Česká národní rada 1990 – 1992

V některých NVÚ byl zahájen ověřovací provoz zařízení (Valdice, Pardubice, Horní Slavkov) pro hospodářskou činnost na tržních a tedy i na stimulujících principech. V návaznosti na to se připravují jednání se zástupci Sdružení podnikatelů ČR se záměry uplatnit se i v této perspektivní oblasti. Je ověřována možnost spolupráce s Národním informačním střediskem při vládě ČR v oblasti marketingu. Tato spolupráce se musí opírat i o nově připravovaná technická zabezpečení úzce související s koncepcí vybudovat ve SNV automatizovaný informační systém, který z hlediska řízení a správy považujeme za nezbytný.

V souvislosti s propouštěním odsouzených z výkonu trestu nabývá na významu problematika postpenitenciární péče, kterou je třeba zaměřovat na vytváření nabídek pracovního zařazení se současnou možností ubytování, neboť řada propuštěných odsouzených je bez sociálního zázemí. Efektivitě postpenitenciární péče by mohlo přispět např. obnovení statutu domovských obcí, kde jedině propuštěný by dostal podporu.

Spolupráce s církvemi a náboženskými společnostmi se rozvíjí vcelku úspěšně. Existuje mnoho pozitivních poznatků o působení zástupců církví na odsouzené, i když se občas vyskytují některé dílčí pseudohumanizační tendence. Zvlášť je však třeba ocenit pozitivní vliv duchovní péče v NVÚ. Uskutečňují se i první kroky k zapojení církví a náboženských společností na úseku postpenitenciární péče. Zástupci církví si berou odsouzené na přerušení trestu, pokoušejí se vytvářet azylové domy pro první dny, či týdny, kdy odsouzení po propuštění nejčastěji selhávají.

Na výkon trestu odnětí svobody musí tedy navazovat účinný systém postpenitenciární péče, v jehož rámci by osoby propouštěné z výkonu trestu získaly potřebnou sociální pomoc a podporu při svém znovuzačlenění do společnosti. Jde přitom nejen o pomoc při získání zaměstnání a ubytování, ale i o poradenskou pomoc při řešení různých zátěžových situací a osobních problémů, které mohou být zejména u osob propuštěných po odpykání dlouhodobých trestů, velmi obtížně zvládnutelné.

Ve všech demokratických zemích dospěli odborníci i politici k závěru, že ochrana společnosti před kriminalitou nekončí odhalením pachatele a jeho odsouzením do vězení. Jde hlavně o to, aby většina pachatelů dále nepokračovala v kriminální kariéře. Vězeňství je v každé společnosti nákladná záležitost a proto je třeba, aby fungovalo efektivně. Bez rozvinutého a promyšleného systému postpenitenciární péče nemůže být ani činnost vězeňských zařízení dostatečně účinná.

Ve většině zemí jsou zřízeny profesionální orgány, které postpenitenciární péči zajišťují i přímo vykonávají. V Československu existuje pouhé torzo takového systému, ve formě funkčních míst sociálních kurátorů zřízených u sociálních odborů bývalých národních výborů. Je proto nezbytné celou problematiku postpenitenciární péče nově posoudit z hlediska organizačního, finančního i obsahového, a iniciovat vytváření adekvátního systému (integrovat do něj např. charitativní organizace apod.).

Zvláštní oblastí se specifickou problematikou je ve vězeňství poskytování zdravotní péče odsouzeným a obviněným ve výkonných zařízeních Zdravotnické služby SNV (která mimo to na úrovni závodní lékařské péče zdravotnicky zabezpečují i příslušníky a pracovníky SNV). Současný stav, který nelze zvláště v podmínkách probíhající humanizace vězeňství hodnotit jako plně uspokojivý, je způsoben řadou okolností.

Dlouhodobě se projevují problémy v personální situaci, t. j. v náboru a stabilizaci zdravotnických pracovníků, zejména lékařů. Práce ve vězeňském zdravotnictví byla vždy považována za neatraktivní a společensky dehonestující. V poslední době přibyl i strach z obecně známého zhoršeného chování vězněných osob po rozsáhlé amnestii a projevují se důsledky často nevhodně jednostranné informovanosti veřejnosti o vězeňské problematice.

Posledně zmíněná okolnost nepříznivě ovlivnila i dosavadní více méně vyhovující spolupráci Zdravotnické služby SNV se zařízeními civilního zdravotnictví. Problémy se vyskytují při poskytování ambulantních i nemocničních služeb vězněným v těchto zařízeních a zvlášť intenzívně je narušeno zabezpečování lékařské služby první pomoci. V některých útvarech bylo dokonce třeba zřídit ekonomicky neefektivní zabezpečení této služby vlastními pracovníky.

Podstatným problémem je zaostávání výkonných zařízení, zejména nemocničních, a to jak po stránce prostorové, tak ve vybavení technickém a zdravotnicko-technickém. Proto je mimořádně naléhavé zahájení výstavby nemocničního pavilónu v Brně a přestavby a přístavby nemocnice Zdravotnické služby v Praze.

V zásobování léky a zdravotnickým materiálem se dík některým vlastním radikálním, ne vždy žádoucím omezením podařilo udržet v proběhlých měsících t. r. stav na ještě přijatelné úrovni. Naléhavým se jeví dovybavení výkonných zařízení zdravotnickou technikou tam, kde chybí vůbec, nebo tam, kde již morálně a provozně zastarala.

Podle Standardních minimálních pravidel OSN pro zacházení s vězni mají osoby ve vazbě a ve výkonu trestu odnětí svobody nárok na stejnou zdravotní péči (ambulantní i nemocniční ošetření, službou první pomoci, léky aj.) jako ostatní občané, neboť z hlediska lékařské péče se nesmí přihlížet k právnímu postavení, ve kterém se osoby ve vazbě a ve výkonu trestu nacházejí. V některých zemích (např. v Norsku) je proto zdravotnické zabezpečení vězeňství řešeno tak, že zdravotní péči obviněným a odsouzeným v plném rozsahu poskytují územní zdravotnická zařízení, na jejichž teritoriu se věznice nacházejí. To je zřejmě optimální řešení, ke kterému bychom měli směřovat i v České republice, čímž by odpadla celá řada shora uvedených problémů.

Vzhledem k faktickému současnému stavu českého zdravotnictví bude však nezbytné ještě pro nejbližší léta nadále zabezpečovat relativně autonomní a nákladnou vězeňskou zdravotnickou službu, i když jde vlastně o dublování všeobecné zdravotnické péče. V tomto smyslu přijatá opatření považujeme za přechodná a budou postupně omezována tak, jak budou vytvářeny nové podmínky v souvislosti s očekávanou komplexní reorganizaci zdravotnictví v České republice.

Častým předmětem ne vždy odůvodněné kritiky je i hygienická situace v zařízeních SNV ČR. Je dána nejen okolnostmi prostorovými, technickými a některými režimovými, ale v poslední době do značné míry i devastující činností vězněných osob. Svou roli sehrávají i některé mimořádné situace, které si vyžadují dislokaci zejména obviněných do nevyhovujících náhradních prostor.

Zlepšení současného stavu lze očekávat od zintenzívnění hygienicko-epidemiologického dohledu a nekompromisnějšího vymáhání nápravných opatření. Je připravena nová koncepce hygienické služby včetně stanovení jasně vymezených kompetencí. Předpokladem je rovněž příslušnými dohodami zabezpečená spolupráce s veřejným zdravotnictvím.

Aby zmíněné nezbytné kvalitativní změny v českém vězeňství bylo možno uskutečnit, bylo nutné očistit i SNV od příslušníků kteří v předchozím období byli oporou komunistického represivního aparátu, a kteří se svými postoji a činy podíleli na porušování základních občanských a lidských práv vězněných osob.

Počínaje obdobím po 17. listopadu 1989 až do současné doby postupně ze SNV z různých důvodů odešlo 1841 příslušníků. Prověrky morální a odborné způsobilosti příslušníků započaly v červnu 1990 a činnost prověrkových komisí a koordinační komise, která přezkoumávala odvolání a jiná podání, byla ukončena 15. dubna t. r. V důsledku prověrek muselo ze SNV odejít 498 příslušníků.

K 1. 8. 1991 měl tedy SNV celkem 6.523 příslušníky a pracovníky, což je o 1.026 méně proti plánovanému stavu (7.549). Nejvíce je nedostatek příslušníků pociťován ve věznicích a téměř katastrofální situace je v pražských útvarech, kde do plánovaných počtů chybí více než 200 příslušníků pro úseky výchovy, strážní a eskortní služby.

K podstatné změně v personální práci SNV došlo při obsazování řídících funkcí, které se uskutečnilo formou výběrového řízení. Během 1. pololetí t. r. byli tímto způsobem vybráni a ustanoveni do funkcí noví ředitelé odborů ředitelství SNV a útvarů SNV.

Plnění náročných úkolů vyžaduje jak odborné znalosti, tak i nový způsob chování vězeňského personálu. Jednou z hlavních forem takové přípravy je i rekvalifikace, která je však pouhým počátkem. Připravuje se zcela nový program vzdělávání s cílem vytvořit vlastní vzdělávací institut. Řešení personálních otázek by významně přispělo vytvoření zákonných možností pro výkon civilní a základní služby v SNV. Jde o formu, která by umožňovala získávat kvalifikované odborníky a také mladé muže pro výkon strážní, popřípadě eskortní služby.

V současné době je třeba hlavní pozornost zaměřit na doplnění počtu chybějících příslušníků a pracovníků. Jednou z podmínek jejich získání a udržení je též jejich mzdové a sociální zabezpečení, které by i do budoucna mělo oceňovat náročnost a potřebnost této práce, a odpovídat úpravám obdobným i v jiných ozbrojených sborech (policie).

Stav a úkoly českého vězeňství vyžadují, aby se soustředila pozornost na přijetí potřebných zákonů, jejichž obsah musí odpovídat změněným společenskoekonomickým podmínkám.

Obzvlášť naléhavou se jeví problematika nové zákonné úpravy:

- postavení a působnosti Vězeňského sboru včetně práv a povinností jeho příslušníků, jakož i druhů a podmínek použití donucovacích prostředků k zajištění stanoveného režimu ve výkonu vazby a trestu odnětí svobody,

- výkonu vazby, která je dosud upravena podzákonným, byť registrovaným a novelizovaným předpisem - rozkazem ministra spravedlnosti ČSR č. 4/1969 o Řádu výkonu vazby, ve znění RMS č. 5/1988 a č. 20/1990,

- výkonu trestu odnětí svobody, a to v návaznosti na předvídané záměry rekodifikace trestního zákonodárství.

V této souvislosti by bylo vhodné zejména přehodnotit účel výkonu trestu odnětí svobody včetně nápravně výchovné činnosti, zrušit nápravně výchovné skupiny jako prostředek vnější diferenciace odsouzených za současného zřízení např. vězeňského diagnostického ústavu, v němž by osobnost odsouzeného byla všestranně posouzena a navrženy odpovídající penitenciární postupy, a důsledně se vyrovnat s obsahem Listiny základních práv a svobod, zejména s politickými právy odsouzených, kdy především svoboda projevu, právo pokojně se shromažďovat, svobodně se sdružovat a přímo se podílet na správě veřejných věcí jsou omezeny podmínkami výkonu trestu, jakož i zcela nově upravit problematiku nákladů výkonu trestu.

Ředitelství SNV v součinnosti s příslušnými odbory ministerstva spravedlnosti ČR provedlo inventarizaci existujících právních norem upravujících státní správu vězeňství, výkon vazby a výkon trestu a navrhlo zrušení celé řady interních norem poplatných překonanému pojetí organizace a řízení vězeňství a vytvořilo časový harmonogram pro zpracování či novelizaci některých směrnic a rozkazů.

Vězeňský personál musí mít pro svou službu jasné a přehledné pokyny a pravidla, obsažené v interních směrnicích a rozkazech, které jsou odvozeny od norem vyšší právní síly, aby nevznikal prostor pro pseudohumanizační ústupky od stanovené koncepce vězeňství.

Financování vězeňství

Útvary SNV mají od 1. ledna 1991 statut rozpočtových organizací (dříve byly příspěvkovými organizacemi) a jsou přes centrálu SNV napojeny na státní rozpočet. K uvedené změně došlo proto, že nebylo únosné, aby výdaje uvedených útvarů (včetně výdajů na personální zabezpečení, bezpečnostní techniku apod.) byly kryty dosaženými příjmy. Při výpadku těchto příjmů, které jsou ovlivněny počty odsouzených, jejich výdělky, pracovními možnostmi apod., by bylo ohroženo financování vězeňství. Tímto opatřením jsou ve výdajové části rozpočtu zajištěny potřebné prostředky pro činnost SNV. Obdobně jako útvary SNV jsou samostatnou rozpočtovou organizací i Ústřední služby SNV. Jde o útvar centrálně zajišťující materiálně technické zásobování ve vybraných položkách, jakož i některé technické a sociální služby.

Pro zvýšení zainteresovanosti útvarů SNV na dosahovaných ekonomických výsledcích je postupně zaváděna hospodářská činnost (v souladu s § 14 vyhl. č. 205/1991 Sb.). Jejím předmětem je zejména vlastní výroba, ve které jsou zaměstnáni odsouzení, příp. obvinění, jakož i využívání základních prostředků pro poskytování služeb dalším subjektům mimo SNV. Jde o služby prádelen, využití kapacit různých dílen apod. Tato hospodářská činnost přinese další zlepšení rozpočtové situace jednotlivých útvarů SNV i rozšíření pracovních příležitostí pro vězně.

Zabezpečení činnosti SNV rozpočtovými prostředky se v tomto roce vyvíjí tak, jak je tento rozpočet postupně valorizován. Původní požadavky uplatněné u ministerstva financí ČR, jakož i ve zprávě o stavu a perspektivách vězeňství projednané vládou ČR dne 13. 3. 1991, byly značně kráceny, a to v investicích cca o 50% a neinvestičních výdajích o cca 10%. Toto krácení představovalo částku 225 mil. Kčs. Uvedený rozpor se dále prohloubil především nárůstem cen (potravin, což vyvolalo nutnost zvýšení stravního limitu pro vězně), zvýšením cen energií, valorizací mezd a důchodů, jakož i zvýšením cen léků a zdravotnického materiálu.

Dopad na rozpočet SNV má i nutná humanizace vězeňství, zejména zvýšení předepsané ubytovací plochy na jednoho odsouzeného, dále pak i značný nárůst obviněných a z toho vyplývající nutnost rozšíření kapacity ústavů pro výkon vazby.

Nezanedbatelný je vliv mimořádných událostí ve věznicích a NVÚ z hlediska hmotných škod způsobených obviněnými a odsouzenými na majetku SNV. Od roku 1989 došlo ke značnému nárůstu těchto škod v důsledku hromadných nepokojů. V roce 1990 škody činily 1 750 tis. Kčs. Odepsána byla částka 1 040 tis. Kčs. Za první pololetí 1991 činily škody 830 tis. Kčs, odepsáno bylo 177 tis. Kčs a předepsáno k úhradě 560 tis. Kčs, zbývající rozdíl se řeší.

Vymáhání náhrad za škody způsobené odsouzenými je problematické, neboť ředitel útvaru SNV je oprávněn rozhodnout ve správním řízení podle § 32 zákona o výkonu trestu odnětí svobody pouze o škodě způsobené odsouzenými na majetku SNV, která nepřevyšuje částku 500 Kčs. O všech ostatních škodách rozhoduje soud. Zkrácení a zjednodušení řízení o náhradě škody by bylo možné zvýšením částky náhrady škody o níž může rozhodnout ředitel NVÚ v zákoně o výkonu trestu odnětí svobody, případně v zákoně o výkonu vazby svěřit odbornou pravomoc řediteli věznice pokud jde o obviněné.

Přes řadu úsporných opatření musel SNV uplatnit požadavky na zvýšení rozpočtu celkem o 325 mil. Kčs v neinvestiční oblasti, a to v následujícím členění:

- na zvýšení cen potravin - 50 mil.,

- na zvýšení cen energií - 152 mil.,

- na zvýšení cen léků, zdravotnického materiálu a techniky - 40 mil.,

- na zvýšení cen ostatních materiálů - 30 mil.,

- na valorizaci mezd - 42 mil.,

- na valorizaci důchodů - 11 mil.,

Na základě rozhodnutí příslušných orgánů byl rozpočet SNV navýšen o 105 mil. Kčs, určených ke krytí zvýšených cen potravin, valorizace mezd a důchodů. Ostatní požadavky jsou řešeny v úzké součinnosti s ministerstvem financí České republiky.

Zvláštním opatřením bylo provedeno zvýšení rozpočtu, a to v souvislosti s odkupem objektů po Sovětské armádě v lokalitě Jiřice. V tomto případě byl rozpočet SNV posílen o dalších 88 mi Kčs.

S růstem výdajů bude nutné počítat i v následujících letech. Vedle výstavby nového nápravně výchovného ústavu Říčany půjde o rekonstrukci zmíněných objektů "Jiřice", některých zdravotnických zařízení, dále pak o zprovoznění některých dalších ústavů pro výkon vazby, bytovou výstavbu, postupné zvýšení počtu příslušníků SNV, jakož i dopad legislativních úprav, a to zejména zákona o služebním poměru, zákona o výkonu vazby a novely zákona o výkonu trestu. Nárůst výdajů ze stanovených důvodů činí cca 450 mil. Kčs a byl již předběžně uplatněn.

SNV dosáhl v posledních 3 letech následujících ekonomických výsledků:

Nárůst výdajů v roce 1991 je zapříčiněn zvýšením cen, mezd a důchodů, jakož i zvýšeným objemem investiční výstavby v souvislosti s odkupem objektů "Jiřice".

Snížení příjmů v roce 1990 a 1991 je odrazem sníženého počtu odsouzených a problémů vzniklých s možnostmi jejich zaměstnávání.

Investiční výstavba

Investiční výstavba v SNV ČR v roce 1991 je ovlivněna především výší přidělených investičních prostředků, které na rok 1991 byly kráceny z požadovaných 242 mil. Kčs na 105 mil. Kčs.

V důsledku podstatného zvýšení cen stavebních materiálů je částka 105 mil. Kčs nedostatečná a ve svém důsledku znamená omezení investiční výstavby v SNV a z časového hlediska i zaostávání celého procesu rozvoje a humanizace vězeňství.

Zabezpečení rozvoje SNV ČR investičními prostředky v nejbližších letech musí být proporcionálně směrováno do následujících oblastí:

- výstavba zařízení ke zvýšení ubytovací kapacity pro odsouzené a obviněné a rekonstrukce stávajících ubytovacích kapacit v důsledku uplatňování humanizačních opatření, což zejména vyžaduje:

dokončit rekonstrukci stávajících ubytovacích kapacit a dostavbu rozestavěných nových ubytovacích kapacit ve většině útvarů SNV ČR,

postupně realizovat záměr získávání nových ubytovacích kapacit pro výkon vazby, tj. rozšíření sítě věznic na celkový počet 23 objektů,

realizovat výstavbu nového NVÚ Říčany a rekonstrukci a dostavbu objektů získaných po Sovětské armádě v Jiřicích.

- výstavba a rekonstrukce zařízení zabezpečujících zdravotní péči pro odsouzené a obviněné.

Jedná se o rekonstrukci a přístavbu vězeňské nemocnice v útvaru Sboru nápravné výchovy č. 2 Praha, výstavbu vlastního zdravotnického zařízení v Brně, případně výstavbu specializovaného psychiatrického pavilónu v Praze.

- výstavba, rekonstrukce, modernizace provozně technických zařízení zabezpečujících nepřetržitý provoz stávajících útvarů SNV ČR a výstavba výrobních prostor pro zaměstnávání odsouzených a obviněných.

Jedná se především o realizaci energetických a ekologických staveb (kotelny, čistírny odpadních vod a zdroje pitné vody) a výstavbu výrobních objektů pro zaměstnávání odsouzených uvnitř nápravně výchovných ústavů.

- výstavba zařízení pro realizaci záměrů sociálního programu pro příslušníky a občanské pracovníky SNV ČR za účinné spolupráce se starosty měst a obcí v místě dislokace útvarů SNV ČR.

Jedná se zejména o problematiku bytů.

Pokud má Sbor nápravné výchovy ČR zajistit v příštích letech realizaci záměrů uvedených ve výše citovaných oblastech, je nezbytné již v roce 1992 přidělit Sboru nápravné výchovy investiční prostředky ve výši cca 330 mil. Kčs s tím, že potřeba investičních prostředků i v dalších letech bude obdobná jako v roce 1992.

Materiálně technické zabezpečení

V oblasti materiálně technického zabezpečení, které je v posledních letech převážně směrováno na pokrytí nezbytných materiálních potřeb souvisejících s humanizací vězeňství, se projevuje nedostatek přidělených finančních prostředků.

Prioritní zabezpečování požadavků souvisejících s humanizací je doprovázeno podstatným snížením nákupu materiálů v ostatních oblastech. Tím došlo např. k výraznému snížení nákupu osobních vozidel a ostatní techniky. Zřízením volných vazeb se zásadně změnila koncepce v budování signálně zabezpečovacích prostředků, a to jak v přímém zabezpečení prostor, tak i v základním vybavení. Do cel je zaváděn rozhlas, zásuvky STA, včetně videookruhů a společenské místnosti jsou postupně vybavovány televizory. Rozšiřuje se poskytování hygienických a čistících prostředků pro hygienu obviněných a odsouzených. Postupně jsou zaváděny pro odsouzené muže povlaky na přikrývky (což si v letošním roce vyžádalo více než 5,5 mil. Kčs). Zaváděny jsou nové výstrojní součástky pro odsouzené. Značných finančních prostředků si vyžádá rovněž materiální zabezpečení, vybudování automatizovaného informačního systému v SNV, ale i modernizace a rekonstrukce výrobních prostor a vlastních dílen.

V závislosti na finančních možnostech je perspektivně připravováno zavedení nových stejnokrojů pro příslušníky SNV (Vězeňského sboru ČR), které je třeba odlišit od policejních uniforem.

Humanizace českého vězeňství je proces náročný, postupný a jeho úspěšné ukončení na úrovni odpovídající evropským zvyklostech si vyžádá určitý čas. K jeho realizaci je třeba vytvářet příslušné podmínky, a to nejen po stránce materiální a personální v zařízeních SNV, ale také v dalších oblastech společenského života.

Jedním z klíčových problémů českého vězeňství je v současné době obecný nárůst kriminality, který svými důsledky se právě vězeňství nejvíce dotýká. Dá se očekávat, že růst vězeňské populace bude trvat i v příštích letech a souvisí s podstatnými ekonomickými, sociálními, demografickými a dalšími změnami v ČR.

V důsledku nepříznivé kriminologické prognózy vývoje zločinnosti se předpokládá nárůst obviněných a odsouzených v průbě příštích let až na průměrných 25.000 osob. Hovoří o tom nejen statistika vývoje kriminality, ale i prodlužující se délka nepodmíněných trestů, která činila v roce 1989 483 dnů, v roce 1990 731 dnů a k 1. 7. 1991 697 dnů. Jde tedy o náročnou perspektivu, se kterou se vězeňství ČR musí vyrovnat.

Samotná změna výchovných přístupů k vězňům se zlepšuje a potřebné úrovně lze dosáhnout v poměrně krátké době a s minimálními náklady. Nicméně to samo o sobě situaci ve vězeňství neřeší. Současně se musí projevit i v novém pojetí trestní politiky a ve vztahu k závažnosti deliktu daleko častěji ukládat i tresty nespojené s odnětím svobody. Tak by se mělo předejít podstatnému zvýšení počtu vězňů.

Reakcí na ukončení dřívější záměrné tabuizace vězeňství je zvýšený zájem o práci Sboru nápravné výchovy ČR. Jakkoli je a nesporně i nadále bude názor veřejnosti rozporný, odráží se v něm přání vytvořit rozumně fungující systém vězeňství jako účinnou a potřebnou sociální službu, která uzavírá řetězec opatření k bezpečnosti občanů a jejich majetku v právním státě. SNV ČR také proto usiluje o co nejotevřenější spolupráci s hromadnými sdělovacími prostředky, s veřejností, a se starosty a zastupitelstvy měst a obcí. Rozšiřuje se tak prostor pro výměnu informací i prostor pro oboustranně prospěšnou spolupráci např. v investiční výstavbě, zabezpečování nedostatkové výroby, v oblasti kultury apod. Dobré výsledky spolupráce s představiteli obcí a měst se již projevily na konkrétních případech při vyhledávání nových míst či objektů pro vězeňské účely.

V postpenitenciární péči lze kladně hodnotit návrh zákona o sociálním zabezpečení osob po propuštění na svobodu. Již sama nová opatření v nápravně výchovné činnosti s odsouzenými v zařízeních SNV směřují k tomu, aby se zmírnila zátěžovost situací v době po propuštění a aby na ně harmonicky navazovaly formy sociální adaptace prostřednictvím postpenitenciární péče sociálních kurátorů okresních úřadů v příslušných regionech. Cílem nápravně výchovné činnosti uskutečňované vůči odsouzeným v NVÚ je vytvořit předpoklady pro úspěšnou reintegraci těchto osob do společnosti, a to bez iluzí o možnostech dokonalé převýchovy během výkonu trestu odnětí svobody.

Příloha č. 1: Stav plnění úkolů z usnesení vlády ČR č. 68/1991

Příloha č. 2: Grafická a tabulková část

Příloha č. 1

Stav plnění úkolů uložených bodem II. usnesení vlády ČR ze dne 13. března 1991 č. 68 ke zprávě o stavu vězeňství, je následující:

II/1. a) - "do 30. 6. 1991 předložit návrh zásad zákona ČNR o Sboru nápravné výchovy s příslušným předpisem o služebních poměrech jeho příslušníků".

V prodloužené lhůtě byl předložen návrh zásad zákona ČNR o vězeňském sboru, v jehož závěrečných ustanoveních se stanoví, že služební poměr příslušníků vězeňského sboru se řídí zákonem ČNR o služebním poměru příslušníků policie,

II/1. b) - "do 31. 12. 1991 předložit návrh zákona FS o výkonu vazby"

Pokud jde o zákon FS o výkonu vazby, byly zpracovány jeho zásady, které prošly vnějším připomínkovým řízením. Na přípravě návrhu zákona se dále pracuje,

II/1. c) - "spolupracovat s ministrem spravedlnosti Slovenské republiky na přípravě návrhu zákona o výkonu trestu odnětí svobody"

Gescí přípravy nového zákona o výkonu trestu odnětí svobody bylo pověřeno ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky, které zatím návrh k připomínkám nezaslalo.

Z podnětu ředitelství SNV ČR byla prostřednictvím ministerstva spravedlnosti ČR iniciována již v I. čtvrtletí t. r. alespoň dílčí novela dosavadního zákona o výkonu trestu, a to zejména ve vztahu:

a) k § 20 odst. 6 cit. zákona,

které zavádí každodenní lékařské posuzování zdravotní schopnosti osob, umístěných do samovazby a do celodenního umístění do uzavřeného oddělení, podrobit se tomuto kázeňskému trestu, což činí problémy ve dnech pracovního volna, kdy výkonná zařízení Zdravotnické služby SNV nejsou v provozu a automatické převedení této povinnosti na územně příslušnou lékařskou službu první pomoci je obsahově i technicky nemožné,

b) k § 26 odst. 1 cit. zákona,

kdy dosavadní termín "hospodářské organizace" byl nahrazen termínem "státní organizace (dále jen "organizace")", což v současných podmínkách přechodu na tržní ekonomiku ve svých důsledcích vylučuje možnost jak obnovit spolupráci s již tradičními partnery, jimiž v minulosti byla např. družstva, tak navazovat v oblasti zaměstnávání odsouzených spolupráci s jinými než státními hospodářskými subjekty,

II/1. d) - "zabezpečit úzkou spolupráci ředitelů útvarů SNV ČR se starosty měst a obcí při hospodářském, sociálním a kulturním rozvoji územního obvodu a při tvorbě zdravého životního prostředí",

Spolupráce ředitelů útvarů SNV se starosty měst a obcí je více než potřebná a oboustranně prospěšná.

Ředitel SNV ČR uložil ředitelům útvarů SNV ČR, aby spolupracovali se starosty měst a obcí, zejména při vytváření vhodných pracovních příležitostí pro odsouzené ve výkonu trestu a obviněné ve výkonu vazby, a obecně, tedy nejen v územním obvodu příslušného útvaru SNV ČR, společně usilovali o účinnou pomoc osobám propouštěným z výkonu trestu a z výkonu vazby při jejich znovuzačlenění do společnosti, zejména těm, které jsou bez sociálního zázemí,

II/1. e) - "řešit problematiku zaměstnanosti a pracovní činnosti odsouzených ve výrobních provozech SNV",

S ohledem na trh pracovních sil, jehož důsledkem jsou omezené možnosti zaměstnávání odsouzených a zejména obviněných, se postupně budují v NVÚ a věznicích výrobní objekty a též současně hledají vhodné výrobní programy, přičemž SNV ČR usiluje o vlastní hospodářskou činnost,