Konstatuji, že dalším bodem našeho jednání
je
Prosím pana poslance Hejska, aby se ujal slova.
Poslanec Josef Hejsek: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, u příležitosti
výročí vzniku Československa jsme
u nás uspořádali besedu s několika
bývalými československými letci, účastníky
bitvy o Anglii a účastníky dalších
bojů na západní frontě za II. světové
války. Tehdy jsem se s těmito bývalými
piloty setkal poprvé, ale to, co jsem se od nich dozvěděl,
mě přinutilo k tomu, abych se s nimi později
spojil. Nakonec mě fakta, která jsem se dozvěděl,
přivedla dnes k tomuto řečništi.
Na bývalých československých letcích,
účastnících bojů na západní
frontě, byla spáchána velká křivda.
Ti, kteří byli pro svou odvahu a ochotu nasadit
život za obranu cizí země, upadli ve své
vlasti v zapomnění. Ti, které celý
svět obdivoval pro jejich statečnost a bojové
mistrovství, kterým se dostalo nejvyšších
vyznamenání v zahraniční, byli brzy
po návratu domů zavrženi.
Za jejich zásluhy v boji proti fašismu a za osvobození
i naší republiky se jim v 50tých letech dostalo
jen pronásledování, některým
z nich dokonce uvěznění. Příčina
byla prostá. Vrátili se domů z nesprávné
strany, přiletěli ze Západu.
Všichni víme, jak bylo pamatováno na účastníky
bojů na východní frontě po skončení
II. světové války. Všichni byli řádně
zabezpečeni sociálně. Získali odpovídající
zaměstnání a ti z nich, kteří
zůstali sloužit v armádě, měli
zajištěn rychlý hodnostní postup, často
bez ohledu na potřebné vzdělání.
Přednostní a vysoce kvalitní lékařská
péče i péče lázeňská
patřily k samozřejmostem. I jejich rodinám,
zvláště dětem, byla otevřena
cesta do budoucnosti.
Jak je to v případě bývalých
československých letců, bojovníků
na západní frontě? Z těch, kteří
se po válce vrátili domů, zůstala
část pracovat v armádě, část
odešla pracovat do Československých aerolinií.
Většina z nich, bez ohledu na to, zda z armády
nebo z aerolinií, byla v 50tých letech propuštěna
a nucena pracovat na podřadných a nekvalifikovaných
místech. Někteří z nich byli okolnostmi
a neustálým pronásledováním
přinuceni emigrovat. Pronásledování
nebyly ušetřeny ani jejich rodiny, zvláště
děti. Ve smyslu komunistické morálky jim
byl vstup na střední a vysoké školy
prakticky uzavřen.
Jaká je jejich současná situace? Dnes jich
žije něco přes 300. Do tohoto počtu
patří samozřejmě vedle výkonných
letců i jistý počet členů ostatního
leteckého personálu, který nemohu ze svého
návrhu vypustit. Na jejich perfektní práci
závisely totiž nejen úspěchy, ale i
životy pilotů. Jejich průměrný
věk je přes 70 let. Každým rokem se
s některými ze svých kamarádů
rozloučí. Dodnes nejsou spravedlivě dořešeny
jejich důchody.
Protože řešení jejich důchodů
je v kompetenci ministra dopravy a ministra obrany, spojil jsem
se i s nimi. Pan ministr Nezval mě informoval, že
důchody těch, kteří byli v 50. letech
propuštěni z Československých aerolinií,
jsou již upraveny. Od pana ministra Dobrovského jsem
obdržel povzbudivou zprávu, že od 1. 1. 1992
převzala konečně důchodové
zabezpečení těch, kteří byli
propuštění z ČSLA, armáda a ta
že se snaží tuto záležitost urychleně
dořešit.
Jinak se našeho uznání dočkali jenom
tím, že jim byla vrácena uniforma, dostalo
se jim hodnosti plukovníka a státního vyznamenání.
Domnívám se, že to je málo. Porovnejte,
prosím, to, jak byli zatím odškodněni,
s jiným údajem: důstojníci, kteří
dnes odcházejí z armády, obdrží
vedle spravedlivě vypočítaného důchodu
i odstupné ve výši až 100 tisíc
korun.
Navrhuji proto, aby bývalí českoslovenští
letci, účastníci bojů na západní
frontě, byli za léta strádání
ve válce a pronásledování brzy po
ní odškodněni také finančně,
jednorázově vyplacenou částkou. I
ta bude pro ně samotné spíše symbolická,
protože ji už příliš neužijí.
Avšak zákon o soudní rehabilitaci číslo
119 z roku 1990, ani zákon o mimosoudní rehabilitaci
číslo 87/1991 Sb., výplatu takovéto
částky neumožňuje. Přitom je
třeba vzhledem k jejich vysokému věku jednat
rychle.
Můžete namítnout, že existují i
další skupiny, u kterých zatím také
nebylo dořešeno finanční odškodnění.
Zmiňovaná skupina je však i v časové
posloupnosti na první místě.
Navrhuji proto, aby plénum přijalo následující
usnesení:
"Usnesení České národní
rady. Plénum České národní
rady pověřuje rozpočtový a kontrolní
výbor České národní rady prošetřit
možnost získání finančních
prostředků pro bývalé československé
letce a členy leteckého personálu, bojovníky
na západní frontě ve druhé světové
válce. Při nalezení pozitivního řešení
stanovit jednorázovou částku pro jednotlivce
a způsob jejího vyplacení."
Než dá pan předsedající o návrhu
usnesení hlasovat, dovolte mi ještě, abych
ocitoval část dopisu, který jsem od bývalých
našich letců obdržel v době, kdy byly
naše vztahy se Slovenskem velmi napjaté a kdy hrozil
rozpad našeho státu. Nebudu tím ovlivňovat
způsob vašeho hlasování, citace dopisu
vám však napoví mnohé o jejich dnešním
morálním profilu.
Dopis ze 14. 11. 1991.
"Vážený pane doktore, odvoláváme
se na váš dopis ze dne 11. 11. 1991, v němž
nás žádáte o setkání.
Vzhledem ke kritické politické situaci, kdy se jedná
o bytí či nebytí Československa, za
jehož svobodu jsme bojovali ve druhé světové
válce, nepovažujeme za vhodné, aby se v současné
době Česká národní rada zabývala
našimi osobními problémy."
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Dále prosím
pana poslance Hejska, aby pro jasnost zopakoval to, co navrhuje,
aby jeho usnesení sněmovna přijala.
Hlásí se někdo do rozpravy? (Ano.)
Přejete si, pane poslanče, ještě něco
dodat?
Poslanec Josef Hejsek: Byl jsem, pane předsedající,
upozorněn zřejmě na formální
chybu. Usnesení České národní
rady by začínalo slovy: "Česká
národní rada pověřuje rozpočtový
a kontrolní výbor ....."
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Prosím pana poslance Hofhanzla, aby se ujal slova.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážená
Česká národní rado, myslím
si, že tato země nemá peníze, ale měla
by se umět o své hrdiny postarat.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Hlásí se ještě někdo do rozpravy?
Nikdo. Rozpravu uzavírám.
Ptám se pana poslance Hejska, zda chce ještě
zopakovat návrh usnesení.
Poslanec Josef Hejsek: Nepovažuji to za potřebné,
protože usnesení je krátké a jednoduché,
nicméně ho přečtu ještě
jednou.
Usnesení České národní rady
ze dne 22. 1. 1992.
"Česká národní rada pověřuje
rozpočtový a kontrolní výbor České
národní rady prošetřit možnost
získání finančních prostředků
pro bývalé československé letce a
členy leteckého personálu, bojovníky
na západní frontě ve druhé světové
válce. Při nalezení pozitivního řešení
stanovit jednorázovou částku pro jednotlivce
a způsob jejího vyplacení."
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Budeme hlasovat.
Kdo je pro tento návrh usnesení, nechť zvedne
ruku. 93
Kdo je proti? Nikdo.
Kdo se zdržel hlasování? 5
Konstatuji, že návrh usnesení nebyl přijat,
ale současně prosím všechny poslance,
kteří jsou mimo zasedací místnost,
aby se do sněmovny dostavili. (Děje se.)
Domnívám se, že jsme již usnášeníschopni.
Ptám se, zda každý z momentálně
přítomných poslanců ve sněmovně
slyšel návrh usnesení, přednesený
panem poslancem Hejskem. (Ano.)
Dávám o návrhu znovu hlasovat.
Kdo je pro předložený návrh na usnesení,
nechť zvedne ruku. 109
Kdo je proti? Nikdo.
Konstatuji, že návrh pana poslance Hejska byl přijat.
Tímto bodem, který byl právě uzavřen,
je vyčerpán dnešní program. Přerušuji
schůzi do zítřka devíti hodin.