Česká národní rada 1990 – 1992

Studia na právnické fakultě dokončil v roce 1975 - zní materiál. Absolvent kursu na Živohošti, které byly nejen v 50. letech, ale i v 70. letech po vyčištění justice, čili obdobné tomu, co bylo v 50. letech, dvouleté roční kursy. Tou dobou v komunistické straně od 21 let, ve 24 letech se dostává do tohoto kursu a velice rychle se stává předsedou okresního soudu. Tento člověk by soudit neměl, to říká celá obec, praví onen právník. Na zavolání z partaje se mohl doslova přetrhnout, a to kdykoliv, a udělat cokoliv. Posudek praví: kvalita jeho rozhodování je na dobré úrovni. není známo, že by podléhal nějakému ovlivňování. - Ještě v listopadu rozbíjel shromáždění OF u soudu na onom příslušném obvodě. Během této doby prokázal schopnost pro práci soudce odvolacího senátu - praví materiál.

Včas se uklidil ke krajskému soudu, protože jinak by u nás na okrese absolutně nemohl obstát a musel být odvolán - praví můj informátor. Funkce předsedy soudu byl zproštěn na vlastní žádost v souvislosti s přechodem ke krajskému soudu, od prosince 1989 je u krajského soudu v Praze na stáži - praví materiál. Mimochodem, stojí ještě za poznámku, že samozřejmě tento člověk - teď se obracím ke kolegům zde sedícím, byl v komunistické straně od roku 1970, ale samozřejmě legitimaci položil v lednu 1990. Definitivní závěr, který mohu říci, pravil tento můj informátor: je hloupý a bezcharakterní. - A tak během této doby prokázal schopnost pro práci soudce odvolacího senátu, potřebné zkušenosti z rozhodovacího procesu potvrdily jeho solidní znalosti atd. Co k tomu říci? Tyto posudky máme ke svému rozhodování, nic více. V tisku jména kandidátů včas publikována nebyla, další tvrdší údaje chybí, dala by se získat řada tvrdých údajů, statisticky řečeno, ale ty jsme nedostali. Na druhé straně se nám argumentuje, že pokud už to nyní neprojednáme, zdržujeme soudnictví, zdržujeme rehabilitace. Pan ministr se tak vyjádřil nejenom dnes, ale i v minulém týdnu na veřejnosti. Tam to doslova znělo: Česká národní rada nepochopitelně dlouho prodlužuje volby soudců z povolání. Domnívám se, že ministerstvo, které v tak závažném případě nám může předložit takto zpracované podklady, nemá žádné právo nám vytýkat, že něco zdržujeme. Táži se tedy v podstatě totéž, co říkal kolega Čermák. Proč nebyla jména soudců publikována včas v tisku, nebo tedy jinak řečeno, když už tady pan ministr předložil svou verzi, kdo tedy definitivně vysvětlí rozpor mezi ČTK a ministerstvem spravedlnosti. Za druhé se ptám, kdo vypracovával ony posudky, protože já jim jinak říkat nebudu, a jak vůbec mohlo ministerstvo spravedlnosti takovéto materiály předložit reprezentačnímu sboru českých a moravských zemí. To hrubě podceňuje naši soudnost a naši inteligenci. Jestliže bylo považováno za vhodné, aby byli lustrováni zástupci lidu na dva, potažmo čtyři roky, je naprosto jednoznačně jasné, že musí být lustrováni ti, kteří budou bez odvolání soudit 10 let. A zároveň vážení kolegové a kolegyně prosím, abyste tyto tři otázky považovali zároveň za požadavky, bez jejichž splnění nejde odpovědně zvednout ruku. Já ji nezvednu. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Gjuričovi. Prosím paní poslankyni Marvanovou.

Poslankyně Hana Marvanová: Vážená paní předsedkyně, vážení poslanci, vážená vládo. Ráda bych doplnila vaše poznatky k volbě soudců o poznatky k jedné soudkyni, o poznatky, které mám já, a které, bohužel, v charakteristice, kterou máte v tisku 69 nejsou. Jde o doktorku Soňu Koubovou - v materiálu Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných jsem se dověděla, že tato soudkyně soudila politické procesy, konkrétně minimálně ve dvou případech, a to v roce 1980 rozhodovala u krajského soudu v Hradci Králové o odvolání Tomáše Petřivého, které bylo zamítnuto, takže Tomáš Petřivý byl odsouzen pravomocně na dva roky nepodmíněně pro útok na veřejného činitele a v roce 1989, konkrétně v červenci - byl to případ Stanislava Pitaše, který byl obžalován z útoku na veřejného činitele a odsouzen na šest měsíců nepodmíněně do druhé nápravně výchovné skupiny. Možná, že si na tento případ pamatujete, bylo to vloni, není to tak dávno, a je smutné, že tento případ není zmíněn v uvedených charakteristikách. Nic dalšího o dr. Koubové nevím, ale přesto tyto skutečnosti ve mně vyvolávají pochybnosti, zda rozhodovala skutečně nezávisle a zda nepodléhala nežádoucím politickým vlivům, a zda tedy nebude i v budoucnu podléhat případně nežádoucím politickým vlivům. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji paní poslankyni Marvanové, prosím paní poslankyni Moserovou.

Poslankyně Jaroslava Moserová: Vážená paní předsedkyně, vážení kolegové, vážené kolegyně. Ocitáme se opravdu v situaci velmi tíživé a jsme stavěni před nemilé dilema, protože jisté je, že nedostatek soudců je zcela reálný, a to nejen pro rehabilitace, ale pro řadu dalších věcí, jak zde bylo řečeno. Je opravdu naprosto kritický. Dále stojíme před skutečností, že v řadách soudců neexistují lidé tak čistí, jak bychom si přáli. Zdá se to být situace neřešitelná. My jsme se ani ve výboru pro vědu, vzdělání a kulturu nepokoušeli zcela toto vyřešit, protože různí informátoři z řad laiků někdy taky informují zkresleně, ale chtěla jsem vám říci, že v této věci jsme věnovali důvěru ústavně právnímu výboru, který se snažil získávat informace co nejobjektivnější a věnoval věci celé hodiny, asi 30 hodin času; takže jsme svěřili svou důvěru ústavně právnímu výboru, který věc podrobněji prošetřil. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji paní poslankyni Moserové. Už zde nejsou přihlášky do diskuse. Pan poslanec Hofhanzl. Prosím, abyste se hlásili písemně, já to skutečně mohu velice snadno přehlédnout. Děkuji.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážení poslanci, vážené poslankyně. Já bych přečetl jen takový úryvek k posudku paní JUDr. Marie Minářové, která je předsedkyní senátu městského soudu v Brně. 37 let, v roce 1976 vstoupila s ukončením školy do KSČ, po skončení praxe a složení odborné justiční zkoušky v roce 1984 byla zvolena do funkce soudkyně z povolání u městského soudu a ve stejném roce byla ustanovena náměstkyní předsedkyně městského soudu. Z této vedoucí funkce byla v roce 1990 odvolána a nadále pracuje ve funkci předsedkyně senátu. Od roku 1976 je členkou KSČ a je jí dosud. Já nevím, jak mohu těmto soudcům důvěřovat.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Prosím pana poslance Řezáče.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážená paní předsedkyně, vážení kolegové a kolegyně poslanci. Včera se na mne obrátil se žádostí o pomoc předseda okresního soudu v Jablonci nad Nisou v místě mého bydliště dr. Jan Brichta, s tím, abych působil i na další poslance v zájmu toho, aby vůbec soudy a justice byly schopné plnit úkoly, které dnes před naší justicí stojí. Já se domnívám, že měla pravdu paní dr. Moserová, když řekla, že stojíme v mimořádně složité situaci, když máme řešit úkol, který před námi je a nikdo z nás nesejme odpovědnost za naše dnešní rozhodnutí. Myslím si, že ovšem musíme rozlišovat, to, co jsme mohli zatím ovlivnit a podle jakých kritérií můžeme volit svobodně soudce z povolání. Domnívám se, že kriteria, která zde byla navržena některými předřečníky, mými kolegy poslanci, jsou naprosto chybná. Nemohu souhlasit s tím, že by někdo nemohl být zvolen soudcem proto, že je od roku 1976 členem KSČ. To ještě neříká nic o tom, co tento soudce jako soudce a jako občan dělá. Stejně tak jsem se jako advokát za 17 let praxe přesvědčil o tom, že ani absolventi dřívějších různých - jak jsme říkali rychlokvasících kursů právnických škol pracujících nejsou špatní a nekvalifikovaní podle toho, že proběhli těmito školami a kursy, protože museli stejně potom absolvovat právnickou fakultu, protože měl pravdu klasik, když říkal, že je šedá všechna teorie a zelený je strom života. Soudní praxe za desetiletí řadu těchto lidí naučila tolik, že dnes vím dobře nejenom já, ale i naše paní předsedkyně jako první dáma české advokacie a dnes i vlastně hlava českého státu, že takovéto soudce máme, a že jsou z nich někdy i mnozí nejlepší odborníci, a to i na úseku civilním a nejenom trestním.

Nechci doktoru Čermákovi dávat školení a ani dalším kolegům, ale to co zde říkal, je v rozporu s tím, co uvádí článek 18, 19, 22 a 26 mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který byl vyhlášen ve Sbírce zákonů vyhláškou 120/1976. Tato zavazuje naši republiku od 23. března 1976 a náš stát musí tyto mezinárodně. právní závazky respektovat. Jestliže chceme tedy budovat demokratický a právní stát, nemůžeme připustit žádnou diskriminaci pro politické přesvědčení, ani pro to, že někdo byl nebo je členem KSČ.

Řeknu vám jeden příklad. Obhajoval jsem před 5 - 7 lety jednoho člena Charty 77; ve více než dvouletém procesu byl tento člověk pravomocně zproštěn obžaloby. Nepravomocně ho zprostil obžaloby předseda senátu okresního soudu v Liberci, člen KSČ, a pravomocně ho zprostil obžaloby jako předseda odvolacího senátu náměstek předsedy krajského soudu v Ústí nad Labem, člen KSČ a nepochybně i funkcionář KSČ. A tito lidé se nebáli rozhodnout spravedlivě.

Doktor Výborný, náš poslanec, člen ústavně právního výboru, hovořil na zasedání ústavně právního výboru právě o dvou starých soudcích, kteří jsou také v návrhu, absolventech právnické školy pracujících, které považuje za velmi dobré nebo i špičkové soudce, pokud jde o stránku odbornou, i pokud jde o stránku morální.

To, co mi vadí, je, že nebyla provedena lustrace u soudců, protože za základní kritérium každého soudce považuji jeho nezávislost. A jestliže někdo poslouchal nějaké telefony a je jedno jestli z OV KSČ, nebo jestli dával informace StB, pak nemůže dělat soudce. Ale v tom směru myslím, že nezanedbala nic ani předsedkyně ČNR, ani předsednictvo, ale to vše záviselo na rozhodnutí federální vlády.

Domnívám se proto, že musíme řešit otázku, zda můžeme odložit tyto volby soudců. Každý stát je povinen zajistit procesní ochranu práv všech občanů a pokud nesplní tuto svoji povinnost, dopouští se zásadního mezinárodního deliktu, deliktu odmítnutí spravedlnosti - de negatio justitiae. Domnívám se, že za současné situace, kdy jsme hlasovali pro to, aby byla urychlena rehabilitace našich občanů diskriminovaných a nezákonně odsouzených, nemůžeme dnes odložit volbu soudců. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Řezáčovi. Do diskuse se přihlásil pan poslanec Lom.

Poslanec Petr Lom: Vážená paní předsedkyně, vážený český sněme, vážená vládo i hosté. Ti, kdo mě znají z předcházejícího volebního období vědí, jaké jsem zastával názory a postoje ke způsobu, kterým jsme volili soudce. Ti, kteří mě znají z předsednictva, vědí, že s některými postupy nesouhlasím. Proto zde nepronesu žádnou řeč. Jenom chci říci, že sám pro sebe, a netroufám si nikomu radit, sám pro sebe si uvědomuji, že zde v těchto lavicích sedíme právě proto, že jsme v těžkých časech, proto nás sem naši voliči poslali, že jsme v těžkých časech. A sám pro sebe si připomenu znění slibu, který jsem skládal, že se budu rozhodovat čestně, podle platných zákonů. Nesliboval jsem nic víc a nic míň. Proto si myslím, že morální postoje by měly vyplývat z našeho mandátu, s kterým jsme sem do sněmovny přišli. To je vše. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Lomovi, prosím pana poslance Holomka, připraví se ještě jednou paní poslankyně Šepsová.

Poslanec Karel Holomek: Paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové poslanci. Jsem si velmi dobře vědom obtížnosti situace, v níž se nacházíme. Přesto však nemohu upustit od toho, abych vyslovil své výhrady vůči dvěma navrhovaným soudcům.

K těmto informacím jsem se dopracoval velmi těžce a obtížně v kruzích naprosto důvěryhodných. Týkají se na prvním místě pana doktora Vážného.

V dokladech, které máme k dispozici, se uvádí, že pracuje rychle, bez průtahů a že je důsledný. Rád bych vám sdělil, že je tomu právě naopak: pracuje velmi pomalu, s velkými průtahy a je dokonce velmi nedůsledný. Dokonce ho právě za tyto vlastnosti postihlo kárné řízení. (Smích, potlesk.) Nevím, jestli si to zaslouží poslechu, či nikoliv.

Jako druhý bod bych uvedl doktora Knitla. Je to člověk, který se dostal do justice bez justičních zkoušek. Kolegové právníci z jeho nejbližšího okolí tvrdí, že není žádným odborníkem. Naopak, jak se zde v dokladu, který máme k dispozici, tvrdí, že prokazuje velmi dobré odborné znalosti.

Jedna závažnější skutečnost ovšem, která svědčí o jistých charakterových vlastnostech, je ta, že žádal v roce 1989 velice vehementně o vstup do komunistické strany, avšak na doporučení, aby počkal až jak záležitosti dopadnou, posečkal s tímto rozhodnutím, a od vstupu do strany upustil. Jak se zdá, vyplatilo se mu to. Oba dva tito soudcové jsou navrhováni k soudům v městě Brně. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Holomkovi, prosím paní poslankyni Šepsovou.

Poslankyně Lenka Šepsová: Jenom ještě krátce: zapomněla jsem uvést, že informace jsem si samozřejmě ověřila na prokuratuře, kde tyto dvě navrhované soudkyně původně pracovaly, takže to nebyly žádné informace vágní nebo jako "jedna paní povídala"; od toho jsem dost daleko. Z přednesených příspěvků, třeba paní doktorky Marvanové, mám pocit, že tyto informace jsou zatajovány záměrně a budu velice ráda, když mně ministerstvo spravedlnosti ozřejmí, že to není tak. Skutečně mám takový pocit, a proto se ptám, kteří lidé skutečně tyto posudky vypracovávají na krajských nebo okresních soudech; není mi známo, kteří konkrétně za tyto posudky - jinak se tomu říci nedá - zodpovídali. A proč tedy tam tyto informace nebyly dány a přijdou na ně až poslanci? Skutečně si myslím, že máme dělat jinou práci, i když je to také poslanecký průzkum. Ale to jsou informace, které se daly zjistit velmi lehce, třeba konkrétně u mne.

Takže opakuji: je mi skutečně s podivem, že tyto závažné věci do těchto posudků dány nebyly a na mne to působí záměrným dojmem toho, že jsme někam manipulováni, kam vůbec nechceme. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji paní poslankyni Šepsové, prosím paní poslankyni Janů, připraví se pan poslanec Čermák.

Poslankyně Ivana Janů: Paní předsedkyně, paní a páni kolegové, jsem členkou komise pro justici a zúčastnila jsem se shromáždění soudců okresních i krajských, naposledy 25. října, pracovníků justice v Edenu v Praze. Vše, co zde bylo řečeno, je pravda, ale přesto bych vám chtěla zdůraznit, že situace je ze strany soudců velmi napjatá a těžko řešitelná pro ministra spravedlnosti. My lepší soudce nemáme a musíme z těchto stávajících soudců vybrat. Jsem přesvědčena, že lustrace měly být provedeny. Chtěla bych vám k tomu říci, že to byli soudci, kteří chtěli lustrace - oni sami mají zájem, aby se měřítko, které dnes vztahujeme na ně nebo na justici, skutečně dopadlo na soudce, kteří byli pokleslí. Myslím, že v justici kromě soudců pokleslých byli i soudci slušní, a že odložit dnes volbu by bylo rozhodnutí politicky velice nevhodné. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Dále hovoří pan poslanec Čermák.

Poslanec Petr Čermák: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, nechtěl jsem již vystupovat k této problematice, ale protože pan dr. Řezáč mne vyzval, cítím se povinen alespoň několik slov dodat. Samozřejmě pan kolega Řezáč je obhájce, je to znát, v tomto případě vystoupil i trochu jako žalobce a obvinil mne, že jsem ve svém výroku překročil několik článků mezinárodních dohod. Já bych se toho byl dopustil, kdybych např. řekl, že komunisté nesmějí být voleni jako soudci nebo kdybych řekl, že asi 50% návrhů, které jsme dostali byli ještě v listopadu nebo jsou členy KSČ, nic takového jsem neřekl a pouze jsem konstatoval, že aktivisty a lektory okresních výborů KSČ nehodlám volit jako soudce. A na to, myslím mám plné právo a nikomu ho ani nevnucuji, dokonce věřím, že někomu to nemusí vadit a bude ho volit. Vzhledem k tomu, co jsem říkal jsem ani neupřednostňoval nijak bezpartijní soudce, protože jsem si plně vědom toho, že bezpartijnost není žádná zásluha a v mnoha případech jsem ochoten akceptovat i to, že bezpartijní byl mnohem více ovlivňován než člen KSČ. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji, dále prosím pana poslance Chromého, aby se ujal slova.

Poslanec Heřman Chromý: Vážená paní předsedkyně, vážení hosté, dámy a pánové, přiznávám se, že mi při vystoupení některých poslanců bylo smutno z toho, že nevyužili prostředky, zákonné možnosti, které jim zaručovaly předat tyto informace, které zde prezentovali v podstatě jako tvrzení proti tvrzení z důvěryhodných pramenů, tam, kam je předat měli.

Druhá věc, která mne nesmírně mrzí je ta, že si neuvědomili, že se nenacházíme na tržišti, ale v parlamentě, v České národní radě, a že stejným způsobem jako mnoho z nás, dá se říci, že prakticky všichni, jsme nějakým způsobem v minulých letech byli ponižováni a přicházeli jsme o určitou důstojnost a musíme nyní tuto důstojnost zachovat i těm, kteří se třeba provinili proti těmto prohřeškům. To je v podstatě základní etický úkol každého poslance, i toho, kdo se hlásí k tomu, že chce budovat právní stát. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Chromému. Ještě se hlásí pan poslanec Vlach.

Poslanec Jiří Vlach: Vážená paní předsedkyně, vážená Česká národní rado, omlouvám se, že jsem se nepřihlásil písemně, ale neměl jsem v úmyslu vystoupit. Průběh diskuse mne však k tomu vyprovokoval. Souhlasím s jedním z předřečníků, který vyslovil názor, že vidlička, na kterou jsme napichováni, je nesmírně ostrá. Pokusme se však situaci, která je velice těžko řešitelná, nějakým způsobem přece vyřešit. Budu mluvit za sebe, jaké mám pocity jako poslanec v této situaci. Nejsem schopen a nebudu schopen v tom tlaku, pod kterým jsme, ani pokud bude lhůta před volbou soudců i o několik týdnů delší, získat a shromáždit sám fundované podklady o 152 soudcích. Musím se spolehnout na pomoc vás, kolegů poslanců. Všichni jsme měli možnost - a dostali jsme k tomu podklady - zorientovat se ve svých obvodech, krajích, okresech. Doufám, že jsme to všichni udělali, jako jsem to udělal já a ověřoval jsem si informace a zjišťoval jsem si další informace o soudcích. Tyto informace jsme měli možnost předat ústavně právnímu výboru, který se tím zabýval zhruba 30 hodin. Domnívám se proto. že je zbytečné zde diskutovat a předkládat výhrady vůči soudcům, kteří byli staženi z návrhu. To považuji za naprosto nekonstruktivní. Jestliže jste toto měli šanci udělat všichni, jako jsem to udělal já, pak ústavně právní výbor došel k nějakému návrhu, který zde předkládá. Je pravda, že nenajdeme v justici nikoho, kdo nesoudil a nenajdeme nikoho, kdo nějakým způsobem nepřišel do styku s minulým režimem. Najdeme lidi, kteří byli pod různě velkým tlakem, najdeme lidi, kteří tomuto tlaku různým způsobem odolávali. Pro mne, promiňte, není vůbec žádným argumentem to, jestli někdo soudil určitý případ, ale to, jak ho soudil.

Jsem mladý, nezkušený poslanec, ale po své kooptaci na jaře si vzpomínám na jeden životní příběh. Byl jsem ve stejné situaci a padala zde jména soudců. Vzpomínám na to, jak zde byl jeden soudce "napaden" - je to silné slovo, ale byly k němu výhrady vzhledem k tomu, že soudil určitý politický proces. Vzpomínám si, že se zvedl jeden poslanec, který s námi již zde v novém období nesedí, a který byl souzen tímto soudem a tohoto soudce hájil, protože ho označil za člověka, kterému šel poděkovat poté, co byl odsouzen, protože tento soudce udělal maximum z toho, co v té situaci bylo možné. To je všechno, co jsem vám chtěl říci.