Obsah:
I. ÚVOD
II. BEZPEČNOSTNÍ SITUACE VE VĚZNICÍCH
A NVÚ
III. VÝKON VAZBY
IV. VÝKON TRESTU A POSTPENITENCIÁRNÍ PÉČE
V. ZDRAVOTNICKÁ A HYGIENICKÁ PÉČE
O OBVINĚNÉ A ODSOUZENÉ
VI. PERSONÁLNÍ ZAJIŠTĚNÍ ČINNOSTI
SNV
VII. VĚZEŇSKÁ LEGISLATIVA
VIII. FINANČNÍ A MATERIÁLNĚ TECHNICKÉ
ZABEZPEČENÍ
IX. ZÁVĚR
X. PŘÍLOHY č. 1 a č. 2
Zacházení s pachateli trestných činů
přináší v každé společnosti
řadu problémů a nastoluje závažné
otázky. Druhy trestů, podmínky pro jejich
ukládání a způsob, jakým jsou
vykonávány, mnoho napovídá o povaze
státní moci, o obecně kulturním vývoji
národa i o respektování občanských
a lidských práv.
Výkon trestu odnětí svobody, který
je ve většině zemí považován
za hlavní složku systému trestů, tvoří
spolu s výkonem vazby podstatu vězeňství.
Státní správa vězeňství
může mít různé organizační
formy a materiální podmínky, avšak ve
všech členských státech Rady Evropy
musí zajistit obecně uznávaný standard
při zacházení s vězni.
Lze konstatovat, že ve vězeňství
v České republice byly již učiněny
podstatné kroky, aby zacházení s pachateli
odpovídalo Standardním minimálním
pravidlům OSN pro zacházení s vězni
a Evropským vězeňským pravidlům,
jejichž aplikaci v zákonodárství i v
praktické činnosti doporučil dne 12. února
1987 na svém 404. zasedání výbor ministrů
členských států Rady Evropy.
Velmi mnoho je však ještě třeba vykonat.
Výchozí stav pro kvalitativní změny
v českém vězeňství, t. j. situace
ve věznicích a nápravně výchovných
ústavech (dále jen NVÚ) před listopadem
1989, byl krajně nepříznivý. Po dobu
více než čtyřiceti let totalitní
moci byl v Československu budován rozsáhlý
represivní policejní, justiční a vězeňský
aparát, který plnil především
úkoly zaměřené na ochranu a upevnění
socialistického státu a postavení komunistické
strany. Při zacházení s pachateli byly uplatňovány
zejména donucovací metody, ve vězeňských
zařízeních docházelo k excesům,
hrubě porušujícím občanská
a lidská práva odsouzených osob. Vězeňství,
stejně jako jiné složky mocenského aparátu,
bylo budováno podle sovětského vzoru. I v
Československu měla vězeňská
zařízení, pokrytecky nazvaná nápravně
výchovné ústavy, charakter především
pracovních táborů, které byly rezervoárem
pracovní síly vylepšující hospodářské
výsledky mnoha odvětví socialistického
hospodářství.
Vězeňství v Československu v 80. letech
bylo samozřejmě jiné, civilizovanější,
než po roce 1948 v období bezuzdné zvůle
nastupující komunistické moci, kdy výkon
trestu odnětí svobody ve vězeňských
lágrech jáchymovského typu tak drasticky
poznamenal životy desetitisíců našich
občanů. Stín padesátých let
však dopadá na české vězeňství
dodnes - tady jsou zřejmě kořeny převažujícího
negativního vztahu veřejnosti k vězeňství
jako celku, i společenské dehonestace vězeňského
personálu.
Nositelem naznačených rysů vězeňství
minulých let byl Sbor nápravné výchovy
který byl organizačně i kádrově
budován v podstatě jako autonomní aparát,
jen volně přičleněný k resortu
ministerstva spravedlnosti (původně byl SNV vytvořen
jako složka ministerstva vnitra). Všechny nezbytné
kvalitativní změny ve vězeňství
v České republice, které jsou obvykle, a
ne zcela výstižně označovány
pojmem "humanizace vězeňství",
se tedy týkají i Sboru nápravné výchovy,
jehož činnost nyní již přestala
být ukryta za hradbou státního a služebního
tajemství, které bylo dříve mnohdy
jen záminkou pro nekontrolovatelný postup vězeňských
orgánů.
Rozhodnutím ministra spravedlnosti byla v lednu t. r. zrušena
správa SNV a jako řídící, metodická
a kontrolní složka vězeňství
bylo zřízeno Ředitelství Sboru nápravné
výchovy, přičemž byly výrazně
posíleny pravomoce a odpovědnost ředitelů
jednotlivých útvarů SNV, při kterých
se vykonává vazba a trest odnětí svobody.
Je připraven návrh zásad zákona ČNR
o Vězeňském sboru České republiky
(tak by se zřejmě měl přejmenovat
Sbor nápravné výchovy, aby již v názvu
byla bez příkras vyjádřena podstata
jeho činnosti) a o služebním poměru
jeho příslušníků. Vězeňský
sbor by měl mít podstatně civilnější
charakter než nynější SNV, i nadále
však zůstane ozbrojeným bezpečnostním
sborem, ve kterém vedle příslušníků
sloužících se zbraní (vězeňská
stráž, justiční stráž) budou
ve stejném služebním poměru působit
i odborníci zejména s pedagogickým, psychologickým
a sociálně právním zaměřením.
Výrazným prvkem při řešení
problémů českého vězeňství
je skutečnost, že v České národní
radě při Výboru petičním, pro
právní ochranu a bezpečnost byla zřízena
Komise pro vězeňství, která kvalifikovaně
projednává aktuální záležitosti
i koncepční záměry týkající
se výkonu vazby a trestu odnětí svobody.
Na počátku roku 1991 byl ustaven poradní
sbor ředitele SNV, složený z předních
odborníků z oblasti teorie i praxe, který
se vyjadřuje k zásadním opatřením
a záměrům vězeňských
orgánů. Ředitelství SNV zpracovalo
obsáhlou studii zabývající se teoretickými
i koncepčními otázkami změn ve vězeňství
v České republice, rovněž byla zpracována
srovnávací penologická studie, konkretizující
požadavky na úpravu vězeňské
legislativy a interních směrnic SNV tak, by byly
v souladu s Evropskými vězeňskými
pravidly a Listinou základních práv a svobod
(ústavní zákon ČSFR č. 23 ze
dne 9. 1. 1991).
Jaký vězeňský systém je třeba
v České republice vybudovat a jaké způsoby
zacházení s pachateli trestných činů
používat, je v hlavních rysech zřejmé.
Zbavení svobody ve vazbě a ve výkonu trestu
se má uskutečnit v takových materiálních
a morálních podmínkách, které
zabezpečují respektování lidské
důstojnosti. Cílem výkonu trestu odnětí
svobody je rozvíjení smyslu pro zodpovědnost
u odsouzených osob a jejich příprava pro
život na svobodě.
Z povahy trestu vyplývá, že je jím způsobována
určitá újma pachateli. Trest je právním
následkem spáchaného činu, újma
pachateli musí být přiměřená
jeho osobě, závažnosti deliktu i dalším
okolnostem. Při uložení trestu odnětí
svobody je dostatečnou újmou již samotné
zbavení svobody (tato újma je odstupňována
délkou trestu) a není třeba pobyt odsouzených
ve vězeňských zařízeních
nijak zostřovat. Naopak, vězeňský
režim má přispívat k tomu, aby si odsouzení
během výkonu trestu osvojovali sociální
pravidla, zvyklosti a chování běžné
v občanském životě na svobodě.
Zkušenosti všech demokratických zemí s
humánním výkonem trestu odnětí
svobody jednoznačně potvrzují, že materiální
komfort ve vězeňských zařízeních
(vybavení cel, společenských místností,
prostor pro zájmovou činnost a výuku odsouzených
apod. je např. ve skandinávských zemích
podle našich měřítek na jen těžko
dosažitelné úrovni) naprosto neoslabuje u odsouzených
osob tíživý pocit ze ztráty svobody.
Slušné materiální podmínky jsou
naopak důležitým faktorem pozitivního
penitenciárního působení na odsouzené
a významně přispívají k jejich
reintegraci do společnosti. Z vězení by neměli
vycházet lidé zastrašení a ponížení
státní mocí, plni nenávisti ke všemu
a ke všem. Skutečnost, že zhruba 40% pachatelů
trestných činů jsou recidivisté, kteří
již byli ve výkonu trestu odnětí svobody,
hovoří sama za sebe. Odstrašující
účinek trestu odnětí svobody nespočívá
jenom v podmínkách jeho výkonu.
Uvedené úvahy, které naznačují,
jak je třeba chápat humanizaci vězeňství,
nejsou dosud ve veřejnosti jednoznačně přijímány.
Na jedné straně dosud přetrvávají
romantické a pseudofilantropické názory na
pachatele, možnosti jejich převýchovy a poslání
vězeňských zařízení
(existenci těchto názorů lze ovšem pochopit,
neboť jde o přirozenou reakci na represivní
vězeňský systém totalitního
období), a nositelé těchto názorů
se dožadují mnohdy nereálných zásahů
do vězeňství. Na druhé straně
nemalá část veřejnosti, zřejmě
znepokojená prudkým růstem zločinnosti
a s pocitem ohrožení osobní bezpečnosti
a bezpečnosti majetku, požaduje pro pachatele trestných
činů odstrašující tresty. Tyto
názory lze shrnout v požadavek, aby ve vězení
byl takový režim, "aby se tam pachatelé
báli znovu vrátit".
Ministerstvo spravedlnosti České republiky a Ředitelství
Sboru nápravné výchovy se při svých
koncepčních záměrech v oblasti vězeňství
opírají o zkušenosti společenství
demokratických zemí s humánním výkonem
vazby a trestu odnětí svobody a přihlížejí
přitom k současným společenským
podmínkám, materiálním a personálním
možnostem. O problematice vězeňství
jednala vláda České republiky poměrně
nedávno (13. března t. r.) a přijala usnesení
č. 68 ke zprávě o stavu vězeňství,
v němž mj. schválila postup ministerstva spravedlnosti
a Ředitelství SNV při humanizaci výkonu
vazby a výkonu trestu odnětí svobody a uložila
řadu konkrétních úkolů, přehled
o jejich plnění je uveden v příloze
č. 1.
Změny, k nimž ve věznicích a NVÚ
došlo od počátku roku 1990 do současné
doby, vyloučily hlavní příčiny
napjaté atmosféry typické pro první
měsíce roku 1990, ale neklid a nervozita stále
přetrvávají. Přestože materiální
podmínky života obviněných a odsouzených
se výrazně zlepšily a změnil se i způsob
jednání příslušníků
SNV s nimi, nesnížil se úměrně
tomu počet mimořádných událostí,
stále dochází ke hladovkám, sebevraždám,
k sebepoškozování i k pokusům o útěky.
Příslušníci SNV stále musí
čelit nejen slovním, ale i fyzickým útokům
ze strany obviněných a odsouzených, kteří
svými nezákonnými vystoupeními (individuálními
nebo hromadnými) narušují proces humanizace
vězeňství. Nemalá část
odsouzených si vykládá humanizaci jako právo
na anarchii a nekázeň a odmítá se
podrobovat stanoveným podmínkám výkonu
trestu odnětí svobody.
Je stále zřetelnější, že
k násilnostem, jak ve vztahu k sobě samým
(sebepoškozování), tak i ke svému okolí,
se v řadě případů uchylují
lidé s psychopatickými rysy osobnosti. Někteří
vězni se nadále považují za nespravedlivě
obviněné nebo odsouzené a s odvoláním
na humanizaci požadují další a další
neopodstatněné výhody nebo se snaží
z vazby či výkonu trestu uprchnout. Některé
hlavní příčiny tohoto stavu lze spatřovat
zejména:
- ve zhoršení skladby vězňů,
neboť se zvyšuje počet recidivistů a přibývá
věkově mladších, kriminálně
narušených lidí, s výraznějšími
dispozicemi pro agresivní řešení konfliktních
situací,
- v nevyhovujících prostorových podmínkách,
jelikož počet obviněných a odsouzených
se přiblížil dostupné kapacitě.
Některé věznice jsou přeplněné,
a přes veškerou snahu orgánů SNV nelze
dodržet minimální plochu 3,5 m2
na osobu,
- v růstu nezaměstnanosti odsouzených a ve
zcela minimálních možnostech zaměstnávání
obviněných, což komplikuje jejich finanční
situaci a navíc nadbytek volného času a často
i nezájem využít ho jiným vhodným
způsobem (např. zájmovou činností),
vede k podrážděnosti a agresivitě v
chování a jednání,
- ve dlouhých vazebních lhůtách u
obviněných, které ovšem orgány
SNV nemohou ovlivnit,
- v nedostatku příslušníků SNV
a v neposlední řadě též i v neplnění
povinností některými příslušníky
SNV. Je třeba zdůraznit, že v SNV byl nastolen
zcela jednoznačný kurz ve vyvozování
osobní odpovědnosti (disciplinární
i trestní) za neplnění služebních
povinností. V řadě případů
byli v poslední době za hrubě nedbalý
výkon služby příslušníci
SNV citelně potrestáni nebo propuštěni
ze Sboru.
K neuspokojivé bezpečnostní situaci ve vězeňských
ústavech přispívá i technická
nedokonalost zabezpečovacích prostředků
(primitivní zámky, zvětralé zdivo,
málo odolné mříže, zastaralá
a nefungující signální technika aj.)
a nevyhovující stavební dispozice některých
vězeňských objektů a prostor. Nejnaléhavější
nedostatky jsou postupně řešeny v závislosti
na finančních, investičních a dodavatelských
možnostech.
Některá hromadná vystoupení vězňů
v uplynulém období je třeba kvalifikovat
jako trestný čin vzpoury a zakládání
požáru na celách jako trestný čin
obecného ohrožení. Vyšetřování
těchto činů a trestní stíhání
iniciátorů a účastníků
však probíhá neúnosně zdlouhavě,
takže se do značné míry oslabuje preventivní
účinek rozhodných zákroků vězeňských
i policejních orgánů při potlačování
těchto hromadných akcí vězňů.
Je nezbytné, aby orgány činné v trestním
řízení zajišťovaly podstatně
rychlejší trestní postih trestných činů
spáchaných během výkonu vazby a výkonu
trestu odnětí svobody (např. pokusů
o útěky, případů násilí
mezi vězni a pod.), což by výrazně přispělo
k lepší bezpečnostní situaci ve vězeňských
zařízeních. Je rovněž třeba,
aby orgány vojenské prokuratury rozhodněji
a důrazněji stíhaly trestnou činnost
příslušníků SNV, zejména
případy závažných porušování
služebních povinností.
Počet obviněných ve věznicích
se neustále zvyšuje. K 1. 1. 1991 se ve výkonu
vazby nacházelo 4.172 obviněných, k 1. 7.
1991 již 5.170 obviněných, což představuje
nárůst o 23,9%.
Kapacita věznic k 1. 7. 1991 je 3.708 míst pro obviněné.
K zabezpečení výkonu vazby je proto nezbytné
využívat 1.000 - 1.500 míst určených
k zabezpečení výkonu trestu odnětí
svobody v nápravně výchovných ústavech
Bělušice, Opava, Pardubice, Příbram,
Rýnovice, Valdice, Vinařice a Horní Slavkov
Prostorové možnosti věznic znemožňují
zařadit do práce obviněné, kteří
mají zájem pracovat. Ve většině
věznic je možno vytvořit prostory pro zaměstnávání
obviněných pouze na úkor ubytovací
kapacity. Chybí výrobní programy a podmínky
pro podnikatelskou činnost.
Plán komplexního řešení výkonu
vazby v České republice předpokládá
vytvoření sítě 9 krajských
a 23 místních věznic. V rámci tohoto
záměru se předpokládá využití
13 stávajících objektů využívaných
jako věznice, 4 objektů SNV vyžadujících
rozsáhlejší stavební úpravu (přestavbu)
a 15 objektů, které zatím SNV nemá
k dispozici (v současném období probíhají
jednání o získání 3 objektů
bývalých věznic - Břeclav, Znojmo,
Karviná).
V 9 krajských věznicích s kapacitou cca 2.500
osob budou umístěni obvinění pro potřebu
odvolacích soudů a obvinění pro trestné
činy, které řeší odvolací
soudy jako prvoinstanční. Pro přesně
vymezené regiony budou tyto věznice plnit i úlohu
místních věznic.
23 místních věznic s celkovou kapacitou cca
3.500 osob bude sloužit vždy pro území
2 - 3 stávajících okresů. Jako nejvýhodnější
se jeví objekty pro 120 - 200 vězněných
osob. Vytváření dalších ubytovacích
kapacit pro obviněné tak, aby byla zachována
jejich práva vyplývající z připravovaných
zásad návrhu zákona o výkonu vazby
a současně byl zajištěn účel
vazby, je prioritním úkolem SNV ČR na úseku
výkonu vazby.
V průběhu I. pololetí 1991 byl vyhodnocen
přínos novely Řádu výkonu vazby
vydané s účinností od 1. 7. 1990 a
experimentální ověřování
realizace tzv. volné vazby. Plně se projevila skutečnost,
že v době vydání novely nebyl k dispozici
překlad Evropských vězeňských
pravidel a chyběly zkušenosti s humánnějším
výkonem vazby. Roční existence oddělení
volných vazeb prokázala oprávněnost
a užitečnost tohoto směru humanizace výkonu
vazby.
Na základě získaných zkušeností
byl zpracován návrh novely Řádu výkonu
vazby, ve kterém je předkládáno 37
změn a doplňků dosavadního Řádu
výkonu vazby. Po projednání s Generální
prokuraturou ČR vstoupí novela v platnost pravděpodobně
ve 4. čtvrtletí tohoto roku.
Protože uvalení vazby v trestním řízení
představuje značný zásah do občanských
práv obviněného, je třeba, aby podmínky
výkonu vazby byly upraveny zákonem, který
by zejména stanovil, která občanská
práva obviněného, v jakém rozsahu
a jakým způsobem se ve vazbě omezují.
Takový zákon dosud v ČSFR neexistuje.
Návrh zásad zákona o výkonu vazby
připravuje ve spolupráci se zúčastněnými
orgány ministerstvo spravedlnosti ČR. Zákon
by měl při důsledném respektování
presumpce neviny vytvářet podmínky pro další
humanizaci výkonu vazby.
Vedle zastaralosti a přeplněnosti objektů
věznic je zásadním problémem při
výkonu vazby zdlouhavé vazební řízení.
U většin obviněných dochází
k neadekvátním reakcím na stresové
situace ve vazbě a k psychickému hroucení
při mnohaměsíční délce
vazebního řízení před vlastním
odsouzením. Ke zmírnění uvedených
negativních důsledků jsou ve všech věznicích
zřízeny funkce psychologů a sociálních
pracovníků.
Další humanizace výkonu vazby v České
republice spočívá zejména v postupném
vytváření podmínek pro:
- estetičtější a hygieničtější
stravování obviněných,
- širší možnosti uplatňování
práva obviněných používat po
dobu výkonu vazby vlastní prádlo, obuv a
oděv,
- zvýšení možnosti používání
vlastních elektrospotřebičů obviněnými
(budování elektrických zásuvkových
obvodů),
- umožnění sportovně rekreativního
charakteru vycházek,
- rozšíření nabídky kulturních
a církevních akcí, výpůjček
knih, společenských her, poslechu rozhlasu a televize
včetně videoprogramů,
- zvýšení nabídky pracovních
příležitostí pro obviněné,
- rozšíření vybavenosti cel včetně
rozvodů teplé vody.
Přednostní pozornost je věnována vytvoření
odpovídajících podmínek pro výkon
vazby mladistvých obviněných, obviněných
žen a obviněných cizinců.
Změny ve vězeňství v České
republice se nejvýrazněji projeví ve výkonu
trestu odnětí svobody. Je třeba zajistit,
aby ve vězeňských zařízeních
byly za všech okolností podmínky slučitelné
s lidskou důstojností a aby byly co nejvíce
omezeny nežádoucí účinky, které
umístění do vězení sebou přináší.
Daleko výrazněji bude třeba posilovat pozitivní
vztahy odsouzených osob s vnějším světem
(zejména s členy rodiny) a umožňovat
odsouzeným připravovat se na plnohodnotný
život na svobodě.
Vzhledem k současnému neuspokojivému stavu
bezpečnosti a disciplíny ve vězeňských
ústavech je však třeba klást velký
důraz na všestranné upevňování
kázně a pořádku. Ředitelství
SNV jednoznačně uložilo vedoucím pracovníkům
všech útvarů SNV, aby v rámci své
působnosti důrazně vyžadovali upevňování
kázně příslušníků
SNV i dodržování ustanovení Řádu
výkonu trestu odnětí svobody, Řádu
výkonu vazby a ústavních řádů
obviněnými a odsouzenými.
I Evropská vězeňská pravidla zdůrazňují,
že dodržování stanoveného režimu
a discipliny je předpokladem pro dosažení cílů
výkonu trestu.
Právní vymezení penitenciárního
zacházení s odsouzenými je jedním
ze základních předpokladů pro fungující
vězeňský systém. Od 1. 7. 1990 platí
novela zákona o výkonu trestu odnětí
svobody. V souvislosti s touto novelizací bylo potřebné
provést změny i ve stávajícím
Řádu výkonu trestu odnětí svobody.
Proto platí nyní Prozatímní řád
VTOS a je nově zpracován návrh Řádu
výkonu trestu odnětí svobody, který
zakotvuje nově zaváděné prvky do vězeňství,
respektuje mezinárodní dokumenty o vězeňství
a konkrétně se v něm zrcadlí principy
demokratizace a humanizace našeho vězeňství.
Naše i zahraniční zkušenosti, které
byly zúročeny při tvorbě nového
Řádu výkonu trestu odnětí svobody,
ukazují na to, že je možno s odsouzenými
úspěšně pracovat, jestliže jsou
vytvořeny optimální podmínky - právní,
organizační a personální. V současné
době se připravuje vydání uvedené
normy ve formě vyhlášky ministerstva spravedlnosti
ČR.
Současný systém penitenciárního
působení respektuje komunitní principy a
zároveň diferencuje mezi metodami a formami vzhledem
k osobnosti odsouzených. Tím dochází
ke zvýraznění individuálního
přístupu a vytváření podmínek
pro účelné využívání
skupinových forem jako jsou skupinové poradenství,
skupinová psychoterapie, realitní terapie, sociálně
psychologický výcvik, meditační techniky
aj.
Uvedené přístupy, metody a formy penitenciárního
ovlivňování je třeba využívat
modifikovaně, což předpokládá
účelnou a realizovatelnou diferenciaci výkonu
trestu. Dosud platná vnější (soudní)
diferenciace, rozdělující odsouzené
do tří nápravně výchovných
skupin se nejeví již delší dobu jako účelná.
Vyjadřuje především právní
hledisko a dostatečně nepřihlíží
k osobnosti člověka, od níž se odvíjí
adekvátně zvolené penitenciární
ovlivňování, a současně zamezuje
následné vnitřní diferenciaci.
Proto SNV ČR podporuje myšlenku zrušení
nápravně výchovných skupin a předpokládá
legislativní úpravu trestního zákona
a zákona o výkonu trestu odnětí svobody
zavedením diferenciace, vycházející
z následujících kritérií:
- socio-demografická charakteristika (regionální
princip, pohlaví, věk)
- penologická charakteristika (rejstřík trestů,
délka uloženého trestu, kriminální
narušenost apod.)
- osobnostní charakteristika (psychosociální
dominanty osobnosti, výskyt psychopatologických
symptomů, předpoklady k sociálnímu
učení, sociální prognóza aj.)
Na základě těchto kritérií
SNV ČR zpracoval profilaci nápravně výchovných
ústavů pro muže, které budou rozděleny
dle intenzity ostrahy na uzavřené, polootevřené
a otevřené. Vždy je přihlíženo
k regionálnímu členění NVÚ
včetně poboček tak, aby diferenciace představovala
funkční systém prostupný oběma
možnými směry. Současně jsou
vytipovány 2 ústavy s maximálním stupněm
zabezpečení, do kterých jsou postupně
umisťováni zvlášť nebezpeční
jedinci (v Čechách NVÚ Plzeň-Bory,
na Moravě NVÚ Mírov).
Současná skladba odsouzených signalizuje
relevantní změnu vzrůstem podílu osob
s psychopatickou strukturou osobnosti, zvyšujícím
se počtem osob závislých na toxických
látkách a nárůstem podílu sexuálních
deviantů. Proto je nezbytné vytvářet
postupně specializovaná oddělení.
Jedním z prvních je nově koncipované
specializované oddělení pro diferencovaný
výkon trestu odnětí svobody odsouzených
s psychopatickou strukturou osobnosti a odsouzených toxikomanů
v NVÚ Plzeň. Nepůjde tu o léčbu,
nýbrž o diferencovaný výkon trestu,
přičemž seskupení těchto dvou
kategorií není samoúčelné,
protože výzkumy prokazují, že mezi psychopaty
je značné procento toxikomanů. S odsouzenými
psychopaty určité pozitivní zkušenosti
z minulosti jsou, ve vztahu k toxikomanům se zavádí
program, který ve vězeňství nemá
léčebný, nýbrž spíše
režimový charakter. Cílem je připravit
toxikomany na budoucí život bez drog. Na pobyt v tomto
oddělení bude navazovat pobyt na "farmě"
- obdoba předpropouštěcího oddělení.
Farma bude v objektu Pernarec, který SNV pro útvar
Plzeň získá převodem od naší
armády. Projekt resocializace odsouzených psychopatů
a toxikomanů ve specializovaném oddělení
NVÚ Plzeň je progresívním krokem českého
vězeňství.
Diferencované zacházení s odsouzenými
a profilace ústavů má základ v kvalitní
klasifikaci (třídění) odsouzených.
Ne ve všech NVÚ jsou místa penitenciárních
psychologů obsazena, úroveň psychodiagnostické
činnosti je rozdílná. K tomu přijal
SNV ČR opatření, směřující
ke zvýšení úrovně práce
penitenciárních psychologů. Je připravována
i nová náplň práce pro penitenciární
sociology.
Za nedílnou součást nápravně
výchovné činnosti je zcela právem
považováno vzdělávání
odsouzených. V praxi je jeho rozsah zaměřen
především na základní a učňovské
školství. Tato oblast spadá do činnosti
středního odborného učiliště
SNV ČR. Odsouzení mají možnost vyučení
v následujících dvou a tříletých
učebních oborech:
- stavební výroba, zahradník (pro mladistvé
odsouzené)
- švadlena, výroba konfekce (pro odsouzené
ženy)
- obráběč kovů, obrábění
kovů, klempíř (pro odsouzené muže)
Výuka těchto oborů probíhá
v NVÚ Všehrdy, Pardubice, Valdice, Plzeň, Rýnovice.
Lze konstatovat, že uvedená nabídka nestačí
zájmu odsouzených, ani reálným potřebám
zvyšování kvalifikace u osob ve výkonu
trestu odnětí svobody. Proto činnost středního
odborného učiliště je zaměřena
na rozšíření nabídky nejen tzv.
perspektivních oborů (stavebnictví, elektrotechnika
atd.). Za tímto účelem jsou vedena opakovaná
jednání mezi resorty ministerstva spravedlnosti,
ministerstva školství a ministerstva práce
a sociálních věcí.
Vedle odborného vzdělávání
odsouzených je součástí nápravně
výchovné činnosti i pracovní výchova
odsouzených. I když její obsah je značně
modifikován změněnými společenskoekonomickými
podmínkami, faktem zůstává, že
pracovních příležitostí pro odsouzené
je citelný nedostatek. V současné době
z celkového počtu odsouzených v ČR
jich pracuje zhruba polovina (3000), pro zbývající
část odsouzených práce není,
avšak převážná většina
z nich by chtěla být zařazena do práce
(pouze cca 400 odsouzených trvale odmítá
pracovat). Protože v některých sdělovacích
prostředcích se objevily nepřesné
informace, je třeba jasně říci, že
odsouzení mají ve výkonu trestu povinnost
pracovat, pakliže to jejich zdravotní stav dovoluje.
Práce ve vězení je pokládána
za pozitivní prvek penitenciárního působení
na odsouzené.
Určitý prostor pro hospodářskou činnost
útvarů SNV byl vytvořen vyhláškou
ministerstva financí ČR č. 205/1991 Sb.,
o hospodaření rozpočtových a příspěvkových
organizací, kdy útvary SNV jako rozpočtové
organizace mohou provozovat hospodářskou činnost
mimo svoji hlavní činnost, a to především
za účelem zaměstnávání
odsouzených, popř. obviněných. V této
souvislosti nabývá na významu úzká
spolupráce ředitelů NVÚ a věznic
se starosty měst a obcí, kteří by
mohli účinně pomoci při vytváření
tolik potřebných pracovních příležitostí.
Pro potřeby zaměstnávání odsouzených
by bylo vhodné přehodnotit uplatňování
nařízení vlády ČSFR o minimální
mzdě, podle kterého musí být vyplacena
mzda ve stanovené výši bez zřetele na
množství a kvalitu odvedené práce.
Klíčový problém k zaměstnanosti
vězňů lze vidět v nutnosti připravit
vhodné výrobní programy, které by
mohli zastavit klesající trend celkových
příjmů z dosud prováděné
činnosti a současně s tím i zmírnit
dosud neznámý fenomén nezaměstnanosti
odsouzených.
S určitou mírou nezaměstnanosti je nutné
počítat i v budoucnosti, a to v přímé
návaznosti na trh pracovních sil ve společnosti.
Nelze ji však srovnávat s celostátními
ukazateli, neboť pracovníci z řad odsouzených
mají řadu specifik a omezení jakými
jsou např. odborná kvalifikace, mentální
úroveň, nebezpečnost, apod.
Současný stav naznačuje, že nelze očekávat
od podniků výraznější zájem
o zaměstnání odsouzených na pracovištích
mimo NVÚ, ledaže by nové podniky a společnosti
byly výrazně motivovány ze strany státu
na zaměstnávání osob ve výkonu
trestu, případně osob po odpykání
nepodmíněných trestů či jejich
částí. Těžiště zaměstnávání
se bude proto postupně přenášet do NVÚ,
a to v podobě převažujících kooperačních
vztahů kdy pracovní činnost budou řídit
příslušníci a pracovníci SNV.
Část odsouzených bude nadále zaměstnávána
na pracovištích zabezpečujících
chod NVÚ a věznic a větší část
bude orientována na hospodářskou činnost
ve výrobních zařízeních SNV,
který bude pro ni vytvářet nezbytné
předpoklady.
Pro zlepšení současného stavu jsou přijímána
následující opatření:
a) výběr nového a rozšíření
stávajícího sortimentu výrobků
pro potřeby SNV, který lze vyrábět
ve výrobních provozech NVÚ,
b) zvýšení směnnosti v ústavních
prádelnách a rozšíření
těchto služeb pro širší okruh odběratelů,
c) zařazování co nejvyšších
počtů odsouzených na investiční
akce SNV,
d) vytváření potřebných podmínek
pro udržení, případně rozšiřování
stávající spolupráce se smluvními
partnery,
e) využívání netradičních
forem zaměstnání pro odsouzené, např.
v podobě krátkodobých sezónních
zemědělských prací, prací pro
obec, apod.,
f) navazování kontaktů s dalšími
podniky a společnostmi včetně soukromých
firem, při respektování současné
právní úpravy pro uzavírání
smluvních vztahů,
g) organizování odborného vzdělávání
odsouzených, zejména formou krátkodobých
kursů,
h) rozvíjení zprostředkovatelské činnosti
střediska výroby Ústředních
služeb SNV v oblasti nabídky vhodných výrobních
programů.