Zprávu jste obdrželi v úterý prostřednictvím
svých klubů. Prosím nyní pana ministra
Dybu, aby předloženou zprávu uvedl.
Ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj
Karel Dyba: Vážená paní předsedkyně,
vážená sněmovno, vláda České
republiky mne pověřila, abych na dnešním
jednání sněmu uvedl zprávu o hospodářských
výsledcích roku 1991, prvního roku transformace
české ekonomiky.
Jak známo, základní linie vládní
hospodářské politiky se v roce 1991 opírala
o klíčové systémové změny,
v první řadě o liberalizaci obchodu, zahraničního
obchodu a cen a o vnitřní konvertibilitu koruny.
Tyto změny se realizovaly v daném makroekonomickém
rámci tvořeném příslušnou
stabilizační rozpočtovou a měnovou
politikou a mzdovou politikou.
V analýze, která vám byla předložena,
se usiluje o maximálně objektivní přístup
ve snaze ukázat na to, co se podařilo, tak i "cenu",
kterou jsme za to zaplatili. Zvolený přístup
spočívá ve srovnání záměrů
hospodářské politiky, tak jak byly ilustrativně
uváděny vždycky ve scénáři
transformace na podzim roku 1990, se skutečností
roku 1991. Čili znovu opakuji: porovnání
představ o možném vývoji v roce 1991,
ilustrativních představ vyjádřených
ve scénáři, se skutečností
dosaženou v roce 1991.
Dále se pokoušíme odlišit pozitivní
výsledky od nákladů na transformaci, dále
pak v analýze příčin odchylek skutečnosti
od projekce, výsledků od scénáře
a konec konců také v analýze vývoje
chování hlavních ekonomických subjektů
v ekonomice, tzn. podniků, obyvatelstva, bank a vlád,
která pak ukazuje úlohu jednotlivých aktérů
ve hře.
Z konfrontace mezi skutečným vývojem hospodářství
a záměry, které vláda prezentovala
ve scénáři ekonomické transformace,
také v Generální dohodě a jinde, je
podle názoru vlády nesporné, že první
rok transformace přinesl prokazatelně pozitivní
prvky, zejména výrazné stabilizační
tendence, jak na vnitřním trhu tak ve vnějších
vztazích.
Vláda přitom nijak nezakrývá, že
za tato pozitiva bylo nutno zaplatiti určitou daň
v podobě odchylek v reálných veličinách,
jež byly poněkud větší, než
se původně předpokládalo. Ukazuje
se však, že tyto odchylky od skutečnosti lze
do značné míry vysvětlit dodatečnou
devalvací, než bylo založeno v předpokladu
scénáře, připomínám
ze 24, což bylo ve scénáři, na 28 korun
za dolar - a hlubším poklesem vnější
poptávky, než byl založen v předpokladech
scénáře. A tady jde především
o to, že zmizela prakticky přes noc velká část
sovětského trhu z důvodů, které
spočívají mimo tuto republiku, mimo scénář
a došlo, jak známo, k rozpadu obchodu v zemích
RVHP, což mělo také podstatné důsledky
na československou a tedy i českou ekonomiku.
Vláda je proto přesvědčena, že
česká ekonomika jako celek, stejně jako federace,
postupuje správným směrem a v zásadě
v mezích uvažovaného scénáře.
Vážená sněmovno, dovolte mi nyní,
abych ve stručnosti připomněl hlavní
fakta uplynulého roku. Za hlavní pozitivní
výsledek transformace v r. 1991 považuje vláda
obrat ve vztahu mezi nabídkou a poptávkou prakticky
na všech trzích. Pod dlouhá léta nedostatková
ekonomika se během několika měsíců
přeměnila v ekonomiku s převahou nabídky,
i když platí, že její struktura a regionální
či místní rozložení nebyly vždy
plně v souladu s koupěschopnou poptávkou.
Dále spotřebitelské ceny se po lednovém
vzestupu v roce 1991 a v dalších měsících
stabilizovaly zhruba od poloviny roku a měsíční
míra inflace se pohybovala kolem nuly. Míra inflace
se tedy dostala pod kontrolu.
Ve srovnání s původními předpoklady
byla sice hladina cen v roce 1991 poněkud vyšší,
což bylo, jak už jsem řekl, mimo jiné
i důsledkem vyšší devalvace devizového
kurzu, než se očekávalo, tedy z 24 na 28 korun
za dolar, avšak připomínám, že
tato devalvace byla nezbytná z hlediska podpory platební
bilance a vnější rovnováhy ekonomiky
a také, což je velmi důležité,
rozumné míry ochrany vnitřní ekonomiky
v procesu jejího I přizpůsobování
novým skutečnostem.
Rád bych upozornil na to, že v průběhu
letošního roku příznivý vývoj
cen pokračuje a měsíční míra
inflace se pohybuje pod hranicí jednoho procenta měsíčně,
přičemž cenový přírůstek
měl zatím sestupnou tendenci. V lednu se spotřebitelské
ceny zvýšily zhruba o 0,9 % oproti prosinci předchozího
roku a v únoru měsíční míra
inflace se pohybovala kolem půl procenta. Devizový
kurz byl po celý uplynulý rok ustálený
a jeho výchozí rovnovážnou polohu vůči
koši pěti měn se dařilo udržovat
bez větších intervenčních injekcí.
Systém vnitřní konvertibility koruny se tedy
jednoznačně osvědčil a připomínám,
že byl v průběhu r. 1991 ještě
posílen oproti tomu, jak se startovalo.
Devalvace devizového kurzu měla stimulační
účinky na exportní výkon ekonomiky
a to zvláště od druhé poloviny loňského
roku. Obchodní bilance České republiky skončila
přebytkem ve výši téměř
40 miliard korun, který se zhruba ze dvou třetin
realizoval vůči zemím s tržní
ekonomikou. Česká republika se tak významně
podílela na příznivém výsledku
devizově platebních vztahů federace. Federální
bilance, resp. bilance za Československo, co se týče
vnějších vztahů, tedy platební
bilance, vykázala nakonec přebytek ve výši
0,9 miliard dolarů a devizové rezervy vzrostly zhruba
z 1,2 miliardy amerických dolarů v roce 1990 na
zhruba 3,3 miliardy dolarů v roce 1991.
V podstatě na této úrovni se jejich výše
udržuje i v prvních dvou měsících
letošního roku a přijatelná zůstává
i výše vnější zadluženosti.
Její objem dosáhl ke konci loňského
roku zhruba 9,3 mld. dolarů, zůstal tak hluboko
pod hranicí 12 mld. dolarů, s níž se
původně uvažovalo ve scénáři.
Uvedené pozitivní stabilizační výsledky,
jak ve vnitřní, tak vnější rovnováze
ekonomiky byly doprovázeny některými negativními
odchylkami, především poklesem agregátního
výkonu ekonomiky. Reálný objem hrubého
domácího produktu se proti roku 1990 v roce 1991
snížil zhruba o 14 %, zatímco původní
předpoklad ve scénáři uvažoval
s poklesem 5-10 %.
Podle názoru vlády nejde však o nijak mimořádný
propad s ohledem na ztrátu vnějších
odbytišť, nezávislou na hospodářské
transformaci, zejména na ztrátu v bývalém
Sovětském svazu a v dalších zemích
východoevropské oblasti a také s ohledem
na chování podniků, předprivatizační
očekávání dosud ještě
státních podniků. V chování
některých se už prosadilo tržní
uvažování a úsilí zlepšit
vlastní odbytovou a finanční situaci, u jiných
však převládala krátkozraká sebezáchovná
snaha přežít za každou cenu do období
privatizace.
Podle očekávání na trhu práce
se objevila nezaměstnanost a také v průběhu
roku procento nezaměstnanosti rostlo. Celkový počet
nezaměstnaných překročil v České
republice ke konci loňského roku 220 tisíc
osob a míra nezaměstnanosti činila 4,1 %.
Její nerovnoměrný vývoj v jednotlivých
oblastech, který je problémem, souvisel s útlumem
některých výrob a s počátky
strukturálních přeměn. Platí
však, že nezaměstnanost dosáhla nižší
úrovně, než se očekávalo. V letošním
roce, po přechodném vzestupu v lednu, se v únoru
počet nezaměstnaných absolutně snížil
z 231 tisíc zhruba na 218 tisíc osob a míra
nezaměstnanosti klesla z 5 na 4,1 %, to neznamená,
že v této oblasti už nedojde k opačnému
vývoji. Důvody pro tento pokles spočívaly
jednak v tom, že se podařilo do pracovního
procesu opětovně vrátit větší
počet uchazečů o zaměstnání,
jednak v tom, že v souladu se zákonným zkrácením
doby poskytování podpory v nezaměstnanosti
z 12 na 6 měsíců nastal úbytek registrovaných
žadatelů o vyplácení podpor.
Dále vzhledem k růstu životních nákladů
se průměrná reálná mzda podle
oficiálních statistických údajů
snížila meziročně zhruba o 24 %, to
znamená, v roce 1991 oproti roku 1990. Avšak ve srovnání
s prosincem roku 1990 byl pokles průměrných
reálných mezd mírnější
a činil pouze 13 a 14 %, tedy jen o málo více,
než bylo zakotveno v generální dohodě
mezi vládou, odbory a zaměstnavateli, v níž
se počítalo s poklesem reálných mezd
zhruba o 10 - 12 % v roce 1991 oproti roku 1990. V žádném
případě však vláda nepodceňuje
závažnost situace a oceňuje, že zdrženlivost
všech účastníků tripartitních
jednání se stala důležitým faktorem,
který se podílel na zachování sociálního
smíru. Připomínám, že k tomu
přispěla i opatření realizovaná
v průběhu loňského roku, zejména
dvojí valorizaci důchodů, zvýšení
státního vyrovnávacího příspěvku
nezaopatřeným dětem a důchodcům,
zvednutí podpory při narození dítěte
a posunutí maximální hranice čisté
denní mzdy, z níž se stanoví peněžité
dávky nemocenského zabezpečení.
Vážená sněmovno, česká
vláda se pohybovala v rámci, který byl její
hospodářské politice vymezen a usilovala
zejména o zabezpečení chodu institucí
poskytujících veřejné statky, jako
je zdravotnictví, školství, policie atd., o
účelnou sociální politiku, která
by korigovala dopady transformace do životní úrovně
vybraných skupin obyvatelstva, o aktivní politiku
zaměstnanosti, o podporu nabídkové strany
ekonomiky, především prostřednictvím
podpory malých a středních podniků
a vybraných regionů.
Vláda se domnívá, že významnou
úlohu při částečném
vyrovnávání sociálních dopadů
transformace sehrál statní rozpočet, jehož
výdaje byly během roku ve dvou etapách valorizovány
v souladu s rozhodnutím ČNR. Předpokládaný
objem valorizovaných výdajů byl v konečné
fázi dodržen, avšak s ohledem na nižší
plnění příjmů státního
rozpočtu skončilo roční hospodaření
státního rozpočtu deficitem ve výši
zhruba 10,8 mld. korun. Připomínám, že
jak sociální politice vlády bude věnována
hlubší samostatná pozornost ve zprávě
připravované pro jednání Rady hospodářské
a sociální dohody, tak rozpočtu bude věnována
podrobnější analýza fiskální
politiky, a ta bude předložena v souvislosti se zprávou
o státním závěrečném
účtu.
Dovolte mi proto, vážené paní poslankyně
a vážení páni poslanci, několik
dodatečných slov k dalším aspektům
české hospodářské politiky,
zejména k otázce podpory růstových
prvků ekonomiky. Pokles produkčního výkonu
hospodářství v loňském roce
byl kromě těch čísel, o kterých
už jsem hovořil, ovlivněn i útlumem
domácí poptávky. Případná
snaha o její plošnou stimulaci v zájmu oživení
ekonomiky nemohla mít v loňském roce úspěch.
Při nepružnosti státních podniků
s největší pravděpodobností podnítila
dovozy s negativními důsledky pro vnější
rovnováhu a platební bilanci a zcela jistě
by vedla k obnovení už potlačených inflačních
procesů.
Vláda proto v rámci svých pravomocí
a možností přistupovala k omezené obezřetně
orientované a v převážné míře
návratně financované podpoře růstových
prvků v ekonomice a případně k některým
selektivním opatřením tam, kde k tomu existoval
prostor, a kde ho bylo možno využít bez rizika
informačních a devizově platebních
důsledků.
Mám na mysli právě podpory soukromého
sektoru v průmyslu, v zemědělství,
program regionální politiky včetně
podpory pohraničí a v neposlední řadě
zmíněnou aktivní politiku zaměstnanosti.
Vážená sněmovno, říká
se, že rok 1991 si vyslouží označení
rok liberalizace, rok uvolnění, zatímco rok
1992 bude rokem privatizace. To je pravda potud, že výraznější
efekty privatizace lze očekávat až v letošním
roce. Avšak již vloni bylo vykázáno velmi
mnoho pozitivního na poli privatizace. Česká
vláda byla přitom aktivní i v oblasti legislativního
zabezpečení tohoto klíčového
prvku transformace.
Vláda i příslušní ministři
usilují o to, aby se splnily všechny požadavky
privatizace, cílem české vlády je
zabezpečit zejména dostatečnou a pokud možno
kvalitní nabídku pro kupónovou privatizaci.
Dále majetkové posílení střední
vrstvy českých podnikatelů, tedy malých
a středních podniků, a připravit programy
jejich finanční podpory. Dále finanční
přínos privatizace pro Fond národního
majetku, dále masivnější a diverzifikovanější
vstup zahraničního kapitálu do české
ekonomiky a těmito cestami restrukturalizaci klíčových
odvětví, především průmyslu,
zemědělství, energetiky a dalších
jako součást vládní politiky.
Mimořádnou důležitost přikládá
vláda také řešení sociálních
důsledků restrukturalizace. V oblasti privatizace
nejdále postoupila jak známo malá privatizace,
při níž se do konce února letošního
roku vydražilo celkem zhruba 17 tisíc provozních
jednotek za více než 21 mld. Kčs. Zároveň
se začala v loňském roce připravovat
nabídka majetku pro velkou privatizaci. Počet předložených
privatizačních projektů činil téměř
6 tisíc, z toho bylo 2,8 tisíce projektů
základních a přes 3 tisíce projektů
konkurenčních.
Z hlediska výsledků privatizace v loňském
roce lze říci, že soukromý sektor už
měl nezanedbatelnou roli a podílel se zhruba okolo
8 - 10 % na tvorbě hrubého domácího
produktu a více než 10 % na celkové zaměstnanosti
v ekonomice.
Vážená sněmovno, podrobné zhodnocení
průběhu a výsledků transformace české
ekonomiky je obsaženo ve zprávě, kterou mate
k dispozici. Vláda při jejím projednávání
dospěla k závěru, že hospodářství
České republiky se po provedených liberalizačních
krocích pohybuje s plusovými či minusovými
odchylkami po předpokládané dráze.
Transformační proces je poměrně rychlý
a jeho ekonomické, sociální a politické
náklady jsou přiměřené. Děkuji
za pozornost. /Potlesk./
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu ministru Dybovi za podání zprávy.
Protože předpokládám, že na závěr
tohoto jednání budeme přijímat usnesení,
chtěla bych navrhnout, abychom uložili národohospodářskému
výboru ČNR, aby připravil jeho návrh.
Dala bych hlasovat, ale obávám se, že nejsme
usnášeníschopní. Prosím proto
poslance, kteří se zdržují v kuloárech,
případně jinde, aby se dostavili do sněmovny.
(Poslanci přicházejí.)
Znovu opakuji. Navrhla jsem, abychom národohospodářskému
výboru uložili připravit usnesení k
tomuto bodu programu. Pan poslanec Chromý má věcnou
připomínku.
Poslanec Heřman Chromý: Vážená
paní předsedkyně, vážená
česká vládo, vážená sněmovno.
Souhlasil bych s tímto návrhem, ale s tím,
že bychom přijetí tohoto usnesení měli
udělat až na příští schůzi,
protože s tímto materiálem, který je
poměrně velmi obsáhlý, nebyla možnost
se důkladněji seznámit. Mám za to,
že by měl být projednán na výborech,
které o něj budou mít zájem. Takže
můj návrh zní, aby případně
návrh na usnesení byl přijat na příští
schůzi po projednání ve výborech,
které se tímto materiálem budou chtít
zabývat.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Chromému. Dala bych hlasovat
o tomto usnesení ve dvou částech:
1. zda uložíme národohospodářskému
výboru, aby zpracoval usnesení,
2. zda má toto usnesení být předloženo
ke schválení sněmovně teprve na příští
schůzi.
Má někdo námitky nebo jiný návrh?
Pan poslanec Kozánek.
Poslanec Petr Kozánek: Vážená
paní předsedkyně, vážená
sněmovno, upřesnil bych návrh pana poslance
Chromého v tom smyslu, aby projednávání
tohoto bodu bylo přerušeno na příští
schůzi, aby se mohli poslanci s materiálem lépe
seznámit. Dostali jsme ho v úterý a materiál
je skutečně tak rozsáhlý, že
vyžaduje daleko hlubší studium.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Kozánkovi, hlásí
se pan poslanec Ledvinka.
Poslanec Karel Ledvinka: Vážená paní
předsedkyně, vážená vládo,
vážený sněme, poprosil bych o to, abychom
byli vstřícní. Totiž, kdybychom přijali
bez rozpravy to, co se zde navrhuje, tak se mi zdá, že
bychom zabránili tomu, kdo tady chce vystoupit, v reakci
na materiál, když už jsme se sem dostali. Myslím,
že by rozprava měla proběhnout, že by
výbor měl k tomu zaujmout stanovisko, popřípadě
další výbory, ale to důležité
je uskutečnit rozpravu, protože na příští
34. schůzi nám bude vláda předkládat
zprávu o činnosti vlády za celé volební
období. Kdybychom třeba přijali usnesení,
kterým bychom doporučili české vládě,
aby odpovědi na všechny připomínky vzešlé
z rozpravy zapracovala do své závěrečné
zprávy, kterou nám předloží v
dubnu, tak bychom, myslím, splnili pensum svých
povinností a navíc měli kvalifikovanou odpověď,
na jejíž přípravu by vláda měla
čas. Moc bych prosil, abychom přistoupili na to
provést rozpravu a eventuálně teprve potom
tuto záležitost řešit přerušením.
Děkuji.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Ledvinkovi. Ze strany pana poslance
Kozánka šlo o procedurální návrh,
abychom přerušili tento bod a pokračovali v
něm teprve na příští schůzi
vzhledem k tomu, že materiál jsme obdrželi teprve
v úterý. Jsem nucena dát o tomto návrhu
hlasovat.
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu pana poslance
Kozánka, ať zvedne ruku. 28
Kdo je proti? 43
Děkuji, návrh nebyl přijat, nemusím
dávat hlasovat o tom, kdo se zdržel hlasování.
Vrátili bychom se tedy k tomu původnímu námětu,
že v jedné části budeme hlasovat o tom,
že pověříme národohospodářský
výbor přípravou návrhu usnesení,
v druhé části, že toto usnesení
bude připraveno teprve na další schůzi.
Dávám hlasovat o prvé části
návrhu tohoto usnesení.
Kdo je pro přijetí tohoto usnesení, ať
zvedne ruku. 89 Děkuji.
Kdo je proti. Nikdo.
Zdržel se hlasování? 17 Děkuji.
Tato část usnesení byla přijata.
Nyní jde o druhou část usnesení, že
to má být předneseno teprve na příští
schůzi tak, aby se k němu sněmovna mohla
vyjádřit po řádné přípravě.
Kdo je pro tuto druhou část usnesení, ať
zvedne ruku. 32
Kdo je proti? 26 Děkuji.
Ani tato část usnesení nebyla přijata.
Zůstává tedy jako přijaté usnesení,
že ukládá ČNR národohospodářskému
výboru ČNR připravit návrh usnesení
k tomuto bodu.
Prosím tedy členy národohospodářského
výboru, aby se ujali svého úkolu a současně
otevírám diskusi. Zatím se připravil
do rozpravy pan poslanec Jan Petr. Prosím ty, kdo se chtějí
přihlásit do rozpravy, aby své přihlášky
podali písemně. Prosím pana poslance Petra,
aby se ujal slova.
Poslanec Jan Petr: Dámy a pánové,
v souvislosti s projednávaným materiálem
jsem povinen říci, že jsem na této problematice
zainteresován ne méně, jako každý
občan České republiky. V úvodu, aby
nedošlo k nějakému nedorozumění,
chci říci zcela zřetelně, že
mně nejde o zpochybnění charakteru reformy.
Především je třeba kladně ocenit,
že vláda České republiky předložila
k projednávání souhrnnou zprávu o
hospodaření a o sociálním vývoji
České republiky v roce 1991. Za správné
považuji i základní zaměření
zprávy. Materiál poskytuje svým způsobem
utříděná, i když samozřejmě
nekompletní fakta, která umožňují
analyzovat a činit závěry.
Při zamyšlení nad výsledky roku 1991
hodlám vyslovit některé závěry,
které se liší od závěrů
přijatých vládou.