Jak víte, toto jednání začíná
příští pondělí. Budeme
odjíždět odsud v 9 h. dopoledne a bude trvat
celý týden, počítáme až
do dalšího týdne do úterý.
V pondělí je na programu úprava kompetencí
zahraniční vztahy a celnictví, v úterý
4. 2. bezpečnost, ochrana hranic, ochrana dat, otázky
války a míru. Ve středu jednání
poběží po dvou skupinách (subkomisích).
První skupina se bude zabývat dopravou, spoji a
médii, druhá skupina - banky, hospodářská
soutěž, federální a regionální
rozvojové programy, státní ekologická
politika a event. další problémy. Ve čtvrtek
bychom se měli vrátit a projednat věc v poslaneckých
klubech. Proto bych chtěla poprosit předsedy výborů,
aby na čtvrtek nesvolávali výbory, ale vyhradili
celý čtvrtek k jednání v poslaneckých
klubech, aby dopoledne mohly proběhnout poslanecké
kluby zvlášť a odpoledne mohlo pokračovat
příp. dohodovací řízení,
politické grémium. Aby tedy čtvrtek zůstal
vyhrazen této nesmírně důležité
otázce. V pátek potom se bude probírat preambule,
otázka účastníků smlouvy, systém
nejvyšších orgánů - vymezení
oblastí zákonodárné moci. Sobota je
rezervována pro pokračování pátečního
programu, který je dost náročný. V
neděli by mělo být volno, v pondělí
volno příp. poslanecké kluby, záleží
na tom, jak pokročíme. V úterý legislativní
úpravy a příp. zbývající
problémy a otázky, které bychom nevyřídili.
Ve středu by se mělo pokračovat v jednání
v národních radách.
Ještě bych vás chtěla informovat o složení
této komise, myslím, že vás to bude
zajímat. Je to komise, jak už jsem na začátku
říkala, byla původně určená
pro přípravu ústavy a pro jednání
ve FS, pak byla předsednictvem pověřená
ještě přípravou jednání
mezi předsednictvy.
Ze slovenské strany jsou to poslanci Mikloško, Čarnogurský,
Tatár, Nagy, Brndiar, Szabó, Pokorný, Moravčík,
Fogaš, Balážik.
Z naší strany je to komise deseti lidí, počítám
i alternáty, protože jsme se dohodli, že se budeme
snažit, aby se účastnili maximálně
ti, kteří se v té které problematice
vyznají, a samozřejmě se nevyzná nikdo
v celé problematice kromě čestných
výjimek. Jsou to tedy tito poslanci: Burešová,
Žák (alt. Müller, Bursík), Kalvoda (alternace
dosud neznámá), Payne, Röschová (alt.
Lom, Syka,), Janů (alt., Výborný, Kasal),
Ortman (alt. Josef Hájek, Řezáč),
Kraus (alt. Adámek, Frkal), Štindl (alt. Effenberger),
Popovič (alt. Ledvinka).
Jak už jsem říkala, odjezd v pondělí
je v 9 h., v dalších dnech se bude odjíždět
v 7 h. od budovy ČNR, každý den se bude vracet
mikrobus příp. autobus do Prahy.
Myslím, že jsem vám řekla vše,
bylo to snad jasné. Nejdůležitější
je v pondělí sraz tady v 9 h., odjezd bude po 9.
h., ale to neznamená, že s podstatným skluzem.
Začínáme obědem ve 12 h. a ve 13 h.
už bychom měli začít jednat.
Prosím tedy o dochvilnost, doufám, že bylo
všechno jasné. Pokud nikoliv, ráda odpovím
na dotazy.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
paní předsedkyni Burešové za tuto informaci.
Budeme se nyní věnovat bodu, který jsem zahájil.
Bez dlouhých úvodů předávám
nyní slovo panu premiéru Pithartovi.
Předseda vlády Petr Pithart: Vážený
pane předsedající, vážené
poslankyně, vážení poslanci, vláda,
které jste dali svou důvěru, vychází
od samého počátku z nezbytnosti zásadní
a rychlé transformace ekonomiky na tržní systém.
Jedním z pilířů této transformace
je převod vlastnictví státu na jiné
osoby, neboli privatizace. Potřeba rychlého postupu
si vyžádala vedle metod standardních také
použití metody nestandardní, metody kupónové
privatizace. Vláda ČR je přesvědčena,
že bez použití této metody by transformace
ekonomiky trvala příliš dlouho. A čím
déle by trvala, tím větší by
bylo riziko, že naše nevelké společné
jmění odevzdáme jednou skutečným
vlastníkům, možno-li ještě ochuzené.
Proto vláda i nadále považuje kupónovou
metodu za nezbytnou, i když nikoliv jedinou metodu privatizace.
Problémy, které s sebou kupónová privatizace
přináší, jsou problémy, kterým
se originální řešení nemohou
vyhnout. S dílčími chybami bylo nutné
počítat od samého počátku.
Kdo nepočítal s tím, že se ojediněle
vyskytnou, byl v zajetí komunistické plánovací
logiky. Nejde o předstírání dokonalosti
a předvídání nepředvídatelného.
Jde o to, chyby včas rozpoznat a podle možností
napravit.
Stejně jako ve všech ostatních oblastech jsou
i v případě kupónové privatizace
kompetence státních orgánů rozdělené
mezi federaci a republiky. Právní úprava
je v kompetenci federace. Její nedostatky - a o ty především
jde - musejí tedy odstranit příslušné
federální orgány. V případě
nařízení federální vlády
č. 383/1991 sb. se tak stalo právě včera.
Stalo se tak do značné míry z iniciativy
vlády ČR, i když nebyly přijaty některé
návrhy, které jsme považovali za zásadní.
Česká vláda přijala na svém
zasedání 29. ledna návrh na upřesnění
termínu pro ukončení předkola první
vlny kupónové privatizace. Podle názoru vlády
se nemělo předkolo skončit dříve
než 14 dní po zveřejnění posledního
schváleného privatizačního projektu.
Smyslem tohoto návrhu bylo zajištění
rovnosti šancí jak pro privatizované akciové
společnosti, tak pro investiční privatizační
fondy jako účastníky kupónové
privatizace. Nepřijetí návrhu federální
vládou povede, bohužel, ke zvýhodnění
privatizačních fondů a těch akciových
společností, jejichž privatizační
projekty budou schváleny v předstihu.
Česká vláda na svém zasedání
29. ledna přijala také návrh na omezení
podílu privatizačních fondů, založených
jedním zakladatelem, na konkrétní akciové
společnosti na 25 %. Federální vláda
zůstala u 40 % a nepřiklonila se tedy k našemu
návrhu. jehož smyslem bylo omezit nežádoucí
soustředění ekonomické moci.
Vláda České republiky vyvinula skutečně
veškerou iniciativu, kterou vyvinout mohla. Již 14.
ledna letošního roku jednali někteří
její členové interně o návrhu
na novelizaci nařízení federální
vlády č. 383/1991 Sb. 16. ledna byl tento návrh
projednán ve výboru Hospodářské
rady české vlády. 17. ledna byl potom v Piešťanech
projednán oběma republikovými ministry pro
správu národního majetku a jeho privatizaci
za přítomnosti náměstka federálního
ministra financí. 20. ledna se návrhem zabývala
vláda ČR na svém mimořádně
svolaném zasedání. 23. ledna proběhla
zde v ČNR závazná diskuse o závěrech
tohoto mimořádného zasedání.
Iniciativa české vlády se potom stala základem
jednání federální vlády a jejího
návrhu novelizace nařízení č.
383/1991. K tomuto návrhu česká vláda
na svém pravidelném zasedání 29. ledna
připojila ještě výše zmíněné
doplňky, které, jak už řečeno,
federální vláda do konečného
znění novely nezahrnula.
Vláda ČR nepřihlížela tedy nečinně,
přestože za nedostatky v legislativní přípravě
kupónové privatizace nenese odpovědnost.
Česká vláda nese odpovědnost za nabídkovou
stránku kupónové privatizace a za udělování
souhlasu k činnosti investičních privatizačních
fondů. Souhlas k činnosti fondů, který
uděluje ministerstvo pro správu národního
majetku a jeho privatizaci, je ovšem pouze hmotně
právní podmínkou jejich vzniku. Všechno
ostatní se dnes řídí Obchodním
zákoníkem. Udělením souhlasu fond
nevzniká. Vzniká až zápisem do obchodního
rejstříku. Možnosti kontroly působení
fondů jsou omezené. Chybí zvláštní
zákon o investičních fondech, jehož
přijetí nelze podle názoru vlády ČR
odkládat. Určitá regulace činnosti
fondů v průběhu kupónové privatizace
je sice možná - a právě novela nařízení
č. 383/1991 Sb. přijatá z iniciativy české
vlády se tímto problémem zabývá.
Činnost fondů poté, kdy se stanou správci
skutečných akcií, skutečného
kapitálu, je ovšem bez přesného zákonného
rámce sotva představitelná.
Vláda ČR se na svém zasedání
29. ledna letošního roku zabývala právní
problematikou kupónové privatizace plných
7 hodin. Během jednání se uvnitř vlády
neprojevily žádné závažné
rozpory. Česká vláda kupónovou metodu
privatizace i nadále podporuje a nechce ji v žádném
případě odkládat. Proto souhlasila
se zahájením předkola její první
vlny 17. února letošního roku. V zájmu
fair play ale navrhla, jak už řečeno, aby předkolo
nebylo ukončeno dříve než 14 dní
po zveřejnění posledního schváleného
privatizačního projektu. Právě odpovědnost
za nabídkovou stránku kupónové privatizace
nás vedla k tomuto návrhu, jehož přijetí
by zajistilo rovnost šancí. Na počátku
celého procesu nemohl nikdo vědět, kolik
bude privatizačních projektů včetně
konkurenčních. Sešlo se jich více, než
se dalo původně očekávat. Vláda
to vítá, ale pokládá za svou základní
povinnost garantovat jejich věcně správné,
tj. důkladné zpracování. Jinak ostatně
hrozí, že nebudou u nezávislých soudů
registrovány. To si ovšem vyžádá
větší než původně předpokládané
časové rozmezí. Také proto naše,
bohužel, zatím neúspěšná
snaha o poskytnutí 14denní lhůty občanům
ke zvážení úplné nabídky
všech schválených privatizačních
projektů.
Kupónová privatizace je sice jen jednou z privatizačních
metod, ale je metodou nezastupitelnou. Občané projevili
zájem o účast v ní v takové
míře, jakou neočekávali ani největší
optimisté. To jen dokazuje, že skepse, za níž
se mnohdy skrývá fundamentální, politicky
motivovaný odpor k privatizaci a k tržnímu
hospodářství vůbec, nebyla a není
na místě. Nemusíme se obávat nedůvěry
občanů v kupónovou privatizaci, ale ani dravosti
některých privatizačních fondů.
Právě miliónová účast
občanů spolu s celkovým počtem fondů
prakticky vylučuje jakoukoliv nebezpečnou nerovnováhu.
Z agresívního chování dvou nebo tří
fondů nelze dělat ustrašený závěr,
že se nám kupónová privatizace vymyká
z rukou.
Za českou vládu mohu prohlásit: Stojíme
za kupónovou privatizací a uděláme
všechno pro to, abychom korektně a včas připravili
nabídku pro jednotlivé vlny. Budeme ovšem také,
i když převážně jen jako iniciátoři,
trvat na dotvoření právního rámce
celého privatizačního procesu, zejména
potom na vypracování zákona o investičních
fondech.
Poctivý průběh privatizace, to znamená
rovnost šancí pro všechny, pro předkladatele
privatizačních projektů, pro občany
i pro fondy, je pro nás kategorickým imperativem.
Nejsme bezmocni, vždyť chvíle zveřejnění
posledního schváleného privatizačního
projektu jako podmínka ukončení předkola
je v rukou české vlády.
Vážené paní poslankyně, vážení
poslanci, vláda se rozhodla, že o tomto komplexu problémů
promluví čtyři členové vlády
tak, jak odpovídá jejich odpovědnosti. Takže
se svým vystoupením je připraven ještě
místopředseda vlády pan Stráský,
ministr Ježek a pan předseda Bělehrádek.
Děkuji vám. /Potlesk./
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu premiérovi za jeho vystoupení. Nyní
se o slovo přihlásil pan místopředseda
vlády Stráský.
Místopředseda vlády Jan Stráský:
Vážený pane předsedající,
vážené paní poslankyně, páni
poslanci, dámy a pánové, ve svém navazujícím
vystoupení chci reagovat na další podněty,
které zazněly v poslední rozpravě,
kterou tato sněmovna věnovala problému privatizace.
Zvláštní pozornost chci věnovat právě
investičním privatizačním fondům.
Dovolte mi krátkou genezi tohoto problému.
Investiční fondy jsou v tržní ekonomice
zvláštní ústavy, které se zabývají
investováním volného kapitálu, shromážděného
od drobných držitelů akcií, jimž
je ošetřují. Jejich existence je v tržní
ekonomice nezbytná, stejně jako legislativní
úprava působení těchto institutů.
Proč se tedy ocitly již ve spektru našich institucí
teď bez tohoto legislativního vymezení?
V diskusích a polemikách kolem kupónové
privatizace se vyskytovala často námitka proti velkému
rozptýlení akcií spojenému s kupónovou
metodou, jíž by se účastnili samostatně
jednotliví občané, a to výhradně
jednotliví občané. Směřovala
k tomu, že není zajištěno odpovědné
nakládání s majetkem a v první fázi
ztíženo prosazování vlastnického
zájmu v řízení právě
privatizovaných podniků. Tuto námitku mělo
překonat předběžné a velmi omezené
zapojení IPF do koncepce kupónové privatizace.
V této fázi IPF mají pouze zkoncentrovat
individuální vlastníky, kteří
neprojeví osobní zájem o vlastnickou aktivitu,
jednak po dohodě s nimi a (a to bych rád zdůraznil)
prostřednictvím jejich představitelů,
v jejich zájmu od prvního okamžiku vytvořit
svým majetkovým podílem potřebné
podnikatelské klima.
V této fázi plní IPF vůči svému
budoucímu statutu a své budoucí funkci velice
dílčí roli - pouze koncentrují zájemce
a připravují se na vstup, na startovní čáru
kupónové privatizace se zájmem o nákup
akcií. Jejich poměrně velmi jednoduchá
činnost je dostatečně vymezena pravidly kupónové
privatizace. Jejich razantní rozběh a nerespektování
termínu tzv. předkola způsobil všeobecné
překvapení, které bylo umocněno intenzívní
a až příliš konkrétní reklamou.
Podívejme se na hlavní námitky, které
se vyskytly.
Pokud jde o reklamu, případné přehmaty
a výstřelky, je třeba a možno řešit
v rámci platných zákonů. Obavy z určitého
cílového monopolního postavení IPF
vyústily v iniciativu vlády ČR, o níž
jste byli právě informováni. Zevrubný
rozbor problémů absolutního omezení
IPF, tzn. omezení jejich celkové velikosti, celkového
podílu, po dlouhé diskusi shledala vláda
jako bezpředmětný. Byla vzata v úvahu
změna chování obyvatelstva, především
ohromný zájem o kupónovou privatizaci v posledních
týdnech. I když výsledná velikost jednotlivých
investičních privatizačních fondů
bude velmi rozdílná, při jejich počtu
blížícím se jenom v ČR 300 a
při očekávaných v ČR 5,5 miliónech
zaregistrovaných osob nemohou se ani největší
IPF domoci podílu, který by představoval
několik desítek procent (10 % je 550 000 osob).
Kromě toho nelze brát na IPF běžná
monopolní měřítka, jak o tom jistě
bude hovořeno.
K frekventovaným obavám v polemikách o IPF
patřila i pochybnost o tom, zda a jak budou moci tyto fondy
dostát závazkům, které slibují
ve svých reklamách. Chtěl bych obrátit
vaši pozornost ke dvěma skutečnostem.
Předně žádný ze slibů,
kterými jsou naši občané od IPF zavalováni,
není časově splatný dříve
než za rok. Nejenže za rok budou již působit
příslušné zákony, vymezující
i další možné kroky IPF (ostatně,
jak jste slyšeli, vláda ČR doporučila
vládě federální, aby urychleně
dopracovala nejen zákon o privatizačních
fondech, ale i zákon o burzách a cenných
papírech, a to zvláště z psychologických
důvodů), ale bude již za rok zcela jiné
společenské povědomí o celé
věci. Již v okamžiku, kdy druhý investiční
privatizační fond nabídl více než
první (posunul nabídku z 10 na 11, pak na 15 tisíc),
pochopila většina občanů, že dostává
do rukou hodnotu, kterou si nemůže nechat vyrvat prvním
fondem, že "ve hře" je určitě
víc peněz, než se teď na potkání
nabízí. Za rok bude jen málo lidí,
kteří si skutečně půjdou pro
dnes slibovaných 10 000,-. Většina do roka
pochopí, že má možnost a asi i povinnost
vůči svému sociálnímu okolí
časem získat víc. Tím se zmenšuje
obava z inflačních peněz, které by
touto hromadnou transakcí, pokud by nastala, vznikly. Potvrdili
jsme si zároveň, že v této fázi
nehrozí možnost úniku majetku do zahraniční,
neboť jakoukoli transakci tohoto typu nelze udělat
bez kontroly a souhlasu SBČs.
Jakoukoliv charakteristiku IPF, jakékoliv zjištění
o jejich činnosti nelze při jejich velkém
počtu zobecňovat. Mnohé z nich mají
lokální význam a dílčí
cíle, např. vlastnické propojení vlivu
zemědělské prvovýroby na zpracovatelský
průmysl. Dnes jsou ještě investiční
privatizační fondy jakési "prázdné
nádoby", připravené plnit svou první
roli: soustředit na sebe zájem DIKů. Jsou
jednostranně ovládány zájmem svých
zakladatelů o co nejlepší splnění
této první role. Jejich počet vytváří
konkurenční klima a motivuje jejich chování,
které pozorně sleduje veřejnost i vláda.
Nehodnotíme negativné, že v první fázi
jejich činnosti se v jejich rozhodovacích orgánech
objevují i pracovníci státní správy,
pro další období jejich činnosti vláda
sdílí obavu z možného střetu
zájmů a vyjádřila ji ve svém
stanovisku federální vládě 29. 1.
1992.
Stále je však třeba mít na zřeteli,
že rozhodovací orgány investičních
privatizačních fondů jsou dočasné
a po vstupu obyvatel do těchto zvláštních
akciových společností budou automaticky rekonstruovány.
Občan stojí dnes před volbou, zda se stane
přímo akcionářem nějakého
podniku nebo akcionářem této zvláštní
instituce, kterou jsou investiční privatizační
fondy. V obou případech na sebe bere odpovědnost,
ale získává rovněž práva,
a to úměrně svému aktivnímu
přístupu k roli, kterou v privatizaci chce hrát.
Privatizace je v původním slova smyslu celospolečenský
proces, na jehož kvalitě a tempu závisí
vytvoření základních předpokladů
pro znovuobnovení rozvoje našeho hospodářství.
Složitost a unikátnost tohoto neopakovatelného
procesu vyžaduje průběžné korekce.
Vláda ČR schválila 15. 1. 1992 Zásady
účasti vlády ČR na dalším
průběhu privatizace podle zákona č.
92/91 Sb., v nichž přesně vymezila svůj
rozhodovací okruh. V souladu se zákonem rozhoduje
vláda o všech privatizačních procesech,
v nichž se vyskytuje zcela nebo zčásti přímý
prodej předem určené osobě, ať
již právnické nebo fyzické, ať
již tuzemské nebo zahraniční. Dále
podle těchto schválených zásad rozhoduje
na návrh ministra pro správu národního
majetku a privatizaci o všech privatizačních
projektech podniků, které zaměstnávaly
k 31. 8. 1991 více než 3 000 osob, a dále podniků,
bez ohledu na tuto hranici, které jsou významné
z hlediska tradic a své ochranné značky.
Chci vás ubezpečit, že vláda věnuje
tomuto konečnému rozhodnutí, které
navazuje na posuzování resortních komisí,
ministrů - zakladatelů, ministerstva pro správu
národního majetku a privatizaci (a práce
v těchto komisích se řada poslanců
účastní), velkou pozornost.
Poněvadž masovým vznikem akciových společností
zejména na počátku roku 1991, především
vznikem tzv. holdingů, dochází z jejich rozhodnutí
k významným předprivatizačním
krokům, které svými důsledky ovlivňují
další privatizační postup právě
u velkých a významných podniků, rozšířila
vláda ČR svým rozhodnutím z 29. ledna
1992 svou účast i na rozhodování o
vzniku dceřinných obchodních společností
se zahraniční majetkovou účastí.
Právě vstupu zahraničního kapitálu,
jakkoliv je obecně jednoznačně žádoucí,
věnuje vláda z hlediska diverzifikace velkou pozornost.
Byl vytvořen útvar, který se cíleně
zabývá získáváním kapitálového
zájmu mimo oblasti střední Evropy. Vláda
jako celek i jednotliví členové vyvíjejí
aktivitu i vůči diplomatickým zastoupením
v tomto směru. Vláda průběžně
hodnotí strukturu původu kapitálu, přicházejícího
do naší země. Je ovšem třeba podtrhnout,
že kapitálové vztahy jsou nadnárodně
promísené a že zatím i strukturálně
převažuje celkový nedostatek zahraničního
kapitálu a jeho potřeba. To nic nemění
na tom, že bychom rádi starost o hledání
zahraničních partnerů co nejrychleji přesunuli
na privatizované podniky.
Jsme uprostřed privatizačního procesu. Základní
i tzv. konkurenční privatizační projekty
obsahují množství rozumných podnikatelských
záměrů, které čekají
na svou realizaci. V poslední době se potvrdil zájem
našeho obyvatelstva i o nejdiskutovanější
formu - o kupónovou privatizaci. Na všechna skutečná
i domnělá úskalí privatizačního
procesu je vláda připravena reagovat. Je však
třeba je hodnotit střízlivě a věcně.
Jde o historicky významný proces, který by
neměl být deformován jakýmikoliv krátkodobými
zájmy. Tento proces se zatím vyvíjí
příznivě. /Potlesk./
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu místopředsedovi Stráskému, nyní
prosím, aby se slova ujal pan ministr Ježek.
Ministr pro správu národního majetku a
jeho privatizaci Tomáš Ježek: Vážený
pane předsedající, vážená
sněmovno, kladu si dnes za cíl, abych vám
podal zprávu o průběhu přípravy
nabídkové stránky kupónové
privatizace a zvláště o přípravě
a schvalování privatizačních projektů
vůbec. Začnu stručnou informací o
tom, kde jsme v tomto okamžiku.
Jak už jsem říkal na minulé schůzi,
tempo naší práce si měříme
částkou, kterou se blížíme k
objemu 140 mld. Kčs, které budou z majetku ČR
vloženy jako nabídka do kupónové privatizace.
V současné době máme připraveno
čistých 56 mld. Čistých znamená
projektů, které jsou pečlivě připraveny
a které jsou podle našeho nejlepšího vědomí
a svědomí schopny být podkladem pro fond
národního majetku, který předloží
příslušné dokumenty k zaregistrování
k soudům.
Pan předseda vlády se už o tom zmiňoval,
tato pečlivost je naprosto nezbytná, neboť
kdyby se objevily jakékoliv správní závady,
akciové společnosti nově zakládané
by žádný soud nezaregistroval a tím
by kupónová privatizace nemohla vůbec proběhnout.