Česká národní rada 1990 – 1992

Pohled na rozpočtovou kapitolu 333 - "Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy" je trestné. Jsme na startu ekonomické reformy, domnívám se, že na startu docela podařeném, pomineme-li, že se nám pár lidí - tak říkajíc - "ulilo" a my jim to už teď musíme tolerovat. Ale ten zbytek řadových bojovníků v poli se zatím chová statečně. Je to ovšem nikoliv pole závodníků, ale družstvo nucené k běhu pudem sebezáchovy. Nikoliv soupeřem, ten je tak daleko před námi, že sotva může být vážným lákadlem. Jenže on by jím být mohl. To záleží na těch, kdo naši skupinu běžců, nás všechny, dokáže morálně podržet. Zdůrazňuji slovo "morálně". Technické podmínky totiž známe. Jim byla věnována pozornost téměř výhradní. Chci tím říci, že když se hovoří o ekonomické reformě, hovoří se vždycky o jejích - tak říkajíc - technických okolnostech, kdy co, za kolik, jak dlouho. Méně pozornosti se věnuje morálním vlastnostem adresátů a uskutečňovatelů současnosti. A k tomu, abychom morálku družstva udrželi, potřebujeme lidi vzdělané nejenom v technických vědách a v ekonomii, ale i v historii, filosofii, jazykovědě a v kdo ví jakých ještě společenskovědních oborech. Vzdělání musí být budováno na všestranném základě.

Uskutečňovat tuto živelně důležitou podmínku naší úspěšnosti budou školy. V těch školách nejsou rozhodujícími budovy, zařízení a plány, ale učitelé. Poslyšte několik informací o jejich postavení.

1. Neexistuje vysokoškolák, který by byl hůře placen než učitel. Úspěšně a stejně nemilosrdně pokračujeme v trendu zahájeném v památném roce 1948. Jestliže tenkrát byla průměrná mzda ve školství téměř 135 % průměrné mzdy v národním hospodářství, byla loni pouhými 94 % a jak to bude po skončení našeho účtování letos, to si budete moci snadno ověřit, v září to bylo 87 %. Ejhle, praktické ověření toho, jaké je ocenění vzdělání.

2. Elementární podnikatelská zákonitost káže investovat i za cenu zadlužení. Naše školství se sice honosí téměř 13 procenty výdajů státního rozpočtu, což se může zdát dost jenom nezasvěcenci. Nevadilo by, že nejsou peníze na velké investice. Je ale smrtelně nebezpečné, že chybí peníze na zaplacení učitelů. První takzvaná valorizace, kterou jsem naštěstí nezažil ve školství, obdarovala každého - učitele občanské výchovy, tělocvikáře i fyzika - oslnivou částkou 95 Kčs. Styděl jsem se a doufal, že recesnost takového skutku patřičně rozmáznou aspoň sdělovací prostředky. Nestalo se tak, rozmazávaly jiné věci. I další zvýšení o téměř 200 Kčs bylo provedeno podle totalitně osvědčené zásady všem stejně. Omlouvám se za omyl. Použil jsem chybně slovo zvýšení. Na mzdovém výpisu nic takového nenajdete. A nenajdete tam ani tu částku, jestliže jste měli smůlu a neodpracovali všechny dny v měsíci.

3. Několik resortů bylo pro chod naší společnosti uznáno za natolik choulostivé, že se v nich platová otázka musela urychleně vyřešit. Byla to policie, justice, nesmím zapomenout na poslance, v poslední době se eskaluje ve sdělovacích prostředcích naléhavost potřeb stavu lékařského. Některé argumenty jsou přitom pozoruhodné. Např. předseda Nejvyššího soudu v rozhovoru pro Lidové noviny odůvodnil nutnost úpravy soudcovských platů mimo jiné tím, že postavení soudce je zcela nezastupitelné, že požadavek odpovídá světovým normám, že každý soudce denně určuje osudy desítek lidí.

Srovnávat takto resorty a jejich způsoby boje nemíním. Jenom připomenu, že pedagogové nikdy nepřihnali své svěřence na Václavské náměstí a nikdy jimi nezatarasili pohraniční dálnice.

4. Chápu, že mnozí učitelé byli nebezpeční totalitě, jestliže např. vedli své žáky k samostatnosti myšlení. Proč však jsou za to na platech trestáni až teď, to už pochopit nedovedu. Důvěryhodné prameny, okresní školské úřady signalizují nebezpečný únik pracovníků, především mužů ze školství. Nemyslím, že by pro školství byli typičtí ti učitelé, kteří raději přijmou práci za 1500 marek v lese, ale jsou i takoví. Za pár let budeme čelit absolutní feminizaci učitelských sborů, budou-li jaké, m noho desetiletí - budeme-li mít vůbec to štěstí - budou naši potomci s pohrdáním k našim dnešním schopnostem napravovat důsledky deformované výchovy. Před dvěma měsíci koloval po této sněmovně inzerát jednoho magazínu, který hledal redaktora alespoň s částečnou praxí a za ni mu sliboval nástupní plat 7000 Kčs a perspektivu rychlého platového růstu. Soukromá pekárna v Berouně přijme pekaře, nástupní plat rovněž 7000 Kčs. Bohužel jsem neviděl inzerát střední státní školy, která může plně kvalifikovanému vysokoškolákovi s dvacetiletou praxí nabídnout plných 3150 Kčs hrubého platu měsíčně. Je to i můj případ. Nevím, jestli mohu říci, že naštěstí, ale důchod mé matky je větší než bude moje čistá mzda.

5. Otřesný stav je následkem váhy, jakou společnost přisuzuje vzdělání. Nevím, kolik z jednoho sta tisíc našich milionářů má maturitní vysvědčení, nebo vysokoškolský diplom. Nezájem o tyto doklady je jen zčásti způsobem úrovní vzdělání. Mnohem víc se na něm podepisuje fakt, že prozatím má naše společnost blíže k džungli než k bankovní hale nebo parkovému chodníku. Samovolně bohužel změna proběhne jen tím nežádoucím směrem - chodník se může změnit v džungli. Abychom běh změn obrátili směrem k civilizaci, o to se musíme přičinit vlastním úsilím. Na to máme vládu, aby vedla a ne aby pasivně přihlížela, jak se vyvinou následky tržních mechanismů. Na to jsme tu my, abychom udržovali správný směr. Za rozumné připomenutí takového směřování bych považoval přípravu podmínek pro budoucí platovou úpravu, např. ponechání prostředků z 29-ti procentního nárůstu mzdových fondů rozpočtových a příspěvkových organizací všech resortů v rezervě státního rozpočtu, odkud by byly uvolněny teprve po přijetí očekávaného zákona o mzdách tak, aby se ostudné zaostávání mezd ve školství zmírnilo.

6. Zlepšení můžeme dbát i v maličkostech. Před několika měsíci zde navrhoval kolega Zajíček, aby se učitelům pomohlo nepřímo tím, že by se jim vrátily slevy na státní dopravní prostředky. Já je ještě od svých rodičů pamatuji a pamatuji i jistou hrdost na ně. Nebo že by učitele mohly galérie a historické objekty pouštět do svých síní zdarma. Pan ministr na to tenkrát neodpověděl, že se s resortem kultury a dopravy pokusí vyjednávat, ale spokojil se s upozorněním, že se věc vymyká působnosti ministerstva. Nevím také dosud nic o reakci ministerstva kultury, snad si také neuvědomilo, že by se volným vstupem pro učitele nejen nic neztratilo, učitelé na dlouhé a zbytečné devastování výstavních prostor nemají ani čas, ani peníze, ale že by ministerstvo kultury získalo jak okamžitě myslím tím, že by tam učitelé sotva chodili sami, tak i z dlouhodobé perspektivy. Mládež by se totiž naučila konzumovat kulturu a historii. A jen pro úplnost - nemyslím, že by si učitelé chodili s platícími dětmi zdarma, ale mohli by si návštěvu předběžně připravit.

Připomněl jsem jen namátkou několik maličkostí z velmi úzkého okruhu problémů. Můžeme nad nimi pokrčit rameny a říci: No a co, peníze nejsou a nějaký čas ještě nebudou. Myslím, že kdyby takhle uvažoval i průměrný podnikatel, neměl by šanci na úspěch. My bychom ten úspěch ale potřebovali. Musíme tedy hledat všechny prostředky pro vytváření vhodných podmínek. Mimo jiné pro to, aby za rok naši nástupci nemuseli s větším pobouřením než teď my slepovat trosky školství mimořádnými způsoby a také s mimořádným ohodnocením nás - České národní rady.

(Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Přikrylovi za jeho závažný a přesvědčivý příspěvek. Prosím pana poslance Chromého, po něm se připraví pan poslanec Kozel.

Poslanec Heřman Chromý: Vážená paní předsedkyně, vážený pane premiére, vážení páni ministři, dámy a pánové, přiznám se, že před vás předstupuji v tuto chvíli velice nerad, protože se mi zdá, že bohužel rozšířím řadu těch poslanců, kteří poukazují na některé kritické stránky rozpočtu na r. 1992. Ta, kterou já mám na mysli, je o to výbušnější a ve svém možném politickém dopadu závažná pro to, že hrozí, že by mohla být otevřena prakticky těsně před volbami. Proto se nemohu o ní nezmínit a nepokusit se společně s vámi, vážené paní poslankyně a páni poslanci, nalézt odpověď, případně nějaké východisko. Nehrozí totiž, že mohly být zasaženy jen širší vrstvy občanů, ale i to, že by mohl být ohrožen systém veřejné dopravy jako takové. Nelze totiž vyloučit zároveň, že by tím ekonomické reformě mohla být zasazena další rána pod pás, a to si jistě nemůžeme dovolit, ať již v jisté imobilitě společnosti nebo v poklesu důvěry veřejnosti v ni samotnou.

O co tedy jde. Na straně 24 návrhu rozpočtu ČR na rok 1992 v části jedna se celkem nenápadně konstatuje, jak se už konečně zmínil pan ministr financí, cituji: Z dalších neinvestičních dotací jsou objemově významnější dotace k tržbám podniků ČSAD, vyrovnávající ztráty z poskytování zlevněných časových jízdenek. Jejich objem je však nižší oproti rozpočtu roku 1991 o 492 miliónů korun, tj. o 30%. Zároveň jsou zcela zrušeny dotace na pokrytí zvýšených cen pohonných hmot, které letos činí 1,3 miliardy korun. Chybějící zdroje navrhuje vláda řešit úpravou tarifů. Konec citace. Co tyto částky - 492 miliónů a 1 miliarda 300 milionů korun, které v souhrnu představ ují 1, 8 miliardy korun znamenají?

Za prvé, že dotace k tržbám podniků ČSAD a jejich nákladů, které činily v letošním roce zhruba 3 miliardy, představují v roce 1992 1 miliardu 150 milionů korun.

Za druhé, že podniky ČSAD budou muset tuto situaci řešit zvýšením jízdného a konstruovat je tak, aby ekonomické jízdné odráželo v 2. polovině roku celkové náklady. To v praxi znamená, jak jsem byl včera doslova informován a mnozí z vás také, prostřednictvím sdělovacích prostředků, že podle těchto informací, počínaje 1. červnem 1992 nebude možno poskytovat dělnické i žákovské slevy jízdného, ceny jízdného do zaměstnání že by se měly zvýšit trojnásobně, jízdné při cestách do škol dokonce šestinásobně. Vzhledem k časově všem dobře známému chvatu a napětí, s jakým je návrh státního rozpočtu ČR projednává, bych vás chtěl, vážení kolegové, ujistit, že není mým záměrem šířit neověřené informace, nebo se dokonce v této situaci prezentovat. Ale z dobře míněné obavy nevidím jinou cestu, než abych požádal ministra financí pana Špačka a ministra pro hospodářkou politiku a rozvoj pana Dybu, aby tyto informace buď vyvrátili nebo sdělili, jak jsme na tuto situaci připraveni. Jak jí chceme politicky a ekonomicky účinně čelit. Nemohu se totiž spokojit s informací, která je v tomto směru v návrhu státního rozpočtu uvedena, že bude federální vláda požádána o souhlas s celostátní úpravou tarifů. Myslím, že i vzhledem k veřejnosti by tato otázka měla být blíže upřesněna, stejně jako podnikům ČSAD, by mělo být známo, jak otázka tarifů bude administrativně zajištěna. Málo platné, přesto že podniky ČSAD jsou zahrnuty v privatizačních vlnách, stále spadají pod ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj, stejně jako otázka tarifů spadá pod ministerstvo financí. Stranou sice zde zůstává, ale zůstává velice také naléhavá otázka koncepce dopravní politiky. Zdali se totiž v souvislosti s tímto škrtem vzdáme slušně vytvořeného systému veřejné dopravy s poměrně hustou sítí linek, který je ceněn v zahraničí přesto, že za tuto skutečnost víceméně vděčíme minulosti, která individuální soukromou přeprav u zcela potlačovala. Nebo do jaké míry či zdali vůbec na tomto systému veřejné dopravy bude i nadále participovat stát. Zdá se mi, že cesta zásadního škrtu dotace v nákladech, ke které bylo v návrhu rozpočtu přikročeno, je cestou, která se může nebezpečně odrazit i v jiných sektorech hospodářství. O možném politickém dopadu jsem se již zmínil. Bohužel, se ještě zdaleka nenacházíme tak daleko v tržní společnosti, abychom se se systémem veřejné dopravy mohli rozloučit a vsadit všechno na blíže neurčenou kartu rozvoje individuální soukromé přepravy. Navíc se zde ocitáme i v jistém kruhu, v němž narážíme na nedostatečnou síť dálnic a silnic spolu s ekologizací dopravy, o které si zatím můžeme nechat jenom snít, v případě pro ni vytvářet potřebné zdroje, potřebný ekonomický prostor. Jak říkám, moje vystoupení je limitováno časovým chvatem, pokud se mýlím, předem se omlouvám, a velice rád a s úlevou se nechám pány ministry vyvést z tohoto omylu. Aby mně totiž bylo rozuměno, v žádném případě nehoruji za to, aby stávající systém přežíval v závětří dotací. Len však musím upozornit na tuto skutečnost, ke které, pokud by nebyla lichá, může dojít při tomto razantním snížení dotací o 70%, přičemž upozorňuji, že toto snížení vlastně odráží dnešní cenové vstupy. I z těchto důvodů se domnívám, že by takto pojatá restrikce měla být vyváženější, a byl bych nerad, aby tyto obavy byly nějakým způsobem oprávněné. Vidím jistou cestu, i když je velmi neradostná a nikdo z nás ji asi příliš nemůže přivítat, určitou cestu, která je obsažena v návrhu kapitoly všeobecné pokladní zprávy, kde jisté rezervy jsou, a kde by se případné korekce daly učinit. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk).

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Chromému, prosím pana poslance Kozla, připraví se pan poslanec Procházka.

Poslanec František Kozel: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, kolegyně a kolegové, v duchu stanoviska poslanců ODS k projednávanému návrhu rozpočtu jsem zapomněl na to, že odněkud pocházím. Nehodlám se zříci svého původního povolání, a proto prohlašuji, že na návrhu, který předložím, mám profesní zájem. Moje vystoupení směřuje k připravovanému zákonu o platových poměrech pracovníků rozpočtových organizací odvětví kultury, školství, zdravotnictví, sociální péče a některých dalších organizací. Tento zákon by měl být přijat a vstoupit v platnost někdy v jarních měsících. Jak uvádí důvodová zpráva k návrhu tohoto zákona, je cituji: Odměňování všech kategorií pracovníků uvedených v odvětví dosud provedeno řadou mzdových předpisů s celostátní i republikovou působností. Účelové zásahy do mzdových soustav v uplynulém období způsobily značné roztříštění mzdových soustav a rozdílné odměňovaní srovnatelných funkcí nebo pracovních činností. Rostoucí rozdíly ve výdělkové úrovni vedly k neustálým požadavkům na uplatňovaní mzdově politických opatření.

To byl citát z důvodové zprávy. Návrhem zákona připravovaná mzdová soustava je založena na jednotném systému hodnocení typických pracovních činností doporučené Mezinárodní organizace práce a vede k systému mzdových tarifů, který odstraňuje rozdíly při oceňování výkonů srovnatelných pracovních činností v uvedených resortech. Navržená tarifní tabulka určuje výši základních platů s tím, že podle objemu mzdových prostředků v resortu může být tento základní plat u mimořádně výkonných pracovníků zvýšen až o 40%. Vzhledem k tomu, že došlo ke zdržení prací při přípravě tohoto zákona, nebude se počátek jeho platnosti krýt se začátkem rozpočtového období.

Má-li však být naplněn základní smysl navrhovaného zákona, tj. odstranění podstatných rozdílů při oceňování srovnatelných pracovních činností, je třeba ještě před nabytím jeho platnosti připravit určitá opatření v zákoně o rozpočtu. Návrh rozpočtu vychází ze současného stavu, kdy značné rozdíly ve výši průměrných platů resortů budou valorizací fixovány. V okamžiku, kdy nový zákon o platových poměrech vstoupí v příštím roce v platnost, budou základní platy za srovnatelné pracovní činnosti v uvedených resortech stejné, avšak v důsledku zakonzervování současných rozdílů v objemech mzdových prostředků budou možnosti využití případného 40% zvýšení základních platů v jednotlivých resortech podstatně odlišné.

Dovoluji si proto přednést plénu návrh, který vzešel z jednání výboru pro vědu, vzdělání a kulturu, nebyl však zahrnut do společné zprávy. Znění je takovéto: "stejnou procentní část mzdových prostředků určených na valorizaci platů pracovníků rozpočtových organizací odvětví kultury, školství, zdravotnictví, sociální péče a některých dalších organizací použijí zmíněné resorty a organizace k vytvoření finanční rezervy. Ta bude po přijetí příslušného zákona o platech přerozdělena tak, aby byly zmírněny rozdíly ve prospěch jednotlivých resortů při zvyšování základních platů mimořádně výkonných pracovníků. Výše procentní částky určené pro vytvoření rezervy a způsob jejího přerozdělení bude předmětem jednání příslušných ministerstev a dalších zmíněných organizací". To byl text mého návrhu.

Věřím, že sněmovně není třeba vysvětlovat platové poměry, o které v tomto případě jde. Jestliže již nyní s předstihem nevytvoříme podmínky pro přijatelné naplnění ducha daného zákona, budeme po jeho přijetí obtížně honit bycha. Navíc by bylo velice smutné, kdyby na konci března příštího roku, až si bude civilizovaný svět připomínat 400 let od narození Komenského, byli učitelé v jeho vlasti stále v postavení chudých příbuzných. Myslím, že zlepšením platových poměrů učitelů bychom konečně udělali ten pověstný první krůček pro návrat myšlenek Komenského do našich škol. Děkuji za učitele, za sebe a za pozornost.

(Potlesk).

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Kozlovi, pan ministr Vopěnka se přihlásil o slovo a ten má právo promluvit kdykoliv.

Ministr školství mládeže a tělovýchovy Petr Vopěnka: Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, chtěl bych upozornit, že návrh pana poslance Kozla nevyžaduje žádné zvýšení výdajů v rozpočtu, jde pouze o jakousi technickou záležitost, jakési přerozdělení, proto si myslím, že mám právo tento návrh plně podpořit.

Děkuji.

(Potlesk).

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministrovi, prosím pana poslance Procházku, připraví se paní poslankyně Kolářová. Hlásí se pan ministr Špaček, uděluji mu slovo.

Ministr financí Karel Špaček: Chtěl bych říci několik slov k této otázce, pan ministr Vopěnka toto také navrhoval ve vládě, ale vláda se nedomnívá, že by se mělo takto postupovat a to z tohoto důvodu.

V návrzích jednotlivých kapitol nyní je obsažen 29% růst u rozpočtových a příspěvkových organizací. Je jasné, že tím jsou konzervovány některé vlastně dřívější disproporce mezi jednotlivými odvětvími, které ovšem těžko lze specifikovat, když tady budou vystupovat zástupci zdravotníků, tak budou říkat, že zdravotníci jsou velmi špatně placeni, je o tom dokonce vedena tisková kampaň, jistě jste si všimli, takže nedovedu si představit, jak by se ti jednotliví ministři dohodli.

Podstata tohoto návrhu je tato, že by se ten 29% růst v jednotlivých kapitolách snížil dejme tomu na 20% to znamená jednotlivé resorty např. zdravotnictví, kultura a další by měly jen 20% růst mezd a zbytek by se nechal do rezervy na honorování zákona, který zatím ještě ani není schválen, upozorňuji, a nevíme, zda schválen bude. Čili to vnáší určitou nejistotu do rozpočtového hospodaření příslušných organizací. Domnívám se, že jediná možnost je takováto: ponechat tam 29% růst, tak, jak to navrhujeme v rozpočtu, abychom také nemuseli měnit objemy jednotlivých rozpočtových kapitol a v případě, že tento návrh bude schválen, tak potom dát na stůl proporce mezi jednotlivými resorty a radit se o tom v průběhu roku, během rozpočtového hospodaření, jak eventuelně napravíme disproporce mezi jednotlivými resorty. To by plně tedy odpovídalo také rozpočtovým pravidlům. Zatím zákon schválen není, takže takovýto postup já osobně nedoporučuji. Říkám to jen na vysvětlenou k této věci.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministru Špačkovi, prosím pana poslance Procházku. Pokud byste s tím souhlasili, byl by to v této části jednání poslední diskusní příspěvek, udělali bychom 10 minut, ale skutečně pouze 10 minut přestávku. Prosím pan poslanec Procházka.

Poslanec Antonín Procházka: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, můj příspěvek se bude týkat společné zprávy a to pokud jde o ustanovení kapitoly 313 ve vztahu na ministerstvo práce a sociálních věcí. Toto doporučení, které je obsaženo ve společné zprávě je podmíněné, to znamená, že je odvislé od jednání třetí osoby.

Dovolte mi k tomu, prosím vás pěkně, stručnou poznámku. Vyspělost každého státu se v současné době neposuzuje podle toho, kolik vyrobí ocele, nebo kolik zkonzumuje nějakého tovaru, ale podle toho, jak se jeho občané dovedou sami postarat o své zdravotně postižené a potřebné spoluobčany. Vyhláškou č. 182/91 Sb., se nám podařilo rozrazit hegemonii státu v této oblasti uvolnit prostor pro nestátní humanitární organizace. Současně se začalo přehodnocovat sociální i existenční postavení těchto našich postižených spoluobčanů. Vzájemné vztahy již nejsou budovány na soucitu a milodarech, nýbrž na tom, že tito občané jsou plnoprávnými občany našeho státu, který pouze potřebuje prvotní pomoc k tomu, aby se úspěšně mohli vřadit do činného procesu, aby získali pocit plnoprávnosti ve společnosti a na to mají zákonné právo.

V posledním roce vyrostla řada takovýchto zdravotnických humanitárních zařízení, z nichž některá dosahují špičkové evropské úrovně. Zřizovatelům nechybí elán, nadšení, statečná srdce, chybí jim však finanční prostředky. Všude na světě jsou podobné organizace sponzorovány, u nás tomu dosud velmi účinně brání daňový zákon, který je pro sponzory uzavřen. Zůstávají k dispozici tedy pouze dotace. Je pravdou, že rozpočet ministerstva zdravotnictví na to pamatuje částkou 147 mil. Kčs, což je ale naprosto nedostatečné, uvážíme-li že tyto organizace přejímají péči, kterou by jinak musel zajišťovat stát, což by stálo daleko více, několikráte více. Hovořím k tabulce č. 15.