnost a zjistit např. úroveň
technického zařízení, zabezpečení
ochrany a bezpečnosti práce, očekávané
zatížení životního prostředí
emisemi, vliv na respektování sousedských
práv atd. Takováto oprávnění
však samozřejmě mají příslušné
orgány kontroly, inspekcí nebo orgány státní
správy a to na základě zvláštních
zákonů upravujících jejich působnost,
a pravomoci. Jestliže podnikatel nebude respektovat příslušné
právní předpisy v naznačených
oblastech, bude třeba posoudit, zda není na místě
registraci zrušit podle § 11 odst. 2.
Pozastavení výkonu podnikatelské činnosti,
k níž je nutná odborná kvalifikace,
způsobilost nebo oprávnění, které
podnikatel nemá a které zaniklo jeho zástupci,
vedoucímu nebo jinému pracovníkovi, je opatření
registrujícího orgánu, kterým je rovněž
mimo jiné sledováno dodržování
pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví při
práci a ochrany práv třetích osob.
K části III - Právní poměry
podnikatelů
K § 13, 14
Při individuálním podnikání
fyzických osob je v souladu s úpravami podnikání
i v řadě dalších států
účelné odlišit tzv. "drobné"
podnikání fyzických osob od podnikání.
"továrenského" v našich podmínkách
uskutečňované doposud hospodářskými
organizacemi.
Na tzv. drobné podnikatele se bude vztahovat řada
právních úprav v minulosti již přijatých
k úpravě hospodářské činnosti
občanů, drobní podnikatelé budou moci
být postihováni ve správním řízení
trestním toliko pro přestupek, výhodněji
pro ně budou upravovány sazby daní, poplatků
a pojištění, nebudou omezováni ve formě
placení, budou se na ně vztahovat výhodnější
úpravy v oblasti devizového práva apod. Je
také třeba připustit, aby některé
vztahy u organizací přesně regulované
právními předpisy nebyly v činnosti
drobných podnikatelů právem konkrétně
upraveny. I tak je třeba zajistit potřebnou jednoduchost
podmínek podnikání fyzických osob
a nízkou administrativní náročnost.
Uvedené ustanovení ovšem neomezuje rozsah podnikatelské
činnosti fyzických osob jak je upraven v §
2 tohoto zákona, kterým je zakotvována rovnost
podnikatelů jako subjektů podnikatelské aktivity.
Jestliže podnikatel přesáhne zákonem
stanovené hranice výkonu, má nadále
již stejné povinnosti vůči správním
orgánům jako československé právnické
osoby, pokud tento zákon nestanoví jinak, nebo pokud
to povaha věci nevylučuje. S takovýmto chápáním
rovnosti subjektů podnikatelské aktivity souvisí
i povinnost podnikatele zapsat se do podnikového rejstříku,
jestliže přesáhne zákonem stanovenou
hranici výkonu.
Z nejrůznějších důvodů
může mít podnikatel zájem na zápisu
do podnikového rejstříku, aniž dosáhl
limitů stanovených v § 13 odst. 1 tohoto zákona.
Připouští se proto, aby se mohl registrovaný
podnikatel zapsat do podnikového rejstříku
bez ohledu na toto ustanovení, a to při zahájení
individuálního podnikání anebo vždy
na počátku kalendářního roku,
nejdéle však do 15. února.
Stanovené rozmezí tzv. drobného a ostatního
podnikání fyzických osob vychází
ze současných poznatků o velikosti drobného
podnikání.
K § 15
Z celého charakteru předloženého návrhu
zákona je patrno, že se jedná o právní
úpravu, která sleduje vytvoření podmínek
pro zahájení podnikatelské činnosti
jako plnoprávné součásti hospodářské
činnosti vůbec. Právní úprava
individuálního podnikání fyzických
osob je založena na myšlence rovnoprávnosti různých
druhů a forem vlastnictví. Protože komplexní
právní úprava vlastnictví jakožto
základní kategorie ekonomické i právní,
si vyžádá dlouhodobých příprav
a je třeba ji vázat na přijetí nové
ústavy a dalších zákonů, byl
zvolen v návrhu zákona postup, kdy na věci
ve vlastnictví podnikatele sloužící
podnikání, budou vztažena všechna ustanovení
právních předpisů, upravujících
dosud preferované osobní vlastnictví občanů.
Zdroj, účel a předmět osobního
vlastnictví upravený občanským zákoníkem
je však s uvedeným pojetím v rozporu a pro
účely tohoto zákona je proto nutné
platnost příslušných ustanovení
občanského zákoníka omezit.
K § 16
Ochrana zájmů manžela podnikatele si vyžaduje
ustanovení, upravující nutnost souhlasu manžela
k zahájení podnikání druhým
manželem, pokud má být používán
majetek v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů.
Převážná většina úkorů
podnikatele při podnikání ohledně
majetku, který je v bezpodílovém spoluvlastnictví
manželů, nebude mít charakter vyřizování
běžných záležitostí, týkajících
se společných věcí ve smyslu §
145 odst. 1 občanského zákoníku. Sankce
neplatnosti právního úkonu při absenci
souhlasu obou manželů požadovaného uvedeným
ustanovením by podstatně ztížila, ne-li
zcela znemožnila podnikatelskou činnost. Zákon
proto stanoví, že k dalším právním
úkonům, týkajícím se věcí
v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů,
již podnikatel souhlas druhého manžela nepotřebuje.
Požadavek právní jistoty manžela podnikatele
nalezl své vyjádření také v
ustanovení, podle kterého soud zruší
na návrh jednoho z manželů bezpodílové
spoluvlastnictví, jestliže jeden z manželů
získal oprávnění k podnikatelské
činnosti.
K § 17, 18
Základem koncepce předloženého zákona
je vytvoření právních základů
individuálního podnikání fyzických
osob z více zákonů. Tato koncepce byla zvolena
proto, že respektuje specifika platného práva
a podřizuje vztahy vznikající při
podnikatelské činnosti podle povahy těchto
vztahů občanskému zákoníku,
hospodářskému zákoníku a zákoníku
mezí.národního obchodu. V těch případech,
kdy jsou uvedené úpravy potřebám podnikatele
neadekvátní, je nutno stanovit nezbytné výjimky.
Vedle konkrétně uvedených výjimek,
které jsou formulovány s přihlédnutím
k předpokládaným potřebám podnikatelů
bylo třeba stanovit i obecnější pravidla
pro užití právních předpisů.
Zejména nelze užít ta ustanovení hospodářského
zákoníku, která svým obsahem nerespektují
právní postavení podnikatele. Rozsáhlá
paleta možné podnikatelské činnosti,
rozdíly mezi tzv. drobným a ostatním individuálním
podnikáním fyzických osob, v současnosti
neumožňují s dostatečnou určitostí
stanovit, že výčet neaplikovaných ustanovení
hospodářského zákoníku je taxativní.
Právě pro takové v současnosti nepředvídané
vztahy musí být umožněno vyloučit
výjimečně aplikaci případně
i dalších ustanovení hospodářského
zákoníku (a tedy i prováděcích
předpisů).
K § 19 z 20, 21
Část čtvrtou občanského zákoníku
o službách je možné při podnikatelské
činnosti použít s některými výjimkami.
Tento požadavek vyplývá z toho, že část
čtvrtá občanského zákoníku
upravuje vztahy mezi socialistickými organizacemi na straně
jedné a občany na straně druhé. Při
individuálním podnikání fyzických
osob se občan stane též dodavatelem nebo prodávajícím.
Občan vykonávající podnikatelskou
činnost zpravidla nemá takové technické
možnosti a zásobování materiálem
a náhradními díly jako mají doposud
organizace. Není proto možné požadovat
na něm v současnosti dodržování
lhůt pro provedení služby a pro odstranění
vady poskytnuté služby. Lhůtu pro výkon
činnosti si proto v zásadě stanoví
zákazník a podnikatel dohodou. Aby administrativní
činnost podnikatelů byla omezena na minimum a zároveň
byla chráněna práva zákazníků,
upravuje se odchylně povinnost vydat písemné
potvrzení o převzetí věci k opravě,
úpravě nebo ke zhotovení věci na zakázku.
O rozsahu poskytnuté služby a o zaplacení ceny
za ni, musí být podnikatelem vydáno písemné
potvrzení jen v tom případě, kdy o
ně zákazník požádá.
Úprava odpovědnosti podnikatele za škodu způsobenou
jiným občanům porušením právní
povinnosti, byla-li škoda při podnikání
způsobena těmi. které k podnikání
použil, v zásadě přebírá
princip obsažený v § 421 odst. 2 a 3 občanského
zákoníku. Je tomu tak proto, že jinak by třetí
osoby byly znevýhodňovány v poměru
k obdobným vztahům mezi organizacemi a jejich zákazníky.
K ochraně práv zákazníků směřuje
také ustanovení o povinnosti podnikatele uzavřít
před zahájením podnikání smlouvu
o pojištění své odpovědnosti
za škodu. Uvedená povinnost ovšem poskytuje ochranu
také podnikateli, jinak by mohla být určitá
škodná událost pro něj existenčně
zhoubná.
K § 22
Pojištění odpovědnosti podnikatele za
škodu vzniklou pracovníkům při plnění
pracovních povinností nebo v přímé
souvislosti s ním, je v zájmu pracovníků
zaměstnávaných podnikatelem a konec konců
i v zájmu celospolečenském. Právní
postavení pracovníků soukromého sektoru
a ostatních sektorů hospodářství
by se mělo odlišovat jen ve zcela nezbytných
případech, ve zcela nezbytném rozsahu odůvodňovaném
současnou povahou podnikání fyzických
osob.
K § 23, 24, 25
Uvedená ustanovení řeší konkrétní
specifické otázky související s uskutečňováním
podnikatelské činnosti, které jsou v těchto
právních úpravách obvyklé a
nutné. Rovněž podnikatelé budou prodávat
zboží za ceny stanovené cenovými předpisy.
Z povahy věci ovšem vyplývá, že
bude maximálně využívána možnost
smluvního stanovení cen. Vedení evidence
příjmů, výdajů, výsledků
podnikatelské činnosti, majetku sloužícího
k jejímu provozování a závazků
z této činnosti vyplývající
je nezbytné především pro účely
daňového řízení. Daňové
orgány musí z takového evidence vycházet
a je jak v zájmu daňového poplatníka,
tak i státu, aby účetnictví poskytovalo
potřebné podklady.
K § 26
Československá socialistická republika je
vázána řadou mezinárodních
smluv ohledně odborových práv. Rovněž
dosažený stupeň rozvoje sociálních
jistot vyžaduje, aby práva pracujících
mohla být chráněna prostřednictvím
odborů.
K § 27
Ekologizace života naší společnosti vyžaduje,
aby vznikající významná součást
hospodářského života byla vázána
povinnostmi v oblasti ochrany životního prostředí.
Proto je i podnikatel povinen počínat si tak, aby
svou činností životní prostředí
nepoškozoval.
K části IV - Soudní přezkoumání
rozhodnutí
K § 28
Závažnost zásahu do existenčních
záležitostí občana rozhodnutím
o registraci, její změně nebo zrušení
je v zákoně respektována tím, že
je upravena možnost přezkoumání takovýchto
rozhodnutí obecným soudem. Soudní přezkoumatelnost
správních rozhodnutí je neoddělitelnou
součástí ideí právního
státu. V zájmu odbřemenění
soudů od určitého množství věcí,
kde naléhavost potřeby ochrany práv a povinností
podnikatele nebude dána s větší intenzitou,
je stanoveno, že návrh na přezkoumání
rozhodnutí soudem lze podat teprve po vyčerpání
řádných opravných prostředků
ve správním řízení.
K části V - Ustanovení přechodná
a závěrečná
K § 29, 30, 31, 32
V těchto ustanoveních jsou řešeny některé
otázky, vyplývající z toho, že
doposud byla hospodářská podnikatelská
činnost občanů upravena právním
předpisem na úrovni nařízení
vlády, a to v jednotlivých republikách. Současně
s nabytím účinností zákona
o individuálním podnikání fyzických
osob a souvisejících zákonů na úrovni
federace, budou přijaty i zákony České
národní rady a Slovenské národní
rady, které ve své působnosti upraví
otázky, související s podnikáním.fyzických
osob.
K § 33
K dosažení účelu zákona o individuálním
podnikání fyzických osob je třeba
provést takovou úpravu, aby po dni účinnosti
tohoto zákona nemohla být používána
ta ustanovení znárodňovacích dekretů
a zákonů, která umožňují
i v současnosti znárodnit podniky přesahující
stanovené limity. Pokud by zákon tuto derogační
klauzuli neobsahoval, fungovaly by mechanismy znárodňovacích
předpisů při splnění jimi stanovených
limitů i v současnosti.
K § 34
Přijetí zákona o individuálním
podnikání fyzických osob si vynucuje zrušení
některých ustanovení občanského
zákoníku, které jsou na překážku
realizaci uvedeného zákona.
K § 35
Potřeby ekonomické reformy, jejíž součástí
je i návrh zákona o individuálním
podnikání fyzických osob, si vyžaduje,
aby účinnost zákona byla stanovena v nejkratší
době po projednání v orgánech Federálního
shromáždění.
Finanční dopad
Pokud se jedná o finanční dopad navrhovaného
zákona, nebude jeho realizace vyžadovat bezprostřední
zvýšení výdajů ze státního
rozpočtu. Stejně tak nelze vyčíslit
zvýšení příjmů státního
rozpočtu. Smyslem přijetí zákona je
celkové oživení národního hospodářství
a tím i podstatné zvýšení příjmů
státního rozpočtu. Zvýšené
výdaje budou spojeny se vznikem republikových orgánů
státní správy v oblasti podnikání
fyzických osob. Jejich výše bude konkrétně
vyčíslena při přípravě
příslušných zákonů České
národní rady a Slovenské národní
rady.