Samospráva se v hlavním městě Praze
uskutečňuje jednak formou přímé
demokracie (místní referendum), jednak formou nepřímé
demokracie (soustava volených orgánů samosprávy).
Místní referendum je obligatorní v případě
zřízení městské části
a jejího odloučení od hlavního města
Prahy a dále v případech, kdy o to požádá
určitá část členů Senátu
nebo zastupitelstva nebo určitá část
občanů. V ostatních případech
může být vyhlášeno fakultativně.
Referendum se koná o konkrétním návrhu
systému "ano - ne".
Na rozdíl od obecné úpravy se předpokládá
vydání obecně závazného nařízení,
které upraví podrobnější náležitosti
místního referenda v souladu s principy zákona
ČNR o volbách do zastupitelstva v obcích.
Orgány samosprávy volené občany hlavního
města Prahy jsou na úrovni celého města
Senát hlavního města Prahy a v městských
částech obvodní a místní zastupitelstva.
Se zřízením nové městské
části vzniká zároveň i nové
místní zastupitelstvo.
Orgánem zajišťujícím vyváženost
zájmů hlavního města Prahy jako celku
a městských části je Sněm starostů.
Sněm má charakter shromáždění
starostů městských částí
a jeho základním úkolem je rozhodování
vybraných celoměstských záležitostí
z pozice zástupců jednotlivých městských
částí.
K § 10 až 12:
Upravuje se základní postavení členů
Senátu a zastupitelstev, pokud jde o jejich volbu, složení
slibu, funkční období, zánik mandátu,
osobní poměry a nejdůležitější
práva a povinnosti, a to obdobně jako v § 37
až 43 zákona o obcích. Odlišným
způsobem je upraven pouze text slibu členů
Senátu a zastupitelstev.
K § 13 až 24:
Vymezuje se samostatná působnost hlavního
města Prahy a městských částí
a upravují se základní právní
instituty, které do samostatné působnosti
spadají. Většina těchto institutů
náleží do působnosti obou stupňů
samosprávy (hospodaření s majetkem, rozpočet,
účelové fondy, organizace a zařízení,
koncepce a plány rozvoje, obecně závazná
nařízení, užívání
symbolů, udělování čestného
občanství a jiných poct, ukládání
úkolů útvarům Veřejné
bezpečnosti). V těchto případech přísluší
hlavnímu městu Praze řešení záležitostí
celoměstského významu (příkladný
výčet viz § 15), ostatní záležitosti
řeší městské části
samostatně. Některé věci jsou přímo
v zákoně ponechány pouze hlavnímu
městu Praze (stanovení sazeb místních
daní a poplatků, zřízení městské
policie, souhlas s umístěním provozovny právnické
osoby a podnikatele), další věci jsou svěřeny
ze zákona pouze městským částem
(ukládání povinností při odstraňování
živelných pohrom).
Mezi základní pravomoci nezbytné pro samosprávu
náleží především samostatné
hospodaření s majetkem a právo samostatného
rozpočtového hospodaření.
Pokud jde o majetek, odkazuje se na připravovaný
zvláštní zákon. V § 15 se rozlišuje
hospodaření s vlastním majetkem, jehož
subjektem je hlavní město Praha a hospodaření
se svěřeným majetkem prováděné
městskými částmi.
K § 25 až 27:
Samosprávné orgány vykonávají
část úkolů státní správy
v tzv. přenesené působnosti. Na rozdíl
od zákona o obcích, kde je rozsah přenesené
působnosti vymezen pomocí dosavadní působnosti
MNV a MěNV III. kategorie, bylo v tomto zákoně
nutné vymezit přenesenou působnost taxativním
výčtem úseků státní
správy. V hlavním městě Praze totiž
neexistuje obdobná kategorizace národních
výborů jako u MNV a MěNV na ostatním
území České republiky. V navrhované
úpravě je dále provedeno přesné
rozdělení přenesené působnosti
mezi oba stupně samosprávných orgánů,
které vylučuje případné kompetenční
spory.
Návrh předpokládá, že podrobnosti
o rozdělení přenesené působnosti
budou precizovány ve statutu hlavního města
Prahy. Přitom dochází k velmi výraznému
posílení pravomocí místních
zastupitelstev jako nástupů dnešních
MNV.
Ustanovení o pokutách se odlišuje od obecné
úpravy. U většiny skutkových podstat
jsou zvýšeny horní hranice sazeb. Důvodem
je snaha zlepšit úroveň životního
prostředí v hlavním městě Praze,
které je oproti většině ostatních
území České republiky v daleko horším
stavu.
K § 26 a 29:
Otázky rozdělení úkolů v samostatné
i přenesené působnosti mezi hlavní
město Prahu a městské části
řeší zákon pouze v základních
rysech. Podrobnosti budou upraveny ve statutu hlavního
města Prahy, který schvaluje Senát po projednání
se Sněmem. Tím je zajištěn vliv jednotlivých
městských částí na obsah tohoto
závažného dokumentu.
Různorodé a neustále se měnící
podmínky života v hlavním městě
Praze vyžadují možnost pružně přizpůsobovat
organizaci samosprávy a státní správy
hlavního města Prahy těmto proměnám.
Tuto možnost zajišťuje institut tzv. přenosu
působnosti, který byl zakotven i v dosud platném
zákoně č. 111/1967 Sb., o hlavním
městě Praze. Přenos působnosti byl
dosud zpravidla prováděn jednotlivými vyhláškami
NVP a docházelo tak ke značné roztříštěnosti
a nepřehlednosti úpravy. Napříště
by měly být všechny přenosy působnosti
soustředěny ve statutu hlavního města
Prahy a neměly by tak vznikat kompetenční
pochybnosti a eventuální spory.
K § 30 až 32:
Senátu a zastupitelstvům jako nejvyšším
orgánům samosprávy v hlavním městě
Praze se svěřují nejdůležitější
kompetence v oblasti samostatné působnosti. Senát
a zastupitelstva však nemohou vykonávat přenesenou
působnost. Při jejím zabezpečování
je totiž nutné zachovat i určité řízení
ze strany magistrátu hlavního města Prahy
a nebylo by na místě, aby Senát a zastupitelstva
byly v tomto směru řízeny uvedeným
státním orgánem.
Při stanovení počtu členů zastupitelstva
se musí přihlížet k počtu obyvatelstva
a velikosti území dané městské
části. Městským částem
se poskytuje prostor, aby si konkrétní počet
stanovily samy v rámci určeného rozpětí.
Horní hranice počtu členů Senátu
a zastupitelstev městských částí
jsou stanoveny v souladu s obecným trendem snižovat
počet členů obecních samospráv,
vyjádřeným dikcí návrhu zákona
ČNR o volbách do zastupitelstev v obcích.
Přihlíží se i ke zkušenostem světových
velkoměst a k požadavkům na vyšší
operativnost a rozhodovací schopnost volených orgánů.
Principy jednání Senátu a zastupitelstev
se stanoví v zásadě shodně s obecnou
úpravou s výjimkou nutnosti kvalifikované
většiny ke schválení rozpočtu.
Vychází se z dosavadních zkušeností
při schvalování tohoto dokumentu v hlavním
městě Praze. Předpokládá se,
že si Senát a zastupitelstva upraví bližší
podmínky v jednacím řádu.
K § 33 až 37:
Rada je výkonným orgánem hlavního
města Prahy nebo městské části.
V otázkách samostatné působnosti odpovídá
Senátu nebo zastupitelstvu, při výkonu přenesené
působnosti je podřízena magistrátu
hlavního města Prahy. Zákon upravuje způsob
ustavení rady, její složení, pravomoci
a zásady jednání. Samostatně je upraveno
postavení primátora hlavního města
Prahy a starostů jednotlivých městských
částí.
K § 38 až 40:
Plnění úkolů hlavního města
Prahy a městských částí zajišťují
Senátní úřad a obvodní a místní
úřady. V oblasti zabezpečování
výkonu samostatné působnosti je úřad
podřízen radě, při výkonu přenesené
působnosti je úřad podřízen
magistrátu hlavního města Prahy. Zákon
upravuje postavení a úkoly úřadů,
samostatně je upraveno zřizování funkce
tajemníka a jeho postavení.
Na rozdíl od obecné úpravy tvoří
úřad pouze pracovníci úřadu.
V důsledku toho primátor hlavního města
Prahy a starostové městských částí
nejsou podřízeni magistrátu hlavního
města Prahy.
K § 41 až 43:
Upravuje se zřizování zvláštních
orgánů, komisí a aktivů a pokud jde
o komise, též jejich působnost. Komise může
být výkonným orgánem v oblasti přenesené
působnosti v rozsahu stanoveném radou nebo zvláštním
zákonem. Tato funkce komisí bude nezbytná
v městských částech, které
nemají potřebný správní aparát.
K § 44 až 52:
Organizace výkonu státní správy v
hlavním městě Praze vychází
ze systému výkonu státní správy
na ostatním území České republiky.
Na celoměstské úrovni se vytváří
místní orgán státní správy
oddělený od soustavy orgánů samosprávy
- magistrát hlavního města Prahy, který
na území hlavního města Prahy plní
funkce příslušející okresnímu
úřadu. Na úrovni městských
částí státní správu
vykonávají pověřené obvodní
a místní úřady, které na území
hlavního města Prahy plní funkce příslušející
pověřeným obecním úřadům.
Pověřené obvodní a místní
úřady, jakož i městské části,
pro něž budou tyto úřady vykonávat
státní správu, budou určeny statutem
hlavního města Prahy.
Působnost magistrátu hlavního města
Prahy a pověřených úřadů
je vymezena negativně - spadá do ni vše, co
nebylo přeneseno na samosprávné orgány.
Rozdělení výkonu státní správy
mezi magistrát hlavního města Prahy a pověřené
úřady přejímá dosavadní
rozdělení výkonu státní správy
mezi NVP a národní výbory nižších
stupňů (ONV a MNV).
Na rozdíl od obecné úpravy bude podle tohoto
zákona přezkoumávat rozhodnutí senátního
úřadu vydaná v první instanci příslušné
ústřední orgány státní
správy. Důvodem je tu racionalita a kvalifikovanost
výkonu odvolací agendy, která je v podmínkách
ústředních orgánů státní
správy lépe zabezpečena. Ústřední
orgány státní správy tuto činnost
dosud vykonávaly a mají pro ni potřebné
vybavení. Na magistrátu hlavního města
Prahy by bylo nutno pro tuto činnost nově vybudovat
rozsáhlý aparát.
K 53 až 60:
Přechodná a závěrečná
ustanovení řeší otázky spojené
se zánikem soustavy národních výborů
v hlavním městě Praze a se vznikem orgánů
samosprávy a státní správy. Stanoví
se rovněž způsob vzniku místního
zastupitelstva v nově zřízené městské
části a to tak, aby nemuselo dojít k novým
volbám.
Vzhledem k tomu, že území hlavního města
Prahy je nově vymezeno v 2 odst. 1 tohoto zákona
ve spojení s přílohou, je nutno zrušit
nejen dosavadní zákon o hlavním městě
Praze, ale zákon ČNR č. 31/1974 Sb., o změně
území hlavního města ČSR Prahy.