Česká národní rada 1990 – 1992

Zmínku si zasluhuje časový průběh výdajů. Podíl výdajů ve čtvrtém čtvrtletí v podstatě odpovídal dlouhodobému průměru. Samozřejmě ve čtvrtém čtvrtletí jsou výdaje nejvyšší. V roce 1991 podíl čtvrtého čtvrtletí činil 29,1 %, přitom v průměru za posledních 6 let činil tento podíl 29,6. V roce 1991 byl tedy tento podíl výdajů na celoročních výdajích o něco nižší než v jiných letech. Pokud jde o samotný prosinec, činil podíl na celém roku v roce 1991 celkem 10,8, zatímco průměr za posledních 6 let činil v prosinci 11,1. Čili nedošlo tady k nějakému mimořádnému růstu, který by se vymykal vývoji minulých let. V závěru roku nebyly provedeny žádné mimořádné výdaje, vláda žádné neschválila, stejně jako nepovolilo žádné mimořádné výdaje ministerstvo financí. Nesporné ovšem je, že v závěru roku, jak o tom svědčí řada signálů, došlo k tomu, že některé organizace - stejně jako v minulých letech - tzv. dočerpávaly limity za každou cenu s tím, aby peníze "nepropadly". Takovéto jednání je neslučitelné s postavením řádného hospodáře a s racionálním využíváním prostředků ve státním rozpočtu. Tyto poznatky ukazují, že bude nutno najít systém, který zabrání nehospodárnostem v používání prostředků koncem roku. To je oblast výdajů.

Pokud jde o vývoj hospodaření v oblasti příjmů, i tady máme ještě předběžné výdaje, ale zatím se ukazuje, že objem příjmů podle upraveného rozpočtu měl činit 241 miliard a příjmy byly splněny částkou 224,4 miliardy. To znamená, že nebyly splněny v částce 16,6 miliardy. Když rozebereme tuto částku nesplněných příjmů, ukazuje se, že zhruba z poloviny se týká tzv. společných příjmů, tzn. to, co čerpáme ze společného kotle, a z poloviny úbytkem z nesplnění příjmů vlastních. Pokud jde o společné příjmy, došlo k nesplnění zejména u daně z obratu. Úbytek příjmů z českého rozpočtu činí 8 miliard 600 miliónů Kčs. U vlastních příjmů došlo k největšímu propadu u odvodu z mezd, a to ve výši 6 miliard 900 miliónů, u daně ze mzdy nesplněné příjmy činily 700 miliónů Kčs. Tyto položky zhruba pokrývají částku nesplněných příjmů, přičemž dochází u řady položek k překročení, úbytku a podobně, to teprve rozebereme podrobněji ve státním závěrečném účtu.

Nutno rozebrat rovněž ve státním závěrečném účtu společný kotel příjmů z hlediska přínosu odvodů ze Slovenska a přínosu odvodů z České republiky. Již první předběžný odhad ukazuje, že vlivy snížené intenzity tvorby daně z obratu a odvodu ze zisku na Slovensku nepříznivě ovlivnily i příjmy rozpočtu ČR. To vyplývá z konstrukce těch společných příjmů. Je nutno tuto otázku rozebrat. Výsledky této analýzy budou zveřejněny ve státním závěrečném účtu.

Vývoj příjmů na rozdíl od výdajů měl v roce 1991 zcela jiný průběh než v předchozích letech. Podíl příjmů ve čtvrtém čtvrtletí na celém roku činil 24,6 %, zatímco v předchozích letech v průměru 29,3 %. Samotný podíl prosince na celoročních příjmech činil 8,4, zatímco v předchozích 6 letech činil tento podíl v průměru 10,3 %. Každé procento představuje cca 2 miliardy 400 miliónů Kčs. V průběhu roku 1991 byl vývoj příjmů ovlivněn atypičností průběhu v důsledku liberalizace cen. Zejména v prvním pololetí příjmy vysoce narostly - jak jistě pamatujete - právě proto se provedla valorizace a rozpočet se upravoval.

Čili to budeme muset rovněž podrobně rozebrat a křivky v podstatě vyrovnat tak, abychom je mohli srovnávat. Ale znepokojení působí to, že v průběhu IV. čtvrtletí, kdy tento vliv vlastně už odezněl, nedošlo k růstu příjmů v posledních měsících.

K ilustraci tohoto problému uvádím, že v říjnu 1991 činil absolutní objem příjmů 19,5 mld., v listopadu 17,9 mld., tzn. v listopadu byl pokles, v prosinci 18,8 mld. Ve všech dřívějších letech příjmy koncem roku, obdobně jako výdaje podstatně rostly, protože to souvisí se zvýšenou ekonomickou aktivitou právě ve IV. čtvrtletí V roce 1991 bohužel k tomuto vývoji nedošlo, takže v prosinci r. 1991 dokonce absolutní objem příjmů byl nižší než v prosinci 1990, ačkoliv celkově za rok 1991 proti r. 1990 objem rozpočtu, a to i na straně příjmů a výdajů, podstatně vzrostl. Vývoj příjmů v prosinci tedy je znepokojující zejména vzhledem k rozpočtu na r. 1992. Pokračování těchto tendencí by se mohlo nepříznivě projevit v rozpočtu 1992. Příjmy v letošním rozpočtu proto bude nutno realizovat hned po počátku roku a organizovat jejich maximální plnění.

Pokud jde o další postup, abyste byli informování, jak bude probíhat další projednávání: výsledky rozpočtu se pro státní závěrečný účet uzavřou, finanční úřady předloží do 15. 2. vyúčtování odvodů, vyúčtování vratek bude provedeno do 13. 3., proces finančního vypořádání proběhne do 31. 3., v první polovině dubna sestavíme státní závěrečný účet a státní závěrečný účet bude předložen tak, aby mohl být schválen ještě ČNR v tomto složen, předpokládáme, že by to mohlo být koncem dubna či počátkem května.

Vláda navrhne v souladu s rozpočtovými pravidly řešení schodku státního rozpočtu. Předpokládáme zatím formu krátkodobých pokladničních poukázek. Technika bude dohodnuta se Státní bankou. Konkrétní řešení bude potom navrženo ve státním závěrečném účtu, kde vláda uvede svůj návrh definitivního řešení schodku. Část schodku bude tedy řešena už v roce 1992 úspornou politikou. Předpokládáme, že z částky 12,7 mld. bude uhrazeno odloženou splátkou odvodu z objemu mezd ve výši 3,3 mld. a další cca 2-3 mld. bude nutno zabezpečit úsporami v letošním rozpočtu. Nevylučuji, že případně může dojít i k jednání o řešení části rozpočtových schodků republik tím, že by mohla federace použít části svého přebytku na tento účel. To samozřejmě závisí na dalších jednáních a na rozhodnutí finanční rady. Zatím se tato možnost nikde při jednání neuváděla, ale patrně se také o ní bude uvažovat.

Zatím ale tento postup nepředpokládám, ale nemohu ho také vyloučit. V případě, že by došlo k tomu, že z rozpočtu federace by část těchto schodků republikových rozpočtů byla hrazena, samozřejmě, že bychom požadovali, aby tato úhrada byla provedena v poměru podle počtu obyvatelstva, spravedlivě zhruba v poměru 2:1, na rozdíl od dřívějších let, kdy tato úhrada byla asymetrická.

Na základě zkušeností z minulého roku provádíme opatření hned od samého počátku r. 1992. Spočívají v tom, že budeme limitovat výdaje rozpočtových a příspěvkových organizací, s výjimkou dávek sociálního zabezpečení, do 20ti procent celoročního objemu pro I. čtvrtletí. Rozpočtové organizace pro školství a zdravotnictví uvažujeme ve výši 23 %. Pokud resorty nedodrží tyto limity, bude nuceno MF ČR od II. čtvrtletí přímo limitovat prostředky v bance, aby nemohlo dojít k jejich nadměrnému čerpání.

Jestliže příjmy se nebudou vyvíjet podle rozpočtových předpokladů, bude nutno uvažovat i o dalších opatřeních, vedoucích ke snížení výdajů či ke zvýšení příjmů. V každém případě to musíme organizovat tak, aby se takto hospodařilo hned od počátku roku, v I. i II. čtvrtletí a nenechávat to na konec roku, kdy v podstatě vývoj výdajů zejména za první měsíc fakticky nelze ovlivnit.

Jsme rozhodnuti organizovat hospodaření podle státního rozpočtu ČR tak, aby byly kryty nezbytné potřeby české ekonomiky v rámci možností co nejlépe, aby byla zajištěna max. hospodárnost a aby státní rozpočet na r. 1992 aktivně jako dosud přispíval k realizaci ekonomické reformy. Děkuji vám za pozornost (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu ministru Špačkovi za přednesenou zprávu a otevírám k ní rozpravu. Prosím pan poslanec Sojka se hlásí s faktickou poznámkou.

Poslanec Tomáš Sojka: Pane předsedající, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že schválený bod programu, který v tuto chvíli projednáváme, zněl "Informace vlády o předběžných výsledcích národního hospodářství a rozpočtu za r. 1991 a případném dopadu na rozpočet na r. 1992", doporučil bych před tím, než otevřeme rozpravu ještě krátkou informaci o výsledcích národního hospodářství, protože ta zde pochopitelně z úst pana ministra Špačka zaznít nemohla.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji, na základě vaší poznámky se přihlásil do rozpravy pan ministr Dyba. Uděluji mu slovo.

Ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR Karel Dyba: Vážený pane místopředsedo, vážená sněmovno když jste odhlasovali, myslím, že to bylo ve středu, požadavek, aby zde byla přednesena předběžná zpráva, tak samozřejmě to bylo s tím předpokladem, že to nemůže být zpráva nijaká jiná než předběžná, že to nemůže být něco, co je vlastně projednáno vládou, a proto musím tady svým způsobem mluvit jenom za sebe. Čili uslyšíte to ode mě tak, jak já vidím dneska na základě skutečně ještě neúplných údajů výsledky za minulý rok a jak se výsledky dají hodnotit. Jsou to provizorní výsledky a vláda samozřejmě předpokládá, že vám předloží hlubokou analýzu, která bude před tím pochopitelně projednána ve vládě. Doufám, že se nám podaří zprávu dokončit v průběhu února tak, aby zde nejpozději v březnu byla. Upozorňuji, že to nikdy nebylo obvyklé dělat to tak často a často statistika dávala úplné výsledky za předchozí rok až někdy na podzim v běžném roce.

Druhá poznámka, kterou bych rád předeslal: Když budu hovořit o nějakých číslech, a o číslech hovořit musím, tak chci říci, že v tomto přechodném období, v tomto období, ve kterém se nacházíme, jsou veškerá čísla statisticky problematická. Je třeba mít pro tato čísla jistý cit.

A když někdy uvidíte v novinách titulek "Dyba si falšuje statistická čísla", tak je to odvozeno od citátu, tuším Churchilla, který kdysi řekl: "Věřím jen té statistice, kterou jsem si sám zfalšoval." Tím měl na mysli, že je třeba čís a dávat dohromady, do jaké míry do sebe zapadají, a přidávat k tomu trochu zdravého rozumu, trochu i teoretického pohledu a dlouhou zkušenost práce s čísly. Nic jiného nechci říci. Budu to potom trochu ilustrovat.

Výkonnost ekonomiky se měří určitými ukazateli a já se toho nutně přidržím. Především stabilizace ekonomiky, otázka cenového vývoje, inflace. Dá se to měřit různě, já preferuji číslo, které ukazuje, o kolik se zvedly průměrně ceny v loňském roce oproti výchozí základně, t. j. prosinci roku 1990. Toto číslo je zhruba 40 - 45 %. Co je ale zásadní, je třeba se dívat na jistý trend během roku. Na začátku roku v lednu po liberalizaci byl cenový vzestup oproti prosinci zhruba o 25 % průměrné ceny, tedy cenového indexu, v únoru oproti lednu zhruba o 6 %, v březnu oproti únoru zhruba o 4 % - a tak to šlo dále, až zhruba od poloviny roku se měsíční míra inflace pohybovala kolem nuly s určitým zvýšením asi na 1 % ke konci roku. Takže tady průběh jednoznačně ukazuje na to, co jsme předpokládali, že po uvolnění cen dojde k vzestupu a pak to poklesne dolů. Nemluvím o hospodářské politice, co je za těmi čísly, hovořím jen o výkonnosti, jak ji umíme měřit.

Je to moc nebo málo? Můžeme to hodnotit vůči tomu, co se očekávalo, jaký byl původní záměr vlády. Mluvím o federální úrovni, když používám tato čísla, česká čísla jsou vždy o něco lepší než federální, jsou to dvě třetiny ekonomiky vždy o něco lepší. Neberte mě přímo za slovo, říkám to zpaměti, desetiny vynechávám. Jde o hlavní směr, o hlavní trendy, které je třeba hodnotit.

Původní záměr někdy na podzim roku 1990 byl u vzestupu cenové hladiny měřeného prostřednictvím spotřebitelských cen asi 30 %. Můžete říci, jak se to srovnává s tím, co bylo dosaženo. Já jen připomenu, že původní odhad 30 % vzestupu cenové hladiny se dělal za předpokladu kurzu 24 Kčs za dolar, zatímco pak devalvace byla až 28 Kčs za dolar a k tomu samozřejmě ještě přistoupila dovozní přirážka 15 %. To zvedlo kurs včetně přirážky dost nahoru. A jestliže toto zohledníme, protože to ovlivňuje cenovou hladinu v národním hospodářství (prostřednictvím dovozu), pak 45 % je zhruba v souladu s tím (přidáme-li k tomu faktory, které zvýšily cenu kurzu, která se předpokládala), co se uvažovalo. Tím nechci říci, že vládní ekonomové věděli přesně, jak to bude. Čísla jsou vždycky ilustrativní. Chci tím naznačit, že zhruba se realita pohybovala v souladu s očekáváním.

Podstatné je, co se stalo v průběhu roku. Veškerý vzestup cenové hladiny byl více méně dosažen na počátku roku po uvolnění cen. Kdybyste měřili inflaci například od června, tak průměr se bude blížit téměř nule. Jsou tam jasná rozdílná období v průběhu roku.

Dále v pohledu na celé národní hospodářství je podstatný vnější účet ekonomiky. Jak víte, předpokládalo se z různých důvodů, že zhruba - zase na úrovni federace, to se vůbec nedělí na republiky - bude dosaženo deficitu v platební bilanci zhruba 2,5 miliardy dolarů v loňském roce. Nakonec předběžné výsledky naznačují, že bilance bude téměř vyrovnaná, nebo se negativní saldo bude pohybovat řádově ve 100 - 200 miliónech dolarů v loňském roce. Tady samozřejmě konečné výsledky budeme vědět teprve později.

Zároveň byl dodržen stabilní kurs koruny vůči koši západních měn a velmi se sblížila hladina oficiálního kursu s kursem černým, paralelním, téměř tento vekslácký jev vymizel. Devizové rezervy jsou podstatně vyšší, než byly na začátku období liberalizace, protože půjčky, které jsme měli na předchozí rok připravené vzhledem k očekávanému deficitu, do jisté míry čerpány byly a byly tedy uloženy do našich rezerv. Zatímco na počátku roku 1990 byly devizové rezervy v rozsahu zhruba třítýdenního importu, což by byla velmi kritická situace, na konci minulého roku jsou v rozsahu zhruba 3 - 4měsíčního dovozu. Čili při jakémkoli špatném vývoji (a vývoj v Sovětském svazu může být velmi špatný a přitom my jsme závislí stále hodně na dovozu ropy a plynu) je možné těchto rezerv užít k tomu, abychom udrželi poměrně dlouhou dobu bez jakýchkoli problémů prostřednictvím dovozu odjinud hospodářství v rozumném chodu. Čili to je také výsledek nad očekávání dobrý.

O rozpočtu jste slyšeli. Já jsem, pokud si vzpomínáte, při valorizaci, která byla schvalována, upozorňoval na jistou přísnost, kterou by měla Česká národní rada zachovávat.

Nechci dále tuto věc komentovat, jen snad to, že si myslím, že kdyby nebyla tak přísně stanovena kritéria rozpočtové politiky na začátku, že bychom byli v mnohem horší šlamastice, než ve které jsme. Myslím, že důsledky určitého překročení stanovených kritérií se ještě odrazí v takových věcech, jako bude úvěrová bonita Československa na zahraničních trzích atd., že možná budeme platit o něco více za úvěry, ale to je velmi předčasné toto říkat, protože ukazatel toho, kolik platíme za úvěry, závisí na mnoha okolnostech, jak si to bankovní komunita všechno vyhodnotí.

Nyní, jak se za to platilo. Dobré výsledky, ta stabilita v nominální ekonomické sféře v tržních veličinách, což je klíčové pro jakýkoliv rozumný hospodářský vývoj - bez cenové hladiny se nedá nic uvažovat dopředu - se musejí v nominální rovině něčím zaplatit. Na této agregátní úrovni se podívejme na několik ukazatelů: Pokles produkce, tedy na ukazatel produkce zboží a služeb, na vyrobený koláč v národním hospodářství za rok. Ten v roce 1991 poklesl ve srovnání s rokem 1990 - jde o velmi předběžný odhad, který vychází z jistých opodstatnění - je o 12 až 16 %. Trochu je v tom toho mého, co si tam přidávám sám. Myslím, že tento odhad nadhodnocuje skutečnost, a že v realitě k takovému poklesu nedošlo, např. v průmyslové produkci čísla o poklesu ukazují v letošním roce oproti r. 1990 zhruba 22 % pokles hrubé produkce. U textilní konfekce je to až 35 - 40 %. Realita je ovšem jiná, protože se u nás vykonává velmi mnoho, zejména v konfekčním průmyslu, tzv. "práce ve mzdě". Což není statistikou v běžných ukazatelích podchyceno, ale je to reálná činnost, reálná aktivita. Zahraniční zákazník si sem přiveze materiál, design navrhne a zboží se pak vyváží do ciziny, ale statistikou to není podchyceno, i když to dává práci i finanční výsledky podniku. Proto také nezaměstnanost nekoresponduje s poklesem produkce. To je jeden z důvodů, mohl bych uvádět další. Čili pokles produkce je o něco větší, než jaký byl původní odhad, učiněný na podzim r. 1990. Odhad zněl, že celkový koláč, vyrobený v ekonomice v r. 1991, poklesne zhruba o 5 - 10 %. 5 % byly odhady na financích, 10 % byl odhad banky. Podle mého názoru zase rozdíl je v mezích statistické chyby, kterou jsme nutně museli očekávat, a je třeba si uvědomit, že jde o aktivitu, která není podchycena. Vidíte, že se na různých místech renovují obchody vlastní činností, vlastní prací, což také není statistikou podchyceno, ačkoli tato činnost se reálně provádí. Je tento pokles moc nebo málo?

Viděl jsem i studie, které říkají, že celý tento pokles je záležitostí, která nám byla vnucena, že jsme to nemohli ovlivnit, že se odvíjí od tzv. vnějších šoků. Došlo ke ztrátě trhu na východě, zejména v Sovětském svazu, a k hlubokému poklesu směnných relací, což je poměr vývozních a dovozních cen. Mnohem více musíme na jednotku dovozu zaplatit našeho zboží, než tomu bylo dříve. To je měřeno prostřednictvím směnných relací. Tato ztráta trhu tedy fakticky vysvětluje velkou část poklesu. Je zde velká možnost srovnání s finskou ekonomikou, která byla také velmi závislá, relativně, svým exportem do Sovětského svazu a dobře víte, že finská ekonomika je ekonomika tržní a nemá žádné transformační problémy a ve Finsku v loňském roce celkový vyrobený koláč oproti roku 1990 poklesne o 6 - 7 %. Přitom naše závislost na exportu do bývalých socialistických zemí a na ruský trh byla mnohem větší než závislost finská, čili tento pokles je z velké části vysvětlitelný vnějšími vlivy.

Já ale tvrdím, že k tomu ještě přistupuje žádoucí omezení aktivit u nás, které souvisí s reformou, protože bez toho, že by docházelo k zavírání určitých provozů, ke zrušení určitých aktivit, přesunu zdrojů odněkud, kde je to neefektivní jinam, kde je to efektivní, tak bychom nemohli hovořit o žádné hospodářské reformě, o přechodu k tržní ekonomice atd.

Kromě toho se dá ilustrovat dobře změna v chování podniků. Stále více privatizační očekávání je vedla k tomu, že na poptávkové podněty neodpovídaly vzestupem nabídky. Vláda v průběhu roku, nejen česká, ale i federální, ale i slovenská, uvolnila jisté peníze na některé výdaje. Připomenu infrastrukturní výdaje - snížily se daně obratové apod. Do ekonomiky přišly jisté peníze tvořící poptávku, ale nabídková strana, ovlivněna privatizačním očekáváním, nereagovala tak, jak by to bylo v ekonomice plně transformované, plně obvyklé. Čili nabídka se nedostavila. Jistě každý z vás má zkušenost, že když si chtěl něco koupit a přišel do obchodu, tak věci na místě nebyly. To souvisí i s fungováním obchodní sítě.

Toto všechno se podepsalo na vývoji celkové produkce a s tím pak souvisí problém rozpočtových příjmů atd. Další, čím se platí transformace a s čím souvisí pokles produkce, je nezaměstnanost. Míra nezaměstnanosti, tedy podíl nezaměstnaných vůči pracujícímu obyvatelstvu měřený v průměru za rok, činí zhruba pro českou ekonomiku 3,5 - 4 %.

V průběhu roku to narůstalo, takže na začátku roku to bylo nula celá a něco a ke konci roku to bylo přes čtyři procenta, možná i o něco více, takže já tady uvádím ten průměr za rok, který představuje zhruba to číslo, které jsem řekl.

Když se podíváte regionálně, jak to vypadá, pak samozřejmě to jde od nejnižších čísel na západě přes celou republiku až k nejvyšším na Slovenku.

To je samozřejmě jev, který jsme museli očekávat, a tady ještě zcela přímo a otevřeně říkám do příštího roku v průběhu letošního roku musíme očekávat další vzestup nezaměstnanosti, podle mého názoru.

Zajímavý je opět trend, protože ke konci roku se ten meziměsíční nárůst nezaměstnanosti zpomalil. To je samozřejmě v podezřelém rozporu s tím, co nám říká statistika produkce. Protože statistika produkce ukazovala na jakoby prohlubování trendu ke konci roku. Ale statistika nezaměstnanosti nám naznačuje jiné jevy.

Samozřejmě okamžitě se ptáte, jak je to možné. Proč jsou tady jisté spory v těchto ukazatelích. Podobně, když se podíváte na vývoj spotřeby elektrické energie, tam také vidíte, že ten pokles je mnohem nižší, než je pokles produkce.

Čili, když to dáváte všechno dohromady, tak z toho vyvozujete, že asi ta statistika produkce není úplně přesná. To jenom pro ilustraci toho, co jsem říkal na začátku, že ta data si falšuji sám, v tomto smyslu, ten pravý rozum je nutno používat pro hodnocení celkové situace.

A konečně, a to je také ta cena, placená za zvládnutí nominálních veličin, klíčových veličin pro budoucí zdravý rozvoj ekonomiky, a to je pokles reálné mzdy. Můžeme se znovu přít o to, o kolik k tomuto poklesu dochází. Původní předpoklad - nemýlím-li se - zase vyslovený někdy na podzim roku 1990, byl, že v loňském roce poklesne reálná mzda asi o 10 %. V realitě statisticky vykázáno to je určitě víc, ale zase jsem přesvědčen o tom, že statistika z objektivních důvodů neumí dobře změřit v tomto přechodném období skutečný růst cen. To není žádná invektiva vůči statistice, to prostě je objektivní fakt. I v obdobích zcela normálních, kdy už ekonomika je etablována, relativně dobře funguje, jsou velké spory o to, který ukazatel k čemu použít. V období tohoto přechodu je to určitě ještě těžší.