Česká národní rada 1990 – 1992

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Hlásí se pan poslanec Výborný s faktickou poznámkou.

Poslanec Miloslav Výborný: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, je na mně, abych vysvětlil oč se vlastně jedná. My jsme dostali tisk 601, což je, jak víte nikoli vládní návrh, ale návrh skupiny poslanců a dotýká se rozpočtových pravidel. Je to novela zákona o rozpočtových pravidlech. V ústavně právním výboru jsme projednávali tento tisk a celkem, tuším, docela jednomyslně jsme se usnesli na tom, že přerušíme projednávání, že bez stanoviska vlády takovouto novelu nemůžeme věcně hodnotit. Stanovisko vlády v ten den, kdy jsme tisk projednávali, k dispozici ještě nebylo. Dodatečně mi skutečně poslanec Kalfus předal usnesení vlády z 15. března letošního roku, jímž vláda vyslovila s předloženým poslaneckým návrhem souhlas. Od té chvíle jsme se však k tomuto tisku nevrátili, takže nás také překvapilo, když ve společné zprávě není ani řeči o tom, že by se ústavně právní výbor tímto tiskem zabýval. Já osobně se domnívám, že vyhovět návrhu pana poslance Andrle je zcela v pořádku, že by se ústavně právní výbor měl tiskem zabývat, zvláště když už dnes máme k dispozici stanovisko vlády.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Čili navrhujete pane poslanče - abychom se dohodli na tom, co navrhoval pan kolega.

Poslanec Miloslav Výborný: Já se domnívám, že by bylo užitečné projednat tento tisk zítřejšího dne, my se k němu vrátíme dnes večer a dáme sněmovně zprávu o našem stanovisku.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Ano, to je jasné stanovisko, přesuneme v programu tento bod až do druhé poloviny, kdy je předpoklad, že se bude projednávat zítra.

Tím máme všechny doplňky projednány, částečně schváleny a nyní prosím, za vaší pomoci, protože jste sami viděli, že toho bylo mnoho, abychom srovnali pořadí.

1. bod - volba do rady pojišťovny - tak jak požádal pan poslanec Lom. Čili na prvním místě by byla volba. Kdo souhlasí s tímto zařazením? Nebo souhlasíte s tím, že si přečteme a srovnáme celý program, protože všechny tyto body jsou přijaty a bude to jednodušší.

2. bod - vládní návrh zákona ČNR o registraci církví a náboženských společností.

3. bod - vládní návrh zákona ČNR o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních.

4. bod - volba členů Rady rozhlasu a televize.

5. bod - vládní návrh zákona ČNR, kterým se zrušují některé právní předpisy z odvětví kultury.

6. bod - vládní návrh zákona ČNR o služebním poměru příslušníků Policie České republiky.

7. bod - vládní návrh zákona České národní rady o působnosti orgánů České republiky při provádění zákona č. 403/90 Sb. o zmírnění následků některých majetkových křivd. Původní šestý bod posunujeme dozadu, o tom teď byla řeč.

8. bod je vládní návrh zákona ČNR o zřízení ministerstva mezinárodních vztahů České republiky.

9. Zpráva vlády ČR o výsledcích transformace české ekonomiky v roce 1991. - Prosím, hlásí se pan poslanec Tollner.

Poslanec Pavel Tollner: Navrhoval jsem sem zprávu vyšetřovací komise.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Dobře, bude to tedy sdělení vyšetřovací komise.

10. Zpráva vlády ČR o výsledcích transformace české ekonomiky v roce 1991. - A nyní bychom zařadili bod další, a to

11. Návrh pana poslance Vacka na přijetí usnesení o obsahu práce vyšetřovací komise.

12. Bod navržený panem poslancem Kozánkem - Provedení hodnocení výsledků hospodaření politických stran.

13. Stanovení platu prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu.

14. Rozpočtová pravidla.

15. Interpelace, otázky a podněty poslanců ČNR na členy vlády České republiky.

16. Odpovědi členů vlády ČR na interpelace, otázky a podněty poslanců ČNR.

Čili vidíte, že jsme se tím prokousali, obsah je velmi rozsáhlý a nyní dávám hlasovat o celém tomto pořadu, abychom jej schválili a mohli začít jednat podle něho.

Prosím, kdo souhlasí s tímto pořadem schůze, ať zvedne ruku. 99

Děkuji, kdo je proti? 1

Pořad byl schválen.

Nyní tedy přistoupíme k projednání prvního bodu programu, což je

Protože je to vlastně dodatečná volba na úplnost členů, prosím pana poslance Loma, aby ve stručnosti ještě zopakoval, o co jde.

Poslanec Petr Lom: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, dámy a pánové.

Dovoluji si upozornit znovu na bod 14 schváleného volebního řádu, který určuje, že volby se opakují. Nejde tedy o přerušení a pokračování volby, ale o opakování volby. Z toho logicky vyplývá, že na kandidátku jsou zařazeni všichni kandidáti, kteří nebyli předchozí volbou zvoleni.

Dovolte, abych ve smyslu volebního řádu doplnil seznam kandidátů o dalšího navrženého kandidáta. Je jím poslanec ČNR pan ing. Josef Vondráček. Dovolte, abych ve stejném rozsahu jako u ostatních kandidátů uvedl jeho osobní údaje.

Pan ing. Josef Vondráček je 61 let stár, bydlí v Novém Bydžově, vzdělání - Vysoká škola ekonomická, je zaměstnán jako ředitel, t.č. je poslancem České národní rady. Politická příslušnost - KSČ do r. 1970, pak vyloučen, nyní člen OH.

To je tedy doplnění kandidátní listiny ve smyslu čl. 14 schváleného volebního řádu.

Prosím, aby ověřovatelé dali připravit volební lístky v tomto smyslu.

Děkuji.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji. panu poslanci Lomovi.

Otevírám rozpravu. Má někdo nějakou připomínku ještě? - Není tomu tak. Proto rozpravu končím.

Prosím, aby byly připraveny kandidátky a potom přerušíme schůzi, až nám bude oznámeno, že je vše přichystáno k volbě.

Nyní přistoupíme k druhému bodu programu, tj.

Návrh zákona jste obdrželi jako sněmovní tisk 573 a společnou zprávu výborů jako sněmovní tisk 633.

Prosím nyní pověřeného člena vlády ČR, ministra kultury pana Milana Uhdeho, aby vládní návrh zákona odůvodnil.

Ministr kultury ČR Milan Uhde: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážená sněmovno. Dovolte, abych několika stručnými slovy uvedl vládní návrh zákona ČNR o registraci církví a náboženských společností.

Tento návrh zákona je pouze doplňující legislativní normou k zákonu Federálního shromáždění č. 308/91 Sb. o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností. Jeho obsah je striktně vymezen zmocněním, které je uvedeno ve zmíněném zákoně, jehož rámec nelze překročit.

Nutno poznamenat, že tento federální zákon vychází ze sporného, přesněji řečeno překonaného pojetí vztahu státu k církvím a náboženským společnostem, které směšuje prostou legalizaci jejich činnosti s přiznáním zvláštního právního postavení zahrnujícího nezanedbatelná ekonomická privilegia a výhody. Se zřetelem k tomuto faktu přistoupil navrhovatel ke klíčové otázce tohoto návrhu zákona, totiž ke stanovení početního censu pro registraci církví a náboženských společností ve smyslu ustanovení § 11 zákona č. 308/91 Sb.

Návrh vlády ČR stanoví podmínku registrace tímto způsobem. Je k ní potřeba 10.000 zletilých osob trvale žijících v České republice. Tím se vyjadřuje zájem státu na tom, aby za dnešního stavu legislativy byla umožněna registrace pouze těm církvím a náboženským společnostem, jejichž význam je dokumentován faktem, že se k nim hlásí skutečně nezanedbatelný počet občanů, a aby byla znemožněna registrace různým účelovým sdružením, která mají spíše zájem o ekonomické výhody nebo o daňové úlevy zaručené zákonem. Zároveň je nutno říci, že počet 10.000, zvýšený proti původním 3.000, jež obsahoval návrh ministerstva kultury, se shoduje s návrhem slovenské vlády, která ovšem naopak původně uvažovala o censu 50.000.

Problémem zůstává, že vzhledem ke známé omezující klauzuli v zákoně č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, nemají početně malé církve a náboženské společnosti nyní vůbec žádnou možnost se registrovat a získat tak alespoň právní subjektivitu, i když zastupují celosvětově významné konfese, např. muslimy a anglikány, nebo u nás již tradičně působící komunity, jako je např. obec křesťanů.

Určitým přijatelným řešením, ovšem řešením pouze partikulárním, by byl návrh církevního a humanitárního výboru České národní rady, který census výrazně snižuje pro církve, jež jsou členy Světové rady církví, tj. renomovaného mezinárodního sdružení nekatolických křesťanských církví. To je, dámy a pánové, po věcné stránce všechno.

Ještě bych si dovolil korigovat drobnou jazykovou nesrovnalost v § 2 zákona. Doporučoval bych, aby tu byl zaveden jiný slovosled, aby místo znění, které máte před sebou, bylo znění počínaje souslovím "kultury České republiky" nahrazeno takovýmto slovosledem: "Písemně Českému statistickému úřadu do 7 dnů poté, co rozhodnutí nabude právní moci". Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu ministrovi a prosím společného zpravodaje výborů České národní rady posl. Zdeňka Bártu, aby se ujal slova.

Poslanec ČNR Zdeněk Bárta: Dámy a pánové, vládní návrh zákona ČNR o registraci církví a náboženských společností, tisk 573, který projednáváme, vyplývá, jak už připomněl i pan ministr, z federálního zákona č. 308. A tak i mně, prosím, dovolte, abych vám zákon alespoň stručně připomenul, což je nutné pro pochopení naší projednávané problematiky.

Je nutno říci, že federální zákon o svobodě víry je zákonem špatným. Je zákonem, který vykazuje podobné rysy neujasněnosti, improvizace a uspěchanosti jako mnohé jiné normy, které v této době vznikají. Základní rozpor tohoto federálního zákona tkví v tom, že zdaleka vlastně ještě není po čtyřicetileté průrvě, kterou minulý režim způsobil i v životě církví, jako kdekoliv jinde, zatím není ujasněno asi nikomu, jaký bude základní vztah státu a církví v této zemi.

Na jedné straně federální zákon velkoryse cituje Listinu základních práv a svobod, čl. XVI, a otevírá široké možnosti práv věřících i církví, v nichž se tito věřící sdružují. Na druhé straně však ponechává v ekonomické oblasti spjatost církví se státem. Na jedné straně tedy stav, který by byl možný pouze v situaci důsledné odluky státu a církve, na druhé straně potřeba rozlišit, kterým církvím bude stát poskytovat svou podporu, daňové a jiné výhody a kterým ne.

Federální zákon nastolil režim dvojích právnických osob, jednak církví a náboženských společností, jednak registrovaných církví a náboženských společností. Pouze registrovaným církvím stát poskytuje podporu, už proto, jak opět bylo zmíněno - aby nedocházelo k účelovému obcházení zákona a k tomu, že by se skupiny osob prohlašovaly za církve jen za účelem získání výhodného právního postavení.

Nelze ovšem občanům, kteří se chtějí sdružovat na náboženském základě, aby takto vzniklá korporace mohla nabýt právní subjektivity. Ostatně federální zákon v § 4 to také říká. Aby to však vůbec nebylo jednoduché, ustanovení § 1, odst. 3/, písm. c) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování, jak už také bylo řečeno, znemožňuje takovým občanům dosáhnout právní subjektivity. Důvodová zpráva k námi projednávanému zákonu to cudně přechází - i pan ministr to cudně zmínil.

Je evidentní, že zákon o sdružování je třeba ve zmíněném ustanovení novelizovat. A aby to už vůbec nebylo jednoduché, v připomínkovém řízení k této naší normě ministerstvo vnitra odmítlo tento požadavek na novelizaci sdružovacího zákona a odmítlo registrovat neregistrované církve jako sdružení s tím, že není na místě církevní problematiku rozdělovat mezi dva resorty - ministerstvo kultury a ministerstvo vnitra. Považuji to za nesprávné a považuji novelizaci zákona o sdružování občanů za nutnou.

Federální zákon tedy založil stav, kdy církev se stává právnickou osobou bez ohledu na registraci. Až na to, že se zatím nemůže u ministerstva vnitra registrovat jako sdružení, a registrací u ministerstva kultury se stává registrovanou, tj. státem uznanou a podporovanou církví.

Registrovat bude ministerstvo kultury ty církve a náboženské společnosti, které za prvé - podle § 15 federálního zákona nejsou v rozporu se zákony, ochranou bezpečnosti občanů a veřejného pořádku, zdraví a mravnosti, zásadami lidskosti a snášenlivosti, či neohrožují práva druhých. Zde si dovoluji ironickou poznámku, takříkajíc do vlastního hnízda, že se bude těžko hledat nějaká zcela snášenlivá a o vlastní neomylnosti nepřesvědčená církev - až na tu moji, která je jediná ta nejsprávnější a nejtolerantnější. Už vůbec nepřeji ministerským úředníkům - jakkoliv se o nich v důvodové zprávě říká, že k tomuto posuzování jsou odborně vybaveni - vůbec jim nezávidím rozhodování např. o badatelích Bible, nebo-li o Svědcích Jehovových, kteří se podle mého názoru do § 15 zcela evidentně nevejdou.

Za druhé: bude registrovat ministerstvo kultury ty církve a náboženské společnosti, které splňují určitý početní census, jehož stanovení se ve federálním zákoně alibisticky ponechává národním radám. Nu a právě o stanovení početního censu, potřebného pro registraci, se dnes máme dohodnout.

Katolické Slovensko, jak už bylo zmíněno, šlo v hledání početního censu odshora dolů, od statisícových úvah přes 50.000 návrh se dospělo k 10.000, v liberálních Čechách se šlo opačným směrem - od 300 přes 500, 3.000 až k 10.000 zletilých osob. Návrh zákona projednaly v březnu t.r. výbory ústavně právní, pro územní správu a národnosti a církevní a humanitární výbor. Všechny tři výbory doporučují, aby Česká národní rada předložený návrh schválila. Ústavně právní výbor doporučuje odkaz č. 1 přesunout do § 1 a snížit početní census na 3.000 osob, k čemuž došel i výbor pro územní správu a národnosti. Církevní a humanitární výbor doporučuje ponechat census 10.000 osob s tím, že v případě, kdy registrovaná církev bude součástí většího mezinárodního grémia, organizovaného v tzv. Světové radě církví, která dnes sdružuje na 317 církví, postačovalo by pro registraci 500 osob.

Sluší dodat, že registrační řízení se přirozeně netýká církví, které se považují za registrované ve smyslu § 22 federálního zákona a které jsou v příloze tohoto federálního zákona vyjmenované.

Dámy a pánové, doporučuji vám schválit předložený návrh zákona, když už nám to naši federální přátelé nadrobili, a to s připomínkami uvedenými ve společné zprávě.

Děkuji za pozornost.

Ještě mi připomíná pan ministr, že je třeba, aby někdo vznesl návrh ve smyslu jeho připomínky - úpravy věty - já to na sebe vezmu. Připojuji se k názoru pana ministra a vznáším v tomto smyslu návrh.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Bártovi a otevírám diskusi. Prosím, aby se ujal slova pan poslanec Štrait, který se jako jediný zatím písemně přihlásil. Prosím o písemné přihlášky do rozpravy.

Poslanec ČNR Jaroslav Štrait: Vážený pane místopředsedo, pane premiére, dámy a pánové, v církevním a humanitárním výboru jsme strávili mnoho času posuzováním vládní předlohy 573 o registraci církví a náboženských společností. Nechci dále komplikovat zprávu pana zpravodaje, ale dovolte mi přesto pár slov.

Podporuji osobně skutečně širokou demokracii v tom, že se mohou o registraci ucházet církve a náboženské společnosti, které - jak jistě všichni předpokládáme, nehlásají rasovou či jinou segregaci, násilí atd.

I takové snahy jsou. Ale takové korporace místo v demokratické společnosti mít nebudou.

Není to tak dlouho, co jsme měli v našem výboru návštěvu jedné exotické a hodně vzdálené sekty, která hodlá rozvíjet svou činnost na území našeho státu. Nazývala se Ananda Marga a pochází z daleké Asie. Stanovisko FMZV nebylo tehdy příliš příznivé.

Jde totiž o to, že každá další státem registrovaná církev a náboženská společnost bude využívat všechna privilegia a nepominutelné výhody, třeba v celním zákonu, devizovém, daňových úlevách atd., nemluvě o hrazení sakrálních a dalších nákladů.

V našem státě v současné době vyvíjí činnost více jak 20 církevních subjektů. Dalších 19, jak informovali zástupci ministerstva kultury na výboru, je připraveno na základě tohoto zákona požádat o registraci. Nechci předjímat, kolik jich registrováno bude, ale v každém případě se počet církví, tedy i závazků státu rozšíří. (Zde odkazuji i na důvodovou zprávu.) Dokonce autoři předmětného zákona nejsou schopni kvantifikovat nároky na státní rozpočet v souvislosti s nárůstem. Nebudu-li brát v úvahu finanční úlevy, o nichž jsem hovořil (jde o částky miliónové), jde celkově objem prostředků do desítek a set miliónů.