Česká národní rada 1990 – 1992

(1) V senátním úřadu a obvodních úřadech se zřizuje funkce tajemníka. V místních úřadech se zřizuje funkce tajemníka, pokud se tak usnese místní zastupitelstvo.

(2) Tajemník je pracovníkem úřadu. Je nadřízený všem pracovníkům. Ze své činnosti je odpovědný radě. Stanoví vnitřní organizační strukturu odborů. Plní funkce vedoucího organizace podle zvláštních předpisů a stanoví plat pracovníků úřadu. Tajemník může některé své pravomoci delegovat na vedoucí odborů. Koordinuje a kontroluje činnost pracovníků úřadu a zabezpečuje plnění usnesení Senátu, zastupitelstva a rady.

(3) Tajemník se účastní s hlasem poradním zasedání Senátu nebo příslušného zastupitelstva a schůzí rady.

(4) Není-li zřízena v místním úřadu funkce tajemníka, plní úkoly vedoucího organizace podle zvláštních předpisů starosta.

V případech stanovených zákonem zřizuje rada zvláštní orgány.

(1) Rada může zřizovat komise jako své iniciativní a kontrolní orgány, stanovit úkoly komise a jmenovat předsedy a další členy komisí.

(2) Komise může vykonávat státní správu v otázkách přenesené působnosti, usnese-li se tak rada nebo stanoví-li tak zvláštní zákon.

(3) Komise se usnáší většinou hlasů všech svých členů. Primátor nebo starosta může pozastavit výkon usnesení komise v otázkách samostatné působnosti, má-li za to, že je nesprávné. Věc předloží k rozhodnutí radě na její nejbližší schůzi.

(4) Komise je ze své činnosti odpovědna radě; ve věcech výkonu přenesené působnosti na svěřeném úseku je komise obvodní a místní rady podřízena magistrátu hlavního města Prahy.

Orgány hlavního města Prahy a orgány městských částí mohou zřizovat trvalé nebo dočasné poradní, iniciativní a kontrolní aktivy. Orgán, který aktiv zřídil, jmenuje a odvolává členy aktivu a vymezí jeho úkoly.

(1) Orgánem státní správy vykonávané nad rozsah přenesené působnosti (dále jen "státní správa") v hlavním městě Praze je magistrát hlavního města Prahy (dále jen "magistrát").

(2) Státní správu v městských částech vykonávají pověřené obvodní úřady a místní úřady (§28 odst. 2 písm. e).

(3) Pověřený obvodní nebo místní úřad vykonává státní správu na území stanovených městských částí (§ 28 odst. 2 písm. f).

(1) Magistrát a pověřené obvodní a místní úřady vykonávají státní správu ve svých územních obvodech.

(2) Místní působnost jiných orgánů státní správy, jakož i ostatních státních orgánů a institucí se řídí rozdělením území hlavního města Prahy na obvody [§ 2 zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu], pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.

Magistrát a pověřené obvodní a místní úřady vydávají potvrzení a vyhotovují zprávy pro potřeby občanů, pokud tak stanoví obecně závazný právní předpis.

Magistrát a pověřené obvodní a místní úřady se ve své činnosti řídí zákony, ostatními obecně závaznými právními předpisy, usneseními vlády a směrnicemi ústředních orgánů státní správy.

(1) Do působnosti pověřených obvodních a místních úřadů náleží výkon státní správy ve věcech, které nebyly přeneseny na samosprávné orgány (§ 26) a které ke dni účinnosti tohoto zákona náležely do působnosti obvodních a místních národních výborů v prvním stupni.

(1) Do působnosti magistrátu náleží výkon státní správy ve věcech, které nebyly přeneseny na samosprávné orgány (§ 26) a které ke dni účinnosti tohoto zákona náležely do působnosti Národního výboru hlavního města Prahy v prvním stupni.

(2) Magistrát přezkoumává rozhodnutí vydaná ve správním řízení orgány městských částí ve věcech přenesené působnosti a pověřenými obvodními a místními úřady ve věcech státní správy.

(3) Magistrát kontroluje výkon přenesené působnosti orgány městských částí a výkon státní správy pověřenými obvodními a místními úřady a poskytuje jim odbornou pomoc.

(4) Při výkonu státní správy jsou pověřené obvodní a místní úřady podřízeny magistrátu.

(1) Rozhodnutí ve věcech přenesené působnosti vydaná ve správním řízení orgány hlavního města Prahy a rozhodnutí vydaná ve správním řízení magistrátem přezkoumávají ústřední orgány státní správy České republiky.

(2) Ústřední orgány státní správy kontrolují výkon přenesené působnosti orgány hlavního města Prahy a poskytují jim odbornou pomoc.

(1) V čele magistrátu stojí přednosta, kterého jmenuje a odvolává na návrh primátora hlavního města Prahy vláda České republiky.

(2) Magistrát se dělí na referáty. Organizační strukturu magistrátu a působnost jednotlivých referátů stanoví přednosta se souhlasem ministerstva vnitra České republiky.

(3) Referáty jsou řízeny vedoucími referátů. Vedoucí referátů jmenuje a odvolává přednosta.

(4) Přednosta jedná jménem magistrátu, je nadřízeným všech pracovníků magistrátu a plní úkoly vedoucího organizace; některá svá oprávnění může svěřit vedoucím referátů.

(5) Přednosta je podřízen vládě České republiky.

(1) Magistrát sestavuje svůj rozpočet a hospodaří podle něj.

(2) Rozpočet magistrátu stanoví dotace k úhradě výdajů spojených s výkonem státní správy pověřenými obvodními a místními úřady do rozpočtů příslušných městských částí.

Ve věcech organizace a činnosti magistrátu neupravených tímto zákonem se použije právní úpravy organizace a činnosti okresních úřadů [zákon ČNR o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících].

(1) Rozhodne-li místní referendum o zřízení nové městské části, členové dosavadního obvodního nebo místního zastupitelstva a nezvolení kandidáti (dále jen "náhradníci") volení v příslušné městské části se stávají členy nového místního zastupitelstva a jejich náhradníky. Takto vzniklý mandát členů nového místního zastupitelstva zanikne nejpozději do 31. prosince 1992.

(2) Do 31. prosince 1992 může být počet členů obvodního nebo místního zastupitelstva nižší nebo vyšší než připouští tento zákon (§ 31), jestliže poklesne nebo se zvýší z důvodu zřízení nové městské části. Počet členů nového místního zastupitelstva může být doplněn prohlášením náhradníků za členy tohoto zastupitelstva.

(3) Nově vzniklé místní zastupitelstvo ustaví další orgány městské části s ohledem na počet svých členů přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona.

(1) Do zvolení senátní rady nebo obvodní či místní rady plní její úkoly rada Národního výboru hlavního města Prahy nebo příslušného obvodního či místního národního výboru.

(2) Ustavující zasedání Senátu nebo zastupitelstva svolá rada příslušného národního výboru tak, aby se konalo do 15 dnů od vyhlášení výsledků voleb.

(1) Do dne účinnosti statutu hlavního města Prahy se působnost orgánů městských částí při výkonu přenesené působnosti a působnost pověřených obvodních a místních úřadů při výkonu státní správy řídí právními předpisy upravujícími ke dni účinnosti tohoto zákona působnost obvodního nebo místního národního výboru, který měl sídlo na území městské části.

(2) Senát schválí statut hlavního města Prahy nejpozději do 6 měsíců od účinnosti tohoto zákona.

Věci, které nevyřídily národní výbory do dne účinnosti tohoto zákona, vyřídí orgány příslušné podle tohoto zákona.

Do vydání právní úpravy zakládání a zřizování organizací obcemi se použije přiměřeně předpisů o zakládání státních podniků a zřizování rozpočtových a jiných státních organizací.

(1) Práva a závazky místních a obvodních národních výborů přecházejí k počátku účinnosti tohoto zákona na městské části, v nichž měly tyto národní výbory sídlo.

(2) Práva a závazky Národního výboru hlavního města Prahy přecházejí k počátku účinnosti tohoto zákona na hlavní město Prahu.

(3) K počátku účinnosti tohoto zákona přecházejí v plném rozsahu práva a povinnosti z pracovně právních a jiných vztahů pracovníků

a) z místních a obvodních národních výborů na místní a obvodní úřady v městských částech, v nichž bylo sídlo uvedených národních výborů;

b) z Národního výboru hlavního města Prahy na senátní úřad.

Zrušuje se

1) zákon č. 111/1967 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona ČNR č. 116/1971 Sb. a zákona ČNR č. 115/1988 Sb.

2) zákon České národní rady č. 31/1974 Sb., o změně území hlavního města České socialistické republiky Prahy.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem voleb do Senátu a zastupitelstev v roce 1990.

Příloha

Seznam katastrálních území v hlavním městě Praze

k návrhu zákona České národní rady o hlavním městě Praze

Obecná část

Koncepce návrhu zákona ČNR o hlavním městě Praze vychází z pojetí hlavního města Prahy jako jednoho městského organismu, jedné samosprávné obce. Subjektem samosprávy je hlavní město Praha jako celek a své samosprávné působnosti svěřuje v maximálně možném rozsahu jednotlivým městským částem.

Hlavní město Praha je v zásadě jasně strukturovaný organismus, který má poměrně přesně definované vnitřní vazby, funkční strukturu, relativně pevně definovanou koncepci a historickým vývojem, tradicí a kulturně historickým významem determinované postavení. V případě města Prahy se jedná o hodnoty zcela mimořádné nejenom v evropském měřítku; odpovědná péče o kulturně historický fenomén takového významu vyžaduje jednotné a koncepční řízení. Úspěchy ve výstavbě, rychlé proměny a zároveň uchování obrazu města v období mezi válkami, potvrzují do značné míry opodstatněnost existence silné radnice, řídící sjednocenou a integrovanou obec pražskou. Takto historicky vzniklý, relativně integrovaný organismus, i přes neblahé následky minulého vývoje, nelze nyní nahodile, na základě okamžitých tlaků, rozčleňovat na víceméně nezávislé části bez důsledků. Dopady by bylo možno očekávat v kolapsech základních funkcí města, tíživých zejména pro obyvatelstvo "slabých" sídlištních městských částí a nejen pro ně. Hlavní město Praha stojí totiž před mimořádně těžkým a pro město a jeho další vývoj patrně nejosudovějším obdobím. Město bude v dohledné době nuceno čelit řadě bezprecedentních situací, týkajících se ekologické a energetické koncepce a politiky; stojí před zásadní změnou v přístupu k ekonomice města, musí nalézt, a to urychleně - nové situaci odpovídající urbanistické a architektonické řešení, včetně nového chápání i organizace dopravy ve městě. Hlavní město Praha totiž až v nadcházejícím období přistoupí k řešení těch základních problémů, které ostatní světová velkoměsta překonávala a zpravidla i úspěšně překonala již ve druhé polovině sedmdesátých a na počátku osmdesátých let, kdy byla nucena reagovat na energetickou krizi, překonávat desurbanizační tendence a ztrátu atraktivity, projít rozsáhlými rehabilitačními (modernizačními) a revitalizačními zásahy apod. Této situaci musí přirozeně odpovídat i nové koncepce správy a řízení rozvoje provozu a údržby města a jeho částí.

Z historického pohledu šlo při vývoji správy města vždy o střet partikularistických a integrujících tendencí, přičemž o prvé integrační kroky se pokoušel již císař Karel IV.

Skutečně jednotná městská správa byla vytvořena až v průběhu josefínských reforem, kdy došlo v r. 1764 ke spojení do té doby samostatných měst pražských v jedno město Prahu. Od 70. let 19. století postupně docházelo k určité integraci dalších částí. Až zákonem č. 114/1920 Sb., o Velké Praze, byla s účinností od 1. 1. 1922 vytvořena tzv. Velká Praha a "pražská" města a obce tak zanikly jako samostatné právní subjekty. Přičemž jest třeba podotknout, že ztráta samostatnosti byla pro tato města a obce ekonomicky značně výhodná.

Rozpad hlavního města Prahy na samostatné pražské obce a města by znamenal z hlediska uvedených vývojových trendů městské správy v Praze u většiny území hl. m. Prahy návrat před rok 1920. U území vymezeného v podstatě dosavadním obvodem Prahy 1 by se potom nejednalo o nic jiného než o návrat před rok 1784.

Obdobným vývojem procházela řada dalších evropských měst (Vídeň, Berlín, Krakov apod.). Současný model správy většiny předních evropských velkoměst je charakterizován poměrně vysokým stupněm centralismu, často nesrovnatelně vyšším než je navrhován pro hlavní město Prahu (Paříž, Vídeň). Typickým příkladem takovéto centralistické správy města je Vídeň, město v mnoha ohledech Praze velice podobné. Vídeň je řízena v podstatě z jednoho centra, její obvody mají pravomoce ve srovnání s postavením a pravomocemi pražských městských částí tak, jak je koncipuje navrhovaná právní úprava, v podstatě zanedbatelné. Přesto, anebo možná právě proto, je Vídeň dobře fungujícím městským organismem, zajišťujícím svým obyvatelům všechny městské funkce na vysoké úrovni.

Pojetí hlavního města Prahy jako jednoho celku potvrdily i závěry sympozia expertů C.C.R.E. (Evropské rady měst a regionů) pro místní správu a samosprávu, které se konalo v květnu t. r. v Praze. Alternativu možného fungování a prosperity velkoměsta jako více méně volně koncipovaného sdružení nebo svazku samosprávných a tedy i nezávislých jednotek (obcí, měst) považovali experti za neslučitelnou s potřebami řízení organismu velkoměsta, jakým je i Praha.

Navrhovaná právní úprava umožňuje respektovat snahu jednotlivých integrovaných komunit řešit záležitosti svého místa vlastními silami. Takové komunity (v návrhu zákona nazývané městskými částmi) se však musí vytvářet demokratickou cestou zdola na základě rozhodnutí občanů. Vymezení městských částí zákonem nebo jiným aktem státní moci k datu podzimních voleb by bylo direktivním administrativním rozhodnutím, které by nemuselo být v souladu s přáním většiny občanů dané městské části a jehož důsledky by se obtížně odstraňovaly.

Návrh zákona proto v tomto směru umožňuje vytvářet nové městské části (v hlavním městě Praze) zcela podle vůle občanů, bez jakéhokoliv zásahu orgánů jak státních, tak samosprávných. O vytvoření městské části (a tím i o její samosprávě) rozhodují přímo sami občané v místním referendu.

Delegování mnoha samosprávných funkcí na stávající a nově vzniklé městské části zaručuje do značné míry požadavky na samosprávu jednotlivých městských částí. Návrh nové právní úpravy ovšem zaručuje i účast občanů na rozhodování o tvorbě a uspořádání jak města jako celku, tak i jednotlivých částí tím, že veškeré koncepční dokumenty a návrhy plánu rozvoje jest nutno předem projednat s občany.

Formy projednání zákon nespecifikuje. To by mělo být stanoveno statutem hlavního města Prahy. Nicméně existuje celá řada legislativních i kvalitativních sociologických metod, které umožňují zjistit názory a stanoviska obyvatel. Kromě toho existují metody politického nátlaku, veřejné mínění a kontrolní funkce masmedií, což vše jest a zejména bude zárukou transparentnosti koncepční politiky reprezentantů města i míst.

V základních rysech pojetí samosprávy samozřejmě návrh zákona ČNR o hlavním městě Praze musí být v souladu s návrhem zákona ČNR o obcích. Znamená to, že i na území hlavního města Prahy dochází k oddělení samosprávy od státní správy a v rámci samosprávy pak k rozlišení samostatné a přenesené působnosti. Zvláštností samosprávy v hlavním městě Praze je především vytvoření dvou stupňů orgánů samosprávy - obvodních a místních zastupitelstev v městských částech a Senátu v hlavním městě Praze jako celku.

Tato zvláštnost, která s výjimkou statutárních měst nemá na ostatním území České republiky obdobu, je odůvodněna charakterem hlavního města Prahy jako miliónového velkoměsta.

Rozdělení samosprávných funkcí mezi oba stupně samosprávných orgánů je v nejdůležitějších věcech provedeno přímo zákonem. Podrobnosti budou upraveny ve statutu hlavního města Prahy. Výslovně se přitom stanoví, že v rámci samostatné působnosti, která tvoří rozhodující složku samosprávy, lze přenést ve statutu některé úkoly pouze směrem dolů, tj. na městskou část a nikoli též směrem nahoru, tj. na hlavní město Prahu. Tím je přímo zákonem zabráněno oklešťování samosprávy.

Vyváženost a provázání zájmů města a městských částí a respektování zejména městských částí by měl zajišťovat zvláštní orgán - Sněm starostů. Jeho základním posláním je rozhodování vybraných celoměstských záležitostí z pozice zástupců městských částí, kromě jiného bude například schvalovat statut hlavního města Prahy.

Státní správa jako činnost státu bude i na území hlavního města Prahy vykonávána v zásadě stejně jako na ostatním území České republiky. Základní stupeň výkonu státní správy nebude ani v hlavním městě Praze v souladu s navrhovanou obecnou úpravou institucionálně oddělen od výkonu samosprávy. Výkon státní správy v základním stupni budou na území hlavního města Prahy zabezpečovat určené obvodní a místní úřady (obdoba pověřených obecních úřadů na ostatním území České republiky). Druhý stupeň výkonu státní správy bude stejně jako jinde tvořit místní orgán státní správy v hlavním městě Praze nazývaný magistrát hlavního města Prahy. Ten bude (stejně jako okresní úřady na ostatním území České republiky) i institucionálně oddělen od samosprávných orgánů.

Zvláštní část:

K § 1 až 4:

Jde o významnou část, která není předmětem úpravy zákona ČNR o obcích a vyjadřuje specifiku Prahy jako hlavního města. Vzhledem k tomu, že jde o zákon ČNR, je upraveno pouze postavení Prahy jako hlavního města České republiky a jeho vztahy k orgánům České republiky. Postavení Prahy jako hlavního města federace a jeho vztahy k federálním orgánům přísluší upravit zákonu FS.

Dosavadní administrativní členění hlavního města Prahy na obvody se nadále nekonzervuje a vytváří se podmínky pro vznik nového územního členění na demokraticky (na základě referenda) zřizované městské části (§ 2). K zachování nezbytné kontinuity se stanoví, která území jsou považována za městské části ke dni účinnosti zákona.

Územní změny hlavního města Prahy mohou mít dvojí charakter v závislosti na tom, zda dochází či nedochází ke vzniku nebo zániku obce. Jde-li o pouhou změnu hranic bez vzniku nebo zániku obce, je právní režim podstatně zjednodušen (§ 2 odst. 4). Připojení obce k hlavnímu městu Praze nebo odloučení městské části od hlavního města Prahy vyžaduje souhlas občanů v referendu (§ 2 odst. 5 pro odloučení, § 11 zákona ČNR o obcích pro připojení obce vzhledem k tomu, že jde o obec mimo hlavního města Prahy, pro níž platí režim zákona o obcích) a souhlas vlády České republiky.

Specifické postavení Prahy jako hlavního města České republiky je založeno na přímých vztazích k vládě České republiky, na povinnosti ústředních orgánů České republiky projednávat s hlavním městem Prahou svá opatření a na účasti primátora hlavního města Prahy na jednání vlády České republiky.

Nově oproti dosavadní úpravě se zakládá právo primátora účastnit se jednání vlády České republiky nebo jejího předsednictva a předkládat vládě návrhy. Pojetí § 4 odst. 2 se přebírá pro svůj význam a opodstatnění z dosavadní právní úpravy.

K § 5 až 9

V koncentrované podobě je zde vyjádřen základní princip samosprávy v hlavním městě Praze. Původním subjektem samosprávy a jediným vlastníkem městského majetku je hlavní město Praha jako celek. Působnost městských částí je odvozená a její rozsah musí být vymezen zákonem, jiným obecně závazným právním předpisem nebo statutem hlavního města Prahy.

Vymezuje se pojem občana hlavního města Prahy a stanoví se jeho základní oprávnění. V podstatě se přebírá obecná úprava. Odlišností je právo občana na vyjádření názoru při projednávání návrhů koncepcí rozvoje hlavního města Prahy, zásad rozpočtů a výsledků hospodaření.