Česká národní rada 1990 – 1992

Československá republika se s odlukou církve od státu potýkala od svého vzniku v roce 1918. V současné době se tomuto problému nevyhnulo v diskusi, jak jsme asi všichni zaregistrovali, ani FS. První republika ponechala zákonem 11/1918 Sb. v platnosti tehdejší zemské a říšské zákony. V případech náboženských společností to byla legislativa z roku 1874. Zajímavé ovšem je, že se výslovně některé náboženské společnosti zakazovaly, např. sekta Nazaretů, nový Jeruzalém, Novosalenité, Johanité, vyznavači čistého křesťanství atd. Situace na Slovensku byla o něco jiná, ale v otázkách zákazu stejná. Uvažuji o této otázce především s ohledem na to, že i tyto některé věci budou muset být i nadále řešeny federálně.

S odlukou církve od státu se první republika, jak jsem řekl, nevyrovnala, i když § 121 původní osnovy ústavní listiny obsahoval: "Mezi státem a církvemi budiž zaveden stav rozluky." Tehdy z obav o přijetí ústavy jako celku na Slovensku i u nás a z odlišného nazírání v různých částech republiky se od uzákonění odluky upustilo. Ustálil se vztah prakticky platící dodnes, že církve a náboženské společnosti zákonem uznané jsou veřejnoprávní korporace, stojící pod ochranou a také dozorem státu.

Neříkám, že se vytvořil stav optimální. Nechci vše příliš rozvádět, ale bylo s tím i v historii Československa mnoho komplikací. Třeba rok 1905, 1925, což skončilo až uzavřením konkordátu mezi Československou republikou a Vatikánem o dva roky později. Velmi dramatické bylo také ve dvacátých letech přijímání kongruového zákona 19. června 1926.

Ještě mi dovolte takový globálnější pohled. Pokud se podíváme po Evropě, tak je tento vztah církve a státu řešen skutečně velice rozmanitě. Lze ho sloučit ovšem do takových tří základních proudů.

Velmi těsné sepětí je třeba v Dánsku a ve Velké Británii, kde, jak je známo, Alžběta II. jako skotská královna je hlavou tamní reformované církve, která má blízko ke kalvinismu. V Dánsku jsou tyto otázky ještě sepětější. Král tam musí být evangelicko-luteránského vyznání, ovšem jeho poddaní mají možnost si zvolit vyznání jiné.

Druhá skupina zemí jsou státy, kde ta odluka je provedena, třeba Holandsko, Francie, Německo a Irsko. Ale zase to má různá specifika. Třeba v Irsku jsou základní školy zásadně církevní a biskup dokonce jmenuje učitele. Ve Francii je to odluka poměrně důsledná až na Alsasko, kde je uzavřen konkordát.

A třetí skupina zemí, to jsou především země západní Evropy, kde jsou tyto vztahy určovány smluvně, tedy nějakým konkordátem. Jsou to Itálie, Belgie, Lucembursko, Portugalsko a Španělsko.

Už se chýlím k závěru. Dovolte mi ještě pár slovy promluvit o finančních věcech. Jak jsou navrhovány výdaje církví? O tom bude muset být dříve nebo později řeč i u nás, zvlášť dojde- li k restituci majetku. V Holandsku např. dobrovolně upisuje občan církvi ze svého platu 3 %. V SRN je to to 8 - 10 % z daní, ovšem stát zde plní přerozdělovací funkci. Ve Španělsku stát financuje církev částkou 14 mld peset. Z toho je polovina placena z daní občanů. V dalších státech je praxe různá a podmínky vztahu církve a státu jsou obvykle určovány už zmíněnými dohodami.

U nás budeme muset uvažovat o financování církví v souvislosti s restitucí majetku a také i z toho důvodu, že poslední statistické sčítání obyvatelstva z března 1991 uvádí, že více než 4 mil. lidí v ČR jsou bez vyznání. Je velký rozdíl mezi českými a moravskými okresy. Tak jenom pro ilustraci: v Čechách se hlásí ke konkrétní církvi nebo náboženské společnosti 37 % obyvatel, na Moravě je to 56 % obyvatel. I zde je třeba ctít Listinu lidských práv a respektovat fakt, že člověk může být jen velice obtížně nucen k tomu, aby platil náklady na věcné či jiné výdaje církví, zvlášť je-li bez konfese.

Skončím tím, že si nevím dosud rady, jak by měla vypadat event. odluka církve od státu v naší republice a jakým způsobem by stát na činnost církví přispíval. Podle asi nepřesného odhadu nebo podle určitých zahraničních analogií by církev dostala zpět majetek, z toho ovšem římsko-katolická církev 98 % všeho. Na ostatní církve a náboženské společnosti, což může být v budoucnosti asi 40 subjektů (o tom jsem již hovořil), by zbývala v restituci 2 % majetku. To by určitě nestačilo na financování toho rozsahu, který je v současné době.

Odborníci ministerstva kultury určitě najdou řešení. V historii existovaly a ve světě existují přijatelné modely. Buď věřící přispívají částkou z daní dobrovolně na obecné církevní výdaje do pokladny státu, nebo na konkrétní církev, a nebo je možné (a to stojí také za zamyšlení a pan ministr by se k tomu mohl vyjádřit) se nerestituuje zcela, vytvoří se nějaká náboženská matice nebo fondy a z nich se výdaje církví financují. Tato praxe má v českých zemích obdobu v minulosti, a to v těch známých vztazích Josefa II a církví.

Říká se celkem nepřesně, že některé řády byly zcela zrušeny a míní se tím nesprávně, že byly nacionalizovány, ale opak je pravdou. Vytvořily se nadace, z čehož se třeba platily výdaje na církevní školství a výchovu kněžského dorostu.

Dámy a pánové, projednáváme jednoduchou předlohu, ač je krátká, původní návrh má asi devět řádků. Dovolte, abych závěrem shrnul asi toto. V současné době přerušilo Federální shromáždění projednávání návrhu zákona o majetkové restituci církví. Nevíme, jaký bude výsledek. Je to tato předloha, kterou všichni máme, 955, iniciativní předloha poslanců Federálního shromáždění. Dále je ve Federálu připravena předloha, kterou se mění zákon č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem. O tom, tuším, pan zpravodaj také hovořil. Mám jisté obavy, abychom tady nepředjímali přijetí této normy. Fakt, že o registraci požádá jedna nebo devatenáct církví, nebo církevních subjektů, jak je to možné a jak nás z ministerstva kultury informovali. Těžko by si přítomní finanční odborníci, rozpočtáři, s tím potom mohli vědět rady. Proto bych doporučoval, dávám na zvážení odložit projednávání návrhu zákona minimálně do doby, než bude situace vyjasněna ve Federálním shromáždění. Pokud jsem informován, mělo by se tak stát po 14. dubnu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Štraitovi. Přihlásil se do rozpravy pan poslanec Pavela. Prosím, technická poznámka pan poslanec Výborný.

Poslanec Miloslav Výborný: Dámy a pánové, k tomu co zde bylo právě řečeno, bych chtěl říci faktickou poznámku. Tento zákon není ani o restituci církevního majetku ani o odluce církve od státu, ani o hospodářském zabezpečení církví, ani o katolické církvi, ani o jejím majetku. Tento zákon je o něčem úplně jiném. Takže já se domnívám, že pan poslanec mluvil od věci. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Prosím pana poslance Pavelu.

Poslanec Josef Pavela: Pane předsedající, vážená česká vládo, paní a pánové kolegové. Jednak do značné míry mi pan poslanec Výborný vzal vítr z plachet. Chtěl jsem říci asi zhruba to, co řekl on. Kromě toho nevidím žádnou návaznost vůbec v tom zákoně, který projednáváme, na zákon federální o majetkové restituci. I když vzrostou náklady na činnost dejme tomu nových církví, je třeba také uvažovat o tom, že vzroste také služba církví společnosti, a to jak na úseku charitativním, humanitárním, na úseku vzdělávacím a v řadě dalších. Nechtěl bych rozvíjet téma, které k tomuto zákonu nepatří. Ovšem pokud se týká vzpomínané odluky církve od státu. Já nemám rád tento pojem. Tento pojem vzbuzuje dojem takového jakéhosi nepřátelství, jakýchsi rozporů. Domnívám se, že daleko lepší pojem by bylo používat nezávislost církví na státu. Děkuji.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Pavelovi, další přihlášku zde nemám. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Pan ministr Uhde.

Ministr kultury České republiky Milan Uhde: Vážena sněmovno, nechtěl bych vést polemiku o zákonu, který je prostý a jeho smysl je jednoznačný. Mně jenom ve velmi obsáhlém historickém, politickém a sociologickém uvažování poslance Štraita chyběl poukaz ke skutečnosti, kterou bych přece jenom rád jednou větou zdůraznil. Na rozdíl od mnoha civilizovaných států, které uváděl jako příklad šťastného nebo méně šťastného řešení vztahu státu a církví, byla v tomto státě nastolena 40letá devastace církví v takové míře, že to má v civilizovaném světě sotva obdobu. Domnívám se, že i tento fakt je třeba vzít v potaz. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji, nemám další přihlášku - prosím pan poslanec Žák.

Poslanec Václav Žák: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, dovolte, abych vás informoval o - nechci říci interpelaci - ale o tom, s čím se na mě obrátili moji přátelé, kteří jsou evangelíci. Oni zakládají letniční církev. Dlouhou dobu, budují ji skutečně několik let, budují ji tak, že nemají mezi sebou žádné mrtvé duše, ale skutečně jenom ty věřící, kteří s nimi tu církev chtějí aktivně dělat. Mají za sebou patnáct let intenzivní práce, začínali na evangelické faře, kam chodilo několik 80letých babiček, za několik let se do té fary mladí lidé, se kterými začali pracovat, nemohli vejít. Pokud tam necháme census 10.000, v tom zákoně, který je předložen, zamezíme v podstatě tomu, aby se oni mohli registrovat. Přitom některé církve, které jsou v seznamu uvedeny ve federálním zákoně, nedosahují ani hranice tisíc. Tady bychom založili nerovnoprávné postavení. Církve, které mají malý počet členů, by mohly zůstat církvemi, zamezili bychom vzniku nových církví, nebo bychom je museli donutit k tomu, že by sbírali fiktivní podpisy. Na ústavně právním výboru jsme dospěli po rozpravě k číslu tři tisíce. Navrhuji jako pozměňovací návrh, aby tam místo censu 10.000 bylo 3.000 a ta změna se Světovou radou církví tak, jak je navržena. Děkuji vám.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Žákovi, ptám se, chce ještě někdo promluvit v rozpravě? Není tomu tak. Končím rozpravu a vracím se k návrhu pana poslance Štraita, který navrhl odložit projednávání tohoto zákona. Po vysvětlení, které jsme zde slyšeli, ptám se, zda trvá na tom, abychom o tom hlasovali, nebo zda stáhne tento svůj návrh.

Poslanec Jaroslav Štrait: (z místa) Prosím o hlasování.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Vyzývám poslance, aby se dostavili do sněmovny, protože vidím, že je nás tady málo. Prosím, technická pan poslanec Zahradníček.

Poslanec Jan Zahradníček: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já považuji návrh pana poslance Štraita za změnu pořadu, a proto se přimlouvám, abychom postupovali tak, jak jsme si ho odhlasovali.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Pane kolego, bohužel, my musíme hlasovat, protože zde byl návrh na eventuální přerušení. Prosím ještě poslance, aby se dostavili do sněmovny. Kdo souhlasí s návrhem pana poslance Štraita, aby projednávání tohoto zákona bylo přerušeno a odsunuto na pozdější dobu, na jinou schůzi?

Kdo souhlasí s tímto přerušením, ať zvedne ruku. 17

Kdo je proti? 79

Návrh nebyl přijat.

Takže pokračujeme - rozprava je uzavřena.

Ptám se pana ministra Uhdeho, zda chce ještě něco říci? (Ministr Uhde: není potřeba.) - Není potřeba, děkuji.

Prosím nyní pana společného zpravodaje, zda potřebuje nějakou lhůtu? - Nepotřebuje.

Děkuji, můžeme tedy přímo přikročit k projednávání zprávy a pozměňovacích návrhů. Prosím pana společného zpravodaje.

Poslanec Zdeněk Bárta: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pozměňující návrh - pokud jsme předtím hlasovali o kolegovi Štraitovi, který mluvil o provaze v době oběšencově, a od přítele komunisty bych nečekal, že bude mluvit o vztahu majetku, resp. o majetku ve vztahu k církvi vypadá tedy situace tak, že toto bylo vyřešeno a je tu tedy jediný pozměňující návrh, jímž jako první byl návrh pana ministra, který do § 2 navrhuje, aby tento § zněl takto: "Registraci nebo zrušení registrace církve nebo náboženské společnosti oznámí ministerstvo kultury ČR písemně Českému statistickému úřadu do 7 dnů pot, co rozhodnutí nabude právní moci."

Poslanec Zdeněk Kotrlý: Chtěl bych jen poznamenat, že toto nenavrhuje pan ministr, nýbrž pan poslanec Bárta.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Správně. Dávám tedy hlasovat.

Kdo souhlasí s tímto pozměňovacím návrhem, nechť zvedne ruku. 98

Kdo je proti? Nikdo.

Návrh tedy byl přijat.

Poslanec Zdeněk Bárta: Druhý pozměňovací návrh vznesl pan kolega Žák, který mluvil o Letniční církvi. Já vím velmi dobře, o které skupině mluví, jen bych si dovolil poznámku, že tato skupina vznikla odštěpením od Českobratrské církve evangelické, která má ve svých řádech, že kterákoliv denominace či kterákoliv skupina jakkoli má odlišné vyznání i název může být nadále členem této církve či se stát jejím členem a požívat takříkajíc dobrodiní její právní subjektivity.

Kolega Žák navrhuje snížení početního censu na 3.000 osob s tím, že by další zmínka o Světové radě církví zůstala.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Dávám hlasovat o tomto návrhu.

Kdo souhlasí s úpravou minimální hranice pro registraci církví, ať zvedne ruku. 33

Kdo je proti? 9. Pozměňovací návrh nebyl přijat.

Poslanec Zdeněk Bárta: V tom případě vás prosím, pane předsedající, abyste dal hlasovat o návrhu zákona s tou změnou, která je obsažena ve společné zprávě.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Nyní tedy budeme hlasovat o celém návrhu zákona.

Kdo souhlasí s vládním návrhem zákona ČNR o registraci církví a náboženských společností podle sněmovního tisku 573 ve znění společné zprávy výborů ČNR podle sněmovního tisku 633 a se schváleným pozměňujícím návrhem, a zvedne ruku. 101

Kdo je proti? 1

Děkuji, návrh je schválen. Prosím pana ministra Uhdeho.

Ministr kultury ČR Milan Uhde: Chtěl bych jen sněmovně srdečně poděkovat. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Gratulujeme a můžeme přejít k dalšímu bodu programu, což je:

Návrh zákona jste obdrželi jako sněmovní tisk 603 a společnou zprávu výborů k němu jako sněmovní tisk 646. K tisku 603 jste obdrželi také přílohu, návrh vyhlášky ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na provoz zdravotnických zařízení.

Prosím nyní pověřeného člena vlády České republiky, ministra zdravotnictví pana Martina Bojara, aby vládní návrh zákona odůvodnil.

Ministr zdravotnictví ČR Martin Bojar: Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové!

Předstupuji před Českou národní radu v průběhu posledních 4 měsíců počtvrté, abych vám předložil k posouzení návrh zákona, který byl dopracován ve spolupráci s poslanci ČNR ve vybraných výborech.

Je to z našeho pohledu významný zákon uzavírající prvou část transformace našeho zdravotnictví.

Transformaci chápeme jako plynulý proces zavadění nového systému zdravotní péče a tento proces si nepochybně vyžádá ještě řadu dalších legislativních kroků.

Prvé z nich a dá se říci, že patrně ty nejdůležitější, byly učiněny v průběhu loňského roku. V květnu byl schválen zákon o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře a v prosinci loňského roku zákony ČNR č. 448, 450 a 451, jež vytvořily podmínky pro to, aby se postupně začal naplňovat materiál o utváření nového systému zdravotní péče. Zdravotní systém demonopolizovaný, decentralizovaný, zbavený ze zákona privilegovaného postavení státu.

Dnes předkládaný návrh zákona navazuje velmi těsně na zákon 448/1991 Sb., jímž byl novelizován zákon o péči o zdraví lidu z roku 1966, který zakotvoval v našem zdravotnictví monopol státu na poskytování zdravotní péče. Dnes předkládaný zákon stanovuje podmínky, za nichž mohou být zdravotnická zařízení zřizována fyzickými či právnickými osobami - zdůrazňuji, že včetně obcí - a mohou být jimi i provozována.

Mám za to, že nemusím podrobněji na půdě ČNR zdůrazňovat a rozvádět, jaký má tento zákon význam jak pro zdravotnickou veřejnost, tak pro naši veřejnost jako celek. Tento zákon byl netrpělivě očekáván, nutno připustit, především naší zdravotnickou veřejností, jejíž obec představuje jen v ČR takřka 250 tis. pracovníků. Přijetím tohoto zákona dojde k odstranění poslední zásadní překážky, bariéry, která bránila vzniku a rozvoji soukromého sektoru ve zdravotnictví. Zdravotnictví je doposud jedinou oblastí, kde soukromé podnikání není ze zákona možné. Od vytvoření soukromého sektoru očekáváme na základě zkušeností ze západoevropských zemí, ze zámoří a především na základě historických zkušeností z našich zemí mnohé změny. Je důvodné očekávat, že dojde k zásadní proměně, změně postavení mezi pacienty, klienty na straně jedné a těmi, kdo zajišťují, poskytují zdravotní péči. Nejde zde zdaleka jenom o zákon, který by se týkal lékařů, ale o zákon, který upravuje podmínky prakticky pro všechny kategorie pracovníků ve zdravotnictví. Očekáváme, že dojde ke změně postoje, ke zvýšení motivace zdravotnických pracovníků na kvalitní poskytování zdravotní péče, že dojde k vytvoření konkurenčního prostředí, které zcela prokazatelně u nás po desetiletí chybělo nebo bylo karikované, a očekáváme, a zkušenosti z uplynulých let tomu nasvědčují, že může dojít velmi rychle i k zhospodárnění činností v některých zdravotnických zařízeních. Vytvoření kombinovaného zdravotního systému, kdy vedle zdravotnických zařízení státních existují zdravotnická zařízení soukromá, veřejná, je podmínkou naprosto nezbytnou pro to, aby se zdravotnictví zapojilo do transformačního procesu naší společnosti.

Velmi podstatnou skutečností je, že ze zákona vzniklá Všeobecná zdravotní pojišťovna má zákonem založenou povinnost kontraktační ve vztahu k nově vznikajícím zdravotnickým subjektům. Tato okolnost podle našeho soudu významně přispívá a může přispět k dostupnosti i nestátních soukromých zdravotnických zařízení občanům naší republiky. Rád bych upozornil na to, a je to významná skutečnost, že dnes předkládaný zákon neřeší, a podle mého soudu ani řešit nemůže, otázky privatizace majetku ve zdravotnictví. Jde o zákon ČNR zaměřený na problematiku vzniku, zřizování nestátních zdravotnických zařízení, zatímco otázky privatizace byly a budou nepochybně řešeny jinými právními normami. Obsahem tohoto zákona je snaha umožnit soukromou či v jiných podmínkách poskytovanou péči v nejrůznějších, členitých zdravotnických zařízeních.