Česká národní rada 1990 – 1992

Toto jsou zhruba výsledky, které lze dnes prezentovat jako velmi předběžné, samozřejmě na přesnosti těch čísel se ještě něco změní, ale v zásadě ty pohyby a trendy, o kterých jsem hovořil, jsou jasné.

Mohl bych ještě mluvit o takových širších cílech, které byly v transformaci dosaženy, jako zásadní krok směrem k pluralitní tržní ekonomice, otevřené ekonomice, založené na soukromém vlastnictví. To je nesporné. Řekl bych, že v tom složitém procesu přechodu je podstatná ještě jedna věc, která zasluhuje zmínku.

Ten proces je plný nejistot a pro řadu lidí znamená samozřejmě obrovské změny - pro řadu podniků i jednotlivců. To, co je nutno akceptovat v tomto procesu, a to u nás jistě bude činit potíže, je, že dochází ke značné diferenciaci co se týče důchodového rozdělení. To je velmi těžké pro naši populaci, která není zvyklá na důchodové rozdíly, které jsou normální, které se vytvářejí a musí se vytvářet, toto unést. U nás to vždycky činilo potíže a nám to činí potíže.

Já nezpochybňuji jistou nejistotu, která z hlediska jednotlivých lidí tady panuje. To je nezbytná součást toho procesu, když se lidé ptají: ztratím práci, jak dopadne naše fabrika atd. To jsou pochopitelné otázky. Ta nejistota z toho pramenící je pochopitelná.

Ale znovu opakuji, že raději říkám vždycky, že je třeba vidět tu vizi, je třeba vidět, kam to směřuje, a vědět, že tady jsou ohromné příležitosti pro všechny lidi se tohoto procesu zúčastnit. Ta dynamika tohoto procesu je nejlépe viditelná teď v poslední době v souvislosti s jakýmsi veřejným hlasováním ohledně kupónové privatizace. Myslím, že je jasné, jak obyvatelstvo cítí, co to znamená, tento proces, ta hluboká změna, a ukazuje také, jak stále se na tom chce účastnit. Ekonom toto nemůže hodnotit jinak, než jak to tady říkám. Samozřejmě na věci, které na tom nejsou hezké a jsou špatné, na ty může mít každý svůj názor, z ekonomického hlediska ten pohled může být trošičku cyničtější, ale do té míry, kde to přesahuje právní normy a záležitosti, to je pochopitelně věcí kriminálních orgánů a policie, aby tu jednaly. Myslím, že toto je třeba také říci.

Takže poslední věta nebo dvě věty.

Měl jsem možnost zrovna včera tyto věci konzultovat ve Vídni s rakouskými bankéři, kteří vysoce hodnotili to, k čemu u nás dochází a jak ten proces probíhá, a asi před týdnem jsem měl možnost mluvit tady v Praze s panem Bruno, což je významná postava světové ekonomie, a nejen teoretické, je to člověk, který řadu let řídil Izraelskou státní banku - a tady je řada podobností mezi tím, co se děje u nás a co v jisté podobě probíhalo a k čemu docházelo v Izraeli - a jeho hodnocení této situace samozřejmě bylo velmi pozitivní. Po dlouhém hovoru se mě zeptal: "Co Vás na tom překvapilo?" Já jsem skutečně se nad tou situací zamyslel a když jsem se díval zpátky do toho uplynulého roku, tak aniž bych měl nějaké vizionářské představy nebo něco podobného, tak jsem říkal: "Myslím si, že když to řeknu otevřeně a čestně k tomu přistoupím, tak že jsem takový průběh tohoto procesu očekával."

Čili ta vize tady musí být, to pokračování tady musí být, není podle mého názoru jiné cesty, než velmi rychle jít dopředu, neztratit moment v tomto procesu, protože jakékoliv zakopnutí může být pro celý tento proces velmi nebezpečné viz Polsko třeba a situace, jaká se tam vyvinula. Je třeba vědět, že směřujeme a máme reálnou šanci v poměrně rychlé době dosáhnout toho rakouského příkladu nebo bavorského nevidím žádného důvodu, proč bychom my u nás měli být horší než Rakušané nebo Němci.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu ministru Dybovi. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se zatím nikdo nepřihlásil. - Ale hlásí se.

Dámy a pánové, dovolte mi otázku, kolik z vás zhruba počítá s tím, že by vystoupili v rozpravě? - Asi 5.

Jestli byste souhlasili s tímto postupem. Domnívám se, že věc je nadmíru závažná a že bychom neměli být omezováni hladem nebo časem. Z tohoto důvodu bych si dovolil v tuto chvíli projednávání tohoto bodu přerušit do půl druhé, takže ve 13.30 bychom se tady všichni sešli.

Mezi tím v jednu hodinu by zasedlo politické grémium v místnosti 120, takže všichni, kterých se tato informace týká, nechť ji vezmou na vědomí.

V rozpravě k právě projednávanému bodu tedy budeme pokračovat ve 13.30 h.

(Schůze přerušena ve 12.22 h.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Zahajuji přerušené jednání s tím, že je mou povinností otevřít rozpravu k bodu, jehož projednávání bylo během polední přestávky přerušeno. Konstatuji, že do rozpravy se přihlásili prozatím čtyři poslanci. Prosím pana poslance Petra, nechť se ujme slova, a pana poslance Komárka, nechť se připraví.

Poslanec Jan Petr: Pane místopředsedo, dámy a pánové, vyslechli jsme dvě informace. Tu první z oblasti finanční, tu druhou jako předběžný výsledek hospodaření za rok 1991. Uvědomuji si, že transformace ekonomiky z jednoho systému na druhý je experimentem a přináší řadu a řadu potíží, které nebylo možné předvídat. Přesto mi dovolte, abych se vyjádřil k vystoupení pana ministra Dyby.

Jeho vystoupení na mě působilo velmi optimisticky. Především jeho závěr, cituji přesně ze stenozáznamu, že ekonom to nemůže hodnotit jinak, než jak to tady říkám. Výsledky roku 1991 jsou nad očekávání dobré. - Nezlobte se na mne, ale právě proto, co zde bylo řečeno a pro způsob jakým to bylo řečeno, se v tom případě musím zeptat, jak to, když výsledky roku 1991 jsou nad očekávání dobré, že v příjmech státního rozpočtu chybí tolik peněz, především z daně z obratu, z odvodu z mezd, daně ze mzdy? Tady cítím zcela jasný rozpor. Tady musí přece existovat komplexní pohled na věc. Tady jsme slyšeli pouze - řekl bych - resortní názory dvou ministrů české vlády. Už po několikáté se jako červená nit vystoupením pana ministra Dyby vine fakt, kdy pochybuje o statistice jako takové. Já jenom očekávám, kdy vláda se zasadí o její zrušení, protože někteří z nás ji vlastně nepotřebují. Souhlasím s tvrzením pana ministra, že šoky okolního světa na naši ekonomiku prostě jsou tvrdé a nepředvídatelné. Na druhé straně musím konstatovat, že mne jeho vystoupení neuspokojilo a jeho dvacetiminutové řečnické cvičení na mne působilo stejným šokem jako šoky okolního světa na naši ekonomiku. Výsledkem jeho informace pro mne je nula. Nedověděl jsem se nic nového. Nedověděl jsem se nic, s čím bych mohl mezi občany jít. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Prosím pana poslance Komárka. Prosím pana poslance Maryta, ať se připraví.

Poslanec Vladimír Komárek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, měl bych jeden ryze odborný dotaz na pana ministra Špačka. Hovořil o tom, že schodek státního rozpočtu České republiky skončil za loňský rok částkou 12 milionů 400 s tím, že tato částka se snižuje o přebytek místních rozpočtů v částce 4,8 miliard Kčs. Podle mého názoru lze takto kalkulovat za předpokladu, že tyto prostředky budou zablokovány, což by ovšem bylo v rozporu s rozpočtovými pravidly, která jsme přijali a která hovoří o tom, že prostředky nepropadají a přecházejí do příštího roku, pokud jde o obce atd. V daném případě přecházejí do r. 1992, a nebo že budou pokráceny dotace letošního roku, což ovšem by bylo v rozporu se státním rozpočtem, který jsme v prosinci minulého roku přijali. Z toho dedukuji, že pokud obce tyto prostředky využijí v roce 1992 - a těžko bychom jim v tom mohli zabránit - nelze s touto položkou počítat jako s položkou, která snižuje vykázaný schodek. Prosím pana ministra o stanovisko a o vysvětlení. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Prosím pana poslance Maryta, připraví se pan poslanec Homola.

Poslanec Jiří Maryt: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Po zveřejnění prvních předběžných výsledků státních rozpočtů republik a federace počátkem letošního roku byla široká veřejnost ústy některých politiků informována o tom, že hlavní příčinou schodku rozpočtů republik byla nekázeň republik ve výdajové sféře. Dnes z vystoupení pana ministra Špačka jednoznačně vyplývá, že hlavní příčinou schodku rozpočtu ČR za rok 1991 je neplnění příjmů státního rozpočtu. Proto předpokládám, že opatření naznačená panem ministrem Špačkem v jeho vystoupení k situaci ve sféře příjmů státního rozpočtu pro případ podobného vývoje již v průběhu začátku letošního roku budou podrobně rozpracována ve zprávě, kterou máme přislíbenu na březen letošního roku. Nyní bych měl na pana ministra dvě otázky. Za prvé - jak vidí reálnost získání odložených odvodů z mezd u podnikatelských subjektů v zemědělství - ony zmíněné 3,3 miliardy Kčs, s přihlédnutím k situaci v zemědělství dnes vůbec. Druhá otázka - z usnesení finanční rady, jak jsme byli informováni, byl jednoznačný závěr, posílit postavení finanční rady. Zde bych se chtěl otázat, jak tomu mám rozumět. Zdali se jedná o změnu rozpočtových kompetencí mezi republikami a federací, anebo jde o to, dát této finanční radě konečně statut, pokud ano, tak jaký. Dále bych chtěl říci, že v případě pokud by došlo a jak bylo naznačeno určitá možnost tu je, v rámci vypořádání celé rozpočtové soustavy za rok 1991 k částečné úhradě republikových schodků z rozpočtu federálního, potom trvám i já - a zde se přikláním k názoru pana ministra - na dodržení poměru do jednotlivých republik dva ku jedné.

Proto navrhuji, aby do předkládaného usnesení k tomuto bodu programu byl zařazen následující odstavec:

Česká národní rada žádá vládu České republiky, aby při finančním vypořádáním mezi federací a republikami za rok 1991 vláda ČR důsledně vycházela z principu poměrného podílu počtu obyvatel obou republik.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji a prosím pana poslance Homolu, který je posledním přihlášeným do rozpravy k tomuto bodu.

Poslanec František Homola: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážení kolegové, dovolil bych si několik stručných poznámek k projednávanému materiálu, který přednesl pan ministr Špaček. Úvodem bych chtěl ocenit nezvykle pružnou reakci ministerstva, protože - nedá se nic dělat - je 15. pracovní den nového roku a máme informaci o plnění státního rozpočtu, což vidím jako velký pokrok.

Druhá poznámka by byla k výši schodku. Pan ministr řekl, že máme výši ekonomického schodku zhruba 4 mld. Domnívám se, že to není tak docela pravda z toho důvodu, že jak už bylo řečeno předřečníkem, i když jsme se na tom vůbec nedomluvili, vidím jako velice pofidérní otázku podložení odvodu z daně a mez zemědělských podniků, tzv. parafiskál. Tam se jedná o 3 mld. Toto tvrzení mě vede k tomu, že podmínky hospodaření zemědělských subjektů pro letošní rok jsou stejně tak tvrdé jako loni, nebyly nikterak změkčeny. Tedy vyslovuji zpochybnění možnosti, že tyto 3 mld. od zemědělských podniků někdy státní rozpočet dostane.

Třetí poznámka by byla ke způsobu, jak provést vypořádání schodku České republiky. Přikláním se také k návrhu usnesení, aby česká vláda dostala doporučení k oprávnění jednat s federální vládou o tom, aby přebytek federálního rozpočtu byl použit k uhrazení rozpočtu České republiky v poměru 2:1 vůči Slovenské republice. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Další přihlášený je pan poslanec Sedláček

Poslanec Michal Sedláček: Vážený pane předsedající, vážená paní předsedkyně, vážení páni ministři, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych reagovat na zprávu o rozpočtu, kterou nám zde přednesl ministr financí pan Špaček. Pan ministr přiznal, že v řadě resortů a organizací přežívají staré stereotypy při hospodaření s rozpočtovými prostředky. Na řadě resortů stále nepovažují peníze, které jim byly přiděleny ze státního rozpočtu, za svoje, nevidí, že zmíněné prostředky jsou součástí celého státního rozpočtu. Takže na konci roku dochází stále k praxi, že se ušetřené peníze stále snaží utratit, aby je nemuseli vrátit zpět. A tak se na konci roku nakupují počítače, přidělují odměny, a tak podobně. Postrádám větší tlak ze strany ministerstva financí, aby k těmto skutečnostem nedocházelo. Stejně tak vidím i odpovědnost celé vlády za tento přetrvávající stereotyp. Zde bych chtěl ocitovat usnesení České národní rady z 8. listopadu 1991:

"Česká národní rada požaduje vytvořit intenzívní kontrolou v závěru roku zábranu neopodstatněným rozpočtovým výdajům." A já se ptám ministra financí, jak toto usnesení vláda splnila?

Ministerstvo financí napsalo dotčeným organizacím dopis, aby nakládaly s rozpočtovými náklady hospodárně, aby nedočerpávaly svoje částky, na které měly nárok a odložila polovinu dotací okresním úřadům. Ale tyto organizace se zachovaly tak, jak by se zachoval každý chytře uvažující subjekt. Vládu neposlechly a peníze si vyzvedly. A co na to vláda? Smutně konstatovala: "oni nás neposlechly" a pokrčila bezradně rameny. Domnívám se, že reakce těchto organizací se dala očekávat. A to, že vláda nezakročila rázněji, považuji za velkou chybu. Vláda mohla například zablokovat platby těmto organizacím, ale našlo by se jistě i jiné řešení. Když se chce, tak jde všechno.

Za druhé jste několikrát, pane ministře, hlavně ve sdělovacích prostředcích uvedl, že jste nemohl zastavit nebo omezit platby do zdravotnictví a školství, když předtím ČNR valorizovala výdaje do těchto oblastí. Ale chtěl bych vás upozornit na tu skutečnost, že rozpočet na rok 1991 byl v prosinci 1990 schvalován jako přebytkový, a když na podzim ČNR schvalovala změnu valorizací, nejednalo se o schválení rozpočtového deficitu. Ocituji opět ze zmíněného usnesení ČNR z 8. listopadu:

"ČNR konstatuje, že vývoj příjmů a výdajů státního rozpočtu republiky je rizikový ve vztahu k dodržení salda příjmů a výdajů stanoveného zákonem ČNR č. 594/1990 Sb., ve znění zákona ČNR č. 313/1991 Sb."

Považuji proto za neférové argumenty, že nešlo deficitu zabránit, protože ČNR schválila valorizaci.

Pane ministře, řekl jste, že ještě deficit státního rozpočtu snížíte o částku 4,8 mld. z přebytku rozpočtu okresních úřadů a obcí. Chtěl bych se zeptat, zda jste si tak jist, že zmíněné částky dostanete od okresních úřadů zpátky. Doufám, že se vám váš optimismus naplní.

Hovořil jste zde dopoledne, pane ministře, i o tom, že v rozpočtu byly výdaje schváleny ve výši 239,9 mld. a nakonec vláda vydala 239,3 mld. korun, takže vláda ještě ušetřila. A že problém vězí ne v oblasti výdajů, ale v oblasti příjmů. Ale já se domnívám, že toto přeci vládu a ministra financí vůbec neomlouvá. Když vláda viděla, jak klesají příjmy, tak měla okamžitě reagovat a ušetřit prostě ještě více. Když si nevyděláme, tak nemůžeme ani rozdávat. Když rodina najednou přijde o určitý příjem, tak nemůže svému dítěti koupit třeba slíbený dárek k vánocům, protože na něj nebude prostě mít.

Pan ministr zde před obědem také navrhoval, co bude ministerstvo financí a vláda dělat, aby opět nedošlo k podobnému problému na konci roku 1992.

Že se budou limitovat odběry na první čtvrtletí 20 % apod. A já se ptám - to jste nevěděli už před rokem, že je třeba postupovat podobným způsobem? Což jste neodhadli, že se organizace budou chovat tak, jak se chovají? Já si myslím, že se to předpokládat dalo. Považuji tuto laxnost ministerstva financí za velkou chybu.

Na závěr bych se chtěl zmínit i o vašem přístupu k této problematice, který rozhodně nepůsobí vstřícným dojmem. Mám pocit, že v podstatě vláda říká: "Ano, máme deficit, příjmy se nám zmenšily, vláda s tím nemohla nic dělat. Pokusíme se udělat to a to, aby se tak už nestalo. Víte, my nic, my muzikanti. Prostě jsou to všechno objektivní skutečnosti."

V minulých dnech nabídl svoji demisi britský ministr vnitra pro oblast Severního Irska jen proto, že po pumovém atentátu Irské republikánské armády vystoupil na zcela jiné téma v jednom zábavném televizním pořadu a zazpíval tam veselou písničku. Tak daleko ve váze veřejného mínění ještě u nás nejsme. Přesto bych byl rád, kdybyste si v souvislosti s deficitem státního rozpočtu přibližně, jak říkáte, 4,6 mld. Kčs a v souvislosti se skutečnostmi, o kterých jsem hovořil, položil otázku, zda jste, jako ministr financí, pro rok 1991 nezklamal. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Prosím pana poslance Chromého.

Poslanec Heřman Chromý: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážení páni ministři, původně jsem ve své kratičké poznámce chtěl reagovat jen na vystoupení pana poslance Petra z národohospodářského výboru, ale bude to v podstatě i reakce na vystoupení pana poslance Sedláčka, protože mám dojem, že výklad, který tady byl učiněn panem ministrem Dybou (nechci mu ale dělat arbitra), posuzoval tuto reformu především v makroekonomických souvislostech. Nedovedu pochopit, že panu poslanci Petrovi tento základní přístup zcela unikl. To, co tam právě chybělo, byl "mikropohled" na jednotlivé resorty, což by právě v tom, co pak bylo posuzováno kolem poklesu produkce, ve vztazích mezi jednotlivými makroekonomickými souvislostmi, kdybychom udělali podrobnou analýzu jednotlivých resortů, mohlo vést třeba k zodpovězení některých otázek, některých makroekonomických souvislostí. To, co nám nabídl pan poslanec Sedláček, byl v podstatě direktivní způsob řízení trhu, resp. fungování trhu, který nemůžeme akceptovat.

A ještě jednu věc, velmi důležitou. Byla to tato sněmovna, která v říjnu přijala novelu rozpočtových pravidel. Myslím, že to byla moudrá novela, protože právě důsledným lpěním na této novele bychom vlastně popřeli fungování tržních pravidel. Děkuji. /Potlesk části sněmovny./

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Prosím pana poslance Výborného, který je zatím posledním přihlášeným do rozpravy.

Poslanec Miloslav Výborný: Dámy a pánové, dovolte spíše faktickou poznámku. Včera, když zde, jakoby na hanbě, stál pan ministr Ježek, tak jsem si dovolil býti třikrát překvapen. Dnes jsem nejen překvapen, ale do jisté míry i zděšen. Nejen tím, že sněmovna je poloprázdná, na to už jsme si my, kteří býváme přítomni, zvykli, ale způsobem, jakým projednáváme zprávu vlády. Já se vůbec nedivím poslanci Petrovi, ale žasnu, že nejen při projednávání této zprávy, ale i při projednávání těch tří zpráv včerejších přistupují k řečništi poslanci vládních stran, aby doslova zžíravě kritizovali své vlastní ministry. /Potlesk./ To bych očekával od poslanců opozičních stran, nikoliv vládních. Obávám se, že zůstaneme-li u tohoto konfrontačního systému práce, tak toho mnoho do voleb už v této sněmovně neuděláme.

Kolegové a kolegyně, pamatujme, kde jsme. My, kteří jsme ve stranách vládnoucích, zapomeňme chvíli na to, že i v koalici jsou určité rozpory. Chovejme se jako poslanci vládnoucích stran. Jinak tady opravdu už nic neuděláme. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Konstatoval jsem před chvílí posledního přihlášeného, již to neplatí. Prosím pana kolegu, aby se ujal slova.

Poslanec Tomáš Sojka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že se cítím být spoluodpovědným za projednávané body, dovolil jsem si zpracovat návrh usnesení, který bych předložil poslancům k posouzení.

Doporučuji, aby Česká národní rada vzala na vědomí informaci ministra Špačka o předběžných výsledcích rozpočtového hospodaření za rok 1991, vzala na vědomí informaci ministra pro hospodářskou politiku a rozvoj Karla Dyby o předběžných výsledcích národního hospodářství v roce 1991 a požádala vládu ČR, aby na schůzi ČNR v březnu r. 1992 předložila: