Milana Andrýska, Ludovíta Baldovského, Miroslava
Bartoše, Václavy Bendy, Jozefa Habovštiaka, Josefa
Macka a Miroslava Tahy
Federální shromáždění
Československé federativní republiky se usneslo
na tomto zákoně:
Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním
zabezpečení se mění a doplňuje
takto:
Ustanovení § 73 se doplňuje o odst. 6, který
zní:
"(6) Podle tohoto zákona se řídí
přiměřeně i jiné organizace
zabývající se sociální péčí,
a to v rozsahu odpovídajícím vymezení
předmětu jejich činnosti. Těmto organizacím
může být poskytován příspěvek,
který odpovídá rozsahu poskytovaných
služeb, a to zejména:
a) pro pečovatelskou službu až do výše
příspěvku na jednotlivé příjemce,
dávky a služby,
b) pro formy ústavní péče (případně
náhradní péče poskytované v
domácnosti) až do výše průměrného
nákladu na pobyt v obdobném státním
zařízení na osobu a den (případně
hodinu).
Stát je oprávněn vykonávat dohled
nad výkonem těchto činností, jakož
i nad způsobem užití poskytovaného příspěvku."
V nových společenských podmínkách
dochází ke vzniku nebo obrodě některých
institucí a organizací, jejichž posláním
je péče o sociálně slabé a
zdravotně postižené občany. Jedná
se zejména o instituce založené církvemi
(například katolická Charita nebo evangelická
Diakonie).
Jejich úkolem není nahrazovat státem poskytovanou
péči, ale doplňovat ji tam, kde je z různých
příčin zajišťována nedostatečně.
Přednostně se chce ujímat lidí těžce
zdravotně postižených, lidí starých
a opuštěných. Další sférou
činnosti je péče o umírající,
například pomoc rodinám, které jsou
ochotny, ale neumí se doma postarat o příbuzné
v terminálním stadiu onemocnění zhoubnými
národy apod.
Takováto intenzívní pečovatelská
služba v rodinách byla zahájena Charitou 1.
3. 1990 pod tlakem skutečné potřeby, avšak
v omezeném rozsahu. Skutečná potřeba
je nesrovnatelně vyšší, jak vyplývá
z četných žádostí Charitě
adresovaných. Výhledově se bude Charita snažit
zřizovat i denní a týdenní stacionáře,
aby byl provoz ekonomičtější, případně
i ústavy sociální péče a domovy
důchodců.
Veškerá činnost na tomto poli vykonávaná
i do budoucna plánovaná dosud naráží
na bariéry právní (její začlenění
do existující struktury institucí sociální
služby poskytující se všemi dalšími
návaznostmi) a ekonomické (platy, režijní
náklady). Proto smyslem navrhované legislativní
úpravy je:
a) umožnit organizacím zabývajícím
se sociální péčí (viz například
organizace výše uvedené) doplňování
státem nedostatečně poskytované péče
tam, kde ji stát z nějakého důvodu
plně zajistit nemůže nebo je pro příjemce
tato alternativní péče z vážného
důvodu přijatelnější - například
péče o umírající v rodině
místo v ústavním zařízení;
b) pokrýt režii s touto péčí
spojenou.
Finanční prostředky na takovou péči
jsou již ve státním rozpočtu de facto
zahrnuty, jsou však vázány skutečností,
že národní výbory, resp. orgány,
které jsou pověřeny jejím vykonáváním,
nejsou často z kapacitních důvodů
schopny tyto úkoly řešit. Došlo by tedy
jen k přesunu finančních prostředků
na tuto oblast přidělených do sféry
její realizace.
Navrhovaná právní úprava si tedy nevyžádá
zvýšení nároků na zdroje státního
rozpočtu. Dokonce může přinést
i finanční úsporu, a to především
v případech, kdy příjemcem služby
bude osoba, která musí být za stávající
situace hospitalizována při nákladech značně
vyšších. Navíc lze do této alternativní
formy péče očekávat rychlé
řešení aspoň nejpalčivějších
problémů v sociální sféře
včetně jejího zlidštění.