Čtvrtek 23. ledna 1992

Začátek schůze České národní rady 23. ledna v 9.25 hodin

Přítomni:

Místopředseda ČNR Z. Malík a 180 poslanců.

Za vládu České republiky: místopředsedové vlády M. Lukeš a A. Baudyš, ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci T. Ježek, ministr životního prostředí I. Dejmal, ministr vnitra T. Sokol, ministr financí K. Špaček, ministr školství, mládeže a tělovýchovy P. Vopěnka, ministr zdravotnictví M. Bojar, ministr průmyslu J. Vrba, ministryně obchodu a cestovního ruchu V. Štěpová, ministr státní kontroly I. Němec, generální prokurátor L. Brunner.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, milí hosté, zahajuji druhý jednací den 30. schůze České národní rady a všechny vás srdečně vítám. Vítám naši českou vládu, včele s jejím místopředsedou panem Antonínem Baudyšem. Současně omlouvám nepřítomného pana premiéra Pitharta i pana místopředsedu Stráského, kteří jsou v Německé republice a dále omlouvám paní předsedkyni i všechny tři další místopředsedy, kteří jsou na jednání se slovenskou stranou v Bratislavě ohledně smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou. S ohledem na tuto situaci vás prosím, abyste měli ohled, protože celý den se budu muset věnovat řízení schůze sám a je tedy třeba, abychom se vyhnuli nějakým zbytečným komplikacím a malichernostem, které by nám komplikovaly naše dnešní jednání.

Byl jsem požádán panem poslancem Kelnerem, abych připomněl, že se měli poslanci přihlásit k odběru krve. Připomínám to tedy těm, kteří mají v úmyslu darovat krev, aby se přihlásili.

Včera jsme projednali 7 bodů programu a zbývá nám projednat ještě další body v pořadu, a to v tom pořadí, jak byly včera odsouhlaseny. Protože došlo k různým přeměnám, zopakujeme si to.

Jako VIII. bod v celkovém pořadí je Kontrola plnění usnesení České národní rady č. 259 z 11. října 1991 k ekonomické reformě v lesním hospodářství - tento bod navrhl poslanec Petr Kraus.

IX. Zpráva vlády České republiky o bezpečnostní situaci v České republice a informace o plnění úkolů vyplývajících z usnesení České národní rady č. 187 ze dne 20. června 1991.

X. Zpráva vlády České republiky o stavu vězeňství a postpenitenciární péče v České republice - sněmovní tisk 422

XI. Informace vlády České republiky o koncepci místní správy v České republice - sněmovní tisk 560.

XII. Informace vlády České republiky o předběžných výsledcích národního hospodářství za rok 1991 a jejich případném dopadu na státní rozpočet rok u 1992 - tento bod navrhl poslanec Tomáš Sojka.

XIII. Informace vlády České republiky o stavu přípravy a průběhu velké privatizace, vstupu zahraničního kapitálu do české ekonomiky a o dalším navrhovaném postupu v kupónové privatizaci - tento bod navrhl rovněž poslanec Tomáš Sojka.

XIV. Interpelace, otázky a podněty poslanců na členy vlády České republiky.

XV. Odpovědi členů vlády České republiky na interpelace, otázky a podněty poslanců.

XVI. Zpráva o činnosti předsednictva České národní rady za dobu od 20. prosince 1991 do 21. ledna 1992 sněmovní tisk 552.

Dále následují tři body, které jsme rozhodli projednat až příští čtvrtek, to je 30. ledna 1992, to je souhrn všech voleb, takže to zde nebudu opakovat. To je celý zbývající program 30. schůze ČNR. Můžeme nyní přistoupit k jeho projednání. Hlásí se pan ministr Ježek.

Ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR Tomáš Ježek: Vážený pane místopředsedo, vážená sněmovno, na dnešním programu má být bod, který bych měl přednést já. Tento bod je dost v nízkém pořadí, takže by se na něj dostala řada až v pozdním odpoledni. Dnes odpoledne však na zámku ve Lnářích sedí tým lidí, kteří schvalují privatizační projekty a je tam také ohlášena návštěva pana prezidenta. Tam já v každém případě musím být.

Proto bych vás prosil, kdyby bylo možné, aby bod, o kterém je řeč, byl předsunut, abych tuto zprávu mohl přednést co nejdříve, nejlépe hned. (Potlesk.)Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Slyšeli jste oprávněný požadavek pana ministra Ježka.

Je to změna programu v pořadí. Dávám o tom hlasovat.

Kdo souhlasí s tím, aby jako první mohl vystoupit pan ministr Ježek? /Hlasuje se./ Domnívám se, že není třeba sčítat hlasy, je to naprostá většina.

Má ještě někdo nějakou připomínku k programu? (Nikdo se nehlásil.)

Prosím tedy pana ministra Ježka, aby se ujal slova.

Informace vlády České republiky o stavu přípravy a průběhu velké privatizace, vstupu zahraničního kapitálu do české ekonomiky a o dalším navrhovaném postupu v kupónové privatizaci

Ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR Tomáš Ježek: Vážená Česká národní rado, pokusím se vám podat zprávu o stavu a průběhu velké privatizace. Aby tomu bylo všemu lépe rozumět, dovolím si použít, jako hlavní červené nitě, časovou osu.

Zákon č. 92 o velké privatizaci byl přijat v únoru loňského roku Federálním shromážděním. Poté se pracovalo na zákoně České národní rady, který byl přijat v květnu a na to již navazovalo první velké usnesení české vlády, které bylo přijato v červnu a které v duchu zákona č. 92 a zákona č. 171 České národní rady rozhodlo o sestavení seznamů podniků, které se účastní privatizace.

Tento seznam má čtyři části. Byly tam podniky, které půjdou do první vlny, byly tam podniky, které půjdou do druhé vlny, podniky, které nebudou alespoň pět let privatizovány, a podniky, které budou likvidovány. Tento seznam byl vypracován, je publikován, čili tento bod harmonogramu byl splněn.

Dalším krokem na cestě k zahájení privatizace bylo datum 31. srpna, kdy podniky uvedené na seznamu, o němž jsem právě hovořil, pro první vlnu, měly předložit objem kapitálu, objem majetku, se kterým vstupují do privatizace, a připojit k tomu procento, které uvažují privatizovat formou kupónové privatizace.

Mezitím přišlo jedno z nejdůležitějších a z hlediska mého nejúspěšnějších a nejvýznamnějších rozhodnutí České národní rady, to je novela, kterou jsme uzákonili závaznou osnovu pro vypracování privatizačních projektů. Dnes znovu zjišťuji, jak důležité a dobré toto rozhodnutí bylo, protože tato osnova nám umožňuje organizovat práci s privatizačními projekty, svírá množství informací do přesné struktury a je klíčově důležitá pro zvládnutí celého procesu.

Mezitím podniky zařazené do první privatizační vlny začaly připravovat privatizační projekty. Předložení těchto projektů mělo podle harmonogramu závazné datum 31. října jako poslední datum, kdy podniky měly tyto projekty předložit zakladateli. Tam se však objevily určité problémy zejména s tím, že řada zájemců o zpracování konkurenčních projektů narážela na značnou neochotu podniků poskytovat jim informace, takže bylo zcela zřejmé, že k 31. říjnu budeme mít v podstatě pouze projekty předložené vedením podniků.

Proto česká vláda rozhodla, že dvouměsíční lhůta, která je předepsána od publikace projektů, lhůta pro předkládání konkurenčních projektů, bude prodloužena ve všech případech. To znamená, že projekty předložené koncem října budou mít stejnou šanci, jako ty, které byly předloženy dříve. Podle původního harmonogramu projekty, které byly předloženy 31. října, na ně nebylo možné předložit konkurenční projekt žádný, protože končila lhůta. To byl závažný nedostatek v harmonogramu, který celý směřoval vlastně k urychlení kupónové privatizace.

Zde bych chtěl odbočit a udělat obecnější poznám ku k tomu, že z hlediska koncepce privatizace docházelo během celého roku, alespoň z naší strany, ze strany ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizací, ke snaze o vyrovnání a zrovnovážnění všech privatizačních metod, které zákon zná.

Hlavním procesním problémem vůbec bylo, že zatímco kupónová privatizace, její úspěšné provedení a technické zvládnutí, potřebovala mít nezbytně pevná, ostrá data, tak ostatní metody privatizace, jako veřejné dražby, přímé prodeje, tato data nepotřebují. Může to být kontinuální proces tak, jak se projekty schvalují. A tady nastal určitý konflikt mezi požadavky kupónové privatizace s jejími ostrými daty a ostatními metodami. Proto bylo tak důležité, že česká vláda zobecnila dvouměsíční interval na předkládání privatizačních projektů na všechny projekty, zobecnila jej na všechny případy, takže ty podniky, které předložily projekty koncem října, tak i na tyto projekty vznikl časový prostor dvou měsíců pro předložení konkurenčních projektů.

Většina základních projektů byla publikována 20. listopadu, takže posledním konečným datem pro předkládání konkurenčních projektů byl 20. leden. Poslední údaje, které mám - a možná se to ještě změní, poněvadž všechny projekty nejsou ještě zaevidované, 20. listopadu tam byla obrovská fronta - nasvědčují, že projektů přišlo 7 tisíc.

Poté, co Česká vláda přijala rozhodnutí o universální dvouměsíční lhůtě, znovu jsme se zabývali myšlenkou, jak urychlit kupónovou privatizaci, která byla původně ministerstvem financí slíbena, že začne 1. ledna. Z množiny projektů jsme vybrali ty, o nichž jsme předpokládali, že pravděpodobně už na ně nepřijde žádný konkurenční projekt.

Tyto projekty jsme zkonzultovali se Svazem podnikatelů, ujistili jsem se, že na tyto projekty žádný konkurenční projekt už nepřijde. Kdyby přišel, budeme k tomu samozřejmě přihlížet. Snažili jsem se, abychom mohli už 4. ledna začít proces schvalování.

Tento proces skutečně ve Lnářích začal a pokračuje. K dnešnímu dni, resp. do předvčerejška, kdy jsem byl naposled ve Lnářích, máme schváleno projektů - my to měříme objemem majetku pro kupónovou privatizaci - asi za 35 miliard korun. Připomínám, že do kupónové privatizace za Českou republiku musí být vloženo majetku za 140 miliard korun, Slovenská republika vkládá majetek za 70 miliard korun a federace za 50 miliard korun, tzn. dohromady 260 miliard korun.

Myslím si, že po všem tom úporném hledání rovnováhy mezi všemi privatizačními metodami a všemi cíli, které privatizace sleduje, se snad, doufejme, podařilo už najít tu správnou míru pro zrovnovážnění všech 4 cílů, které velkou privatizací sledujeme.

Připomínám, že tím hlavním cílem, který byl původní, a proto tak dlouhou dobu dominoval a proto také tak trochu utlačoval ty ostatní metody, že tedy tím hlavním cílem byla od počátku snaha přeměnit, resp. vtáhnout velkou část obyvatel do procesu výkonu vlastnických práv, udělat lidi akcionáři, jinými slovy rozdat část majetku lidem zdarma. Technickým nástrojem tohoto rozdání jsou právě investiční kupóny.

Původní představy, že kupónová privatizace bude jedinou a dominantní metodou, že tedy 97 % majetku bude takto distribuováno, se ukázaly jako nereálné. Privatizace podle zákona 92 musí sledovat ještě další cíle. Je to jedinečná příležitost k vytvoření, k ustavení středního stavu, který u nás v naší společnosti zcela chybí, zcela vymizel, byl předchozí nacionalizací zcela likvidován. Musíme tedy privatizovat i tak, abychom dali přístup k majetku přímo konkrétním jednotlivým vlastníkům - fyzickým osobám či právnickým osobám, sdruženým v obchodních společnostech. Tomuto cíli sloužila především samozřejmě malá privatizace, ale také velká privatizace, kde pokračují aukce, kde pokračují přímé prodeje nebo veřejné soutěže. - To byly první dva cíle.

Třetím cílem je vstup zahraničního kapitálu, kdy řada projektů byla buď přímo vypracována ve spolupráci s nějakým zahraničním investorem, nebo obsahuje vstup zahraničního kapitálu. Také zde došlo ve vývoji názorů a přístupů k privatizaci k určitému posunu.

Původní představy z prvního pololetí r. 1990 byly takové, že privatizace se velice rychle provede pomocí kupónové metody a že teprve potom bude zahraniční kapitál k nám vstupovat do již privatizovaných nebo již soukromých společností. Tato představa se ukázala jako nereálná, protože zahraniční kapitál, ani zejména naše podniky nemohou tak dlouho čekat, takže zahraniční kapitál sem vstupuje přes privatizační projekty. Těchto privatizačních projektů obsahujících vstup zahraničního kapitálu je asi 200 až 300. Pocházejí většinou z ministerstva průmyslu, ale také z dalších ministerstev. Vůbec ministerstvo průmyslu má velkou zásluhu na organizovaném vstupu zahraničního kapitálu. To je absolutně nezbytné, protože řada podniků se bez něj neobejde, ani ne tak dlouhodobě, jako krátkodobě. Myslím si, že tato práce se zatím daří s tím, že samozřejmě by tohoto kapitálu mohlo být víc, ale celá věc je organizována velice odpovědně. Posuzováním privatizačních projektů, kde jsou obsaženy zahraniční investice, je na našem ministerstvu pověřena skupina amerických a britských poradců, které financuje americká a britská vláda, ale i další instituce. Tito poradci dávají posudky a v těchto dnech řada projektů už je připravena do schvalovacího procesu na úrovni vlády - tyto projekty bude schvalovat přímo vláda. - To je třetí cíl.

A čtvrtým cílem privatizace jsou restituce. Víme, že podle zákona 92 zákona o velké privatizaci - jedna velká, hlavní, dominantní třída restitucí se provádí přes privatizační projekty. To znamená, že v privatizačních projektech musí být obsažen, navržen způsob, jímž se ten který podnik vypořádává s restitučními nároky na majetek, který byl znárodněn pode zákonů z období po r. 1945, ale vlastní znárodnění provedeno až nařízeními v rozhodném období po r. 1948. To jsou ty čtyři cíle.

Abych to shrnul, myslím si, že se nám velice lopotně a v určitých konfliktech, které nutně takovýto proces provázejí, podařilo jakžtakž nalézt rovnováhu mezi všemi uvedenými čtyřmi cíli.

Úmyslně tu hovořím a zdůrazňuji nabídkovou stránku celého tohoto procesu, protože za nabídkovou stránku je odpovědno mé ministerstvo.

Samozřejmě, že máme velký zájem na tom, aby i poptávková stránka fungovala dobře, protože to jsou dvě stránky jedné mince a nezdar kterékoli z nich by znamenal nezdar celé akce. Za poptávkovou stránku je odpovědno federální ministerstvo financí, jeho centrum pro kupónovou privatizaci. To znamená všechno, co souvisí s vydáváním knížek, registrací knížek, organizací registračních míst, počítačovým zpracováním atd., to všechno je v odpovědnosti federálního ministerstva financí, jakkoli spolupracujeme a ke všemu se navzájem vyjadřujeme.

Máme před sebou z hlediska průběhu kupónové privatizace dvě ostrá data. Jedním z nich je 31. leden, kdy končí registrace. Víte, že tady byla jakási malá krize s kupónovými knížkami, kdy tyto kupónové knížky nesporně v důsledku nějakých spekulací najednou zmizely, ačkoliv jich bylo vytištěno dost, 8 miliónů. Zdá se, že tato krize je zažehnána určitým náhradním řešením. Je to problém nemilý, nicméně z hlediska řádu je to problém malý a lze se s ním vypořádat.

Jsou tu však problémy závažnější a zásadnější a o nich bych chtěl pohovořit. Tím hlavním problémem, jak já ho vidím, je to, že v současné době občané, kteří se rozhodují kam umístit své investiční kupóny, své investiční body, mají nerovnovážně vychýlenou nabídku ve směru investičních privatizačních fondů. Investiční privatizační fondy, protože jejich založení a schválení je samozřejmě administrativně a procesně jednodušší, tyto fondy už jsou, už existují, už spustily svou propagandu, což je žádoucí, to jsme chtěli, ale ta druhá část nabídky, tzn. akciové společnosti, ty ještě nejsou připraveny, neboť na nich právě pracujeme ve Lnářích. Proto si myslím, že zahájení předkola 17. února bude třeba ještě pečlivě zvážit, protože v té době ještě téměř určitě nebude známa kompletní nabídka akciových společností, takže občan bude mít přirozenou tendenci investovat nebo umisťovat svoje body do těchto investičních privatizačních fondů, protože ta druhá část nabídky ještě nebude připravena, nebo nebude ještě publikována, nebo bude právě čerstvě publikována, bude to ještě informace nezažitá, neúplná.

Myslím, že bychom měli z hlediska rovnovážnosti procesu trvat na tom, aby občan v momentě, kdy se skutečně rozhoduje, měl nabídku kompletní a vyváženou, ani akciové společnosti samozřejmě ještě nemohly zahájit svou "verbovací" reklamní kampaň - "Pojďte k nám, my jsme dobří, dávejte nám body!", protože ještě nejsou schváleny, nebo málo z nich je schváleno a ještě to není publikováno. Jde to tak rychle, tak jak se nám ve Lnářích práce daří. To je jeden z hlavních problémů.

Další důležitý problém, vážný problém kolem investičních privatizačních fondů je ten, že zatím není zákon o investičních společnostech, tento zákon je připraven v předloze, ale teprve ho čeká celá ta pout Federálním shromážděním a očekáváme, že bude přijat někdy během jara, to se těžko odhaduje, ale prostě není.

Není také zákon o cenných papírech a toto je jedno z nejslabších míst celého procesu, protože je spojeno s určitými riziky, protože když zákon není, tak všechna náhradní řešení mají samozřejmě slabší sílu.

Česká vláda na svém minulém zasedání se rozhodla, že znovu prověří celé legislativní okolí tohoto procesu do jednoho týdne. Vlastní práce bude vykonávána zítra u pana generálního prokurátora Brunnera a zprávu vám samozřejmě podáme.

Určitým náhradním řešením je novelizace, doplnění vyhlášky federální vlády, která upravuje kupónovou privatizaci a včlenění do této vyhlášky těch paragrafů, které by se potom později nacházely v zákoně o investičních společnostech.

V povolovacích dekretech, které pro investiční privatizační fondy vydávalo naše ministerstvo spolu se Státní bankou, je věta, která zní takto: "Obchodní společnosti jsou povinny upravit své postavení a svoji činnost do stanovené lhůty ode dne účinnosti zákona, který bude upravovat investiční společnosti a investiční fondy, a zavazuje se provádět svoji činnost podle zákona, který bude upravovat obchodování cennými papíry." Toto je pojistka z naší strany, ale fakt, že zákon o společnostech tu není, je velmi závažný. Budeme hledat způsob, jak se s tím vypořádat.

Je zde důležitá informace, která mě velice uklidnila a kterou je důležité, abyste vy také věděli. V souvislosti s chováním některých investičních privatizačních fondů a s jejich příslibem, že do roka vyplatí nevím kolik - 10, 12, 15 i více tisíc, vznikly oprávněné obavy, že tyto investiční privatizační fondy nedisponují tak velikým kapitálem, aby mohly dostát tomuto slibu a že si budou půjčovat od zahraničních bank a tuto půjčku budou jako lombardní úvěr krýt cennými papíry a že by se tímto způsobem tyto cenné papíry mohly dostat někam ven k zahraničním bankám a že toto je riziko, které je s tím spojeno. Toto riziko však není takové, jak by na první pohled vypadalo, neboť tato kapitálová transakce podle devizového zákona podléhá schvalování Státní banky československé. Tyto investiční privatizační fondy, které by takto chtěly postupovat, by se musely obrátit na naše domácí banky a žádné tyto banky by takovýto úvěr ani nebyly schopny poskytnout. Takže toto nebezpečí není tak hrozné, jak se na první pohled zdálo.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP