K § 1
Návrh novely hospodářského zákoníku
především reaguje na návrh zákonné
právní úpravy soukromého (živnostenského)
podnikání provozovaného jednotlivými
fyzickými osobami, které se má co nejdříve
stát rozšířeným a zcela rovnoprávným
způsobem ekonomické aktivity, zahrnujícím
jak drobné podnikání (upravené dosud
nařízeními vlády ČSR č.
1/1988 Sb. a vlády SSR č. 2/1988 Sb.), tak i individuální
podnikání "ve velkém" (neomezené
ani v počtu zaměstnávaných osob, ani
rozsahem nabývaného majetku), které dosud
upraveno není.
Tito noví podnikatelé budou nutně (stejně
jako dosud jen státní podniky, družstva a jiné
organizace) vstupovat do směnných vztahů
s jinými podnikateli i dosavadními organizacemi
při nákupu či prodeji, popř. i do
jiných vzájemných vztahů při
zajišťování svých potřeb
a při realizaci výsledků své činnosti.
Současný stav je však takový, že
úprava těchto nových vztahů v našem
právním řádu chybí (hospodářský
zákoník dosud pouze upravuje jednak vzájemné
vztahy socialistických organizací, jednak vztahy
mezi nimi a orgány hospodářského řízení,
a pokud jde o občanský zákoník, je
v dosavadní podobě pro vyhovující
regulaci těchto vztahů nezpůsobilý).
Proto se v novele provádí zásadní
koncepční změna hospodářského
zákoníku spočívající
v tom, že soukromí podnikatelé se stanou účastníky
jím upravovaných podnikatelských vztahů,
čímž i jim bude umožněno využívat
smluvních i jiných právních nástrojů,
nutných pro výkon podnikatelské činnosti,
jednak se stanou právně rovnocennými subjekty
ekonomické aktivity.
Formálně je tato změna zajištěna
tím, že pojem "organizace" na základě
legislativní zkratky v § 1 odstavec 1 zahrnuje i fyzické
osoby, oprávněné k podnikatelské činnosti
podle zákona o individuálním podnikání
fyzických osob.
Výčet hospodářských subjektů
v poznámce pod čarou je pouze demonstrativní,
což zajišťuje, že hospodářský
zákoník se bude vztahovat i na hospodářskou
činnost případných dalších
subjekt podle později vydaných předpis.
K § 2
Vymezení pojmu "podnikatelská činnost"
je potřebné ze dvou důvodů: za prvé
jde o nový pojem užitý při úpravě
předmětu hospodářského zákoníku,
za druhé na vymezení tohoto pojmu v h.z. odkazuje
připravovaný zákon o individuálním
podnikání fyzických osob. Jde o pravidelnou
činnost, jejímž účelem je opatřit
si trvalý peněžní příjem
zisk. Tato činnost není samoúčelná
a je zacílena na výrobu, obchod, služby a další
činnosti v podmínkách tržního
hospodářství se zaměřením
na uspokojování potřeb obyvatelstva i organizací.
K § 3
Novela hospodářského zákoníku
neznamená ještě plný přechod
na regulaci pouze obchodních vztah. Na dosavadní
organizace, zejména státní, dopadají
jak omezená kontraktační povinnost (§
158), tak i možnost ukládání hospodářských
závazků v mimořádných případech
(§ 118 odst. 1). Tyto zásahy do hospodářskoprávních
vztahů nemohou být uplatňovány vůči
podnikatelským subjektům, které vyvíjejí
svoji činnost na základě zákona o
individuálním podnikání fyzických
osob a na základě zákona o podniku se zahraniční
majetkovou účastí. Kromě toho praxe
může ukázat další potřebu
vyslovit v rámci interpretace hospodářského
zákoníku, že na subjekty podnikající
podle těchto zákonů nelze vztáhnout
i některá další ustanovení hospodářského
zákoníku. Půjde o ustanovení, v nichž
se ukáže, že plně neodpovídají
charakteru těchto forem podnikání, nebo že
jsou v rozporu s vymezeným postavením takových
podnikajících subjektů v uvedených
zákonech.
K § 4
Novela hospodářského zákoníku
shrnuje a zakotvuje obecně princip samostatnosti všech
subjekt podnikatelské činnosti a ochranu těchto
subjektů proti neoprávněným zásahům
a kontrolám. Oprávnění k zásahům
a kontrolám vyžadují zákonnou úpravu.
K § 5
Nově se zařazuje ochrana obchodního názvu,
kterou obsahoval, avšak v nevyhovující formě,
jen občanský zákoník z roku 1950.
Stanoví se požadavky na to, jak má být
tvořen název podnikatelského subjektu, a
zabezpečuje se výlučné právo
užívat firmy a právo domáhat se u hospodářské
arbitráže ochrany proti jejímu nedovolenému
užívání. Řeší se
i důsledky zániku firmy a vystoupení společníka
z firmy pro právo k obchodnímu názvu. V souvislosti
s touto úpravou se navrhuje zrušit i dosud platný
§ 22 občanského zákoníku z roku
1950.
K § 8, 9, 9a a 10
Ustanovení § 8 a 9 neodpovídají současné
situaci a i jako zcela proklamativní se vypouštějí.
V § 9a se upřesňuje vymezení majetku
tak, aby zahrnovalo i majetková práva organizací.
Změna v § 10 odst.2 zakládá organizacím
výlučné právo užívat výsledky
výzkumně, vývojové, projektové
a jiné obdobné činnosti a nakládat
s nimi. Navrhované doplnění § 10 odst.
3 se provádí s ohledem na platnou úpravu
objeví a vynálezů v zákoně
č. 84/1972 Sb.
K § 11 až 16
Změny v textu § 11 až 12 jsou nutné vzhledem
k rozšíření subjektů hospodářskoprávních
vztahů. Nová úprava se vztahuje i na nově
vytvářené subjekty oprávněné
k podnikatelské činnosti, a to bez ohledu na formu
vlastnictví (např. obchodní společnosti).
V souvislosti s tím bylo nutno vypustit i § 14 až
16 o socialistických organizacích.
K § 18
Ustanovení dává právní základ
existence odštěpných závodů,
s kterými počítá např. připravovaná
novela zákona o státním podniku.
K § 20 až 24l
V dosavadním hospodářském zákoníku
byly právní úkony upraveny nedostatečné.
Mimo to se v této části užívalo
pojmů, které by neodpovídaly postavení
a organizaci soukromých podniků. Proto je nutno
tuto oblast upravit znovu obecně tak, aby byla dostatečně
podrobná a vyhovovala pro všechny druhy hospodářskoprávních
subjektů.
K jednotlivým ustanovením je možno blíže
uvést:
K § 20
Ustanovení zavádí obecnou definici právních
úkonů, která v hospodářském
zákoníku zatím upravena nebyla. Současně
se upravují pravidla pro výklad právního
úkonu a jeho působnost vůči jiným
subjektům.
K § 21 a 22
Nově je upravena i neplatnost právních, úkon.
Do právní úpravy byly zahrnuty i nové
podmínky platnosti úkonu - vážnost,
určitost a srozumitelnost, jakož i ustanovení
o omylu. Nová je také úprava důsledků
selhání prostředků spojové
a výpočetní techniky, které ve stále
větší míře zprostředkují
styk mezi organizacemi.
K § 23 a 24
Forma právních úkonů vychází
z dosavadní úpravy, je však rozšířena
o výčet technických prostředků,
jejichž použití se považuje za písemnou
formu, tak jak to vyžaduje rozvoj technických prostředků
zpracování administrativy.
K § 24c a 24d
V těchto ustanoveních se obecné upravuje
možnost vázat práva a povinnosti na podmínky.
Užívání podmíněných
právních úkonů se pravděpodobně
rozšíří, což souvisí i s
vypuštěním zákazu uvádění
podmínek v hospodářských smlouvách
(§ 152 odst. 1). Upraveny jsou podmínky odkládací
i rozvazovací, podrobné je upraveno i časové
působení podmínek.
K § 24e až 24l
Nová jsou ustanovení o zastupování
organizace. Na rozdíl od dosavadního stavu je zastoupení
rozděleno na zastoupení, které vzniká
přímo na základě zákona, stanov
nebo jiného vnitřního předpisu, a
na zastoupení smluvní. Podrobně je nyní
upraveno udělování plné moci, její
odvolání a zánik, jakož i důsledky
jejího zneužití. Jako zcela nová forma
jednání jménem organizace je upravena prokura.
K § 64, 74b a 75
Vymezení pojmu národní majetek se v souladu
s novým zněním § 9a vrací k pojetí,
podle něhož předmětem vlastnictví
jsou věci; jinak se obsahově rozsah nemění.
Po doplnění § 74b o § 69 odst. 3 nebudou
u státních podniků převody vlastnictví
národního majetku napříště
omezeny prováděcí vyhláškou o
hospodaření s národním majetkem. Proto
též dochází ke zrušení příslušných
ustanovení vyhl. č. 119/1988 Sb. (viz zrušovací
ustanovení). Navržené znění §
75 písm. a) a c) uvedené změně rovněž
odpovídá. Kromě toho se upouští
od možnosti, aby prováděcí předpisy
upravily pro státní podniky vymáhání
jejich pohledávek a nakládání s nimi.
K § 94 a 98
S ohledem na celkovou změnu v pojetí vlastnictví
bylo nutno ustanovení o družstevním socialistickém
vlastnictví vypustit. Ze stejných důvodů
byl vypuštěn § 98, upravující vlastnictví
společenských organizací. Úprava vlastnictví
těchto subjektů v § 95 a 99 je postačující.
K novým částem čtvrté A
a B
Další významnou změnou, jež má
přispět k rozvoji tržního mechanismu,
je doplnění hospodářského zákoníku
o celou paletu možných právních forem
společného podnikání (obchodních
společností). Je totiž nutno předpokládat,
že podnikatelé (zejména soukromí) se
neomezí pouze na samostatné individuální
působení, nýbrž že z nejrůznějších,
zejména ekonomických důvodů, budou
inklinovat i ke kolektivnímu podnikání ve
formě obchodních společností. V novele
jde o provizorní, ale dostačující
úpravu, která má překrýt dosavadní
mezeru v regulaci těchto vztahů do vydání
ucelené, podrobné kodifikace v rámci budoucího
obchodního zákoníku, popřípadě
samostatného zákona o obchodních společnostech.
U jednotlivých obchodních společností
jsou v novele upraveny nejdůležitější
vztahy, jimiž se jednotlivé druhy obchodních
společností od sebe navzájem liší,
dále právní otázky zakládání
společnosti, poměru mezi společníky
navzájem i vůči třetím osobám,
podmínky zrušení společnosti, popř.
specifika charakteristická pouze pro daný typ.
K nové části čtvrté C
Novou úpravou tzv. společného podniku se
do hospodářského zákoníku vrací
v rozšířené podobě právní
úpravu sdružování, na jehož základě
vzniká nový právní subjekt. Jak se
ukázalo v praxi, původní záměr,
vzniklý v souvislosti se zákonem o státním
podniku, zabránit faktickému zachování
dosavadních VHJ tím, že se z hospodářského
zákoníku vypustí ustanovení o možnosti
vzniku právně samostatné organizace na základě
smlouvy o sdružení, se ukázal jako nedomyšlený.
Demonopolizace a dekoncentrace probíhá nyní
podle jiných pravidel a dobrovolné sdružování,
při němž vzniká nový právní
subjekt, je třeba v hospodářském zákoníku
znovu upravit, a to obecně a jednotně pro všechny
podnikatelské subjekty.
Nová úprava společného podniku postihuje
též dosavadní organizačně právní
formy společného podniku podle zákona č.
90/1988 Sb. a družstevního podniku založeného
družstevními organizacemi podle zákona č.
94/1988 Sb.
K § 107 až 112
Navrhovaná úprava podnikového rejstříku
respektuje změny v souvislosti s novými organizačně-právními
formami podnikatelské činnosti včetně
individuálního podnikání fyzických
osob.
K § 113 až 114a, 116 a 117
Ustanovení upravující poměr plánu
a závazku se vypouštějí, neboř
jsou úzce spojena s dosavadním pojetím plánovitého
řízení národního hospodářství.
Totéž platí pro obecnou úpravu hospodářských
smluv a závazků z jednostranných úkonů
podle dosavadních § 116 a 117.
K § 118 odst. 1
Návrh omezuje dosavadní oprávnění
orgánů hospodářského řízení
a možnost uložit organizacím povinnost uzavřít
hospodářskou smlouvu nebo přistoupit na změnu
či zrušení závazku z hospodářské
smlouvy.
K § 119 odst. 1 a 2
Dosavadní znění těchto ustanovení
bezprostředně navazovalo na překonané
pojetí řízení národního
hospodářství. Obdobná zásada
pro podmínky tržního hospodářství
je nově formulována v navrhovaném §
119c.
K § 119a odst. 2 až 4
Ustanovení se navrhují vypustit, neboř stejné
zásady jsou nově formulovány v následujících
ustanoveních § 119b až 119e.
K novým § 119b až 119e
Novela hospodářského zákoníku
bere v úvahu též potřebu právní
ochrany před jednáním, jež by mělo
charakter tzv. nekalé soutěže, a dále
i potřebu zákonné zápovědi
jakékoli diskriminace odběratelů (spotřebitelů),
což má význam zejména v období
přechodu od dosavadního trhu dodavatele k normálním
tržním vztahům. Za tím účelem
přináší jednak zcela novou úpravu
zakazující a postihující jednání,
jež jsou v rozporu s dobrými mravy hospodářské
soutěže a mohou jiné soutěžící
subjekty poškodit, jednak, vedle výslovného
zákazu jakékoliv formy diskriminace odběratele,
zákaz jednání či vzájemných
dohod, které by omezovaly nebo jinak nepříznivě
ovlivňovaly činnost jiných podnikatelů,
anebo byly na újmu spotřebitelů. Také
v tomto případě jde o provizorní řešení
do doby vydání antimonopolních předpisů
a ucelené úpravy hospodářské
soutěže buď v novém obchodním zákoníku
nebo v samostatném předpisu.
K § 129c až 129i
V nejbližší době se předpokládá
výrazný rozvoj podnikatelských aktivit, zejména
soukromých podnikatelů. To by se mělo projevit
i ve zvýšené činnosti obchodních
bank, na které se již dnes obrací celá
řada zájemců o úvěr. Dosavadní
nedostatečná úprava zajištění
závazků v hospodářském zákoníku
však brání bankám v potřebné
míře úvěry poskytovat. Proto se do
hospodářského zákoníku zařazuje
pasáž o zástavním právu, které
umožňuje, aby oprávněná organizace
byla uspokojena ze zastavené věci, pokud povinná
organizace svůj závazek včas nesplní.
Přitom se předpokládá, jak již
bylo naznačeno, že této formy zajištění
závazku budou využívat především
banky, a to i při poskytování úvěru
soukromým podnikatelům. Zástavní právo
lze smluvit na omezenou dobu; po skončení této
doby, nedošlo-li ve smyslu § 129g odst. 3 a 4 k prodeji
zástavy, bude oprávněná organizace
povinna, pokud má zástavu v držení,
ji povinné organizaci vrátit.
K § 129j až 129k
Do novely hospodářského zákoníku
byl zařazen další způsob zajištění
závazku - zadržovací právo. Na rozdíl
od zástavního práva se zadržovací
právo týká pouze movitých věcí
a jeho předpokladem není uzavření
smlouvy. I tento nový právní institut má
zvýšit právní jistotu při navazování
partnerských podnikatelských vztahů. Zadržovací
právo má z hlediska zajištění
závazku podpůrný charakter, proto zaniká
zřízením jiného zajišťovacího
prostředku.
K § 129l až 129o
Další možností zajištění
práva je ručení. Navrhované znění
upravuje ručení jednoho subjektu i ručení
několika společných ručiteli.
K § 130 až § 132
Dosavadní úprava hospodářského
zákoníku zná jen prekluzi práva, tzn.
že právo, které nebylo uplatněno u arbitráže
nebo u soudu ve stanovené lhůtě, zanikne.
Z toto vyplývá, že po uplynutí této
lhůty oprávněný nemůže
požadovat zaplacení dluhu a dlužník jej
ani nesmi zaplatit. Pokud jej zaplatil, může žádat
jeho vrácení.
Tato úprava nevyhovuje postavení podniků
v tržním hospodářství. Je třeba
podpořit jejich rozhodnutí, zda např. v zájmu
zachování dobrých obchodních vztahů
své závazky vyrovnají i po uplynutí
doby stanovené zákonem pro uplatnění
práva. To umožňuje zaváděný
institut promlčení. Arbitráž nebo soud
nepřihlíží k promlčení
z moci úřední, ale na návrh dlužníka.
Zaplatí-li tedy dlužník svůj dluh až
po uplynutí lhůty stanovené pro jeho uplatnění,
plní svůj pravý dluh a nemůže
žádat jeho vrácení.
Institut prekluze práva se v zákoníku ponechává
pouze pro výslovně stanovené případy
(reklamace, práva z odpovědnosti za vady).
V návaznosti na zaváděnou úpravu promlčení
se upravuje i institut uznání závazku v tom,
že bude možno oprávněně uznat i
promlčený závazek.
K § 141 až 144
Počet a výše majetkových sankcí
měly, jak známo, vždy spíše vzestupnou
tendenci. K tomu se pojila zákonná povinnost jejich
účtová ní a vymáhání,
sankcionovaná odvodem do státního rozpočtu
(v případ prekluze zapříčiněné
nesplněním uvedené povinnosti). Teprve novela
h.z. z roku 1988 učinila do této koncepce rázný
průlom, když obligatornost účtování
a vymáhání omezila na nejdůležitější
výstupy státního plánu a otázku
odvodu ponechala na úvaze arbitrážního
orgánu.
Nynější návrh novely vychází
z plné fakultativnosti majetkových sankcí,
to znamená, že zcela ponechává na vůli
samostatných podnikatelských subjektů, zda
sankce obsažené v zákoně, nebo sankce
vůbec využijí či nikoliv. Účelem
je vytvořit podmínky, v nichž se hlavním
prostředkem obchodního styku stává
smlouva, ve které si účastníci pro
případ porušení závazků
sjednají i příslušné majetkové
sankce.
K § 145 až 150
Hospodářský zákoník se doplňuje
o odpovědnost za škodu způsobenou provozem
organizace (dosud upraveno ve vládním nařízení
č. 46/1967 Sb.). Dále se nově upravuje odpovědnost
za škodu způsobnou věcí, pokud organizace
nedbala potřebné péče o opatrování
věci nebo o dohled na ni.
Protože se očekává, že hospodářská
činnost bude ve větší míře
prováděna prostřednictvím jiných
organizací, je v novele upravena odpovědnost organizace
za škodu způsobenou organizací, která
byla k takovému plnění použita a postih
vůči této organizaci.
K § 151
Ustanovení se vypouští jako nadbytečné
a proklamativní.
K § 152
V odstavci 1 se vypouští zákaz uvádět
v hospodářských smlouvách výhrady
(podmínky). Takový zákaz je v rozporu se
smluvní volností, která je předpokladem
tržních vztahů. Vypouští se rovněž
jako nadbytečné ustanovení o tom, že
hospodářské smlouvy musí být
uzavřeny včas.
V odstavci 2 se vypouští lhůta pro předložení
návrhu smlouvy. Včasnost návrhu jako podmínka
vzniku kontraktační povinnosti je upravena přímo
v novelizovaných ustanoveních § 158 a 159.
K § 153
Celková koncepce uzavírání hospodářských
smluv zůstává zachována. z §
153 se pouze vypouštějí odstavec 2 (o uzavření
smlouvy, nedošlo-li k dohodě o nevýznamné
podrobnosti předmětu plnění) a odstavec
7 (o možnosti rozhodování sporů týkajících
se uzavření smlouvy jiným orgánem
než státní arbitráží).
K § 158 až 160
Co se týče dosavadní úpravy povinnosti
uzavřít hospodářskou smlouvu, byla
i po novelizaci z roku 1988 nutně poplatná celkové
koncepci právní úpravy národohospodářského
plánování (zák. č. 67/1989
Sb.), a vedle povinnosti vyplývající z plánovacích
rozhodnutí (plánovacích aktů) obsahovala
celou řadu dalších případů
povinnosti uzavřít smlouvu (ve vazbě na prioritní
předmět dodávky), které ovšem
k faktickému zabezpečení potřeb odběratelů
stejně nevedly.
Návrh novely ponechává z dosavadní
úpravy kontraktační povinnosti pouze tři
případy jejího vzniku: za prvé na
podkladě plánovacího aktu, za druhé
k zajištění obranyschopnosti a bezpečnosti
státu a za třetí na základě
smlouvy o přípravě dodávek. Vychází
z toho, že v tržním hospodářství
se koncepce plánování od základu mění,
a že zajištění potřebných
dodávek nelze vynucovat prostředky blízkými
administrativně-direktivnímu řízení.
Pro přechodné období se pro nejdůležitější
celospolečenské priority ještě ponechává
již zmíněná možnost vzniku kontraktační
povinnosti na podkladě plánovacího aktu (jmenovité
úkoly státního plánu, limity dosud
deficitního zboží) a k zajištění
obranyschopnosti a bezpečnosti státu; pokud jde
o třetí případ, povinnost uzavřít
dodávkovou smlouvu na základě předchozí
smlouvy (o přípravě dodávek), je běžná
i ve společnostech s plným tržním hospodářstvím
a je vlastním smyslem této smlouvy.
K § 162 až 164
Celková koncepce přípravných smluv
se zásadně zjednodušuje. Vypouští
se zvláštní typ smlouvy o spolupráci,
neboč jeho podrobná úprava není nutná.
Pokud bude přípravná smlouva obsahovat závazek
uzavřít v budoucnu hospodářskou smlouvu,
jde o smlouvu o přípravě dodávek (legislativní
zkratka je nutná zejména s ohledem na § 158
a 159).
K § 165 až 210
Ustanovení o smlouvě o dodávce výrobků
byla pro praxi příliš složitá a
podrobná, čímž omezovala iniciativu
podniků. Proto byla celá řada nadbytečných
ustanovení vypuštěna a zůstala jen ustanoven.,
která tvoří podstatu tohoto typu smlouvy.
K jednotlivým ustanovením je možno blíže
uvést:
K § 166
Ustanovení se vypouští, nebo jde o zastaralý
pohled na funkci smlouvy o dodávce výrobků.
Odpovědnost za zásobování národního
hospodářství nelze v novém hospodářském
systému touto formou organizacím stanovit.
K § 168
V souladu se zásadou smluvní volnosti se organizacím
dává možnost upravit splnění
dodávky odchylně od hospodářského
zákoníku. S odchylnou úpravou v prováděcích
předpisech se již nepočítá.
K § 170
Ustanovení je pozůstatkem direktivního systému
řízení. Za nových ekonomických
podmínek je nutno případy upravené
dosud v § 170 ponechat dohodě stran.
K § 171
Ustanovení se zjednodušuje tak, že se plnění
započítává na nejdříve
dospělý závazek, pokud se strany nedohodnou
jinak. Vypouští se zmocnění pro odchylnou
úpravu v prováděcích předpisech
a ustanovení odstavce 3 o bilancovaných výrobcích,
které bylo v minulé době značně
zneužíváno.
K § 172
Drobná úprava ustanovení navazuje na předpokládanou
novelizaci zákona o normalizaci, která předpokládá
zrušení oborových technických norem.
K § 173
Z odstavce 1 se vypouští druhá věta,
která zakládala kontraktační povinnost.
Obsahově byly spojeny odstavce 1 a 2.
K § 174
Znění odstavce 1 se přesněji formuluje,
nejde o obsahovou změnu.
K § 179
Vzhledem k tomu, že se paralelně navrhuje zrušení
vyhlášky č. 4/1986 Sb., o hospodaření
s obaly při dodávkách výrobků,
podstatně se rozšiřuje dosavadní ustanovení
hospodářského zákoníku o obalech
a balení. Navržená úprava vychází
z toho, že všechny obaly budou fakturovány, aby
se tak předešlo zbytečné administrativě
a odběratel byl k vracení obalů nucen především
ekonomicky. Pokud odběratel vrátí obaly do
jednoho roku, má nárok na vrácení
fakturované částky. Celá úprava
hospodaření s obaly je dispozitivní a organizace
mohou proto padle okolností sjednat postup jiný.
K § 185
Vypouští se ustanovení o povinnosti dohody
s organizací pověřenou ministerstvem vnitřního
obchodu. Ústřední orgány nebudou,
podle nových ekonomických pravidel, takové
podrobnosti řešit.
K § 187
Vypouští se v plném rozsahu ustanovení
o dodacích lhůtách. Stanovení dodací
lhůty se tak ponechává zcela v dispozici
stran, a je na nich, aby dohodly lhůtu, která v
optimální míře spojuje jejich zájmy.
K § 192
Z ustanovení se vypouští část
o kontrole před splněním, proto se mění
i název paragrafu. Případná možnost
kontroly jakosti před splněním se ponechává
dohodě stran.
K § 193
Ustanovení o odběru od předávající
organizace se vypouštějí. Je na odběrateli,
aby zajistil provedení takových úkonů,
kterými by opatřil dostatečné důkazy
pro případný reklamační či
přepravní spor.
K § 196
Vypouští se odstavec 4 tohoto ustanovení, který
opravňoval Úřad pro normalizaci a měření,
aby stanovil povinnost organizací sjednávat statistickou
přejímku. V souladu s vyjádřením
Úřadu pro normalizaci a měření
je sjednání statistické přejímky
ponecháno dohodě.
K § 197
Ustanovení se vypouští ze stejných důvodů
jako § 193.
K § 204 až 208
V návaznosti na změny v § 141 až 144 se
mění formulace všech ustanovení o majetkových
sankcích tak, že jde o oprávnění
účtovat sankce, nikoliv o povinnost druhé
strany sankce zaplatit. Obsahově zůstávají
ustanovení beze změny.
K § 209
Z ustanovení se vypouštějí zmínky
o plánech rozvoje vědy a techniky, s nimiž
se již v praxi nepočítá.
K § 211 až 258
Předpokládá se, že dosavadní
převládající forma zajišťování
vývozu a dovozu prostřednictvím podniků
zahraničního obchodu bude v novém ekonomickém
modelu nahrazena ve velké míře přímými
vztahy se zahraničními subjekty, s případným
zprostředkováním ze strany organizací
oprávněných k zahraničně obchodní
činnosti.
Dosavadní systém však nelze bez dalšího
ihned zrušit, neboť stávající vztahy
budou ještě nějakou dobu přežívat.
Je proto třeba ponechat organizacím možnost,
aby samy zvolily způsob, který je pro ně
nejvýhodnější. Z tohoto důvodu
nebyla ustanovení o závazcích při
vývozu a dovozu zatím zrušena jako celek, byla
však podstatně zjednodušena. Z dosavadní
úpravy byla vypuštěna nebo upravena všechna
příliš podrobná nebo diskriminující
ustanovení (např. o dodávkovém příkazu
aj.). Byla ponechána jen ta ustanovení, která
v nutné míře propojují tuzemský
a zahraniční dodavatelský vztah v otázkách,
kde obecná úprava závazků je nedostatečná
nebo nevyhovující.
Jde o ustanovení o jakosti (§ 217 odst. 1 a §
242), o možnosti nepři jmout opožděné
plnění (§ 219), o dílčím
plnění (§ 220 odst. 1), o přechodu nebezpečí
nahodilé ztráty nebo poškození (§
220 odst. 4 a § 248a), o reklamacích (§ 231 odst.
1, § 232 až 235a, § 249, § 252, o změnách
závazků (§ 241a), o splnění dodávky
z dovozu (§ 246), o přepravních dispozicích
(§ 248), o prodloužení lhůty pro uplatnění
práv (§ 251a) a o náhradě škody
způsobené zahraničním dodavatelem
(§ 257).
Protože se současně ruší výnosy
FMZO o základních podmínkách dodávky,
bylo nutno do hospodářského zákoníku
převzít obecná ustanovení o reklamačních
lhůtách při dovozu (doplněno do §
250).
K § 259
Z hlediska zabezpečení národohospodářských
potřeb výživy obyvatelstva je zapotřebí
ponechat možnost zásahu státu do oběhu
zemědělských výrobků nebo zemědělských
potřeb.
Jde o to, aby vláda mohla svým nařízením
stanovit, že v případě potřeby
budou určité zemědělské výrobky
(např. obiloviny) jejich výrobci povinni dodat jen
těm odběratelům, kteří je použijí
k národohospodářským účelům
(např. pro mlýnskopekárenské účely,
pro stanovenou hmotnou rezervu, pro vývoz). Takto určené
výrobky nebudou po stanovenou dobu předmětem
volného podnikání.
Pro zabezpečení koordinace rostlinné a živočišné
výroby a jednotného trhu zemědělskými
a potravinářskými výrobky je nutné
obdobně regulovat i oběh zemědělských
potřeb, zejména krmiv, krmných komponentů
a hnojiv.
Opatření vlády by byla časově
omezena a vycházela by na základě §
83 kompetenčního zákona z návrhů
federálního ministerstva zemědělství
a výživy.
Státní regulace výroby, oběhu a spotřeby,
jakož i cenových, daňových a úvěrových
poměrů s tím spojených, byla v naší
republice uplatňována již ve 30-tých
letech (např. vládní nařízení
č. 137/1934 Sb. z. a n., o úpravě obchodu
s obilím, moukou a mlýnskými výrobky
a některými krmivy, ve znění vládního
nařízení č. 152/1935 Sb. z. a n.)
a je uplatňována i v současné době
různými formami v řadě stát
(např. Rakousko, NSR, Dánsko, USA).
K § 262 až 266
Nezbytnost doplnění hospodářského
zákoníku o tato ustanovení je dána
zcela specifickými podmínkami nákupu zemědělských
výrobků, při kterém většinu
povinností spojených se splněním dodávky
vykonává odběratel, nikoli zemědělská
organizace.
K § 280 odst. 1 a § 282 odst. 1
Navrhovanou úpravou se zajišťuje soulad s připravovanou
vyhláškou o projektově přípravě
a státní expertíze staveb.
K § 284 odst. 2
Ustanovení se vypouští jako nadbytečné.
Všechny smlouvy, kdy na straně odběratele je
více investorů, se i bez uvedeného ustanovení
posuzují jako smlouvy podílové ve smyslu
§ 155 h.z.
K § 286 a 287
Zrušením vyhlášky č. 37/1983 Sb.,
o fakturování a placení dodávek pro
investiční výstavbu a geologických
prací, které se rovněž navrhuje, jsou
uvedená ustanovení nadbytečná.
K § 295 odst. 2
Dosavadní zkušenosti s uplatňováním
tohoto ustanovení prokázaly jeho přílišnou
tvrdost, zejména pří dodávkách
pro stavby velkého rozsahu, např. jaderné
elektrárny, kdy základ pro výpočet
penále byl tak vysoký, že vypočtené
penále mnohonásobně převyšovalo
náklady na odstranění reklamované
vady a ve svém důsledku přestalo plnit svou
funkci. Pokud jde o další odstavce § 295, jsou
v nich zapracovány pouze formulační úpravy
v souvislosti s potřebou vyjádřit plnou fakultativnost
všech majetkových sankcí v h.z.
K § 298
V navrhované úpravě se vypouští
jako nadbytečná první část
věty, podle které mohly prováděcí
předpisy "k podpoře zavádění
nových strojů a zařízení, zejména
jde-li o stroje a zařízení, jež jsou
zahrnuty v plánu rozvoje vědy a techniky" stanovit
zvláštní dodací podmínky. Prováděcí
předpisy mohou podle návrhu novely obecně
upravit zvláštní dodací podmínky
a odpovědnost při použití provozně
nevyzkoušených strojů nebo zařízení.
K § 319
Úprava dodavatelského systému u dodávek
investiční výstavbu je v dosavadní
podobě úzce spjata s pojetím plánovitého
řízení národního hospodářství.
V podmínkách tržního mechanismu budou
dodavatelé i odběratelé tvořit dodavatelské
systémy podle zákonitostí trhu, bez zásahu
orgánů hospodářského řízení.
To na druhé straně nebrání organizacím,
aby se ve smlouvě o přípravě dodávek
o dodavatelském systému dohodly.
K § 320
Úpravu dodávek pro zemědělsko-investiční
výstavbu jednotných zemědělských
družstev, popřípadě odchylek od obecné
úpravy, nelze ponechat prováděcím
předpisům, s nimiž se podle návrhu novely
již nepočítá.
K § 356a a 356b
V souvislosti s předpokládaným využíváním
státních zakázek, jimiž stát
hodlá zajišťovat naléhavé potřeby
především v oblasti zahraničních
závazků; obrany státu a tvorby federálních
hmotných rezerv (a bude také odběratelem
příslušných dodávek), byl uplatněn
požadavek na úpravu dosavadního ustanovení
o veřejné soutěži. Navržená
úprava výslovně stanoví oprávnění
ústředního orgánu státní
správy k vyhlášení veřejné
soutěže na předložení nejvhodnějšího
návrhu hospodářské smlouvy.
K § 358 odst. 2
Podle dosavadní úpravy mohla být předmětem
smluvního pojištění odpovědnost
za pracovní úrazy, jen byly-li splněny podmínky
stanovené vládou ČSSR. Toto ustanovení
je nepraktické, neboť vláda zatím žádné
podmínky nestanovila a proto ani nemohly být uzavírány
smlouvy o pojištění odpovědnosti za
pracovní úrazy. Je namístě toto omezení
zrušit a umožnit tak smluvní pojištění
této odpovědnosti bez dalších podmínek,
jak to přichází v úvahu například
u profesionálních sportovců apod.
K úpravám v části jedenácté
Nezbytné úpravy se v novele navrhují rovněž
i pro oblast platebních vztahů a úvěrových
vztahů, zejména ve spojitosti s novým postavením
peněžních ústavů, funkcemi peněz
a podstatně volnější dispozicí
s finančními prostředky vůbec.
Provedeny jsou úpravy, které zejména vyplývají
z nového postavení bank a spořitelen, a dále
se prostřednictvím těchto úprav posiluje
postavení a samostatnost organizací v platebních,
úvěrových a vkladových vztazích.
O úpravu vkladových vztahů se tato část
rozšiřuje. Kromě bank a spořitelen mohou
v těchto vztazích vystupovat i jiné oprávněné
právnické osoby.
Z hlediska posílení samostatnosti organizací
je důležité vypuštění §
362, které umožňuje vzájemné
poskytování peněžních prostředků
mezi organizacemi.
Zásada bezhotovostního placení mezi organizacemi
zůstává zachová na při zvýšení
limitu hotovostních plateb na 1.000 Kčs (§
366 odst. 1), ale v této úpravě se přímo
stanoví výjimka pro podnikající fyzické
osoby, jimž se možnost platit v hotovosti dává
obecně. V tomto ustanovení se Zároveň
doplňuje obsah a forma smlouvy o účtu.
Úpravami v § 367 se zabezpečuje organizacím
nové oprávnění volit svůj peněžní
ústav a mít své účty u více
bank a spořitelen.
Významným prvkem novely h.z. je zařazení
podrobnější úpravy fakturačních
vztahů (§ 375a), která vede ke zjednodušení
této úpravy a ke zrušení příliš
podrobných a komplikovaných fakturačních
vyhlášek. Zrušuje se rovněž institut
penále za opožděné vyhotovování
faktur, který byl kritizován jako nadbytečný
v podmínkách tržní ekonomiky.
V § 382 se upravují základní podmínky
vkladových vztahů, které až dosud vzhledem
k hromadnosti bankovních úvěrů nebyly
běžné, ale v podmínkách tržního
hospodářství je na ně třeba
pamatovat základní zákonnou úpravou.
Jde i o zavedení nového typu smlouvy o vkladu.
Úprava na úseku úvěrových vztahů,
zejména vypuštění dřívějšího
obsahu § 382, jakož i nové znění
§ 383 posiluje samostatnost organizací a partnerské
vztahy mezi organizací a bankou.
K § 375a
Oprava fakturování v hospodářském
zákoníku se rozšiřuje o vymezení
náležitostí faktury, o oprávnění
odběratele vrátit fakturu, neobsahuje-li některou
z náležitostí, stanovení lhůty
splatnosti a způsobu vypořádání
záloh. Úprava je koncipována tak, že
převažují normy dispozitivního charakteru.
Organizacím je tak dána možnost řešit
otázky spojené s fakturováním dohodou.
Doposud byly otázky fakturování upraveny
převážně v prováděcích
předpisech, vydaných federálním ministerstvem
financi (vyhláška č. 154/1975 Sb., a vyhl.
č. 37/1983 Sb.), které tato zákonná
úprav umožňuje zrušit.
K § 378 a 378a
Ustanovení se upravují tak, aby bylo zřejmé,
že i tyto druh majetkových sankcí jsou fakultativní.
K § 381 a 382
Vypouštějí se obecná ustanovení
o úvěru, která navazovala na dosavadní
systém řízení. Úprava úvěrové
smlouvy byla navržena tak, aby odpovídala novým
ekonomickým podmínkám.
K § 394
Důležitou změnou je vypuštění
§ 394, který dosud obsahoval řadu důležitých
zmocnění, na základě nichž bylo
možno vyhláškou (výnosem) konkrétně
na přechodnou dobu upravit hospodářské
smluvní i jiné závazkové vztahy odchylně
od hospodářského zákoníku.
Koncepce právního státu, ústavní
zásady provádění zákonů,
nová koncepce působení na podnikatelskou
sféru a potřeba právní jistoty podnikatelů
vyvolávají neudržitelnost takových oprávnění.
Možnost přechodné odchylné úpravy
hospodářských závazků se v
návrhu přenáší přímo
na vládu ČSSR (§ 393).
K čl. V
Velmi závažnou změnou je návrh na podstatnou
redukci všech vyhlášek a výnosů
upravujících dosud základní podmínky
dodávky výrobků nebo jiných plnění
určitého odvětví nebo oboru činnosti.
Jde o 57 vyhlášek, které spolu s hospodářským
zákoníkem vytvářely základní
strukturu hospodářskoprávních předpisů;
postupem času však natolik zbytněly, že
často do nejmenších podrobností upravovaly
chování podniků v dodavatelskoodběratelských
vztazích a do určité míry se staly
nástrojem manipulace podnikovou sférou a prosazování
zejména resortních odvětvových zájmů.
Celková revize těchto předpisů, kterou
v roce 1989 provedla Státní arbitráž
ČSSR, ukázala jejich nedostatky v plné šíři
a přinesla návrhy na podstatnou redukci jejich počtu
i obsahu, která byla v řadě případů
realizována jejich novelami k 1.1.1990. Z hlediska koncepce
urychleného otevření tržní ekonomiky
by však bylo třeba provést podstatnější
změnu. Vzhledem k celkové situaci (kdy je třeba
důsledně dbát toho, aby zakotvení
práv a povinností podnikajících subjektů
bylo provedeno výlučně v zákonech,
kdy právní úprava základních
podmínek dodávek je stále příliš
podrobná a její realizace často administrativně
náročná, a kdy je třeba vytvořit
podmínky nikoli pro centrálně řízený
oběh, nýbrž pro živý konkurenční
obchod) se proto navrhuje zrušit všechny ZPD jako právní
předpisy. Na základě toho by se měly
stát základem pro fakultativní obchodní
podmínky s obdobným určením a použitím
jako v jiných vyspělých státech (NSR
a dalších), tzn. pro usnadnění činnosti
smluvních partner, pokud se těchto podmínek
ve smlouvě dovolají.
Vzhledem k tomu, že na základě dosavadního
zmocnění v hospodářském zákoníku
se v základních podmínkách dodávky
stanoví některé podrobnosti o právech
z odpovědnosti za vady (např. záruční
doby) nebo 0 odpovědnosti za škodu, bylo nutno některá
ustanovení těchto předpisů zachovat.
Pro přechodnou dobu, pokud bude platit princi zákonné
záruky se totiž nelze obejít bez podrobné
úpravy odpovědnosti za vady diferencovaně
pro některá odvětví nebo výrobky
(potraviny, léčiva).
Důsledkem přijetí tohoto řešení
je též návrh na vypuštění
dosavadních zmocnění dodavatelských
resort k vydávání vyhlášek o
ZPD, což by zásadně omezilo přebujelou
resortní legislativu v hospodářskoprávní
oblasti, která, jak známo, trpí mnoha neduhy
vyplývajícími z postavení a funkcí
ministerstev při dosavadním administrativně-direktivním
řízení národního hospodářství.
Realizace navržené úpravy v novele hospodářského
zákoníku bude, podle vyjádření
ministerstva spravedlnosti ČSR, znamenat značný
nárůst práce rejstříkových
soudů. Další náklady si podle tohoto
vyjádření vyžádá rozšířená
agenda ověřovací činnosti státních
notářství. Uvedený resort hodlá
v souvislosti s těmito skutečnostmi požadovat
navíc cca 39 pracovníků a mzdové náklady
ve výši 1,580.000, Kčs ročně.