Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

77. § 222 odst. 2 zní:

"/2/ Soud postoupí věc jinému orgánu, jestliže shledá, že nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění, o nichž je tento orgán příslušný rozhodovat."

78. V § 233 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

"/2/ Vystupoval-li v hlavním líčení před okresním soudem společenský zástupce, vyrozumí předseda senátu krajského soudu o veřejném zasedání konaném o odvolání též zájmové sdružení občanů, které společenského zástupce vyslalo."

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

79. V § 239 se nadpis "Ochranné léčení a zabrání věci" přesunuje nad číselné označení paragrafu.

80. Za § 239 se vkládá nový § 239a, který zní:

/1/ Nelze-li v řízení o zabrání věci spolehlivě zjistit vlastníka věci, jež má být zabrána, nebo není-li jeho pobyt znám, ustanoví mu předseda senátu opatrovníka. Opatrovník má v řízení o zabrání věci stejná práva jako její vlastník.

/2/ Všechny písemnosti určené pro vlastníka věci se doručují pouze opatrovníku. Předvolání vlastníka věci k veřejnému zasedání se vhodným způsobem uveřejní. Veřejné zasedání se pak provede i v nepřítomnosti vlastníka věci,a to bez ohledu na to, zda se vlastník věci o něm dověděl.

/3/ Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost. "

81. V § 257 v ustanovení písmene a) se odkaz v závorce na " (§ 222 odst. 1 až 3)" nahrazuje odkazem na "(§ 222 odst. 1 a 2)". 82. V § 259 odst. 3 se vypouští ustanovení písmene c).

83. § 264 odst. 2 zní: "/2/ Byl-li napadený rozsudek zrušen jen v důsledku odvolání podaného ve prospěch obžalovaného, nemůže být obžalovanému v novém řízení uložen přísnější trest, než jaký mu byl uložen zrušeným rozsudkem."

84. V § 266 se za odstavec 3 vkládají nové odstavce 4,5, 6, které zní:

"/4/ Stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného proti pravomocnému rozhodnutí soudu nelze podat jen z toho důvodu, že soud postupoval v souladu s § 259 odst. 4, § 264 odst. 2, § 273 nebo § 289 písm. b).

/5/ Ustanovení odstavce 4 se užije přiměřeně i na rozhodnutí soudu, prokurátora, vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu učiněné v souladu s § 150 odst. 1 nebo 3"

/6/ Generální prokurátor nebo ministr spravedlnosti může vzít zpět stížnost pro porušení zákona, kterou podal, a to až do doby, než se nejvyšší soud odebere k závěrečné poradě. Zpětvzetí stížnosti vezme usnesením na vědomí předseda senátu nejvyššího soudu."

Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 7.

85. V § 271 odst. 1 se vypouští ustanovení písmene c)

86. V § 276 větě čtvrté se slova "příkazu k dodání do vazby" nahrazují slovy "příkazu k zatčení".

87. V § 2A8 odst. 2 větě druhé se slova "příkazu k dodání do vazby" nahrazují slovy "příkazu k zatčení".

Odstavec 3 zní:

"/3/ Byl-li podán návrh na povolení obnovy řízení ve prospěch obviněného, může soud vzhledem k povaze skutečností a důkazů, jež nově vyšly najevo, odložit nebo přerušit výkon trestu pravomocně uloženého v původním řízení.

88. § 301 odst. 3 zní:

"/3/ Ustanovení tohoto oddílu o účasti orgánu pověřeného péčí o mládež se neužije

a) v oboru vojenského soudnictví,

b) ve vykonávacím řízení, jestliže se úkon provádí po dovršení devatenáctého roku mladistvého."

89. V hlavě devatenácté se vypouští oddíl třetí (§ 307 až § 314)"

90. § 314a odst. 1 zní:

"/1/ Samosoudce koná řízení o trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje jeden rok."

V odstavci 2 se vypouštějí slova "proti osobě, která byla soudem již odsouzena jako zvlášť nebezpečný recidivista".

91. § 314b zní:

/1/ Samosoudce má stejná práva a povinnosti jako senát a jeho předseda.

/2/ Neveřejné zasedání samosoudce nekoná. "

92. § 314c zní:

/1/ Samosoudce obžalobu předběžně neprojednává, přezkoumá ji však z hledisek uvedených v § 181 odst. 1 a § 186" Podle výsledku přezkoumání obžaloby samosoudce

a) učiní některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 písm. a) až e),

b) může zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 2, nebo

c) vrátí věc prokurátorovi k došetření, jestliže vyhledáváním nebyly objasněny základní skutečnosti důležité pro rozhodnutí o vině.

/2/ Ustanovení § 189 až 191 se užijí i na řízení před samosoudcem.

/3/ Je-li obviněný ve vazbě, rozhodne samosoudce po přezkoumání obžaloby vždy také o dalším trvání vazby, pokud nenařídí hlavní líčení.

/4/ Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může prokurátor podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek."

93. § 314d zní:

"/1/ Neučiní-li samosoudce žádné z rozhodnutí uvedených v § 314c odst. 1, nařídí hlavní líčení.

/2/ Jestliže se po vyhlášení rozsudku prokurátor i obviněný vzdali odvolání, může samosoudce vyhotovit zjednodušený písemný rozsudek, který neobsahuje odůvodnění."

94. § 314e odst. 1 zní:

"/1/ Samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz,

a) jestliže se obviněný v průběhu přípravného řízení doznal a samosoudce vzhledem k výsledku přípravného řízení nemá důvod pochybovat o pravdivosti tohoto doznání, a

b) jestliže prokurátor navrhl vydání trestního příkazu nebo souhlasil, aby trestní příkaz byl vydán; návrh nebo souhlas prokurátora se musí vztahovat též na druh a výměru trestu, který se má trestním příkazem uložit. "

V odstavci 2 se vypouštějí slova "trest odnětí svobody do dvou měsíců, nápravné opatření do čtyř měsíců, " a slova "ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody".

V odstavci 3 se vypouštějí ustanovení písmene a) a b) a dosavadní ustanovení pod písmeny c), d) se označují písme ny a),b).

95. V hlavě dvacáté se vypouští oddíl první (§ 316 až 319).

96. V § 321 odst. 3 se citace "§ 69 odst. 2" nahrazuje citací "§ 69 odst. 3".

97. § 322 odst. 2 zní:

"/2/ Výkon trestu odnětí svobody na těhotné ženě a na matce novorozeného dítěte předseda senátu odloží až na dobu šesti měsíců po porodu. "

Odstavec 3 se vypouští.

Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 3.

98. V § 325 odst. 1 se slova "vždy, jde-li o těhotnou ženu nebo" nahrazují slovy "na těhotné ženě vždy, a jde-li" a slova "očekávaného nebo" se vypouštějí.

99. § 329 odst. 1 zní:

"/1/ Jakmile nabyl právní moci rozsudek, ukládající trest odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen se zřetelem na to, že se zájmové sdružení občanů zaručilo za nápravu odsouzeného, zašle předseda senátu opis rozsudku zájmovému sdružení, které záruku převzalo, a požádá je o výchovné spolupůsobení. Požádá je zároveň, aby v případě, že by záruka neplnila své poslání a zájmové sdružení pro způsob života odsouzeného, porušování omezení a podmínek stanovených soudem nebo z jiných příčin záruku odvolalo, sdělilo toto své rozhodnutí soudu. "

V odstavci 2 se slova "Společenskou organizaci činnou" nahrazují slovy "Zájmové sdružení občanů činné" a slovo "její" se nahrazuje slovem "jeho".

V odstavci 3 se slova "společenských organizací" nahrazují slovy "zájmových sdružení občanů".

100. V § 330 odst. 1 větě druhé se slova "společenské organizace" nahrazují slovy "zájmovým sdružením občanů".

V odstavci 2 se slova "společenské organizace" nahrazují slovy "zájmového sdružení občanů".

101. V § 331 odst. 2 se ve větě první slova "organizace uvedená" nahrazují slovy "zájmové sdružení občanů uvedené" a ve větě druhé se slovo "jí" nahrazuje slovem "mu".

V odstavci 3 se slova "společenské organizace" nahrazují slovy "zájmového sdružení občanů".

102. V § 332 odst. 1 větě první se slova "společenskou organizací" nahrazují slovy "zájmovým sdružením občanů".

V odstavci 2 se slova "společenské organizace" nahrazují slovy "zájmového sdružení občanů".

103. Za § 334 se vkládá nový § 335, který včetně nadpisu zní:

Upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody vykonávaného ve vojenském nápravném útvaru

/1/ O upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody vykonávaného ve vojenském nápravném útvaru rozhodne ve veřejném zasedání vojenský soud, v jehož obvodě se trest odnětí svobody vykonává, na návrh prokurátora nebo náčelníka vojenského nápravného útvaru anebo na žádost odsouzeného.

/2/ Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. "

104. V hlavě dvacáté se vypouští oddíl třetí (§ 336 až 340).

105. V § 344 odst. 1 se slova "je-li zjevné, že by vymáhání nemělo výsledku nebo že" nahrazují slovy "nebo jeho zbytku, jestliže se odsouzený v důsledku okolností na jeho vůli nezávislých stal dlouhodobě neschopným peněžitý trest zaplatit nebo".

V odstavci 2 se za slovo "zaplacen" vkládá čárka a slova "a je-li zjevné, že by výkon tohoto trestu nebo jeho části mohl být zmařen" se nahrazují slovy "nepřichází-li v úvahu postup podle odstavce 1 nebo § 342 odst. 1 a vymáhán by nevedlo k výsledku. "

106. § 350 včetně nadpisu zní:

/1/ Předseda senátu rozhodne ihned po právní moci rozsudku, jímž byl odsouzenému uložen trest zákazu činnosti, o započtení doby, po kterou bylo odsouzenému před právní mocí rozsudku podle zvláštních předpisů nebo na základě opatření státního orgánu odňato oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu, do doby výkonu uloženého trestu zákazu činnosti. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.

/2/ Na řízení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, jakož i na řízení o nařízení výkonu zbytku tohoto trestu se užije přiměřeně ustanovení § 331 až 333. Všechna rozhodnutí však činí soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 315 odst. 2). "

107. § 359 včetně nadpisu zní:

Přijal-li soud záruku zájmového sdružení uvedeného v § 4 odst. 1 a v důsledku toto upustil od potrestání, doručí zájmovému sdružení opis rozsudku. Současně je požádá, aby ve smyslu záruky vzalo na sebe péči o nápravu odsouzeného a dbalo, aby nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem, jestliže se tak nestalo už dříve. "

108. V § 363 se slova "organizace uvedené" nahrazují slovy "zájmového sdružené uvedeného".

109. V § 364 odst. 3 se za slovem "stupni" nahrazuje čárka tečkou a slova "a jde-li o podmíněně propuštěného, soud, který vyslovil, že se podmíněně propuštěný mladistvý osvědčil, " se vypouštějí.

110. V § 369 poslední větě se slova " společenskými organizacemi" nahrazují slovy "zájmovými sdruženími občanů. "

111. § 370a včetně nadpisu se vypouští.

112. V § 377 odst. 2 se číslovka "48" nahrazuje číslovkou "24".

113. V § 378 se v odstavci 3 vypouští poslední věta a připojují se nové odstavce 4 a 5, které zní:

"/4/ vydá-li cizí stát k výkonu trestu nebo ochranného opatření osobu, které byl pravomocným rozsudkem uložen trest nebo ochranné opatření, a učiní-li přitom výhradu vztahující se na rozsudek nebo řízení mu předcházející, krajský soud po převzetí odsouzeného orgány Sboru národní bezpečnosti v neveřejném zasedání rozsudek v potřebném rozsahu zruší a rozhodne o dalším postupu tak, aby bylo vyhověno výhradě. Zruší-li celý rozsudek nebo jen jeho výrok o trestu, rozhodne zároveň o vazbě. Je-li třeba doplnit skutková zjištění, může věc vrátit prokurátorovi k došetření.

/5/ Proti rozhodnutí podle odstavců 3 a 4 je přípustná stížnost, jež má, nejde-li rozhodnutí o vazbě, odkladný účinek."

114. V § 381 odst. 1 větě první se tečka nahrazuje čárkou a připojují se slova "pokud tak již neučinil prokurátor podle odstavce 1."

Dosavadní odstavec 1 se označuje jako odstavec 2 a dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 1.

115. § 382 odst. 2 zní:

"/2/ Vydání po jeho povolení a s tím související propuštění osoby, o jejíž vydání jde, z vazby, zařídí předseda senátu krajského soudu."

116. V hlavě dvacáté čtvrté se za oddíl druhý vkládá nový oddíl třetí, který včetně nadpisu zní:

O návrhu příslušného orgánu cizího státu, aby trestní stíhání československého občana, který na území tohoto státu spáchal soudně trestný čin, převzaly příslušné československé orgány, rozhoduje Generální prokuratura Československé socialistické republiky nebo jí pověřená složka prokuratury, která v případě kladného rozhodnutí o návrhu dá bezodkladně podnět věcně a místně příslušnému orgánu k trestnímu stíhání podle ustanovení tohoto zákona.

Je-li proti státnímu občanu cizího státu vedeno trestní stíhání pro trestný čin spáchaný na území Československé socialistické republiky, může Generální prokuratura Československé socialistické republiky a po podání obžaloby ministerstvo spravedlnosti předat trestní stíhání příslušnému orgánu cizího státu, jehož je obviněný státním občanem."

Dosavadní oddíl třetí se označuje jako oddíl čtvrtý a dosavadní oddíl čtvrtý jako oddíl pátý.

117. § 385 zní:

Od ............. 1990 lze předpisů o trestním řízení platných před tímto dnem užít jen v mezích ustanovení této části. "

118. § 386 zní:

/1/ Na řízení o přečinu ve věcech, v nichž byl soudu doručen návrh na potrestání před ........... 1990, se užije předpisů platných před tímto dnem.

/2/ Na výkon trestu nápravného opatření uloženého před ............. 1990, se užije předpisů platných před tímto dnem. "

119. § 389 zní:

/1/ Rozhodnutí o tom, že podle článku II zák.č. ............. 1990 Sb., se nevykoná trest uložený před 1990, učiní soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.

/2/ Rozhodnutí o tom, že podle článku II. zák.č. ............. 1990 Sb., se poměrně zkrátí trest uložený před 1990, učiní ve veřejném zasedání soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.

/3/ Byl-li trest smrti uložený před ............. 1990 změněn v trest odnětí svobody, rozhodne o způsobu jeho výkonu ve veřejném zasedání soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.

/4/ Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek."

120. Za § 391 se vkládají nové § 391a a 391b, které zní:

/1/ Federální ministerstvo národní obrany se zmocňuje vydat jednací řád pro vojenské soudy, kterým podrobněji upraví postup vojenských soudů při vyřizování trestních věcí.

/2/ Ministerstvo spravedlnosti České republiky a ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky se zmocňují vydat jednací řád pro okresní a krajské soudy, kterým podrobněji upraví postup okresních a krajských soudů při vyřizování trestních věcí.

Ministerstvo financí, cen a mezd České republiky a ministerstvo financí, cen a mezd Slovenské republiky se zmocňují upravit v dohodě s Generální prokuraturou České republiky, Generální prokuraturou Slovenské republiky, s ministerstvem spravedlnosti České republiky a ministerstvem spravedlnosti Slovenské republiky a s federálním ministerstvem národní obrany obecně závazným právním předpisem postup národních výborů při zabezpečení a správě zajištěného majetku".

Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění trestního řádu, jak vyplývá z pozdějších zákonů.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem ............. 1990.

Návrh novelizace zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, tvoří součást předkládané novelizace základních trestněprávních předpisů. Obsahuje několik okruhů nových úprav, z nichž jen některé jsou nutným důsledkem změn navrhovaných v oblasti trestního práva hmotného a na tyto změny přímo navazují. Řada dalších návrhů směřuje zejména k posílení ochrany práv občanů a k širšímu zajištění zákonnosti trestního řízení. Do návrhu se také promítají závazky z mezinárodních smluv, jimiž je ČSSR v oblasti trestního řízení vázána, případně i z doporučení vyplývajících z dalších mezinárodních dokumentů.

Předkládaný návrh si neklade za cíl vybudovat zcela novou koncepci trestního řízení. Při jeho zpracování se naopak vycházelo z předpokladu, že po přijetí nové ústavy bude nutné provést širokou analýzu trestního práva hmotného i procesního a v poměrně krátké době připravit jeho rekodifikaci. Návrh novelizace se proto omezuje na úpravy, jejichž provedení je skutečně aktuální.

K posílení záruk zákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení směřuje zejména rozšíření práva na obhajobu, a to jak obecně v průběhu celého trestního řízení, tak i v jeho jednotlivých stadiích, zejména v přípravném řízení. Nově se také upravuje postup soudu a prokurátora při rozhodování o vazbě a současně se výraznějším způsobem rozšiřují prostředky, jimiž lze vazbu nahradit. Přehledněji se vymezuje rozsah forem přípravného řízení, t.j. vyšetřování a vyhledávání tak, aby byla důsledněji vyjádřena zásada, že vyšetřování se koná o všech společensky závažnějších trestných činech. Zároveň se vytvářejí podmínky k podstatně širší účasti občanů na trestním řízení. Nově se zavádí institut deliktů stíhaných jen na návrh, jehož smyslem je zabránit trestnímu postihu v případech, kdy z hlediska zájmů poškozených i společnosti není žádoucí. K posílení právní jistoty směřuje i důslednější zákonné vyjádření zákazu reformace in peius. Přímo v zákoně se také upravují instituty převzetí trestní věci z ciziny a odevzdání do ciziny, které se dosud realizují pouze na základě interních předpisů.

K jednotlivým ustanovením:

K bodům 1 až 7 (§ 1 až § 6)

Navrhovanými změnami se sleduje nahrazení ideologických termínů termíny právními.

Současně se navrhuje, aby možnost účastnit se trestního řízení a přispívat k dosažení jeho účelu, nebyla omezována jen na úzký okruh společenských organizací, ale i na další kolektivy občanů, organizované na platformě určitého společného zájmu (včetně pracovních kolektivů podniků a družstev nebo církevních organizací), pro jejichž obecné vyjádření se volí termín zájmové sdružení občanů. V zájmu posílení nezávislosti soudního rozhodování se oprávnění účastnit se trestního řízení nepřiznává politickým stranám a dalším politickým hnutím.

Dosud taxativní výčet společenských organizací oprávněných vyslat k řízení před soudem svého zástupce, případně nabídnout převzetí záruky za nápravu obviněného, se předem nijak neomezuje Ponechává se na soudu, aby podle konkrétních okolností jednotlivého případu posoudil, zda zájmové sdružení občanů má reálnou možnost účinně pozitivně ovlivňovat chování obviněného a podle toho rozhodl. Současně se navrhuje rozšířit možnost zájmových sdružení občanů účastnit se trestního řízení nejen v řízení před okresním soudem, ale i v odvolacím řízení konaném před krajským soudem.

Na základě zkušeností společenských organizací se zrušuje výlučné rozdělení vysílaných zástupců na společenské žalobce a společenské obhájce. Odstraněním tohoto rozdělení se umožní, aby zástupce zájmového sdružení vyjadřoval jak případný odsudek jednání obviněného, tak i poukázal na skutečnosti svědčící v jeho prospěch a přispěl tak ke zjištění skutečného stavu věci.

K bodu 8 (§ 8)

Text odstavce 1 se zpřesňuje jednak ve výčtu subjektů, které mají povinnost napomáhat orgánům činným v trestním řízení, jednak ve vymezení obsahu oznamovací povinnosti (zda se jedná o trestný čin se zjišťuje teprve v trestním řízení).

K bodu 9 (§ 10)

Vynětí osob požívajících výsad a imunit podle zákonů a mezinárodního práva z pravomoci orgánů činných v trestním řízení se ve smyslu tzv. Vídenské úmluvy z 18.4.1961 (č. 137/1964 Sb.) upravuje tak, aby se vztahovalo i na další osoby, které nelze označit za diplomatické zástupce. Jde např. o hlavy cizích států a členy jejich vlád včetně jejich doprovodu při oficiálních návštěvách ČSSR, o rodinné příslušníky diplomatické mise a těch jejich členů, kteří mají diplomatickou hodnost.

K bodu 10 (§ 11)

Vzhledem k časovému odstupu od zrušení místních lidových soudů (dnem 1. ledna 1970) se stávající ustanovení písm. g) stalo bezpředmětným. Naopak je nutné do § 11 promítnout nově zaváděný institut deliktů stíhaných jen na návrh, kde vedení trestního stíhání se podmiňuje souhlasem poškozeného (§ 163a) a dále závazky z některých mezinárodních smluv, jimiž je ČSSR vázána, směřující k tomu, aby pro stejný skutek nebyl pachatel trestně stíhán ve dvou nebo více státech.

K bodu 11 (§ 12)

Změny, které se navrhují, souvisejí jednak se zrušením kategorie přečinů a institutu objasňování, jednak s úpravou navrhovanou pod bodem 6.

K bodu 12 (§ 13)

Změna názvů státních orgánů souvisí se změnou názvů republik.

K bodu 13 (§ 14)

Výčet trestných činů, jejichž pachatelé za určitých okolností podléhají pravomoci vojenských soudů,se upravuje v souladu se změnami navrhovanými v novelizaci trestního zákona.

K bodu 14 (§ 17)

Výčet trestných činů, o nichž je příslušný konat řízení v prvním stupni krajský soud, se upravuje tak, aby odpovídal změnám navrhovaným v novelizaci trestního zákona.

K bodu 15 (§ 20)

Navržené změny vyplývají ze zrušení kategorie přečinů.

K bodu 16 (§ 30)

Změna souvisí s úpravou navrhovanou pod bodem 6.

K bodu 17 (§ 33)

Navrhovanou změnou se sleduje posílení práva na obhajobu jako jedné ze základních zásad trestního řízení. Výslovně se zakotvuje právo obviněného nevypovídat, právo kdykoliv i v průběhu prováděných úkonů se radit se svým obhájcem a jeho právo na to, aby obhájce byl přítomen jeho výslechu a v rozsahu dalších ustanovení i při provádění dalších úkonů přípravného řízení. Současně se zužuje možnost odmítnout obviněnému rozmluvu s obhájcem bez přítomnosti třetí osoby, neboť tím se realizace práva na obhajobu fakticky výrazně a neodůvodněně omezovala.

K bodu 18 (§ 34)

Trestní řád neobsahuje ustanovení, které by orgánům činným v trestním řízení umožňovalo ustanovit obviněnému opatrovníka k výkonu oprávnění zákonného zástupce obviněného, jestliže zákonný zástupce svá oprávnění daná mu v trestním řízení nemůže vykonávat. Jde především o případy, kdy obviněný je mladistvý nebo osoba zčásti nebo zcela zbavená způsobilosti k právním úkonům a rodiče mladistvého nebo opatrovník zmíněných osob jsou např. po delší dobu v cizině nebo dlouhodobě hospitalizováni ve zdravotnickém zařízení anebo jejich pobyt není znám. Vyskytují se i případy, kdy zákonný zástupce obviněného nemůže vykonávat svá oprávnění, neboť v trestní věci vedené proti obviněnému dochází ke kolizi jejich zájmů. Ve všech uvedených a jim obdobných případech musí orgán činný v trestním řízení požádat o ustanovení opatrovníka obviněnému příslušný soud, což vyžaduje určitou, mnohdy poměrně dlouhou dobu, čímž se trestní řízení prodlužuje. Kromě toho, jde-li o úkon, který je nutné v zájmu obviněného nebo k dosažení účelu trestního řízení provést urychleně, může dojít k újmě na právech a postavení obviněného. Navrhovaná úprava zmíněnou zákonnou mezeru a nedostatky z ní vyplývající odstraní.

K bodu 19 (§ 35)

Navrhovanou změnou se plně realizuje právo obviněného zvolit si svého obhájce, vyjádřené i v ústavě. Zrušuje se ustanovení, podle kterého v některých případech mohl být obhájcem pouze důstojník v činné službě zařazený do vojenského soudnictví. Tato výjimka byla ve srovnání s právními řády jiných států zcela ojedinělá a nemá opodstatnění. V případě, že v trestním řízení jsou probírány skutečnosti tvořící státní tajemství, je jejich ochrana zajištěna tím, že obhájcem může být pouze osoba oprávněná se ve smyslu zákona s těmito skutečnostmi seznamovat,

K bodům 20 až 22 (§ 36 až § 38)

V soudní praxi se projevuje nejednotnost v otázce výkladu a aplikace § 36, pokud jde o řízení konané po právní moci rozsudku nebo usnesení o zastavení trestního stíhání anebo o postoupení věci. K zajištění jednotného postupu se proto navrhuje otázku nutné obhajoby v řízení po právní moci rozhodnutí upravit přímo v zákoně a omezit ji skutečně na případy, kde je odůvodněna povahou projednávaných věcí. Nutná obhajoba přichází obecně v úvahu v případech, kdy pro rozhodování soudu je předepsána forma veřejného zasedání. Důvod nutné obhajoby je třeba bezvýjimečně spatřovat v omezené způsobilosti obviněného náležitě se hájit, tedy v případě, kdy se jedná o osobu, která byla soudním výrokem zbavena nebo omezena ve způsobilosti k právním úkonům. Totéž platí i pro řízení o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody mladistvého, který dosud nedovršil devatenáctý rok věku. V řízení konaném po právní moci meritorního rozhodnutí je nezbytně třeba zajistit nutnou obhajobu odsouzenému, pokud vzhledem ke zjištěným okolnostem týkajícím se jeho osoby vzniknou pochybnosti o tom, že je způsobilý sám se náležitě hájit.

V řízení o mimořádných opravných prostředcích (stížnosti pro porušení zákona a návrhu na povolení obnovy) se navrhuje jako další důvod nutné obhajoby ta skutečnost, že jde o trestný čin vyššího stupně typové nebezpečnosti pro společnost ohrožený sazbou trestu odnětí svobody s horní hranicí přes pět let. Míní se tu i případ, kdy v předchozím řízení šlo o trestný čin mírněji trestný, avšak opravný prostředek podaný v neprospěch obviněného cílí k tomu, aby skutek, pro který byl obviněný stíhán, byl posouzen jako trestný čin ohrožený právě zmíněnou sazbou trestu odnětí svobody.

Je-li obviněný mladistvý, je třeba se zřetelem ke zvláštnostem řízení o mimořádných opravných prostředcích zajistit jeho řádnou obhajobu formou nutné obhajoby ve všech případech, pokud nedovršil devatenáctý rok věku.

Navrhovanou úpravou se nic nemění na právu odsouzeného si ve všech případech kdykoliv zvolit obhájce.

K bodu 23 (§ 39)

Navržená úprava souvisí jednak s úpravou pod bodem 19, jednak s koncepcí připravovaného zákona o advokacii, který nepředpokládá, že by se advokáti sdružovali v advokátních poradnách. V zájmu nestranného postupu při ustanovení obhájce se ustanovení nesvěřuje přímo tomu orgánu, který bezprostředně vede řízení, ale příslušnému prokurátorovi nebo předsedovi soudu.

K bodu 24 (§ 40)

V zájmu právní jistoty se výslovně uvádí orgán příslušný k rozhodnutí o zproštění ustanoveného obhájce povinnosti obhajování. Nemusí se jednat o stejný orgán, který obhájce ustanovil, rozhodující je, kdy nastanou důvody pro zproštění.

K bodu 25 (§ 43)

Navrhuje se zrušit možnost, aby prokurátor navrhoval přiznání nároku na náhradu škody, byla-li způsobena na určitém druhu vlastnictví.

K bodu 26 (§ 44)

Navržená změna souvisí s úpravou pod bodem 89.

K bodu 27 (§ 47)

V zájmu zrovnoprávnění všech druhů vlastnictví se navrhuje nevázat právo prokurátora zajišťovat majetek obviněného bez návrhu poškozeného jen na případy, kdy škoda byla způsobena na určitém druhu vlastnictví.

K bodu 28 (§ 50)

Navržená změna souvisí s úpravou pod bodem 19, spočívající ve zrušení ustanovení o obhájci - důstojníku v činné službě zařazeného do vojenského soudnictví.

K bodu 29 (§ 58)

Vzhledem k tomu, že podle platné právní úpravy se předseda nejvyššího soudu může účastnit rozhodování o stížnosti pro porušení zákona pouze jako předseda senátu, není důvod mu přiznávat zvláštní oprávnění otevřít protokol o hlasování.

K bodu 30 (§ 62)

Tato změna souvisí s úpravou pod bodem 9, i když jí zcela pro odlišnou problematiku, kterou řeší, nekoresponduje.

K bodu 31 (§ 65)

Navrhovaná změna souvisí s úpravou provedenou pod bodem 6.

K bodu 32 (§ 66)

Zvýšením horní hranice pořádkové pokuty z dosavadních 500 na 1000 Kčs se sleduje poskytnout orgánům činným v trestním řízení důraznější a účinnější prostředek proti lhostejnosti a nekázni, které v praxi vedou ke ztěžování řízení.

Vzhledem k tomu, že podle zkušeností praxe jsou ukládané kázeňské tresty (u osob ve vazbě pořádková opatření) mnohdy citelnější než pořádková pokuta, umožňuje se, aby proti rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení o přenechání ke kázeňskému postihu byl přípustný opravný prostředek. Rovněž se zajišťuje, aby tento orgán byl dodatečně informován o použitém způsobu postihu.

Obdobný postup, jako u osob uvedených v odstavci 2, se navrhuje umožnit ve vztahu k obhájcům a v řízení před soudem i prokurátorům. Projevy nekázně těchto osob v naprosté většině spočívají v tom, že se nedostaví na předvolání k soudu. Příslušné orgány advokacie, resp. prokuratury v těchto případech mají lepší možnost urychleně prověřit důvody takového jednání a zajistit nápravu.

K bodu 33 (§ 69)

Dosavadní znění § 69 se navrhuje zpřesnit a doplnit tak, aby byla plně zajištěna ochrana osobní svobody obviněného a aby k jejímu omezení docházelo jen v nezbytné míře, na zákonném podkladě a aby bylo vyloučeno nedůvodné prodlužování takového omezení. Navrhuje se zpřesnění tohoto ustanovení i po stránce formální tak, aby odpovídalo skutečnému stavu věci. Dosavadní termín "příkaz k dodání do vazby" vzhledem k tomu, že není logický v případech, k nimž v praxi dochází, kdy obviněný dodaný orgánu, který příkaz vydal, je po provedené výslechu propuštěn na svobodu, se navrhuje nahradit termínem "příkaz k zatčení ". Zatčení je zadržení obviněného a krátkodobé omezení jeho osobní svobody za účelem jeho dodání orgánu, který příkaz k zatčení vydal.

V zákoně se zakotvuje, že orgán SNB, který provedl zatčení, neprodleně dopraví zatčeného přímo k prokurátorovi či soudu, který příkaz vydal, aby bylo možné provést výslech. To však předpokládá změnu dosavadní praxe umísťování zadržených osob do věznic na území ČR, vyplývající ze společné směrnice ministra spravedlnosti a ministra vnitra ČR, které s sebou neslo řadu obtíží. Tím se zároveň ujednotí praxe na území ČR a SR, která již od roku 1986 výkon zadržení pro potřeby orgánů SNB SR ve věznicích MS SR neprovádí. Výraznou měrou se tak odliší zadržení (zatčení) od vazby, když dosud oba tyto instituty měly v podstatě stejný režim. Ve věznicích budou nadále umísťovány pouze osoby, které tam z titulu uvalení vazby patří.

V souladu se společenským požadavkem se zkracuje lhůta, ve které orgány SNB musí zatčeného dodat orgánu, který příkaz k zatčení vydal, i lhůta, ve které tento orgán musí obviněného vyslechnout a poté rozhodnout o vazbě. Současně se upravuje postup v případech, kdy vzhledem ke značné vzdálenost mezi místem zatčení a sídlem orgánu příslušného k rozhodnutí o vazbě nebude možné obviněného v této lhůtě k uvedenému orgánu dopravit.