Přátelé, je jisté, že jiný pohled na rozpočet vznikne při pohledu z Plané nad Lužnicí, nebo při pohledu z Bruselu či New Yorku. Ať však volím pohled jakýkoliv, pravdou je, že rozpočet někdo vypracoval. Bylo to ministerstvo financí ČR. V tomto směru se mi nelíbí zdůvodnění pana ministra Špačka, který používá střídavě argumenty relativní a absolutní. Zdá se mi to zavádějící. Vítám přístup pana poslance Svobody, který používá oba druhy údajů současně. Překvapuje mě pouze u něho skutečnost, že ze svého rozboru, ve kterém se shoduje se mnou, dospěl k poněkud odlišnému závěru, než je uvedeno ve společné zprávě. Kosmetické úpravy zde navržené jsou z legislativního hlediska čisté, ale z hospodářského hlediska jsou v podstatě bezvýznamné.
Měl jsem původně v úmyslu navrhnout celou řadu podstatných restrikitvních opatření s převodem do rezerv. Vzhledem k tomu, jak se zde rozprava rozvíjí, k tomu nepřistoupím.
Nejsem politolog a nevím zda svým vystoupením pan premiér ústy poslance Pitharta nevyslovil nedůvěru svému ministru financí. Ale chtěl bych říci, stejně jako někteří přede mnou, několik drobností. Nejsou to však žádosti o potřebný příspěvek na naši nemocnici nebo podobně.
Za prvé podávám protinávrh. Týká se tabulky 13, výdaje na pohoštění a dary. Navrhuji snížit tyto výdaje o 20% ve všech položkách, tedy o 4,5 mil. Kčs a tyto peníze převést do rezervy na léky.
Za druhé navrhuji využití 2 mil. Kčs, které by nedostal Svaz měst a obcí, a to předevš
Za třetí. Neúnosné výrobní spektrum tvoří více než 1200 druhů léků. Z toho je více než 1/3 muzeálních a blokuje jakoukoliv rozumnou ekonomiku.
Za čtvrté. Výroba 60% léků je ztrátová. Cena u nich nepokryje ani přímé výrobní náklady, např. cena infúzních roztoků je tvořena jen součtem cen surovin. U některých cen dokonce nejsou pokryty ani náklady na nákup surovin.
Za páté. Pro tuto "výrobu všeho" je nutno opatřovat téměř 10 000 různých surovin, z toho 75% je z devizové oblasti.
Za šesté. Obchodní přirážka má být od 1. ledna 1991 7%. Ve vyspělých zemích je nejméně 9%, navíc při vyšší úrovni cen.
Za sedmé. Při prodeji je socialisticky zatlačen podíl lékáren na obchodním rozpětí na současných 14%, zatímco ve vyspělých státech tvoří více než 30%
Uvedl jsem jen několik argumentů. Chci jimi doložit, že v současné době vstupujeme do Evropy se zátěží, kterou tvoří socialistická ekonomika farmaceutické výroby.
Tato ekonomická absurda, o kterých jsem se zmínil, musí být odstraněna ihned. To je základ jakékoliv sebezáchrany. Dovolte mně však, vážené poslankyně a vážení poslanci, abych se vrátil zpět ke konkrétnímu nedostatku léků.
Žádný zdravý člověk si nedovede představit úzkost nemocného, který nemá svůj lék. Jenom zdravotník může poznat beznaděj nad lůžkem pacienta pro kterého marně shání účinný lék.
A jenom zdravotník ví, jaké pocity zahanbení ho zaplavují, když se příbuzní pacienta nabízí, že žádaný lék si seženou "z venku" a za vekslácké ceny.
Mluvím tady tak proto, protože nechci, aby tyto pocity museli ještě poznávat další nemocní a zdravotníci. Chybí nám tedy léky a bude nám na ně chybět asi 6 mld Kčs.
Náš stát dosud nemá na to, aby přistoupil na světově srovnatelné ceny a volnou hospodářskou soutěž.
Je nutno přistoupit k optimalizaci ekonomických převodů. Daň z obratu se musí blížit nulové. Stanovení obchodního rozpětí je v současné době 7% a pro lékárny 15%. To je nedostatečné. U velkoobchodu musí být podíl tvořen nejméně 9% a u lékáren 30%. Dále je nutno zracionalizovat farmaceutickou výrobu, vypustit ztrátovou výrobu a stanovit nové ekonomicky vypočtené a nikoliv náhodně určené ceny léčiv. Prosté aritmetické zvýšení rozpočtu není prakticky možné. Je možné si zabezpečit a určit již nyní prioritu čerpání z federální rezervy. Samo o sobě by to však nestačilo. Je možné přeskupit a maximálně zredukovat položky rozpočtu, které nejsou nezbytně nutné. To by rovněž samo o sobě nestačilo, protože požadovaná suma 6 mld. je řádově nesouměřitelná s maximálně dosaženou úsporou.
Také by bylo možné plánovaně použít přebytek rozpočtu a upustit tím od vyrovnané politiky protiinflačního rozpočtu.
Poslanec Laštůvka, se kterým jsem o problematice diskutoval, navrhuje posilování rozpočtů výdaje na léky z okresních zdrojových rozpočtů nad podíl dotace z globálních zdrojů.
Také je dále možné v této krizové situaci novelizovat zákon a účelově změnit procento odvodu z republikových rozpočtů federaci. Uzákonění by si vyžádala rovněž zvláštní účelová daň, kterou známe z finanční ekonomie 1. republiky.
Určitou, byť patrně málo efektivní cestou by bylo zavedení vyššího správního poplatku za výdej receptu či za devizové léky.
Při upuštění od správního poplatku by bylo z čistě ekonomického hlediska optimální alespoň částečně přenést náklady na spotřebitele. Je nutno uvažovat rovněž o možnosti zákona, který by přímým způsobem, tzv. "místní taxou" léčiva zdanil.
Poslední ekonomicky málo šťastnou variantou by byla půjčka ze zahraničí. Vláda bude muset "za pochodu" pravděpodobně zvažovat všechny tyto možné uvedené cesty k překonání krize, kterou lze očekávat.
Jsem si vědom toho, že jsou to ovšem jen řešení v provizoriu státní zdravotní správy. Definitivním řešením bude přechod na zdravotnické pojištění, na některou z forem tzv. nemocenské pojišťovny. Žádám, aby uvedené navržené postupy byly zváženy a event. vzaty do usnesení.
Vážené poslankyně a poslanci, omlouvám
se, že jsem zabral příliš času.
Krize z nedostatku léků je však, podle mého
názoru, to nejzávažnější,
co nás ohrožuje jako množinu lidí. Děkuji
za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji poslanci Lomovi. Prosím poslankyni Mazalovou,
připraví se poslanec Bereza.
Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážený český a moravský sněme, dovolte mi přivítat naše milé hosty, nově zvolené starosty některých větších a velkých měst Moravy a Slezska, které jsem si dovolila pozvat jménem našeho Hnutí za samosprávnou demokracii Společnost pro Moravu a Slezsko. Projednávání státního rozpočtu je bude určitě zajímat. Dotýká se jejich práce, která bude velmi náročná a těžká - přebudování státní správy a samosprávy bez slíbených ekonomických základů, bez vyřešení daňové reformy, která má být až v roce 1993.
Tato práce jim začíná s velkými problémy. Dotace určené pro Moravu a Slezsko jsou - ve shodě s léty minulými - opět nedostačující a téměř mizivé. Nijak to neodpovídá větám, které jsme tu slyšeli, že rozpočtové výdaje musejí záviset na výkonnosti nebo efektivnosti ekonomiky.
Pan ministr Ježek řekl, že naše ekonomika je jednotná, ale pak si lze těžko vysvětlit velké rozdíly, které zde jsou. Jisté je jedno, že bez těchto potřebných dotací nebude možná za rok na Moravě a ve Slezsku co opravovat, že zdravotnictví, které je postiženo nejmarkantněji, nutně upadne až pod únosnou mez, že město Brno, které bylo vždy jakýmsi střediskem pro obyvatele Moravy a Slezska (tak jako je Praha po české obyvatele), pokleslo ve všech sférách a ztratilo téměř úplně svůj původní význam a svou bývalou prestiž.
Podle rozpočtových pravidel a spravedlnosti, se hospodaření každé velké společnosti řídí dvěma principy, jedním tržním a jedním ekonomickým. Tržní - každý člověk žije jen tak, kolik svých služeb prodá, takže kolik si kdo vydělá, může spotřebovat. Kdo není schopný, vypadává ze hry. Rozpočtový princip činným lidem se odebere část produktů, je to tzv. povolený druh násilí a takto získané prostředky se soustředí do státního rozpočtu. Tímto druhem násilí se rozumí vynucování respektu k pravidlům správného chování.
Mám pocit, vlastně jistotu, že na Moravě a ve Slezsku bylo celá minulá léta používáno tohoto rozpočtového principu a že se v něm pokračuje dodnes. Jinak si nedovedu vysvětlit neustále udržovanou umělou podvýživu Moravy a Slezska, která má a hlavně bude mít v budoucnosti těžké následky pro tuto zemi.
Je na nás, poslancích, nejen z Moravy a Slezska, ale i na poslancích Čech a hl. m. Prahy, abychom, chcete-li jednat podle spravedlivých demokratických zásad, které všichni hlásáme, také spravedlivě jednali. Nemůžeme hovořit o poctivém rozpočtu, je-li v něm jedno území bráno na hůl. Nemůžeme o něm tak hovořit, jestliže poškozuje finančně zájmy 4 miliónů obyvatel. S rozpočtem, který je postaven takovýmto způsobem, zásadně nesouhlasím.
Myslím si, že byl určitě nejméně
tisíckrát probrán, a že by nedalo mnoho
práce, aby se poupravil spravedlivěji. Děkuji
vám. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji paní poslankyni Mazalové. Prosím
pana poslance Berezu, připraví se poslanec Klener.
Poslanec Rudolf Bereza: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, poněvadž od začátku diskuse uplynula dlouhá doba a já bych se zařadil mezi ty, co bojují o svoje město, tak s ohledem na vystoupení pana Svobody a pana premiéra budu jen signalizovat.
Chci upozornit na Olomouc, která v minulosti byla ve stínu
Ostravy a pomalu chátrá před očima.
Nelze stále hovořit o Olomouci jako o historickém
městě, univerzitním městě a
nic pro ni neudělat. Při letošní slavnosti
majáles pan Klaus byl králem tohoto veselí.
Zavedli jsme ho také do těch historických
částí města, které jsou na
spadnutí, aby bylo známo, kolik tento pozůstatek
minulých let bude stát. Poněvadž jde
pouze o upozornění na problém, nebudu sněmovně
dávat návrh, i když jsem měl tři
připravené.
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji panu poslanci Berezovi. Dále prosím
pana poslance Klenera, aby se ujal slova.
Poslanec Pavel Klener: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi jen stručnou poznámku k rozpočtové kapitole ministerstva zdravotnictví.
Mohu plně podpořit vystoupení pana poslance Loma, protože rezerva dvou miliard korun na léky je skutečně naprosto nedostatečná. Vím ovšem, že není možné, aby ministerstvo financí dělalo zázraky a tuto částku podstatně zvýšilo, ale domnívám se, že stejně tak není možné vyčkávat s náhradním řešením do doby, až se tato rezerva vyčerpá. Léky je nutno objednat, dovézt, distribuovat, což vyžaduje určitý čas, během kterého by mohlo dojít ke katastrofálnímu výpadku.
Proto doporučuji pokusit se toto riziko omezit. Domnívám se, že jsou nejméně dvě možnosti: za prvé zvýšit poplatek za předpis z jedné koruny na pět korun, což navrhovalo ministerstvo zdravotnictví již na jaře letošního roku. Návrh nebyl realizován, neboť nebylo možno zaručit, aby tato částka za recepty mohla být využita opět na nákup léků. Nejedná se o částku zanedbatelnou, je to víc než miliarda korun, pokud by k tomuto zvýšení došlo.
Druhou možnost bych spatřoval v tom, aby ministerstvo zdravotnictví provedlo selekci v sortimentu léčiv a vyčlenilo léky, které by si občané kupovali za maloobchodní cenu. Placení léků bylo zcela běžné i ve většině bývalých socialistických států.
Mimo to se domnívám, že by tato opatření výrazným způsobem omezila plýtvání léky. Naučili jsme se plýtvat energií, plýtváme i léky, jak lze doložit porovnáním spotřeby některých druhů farmak ve srovnání s vyspělými státy v západní Evropě.
Spotřeba léků za poslední rok stoupla
o 25%, ačkoliv nebyly v letošním roce žádné
epidemie nebo jiné důvody, které by tuto
zvýšenou spotřebu zdůvodnily. Děkuji
za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji poslanci Klenerovi. Sám bych rád uvedl jednu poznámku.
Z vystoupení řady poslanců skutečně neustále zaznívá nárok na to, aby někdo odněkud převedl fondy někam. Jinými slovy stále se pohybujeme v konceptu klasického myšlení: státe, dej.
Obávám se, že to, co řeknu, možná vyzní velmi oficiálně, ale těžko si představit, že by se reforma mohla odehrát na účet hvězd. Ta se odehraje na účet společnosti.
Uvědomme si, že jsme snad jedním z mála států, a to i v porovnání s vyspělými státy západní Evropy, který má hranici důchodu 60 let, kde ženy odcházejí do důchodu ještě pod touto hranicí, a to v závislosti na počtu dětí.
Uvědomme si, že když se rozdělovala dotace do potravin ve výši 27 miliard korun, zvolil se lineární klíč rozdělování. V řadě případů postupujeme a přemýšlíme opravdu v horizontu, který, v podstatě, pro značnou část problémů vůbec neposkytne řešení. A to v této rozpravě, když slyším poslance, kteří napadají reprezentační fond vlády, vlády, která předtím prakticky nikdy nejednala se zahraničím, nyní s ním jednat musí, má zcela jiné problémy, bych skutečně byl proto, abychom potřebu miliard, o které mluvil pan doktor Lom a pan doktor Klener, vážili se zdroji, které pro jejich vytvoření chceme použít. Děkuji.
Nyní prosím poslance Effenbergera, aby se ujal slova.
Poslanec Josef Effenberger: Dámy a pánové, jenom letmo bych se dotkl otázky, která zde již nepatrně zazněla, a to přerozdělení spíše mezirepublikového.
Důvody, které se pohybují v rovině humanitárně sociální, chápeme, avšak shledávám tady jistý rozpor, a to z hlediska jakéhosi příslibu, že během dvou let bude tato záležitost zlikvidována a stane se záležitostí jenom minulosti.
Při této pochybnosti vycházím z celkem jednoduchých historických poznatků. Bylo i sděleno, že skupina expertů provedla analýzu statistik, počínaje rokem 1948, kde jisté uzavřené oblasti byly sledovány z hlediska příjmů a výdajů, respektive tvorby, to znamená produkce, a po těch 40 let, jak správně cítíte, slovenská část tohoto státu byla vesměs v mínusu, to znamená pasívní.
K tomu přistupuje další údaj, že totiž tvorba zisku i v současnosti, respektive odvod do tohoto zisku, což je v dané situaci totéž, je v poměru téměř čtyři ku jedné, pokud se týká českých zemí a Slovenska. To znamená, že v podstatě slovenská ekonomika přesahuje jen něco málo polovinu výkonnosti ekonomiky české.
Za těchto okolností se mi zdá dosti optimistické předpokládat, že by skutečně po tomto průběhu bylo možné jen tak během dvou let toto zlikvidovat.
Dále je zde ještě jedna zajímavá okolnost, a to, že současná předpokládaná dotace nebo přesun, který jedna škola odhaduje na 7 miliard korun, ale ono to bude spíše to druhé číslo, to znamená kolem 12 miliard, představuje už výrazně snížení obdoby dotací nebo přesunů, které byly dosud běžné.
Ptám se proto, jak je to možné, že z ničeho nic najednou Slovensku stačí dotace značně menší a že za dva roky nebude potřebovat žádnou, když výkonnost jeho ekonomiky je taková, jak plyne ze svrchu uvedených údajů. Kde se to vezme?
Chtěl bych vyjasnit, o co mi jde. Nejde mi o stránku
humanitární, ale čistě o stránku
početní, protože finanční oblast
je koneckonců oblastí čísel, která
by měla být kontrolována spíše
rozumem, než citem. V tomto směru bych proto uvítal,
kdybychom mohli být nějak poučeni a kdyby
byla provedena určitá stručná analýza
pro nás laiky, která by nám tuto záležitost
poněkud lépe osvětlila. Děkuji vám.
(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji poslanci Effenbergerovi. Dále prosím,
aby se slova ujal poslanec Hájek, připraví
se poslanec Hejsek.
Poslanec Josef Hájek: Vážené kolegyně, vážení kolegové, nebudu zde přesunovat miliardy, ani nezahltím sněmovnu dalšími protinávrhy. Chtěl bych jenom sdělit svůj názor na určité, podle mého názoru základní charakteristiky rozpočtu, který dnes projednáváme, a které jsou zřejmě z globálního pohledu rozhodující.
První skutečnost, která je na rozpočtu nezdravá, je jeho absolutní číselná výše. Sumarizace rozpočtu federace a rozpočtu republik dává úroveň příjmů 472 miliard korun. Nepodařilo se mi zjistit uvažovanou úroveň tvorby národního důchodu na rok 1991, ale nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že přerozdělování národního důchodu rozpočtem je větší než 60%. To tedy znamená velikou citlivost rozpočtových zdrojů na výsledky hospodaření a z toho vyplývají příjmová rizika.
Již letos poklesl národní důchod o 2,6%. Na straně 17 první červené knihy se uvádí, že pokles národního důchodu o více než 5% vytváří tendenci k deficitu. Myslím, že je to zcela reálná a spíše optimisticky modelovaná situace a připravme se tudíž spíše v této sněmovně na radikální zásahy do struktury rozpočtových výdajů.
Druhý nezdravý jev tohoto rozpočtu nebo charakteristika je trend k ekonomickému centralismu a tedy k centrálnímu přerozdělování zdrojů.
Zatímco v roce 1990 se rozdělovalo na úrovni republik 158 miliard a na úrovni souhrnu národních výborů 100 miliard, rozpočet na rok 1991 výrazně mění poměr. Na úrovni republiky uvažujeme o 181 miliardě, na úrovni okresů a obcí pouze o 4 miliardách. Z toho je téměř 10 miliard účelově orazítkováno z centra a odhaduji, že uplatněním nového zákona o státní správě ve školství to bude přibližně dalších 10 miliard Kčs, které přejdou dispozičně, nebo chcete-li delimitačně pod ústřední orgán.
Tím, co jsem řekl, nekritizuji ministerstvo financí, ani vládu. To vše jsme rozhodli v této sněmovně a já to pouze číselně dokumentuji. Myslím, že jsme k obcím vůbec dost macešská sněmovna. Nedáváme jim ani peníze, ani zákony, které by je ekonomicky stimulovaly. Dlužíme jim zákon o majetku obcí, dále avízovaný zvláštní zákon, který by jim stanovil rozsah podnikání, při malé privatizaci zůstaly mimo hru. Máme nově zvolená zastupitelstva, místní vlády, dejme jim tedy šanci plnohodnotně a samosprávně vládnout.
Co je na rozpočtu neprůhledné? Je to jednoznačné rozdělování prostředků do regionů. Mohu říci, že většina diskuse se točí kolem tohoto tématu. Myslím, že z údajů rozpočtu nelze mluvit o záměrném přehlížení potřeb některých lokalit na úkor jiných. Řekl jsem, že 181 miliard je rozdělováno centrálně. Z číselných údajů ročního rozpočtu je většina výdajů regionálně neadresná. Tím nechci tvrdit, že je rozdělení objektivní, a to z toho prostého důvodu, že není k dispozici ani rozumná srovnatelná základna, ani rozumná rozdělovací kritéria. Myslím, že návrh zpravodaje v tom smyslu, aby se něco takového urychleně začalo, je dnes jedinou možnou cestou k tomu, abychom se na sebe zbytečně nemračili.
Jsem z Východočeského kraje, tedy z regionu, za který bych měl největší právo plédovat podle výdajů státního rozpočtu na obyvatele. Měl jsem možnost zabývat se problematikou výdajů do území trochu podrobněji. Vím, že je to obtížné, ale že to řešit lze.
Ve Východočeském kraji jsme vytvořili pro rozdělování do okresů matematický model kauzální závislosti výdajů v jednotlivých kapitolách na celé řadě ukazatelů, kde se prokázala vysoká těsnost příčinné vazby. Jednotlivé okresy tuto filozofii, resp. metodu vzaly a vůbec není rozpor v tom, v čem by se z našich čísel mohl jevit. Tabulka č. 3 např. uvádí, že okres Hradec Králové má třicetiprocentní podíl na příjmech, okres Rychnov nad Kněžnou (daleko menší okres) 75%. Diference je výrazná, přitom oba okresy mají 76 mil. Kčs globální dotace. Ani jeden ani druhý při těchto různých podílech není diskriminován. Bližší analýzou to lze jasně prokázat.
Třetí poznámka je k tomu, co je na rozpočtu pozitivní. Alespoň ve výdajích je vyšší transparentnost na rozpočet slovenský. Další pozitivum spočívá v tom, že rozpočet je v reálném času vůbec k dispozici. Tím je dáno alespoň základní téma k ekonomickému dialogu, i když ne zrovna nejveselejší. Pozitivní je i skutečnost, že nás ve sněmovně rozpočet donutí k větší ekonomické vnímavosti a rozlišovací schopnosti v posuzování naléhavosti krytí rozpočtových výdajů.
Na závěr bych chtěl říci toto: Kdybychom rozpočet neschválili, nastartovalo by ze zákona o rozpočtových pravidlech rozpočtové provizórium, které, podle mne, neřeší vůbec nic.
Každému zákonu se pracovně nějak říká. Máme už zákon o malé privatizaci, malý kompetenční zákon, a tak bych doporučoval, abychom pracovně tomuto zákonu říkali třeba zákon o ročním rozpočtovém provizóriu, chcete-li, ale abychom ho přijali.