Federální shromáždění
Československé republiky se usneslo na tomto ústavním
zákoně:
Ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava
Československé republiky, se mění
a doplňuje takto:
1. Vypouští se Prohlášení.
2. Články 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14 a 15 zní:
(1) Vlastnické právo a jiná majetková
práva občanů, právnických osob
i státu jsou chráněna ústavou a zákony.
(2) Stát poskytuje všem vlastníkům rovnocennou
ochranu.
(3) Dědění majetku je zaručeno.
Vlastnictví zavazuje. Vlastnické právo nesmí
být zneužíváno na újmu práv
jiných osob nebo společnosti.
(1) Vyvlastnění nebo jiné omezení
vlastnického práva ve veřejném zájmu
je možné jen zákonem nebo na základě
zákona a za náhradu. Proti rozhodnutí lze
podat opravný prostředek u soudu.
(2) Zákon Federálního shromáždění
též upravuje podmínky převodů
státního majetku do vlastnictví fyzických
nebo jiných právnických osob.
(1) Nerostné bohatství, základní zdroje
energie, základní lesní půdní
fond, přírodní zásoby podzemních
vod, vodní toky a přírodní léčivé
zdroje jsou ve vlastnictví státu. Podrobnosti stanoví
zákon Federálního shromáždění.
(2) Zákon Federálního shromáždění
stanoví, který další majetek, nezbytný
k zabezpečování potřeb celé
společnosti, rozvoje národního hospodářství
a veřejného blaha, smí být jen ve
vlastnictví státu nebo určených právnických
osob.
Zemědělskou půdu mohou občané
sdružovat ke společnému družstevnímu
hospodaření. Vlastnické právo k půdě
a dědické právo k ní zůstávají
nedotčena.
Výkon vlastnického nebo užívacího
práva nesmí poškozovat životní
prostředí nebo lidské zdraví.
Stát vytváří podmínky a stanoví
pravidla pro rozvoj a ochranu podnikání a hospodářské
soutěže.
Cizí právnické osoby a cizinci mohou nabývat
vlastnictví a jiná majetková práva
a podnikat na území Československé
republiky za podmínek stanovených zákonem.
Stát jim zaručuje rovnocennou ochranu jejich vlastnických
a jiných majetkových práv jako právnickým
a fyzickým osobám československým.
Československá republika svou hospodářskou
politikou usiluje o sociálně spravedlivou společnost
a o vytvoření nezbytných podmínek
pro rozvoj národů, národností i svobodný
rozvoj osobnosti.
Stát dbá o zachování ekologické
rovnováhy ochanou přírody a péčí
o tvorbu a ochranu zdravého životního prostředí
i o šetrné využívání přírodních
zdrojů."
Ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé
federaci ve znění ústavního zákona
č. 125/1970 Sb., se mění a doplňuje
takto:
1. Článek 8 odst. 1 písm. 1) zní:
"1) právní úprava vlastnictví,
podnikání a rozhodování hospodářských
sporů."
2. Článek 24 zní:
Do působnosti Československé republiky v
oblasti vlastnictví, podnikání a rozhodování
sporů vznikajících při podnikatelské
činnosti patří:
a) úprava vlastnictví,
b) úprava podnikání právnických
a fyzických osob,
c) úprava vztahů vznikajících při
podnikatelské a jiné hospodářské
činnosti právnických a fyzických osob,
d) úprava ochrany výroby a obchodu, jakož i
zájmů spotřebitelů, zejména
úprava hospodářské soutěže,
průmyslových práv, normalizace, státního
zkušebnictví a státní inspekce, měrové
služby, a výkon státní správy
na uvedených úsecích ve věcech, u
nichž to stanoví zákon Federálního
shromáždění,
e) zásady ochrany a využití nerostného
bohatství,
f) úprava rozhodování hospodářských
sporů, jakož i jejich rozhodování v
případech, které stanoví zákon
Federálního shromáždění."
Platná ústavní úprava vlastnických
vztahů,vycházející z dominujícího
postavení státního vlastnictví a poskytující
ústavní záruky pouze tzv. socialistickým,
tj. kolektivistickým formám vlastnictví je
překážkou obnovy demokratické institucionalizace
vlastnictví. Platná ústava neupravuje institut
soukromého vlastnictví a vyřazuje jej proto
z ústavních záruk.
V platné ústavní úpravě jsou
rovněž individuální vlastnické
vztahy k půdě překryty institutem tzv. společenského
užívání půdy jednotlivými
zemědělskými družstvy.
Nová ústavní úprava vlastnictví
by neměla provádět jen nejnezbytnější
změny - např. ústavní záruku
soukromého vlastnictví a podnikání,
ale měla by tyto otázky řešit v širších
souvislostech, zejména:
1) Zbavit platnou ústavu ideologického nánosu,
akcentovat právně normativní stránku
ústavní úpravy vlastnických vztahů.
I když právní význam prohlášení
ústavy je pochybný, navrhuje se jeho zrušení
se zřetelem k tomu, že obsahuje řadu historických
konstatací či nereálných prognóz,
které nesouvisí s právním obsahem
ústavních ustanovení. Některé
teze - např. vedoucí úloha KSČ - jsou
již ústavní novelou z prosince 1989 překonány.
S navrhovanou novou ústavní úpravou vlastnických
vztahů a ekonomiky je v prohlášení ústavy
zcela překonána zejména charakteristika etapy
společenského vývoje: "přecházíme
k budování vyspělé socialistické
společnosti a shromažďujeme síly pro přechod
ke komunismu". Obdobně je tomu s tvrzeními
o přednostech socialistického zřízení,
o dosažení úspěchů nemyslitelných
za kapitalismu a o prognóze "rozmachu výrobních
sil a takového rozmnožení bohatství
společnosti, aby bylo možno vyhovět všem
rostoucím potřebám společnosti."
2) Vytvořit ústavní prostor pro právní
zajištění tržního hospodářství
běžným zákonodárstvím
a pro racionální míru ingerence státu
do ekonomiky v souladu s koncepci soudobého moderního
státu.
3) Stanovit taková základní právní
pravidla úpravy vlastnických vztahů a ekonomiky,
která by se v zásadě (po ověření
praxí a případných korekturách)
mohla stát již součástí nové
moderní ústavy.
K čl. 7 až 9
V tomto ustanovení na rozdíl od dřívější
úpravy, priorizující státní
a družstevní vlastnictví, se stanoví
zásada rovnoprávnosti a stejné právní
garantovanosti vlastnictví všech právních
subjektů včetně zákonných podmínek
vyvlastnění nebo jiného omezení vlastnického
práva. Čl. 9 posiluje záruky vlastnického
práva tím, že přímo zakládá
pravomoc soudů přezkoumávat na základě
zákona učiněných rozhodnutí
o vyvlastnění, popř. omezení vlastnického
práva. Je zde rovněž vyjádřena
sociální funkce vlastnictví, včetně
povinností vlastníků chránit životní
prostředí.
K čl. 10
Ustanovení uvádí obligatorní vztah
předmětů státního vlastnictví.
Přitom se vychází z toho, že ostatní
majetek vyhrazený státem je stanoven dosavadním
zákonodárstvím, případně
může být nově vymezen zákonem.
K čl. 11
Sdružování pozemků ke společnému
družstevnímu hospodaření se doplňuje
ústavní zárukou vlastnického i dědického
práva k půdě.
K čl. 12
V souladu se společenským zájmem na ochraně
životního prostředí se výslovně
zakotvuje zákaz jeho poškozování výkonem
vlastnického nebo užívacího práva.
Toto nové ustanovení proto zavazuje nejen vlastníky,
ale i uživatele, to je i zemědělská
družstva.
K čl. 13
U tomto ustanovení se vytváří ústavní
základ úlohy státu v regulaci podnikání
a jeho ochraně.
K čl. 14
Toto ustanovení zajišťuje záruky vlastnických
a jiných majetkových práv zahraničním
právnickým a fyzickým osobám při
podnikatelské činnosti na území Československa,
a to rovnoprávně s československými
fyzickými a právnickými osobami.
K čl. 15
Novým způsobem se upravuje ekonomická funkce
státu s akcentem na zajišťování
sociální spravedlnosti a vytváření
podmínek pro svobodný rozvoj národů
a národností.
Z původního čl. 15 odst. 2 se přejímá
ekologická funkce státu, je však formulována
s přihlédnutím k novým poznatkům.
V souladu se změnami ústavních ustanovení
o vlastnických a hospodářských vztazích
je nezbytné provést též odpovídající
úpravy a zpřesnění v kompetenčních
ustanoveních ústavního zákona o československé
federaci v platném znění, tj. v čl.
8 a čl. 24 tohoto ústavního zákona,
pokud jde o vymezení působnosti federace. Jde zejména
o jednotnou úpravu všech druhů podnikání
a hospodářské soutěže, jakož
i o úpravu rozhodování sporů vznikajících
při podnikatelské činnosti. Tato ústavní
změna umožní v dalším vývoji
nahradit hospodářskou arbitráž obchodními
soudy.