Česká národní rada 1990 – 1992

Otázka je, zda to šlo nebo nešlo jinak. Tím bych se dostal na polemické pole a není mým úmyslem zde navozovat polemiku. Jisté je, že by mi argumenty nechyběly.

Pokud se týká zdravotního řádu, vážené kolegyně a vážení kolegové, zdravotní řád je v odstavci 2 paragrafu 2 zákona číslo 550, který jsme zde schválili na sklonku minulého roku a který stanoví rozsah a podmínky poskytované zdravotní péče, tzn. že stanoví prakticky všechno. Zejména pak stanoví, co hradí pojišťovna a co nikoliv.

To je onen předěl, po kterém stále volá mnoho odborníků z řad naší zdravotnické veřejnosti, poněvadž to dosud stále není jasné.

Úmyslně jsem se nezmínil o ceníku, o kterém hovořil pan ministr, poněvadž ceník je velmi problematický a naši zdravotnickou veřejnost velmi zlobí. Nejsou to jenom ony vyjmenované tři odborné společnosti. Dostávám na stůl dopisy podepsané vrcholnými představiteli odborných společností, které hovoří o tom, že tento ceník je urážkou jejich oboru. Jsou to kupodivu i patologičtí anatomové, jsou to dětští lékaři, jsou to chirurgové, gynekologové a je to celá řada vědních oborů.

Tento ceník ale není ještě rozhodný pro způsob poskytování zdravotní péče v tomto okamžiku, ale je pro něj rozhodný zdravotní řád. Proto v usnesení našeho výboru je tento zdravotní řád upřednostněn a vypíchnut.

Domnívám se, že si musíme osvojit nové způsoby práce, nejenom myšlení. Musíme se přizpůsobit.....

..... Volám po týmové sevřené práci, která by samozřejmě neztrácela ze zřetele konzultace se svými základními odděleními, ale i to je práce, a pracovala na tom, poněvadž to je prioritní zájem celé zdravotnické veřejnosti mít zdravotní řád.

Původně se nepředpokládalo, že by se na tvorbě zdravotního řádu podílela tak velká část zdravotní veřejnosti, ale do zákona jsme to dali, schválili jsme to a myslím, že jsme udělali velmi dobře. Jde tudíž o to, aby tento zdravotní řád byl formou práce, ať už jakoukoliv, netrvám na každodenní, hotov co nejdříve.

Pokud se pan ministr zmínil o seznamu a kategorizaci léků, dovoluji si upozornit na svou interpelaci z 21. prosince 1990, která se stala součástí usnesení a ve které je požadována kategorizace léků, zvýšení poplatku za vystavení receptu a ve které jsou požadovány i jiné příplatky. Zatím z usnesení ČNR z 21. 12. 1990 nebylo mnoho realizováno.

Pokud vím, seznam a kategorizaci léků má lékárnická komora připraveny již hodně dávno, z podzimu minulého roku. To jsou ale skutečnosti, které opravdu nejsou k polemice. Nehodlám polemizovat se zájemci, nepatří to do této sněmovny. Jedná se mi o usnesení, které by prokázalo celé veřejnosti České republiky, že Česká národní rada není necitelná k problémům, které profesionály trápí až k zbláznění, usnesení, které by prokázalo, že Česká národní rada se zabývá tímto problémem, že o něm přemýšlí, že o něm diskutuje a že z této práce České národní rady je nějaký pozitivní zisk.

Vážené poslankyně a poslanci, jestliže si přečtete toto usnesení, musíte se mnou souhlasit, že toto usnesení není konfrontační, není namířeno proti nikomu, proti ničemu, je pouze ve prospěch našeho zdravotnictví a těch lidí, které mám stále na mysli, nemocných, u nichž se zvýšená kvalita léčebné péče má pomocí tohoto zdravotního systému odrazit.

Prosím rozhodujte se sami. Netrvám na formulaci. Jestli vypustíme slova "k tomu účelu ČNR předpokládá", budu s tím jenom souhlasit. Jestliže chcete pozměnit datum o týden, 14 dní později, navrhněme to a pozměňme to, ale jinak, prosím, přijměme toto usnesení.

Bohužel nemůžete již předkládat pozměňovací návrhy, poněvadž rozprava byla uzavřena, ale pokud máte pocit, že byste vyhověli svému svědomí tím, že byste v něm něco pozměnili, a je-li to tak důležité, požádejte ministra Bojara, ať znovu otevře diskusi, a navrhněte pozměnění čehokoliv. Prosím vás ale skutečně o to, abychom usnesení přijali.

Děkuji za slovo.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Hlásí se pan ministr Bojar, děkuji panu poslanci Lomovi.

Ministr zdravotnictví Martin Bojar: Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci, řeknu jenom několik slov, abych učinil zadost vyzvání, formulované panem předsedou Lomem, a abych citoval ze zákona číslo 550, který byl vámi schválen na sklonku loňského roku.

Považuji za nezbytné k tomu, co zde bylo řečeno, dodat pouze upozornění, že je pravdou, že zdravotní řád je nesmírně důležitý proto, aby pracovníci ve zdravotnictví - lékaři, sestry, rehabilitační pracovnice, kliničtí psychologové, logopedi atd. - mohli začít naplňovat to, o čem hovořil pan předseda Lom a o čem se již delší čas mluví.

Je však také pravdou, že samotný zdravotní řád bez platného sazebníku a bez platného seznamu léčiv a pomůcek je nepostačující. To je skutečnost, na kterou musím upozornit, až se budou někteří z vás zabývat datem 21. února.

O přestávce jsem vyložil panu předsedovi Lomovi, proč se obávám, že termín 21. února není bohužel splnitelný. Ne proto, že by česká vláda nechtěla, ale protože se dohodli účastníci, 11 subjektů plus další tři, na termínu 17. února a ministru zdravotnictví, ani předsedovi, místopředsedovi vlády nenáleží tento termín měnit.

Právě tak se dohodli účastníci jiných dohodovacích řízení, která byla započata přesně v duchu litery zákona, na termínu 3. března a konci února, kdy budou formulovány další podzákonné normy. To znamená, že termín 21. února ve vztahu ke zdravotnímu řádu v sobě zahrnuje dva problémy.

Velmi silnou pochybnost o tom, zda to je termín naplnitelný. Ne proto, že by vláda nechtěla, ale protože ponechává pouze 4 dny na to, aby mezi dnem, kdy bude uzavřeno připomínkové řízení, a dnem, kdy bychom měli tento zdravotní řád vydat, mohla vláda naplnit z mého pohledu poměrně velmi složitý legislativní proces, neboť vláda se musí, vyplývá to i z toho, co zde řekli někteří poslanci, podle zákona zabývat meritorně povahou tohoto zdravotního řádu, a je pro mne velmi obtížné zde přislíbit nebo vzít na sebe úkol, že přesvědčím vládu o tom, že během 4 dnů mají odpovědná resortní ministerstva tento zdravotní řád projednat.

Nechápejte to, prosím, jako projev zlé vůle, chápejte to spíše jako projev odpovědnosti chápané v duchu, jak zde o ní hovořil pan předseda Lom. Stejně tak jako on, i já jsem pracoval u lůžka a vše, co činíme, se pokouším naplňovat s ohledem na zájem našich pacientů a jejich příbuzných.

Termín 21. února v případě zdravotního řádu mně připadá ve vztahu k české vládě jako nenaplnitelný. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu ministru Bojarovi. Do rozpravy se hlásí pan poslanec Kříž.

Poslanec Karel Kříž: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ve svém vystoupení jsem navrhl, aby vzhledem k tomu, že text usnesení se mi zdá být příliš tvrdý a nevystihující plně situaci, projednávání tohoto bodu bylo přerušeno a kluby se domluvily na textu a potom ho tady prezentovaly. Nevím ale, jestli je chuť přerušit projednávání tohoto bodu.

Pokud k tomu chuť nebude, navrhuji, aby první dva odstavce usnesení byly vynechány vůbec, nebo místo nich aby byla uvedena věta: "Vzhledem ke vzniklé situaci ve zdravotnictví České republiky

1) ČNR doporučuje vládě ČR ....."

Pan ministr tady uváděl, že 21. únor je nereálný, a proto bych se pana ministra chtěl zeptat, čím bychom mohli nahradit toto datum (21. březen), a dále uvést bod dvě.

Tolik můj návrh.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Křížovi. O slovo se opět přihlásil pan ministr Bojar.

Ministr zdravotnictví Martin Bojar: Dámy a pánové, dovolte, abych k tomu, co bylo řečeno, tzn. k A, dodal i B.

Shoduji se s tím, co řekl pan předseda Lom a soudím, že vzhledem k času, který byl věnován stavu našeho zdravotnictví a aktuální problematice, je vhodné, aby dnes Česká národní rada přijala usnesení. To jsem neřekl při své první replice.

Pokud jde o termín, chci říci, že 21. březen mně připadá jako termín pozdní, vyjdeme-li z toho, co bylo řečeno. Vláda České republiky, soudím, bude schopna nejpozději do 15. března při naplnění toho, o čem jsem hovořil, zdravotní řád vydat tak, aby se velice záhy nestala opět terčem kritiky jak ze strany odborné veřejnosti, tak ze strany širší veřejnosti.

Problém je v tom, že nemohu zaručit, zda se nepřihodí to, co se stalo při projednávání návrhu zásad zákona o poskytování zdravotní péče v nestátních zdravotnických zařízeních v únoru 1991, neboť tento zákon byl označen ve své době za předčasný, rozporný, a dobrá vůle nebo snaha ministerstva zdravotnictví nebyla naplněna.

To znamená, že v tuto chvíli nevím a nejsem schopen předvídat, jakou podobu bude mít zdravotní řád po dohodovacím řízení, neboť je třeba říci a prosím, abyste si to uvědomili, vzali na vědomí, že poprvé za 40 let, velmi to vítám, ministerstvo zdravotnictví a česká vláda nevystupují v tomto dohodovacím řízení jako rozhodující, dominující faktor. Jsou pouze jedním z partnerů, kteří se jednání účastní, a jedná se skutečně o partnerské jednání o dokumentu, který je potom předkládán české vládě.

To znamená, že toto dohodovací řízení je komplikovaný děj a byť bude dobrá vůle ze strany jednotlivých partnerů tuto dobu zkrátit, nemohu zde odpovědně, ač jsem o tom věrohodně panem předsedou Lomem žádán, přislíbit zkrácení tohoto termínu, na němž se dohodli ostatní partneři jednání.

Soudím, že 21. březen je termín pozdní, mám za to, po zkušenostech z české vlády, že je přijatelná formulace, to záleží na vás, "nejpozději do 15. března", a to s ohledem na to, co bylo řečeno, že stejně ty dvě další důležité podzákonné normy budou v dohodovacím řízení projednávány s určitým zpožděním, které není opět dáno špatnou vůlí ministerstva zdravotnictví.

Je zde ještě jeden problém: ze zákona vyplývá, že ministerstvo financí je povinno stanovit hodnotu jednoho bodu, což je jednání, které má velmi těsný vztah k onomu tolik diskutovanému sazebníku.

Dovolte, abych na závěr řekl, že všechna jednání, která proběhla v prosinci i v lednu letošního roku, přes všechny kritické výhrady, které zde byly zmíněny, svědčí pro to, že rozhodující část přestavitelů naší zdravotnické veřejnosti je přesvědčena o tom, že na počátku dubna letošního roku by mělo být možno, užívám kondicionálu, naplnit větší část toho, o čem hovoří vámi schválené zákony.

Je zde jeden problém, na nějž ovšem poukázal pan předseda Lom, tj. stanovisko asociací malých a středních nemocnic České republiky, které poukazují na své specifické problémy a zcela nepochybně budou mít výhrady vůči tomu, aby ve druhém čtvrtletí roku 1992 byly naplněny beze zbytku principy, které vyplývají ze zákonů o všeobecném pojištění a o Všeobecné zdravotní pojišťovně právě ve finanční oblasti.

Je třeba říci, že přechod z rozpočtového způsobu financování zdravotnických zařízení na vícezdrojové financování je velmi složitý a bolestivý. Není podmíněn špatnou vůlí jednotlivých subjektů, ale dán prostě tím, že jako skupina to nedokážeme lépe.

Byl jsem ještě o přestávce upozorněn na jedno své nepřesné vyjádření, nepřesnou formulaci. Chtěl bych zdůraznit, že přestože v loňském roce, v únoru 1991, jsme byli donuceni změnit časový plán transformace zdravotnictví, ve chvíli, kdy se termín 31. prosinec 1991 stal pro nás závazným, jsem dělal vše pro to, aby byl splněn.

Je třeba říci a budu parafrázovat to, co jsem řekl již na konci svého prvého, delšího projevu, že není možno si představovat, že jednu část naší společnosti budeme transformovat v čase, prostoru i v podmínkách naprosto odlišných od transformačního procesu, který má univerzální ráz. To znamená, že zdravotnictví v žádném případě nemůže být skanzenem nebo oázou toho, čemu lze říkat socializované, socialistické a centrální zdravotnictví.

Proto se bereme za zavádění principu Všeobecné zdravotní pojišťovny a soudím shodně s panem předsedou Lomem i dalšími členy výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, že letošní rok, i přes absenci některých částí, hlavně příjmové části pojišťovny, je nutno využít k tomu, aby pojišťovna začala postupně fungovat.

Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu ministrovi. Do rozpravy se dále přihlásil pan poslanec Syka.

Poslanec Martin Syka: Pane předsedající, dámy a pánové, myslím, že už tady tohoto bylo řečeno mnoho. Bylo by tudíž zřejmě zbytečné dále diskutovat a polemizovat, protože situace je skutečně vážná. Vystupuji jenom proto, že se domnívám, že bychom skutečně měli první dva body přijmout.

Na rozdíl od pana poslance Kříže, jak tady již bylo řečeno, zákon o poskytování zdravotní péče v nestátních zařízeních, ať už jakýmkoliv způsobem byl zdržen, by měl být co nejdříve přijat. Myslím si proto, že je důležité, aby tento bod byl odhlasován.

Ještě před vystoupením pana ministra Bojara jsem měl poznamenán termín nejpozději do 15. března. Protože to tady zatím nezaznělo od poslance, předkládám tento návrh na doplnění a změnu bodu 2. Děkuji vám za to, pokud budete hlasovat pro toto usnesení.

Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Sykovi. Dále se o slovo hlásí paní poslankyně Lagová.

Poslankyně Hana Lagová: Vážená sněmovno, doporučuji ještě takovouto úpravu usnesení.

To, co je uvedeno pod bodem II, navrhuji celé vypustit, protože si myslím, že nám to ani nepřísluší, abychom od ředitelství Všeobecné zdravotní pojišťovny toto žádali, protože to vyplývá z jejích běžných povinností.

V bodě 2 nevíme, jaké pokyny a informace by měli dávat. Domnívám se, že je dávají průběžně a podle potřeb, jak si to terén vyžaduje.

V té souvislosti bych doporučovala, aby věcně to, co je uvedeno v bodě 1, II, bylo dáno k doporučení vládě, aby zkontrolovala stav financování zdravotnických zařízení, a to bez uzavírání smluv se zdravotnickými zařízeními.

Tolik návrh.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Lagové. O slovo se přihlásil pan poslanec Lom.

Poslanec Petr Lom: Dámy a pánové, řekl jsem, že jistě můžeme toto usnesení upravit. Souhlasím s termínem 15. března, s návrhem poslance Syky, a myslím, že bychom z usnesení po rozpravě s poslanci a ministrem zdravotnictví mohli vypustit větu, že "k tomu účelu předpokládáme každodenní práci účastníků". To je můj návrh.

Nesouhlasím však s poslancem Křížem, abychom vypustili dva konstatační odstavce, poněvadž v nich je úvod tohoto požadavku a je to holé konstatování daného faktu. Není tam jediná věta, která by byla polemická.

Pokud se týká návrhu paní poslankyně Lagové, abychom neoslovili Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, domnívám se, že tak učinit musíme, poněvadž je to orgán, který není řízen členem vlády, není to resortní orgán, a ministerstvo zdravotnictví nemá ve své působnosti, ani vláda ne, aby mohly kontrolovat stav finančního hospodaření jednotlivých zdravotnických zařízení. Pokyny a informace však dosud neodešly žádné, protože žádný podepsaný pokyn od 1. ledna, kromě obecných směrnic, nebyl podle informací, které mám k dispozici, dosud vydán.

To by bylo na delší povídání, ustupuji od této informace a myslím, že požádáme-li ředitelství Všeobecné zdravotní pojišťovny, zvláště nyní, kdy jsme šťastně zvolili jejího ředitele, toto jsou požadavky obecného rázu, které samozřejmě budou plněny, považuji za nutné, aby to v usnesení České národní rady bylo zdůrazněno. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Lomovi. O slovo se přihlásil pan ministr Bojar.

Ministr zdravotnictví Martin Bojar: Dámy a pánové, dovolte, abych navrhl jenom určité východisko, navazujíc na to, co řekl pan předseda Lom.

Ministerstvo zdravotnictví má za povinnost, tato dokonce vyplývá z náplně jeho činnosti, provádět průběžné kontroly stavu finančního zajištění a vybavení jednotlivých zdravotnických zařízení. To znamená, že pokud je povinnost, a já ji sdílím, zda může ČNR cosi ukládat Všeobecné zdravotní pojišťovně, je nade vší pochybnost jisté, že může být požádána vláda České republiky, aby k určitému datu předložila zprávu o tom, jaký je stav finančního zajištění zdravotnických zařízení, a to je povinno ministerstvo zdravotnictví poskytnout.

Dále k požadavku, který se objevil v rezoluci asociace malých a středních nemocnic, mohu jenom sdělit, že jsme na počátku ledna, a je to nyní již plněno, požádali ministerstvo státní kontroly, a pan ministr Němec nám vyhověl, aby provedlo kontrolu finančního hospodaření jak ve správě Všeobecné zdravotní pojišťovny, tak ve Všeobecné zdravotní pojišťovně samé, a objasnilo i některé okolnosti, na které se zdravotnická veřejnost ptá.

Právníci došli k závěru, že v tomto případě je to jediná instituce, která má právo tuto kontrolu zajistit, ale vláda jako taková s velkými obtížemi, Česká národní rada také, by mohla v tuto chvíli kontrolovat stav finančního naplnění. Můžeme o to požádat jako ministerstvo zdravotnictví Všeobecnou zdravotní pojišťovnu jako partnera a ona může nebo nemusí vyhovět.