Poslanec Josef Effenberger: Dámy a pánové,
jedná se o jisté patrně technické
nedopatření. V odpovědi na svoji interpelaci
ze zářijové schůze jsem dostal odpověď
od pana místopředsedy Stráského, týkalo
se to tranzitního plynovodu, ovšem je to odpověď
na interpelaci pana poslance Ratiborského, který
přednesl příspěvek na stejné
téma, a vlastně také výslovně
vyjádřil podporu interpelaci mé. Nicméně
přece jen tyto interpelace nejsou zcela překryvné
a já tedy nevím, zda došlo k omylu administrativnímu,
nebo zda vznikl názor, že tyto interpelace lze odbýt
jednou odpovědí. Ve sněmovním tisku
se na moji interpelaci odpověď neobjevila, zatím
co na interpelaci druhou, ano.
Prosím vládu a pana ministra Dybu nebo pana místopředsedu
Stráského, aby moje interpelace, byla přece
jen zařazena, protože pokrývala trochu jiný
problém, zabývala se více detaily a do hloubky,
aby tedy byla zodpovězena samostatně a zevrubně
ji.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Effenbergerovi. Protože nikdo další
se do bodu podněty a otázky nepřihlásil,
tak tento bod končím a zahajuji další
bod, kterým jsou interpelace. Přihlásili
se prozatím pan poslanec Čech, pan poslanec Váca,
pan poslanec Pospíšil, paní poslankyně
Hochová, pan poslanec Bursík, poslanec Štrait
a Lom, kterému, ačkoliv jsem ho četl na závěr,
dávám slovo, jako prvnímu, protože byl
přihlášen jako první. Pan poslanec Lom
zahajuje bod Interpelace.
Poslanec Petr Lom: Vážený pane místopředsedo,
vážené poslankyně, vážení
poslanci, vážená vládo, interpeluji
vládu České republiky, aby se systematicky
zabývala problémem dopingu v oblasti tělovýchovy
a sportu proto, protože se doposud nepodařilo, přes
veškeré tlaky, odborné i široké
veřejnosti, přes obsáhlá publicistická
odhalení a publikování doložených
fakt vyvolat taková jednání, která
by vedla k analýze minulého i dosavadního
stavu a vyvození důsledků pro ty funkcionáře,
trenéry a činovníky v tělovýchově
a sportu, kteří byli za doping u výkonných
sportovců odpovědni, řídili jej, nařizovali
jej a prováděli jej, či tak dosud v přítomnosti
snad ještě činí.
U přistižených sportovců je jejich přiznání
doprovázené prohlášením, že
si speciální dopingové látky sami
obstarávali a dopovali se o své vůli a bez
vědomí trenérů a dalších
funkcionářů či lékařů,
naprosto nevěrohodné.
Je všeobecně známo, že doping je záměrné
a většinou soustavné jednání,
které má zvýšit výkonnost sportovce
nedovolenými a pro zdraví sportovce škodlivými
prostředky. O těchto prostředcích
je rovněž známo, že působí
negativně na lidské zdraví, mohou způsobit
závažná poškození, porušit
činnost pohlavních orgánů, zavinit
vyšší riziko nádorového onemocnění
a mohou vést i k tragickému úmrtí.
Byla publikována úmrtí sportovců na
zhoubná onemocnění v důsledku požívání
neúměrně velkých dávek dopingových
prostředků.
Totalitní režim zorganizoval doping ve státním
měřítku a podrobil tomuto dopingu prakticky
všechny špičkové sportovce, nejen dospělé,
ale i mladistvé a dokonce v plavání a gymnastice
i děti.
Dokument o vrcholovém sportu přijatý předsednictvem
ÚV KSČ v roce 1983 zahájil éru
řízeného dopingu pod pojmem "zavádění
vědeckých metod do Čsl. sportu". 1.
1. 1985 zahajuje svoji činnost Ústav národního
zdraví pro vrcholový sport v Praze řízený
ředitelem Stejskalem. Ústav navazuje na činnost
bývalého oddělení zdravotnického
zajištění vrcholového sportu.
Před časem byly odtajněny materiály,
ze kterých vysvítá, že bývalý
ministr zdravotnictví Prokopec zaslal v červnu 1985
pokyn řediteli Ústavu o "Zabezpečení
výzkumu a kontroly podpůrných prostředků
ve vrcholovém sportu ČSSR". V pokynu se mimo
jiné praví, "v některých sportovních
disciplinách nelze zamezit podávání
steroidních anabolik bez ztráty sportovní
prestiže a úspěchů československé
sportovní reprezentace."
V bodě 2. tohoto pokynu je vysvětleno, že podpůrné
prostředky mohou být podávány mužům
i ženám a v bodě 3. stojí výslovně,
že aplikace podpůrných prostředků
musí být přísně utajena a že
u lékařů je utajení předmětem
povinné mlčenlivosti a služebního tajemství.
V bodě 4. je uvedeno, že seznam sportovců,
jímž jsou podpůrné prostředky
experimentálně podávány, předkládá
příslušný místopředseda
ÚV ČSTV řediteli ústavu. Jsou-li mé
informace přesné, do roku 1987 byl tímto
předsedou Dr. Rudolf Dušek, později pan Klapuš.
Zrůdně působí v pokynu doporučení
lékařům, aby byly dělány častější
kontroly, budou-li mít sportovci, kterým je dopingový
prostředek podáván, zdravotní potíže,
žádný lékař nemohl nevědět
co dělá, když mu bylo nařízeno,
aby prováděl při podávání
anabolik 2 x ročně speciální vyšetření
jater a podával léky chránící
činnost jater, objeví-li se dokonce známky
jaterního selhání. Tyto zločiny se
děly pro slávu socialistického sportu.
Stát se postaral o hromadné dovážení
zahraničních dopingových specialit a organizoval
podvodnou akci, kdy u sportovců, odjíždějících
do zahraničí byly prováděny preventivní
prohlídky, zda lze či nelze po krátkodobém
vysazení dopingových prostředků prokázat
jejich přítomnost v organizmu. Pokud ano, tak sportovec
pro" onemocnění" nevyjel".
Přesto došlo k mnohým aférám,
byly-li kontroly citlivější než se očekávalo.
Nepřistupoval bych k této interpelaci, kdyby podepsáním
"Československé charty proti dopingu"
20. února 1991, se doping stal v našich zemích
ojedinělým, ale pokračující
dopingové aféry vzpěračů či
atletek a jiných, mně v současné době
přesvědčují, že dopingové
praktiky jsou ve způsobu přípravy našich
sportovců hluboce zakořeněné a jakákoliv
charta nemůže přestoupit formálně
deklarační úroveň boje proti dopingu.
Stejně tak není dostatečně průkazné
dosavadní jednání na republikové úrovni
k objasnění podávání dopingových
látek ani jednání Antidopingového
výboru ČSFR. Zkoumání bez možností
přímých důkazů vede jen k bludnému
kruhu. Zákon mlčení ze sicilské mafie
platí zde dvojnásob a dopingová omerta, jak
tento stav nazval publicista Šulc, je dosud neprorazitelná.
Objasnění poměrů, které panují
v našem sportu při dopování je obzvláště
obtížné a vztahy mezi lékaři,
trenéry a sportovci zůstávají tajemné.
Není účelem této interpelace, aby
byla rozmělněna poukazem na federální
působnost Antidopingového výboru.
Obracím se na vládu České republiky,
aby jako odpověď na tuto interpelaci předložila
zprávu o současném stavu šetření.
V této zprávě by mělo být uvedeno
podrobně: 1. zjištění o dovozu a zejména
distribuci anabolických látek a trendu jejich spotřeby.
Za druhé. Vypracování metodiky ke sledování
zdravotního stavu postižených sportovců
a následného léčení zdravotních
následků, které se objevily, nebo které
by mohly nastat. K tomu je potřeba sestavit úplný
seznam sportovců, kteří byli dopováni,
i když jsou toho času mimo činný sport.
Za třetí. Ověření a doplnění
seznamu lékařů sportovní reprezentace
v letech 1985 - 91. Dále by mělo být zjištěno,
kolik lékařů a trenérů, kteří
se aktivně podíleli na dopingové preparaci
sportovců dnes dále pracuje ve sportu a je jim opět
svěřena zdravotní péče o sportovce.
25. května byl v Lidových novinách v článku
Dopingová omerta II zveřejněn seznam devatenácti
osob, povětšině lékařů,
kteří byli členy komise pro výzkum
a specializovanou péči při Ústavu
národního zdraví vrcholového sportu,
což je eufemismus, který má být čten
jako komise pro řízení dopingu. Na tato fakta
uveřejněná v článku nereagoval
nikdo z odpovědných pracovníků stejně
lhostejně byly přijaty šokující
skutečnosti z odtajněných materiálů,
které přesahují do současnosti. Pokud
neprolomíme hradbu mlčení, bude doping stále
zakořeněn, byť důmyslně a skrytě
v naší sportovní praxi.
Dovoluji si vládě navrhnout, aby se zabývala
těmito konkrétními cíli:
Za prvé. Je třeba udělit sportovcům
k určitému datu jistý druh "amnestie",
aby tito sportovci mohli prolomit mlčení a odhalit
kořeny řízeného dopingu, o kterém
jsou důvodné obavy, že je stále s vědomím
a pomocí sportovních činovníků
praktikován. Po sloučení Německa byly
v červnu 1991 učiněny u německých
sportovců s touto amnestií velmi dobré zkušenosti.
Za druhé. Naopak je nutno vyvodit z podávání
dopingových látek ať jakkoliv moderního,
zastřeného druhu, u činovníků,
trenérů a lékařů, kteří
se ho dopouštěli, či dopouštějí,
nebo při tomto podávání spolupracovali,
nebo spolupracují, důsledky, které budou
zveřejněny.
Za třetí. Prohlásit znovu a výslovně
v co nejširší veřejnosti nařízení
o odtajnění skutečností týkajících
se dopingu za zrušené a výslovně zbavit
lékaře dříve vyslovené povinné
mlčenlivosti o podávání dopingových
látek, která jim byla mylně ve zlém
úmyslu uložena.
Za čtvrté. Očistit zdravotnictví od
viny, že se propůjčilo k takovému jednání,
které ve svém důsledku vedlo k poškozování
zdraví svěřených sportovců.
U lékařů označit ty, kteří
se zpronevěřili svému výsostnému
slibu morální čistoty.
Za páté. K praktickému vyšetřování
činnosti v boji proti dopingu žádám,
aby byla vytvořena komise přímo na úrovni
pracovníků prokuratury, jejímiž členy
či pozorovateli by mohli být i poslanci České
národní rady. Z minulosti jsme se poučili,
že bez potřebných pověření
a pravomocí, umožňujících výslech
svědků, nebo přístup ke klíčovým
dokumentům, jakékoliv šetření
a jakýkoliv pokus o postih celé sítě
nemůže být skutečně efektivní.
Děkuji za slovo.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Lomovi za jeho vystoupení. Prosím,
aby se ujal slova pan poslanec Čech a připraví
se pan poslanec Váca Oldřich.
Poslanec Vladimír Čech: Vážený
pane předsedající, vážená
česká vládo, dámy a pánové.
Dovolte mi, abych vám přečetl následující
interpelaci.
Interpelace poslanců Vladimíra Čecha, Vladimíra
Budínského, Jiřího Fiedora, Libora
Nováka, Anny Röschové a Lenky Šepsové
na vládu České republiky ve věci stavu
čs. velvyslanectví v USA a vztahu ČSFR k
našim krajanům v USA a Kanadě.
Vážená česká vládo! Obracíme
se na vás s naléhavou interpelací, která
přesahuje rámec kompetencí České
republiky, ale zároveň se jí bezprostředně
týká.
Během svého nedávno skončeného
pobytu ve Spojených státech amerických jsme
se setkali s velkým množstvím našich krajanů
a navštívili jsme i naše velvyslanectví
ve Washingtonu. To, co jsme zjistili, nás hluboce znepokojilo
a stalo se důvodem této interpelace.
Žádáme, aby nám někdo vysvětlil
následující skutečnosti:
1. Naprostá většina našich krajanů
opouštěla tuto republiku proto, že se dostala
do neřešitelných problémů s komunistickým
režimem. Z toho vyplývá zásadní
odpor krajanů ke komunismu jako takovému i k jeho
představitelům. O jednoznačně záporném
vztahu Američanů k této ideologii je asi
zbytečné mluvit.
Jak je ale v této souvislosti možné, že
velvyslankyní v USA se stane ihned po pádu komunismu
žena, kterou krajané velmi dobře znají
jako velice aktivní komunistku před rokem 1968 a
velvyslancem v Kanadě dokonce člověk, který
byl v této kdysi tak populární straně
ještě po listopadu 1989? Můžeme vás
ubezpečit, že mezi krajany to budí neuvěřitelné
napětí a zklamání a že o těchto
skutečnostech velmi dobře vědí i Američané
a Kanaďané.
2. Na našem velvyslanectví ve Washingtonu je možné
potkat staré známé tváře, které
zde byly zaměstnány ještě za dob hluboké
normalizace. A nezdá se, že by to bylo jen z důvodů
vysokých kvalit těchto pracovníků.
Že i tento fakt působí na naše krajany
a následně i na Američany, kteří
to pochopitelně také velice dobře vědí,
jako těžko vysvětlitelný nonsens, je
nasnadě.
3. Když jsme navštívili velvyslanectví
a chtěli se dozvědět něco nového
z domova, sdělila nám paní velvyslankyně,
že oni skoro nic nevědí, protože jim z
Československa přestaly včas a v potřebné
šíři docházet noviny. Když velvyslanectví
před časem navštívila delegace slovenských
poslanců, dostala jako pohoštění trochu
guláše na papírových táccích,
což vzala jako osobní urážku. Když
k tomu ještě připočítáme
až odzbrojující nedostatek diplomatického
talentu paní velvyslankyně, máme výsledek
zaručen. My jsme chudičké pohoštění
brali sportovně, ale bohužel nemůžeme
stejně sportovně brát skutečnou a
doslova šokující chudobu, které je naše
ambasáda vystavena. Nemá na telefony, na benzin,
na noviny, na poštovné - prostě skoro na nic.
Pokud už se odhodlá uspořádat večírek,
což je pro diplomatickou práci nezbytné a obvyklé,
požaduje po zvaných účastnících
- a to i po diplomatech a vlivných Američanech -
20 dolarů vstupného na uhrazení občerstvení.
Když se chce velvyslankyně zúčastnit
jakékoli akce, na niž je pozvána do jiného
města Spojených států amerických,
musí žádat pořadatele o zaplacení
letenky a noclehu, jinak nemůže pozvání
přijmout. Díky této situaci se ambasáda
skoro nestýká s krajany, protože za nimi nemůže
nikdo zajet častěji, než jednou za měsíc.
Najde se někdo, kdo nám bude schopen vysvětlit,
proč šetříme zrovna tady?
Nepřijímáme už předem argumenty
o tom, že náš stát je až tak chudičký.
Možná kdyby se ušetřilo na některém
z luxusních automobilů, které se nakupují
pro naše představitele a které ve srovnání
s tím, na co upozorňujeme, působí
až absurdně, bylo by hned alespoň na jednu
soupravu laciných talířů pro začátek.
Bůhví, kde berou pan prezident i pan ministr zahraničních
věcí své optimistické informace o
našem velvyslanectví ve Spojených státech
amerických. Naše zkušenosti jsou totiž úplně
jiné.
4. Jestliže za této situace navíc Federální
shromáždění přijme zákon
o mimosoudních rehabilitacích tak, že z něj
vyloučí všechny emigranty, kteří
mají tu drzost, že po dvaceti a více letech
pobytu v cizině přijali cizí státní
občanství a naprosto bez precedentně je nutí
k návratu do chaosu, který tady nyní panuje,
nemůžeme počítat s podporou většiny
krajanů, kteří z části pociťují
hlubokou lítost a z části jsou docela zdravě
naštvaní. Měli bychom si uvědomit, že
velice mnoho z našich krajanů zastává
velmi významné funkce a mnozí jsou i na naše
poměry velice bohatí. Mnozí by chtěli
u nás prožít stáří, nebo
svůj majetek využít obchodně - ano,
jaká hrůza, i na tom třeba vydělat
- ale přinesli by sem své peníze a hlavně
obchodní zkušenosti, kterých se nám
tolik nedostává.
Vyzýváme proto českou vládu, aby podnikla
nezbytné kroky, mimo jiné vůči federálnímu
ministerstvu zahraničních věcí, které
by vedly k nápravě zmíněných
skutečností. Jinak všechny naše halasné
pokřiky o cestě do Evropy, o světě
tady vůbec nemůže být řeči,
skončí někde v bažinách východoevropských
stepí. Z pohledu přes oceán už v nich
skoro jsme. Děkuji za pozornost.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Čechovi, prosím, aby se ujal slova
pan poslanec Váca a připraví se pan poslanec
Pospíšil.
Poslanec Oldřich Váca: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, kolegyně a kolegové. Já dnes
poprvé zde předstupuji s interpelací, a nevím,
jestli tady nebylo přijato usnesení, že musím
oznámit, kde mám jaké vazby: jsem výpravčí
ve výslužbě, zkoušky mi propadly.
Interpeluji vládu České republiky, především
ministra financí pana Špačka a ministra vnitra
pana Sokola. Jedná se, podle mého názoru
o nezákonný postup ministerstva vnitra ČR
při přidělování finančních
prostředků na požární ochranu
v České republice. Na základě dosud
platného zákona ČNR č. 133/85 Sb.
o požární ochraně, paragraf 24 odst.
1 písmeno D a paragraf 26 odst. 1. písmeno A by
měly být finanční prostředky
pro účely finanční ochrany rozdělovány
a přidělovány ministerstvem financí
přímo na okresní úřady. Praxe
je však jiná. Na základě usnesení
vlády ČR ze dne 14. 11. 90 č. 304
pod bodem 12 zpráva o materiálně technickém
zabezpečení jednotek požární
ochrany vláda České republiky souhlasila
se soustředněním všech rozpočtových
prostředků pro potřeby sborů požární
ochrany k 1. 1. 91 na ministerstvu vnitra.
Toto usnesení považuji za nezákonné
a z právního hlediska za neplatné. Rozpor
s uvedeným zákonem 133/86 Sb. o požární
ochraně. Platí právní presumpce, že
rozhodnutí, nebo usnesení, které je v rozporu
s platným zákonem, je neplatné. Usnesení
vlády ČR nemá právní sílu
měnit nebo rušit ustanovení zákonů
ČR. Je na podiv, že jsou rozdělovány
finanční prostředky na samostatné
právnické subjekty - okresní správy
Sboru požární ochrany jsou příspěvkové
organizace - prostřednictví třetí
osoby, to je ministerstva vnitra ČR.
Rozdělení finančních prostředků
probíhá z ministerstva vnitra pro okresní
sbory SPO přes ministerstvo vnitra ČR, což
je i v rozporu se zákonem hospodaření příspěvkových
a rozpočtových organizací.
Rád bych, aby byly písemně zodpovězeny
tyto otázky:
1) jakou celkovou částku ministerstva vnitra rozdělilo
na účely Požární ochrany?
2) Jakým způsobem a dle jakých kritérií
byly finanční prostředky rozdělovány
okresním úřadům?
3) Jak bylo s finančními prostředky
na požární ochranu v roce 1991 hospodařeno
a celkově naloženo?
4) Jak byly konkrétně využity prostředky,
které zůstaly na ministerstvu vnitra ČR pro
účely Požární ochrany, rezerva
pro Hlavní správu SPO, a nerozdělené
prostředky okresních úřadů?
5) Jakým způsobem, kolik a dle jakého klíče
byly rozdělovány finanční prostředky
na vybranou požární techniku?
6) Bude protiprávní a protizákonné
jednání pokračovat při přípravě
a schvalování rozpočtu i v roce 1992?
Dávám podnět jednat v souladu s platnými
právními předpisy, to znamená rozdělení
a přidělení finančních prostředků
na Požární ochranu v roce 1992 prostřednictvím
ministerstva financí ČR přímo na okresním
úřadu. Děkuji.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Vácovi, prosím, aby se slova ujal
pan poslanec Pospíšil, připraví se paní
poslankyně Hochová.
Poslanec Petr Pospíšil: Vážený
pane předsedající, páni ministři,
dámy a pánové, promluvím opět
na požádání pana kolegy Šplíchala.
Přednesu jeho interpelaci na ministry Tomáše
Ježka, Karla Špačka, Tomáše Sokola
a Igora Němce ve věci nezákonného
vytváření sekundárního trhu
s privatizačními kupony. Chci říci,
že v tomto případě se i mě o
konflikt zájmu nejedná, privatizační
knížku jsem si dosud nepořídil.